Stačí, vyjmeme-li jen jednotlivé obory; chci pojednati o důležité otázce, která v dějinách národů měla ve všech dobách velký, ne-li rozhodný význam, o otázce půdy. Každý, kdo se vyzná v dějinách, ví, že otázka půdy byla ve všech dobách a u všech národů nesmírně důležitá. Také vy přikročili jste po převratu k pozemkové reformě ve svém státě. Nebude jistě, jak hospodářsky, tak také sociálně myslícího rozumného člověka, který by neuznal nutnosti pozemkové reformy ve vašem státě. Jestliže však podrobněji pozorujeme vývoj tohoto zákonodárství o pozemkové reformě, zvláště provádění pozemkové reformy, táhne se jím jako červená nit tendence, podle níž pozemková reforma nemá býti spravedlivou úpravou držebnostních poměrů, aby se povznesla výroba, aby byla napravena sociální bída, nýbrž zneužívá se jí jako nástroje k odnárodnění, jako prostředku k počešťování německých statků a našeho jednolitého německého území. (Posl. dr. Hanreich [německy]: Poněvadž si tito loupežní rytíři chtějí nacpati kapsy a krásti!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Volám pana posl. dr. Hanreicha k pořádku za tyto neparlamentní výrazy. (Výkřiky posl. dr. Hanreicha.)
Prosím o klid. (Opětné výkřiky posl. dr. Hanreicha. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
Prosím, nerušte jednání. (Trvalé výkřiky posl. dr. Hanreicha. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
Pane posl. dr. Hanreichu, prosím o klid.
Posl. Zierhut (pokračuje): Vy (obrácen k českým socialistickým stranám), jako socialisté, měli byste zaujímati docela jiné stanovisko, zvláště vy nemáte příčiny hájiti svou soustavu v tomto oboru. Právě váš důvěrník v pozemkovém úřadě výstižně charakterisoval provádění pozemkové reformy, avšak vy tam máte tak svázané ruce, že se nemůžete odtrhnouti. Zkoumáme-li důvody, jimiž hájíte své straníky . . . (Výkřiky posl. Sladkého. - Posl. dr. Hanreich [německy]: Je to loupež naší německé rodné půdy! Proč jí čachrujete dále? Zakládá se tím jen nová venkovská šlechta!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Žádám pány, aby nerušili jednání. (Posl. dr. Hanreich [německy]: Ale, pane předsedo, o těchto věcech se přec musí jednou důkladně promluviti! S tímto svinstvem musí se přec jednou zúčtovati!)
Prosím, neračte se mnou polemisovati. (Různé výkřiky. Hluk.)
Posl. Zierhut (pokračuje): Nejdůležitějším důvodem, který české obyvatelstvo a český tisk uvádí, je, že má býti nyní usmířen zločin, který byl spáchán po bitvě na Bílé hoře na českém národě. Právě s tímto důvodem musím se zde poněkud podrobněji zabývati, poněvadž právě ani zjištění vašich lidí, vašich právních dějepisců nemohou u vás potvrditi tuto dějinnou nepravdu. (Hluk. - Různé výkřiky.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Zierhut (pokračuje): Jak nesmyslný jest tento důvod, vysvítá z toho, že nikdo menší než dr. Kramář ve svém díle "Poznámky o české politice" poukázal na to, že Čechům nebyla odňata samostatnost bitvou na Bílé hoře a konfiskacemi, k nimž po ní došlo, nýbrž že sesílení pravomoci panovníkovy během doby ponenáhlu vzrůstající stále více omezovalo samostatnost Čech, Moravy a Slezska, až poté, čistě správním aktem Marie Terezie bylo r. 1749 zřízeno Rakousko, ústředně spravované z Vídně. Přes to tedy, že dějiny učily, že bitva na Bílé hoře byla jen episodou ve velkém zápolení 30leté války, jen malou výsečí v boji katolicismu proti akatolicismu, který byl zároveň bojem mezi mocí císařovou a mocí stavů, velká část Čechů, zagitována, věří, že bitva na Bílé hoře byla bojem českého národa proti němectví, které ho ohrožovalo. Přehlížejí ovšem, že povstalci postavili proti prý německému Habsburkovi Ferdinandu II. jako vzdorokrále původem německého knížete Bedřicha V. z Falce a že na straně povstalců nejen němečtí šlechtici, nýbrž i německá města, němečtí měšťané a řemeslníci hájili své víry proti protireformačním snahám, kdežto na straně Habsburků bojovali šlechtici a měšťané českého národa, kteří zůstali věrni katolické víře. Po bojovaném vítězství císař podle tehdejšího právního cítění potrestal povstalce za jejich zradu, dav část vůdců povstání popraviti, a ve většině případů zkonfiskoval jejich statky a zkonfiskovaný majetek odevzdal jako odměnu svým přívržencům. O těchto konfiskacích nyní Češi tvrdí, že postihly jenom příslušníky jejich národa a noví nabyvatelé že byli výhradně cizinci a němečtí šlechtici. Těmto, jak dr. Kramář výstižně je nazývá, úplně neodůvodněným theoriím o významu následků bitvy na Bílé hoře lze porozuměti z psychologického stanoviska. Skutečnost, že státní samostatnost, jak se dokumentovala v zákonodárství a ve správě, byla odňata teprve Marií Terezií r. 1749 bez jakéhokoliv zavinění českých stavů, jest pro národní sebevědomí národa ztrátou státní samostatnosti. Lze ji snad lehčeji snésti, byla-li ztracena porážkou v boji proti mocnému nepříteli; stálá upomínka na takové národní neštěstí jest zárukou pro to, že budoucí generace budou vychovány v boji proti utiskovatelům. Zároveň naskytá se možnost, hledati oběti za tyto porážky, na něž se svaluje vina. Ke ztrátě došlo dějinným vývojem, oběti za provinění nebyly ve skutečnosti žádné. Velký boj vyzuřil se však v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a způsobil velké přeměny v držebnostních poměrech půdy. Kdyby se nyní podařilo vyložiti tuto náboženskou válku jinak, vylíčiti ji jako národní boj, tedy při. mentalitě českého obyvatelstva jest jisto, že právě v opětném dobytí německé půdy uvidí svůj cíl a dokonce spravedlivou věc. Tímto způsobem došlo by se tedy k takovéto české konstrukci: Český národ ztratil svou samostatnost, samostatnosti může národ pozbýti jen tehdy, vezme-li se mu jeho půda. Největší přeměny v držebnosti půdy staly se po bitvě na Bílé hoře, proto jestli bitva na Bílé hoře bojem Čechů proti Němcům, která skončila vítězstvím Němců. Ti vzali Čechům půdu, aby je mohli lehčeji zbaviti národních práv. Pokud tedy jest půda v jejich rukou, mají moc ve státě, jejich národní postavení nemůže býti zlomeno. Teprve ve chvíli, kdy se odejme Němcům a cizincům půda, jako kdysi byla odňata českému národu, teprve tehdy bude dána jistota pro národní rozvoj Čechů a československého národního státu, teprve tehdy jest pro vždy ztraceno postavení Němců ve státě.
To bylo národní vyznání víry, jemuž po desítiletí byla učena dorůstající česká mládež, a které pak v převratových dnech roku 1918 a 1919 bylo uvedeno v čin vydáním zákonů o pozemkové reformě. Jak byla národní zášť Čechů proti Němcům roznícena v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, patrno nejlépe z úvodníku profesora národního hospodářství na pražské české universitě dr. Horáčka, který výslovně prohlásil: Pro všechny věčné časy musí býti našim heslem: Žádné přátelství a žádné důvěrné styky s Rakouskem, Německem a Maďarskem ani politické ani hospodářské, žádné celní spojení, žádná společná měna, žádná daňová dopravní a obchodní konvence. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Říká-li to dokonce učitel národního hospodářství, který přece má v takovýchto otázkách býti autoritou, který však stanově směrnice pro příští hospodářskou politiku československého státu výhradně se dává vésti city bez zřetele ke skutečnosti, pak nelze se diviti opojení českého národa nejen pokud jde o pozemkovou reformu, nýbrž i v ostatním veřejném životě.
Proto nebylo pro vás vůbec žádným problémem, když jste se v revolučním Národním shromáždění usnesli na zákonech o pozemkové reformě. Pro vás byl problém dán: počeštění německé půdy. (Výkřiky posl. Kostky.) Všechna vyjednávání, jak v revolučním Národním shromáždění, tak také na ostatních shromážděních, mohli bychom zde uvésti všeobecný sjezd českých menšin v německém území, nebo ostatní vaše vyjednávání, vaše výroky a zvláště vaše časopisecké zprávy, všechny jsou prodchnuty jediným cílem: pomocí pozemkové reformy chtějí odnárodniti německou půdu i v jednolitém německém jazykovém území, chtějí použíti pozemkové reformy v německém území k tomu, aby toto území bylo promíseno tak zvanými spolehlivými živly. Tímto způsobem se domníváte, že z dosavadního jednolitého německého území učiníte jazykově smíšené.
S touto pozemkovou reformou ztroskotáte však právě tak, jako jste ztroskotali již s mnoha jinými věcmi po stránce politické. Nepotřebuji zde mluviti o vaší zahraniční politice. Také vnitropoliticky stojíte před úpadkem, poněvadž dnes přes všechno namáhání nemůžete již této sněmovny udržeti, ačkoliv pravidelné funkční období této sněmovny tak jako tak uplyne v několika měsících. Také ve všech ostatních oborech nebyli jste s to, dělati skutečnou a opravdovou státní politiku. Vy nám chcete dávati poučení, jak se máme chovati jako oposice v blížícím se volebním boji a po volbách? Tato poučení byla by spíše pro vás na místě, neboť jste svou vládou, svou činností ve vládě dokázali, že nedovedete nic vykonati v žádném oboru ani v hospodářském ani sociálním, ani kulturním, nemluvě již ani o oboru, který se stal právě životní otázkou tohoto státu, v německé otázce. Zde jste se nedostali ani o krok kupředu. Naopak. Poměry se od roku 1920 naprosto zhoršily, takže dnes - a to zde musíme prohlásiti - jsme si mnohem vzdálenější, než tenkráte. Není to naše vina. Čestně jsme se namáhali v zájmu německého hospodářství a německé kultury přispěti zde ve sněmovně pokud možno nejvíce, abychom dospěli ke spořádaným, jen poněkud možným poměrům. Avšak byli jste to vy, kdo jste ve své slepotě, ve svém šovinismu porušili vskutku plodnou oposiční práci, kdož jste ji vůbec potlačili. (Výkřiky posl. Kostky.) Řekl jsem, že právě kapitola pozemkové reformy byla by bývala zkušebním kamenem, na němž jste mohli činem dokázati, že to myslíte vskutku vážně dáti sudetským Němcům práva, která jim přísluší na základě jejich existence a která jste mimo to vytýčili ve vlastní ústavě, která jste slavnostně sjednali se svými spojenci v mezinárodních smlouvách, v tak zvaných smlouvách o ochraně menšin. Zůstalo však při vašich slibech na papíře a Kramář má právo, jestliže všechno to, co se nehodí jemu a jeho šovinistickému směru, odbývá prostě slovy: Jest to jen list papíru! I když to snad prohlašuje jen o rozhodčích smlouvách, které mají býti příště uzavřeny, platí tento výrok pro všechny vaše zákony, mezistátní smlouvy a mezinárodní závazky. Zkušenost nás učí, že to, co mluví v náš prospěch, není listem papíru, že se proti tomu bez výhrady užívá všech zákonných pomůcek a ustanovení, která jsou v náš neprospěch a ve váš prospěch, aby to náš lid a naše vlast ucítili.
Pozemková reforma byla zkušebním kamenem za všech dob pro národy a státy. Kdo o tom četl v dějinách a dal si práci zkoumati právě tuto otázku s čistě dějinného stanoviska, ví, že na otázce pozemkové reformy ztroskotaly již velké, staré státy. Nepotřebujeme sahati daleko do minulosti. Velká, ruská carská říše jest nám příkladem, že tam nerozřešená otázka půdy byla především vinna, že se tato velká říše rozpadla. Vy jste založili tento stát, na vás záleží, má-li tento stát podle lidských pojmů býti zjevem trvalým, či má-li jej postihnouti osud všech států, které provedly otázku půdy nesprávně nebo vůbec ji neprovedly. Kdybyste to skutečně myslili vážně a upřímně s 3 1/2 mil. sudetských Němců, použili byste této otázky, abyste německému národu dali skutečně to, co mu patří. Nezadržovali byste německému národu půdu, nedávali byste za pravdu svým šovinistům, prováděli byste v německém území pozemkovou reformu ve prospěch našich uchazečů o půdu a pozemková reforma, která tímto způsobem mohla by býti skutečně prostředkem vzájemného dorozumění a vyrovnání obou národů v tomto státě, posloužila by jen po této stránce vašemu státu. Číselně jsme ovšem v tomto státě v menšině. Nemůžeme vás donutiti. Nemáme také prostředků nutiti vás, abyste ustoupili se své cesty. Ale myslím, že nechcete žíti jen dnes a zítra, že chcete žíti ještě také pozítří. A nechcete se snad, octne-li se stát v nouzi, nadejdou-li kritické doby, přece zříci také pomoci svých 3 1/2 milionu německých státních občanů. Vysvítá to aspoň z toho, že u nás právě tak vybíráte nováčky, rovněž tak je cvičíte v zacházení se zbraní jako vlastní lidi.
Myslíte však, nakládáte-li takto s naším německým národem, když mu odnímáte jeho rodnou půdu pod nohama, že se najde Němec, který by v čas nouze hájil vašeho státu? Toho nemůžete žádati od nikoho z nás. Jestliže nás ve svém státě budete dále tak utlačovati a zbavovati práv, ještě více vzroste nespokojenost, která beztoho již vládne pro vaše násilnická opatření. A o tento odpor, který pro vaše násilnická opatření den co den vzrůstá, o tento odpor se celý váš stát prostě rozbije. Člověk by si myslil, že když si představíte zeměpisnou polohu svého státu s 2000 km hranic, uvážíte-li, že tento stát jest obydlen 3 1/2 miliony Němců v jednolitém území a jestliže dále uvážíte, že tento stát jest obklopen ze tří čtvrtin Němci, našimi německými rodáky, musil by si člověk mysliti, že učiníte vše, abyste německé obyvatelstvo v tomto státě uspokojili, že podniknete vše, abyste právě při projednávání otázky půdy nehodili tuto pozemkovou reformu jako nové jablko sváru mezi oba národy. Dnes však zanecháváte způsobem provádění reformy v našich německých oblastech cizí tělesa, která nikdy a nikdy nemohou vésti k uklidnění a nikdy a nikdy nemohou vésti k uspokojení.
Ačkoliv se tato sněmovna před léty usnesla na resoluci, jíž byl pozemkový úřad vyzván, aby podal sněmovně obšírnou zprávu o své činnosti, přes to pozemkový úřad dodnes neuznal za nutné, splniti toto usnesení sněmovny, tedy také vaše usnesení. Dále nezvolili jste také nový správní výbor pozemkového úřadu, ač již jeho pravidelné zákonné funkční období uplynulo před 3 léty. Jest to úkolem sněmovny, úkolem předsednictva sněmovny, aby dále netrpělo tohoto bezprávného stavu, nýbrž aby přivedlo k platnosti právo sněmovny na novou volbu správního výboru pozemkového úřadu. Vy jste také neučinili nic, čím byste vyhověli kritice svého presidenta, kterou pronesl o pozemkové reformě před 2 léty, když o Novém roce přijal předsedy obou sněmoven, čím byste vyhověli této jistě oprávněné kritice. Naopak, sotva se president republiky osmělil vylíčiti tuto pozemkovou reformu a zvláště praktiky pozemkového úřadu v pravém světle, ihned se rozpoutala bouře koaličních stran proti němu; musil se prostě dáti na ústup a v poměrech pozemkového úřadu a jeho praktikách se dodnes nezměnilo ani čárky. Naopak, pozorujeme-li správně tempo a způsob praxe, jak se provádí pozemková reforma, která letos zasáhla také do území obydleného Němci, vidíme, že se nic nezlepšilo, nýbrž že jest to horší, že všechno naše úsilí přiměti vás v této čistě hospodářské a sociální otázce k obratu, zůstalo dosud marné. Vše to, což také prohlásili rozumní vaši lidé, bylo promluveno do větru, cestou, kterou jste se jednou dali od Dušiček roku 1918, kráčíte důsledně dále, takže nelze ovšem očekávati, že by se stal zázrak a že byste svůj směr přes noc změnili.
Nechci se zabývati tím, jak státní pozemkový úřad právě v tomto oboru právem kroutí, otáčí je, ohýbá a ruší, jak právě ony úřady, které by byly povolány, aby v duchu a ve smyslu zákona prováděly pozemkovou reformu, jak právě tyto úřady zkrucují zákon, jde-li o to, aby se vyhovělo vašim šovinistickým našeptáváním a šovinistickým požadavkům v německém území. Když jsme se vás pokusili přivésti k rozumu, poněvadž vnitropoliticky to prostě nedokážeme, přinutiti vás, abyste dodržovali zákony, které jste si sami dali, když jsme, hájíce zájmy lidu, jehož ochrana nám byla svěřena, podnikli kroky a hledali nápravu u instance, kterou jste jako sdružený stát velkých spojených států zřídili, musíte přece pochopiti, že jsme musili jíti ke Svazu Národů, musili jsme tam jíti a to proto, abychom věcně a bezvadně na tomto poli přednesli své stížnosti. Postupovali jsme loyálně a tuto stížnost oznámili jsme také vaši vládě, nic jsme nezatajovali a neobcházeli. Stížnost německého obyvatelstva na zákonodárství o pozemkové reformě a zvláště na provádění pozemkové reformy byla předložena Svazu Národů. Známe také odpověď československé vlády na naše stížnosti. Je k tomu potřebí odvahy, nechci použít silnějšího slova, klamati cizinu proti skutečnostem, je k tomu skutečně potřebí jisté dávky odvahy, úplně klamné skutečnosti uváděti před tímto mezinárodním forem, abyste naši stížnost, která se přec zakládá na holých skutečnostech, postavili do špatného světla. Jsou autority, nikoliv snad z našich vrstev, nýbrž mezi Francouzi, tedy z onoho národa, jenž vám je tak blízký, s nímž jste tak úzce spjati na život a na smrt, v dobách dobrých i zlých, byl to universitní profesor Prunet, který vaše pozemkové zákonodárství a jeho provádění podrobil v posudku zničující kritice a bylo by pro pana Beneše velmi těžké, aby jako člen rady Svazu Národů uváděl proti tomu důvody a oklamal Svaz Národů a cizinu o pravých příčinách a cílech pozemkové reformy a jejich následků. Nedáme se připraviti o právo tam, kde jde o životní zájem našeho národa, použijeme všech prostředků, jež máme po ruce k obraně našeho národního práva a jestliže pan Beneš v Ženevě prohlásil k jednomu našemu zástupci, že Němci v Československu měli dosti prostředků, že byli silní a dosti početní, aby vnitropoliticky přivedli k platnosti své oprávněné požadavky, musíte jistě také sami připustiti, můžete-li si učiniti aspoň poněkud spravedlivý úsudek, jestliže nedáte plně zavládnouti svému zášti a svým šovinistickým snahám, že naše činnost od roku 1920 setkávala se u vás dosud s hluchýma ušima, že jsme vnitropoliticky nedosáhli téměř ničeho, naopak, že jste náhubkem, který jste nám nasadili svým rafinovaným jednacím řádem, že jste svým postupem, pokud jde o správu, dokázali německému obyvatelstvu, že jsme vnitropoliticky nedosáhli téměř nic. Naopak, byl to váš ministr zdravotnictví, který prohlásil, že nemůže přijmouti deputace, poněvadž tuto deputaci vedl poslanec, který se podepsal na stížnost německé menšiny v tomto státě ke Svazu Národů. Jak se to spolu shoduje? Jeden ministr mluví tak, druhý zase onak. Ukazuje se stále více,- že s touto politikou násilí a zdání se soustavou českého národního státu nelze trvale vystačiti. Všechny následky, které se zde ukazují a které se ještě dále také ukáží způsobem pro stát nepříznivým, všecko to jest založeno jen na této nešťastné státní idei; všecko to bezpráví a všechna ta násilná opatření, jichž používáte vůči německému obyvatelstvu, tkví jedině v této idei národního státu. Přejeme vám vašeho státu z celého srdce, buďte šťastni podle svého, avšak jedné věci musíme žádati: abyste nám dali totéž právo, abychom mohli žíti podle svého svérázu, abychom mohli práv našeho národa tak hájiti, jak jest to ku prospěchu našeho národa. Po této stránce nedáme si od vás udělovati rady a po zkušenostech, kterých jsme s vámi nabyli, nemáme k tomu příčiny, a kdybyste sebe více překypovali pozváními k účasti na spolupráci a správě, nedáme se mýliti.
Představíme-li si, že násilná opatření v oboru pozemkové reformy volají již do nebes, že vaši vlastní lidé, ba veškerý tisk nelíčí již pozemkové reformy jako spravedlivé dílo, jako nestranně prováděnou reformu, nýbrž, že předseda pozemkového úřadu sám nazval provádění pozemkové reformy v jednom oboru svinstvem, že vaše časopisy nazývají hospodaření pozemkového úřadu korupčním hospodářstvím, představíme-li si výsledky provádění pozemkové reformy, pokud jde o příděl zbytkových statků, musíte jistě připustiti, že toto provádění není ani v zájmu českého národa a jest pochopitelné, že s touto reformou nebudeme nikdy spokojeni. Dnes nemůžeme se postaviti účinně proti tomu všemu, poněvadž k tomu nemáme prostředků, avšak stavu, který jste vytvořili v území obydleném Němci, nikdy neuznáme za právní stav, budeme jej považovati za násilí a nikdy si nedáme vzíti právo na jeho napravení a odčinění. (Souhlas na levici.) Nejen že zašantročujete zbytkové statky, nejen že připravujete německé uchazeče o půdu, o jejich dobré právo, že v německém území připravujete prostě německé uchazeče tvořením zbytkových statků a kolonisací o jejich nároky, jdete ještě dále, využíváte německých daní a z pozemkové reformy v německém území děláte čistě nástroj k počešťování.
Mohl bych vám zde uvésti množství případů, vyjmu však jen několik. Obec Všeruby, městys jen s malými zemědělskými držebnostmi - pět až šest největších držitelů má šest až sedm hektarů, většinou nemají ani jednoho hektaru, z nichž většina, přes 100, mají jen do tří hektarů půdy - má dvůr, který podléhá záboru. Je-li nějaký školský příklad pro nutnost provedení pozemkové reformy, byly by to Všeruby. Na několik mých zakročení v pozemkovém úřadě dostalo se mi slibů: Vyšetřili jsme poměry, jsou tak, jak jste to vylíčil, až převezmeme ony objekty, budeme na to při provádění pozemkové reformy pamatovati, a co se stalo? Dodrženy nebyly. Naopak. Dvůr patří k panství Kout na Šumavě, u něho jde také o les patřící k trhanovskému zámku, o nějž se pere město a okres Domažlice. Město Domažlice, které již před tím mělo přes 20 0 hektarů lesa a které známou koupí Fichtenbachu rozmnožilo svůj lesní majetek o 1200 hektarů, chce dostati do svých rukou ještě také asi 3000 hektarů lesa panství trhanovského. Ačkoliv nyní pozemková reforma v českém území na panství Koutu na Šumavě byla již provedena, a potřeby českých uchazečů byly úplně uspokojeny, dokonce bylo půdy nadbytek, takže tam bylo i založeno pastevní družstvo a přikázán mu dvůr Bělohrad, nebylo na tom dosti: Poněvadž Všeruby náhodou leží na říšských hranicích, nesměl býti dvůr podroben pozemkové reformě, drobní lidé nesměli býti sesíleni hospodářsky přídělem kusu pole a luk, nikoliv, tento dvůr musil přijíti do spolehlivých českých rukou. Dvůr byl prostě přidělen pastevnímu družstvu, které již koupilo z ruky Bělohrad. Toto družstvo jej převzalo, hospodaří na něm, nikoliv však jako na pastevním dvoře, tedy chovem dobytka, pastevním hospodářstvím, nýbrž hospodaří na něm jako na dvoře, a to nikoliv nejlépe. Toto družstvo bohatě podělilo půdou tři české rodiny, a to nikoliv zemědělců, nýbrž obchodníka, hostinského a řezníka, každý dostal beze všeho 5 hektarů půdy, přes to, že dříve žádného hospodářství neměli a také ke své existenci nepotřebují, kdežto 150 německých uchazečů, kteří všichni vyhovují zákonným podmínkám, dodnes půdu nedostali.
Stačí, poukáži-li jen na druhý případ. Jde o panství Horšovský Týn. Tam měl býti převzat dvůr Mířkov. Čeští zemědělci z tohoto okresu spojili se s německými a prohlásili, že utvoří společné pastevní družstvo, paritně, a budou se ucházeti o příděl dvou dvorů. Družstvo se utvořilo, obě strany se dohodly. Pak se šlo do Prahy a v Praze prohlásil český pozemkový úřad české deputaci, že bude-li míti družstvo za členy také německé zemědělce, že mu tyto dvory přiděleny nebudou. Čeští zemědělci musili tedy jíti domů a říci svým druhům v povolání, že nemohou s nimi toto družstvo utvořiti a ačkoliv tento dvůr leží uprostřed německého území, daleko od českého jazykového území, toto české družstvo obdrželo tento dvůr a také druhý. A jak vypadá provádění pozemkové reformy na panství Lichtensteinově? Tam rovněž bylo množství německých drobných uchazečů slíbeno, že se bude pamatovati na jejich oprávněné nároky. Co se však stalo? Tyto dvory byly prostě přikázány českým pachtýřům, kteří neměli ani potřebný provozní kapitál, ani nutný inventář a tak nyní ve dvoře, kde se oralo dvěma garniturami parních oraček nejmodernějšího druhu, kde byly stáje napěchovány nádherným dobytkem, kde bylo 10 až 12 párů koní, stojí nyní 4 poloczcíplé krávy, které nemohou nadojiti ani tolik mléka, aby stačilo pro pachtýře a jeho dva deputátníky, jeden pár erárních vojenských koní a pár vypůjčených volů. Podle toho také vypadá ovšem hospodaření na dvoře. Kdyby pole nebyla byla ještě oseta na zimu starým velkostatkem a kdyby se byli nenašli němečtí zemědělci, kteří z lepšího uznání, aby tato úrodná půda neležela ladem, neposkytli pachtýři potahy, nebyl by býval vůbec mohl skliditi byť i jen zrnéčko z tak úrodné země, která, když na ní hospodařil velkostatek, dodávala ročně 12 vagonů obilí jedině pro všeobecnou výživu. Německé uchazeče z Hunčic, jimž bylo několikrát slíbeno, že dostanou bezpodmínečně do vlastnictví zpachtované pozemky, na nichž po desítiletí hospodařili, překvapil jednoho dne úředník pozemkového úřadu, který se dostavil před podzimním osevem, když již pole připravili a odňal jim zpachtované pozemky. Děje se tam pokus s kolonisací, staví se tam budovy a ubohým chudákům, kteří tam měli svou existenci, bezohledně se odnímají dvě až tři míry pachtovaných pozemků. Kde zůstává sociální stránka, kde lze mluviti o pozemkové reformě, kolonisujete-li území, kde nemáte ani kolonisátorů, německým uchazečům však prostě odnímáte malé pozemky, které měli dlouhá léta zpachtovány? Jak to vypadá na panství Chotěšov? Dvory Chotěšov a Litice budou v těchto dnech odevzdány městu Plzni. Přídělový komisař nás ujistil a ukázal nám dokonce mapy, v nichž bylo zakresleno, která půda jest určena pro příděl lidem, kteří desítiletí hospodařili na této zpachtované půdě a prohlásil nám, že tito lidé dostanou za všech okolností pozemky, které měli zpachtovány, do vlastnictví, i když se stane město Plzeň vlastníkem dvorů. Je při tom mnoho pozemků, jichž by bylo lze žádati do vlastnictví podle zákona o dlouhodobých pachtech, avšak oni lidé si řekli: panství ponechalo nám pozemky tolik desítiletí, my jsme na těchto zpachtovaných pozemcích měli svou existenci, nemůže se přec nikdo odvážiti, zvláště ne pozemkový úřad, ani od města Plzně nelze toho předpokládati, že by nás připravilo o naší existenci. Pan kolega Lukavský, zloduch českých menšin v německém jazykovém území, který se objeví všude, kde jde o to, popíchnouti a vyburcovati české menšiny v německém jazykovém území, které dosud pokojně žily se svými německými sousedy, aby si byly vědomy svého poslání jako zástupci státní idee v území obydleném Němci, dal si práci, přiměti české obyvatele Chotěšova, aby se ucházeli o tyto německé zpachtované pozemky. Pan Lukavský však musil odtáhnouti s nepořízenou, poněvadž si čeští uchazeči z Chotěšova řekli, že žili staletí v míru s německým obyvatelstvem a že nechtějí, aby němečtí uchazeči byli nyní připraveni o své pozemky, že jest dosti pozemků, aby byly jejich potřeby uspokojeny. Město Plzeň sice ujistilo, že tyto dvory koupilo, aby čelilo tomuto šovinistickému řádění a zvláště také snahám pozemkového úřadu. V příkrém rozporu k těmto výrokům jest však dosavadní postup. Našim uchazečům o půdu bylo u městského úřadu řečeno, proč dříve nežádali o příděl zpachtovaných pozemků, proč přicházejí teprve nyní, když již vidí, že se městu Plzni podařilo tyto dvory získati. Bylo prohlášeno, že bylo podáno tolik a tolik žádostí, zbude-li po uspokojení těchto žádostí ještě nějaká půda, že lze pamatovati na potřeby těchto německých dlouhodobých pachtýřů.
Vidíte, co se děje v oboru pozemkové reformy, jak se právě s nejchudšími vrstvami jedná bezohledně a jak jsou připravovány o svou existenci. A tu máte odvahu hájiti své pozemkové reformy, líčiti ji jako sociální dílo? Nechci mluviti o tisících velkostatkářských úředníků a zaměstnanců, kteří byli pozemkovou reformou připraveni o chleba. Jest to právě vrstva, která dosud tyto statky vzorně obdělávala, která po převratu nejvíce přispěla k tomu, aby zvýšením produkce těchto pozemků zajistila výživu tomuto státu. Domnívám se, že hříchy, jichž jste se v tomto oboru dopustili, jsou tak velké, že žádným svým uměním nedovedete ani náš stát, ani cizinu oklamati o vlastních úmyslech své pozemkové reformy.
Nechci mluviti o tom, čeho jste se dopustili na německém národu v ostatních oborech. Kulturní rozprava, kterou jsme nedávno provedli, podala důkaz, že jste právě v oboru školství jednali způsobem, který jest ranou ve tvář každému kulturnímu cítění a nepřispívá k tomu, aby německý národ byl získán pro tento stát. Uvedl bych několik slov o tom, a to o českém menšinovém školství. Nedávno měl jsem příležitost ukázati na vaši činnost v tomto oboru v konkretním případě; bylo to Srní v okrese Hory Kašperské, kde mimo českého faráře, českého listonoše-legionáře, dvou českých četníků a dvou českých finančních strážníků nebydlí ani jediná česká duše. Vesměs tedy zaměstnanci, kteří tam byli ustanoveni, aby vykonávali službu. Co se tam stalo? Listonoš-legionář při svých pochůzkách šel od domu k domu, klamně líče věci že jde o český jazykový kurs, přiměl rodiče k tomu, že svolili, že budou posílati své děti do českého jazykového kursu. Finanční strážníci, četníci, kteří jsou samozřejmě povolání, aby udržovali pokoj a řád, to podporovali. Tak vznikla škola. Tamějším Čechům bylo jasné, že nešlo o český jazykový kurs, nýbrž o českou menšinovou školu. Přišel český učitel, který nerozuměl ani slova německy. Český farář použil všech prostředků, aby českou školu uvedl v život. A co se stalo? Četníci byli postaveni před českou školu a český farář dal děti, které šly do školy, prostě tam odvésti a pohrůžkami je přinutil, aby šly do školy. Když pak děti opět zůstaly doma, ihned se zakročilo proti rodičům výhrůžkami, že budou potrestáni, nebudou-li posílati děti do této školy. A tak se podařilo, že do této školy, do níž nedochází ani jediné české dítě, a to ani z čistě českého ani ze smíšeného manželství, dochází nyní 10 německých dětí. Ano, šetřením, které zahájila místní školní rada, bylo zjištěno, že podpisy německých rodičů na těchto přihláškách byly padělány. Upozorníme ještě pana ministra spravedlnosti na tuto věc a na toto chování českého listonoše a upozorníme také pana ministra vnitra na postup jeho četnictva. V době, kdy zavíráte německé školy, kdy ničíte německé školství, zřizujete v čistě německém území české menšinové školy pro německé děti. Jest to tak nesmyslné, tak neuvěřitelné, že nelze vůbec pochopiti pohnutek pro to. Domníváte se, páni, že tímto způsobem uděláte z německých dětí Čechy, domníváte se, že tímto způsobem dosáhnete lásky německého národa ke svému státu? Právě tyto děti, z nichž se musí státi v těchto školách duševní mrzáci, neboť nerozumějí ani slovo česky, budou vás jednou za tuto násilnost proklínati a nebudou pro váš stát žádným aktivem. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Měl bych vám ještě mnohé říci, ale řekl bych vám jen ještě toto: Německý národ nebude klidně přihlížeti ke všem těmto násilnostem, ke všem těmto počešťujícím snahám, nýbrž všemi prostředky, jež má po ruce, bude hájiti svých práv a také jich hájiti dovede. Přijde doba, kdy nebude tento boj bez užitku, kdy sklidí konečně úspěch, který si zaslouží. Bylo mnoho států a domnívám se, že právě stát, jehož zkázou jste vznikli, měl by vám býti příkladem, jak se v národnostním státě vládnouti nemá. Měl by vám býti směrnicí, že vládnouti neznamená panovati, že ve státě, který se skládá většinou z jiných národností, nelze vládnouti jako v národním státě. Není možno, abyste v každém směru týrali 3 1/2 milionový národ, rdousili jeho kulturu, olupovali ho o půdu; takto ztýraného národa nelze nikdy získati pro tento stát. Nikdy jej pro tento stát nezískáte. Jestliže půjdete cestou, kterou jste se brali dosud, jestliže nové Národní shromáždění bude založeno opět na tomto systému násilí, nikdy nezískáte německého národa pro spolupráci, přes pozvání, přes všechny sliby, přes všechno to, jak to líčíte v cizině. Nedosáhnete ani toho, aby vám naše velká německá říše dala, čeho budete potřebovati pro svou budoucnost. My jsme již jednou součástí našeho velkého německého národa. V tom nám nemůže nikdo brániti, v tom nám nemohou překážeti ani státní hranice. Němci zůstaneme a dovedeme uhájiti práv německého národa, německé državy ze všech svých sil. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. inž. Jung.
Posl. inž. Jung (německy): Dámy a pánové! Chápu-li se slova ke státnímu rozpočtu, nemá to naprosto ten význam, jako by se snad v některé věci bylo změnilo naše mínění o parlamentní komedii, zde oblíbené.