Předseda (zvoní): Nahlédnutím do přepisu stenografického protokolu shledávám, že p. posl. inž. Jung mluvě o washingtonské deklaraci užil o p. presidentu republiky naprosto nepřípustného výroku, za nějž jej dodatečně volám k pořádku. (Výkřiky na levici.)
Slovo dále má nyní p. posl. Borovszky. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Posl. Borovszky (maďarsky): Vážení pánovia a dámy! Štátny rozpočet je zrkadlom štátu: Podívajme sa tedy do tohoto zrkadla a budeme videť tú politiku, ktorá zamýšľa Slovensko najprv ožebračiť a potom počeštiť. Prv než by som sa zabýval s rozpočtom samým, musím sa zabývať so smyslom slova loyalita, lebo jak pán referent, tak aj pán posl. kol. Hnídek vo svojej včerajšej reči vytýkali tunajším národnostiam, že sa nechovajú loyálne voči republike. Loyalität, loyalita. Predstavujú-li si pánovia loyalitu voči štátu tak, aby tunajšie národné menšiny zanechaly všetkých bojov, ktoré vedú v zákonitých formách k sanovaniu krívd im spôsobených, tedy majú pravdu, že tunajšie národnosti nie sú loyálné; avšak v tomto smysle nebudú loyálné nikdy. Dokiaľ vy z takého národnostného štátu, ako je táto republika, z jejž 14 milionov obyvateľov je len 6 1/2 milionov Čechov, chcete vytvoriť štát národný, dotiaľ tunajšie národnosti nebudú môcť byť nikdy po vašom smysle loyálné, leda že by chcely svoju budúcnosť a svoju kultúru obetovať vašej politike. Avšak takýto výklad loyality ani nie je správny, takto loyalitu nevykládajú vo svete nikde. Loyalita dľa mojej mienky znamená toľko, aby občania štátu plnili svoje povinnosti voči štátu, zachovávali jeho zákony a v zákonitých medziach snažili sa o zmenu ustanovení pre ne krivdivých. Tunajšie národné menšiny, obzvlášte obyvatelia maďarskej národnosti vyhovujú týmto podmienkam v miere svrchovanej, lebo daniami prispievajú k štátnym bremenám a ich synovia konajú vojenskú službu. Je-li tedy tomu tak, kde je tu illoyalita so strany Maďarstva? Že národnostné menšiny bojujú proti systému, ktorým sú utiskované, je ostatne právom každého občana, aby bojoval o zmenu zákonov svojej vlasti vo formách zákonitých a použitím zákonitých prostriedkov. Keďže však vláda ani v jednom štáte neznamená štát samý, práve pre to nemôže boj proti vláde znamenať boj proti štátu. Konštatujem, že národnosti v tejto republike zachovávajú viac loyality voči štátu, ako by bolo lzä od ních očakávať po tom, ako sa s nimi zachádza.
Pozrime sa, koľko poskytuje rozpočet na rok 1926 tunajším národnostiam a koľko jednotlivým zemiam. Pohľaďme tedy na Slovensko. Smluvy a deklarácie saint-germainská a washingtonská zabezpečujú práva menšín len na papieri, ktoré prijala Čechoslovákia len preto, aby tým podviedla verejnú mienku západu. (Hluk. - Místopředseda dr. inž. Botto zvoní.)
Z rozpočtu sa dozvedáme, že v budúcom roku vylisuje sa z obyvateľstva Slovenska práve toľko daní, koľko v roku minulom. Keď už hospodársky život Slovenska vedome zničili, keď už Slovensko učinili vlasťou žobrákov, áno, to učinili zo Slovenska, kde jak robotník, tak živnostník a obchodník ako aj úradník je napospol žobrákom, keď nevýhodnými železničnými tarifami už beztoho znemožnili prosperitu slovenského priemyslu a obchodu, vtedy vyrubujú obyvateľstvu na Slovensku ešte také dane, že na to nestačí ani niekoľko mesačný zárobok robotníka alebo úradníka. Živnostník však a obchodník, i keď predá všetky svoje malé movitosti, nemôže dostať za ne toľko, koľko daní od neho požadujú.
Z parcelácie statkov pozemkových robí strana agrárna volebnú agitáciu. Pôdu môže dostať len ten, kto náleží ku strane agrárnej alebo ku jej druhému vydaniu, ku strane Hodža-Békefiovej. S pozemkovou reformou páchajú podvod.
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Žiadam pána poslanca, aby nepoužíval takých neparlamentárnych výrazov.
Posl. Borovszky (pokračuje): Maďarského zemedelca, ktorý od tridsať rokov kropil tú pôdu svojim znojom, vyháňajú z tejto pôdy, na ktorej dosiaľ pracoval, a dávajú ju českým kolonistom. Položenie zemedelských robotníkov sa od prevratu štátneho len zhoršilo, lebo dotiaľ chodievali slovenskí zemedelskí delníci na maďarskú Dolnú zem pracovať a zarobili si na svoje potreby pre celý rok; dnes už však ta nemôžu a sú tu bez práce, a ich počet len zväčšujú ešte zemedelci, ktorí sa stali bezzemkami.
Tážem sa sociálnych demokratov, ktorí sedia vo vláde: Kdeže nechali svoje socialistické cítenie? Prečo neprotestujú proti takémuto postupu, keď vidia, ako sa vydeďujú maďarskí zemedelskí robotníci; veď aj oni majú v programe strany, že pôda má náležať tomu, kto ju obrábä.
Ani zdravotnícka politika vlády nie je lepšia ako jej politika hospodárska. Celé obvody sú bez lekárov, lebo nikto sa nepodujme t ho, aby za tú mizernú mzdu, ktorú platí štát, robil obvodného lekára; a preto na Slovensku pustošia medzi ľudom rôzné nákazlivé nemoce. Vonkovský ľud, ktorý bol od decennií vychovávaný v nevedomosti, v dôsledku jednak svojej chudoby, jednak svojej nevedomosti ešte vždy zachováva tie staré zvyky, že keď niekto z jeho rodiny onemocnie, toho odporúča Bohu: "Nech mu Boh pomôže!" Ide-li však o jeho zviera, vtedy pôjde i do tretej obci pre zverolekára, lebo toho už Bohu nesverí.
Nielen že nepovzniesli zdravotnícky stav Slovenska, ale ničia i ten jestvujúci. Okresné pokladne pre robotnícke poistenie, ktoré svojho času opravdu slúžily zdravotníctvu robotníckemu, hodily ako korisť nevedomým vykorisťovateľom, ktorí urobili z pokladien sberné filiálky pre Zemský úrad. Dnes nemocenské pokladne už nie sú k tomu, aby obstarávaly chorých robotníkov, ktorí sú na to odkázaní, lež staly sa umiestňovacími miesty pre politické mrtvoly. Inteligencia, porozumenie veci, to všetko neplatí. Tam sa umiestni každý, ktorý podporuje vládnu koalíciu v jej neslávnej práci. Strany koaličné rozdelily sa na koštiaľoch; agrárnici pozemkovou reformou a československí sociálni demokrati však slovenskými nemocenskými pokladniami chcú si vydobyť ztratenú svoju popularitu.
Pán referent hovoril tu o právnej istote a konsolidácii vtedy, keď odopretím štátneho občianstva udržujú 300.000 ľudí v stálej neistote, a to ľudí takých, ktorí cez tri decennie prispievali prácou svojích rúk k zbudovaniu Slovenska. Je smiešné hovoriť o právnej istote a konsolidácii na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi vtedy, keď na robotníkov strieľajú tak ako na zajacov. Po dobu 30 rokov režímu maďarského nestrieľalo sa toľko na robotný ľud, ako tuná za sedem rokov v mene právnej istoty a demokracie. (Posl. Sopko: Čo chceš? Horthyho?) Nechcem Horthyho. Ty by si k nemu skôr patril než ja. Ja len chcem, aby spáchané krivdy boly napravené a na to mám právo, poneváč sa hovorí, že je toto demokratický štát.
Avšak môžem tu uviesť niekoľko prípadov, ktorými sa stane konsolidácia a právna istota, o kterej pán referent hovoril, pochybnou. Béla Cseh, rodák z Levíc, ktorý ako voják slúžil u vojska československého, poneváč nerozumel rozkazu českého dôstojníka - je totiž materinského jazyka maďarského - dostal za to väznicu 33 mesiacov. Pri obnove sporu vyšlo na javo, že bol odsúdený nevinne, lebo jeho neposlušnosť pôvodila z nevedomosti jazyka. Artur Vágó, maďarský herec v Košiciach, slúžil ako vojak v Prahe a povedal, že major u ich pluku stále komisne zachádzal s maďarským mužstvom jemu prideleným. Ja som nechcel z veci niečo veľkého urobiť, poprosil som tedy posl. súdruha Hummelhansa, ktorý je členom brannej komisie, aby intervenoval v prospech lepšieho položenia maďarských mladíkov u ministra nár. obrany: "Buď tak laskavý, súdruh Hummelhans, a zakroč tam u ministra nár. obrany." A súdruh Hummelhans "zakročil". Čo ráčite mysleť, že sa vo veci stalo? Nezmenilo sa položenie mužstva maďarského a major nebol trestaný, ale vojaka, ktorý si sťažoval, odsúdili na šesť týždňov; keď vojak u príležitosti narodzenín pána prezidenta republiky obrátil sa na pána prezidenta, aby mu zbývajúci trest odpustil, nepredložila jeho žiadosť príslušná vojenská vrchnosť. Takéto a podobné prípady ani naj menej nehodia sa k tomu, aby republiku urobili v obyvateľstve obľúbenou a darmo staviate kasárne na území celého Slovenska, tieto nebudú môcť obrániť republiku, lebo to bude môcť urobiť len sanácia sťažností, právna rovnosť a demokracia.
Avšak prejdeme na krivdy kulturálné. Pán minister Markovič dva dni dokazoval, že zrušenie škôl a tried treba previesť preto, lebo počet školou povinných klesnul. Ja oproti tomu preukážem, že udaje pána ministra nie sú spoľahlivé. Maďarsky povie sa to obvykle inak, avšak nechcem, aby ma pán predseda volal k poriadu. Pozrime len na školu v Košiciach a konštatujem, že viac ako tristo detí je mimo školy, lebo ich neprijali pre nedostatok miesta. V celom okolí maďarskom župy zemplínskej, a to v okresoch kráľovsko-chlumeckom a bodrožsko-medziriečskom, kde počet Maďarov presahuje 30.000, niet maďarskej strednej školy. (Posl. Sopko: Ani Slováci nemajú!) To. nie je v poriadku, že preto, lebo ani Slováci nemajú, nemusia mať ani Maďari, ba práve naopak, postavte dostatočný počet škôl jak pre Maďarov, tak pre Slovákov. Preplňovanie škôl ohrožuje zdravie detí i učiteľov. Vláda vyhádzala všetkých maďarských učiteľov a profesorov a teraz nechce nedostatku odpomôcť tým, že vyhodených vezme zpät do služby, ale tým, že na profesorské katedry posadí flanďákov bez profesorskej kvalifikácie, ktorí patria ku koaličným stranám. Takýto jeden prípad stal sa v Košiciach, kde kňaza prislúchajúceho ku strane agrárnej menovali profesorom žiakov maďarskej školy priemyselnej. Inej kvalifikácie nemá, než tú, že patrí k strane agrárnej a je flánďákom. (Posl. Sopko: To je chytrý človek, to je doktor filozofie!) Ja viem, ako sa vyzná v koaličnej filozofii.
Do rozpočtu pojatý je tiež obnos 5,000.000 korún ku podporovaniu divadiel. Z toho však divadlo maďarské dosiaľ ešte nikdy ani haliera nedostalo, ač aj maďarské obyvateľstvo platí svoje dane, z ktorých sa tento päťmilionový obnos vypláca: tedy aj ono by malo právo na podiel v číselnom pomere. Maďarská kultúra nielen že sa nepodporuje, ale snažia sa učiniť ju nemožnou. Pre maďarskú divadelnú spoločnosť urobili také rozdelenie obvodov, ktoré nie je v stave zaistiť mu možnosť pôsobenia a finančného jestvovania. Mimo toho robia ešte iné ťažkosti; tak na pr. maďarské kusy divadelné dajú cenzurovať českému policajnému úradníkovi, ktorý je jednak kulturálnym analfabetom, jednak však nerozumie maďarskému jazyku. Predstavte si: keby som ja sa posadil do českého národného divadla a cenzuroval tam české kusy, ako by to vypadalo; nie preto, ako keby som chcel divadlo poškodiť, lez preto, lebo nemám jazykových znalostí. Kusy so vzťahy maďarskými neslobodno hrať v úboroch aké predpisuje autor. Tak na pr. Maďarského husárskeho kapitána museli hrať v rovnošate dôstojníka francúzského. Herečka, ktorá interpretovala maďarskú mladú ženu sedliacku, musela to hrať v úbore rumunskom. Predstavte si, ako by to vypadalo, keby ženské rolle v "Predanej neveste" hraly sa v národných šatoch maďarskej ženy? Čo myslíte: keby nejaký cudzozemec sa na takýto kúsok podíval v Budapešti a potom by ho videl na Slovensku hrať a dozvedel by sa o pravom dôvode rozdielov výš uvedených, ktoré v týchto dvoch hrách videl, ten nebude mať zaiste to najlepšie mienenie o republike. Ja zase povedám, že stojí-li táto republika na tak slabých základoch, že ju je v stave zvrhnúť herec oblečený v maďarskom husárskom rovnošate alebo herečka do úboru maďarskej sedliackej ženičky, tedy je tu škoda za každú ochrannú akciu, lebo vtedy táto republika i tak neobstojí.
Vláda nepodporuje kultúru maďarskú, ale ešte i zabraňuje tomu, aby ju mohlo maďarské obecenstvo z vlastných síl podporovať. Posledne istý dobrodinec daroval svoju vilu maďarským žurnalistom na Slovensku, aby títo robotníci kultúry, chcú-li si z únav práce odpočinúť, urobili z nej sanatorium. Keďže žurnalisti vydavateľmi vyssaní nemali k tomu peňazí, chceli sa obrátiť o podporu na obecenstvo a náklady zariadenia sohnať sbierkami. Práve tak, ako vláda nepovolila sriadenie spolku pre podporu maďarského divadla, ktorý spolok bol by povolaný podporovať hmotne maďarské divadelníctvo, nepovolila ani sbierku žurnalistov. So žurnalisty zachádza vláda aj inak macošsky. Avšak nie s každým, len s tým, ktorí pracujú v listoch opozičných. Tak na pr. pátrajú po štátnej príslušnosti žurnalistov, avšak po štátnej príslušnosti redaktorov ku strane Hodzovej patriaceho listu "Népujság" nie veľmi pátrajú. Julius Nagy, Surányi a dr. Szepesi museli sa rozžehnať so žurnalistikou, lebo sú vraj občanmi cudzieho štátu, ač niektorí z nich už 20-30 rokov pracujú na Slovensku, kdežto vigéc Békefi so strany Hodžovej smie politizovať, smie redaktorovať, lebo on podporuje politiku taťka Hodžu. Nie som povolaný k tomu, aby som vyzýval pozornosť ministra pre Slovensko na politizujúcich cudzincov; je tu dosť špiclov, ktorí to za mňa obstarajú; chcel som poikázať len na to, aké rozdiele sa robia, ide-li o strany koaličné.
Ku koncu svojej reči poukázať chcem na podvod, na tú dvojbarevnú politiku, ktorú prevádzajú so svojimi členy a voličmi socialisti, sediaci vo vláde.
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Žiadam pána rečníka znova, aby nepoužíval takých výrazov.
Posl. Borovszky (pokračuje): Z prípadu Marmaggiho a z pastierskeho listu slovenských biskupov urobili si umelé rozhorčenie. Teraz, keď by tmavá reakcia mohla byť citlive zasažená, postavia sa a odhlasujú tých veľa milionov pre rôzné reakcionárske cirkvi. Kto vážne chce bojovať proti reakcii, ten neprotestuje proti nej na táboroch ľudu, ale zasiahne ju tam, kde je najcitlivejšia. K tomu sa však vládné socialistické strany nemajú; radšej sa smieria s okolnosťmi a z nevedomosti ľudu vyberú si aj oni svoje clo. Namiesto toho, aby, verní programu svojej strany, previedli rozluku cirkvi od štátu, spokoja sa jednoduchou demonštráciou. Voličia však toto šialenie nebudú trpieť a až prídu voľby, najdú tieto strany tie miesta na Slovensku, kde nezvíťazia, ale budú porazené.
Počiatkom života parlamentárneho dala mi istá národne-socialistická poslankyňa podpísať hárok, jehož účelom bolo, aby sme požadovali rozluku cirkve od štátu. Táto poslankyňa ešte i dnes patrí ku strane, ktorá sedí vo vláde, a predsa rozluka cirkve od štátu ešte ani dnes nie je prevedená, ač k tomu by sa našla väčšina, lebo my mimokoaliční socialisti budeme za tento návrh hlasovať, len s ním prijdite.
Vláda táto nie je príslušná k tomu, aby predkladala snemovni štátny rozpočet, lebo parlament tento už dávno nieje výrazom pravej vôle ľudu a rozpočet musí sostaviť už nový parlament, ktorý sa síde po voľbách, lebo je cele isté, že voličia pri voľbách zbiľagujú túto podvodnú politiku vlády.
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Znovu upozorňujem pána rečníka, aby nepoužíval takých neparlamentárnych výrazov, a volám ho za to k poriadku.
Posl. Borovszky (pokračuje): Rozpočet neprijímam ani vo všeobecnosti ani v podrobnostiach. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Pohl.
Posl. Pohl (německy): Slavná sněmovno! Pan generální rozpočtový zpravodaj prof. Srdínko končil svou zprávu, kterou podal zde v tomto sněme, tím, že řekl, že máme aktivní rozpočet, aktivní obchodní bilanci, že máme méně nezaměstnaných, že se více pracuje, že je méně stávek, zkrátka, že jsme státem konsolidovaným a proto že máme konsolidované hospodářství. Mým úkolem jest, abych vytkl své stanovisko k této tendenci a tomuto názoru pana zpravodaje.
Aktivní rozpočet! Pan zpravodaj sám připouští, že se v rozpočtu nepřihlíželo ke 3 věcem, to jest daňová reforma, úprava požitků státních zaměstnanců a konečně břemena z mírových smluv. Avšak, nejsou-li známy tyto neznámé schodky z rozpočtu, může býti řeč o aktivním rozpočtu? Není-li tu pan zpravodaj sám s sebou v rozporu? Ale na tom není dosti. Je v rozpočtu ještě řada položek, které jsou libovolně sestaveny, a které již v tom okamžiku nebyly správné, kdy tato předloha vyšla tiskem. Dva příklady z mnoha: V rozpočtu jsou obsaženy příjmy z uhelné dávky v téže výši jako loni, a v témž okamžiku, kdy tento rozpočet byl dán do tisku, nebo o něco později, byla, jak známo, zrušena uhelná dávka pro vývozní uhlí. To samo již znamená 57 milionů korun. Dopravní daň jest rozpočtena o 87 milionů výše, a v témže okamžiku, kdy zde jednáme, se oznamuje, že vývozní sazby pro uhlí se sníží o 40 haléřů a 15%. Již z těchto málo skutečností lze viděti, že nemáme před sebou aktivní rozpočet a že by bylo docela libovolně možno vypočítati místo 15 milionů aktiva také 150 milionů aktiva. Je nutno to konstatovati a podotknouti, že naše zásadní stanovisko k rozpočtu se nijak neliší od stanoviska v předešlých letech.
Máme zde před sebou rozpočet kapitalistického státu. S tohoto hlediska jest naše stanovisko dáno samo sebou. Vyznamenává se dvěma malými skutečnostmi, jež mu dodávají ráz. Jest to rozpočet restrikční, rozpočet konsolidace, rozpočet pro dosažení úvěru v cizině - řekněme to otevřeně - jest však jako takový zatížen dvěma nepatrnými položkami, jež mu dodávají rázu: zvýšenými vydáními na státní dluhy, jež ani neznáme a o nichž nedostáváme žádné zprávy, a jež vláda sama nezná v celém jich rozsahu, a většími vydáními na náklady vojenské. Podškrtnutí těchto dvou položek stačí k vyvrácení mnoha důvodů zde přednesených.
Aktivní obchodní bilance! Číselně jest aktivní, to je pravda. Kdo se na ni blíže podívá, pozná však, že se její aktivnost zakládá na dvou položkách, pro něž nemáte nijaké záruky do budoucnosti. Jednou aktivní položkou jest vývozní přebytek do Anglie. Jak dlouho bude moci býti udržen, až budeme míti co činiti s Německem, které bude moci tak pracovati, jako dříve pracovalo? Jest skoro nemyslitelno, že budeme moci trvale udržeti vývozní přebytek do Anglie při moderně pracujícím moderním hospodářském životě Německa. Druhá okolnost aktivní bilance obchodní jest poněkud nepřirozený vývoz surovin, zvláště dřeva, jež zmenšuje národní bohatství země. Co se zdá býti s jedné strany aktivním, musí býti považováno s druhé strany jakožto těžce pasivní pro celkové národní hospodářství.
Pan generální zpravodaj řekl, že je méně nezaměstnaných. Vím, že použil číslic státního statistického úřadu, snad také číslic ministerstva soc. péče. Popíráme správnost těchto číslic z jednoduchého důvodu, protože po zavedení zákona o gentském systému máme ještě méně spolehlivou statistiku o počtu nezaměstnaných, než jak tomu bylo dříve. Před tím se nezaměstnaní hlásili, pokud požívali zákonné státní podpory. Dnes však již přestává hlášení po 13 týdnech, protože přestává vyplácení podpory. Tisíce nezaměstnaných, nemajících již nároku, nemohou býti počítáni, protože se na ně nevztahují předpisy o hlášení a protože nemáme nuceného prostředkování práce. Tedy i tento údaj potřebuje velmi opravy a nesouhlasí se skutečností. Naopak: Neklamou-li všechna znamení, stojíme před opětným zostřením hospodářské krise. Víte, že náš hospodářský život jest stále ohrožován krisemi, a ne toliko náš, nýbrž všech států. Předzvěsti krise jsou dosti četné pro každého, kdo je chce viděti. Vidíme, že hrozí těžká krise ve výrobě železa. Výroba surového železa stojí opět před těžkými odbytovými obtížemi a nikdo neví, jakého rozsahu nabudou. Stojíme před ohromnou krisí, jež zasahuje celou jednu oblast, severočeské sklářství, jež bylo celními tarify a smluvními celními sazbami částečně přivedeno na mizinu. Povážíte-li, že některé celní sazby stouply desateronásobně, jiné pateronásobně, vyskytuje se otázka: Projevili naši vyjednavači, při těchto vyjednáváních o obchodních smlouvách vědomosti a ohledy na naše obchodní styky, jichž by bylo bývalo zapotřebí pro udržení našeho průmyslu? Tisíce brusičů skla a sklářů v Jizerských horách, v oblasti Kamenického Šenova a Boru u České Lípy je zasaženo touto těžkou krisí. Nelze sprostiti viny na rozsahu krise německé podnikatele. Podstatná část tohoto průmyslu byla před lety přeložena do českého kraje, a to ne pod nátlakem státním, ale dobrovolně. Sklářští průmyslníci oboru kroužků, v němž je zaměstnáno 2.500 lidí, přeložili tento obor do českého kraje, ne z příčin národnostních, ale proto, že dělníci v českém kraji pracují místo 8 hodin 11 hodin, bez mzdové smlouvy a podstatně levněji. Musíme se o tom zde zvláště zmíniti, protože nemůžeme vyložiti jednostranně důvody a příčiny krise a musíme uplatňovati v zastoupení zájmů dělníků všechny okolnosti, jež přispívají k zostření krise.
Máme těžkou krisi v průmyslu lnářském a plátenickém, krisi, jež zasahuje celé východní Čechy a velkou část průmyslových oblastí Moravy. Rozloha Československé Republiky jest pro tento průmysl příliš malá, nebylo možno dobýti cizozemského odbytiště, nebylo lze dosíci kupní síly tuzemska pro výrobky, takže se přirozeně musila dostaviti krise. Existence tisíců dělníků je ohrožena, tisíce dělníků pracuje dva až tři dny za mzdy, která nijak nestačí na živobytí. Musím mluviti o krisi, která jest zvláštním příkladem pro způsob, jak se v tomto státě nakládá s otázkami hospodářskými, o krisi hospodářství uhelného, trvající již dávno. Od roku 1921 bylo propuštěno 30.000 horníků, zastaveno 137 dolů, dolů na kamenné i hnědé uhlí. Přes to jsme od ledna 1925 již vsunuli sváteční směny, jež dosáhly v letní době průměrného počtu 3 3/4.
Chtěl bych věnovati několik minut této kapitole. V čem záleží příčiny této krise? Jsou trojí: Menší spotřeba, poněvadž byla omezena průmyslová činnost, rozvoj tepelné techniky a využitkování tepelné techniky, zmenšený vývoz a zvýšený dovoz. Ztráta vývozu: Ztratili jsme svůj zahraniční trh a jest jen malá pravděpodobnost, že ho opět dobudeme, ba, ve starém rozsahu to již vůbec není možno. Již delší dobu se snaží organisace horníků, aby dosáhly změny v této otázce. Až dosud se setkaly celkem s nepovšimnutím. Jsou to, vedle mnoha jiných, dvě okolnosti, jež toto hospodářství zatěžují: Uhelná dávka a sazby. Ze všech států na světě mají jen tři uhelnou dávku: Polsko, Německo a Československá republika. Polsko a Německo zrušily již dávno uhelnou dávku. U nás si zmírnění vynutily poměry následkem poslední velké stávky horníků. Na zrušení se však u nás přes to ani dnes ještě nepomýšlí. Naše sazby jsou dvojnásob, ba třikrát vyšší než v zemi s nejdražší dopravou v Evropě a zvláště podstatně vyšší než v zemích s námi soutěžících. V posledních dnech jsme mohli slyšeti potěšující zprávu, že i u některých koaličních stran nastal malý obrat, jednak pro vzrůstající nátlak, jenž tíží horníky, jichž příslušníci jsou i v řadách koaličních stran, jednak pro blízkost volebního termínu, jenž působí, že se koaličním stranám zdá býti radno, aby se zhostily nespokojenosti horníků. Jest mnoho stran, které jsou odkázány při nastávajících volbách také na hlasy horníků a o ně se ucházejí. Byla učiněna opatření na základě našich požadavků. Předně účinné opatření, snížení sazeb. Nechceme neuznati, že by toto opatření bylo s to, přivoditi zlepšení, kdyby netrpělo jednou okolností, totiž tou, že přichází o dva roky později a že se nedá již dohoniti, co v těchto dvou letech bylo ztraceno. Nejde jen o to, učiniti opatření, ale o to, aby se toto opatření učinilo včas. Druhé opatření, snížení dávky pro vývozní uhlí, nás nemůže nijak uspokojiti. Co se zamýšlí? Zrušiti dávku? K tomu žádný správní orgán státní nemá práva. Dávka může býti závazně, nuceně zrušena jen zákonem. Chtěli jsme tehdy vládě přiznati právo, aby tuto dávku zrušila, budou-li toho vyžadovati hospodářské poměry. To však tehdy koaliční strany zamítly, aniž se touto otázkou blíže zabývaly protože jeden referent z ministerstva financí stál jednostranně na svém, aby tato daň byla ustanovena neslýchaným způsobem. Co stálo v tom zákoně před dvěma roky? Ne více a ne méně, než že dávka pro uhlí z ciziny může a musí býti vyšší než pro uhlí domácí. Zpravodaj pro tento zákon náležel témuž klubu jako pan posl. Trnobranský, jenž včera s tohoto místa prohlásil, že není pouze zapotřebí, aby byla odstraněna daň pro vývozní uhlí, ale najednou dokonce žádal, že musí býti zavedeny i vývozní premie podle téhož systému jako kdysi pro průmysl cukerní, aby se povznesl pokleslý vývoz uhlí. Velmi dobře, těšíme se z tohoto náhledu, ale přichází hodně pozdě. Snad byl tento náhled přivoděn okolností, že tehdejší referent ministerstva financí, jenž považován za pilíř finanční politiky státu a jehož votu jste se podrobovali bez pochybnosti a bez přezkoušení, od té doby vystoupil ze státních služeb a vyměnil je za služby u pana Rothschilda. Nesluší dobře této straně, která včera pohnutými slovy mluvila o této záležitosti, české straně socialistické, aby naříkala nad uhelnou krisí, neboť jest to ona, která ve vynikající míře svou uhelnou politikou po převratu přispěla k tomu, že byl tomuto průmyslu vykopán hrob, zvláště, pokud jde o náš vývoz do ciziny. Mám Vás upozorniti na uhelnou politiku "Českého Slova", na to, jak jste kritisovali každý vagon uhlí, který šel do ciziny, jak tehdejší ministr Vrbenský jednostranně snížil kontingent uhlí pro Německo? Myslil, že může Německu postaviti nohu na šíji. Mám Vás upozorniti já, že to byl počátek toho, že jsme ztratili svůj vývoz hnědého uhlí do Německa? Se sedmi milionů poklesl až na necelé dva miliony tun a není více možnosti, aby toto odbytiště bylo kdy znovu získáno. Uhelné bohatství Německa jest tak veliké a tíseň, do níž je československé uhelné hospodářství přivedlo, byla rozhodující proto, že v Německu byla středoněmecká uhelná těžba vybudována, takže se stali nezávislými na nás. Před dvěma dny jste v této sněmovně vyřídili smlouvu, polskou smlouvu o nejvyšších výhodách. Obsahuje velké nebezpečí a újmu pro české hospodářství uhelné. Jest jednostranně uzavřena ve prospěch Polska a musí zde býti veřejně vysloveno, že českoslovenští vyjednavači mnohem méně dovedli se zastávati zájmů našeho průmyslu než se polští vyjednavači zastávali zájmů polského průmyslu. Československá politika zahraniční pomohla k tomu, že nadbytek uhlí byl zvýšen. Zástupci Československé republiky v Ženevě přispěli k tomu a přivodili rozhodnutí, že velká hornoslezská uhelná oblast připadla Polsku. Polsko vědělo, že nemůže potřebovati toho nadbytku uhlí, a bylo ustanoveno smlouvou, že Německo musí odebírati měsíčně 600.000 tun tohoto uhlí. Tato smlouva uplynula dne 15. května 1925. Vyjednávání o prodloužení nevedla k cíli, neboť Polsko trvalo na tom, aby Německo odebíralo dále 600.000 tun, Německo však prohlásilo, že může potřebovati jen 60.000 tun, neboť že musí samo propustiti 70.000 horníků v Poruří. Polské odbytiště bylo tedy ohroženo. Polsko hledalo východisko, vědělo, že dojde k rozbroji s Německem pro toto uhlí, a předem si krylo záda smlouvou ze dne 7. dubna, a to na naše útraty dvojím způsobem. Jednou tím způsobem, že dovolený dovozní kontingent polského uhlí byl značně zvýšen, a za druhé, že polskému uhlí při provozu Československou republikou byla poskytnuta sleva sazby, jež převyšuje to, co bylo poskytnuto domácímu uhlí. Pan ministr Dvořáček prohlásil v zahraničním výboru, že to není správné. Chtěl bych konstatovati s tohoto místa, že pan ministr Dvořáček patrně není dobře informován, a to se zdá býti velmi pravděpodobným, protože smlouva dopadla tak v náš neprospěch. Pan ministr sdělil, že dovozné z Přívozu do Břeclavy činí 515 korun, či ní však 595 korun. Pan ministr sdělil, že touto smlouvou ostravské uhlí, pokud se týče dovozného, nedoznává újmy. To není správné, neboť naše uhlí československé jest o 10 korun za 10 tun v nevýhodě. Dovozné z Petrovic do Břeclavě, to jest polské provozné, činí 674 korun, dovozné z Bohumína do Břeclavě činí 661 korun, avšak dříve činila 744 a 721 korun. Rozpětí činí tedy 60, po případě 70 korun ve prospěch polského a v neprospěch ostravského uhlí. Porovnání ukáže se však ještě značně nepříznivěji, porovnáme-li velkou Karvínskou oblast. Ze stanice Karvinné do Břeclavě činí dopravné 693 korun, z Petrovic do Břeclavě 674 korun. Karvínské uhlí, které dříve opanovávalo trh rakouský, štyrský a uherský, jest proti polské sazbě provozní poškozeno o 19 korun na vagoně. Vývody pana ministra Dvořáčka v zahraničním výboru neodpovídají tedy skutečnostem a musí býti ponecháno členům tohoto výboru, aby si to vyřídili s tímto pánem. Není podle dalšího sdělení pana ministra Dvořáčka správné, že smlouva přivodila zvýšení dovozu do Československa. Jest však jisto, že před polskou smlouvou bylo měsíčně dováženo průměrně 45.000 tun polského uhlí, po smlouvě 75.000 tun. Pánové, víte co to znamená o těchto 30.000 tun kamenného uhlí více? To jest práce 1500 domácích horníků! Jsou-li dnes Rosice ohroženy a bylo-li dnes již propuštěno 8.000 horníků na Ostravsku, musíme říci: Aspoň 2.000 by mohlo pracovati, kdyby nebyla bývala uzavřena tato smlouva s Polskem. Náš poměr k Polsku utvořil se ještě daleko nepříznivěji následujícím znehodnocením zlotého. Tím vzniká další tarifní rozdíl ve prospěch polského uhlí o 50 korun na vagoně. Myslete si teď k tomu, že se tento tarifní rozdíl v transi u uplatňuje samo sebou vyšším dovozným, a pochopíte, že tato smlouva a celé hospodářství v tomto průmyslovém odvětví je podle toho tak uspořádáno, že škodí domácímu hospodářství, a to přechodně ve prospěch sousední země. Jest zvláště zajímavé, že ustanovení o vzájemnosti, která na sebe vzala polská vláda, nedodržela jich 14 dní po uzavření smlouvy. V této chvíli to snad nemá takový význam, když však počítáme s vzájemností v polské smlouvě a pomýšlíme na to, že konečně Československá republika musí také dostati obchodní smlouvu s Ruskem, pak tato smlouva s Polskem bude pro nás snad velkou překážkou, že na ruském trhu nebudeme moci soutěžiti se zbožím jiných států, nehledě k tomu, že jsme nejposlednějším státem, jenž uzavře s Ruskem obchodní smlouvu; a to způsobí mnoho nevýhod hospodářství našeho státu. Je příznačné, že se zde jeví zase dvojí názor. Pan ministr veř. prací prohlásil ve výboru - celkem vzato jsou příčiny zcela správné - není jiné cesty než upotřebiti přespočetných horníků tam, odkud přišli, v zemědělství. Řečník českého socialistického klubu včera činil podobný návrh: přespočetní horníci prý se musí spojiti v družstva a musí jim býti přiděleny pozemkovým úřadem zabrané statky, aby jejich existence zůstala uhájena. To jest nepoznání skutečnosti a neporozumění skutečností, která může poněkud překvapiti. Jeden příklad z mnoha. V severních Čechách klesl počet osazenstev s 36.000 v roce 1922 na 29.000 v roce 1924. Za tuto dobu bylo přijato 8.000 nových nehorníků a tito přicházeli z velké části ze zemědělských krajů vnitřních Čech, a byli to z velké části i Češi. Myslím, že je mnohem jednodušší cesta, jak by se dal uskutečniti tento odchod do zemědělství, a to by bylo tím, že se zastaví příliv. Učinili jsme takový návrh, žádali jsme o vliv na trh práce, žádali jsme spolurozhodování při přijímání a propouštění dělníků, žádali jsme paritní povinné sprostředkovatelny. Nemůžeme dostati těchto povinných sprostředkovatelen, protože všeobecný zákon o sprostředkování práce již zde leží mnoho a mnoho měsíců nevyřízen v některém výboru a jeho uzákonění znemožňuje strana předsedy vlády. To je dovoleno, tu není kritiky, to jest normální cesta. Činnost předsedy našeho klubu, řídící se jednacím řádem, jest předmětem kritiky a veřejných rozkladů v tisku. To jest vaše objektivita, stejné právo, jímž měříte.