Místopředseda Buříval (zvoní): Volám p. řečníka za toto slovo k pořádku.
Posl. dr. Šmeral (pokračuje): . . . obyvatelstvu tento zákon. . .
Pan předseda mne volá za to slovo "zloděj" k pořádku. Já už ho tedy nebudu opakovati, ale prosím, abyste tím více o něm mysleli.
Tedy cestou čistě nařizovací jste tak učinili. Kde je v celé Evropě jediný stát, aby za 24 hodin potištěný kus papíru, tak dalekosáhlá věc, určující základy hospodářského života, se stala skutkem? A to jste udělali před volbami, v posledním roce svého vládnutí. Co pak považujete voličstvo za idioty, že si to nechá líbiti, a že se ve volbách zrovna ty vrstvy, které od vás jsou demokraticky vychovávány, vám nevzeprou? Ale to byla jen střepina, která padá při porážení dubu. Co však znamená tento celní tarif s hlediska celé konstrukce budování státu? Znamená úplné uzavření se sama do sebe, ohraničiti se čínskou zdí, odříznouti se od takových států, jako jsou v sousedství Rakousko, Uhry, Balkán, Polsko. Celá veřejnost ví, že krátce po vyhlášení tohoto nesmyslného celního tarifu jsme měli velký hospodářský konflikt s Polskem. To znamená, že se odřízneme od světa, že pod heslem soběstačnosti ruinujeme ta odvětví průmyslu, pro která jsou zde nejlepší přirozené podmínky, pro která máme suroviny, pro která máme klima, pro která máme staletím vycvičené pracující ruce. Místo toho ztrácí se vývoz a možnost jeho. Z nepříznivých podmínek, žabařsky budeme zde nuceni uměle pěstovati druhy, které se u nás nevyplácejí, a stát a země, která už tak sama o sobě usýchá výrobně, poněvadž jsme nenašli dveře do velkých hospodářských obvodů, touto celní politikou znovu ještě více bude dušena a ruinována. A poněvadž průmysl, výrobu a zaměstnanost lidu nemůžete udržeti, najednou razíte novou demokratickou formuli, že vlastně průmysl jest neštěstím země a že o to je větší, o to aktivnější bilance vašeho hospodaření, čím více průmyslu podařilo se vám odbourati. A podívejte se na hřbitov krompašský neb k hranicím Slovenska a Podkarpatské Rusi, kde jste odmontovávali stroje tovární a posílali je přes hranice do Maďarska, podívejte se do německých krajin v severních Čechách, kde jste vyvolali stav, že se pracuje dvě nebo tři šichty v týdnu, a máte výsledek svého hospodaření! Vy myslíte, že jest to dobrý výsledek, poněvadž touto metodou, odbouráváním průmyslu, snižováním mezd, nezaměstnaností jste přefretovali po 7 let svůj koaliční život, a tomu říkáte, že jste v zemi docílili hospodářské a sociální rovnováhy! (Výborně! Potlesk.) To není zlá vůle jednotlivců. Kdyby byl místo Švehly za tímto stolem kdokoliv jiný a setrvával by na těchto metodách, musel by dospěti právě k týmž koncům, ať již má otevřenější neb méně otevřenou hlavu. Aby někdo mohl zahájiti jiný směr, musil by míti za sebou sílu, která by ho dovedla vynutiti a ta síla není v té vaší dekadenci a rozkladu, nýbrž v nově orientované vrstvě proletářů a pracujících dělníků, v jednotné frontě dělníků a rolníků pod vedením komunistické ideologie také v ohledu mezinárodní a hospodářské politiky.
Přejdu k druhé příkladem uvedeme věci, k otázce národnostní. Udělali jste zde ve smyslu své vlastní metody, ve smyslu demokracie nějaký aspoň pokus prvního kroku ku předu? Zkoumejme věcně, je-li metoda buržoasně-demokratická způsobilá otázky národnostní rozřešiti. Máme jednu zajímavou zkušenost v klasické dřívější době, kdy kapitalismu nehrozilo tolik nebezpečí, kdy buržoasie nebyla v takových úzkostech před sociálním náporem zdola, stal se případ, že v mladé zemi poměrně příznivým způsobem na celá desetiletí národnostní otázka byla rozřešena. Takovým případem bylo Švýcarsko, to je příklad demokratického rozřešení národnostní otázky, tam tento systém byl rozřešen na poli zahraniční politiky principem neutrality a na poli vnitřní politiky principem rovnoprávnost, decentralisace a autonomie nejen zákonodárné, nýbrž i administrativní. Co se týče principu neutrality, rozumí se samo sebou, že o síle státu nesvědčí to, jestliže v normální době ozbrojený četník nabude převahy nad hladovějícími ženami ve Svaljavě. O tom, je-li stát opravdu konstituován, rozhoduje jedině okolnost, jestliže v hodině osudové obyvatelstvo jeho jde jedním směrem.
Vážení přátelé, bylo by ve Švýcarsku myslit no, kdyby Švýcarsko dělalo politiku, že by ve srážce velkých států Evropy muselo se angažovati na jedné straně, že by její obyvatelé francouzští se dali komandovat, aby stříleli na francouzsky mluvící obyvatele druhé strany hranic? Zde je velké nebezpečí pro rozložení národnostního stavu státu a aby tomuto rozložení primitivně bylo bráněno, staralo se Švýcarsko o svou neutralitu. To byl ten demokratický postup. Kdybyste vy svou metodou u nás chtěli na otázku řešení vážně mysliti, museli byste si na tuto otázku neutrality vzpomenouti. Co bylo mezinárodních konferencí od převratu, na kterých cestoval pan ministr dr. Beneš, a byla tam od něho i jen jedenkráte tato myšlenka třeba sebe nesměleji nadhozena? Ne. Nikoliv proto, že by byl zvláště krutým militaristou a toužil po válce, to nikoliv, ale demokratická vaše vláda dnes nemůže, poněvadž demokracie není fráze, není formule, není Masarykova knížka, nýbrž je to v politice konkretně Francie, Anglie, Amerika, Paříž, Londýn. Proto vy jste byli sem dosazeni k vládnutí, abyste nebyli pro neutralitu, abyste připravovali jako v departementu francouzském armádní oddíly pro příští války. Tím sloužíte svým spojencům, ale ohrožujete sami sebe a nejvíce tento stát. (Potlesk komunistických poslanců.)
A čím se na poli vnitřním demokraticky blížilo Švýcarsko řešení národnostní otázky? Tím, že dalo svým národům možnost, aby dobrovolně rozhodovaly o svém příslušenství, že jim dalo právo až do rozdělení. Právě tato Leninovská formule, která uznává právo na oddělení, způsobila to přísežné souručenství dobrovolné, které bylo uzavřeno pod horou Rüttli, a to stalo se základem švýcarského státu. Vy mně řeknete: Snad tomu přece tak není, vždyť se v posledních 20 letech ve Švýcarsku nehlasovalo, nebyl tam plebiscit. Nebyl, ale jaká je tam organisace! Je tam provedena organisace autonomní i v armádě, pluky jsou rozloženy podle národnostních obvodů, žijí v místech, odkud se rekrutují, tam se úřednictvo, soudcové, učitelé a podobně volí, a já říkám otevřeně, kdybyste vy zde provedli takovou organisaci státu, že by vojáci v chebském obvodu zůstali v Chebu, že by měli ze svého obvodu důstojníky, že by byli svázáni s občanským životem ve formě miliční a ne nuceně, že by si mohli voliti své okresní hejtmany, soudce a učitele, pak se vás nebude nikdo na hlasování ptáti, poněvadž tento reální fakt jest důkazem vůle společně žíti.
Vy jste však tak daleko nepřišli, vy jste neudělali ani první pokus nejen směrem k autonomii, nýbrž dosud ani ne směrem k jednání o jazykových záležitostech. Víte, jakou věcí za staré rakouské minulosti pro poněkud nacionálně citlivé národy byla otázka jazyková, víte, že nadpis na ulici není vedlejší věcí právě z té příčiny nezvažitelné citové stránky. Čtete-li v německých listech nespokojenost, je vám to lhostejno. Vy si řeknete: Prozatím máme většinu 20 hlasů - snad už u nás ani ministři nečtou - tak daleko jsme dospěli. Kdyby s tohoto nacionálního hlediska demokraticky měla býti řešena národnostní otázka, pak by musil býti za největšího vlastence považován ten, kdo udělá první nesmělý krok k vyjednávání s Němci, neboť politika národa se od základu musí změniti v té chvíli, když dostane do rukou moc. Dokud jste v Rakousku bořili, mohli jste býti šovinisty ne proto, že je šovinismus zpátečnickou vlnou, nýbrž proto, poněvadž to bylo u vás prostředkem k cíli. Jakmile však jste zde při odpovědnosti, máte toho pravý opak, potom vidíte, že šovinismus a nacionální cítění je proud, který musí rozložiti tento stát, a že vaše tendence měla jíti směrem opačným. A podívejte se, jak je vámi kaceřován každý z vašich řad; kdo myšlenku na smír s Němci opováží se jen vysloviti! Vážení přátelé! Nejvhodnější příležitost, která za kapitalistických řádů se již nevrátí, byla, když vy jste začali vládnouti. Tenkráte Němci byli sklíčeni. Vy jste před Evropou stáli v ilusi, třeba klamné, v ilusi vítěze. Kdybyste tenkrát, majíce moc, dovedli míti moudrost mocných, kdybyste bývali dovedli říci mírné slovo a podati ruku, snad, já tomu nevěřím, ale snad aspoň pokus o demokratické řešení by se byl zde stal. A místo toho z vašich posupných očí planula věta: My s rebely nevyjednáváme! A když jste pak mluvili, třeba jen formálně, se zástupcem německého lidu, bylo to jednání podvodem, abyste ho ukonejšili a oklamali. Vážení přátelé! Ale zase to není vinou zlých, neschopných lidí. Demokracie si dnes již nemůže dovoliti luxus snášelivosti, autonomie a národnostního smýšlení. V dobách sociálně klidných bez krajního přiostření třídních protiv, v době, kdy světem nejde duch sociální revoluce, mohli byste na to mysliti dobře: My dáme německé buržoasii, ať si volí své úředníky, ať má miliční vojsko, s občanským životem svázané. Ale pak tatáž práva by platila pro dělníky. Ale, poněvadž se dělníků bojíte a na vyrovnání s nimi sobectví vaší třídy nechce přistoupiti za žádnou cenu, nejste schopni demokraticky řešiti otázku národnostní. Proto jste neschopni také vytvořiti základ pro své vlastní oprávnění a život, a methodou, kterou se udržujete několik roků, musíte se dostati do slepé uličky, ve které se sřítíte. A zase, když vaše methoda demokracie nestač, kde je východisko? Ukazuji na Svaz sovětských republik na východě. Dělnictvo, to je třída, jejíž zájmy, orientace i smýšlení vede ke smíření národů. My jsme zde mostem. Jako jsme mostem v hospodářském ohledu k velkým obvodům, mostem na východ k Rusku, tak jsme v ohledu druhém mostem k srdcím, mozkům pracujících lidí maďarského, německého, polského, ukrajinského původu. Jsme jediným tmelem, který zde může právo sebeurčení pro všechny národy uvésti v soulad s myšlenkou velkého hospodářského obvodu, a tím splniti na trvalo oprávněné pudy pro sebeurčení, pro samostatné politické vyžití i československého národa. (Výborně!) A jestli snad veřejnosti, která je štvána protiněmeckou, protimaďarskou zaujatostí, se tyto vývody zdají příliš akademické, málo přesvědčivé, pak k českým lidem mluvím: Není největším důkazem nemožnosti tohoto koaličně-demokratického režimu, že se za 7 let existence státu nedovedl vyrovnati ani se Slováky, a že zástupci slovenských rolníků zde vedle komunistických slovenských rolníků stojí na lavicích oposičních, a že se bojíte po svém teroru a násilí vystoupiti ve volbách na Slovensku a v Podkarpatské Rusi? Požadavky slovenské byly přece tak skromné. To byl lid, který měl za sebou tisícileté nacionální otroctví v Maďarii, to je lid prostý, nezáludný. Jaká musela býti po těch 7 let na Slovensku a Podkarpatské Rusi vaše koloniální politika, když dnes tamější obyvatelstvo dívá se na zpupnou, panskou Prahu, vládní "pětku" a vládní koalici zrovna s takovými pocity, jako dříve se dívalo na beťárskou Pešť. (Výborně! - Potlesk.)
Vážení pánové! Zde jsme u bodu, kde otázka národnostní souvisí s otázkou pozemkovou. Tam, kde necháváte nerozřešenou otázku industrialisace, kde necháváte nerozřešenou otázku národnostní, tam zanecháváte nerozřešeny problémy, které jsou - řekl bych později vyvinuvší se, bližší svým vznikem době přítomné, kdy jakž takž jejich existence od buržoasně smýšlejících lidí může býti snášena. Ale vy máte za sebou měšťácko-nacionální revoluci. Jestliže jste nerozřešili ani jediný z velkých požadavků sociálních, mohlo se čekati, že tato nacionální revoluce odstraní aspoň těžké zbytky feudalismu, které jako břemeno leží na rozvoji této země. A co jste udělali? Švindl s pozemkovou reformou, která ve skutečnosti jen upevnila hospodářskou vládu staré šlechty. A co to je? To už nejsou zbytky kapitalistické, to je feudální středověk. Co to je? Czernín, Berchtold, Hohenlohe, Clam-Martinic, Sylva-Tarouca, Liechtenštein, Schwarzenberg, to je XV., XVI., XVII. století, to je Bílá Hora. A právě tato politika znemožnila vám učiniti byť i jediný krůček k získání Podkarpatské Rusi a Slovenska. V jakém poměru mají býti chudí lidé na Slovensku vůči vám, když vidí, že tam maďarští velkostatkáři, kteří v zemi ani nebydlí, kteří jsou v Pešti členy sněmovny magnátů, kteří v Pešti dělají světovou mezinárodní politiku otevřeně pro habsburskou restauraci, na tuto politiku používají peněz na svých velkostatcích na Slovensku nahrabaných, a když chudá žena v okolí Svaljavy nebo kdekoliv jinde za Užhorodem, za Turč. Sv. Martinem, vstoupí do těchto ohromných velkostatkářských lesů, aby si tam nasbírala trochu chrastí, pak přijde zástupce panské Prahy, zástupce koaliční vlády, československý četník s naostřeným bajonetem a bývalého legionáře stíhá ten tragický osud, že musí se zbraní vyháněti z lesů a půdy této země chudou slovenskou nebo ukrajinskou ženu ku prospěchu maďarského horthyanského, habsburského šlechtice. (Potlesk komunistických poslanců.) To je bilance, ke které jste vy došli na poli řešení otázky pozemkové.
A o otázce kulturní a všeobecné, společenské mravnosti nebudu dlouho mluviti. Kdo srovná tempo našeho kulturního vývoje, intensitu našeho kulturního života, kdo porovná kvalitu básní, spisů, dramatických děl, činů výtvarného umění s dobou předválečnou, kdo se rozhlédne na tomto poli kolem sebe, na 7 let, vidí, jaké prázdno, jaké pusto, jaký smutek v porovnání s tím, co bylo. Při prvé řeči zde poněkud ironicky poslouchal mé vývody pan Viktor Dyk. Domnívá se, že my růzností politického nazírání jsme tak otupěli, abychom necítili lítosti nad tím, když si uvědomíme, že v národě osvobozeném básník, který v našem mládí psal tak krásné, hořké verše, že tento básník dnes v českém národě propadá do takové spokojenosti a klidu, že mu stačí, aby byl fašistickým lokálkářem a polemisátorem v orgánu pana dr. Kramáře? Domníváte se, že jsme kulturně tak otrlí, abychom měli z toho radost, když vidíme, jak Machar, jehož péro tak působilo před válkou na masy dělnické, nyní po šest let péro položil, oblékl se do generálského pláště, odhrnul cíp, aby bylo viděti rudou podšívku, vzal si cizí řád na prsa a místo psaní s uspokojením a radostí se na svůj vojenský obraz díval do zrcadla? (Výborně!)
A s hlediska mravního? Ten, kdo opravdu na prvním místě své bytosti a svého života měl nacionální cítění, musí nyní přímo propadati zoufalství. Poctiví buditelé a poctiví vlastenci dřívějších let, když ve smělých snech připustili si jen myšlenku, že by mohl národ státi se politicky úplně samostatným, nedovedli si ji představiti jinak, než ze to bude chvíle extatických křečí, které prochvějí tělem každého jednotlivce, chvíle velké volnosti a radosti, ve které zahyne starý člověk a zrodí se lidé lepší, sobě bližší, mravnější a dokonalejší, jeden s druhým cítící a místo toho nikdy před dobou bělohorskou nebylo v českém národě, národě vládnoucí buržoasie, tolik mravní pokleslosti, tolik hedonismu, sobectví, holdování nízkým materielním požitkům od automobilu až do cizích žen, jako je nyní. Dekadence na celé čáře. (Potlesk komunistických poslanců.)
A v tomto stavu volby ovšem nepřinesou rozhodnutí, ale mohou býti takovým napomenutím, které by bylo s to otřásti svědomím veřejnosti. Nešťastný národ, jestliže se koalici prostředky umělými, prostředky lži, persekucí a zavíráním do vězení podaří v těchto dvou měsících oblouditi lidi tak, aby toto vážné osudové poučení z voleb nevyšlo. My voleb ani nepřeceňujeme, ale také jich nepodceňujeme. Víme, že hlasovací lístek jest příliš slabou zbraní, než aby povalil kapitalistickou organisaci a k vítězství dopomohl socialismu. Ale my víme, že jedno může hlasovací lístek docíliti, k tomu sílu má, aby tyto volby staly se varovným výkřikem na cestě do záhuby, aby se staly varovným výkřikem proti těm metodám vaší měšťácké demokracie, kterými vy již zemi sedmý rok ruinujete, aby volby zburcovaly všechny národy této země, aby přemýšlely o druhé cestě, o druhé síle, o druhé metodě, kterou mu předkládá proletariát a nejuvědomělejší z proletariátu strana naše, strana komunistická. My věříme, že tyto volby mohou učiniti jedno, a to, co mohou učiniti, nechť je odpovědí na persekuci a nechť je naším volebním heslem. Většina koalice musí býti zničena! (Výborně! Potlesk komunistických poslanců. - Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Zierhut. Dávám mu slovo.
Posl. Zierhut (německy): Dámy a pánové! Především musím se ohraditi proti způsobu, jak se projednává rozpočet pro rok 1926, jak ve výboru, tak také zde ve sněmovně. Ani v minulých letech nikdy nebyl rozpočet projednán správně, jak jest to vlastně předepsáno a jak se to tradičně vyvinulo ve všech sněmovnách na světě, avšak letošní projednání rozpočtu jest po této stránce vrcholem jak po stránce parlamentní, tak také ústavněprávní. A nejen to, jedná se dokonce i proti jasným ustanovením jednacího řádu, který sice obsahuje všechny možné jistoty, aby zabránil účinné oposici, nemluvě již vůbec o obstrukci, přesto však předpisuje pro zkrácené řízení podle §u 55 určitý počet hodin, po které se musí rozpočet ve sněmovně projednávati. Poněvadž však volby jsou přede dveřmi, uznala koalice za nutné, zkrátiti ještě také tyto lhůty. Poněvadž to však nebylo možno zkráceným řízením, odhodlali jste se k tomu, že promrskáte přímo nedůstojným způsobem řízením normálním rozpočet ve výboru, a nyní se snažíte také ve sněmovně, abyste nedodrželi předepsané minimální doby 14 dnů. Ačkoliv letos rozpočet byl předložen včas a tím poskytnuta sněmovně příležitost poraditi se o něm důkladně a správně, snažíte se nesprávným výkladem jednacího řádu odníti sněmovně, zvláště však oposici, potřebnou dobu a nutný klid, aby mohla důkladně a spravedlivě kritisovati nejen čísla rozpočtu, nýbrž i státní hospodářství vůbec. Většinové strany jsou plně odpovědny za toto nedůstojné projednání rozpočtu, a to nejen svému obyvatelstvu, nýbrž i svému státu. Pomyslíme-li na to, že právě projednání rozpočtu jest ve všech státech na světě střediskem parlamentního života, že sněmovny na celém světě několik měsíců radí se o rozpočtu důkladně jak ve výboru, tak také v plenu, musíme se co nejostřeji ohraditi proti dnešnímu projednávání rozpočtu, musíme však také odpovědnost za tento postup, za toto násilné promrskání rozpočtu přenechati většinovým stranám. V tomto směru jste se důkladně odrakouštili. Co však řekne obyvatelstvo, co řekne cizina k tomuto nedůstojnému nakládání s důležitými právy lidu?
Pozorujeme-li rozpočet sám, vidíme, že čísla byla sestavena velkolepým způsobem. Obnovili jste nejen rovnováhu v rozpočtu, ba dokonce vykázali jste jakýsi přebytek. Tak jako každého roku, vylíčili jste rozpočet jako konsolidaci státních financí, avšak každého roku jsme zjistili, že tento chvalozpěv při podání a projednávání rozpočtu ukázal se na konec roku jako neodůvodněný, neboť úspěch rozpočtu státního hospodářství skončil vždy nesmírně žalostně. Sestavili jste rozpočet bez reálného podkladu, bez reálného podkladu byl většinou této sněmovny usnesen, a výsledek toho byl, že stav státních financí byl stále horší, že se daňová břemena obyvatelstva nezmenšovala, nýbrž naopak rok od roku vzrůstala. Avšak my zaujímáme nejostřejší stanovisko nejen proti parlamentní, proti formální stránce projednávání rozpočtu, vy se pokoušíte zkrátiti nás také o naše právo kritiky, pokoušíte se využíti svého postavení ve sněmovně a upříti oposici právo spolupůsobiti při projednávání státního rozpočtu ve svém smyslu.
A tu musíme se především ohraditi proti výtce koaličních listů, že funkcionář sněmovny nemá práva vykonávati oposiční kritiku. Jménem politických stran sdružených v německé pracovní pospolitosti musím rozhodně odmítnouti tuto výtku, že místopředseda dr. Czech, kterého jsme zvolili, nemá práva ve výboru nebo v plenu přesně vyjádřiti své oposiční stanovisko.
Co jest pilířem vaší dosavadní finanční politiky a vašeho státního hospodářství? Jest to stabilisace koruny, jest to aktivita obchodní bilance, jest to dnes aktivní rozpočet. Domníváte se, že to jsou jediné pilíře zdravého státního hospodářství? Těmito třemi věcmi neuzdravíte nemocného státního hospodářství, neuzdravíte nemocného státu. Jest to klam, chcete-li si to namluvit. Rozumní národohospodářští politikové a také cizina nikdy a nikdy vám to neuvěří. Avšak výsledky tohoto státního finančního hospodářství musily by vám také říci, že tyto věci skutečně také nepřispívají k ozdravění, neboť hospodaření se státními pokladničními poukázkami a prázdné státní pokladny mluví až příliš zřetelně. Nepotřebuji uváděti důkazů, bankovní výkazy jsou přec výmluvným svědectvím, a na důkaz, že jsou státní pokladny prázdné, stačí jistě uvésti, že povolené nouzové subvence z loňského roku dodnes ještě nebyly vyplaceny.
Zkoumáme-li tyto důvody, proč právě tentokráte tak vychvalujete rozpočet, vidíme, že se to děje především proto, že vyjednáváte v Americe o zahraniční půjčku, a druhý, jistě vysvětlitelný důvod jest ten, že stojíme před volbami. Druhý důvod lze lehko pochopiti a netřeba ho zvláště odůvodňovati. Pokud však jde o uzavření zahraniční půjčky, myslím, že cizina na takovéto vychvalování nic nedá, že slovy a dobře sestavenými číslicemi nebyl ještě podán důkaz konsolidace státního hospodářství a že se tím ještě vůbec nic neučinilo, aby se dokázal skutečný stav národního hospodářství a produkce státu. Neučiníte tím přítrž ubohým poměrům v obou těchto směrech, nezastřete tím, že státní výdaje jsou přehnané a že zvláště mezi státními výdaji jest příliš mnoho výdajů neproduktivních. Právě zkoumání státního rozpočtu mělo by býti podle mého mínění pro vás podnětem, abyste provedli v celém státním hospodářství přeměnu po stránce národohospodářské. Přepětí daňového tlaku musí ukázati své následky. Jest to bezmezné přeceňování platební způsobilosti domácího národního hospodářství, jestliže, místo abyste státní výdaje snížili, zvyšujete je ve všech oborech, jestliže ničím nepřispíváte k tomu, abyste snížili toto přepětí daňového tlaku. Politika, jejímž účelem není nic jiného, než dosíci fiktivní aktivity ve státním hospodářství tím, že se předkládá sněmovně aktivní rozpočet, nikterak neslouží státnímu hospodářství, naopak přispívá k tomu, že se blaho domácího národního hospodářství dává přímo v sázku a musí býti tedy námi, poněvadž konec konců jsme přece také truchlící pozůstalí, co nejostřeji odsouzeno.
Vezmeme-li si jen kapitolu "Daně", najdeme, že po této stránce nelze mluviti o snížení daní, o úlevě daňového tlaku, naopak, že daňový tlak vzroste, poněvadž vzrostly administrativní výdaje. Tyto výdaje vzrostly proti roku 1925 téměř o půl miliardy, ovšem na druhé straně vzrostly také příjmy o 786 milionů. Tento vzrůst příjmů činí, jedině pokud jde o daně, 633 milionů, a to rozděleno na přímé daně 259 mil., na nepřímé daně, poplatky atd. 374 milionů. Že v těžkých dobách hospodářské krise zvyšujete daň pozemkovou, že samotnou daň výdělkovou zvyšujete o 32 milionů, že jste zařadili do rozpočtu zvýšení daně z příjmu o 195 milionů, že zvyšujete všeobecnou daň výdělkovou o 3 miliony, jest důkazem, že obyvatelstvo od tohoto rozpočtu nemůže očekávati nijaké úlevy. Pozorujeme-li po této stránce sousední státy: Německo, Rakousko, dokonce i Maďarsko, musíme konstatovati, že tyto přemožené státy, které nejen doma, nýbrž také do ciziny musí odváděti velmi značné částky, jako válečné náhrady, již dávno přikročily ke znatelnému snížení daní, vycházejíce z předpokladu, že v tomto směru nesmí býti tětiva přepínána. V poslední době usnesli jste se na tak zvaném zákonu o daňových úlevách. Jak však chcete tento zákon ve skutečnosti prováděti, jak chcete obyvatelstvu poskytnouti daňové úlevy, jestliže jste sami do rozpočtu na všech stranách zařadili zvýšení daní, a když tato čísla, která jste zařadili do rozpočtu, musí přece býti směrnicí pro finanční správu, která všemi prostředky musí hospodařiti tak, aby dosáhla, když již ne aktiva, přece aspoň rovnováhy mezi výdaji a příjmy? Za takovýchto okolností musí tedy zákon o daňových úlevách, jako tak mnohé jiné zákony, zůstati pouze na papíře.
Zvláštní položka, kterou musíme zdůrazniti a na niž musíme upozorniti obyvatelstvo, jest položka "Úroky z prodlení, exekuční poplatky a peněžní tresty", kterou jste rovněž proti loňskému roku zvýšili ze 77 milionů na 95 milionů. Člověk se nesmí diviti, vidí-li v praksi, jak berní úřady bezohledně vymáhají nejnemožnější daně, jichž obyvatelstvo prostě nemůže zaplatiti, jak bezohledně provádějí daňové exekuce, dokonce i v krajích, které byly postiženy špatným počasím a ostatními živelnými pohromami; dokonce i v krajích, kde stát zahajuje nouzové akce a obyvatelstvu poněkud pomáhá, berní exekutoři nutí obyvatelstvo bezohlednými exekucemi, aby zaplatilo nesnesitelné a nespravedlivé daňové předpisy. Po této stránce i řečníci z koalice poukázali zde na to, že berní prakse nelze již více udržeti. Ovšem, nesmíte činiti tuto výtku svým úřadům, máte-li odvahu místo abyste v rozpočtu daně snižovali, místo abyste výdaje státu pokud možno stlačili, dokonce daně zvyšovati. Jest to přímý pokyn vašim úřadům, zvyšujete-li úroky z prodlení a exekuční poplatky ze 77 milionů na 95 milionů Kč. Daň z obratu rozpočtena jest jako roku loňského na 1600 milionů korun. Také u této daně, která jistě nejvíce tíží a která právě postihuje široké vrstvy pracujícího lidu, nelze očekávati zmírnění.
Nechci již mluviti o dani z uhlí a dani z vodní síly, které již pozbyly jakéhokoliv oprávnění. Krise v uhelném průmyslu jest přece následkem daní. Daň z vodní síly, která jest rozpočtena na 120 milionů korun, měla již dávno býti odstraněna. Na jedné straně stát podporuje vybudování vodních sil, na druhé straně nesmyslným zdaněním prostě činí užívání vodních sil nevýnosným a znemožňuje je.
Musíme dále si uvědomiti, že poplatky byly zvýšeny téměř o 400 milionů korun a toto zvýšení vztahuje se jak na poplatky kolkovní, poplatky telefonní, tak také na dávky za úřední výkony ve správních věcech. V poslední věci poukázal bych zvláště rád na to, že by bylo třeba vydati jednotné směrnice, aby nerovnoměrnosti a krutosti a rovněž také svévole jednotlivých úředníků po této stránce byly vymýceny pokud možno nejvíce. Zvláštní kapitola jest solní monopol. Také zde jest zařazeno zvýšení o 5 milionů Kč a musíme konstatovati, že stát solného monopolu přímo zneužívá, jednak vyrábí sůl špatné jakosti, a jednak prodává tuto špatnou sůl ze velmi vysokou cenu, téměř dvakrát tak draze jako sůl, která se dováží z ciziny. Proto máme plné právo bojovati proti takovémuto zneužívání moci.
Ve veřejnosti mluvilo se mnoho o daňové reformě. Dosud nebyli jste s to, abyste dostali tuto daňovou reformu do sněmovny a poněvadž v nejbližších dnech má býti usnesen rozpočet pro rok 1926, zůstane pro tento rok daňová reforma bezúčinná, neboť daňová reforma, jejímž účelem není přinésti úlevu daní, jejímž účelem není zjednodušiti daně, nemá naprosto žádné ceny a bylo by lepší, kdybyste od takovéto reformy vůbec upustili. V tomto státě nabyli jsme s reformami vůbec nejhorší zkušenosti a jest vždy lepší, jestliže se v tomto státě o reformách nic neslyší. Pojednávaje o jiných věcech, vrátím se ještě ke slovu "reforma". Musíme se vysloviti proti schválení takového rozpočtu jednak z důvodů formálních, jednak poněvadž žádáte od obyvatelstva něco, čeho nemůže plniti.
Naším úkolem jako oposice v souvislosti s kritikou čísel jest podrobiti kritice také státní hospodářství, také události ve veřejném a státním životě. Kdybychom se zde drželi slov generálního zpravodaje, kdybychom měli na paměti rady, které pan generální zpravodaj uznal za nutné nám uděliti, zvláště vzhledem k volbám, před nimiž stojíme, musili bychom prohlásiti, že tyto rady byly nemístné. My Němci nemáme odpovědnosti za tento stát, nemáme odpovědnosti za soustavu, která byla v tomto státě zavedena. Vytýká-li se nám, že jsme neprovozovali politiku plodnou pro náš národ, že jsme svou politikou svému obyvatelstvu jen uškodili a státu neprospěli, musíme konstatovati, že těmito poměry jsou vinny většinové strany, neboť vedle několika frází nepodnikly ve skutečnosti nic, aby chránily práv německého národa a aby nám daly naše práva; naopak, učinily pravý opak, ony ve skutečném slova smyslu za těchto 7 let, co trvá republika, nohama pošlapaly práva německého národa, nedaly nám ani nejobyčejnějších lidských práv, provinily se na naší duševní i hmotné národní državě. V této souvislosti stačí, uvedeme-li slova, jež jste pronesli již, když jste budovali tento stát, k vůdcům německého národa: "S rebelanty nevyjednáváme!" Byli to vaši lidé, kteří žádali připojení sudetských Němců. Na mírové konferenci jste prohlásili, že nezbytně potřebujete pro československý stát v tak zvaných historických zemích německého území a s tím také německého obyvatelstva. Myslím, že bylo by bývalo vaší povinností, abyste z německého obyvatelstva učinili upotřebitelnou součást tohoto státu. Jestliže dr. Kramář, váš vyjednavač na mírové konferenci, pronesl toto slovo, že německého obyvatelstva nutně potřebujete pro stát, neshoduje se jednání právě Kramářovo a jeho strany a následkem toho také ostatních většinových stran s významem tohoto slova. Co jste dosud podnikli, abyste získali Němce pro tento stát? Prohlásil jsem již, že nejsme odpovědni za tento stát. Do tohoto státu jsme se dostali, aniž se nás kdo tázal a když již nás osud postavil na území tohoto státu, máme při nejmenším právo, abychom žili podle svého svérázu, a aby nám byla poskytnuta ona práva, jichž si zasloužíme na základě toho, že zde jsme, podle našeho počtu, podle síly našeho hospodářského, osvětového a sociálního významu pro tento stát. Vašich rad nepotřebujeme. Jsme daleci toho, abychom nějak vážně brali všechna tato slova, jež jste pronesli v poslední době vzhledem k vývoji politické situace a jež ve veřejnosti pronáší i nejšovinističtější křídlo. Nabyli jsme již tolik smutných zkušeností nejen s vámi, nýbrž i s vašimi odpovědnými vůdci státu, ba i s nejvyšší instancí tohoto státu, že máme všechnu příčinu, abychom nevěřili takovým slovům, takovýmto prázdným frázím. Půjdeme cestou, kterou nám předpisuje náš národ, kterou nám předpisují zájmy našeho lidu. Nepotřebujeme vašich rad. Vy sami měli byste si nejprve vštípiti rady svých vůdčích duchů, ideje svých velkých lidí minulosti i přítomnosti v době, kdy vám šťastná náhoda dala svobodu a vlastní samostatný stát. Avšak víme, že po této stránce jste hluší, že šovinismus nabyl u vás takových forem, že rozum nedostává se již u vás ke slovu.