Na tomto konkrétním případě ukazuji, jak se mstí koalice na našich soudruzích, kteří jsou jí vůbec a pro volební pohodlí zvláště nepohodlni.
Přejdu nyní k případu zatčení soudr. Jílka a Housera a k "atentátu" na presidenta Masaryka.
Kdo přečte seznam příslušníků našich v tomto roce odsouzených, shledá na první pohled, že velkou část mezi odsouzenými nebo stíhanými tvoří ti soudruzi, kteří jako agitátoři a ještě více jako organisátoři mohou býti platnými ve volbách. Při tom nepadá na váhu ani poslanecká imunita, jak dokazuje odsouzení soudr. Tausika. Na příkladu soudr. Jílka a Housera je viděti, jak plánovitě pracuje státní aparát ve službách politicko-stranických v zájmu koalice. Předem upozorňuji, že křiklavost všech fakt vyniká tím více, že dnes v úředním rozhodnutí je dáno persekvovaným soudruhům Houserovi a Jílkovi na vyrozuměnou, že trestní řízení v záležitosti atentátu je proti nim zastaveno. Postup událostí byl následující: Funkci organisačního tajemníka naší strany, v jehož rukou byla soustředěna organisační příprava a mělo býti soustředěno organisační řízení voleb, měl soudr. Zápotocký. Na soudr. Zápotockého byla podána žaloba pro řeč, pronesenou na schůzi v Brně, a byl odsouzen pro verbální (slovní) delikt do těžkého žaláře na 9 měsíců. Poněvadž pak měl z doby dřívější podmínečně odložený ještě druhý trest 6měsíčního žaláře, byl tím vyřazen z práce celkem na 15 měsíců, tedy zcela určitě přes volby. Odsouzení Zápotockého mohlo býti považováno za náhodné, ač byly jisté příznaky, které naznačovaly vědomou tendenci: způsob, jímž mluvil s posl. soudr. Mertou president brněnského soudu, rychlé zamítnutí žádosti za odklad nastoupení trestu, ač v té době zemřela soudr. Zápotockému matka, okamžité vydání zatykače.
Dobře! Na místo Zápotockého do sekretariátu k přípravě a řízení voleb byl povolán soudruh Jílek. Soudruh Jílek za tímtéž stolem, od něhož se mají říditi organisačně volby, sedí a pracuje krátkou dobu a jest zatčen. Za zatčeného soudruha Jílka k témuž stolku a k téže práci volební jest pak povolán soudruh Houser. Sedí tam a připravuje volby asi 6 týdnů a najednou také on jest zatčen a odvlečen do kriminálu. Je to náhoda, že takto jeden po druhém byli koaliční vládou p. Švehly o možnost pracovati připraveni po sobě 3 soudruzi, kteří právě v souvislosti s volbami měli v naší straně splniti důležitý úkol? Je to náhodou, že na konec, jako když s nebe spadne, do společného procesu s nimi byl zatažen také soudruh Neurath?
Zkoumejme nyní okolnosti, za jakých byla zatčení postupně prováděna. Když byl soudruh Jílek po prohlídkách zatčen a odveden do vyšetřovací vazby, zahájena byla v koaličním tisku kampaň, že jde o velký sensační případ vyzvědačství ve prospěch Ruska. Za řadu týdnů noviny nápadně zmlkly a soudní řízení dostalo se do takového stavu, že 30. července - já prosím, aby všichni páni ve sněmovně si toto datum zapamatovali, poněvadž jest pro další vývoj událostí velmi zajímavé radní komora zemského trestního soudu v Praze se jednomyslně usnesla, že soudruh Jílek má býti z vyšetřovací vazby propuštěn. Již tato okolnost naznačuje, že důvod k zatčení a věznění Jílkovu, že důvod k současně vedené novinářské kampani byl velmi podivný. A opravdu podivné jsou všechny okolnosti zatčení provázející. Soudruh Jílek byl zatčen na udání Jaroslava Brandejse, bydlícího v Písku, Třebízského ul. č. 54. Kdo jest tento Brandejs a při jaké příležitosti udání proti soudruhu Jílkovi učinil? Je to člověk, který byl z naší strany vyloučen pro zpronevěru, proti němuž jsme pro zpronevěru učinili trestní udání a který v té chvíli, když byl obeslán k soudu jako obviněný a měl se tam hájiti ze zpronevěry, začal denuncovati soudruha Jílka z vyzvědačství. Už před tím působil na naše soudruhy, aby na něho trestní oznámení nečinili, jinak že je bude denuncovati. Okolnost, že této vyhrůžky nebylo dbáno, jest dokladem, že nikdo z našich soudruhů neměl také příčiny se jí báti. Brandejs, který po převratu pracoval v purkartické zbroj ovce, později až do ledna t. r. ve zbrojovce v Brně, při čemž dojížděl do Písku, kde bydlila jeho rodina, byl letos v lednu pro restrikci personálu v brněnské zbrojovce propuštěn a stal se nezaměstnaným. Ze soucitu nad jeho osudem písečtí soudruzi svěřili mu funkci kolportéra. V této funkci začal zpronevěřovati dělnické peníze, pro tyto zpronevěry bylo učiněno na něho trestní oznámení. Když už věděl, že bude za zpronevěru hnán k odpovědnosti, probudilo se v Brandejsovi "svědomí". V dubnu letos, byv vyloučen z naší organisace, vstoupil k Bubníkovi a z odborové organisace MVS přestoupil do Kovodělného svazu Hamplova. Jakmile přešel od nás k Bubníkovcům, bylo mu slíbeno, že bude občasně zaměstnán v purkartické zbrojovce, kde pracoval již v dřívějších letech, na místě těch tamních zaměstnanců, kteří budou povoláni k vojenskému cvičení. Aby dokázal skutečnou svou spolehlivost, vydal spolu ještě s jinými, ze strany vytlačenými, k 1. květnu letošního roku leták proti vedení komunistické strany. Bezprostředně potom v prvých dnech května byl přijat do služby v purkartické zbrojovce. Dělal nátlak, aby oznámení pro zpronevěru proti němu učiněné bylo odvoláno, vyhrožoval soudruhům jinak dvěma dopisy. Dopisy nejsou psány strojem, jsou celé psány rukou a na rukopise je na první pohled zřejmo, že jsou psány jinou rukou než soudr. Jílka. Znějí takto: První dopis datovaný je 7. června 1921. Upozorňuji zase na toto datum. "Soudruhu, sděl mi okamžitě, zda má naše strana své přívržence zaměstnány jako dělníky ve zbrojním skladišti v Purkarticích. Ne-li, tedy napiš, jakým způsobem možno zaměstnance tamější získati a navázati s nimi důvěrné styky pro získání potřebných informací." Druhý dopis, datovaný 15. června 1921, zase podtrhuji 1921: "Soudruhu! V důsledku tvého dopisu sděl nám a podej nám tudíž za součinnosti všech soudruhů, zaměstnaných v Purkarticích, pokud možno přesný a podrobný soupis všech zbraní a nábojů, nacházejících se ve zbrojním skladišti v Purkarticích. Rovněž neopomeň zaznamenati, jakého druhu a systému jsou. Získejte všechny zaměstnance pro naši stranu, neboť není daleka doba, kdy nebude se řešiti osvobození pracujících tříd na půdě parlamentarismu, nýbrž za rachotu děl a strojních pušek, a pak jich potřebujeme." (Veselost komunistických poslanců.)
Pánové, smích mých přátel jistě ukazuje, jakým dojmem to na nás působí. Pan Hajšmann touto koncepcí velkou čest svému špiclovskému nadání nedělá. Ponechávám prostě, aby každý ocenil důkaznost tohoto materiálu a jestli na tomto podkladě v demokratické republice může býti veřejně činný, všeobecně známý člověk zatčen a zahájena taková kampaň, jako byla první novinářská kampaň zahájená orgánem min. předsedy Švehly, která později u atentátů na presidenta Masaryka předcházela. Na tomto podkladě našla koalice jako svého pomocníka člověka, proti němuž se vede na podnět příslušníků naší strany trestní řízení pro zpronevěru. Brandejs učinil udání, když určité vlivy pomohly mu z nezaměstnanosti, opatřily mu místo. Předložené dopisy jsou z roku 1921. I kdyby tyto dopisy byly pravé, nejsou ani v nejmenším důkazem, že by se jednalo o účel vyzrazování pro cizí stát, což jest nezbytným k skutkové podstatě vyzvědačství. Politicky je obsah jejich tak naivní, že už tím pozbývají závažnosti. Kdyby opravdu se mělo jednati o ozbrojený převrat, sotva by tajemník strany o takovýchto plánech psal člověku, jehož před tím nikdy neviděl, obyčejným dopisem, v obyčejné obálce. Sotva by se staral o věci na místech strategicky tak odlehlých, jako jsou zrovna Purkartice. Kdyby byl chtěl užíti jisté opatrnosti, byl by jako pravidelně, jak se to v sekretariátech dělá, dopis psal na stroji a falšoval jen podpis. To by se dalo snad tíže dokázati. Podpis se dá dobře napodobiti, ale celý dopis je psán rukou. Tak neopatrně to bylo falšováno, že samozřejmě na prvý pohled je na dopise vidno, a také pro policii musilo býti ihned vidno, že jde o listy falšované. Kdo je falšoval? Brandejs sám sotva. Jak posuzoval věc vyšetřující soudce, o tom možno souditi z té okolnosti, že po řadě týdnů navrhl propustiti soudruha Jílka z vyšetřovací vazby. V tomto případě, dokud politický vliv se neuplatnil, úplně bez kauce - a že radní komora 30. července tento návrh jednomyslně schválila. Máme 30. července a velká špionážská aféra je v zadnici. Jílek má jíti ven a "pětka" se radí, co dělat. Avšak soud míní a politické vlivy koalice mění.
Teď přicházím k tomu, za jakých okolností a z jakých důvodů byl zatčen soudruh Houser. Zrovna ten den, kdy je učiněno rozhodnutí radní komory, kdy odpoledne má Jílek jíti ven, 2 hodiny po tom, co se p. Švehla a "pětka" mohli o usnesení radní komory dověděti, vystoupí na scénu nový udavač, sekretář Bubníkovy strany z Mor. Ostravy Grossmann . . . . (Posl. Warmbrunn [německy]: To byl váš tajemník, ne nás! Ty jsi bídný demagog! - Výkřiky komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Šmeral (pokračuje): To nespravíme rozčilováním, to jsou fakta, o těch bude uvažovati celá mezinárodní veřejnost. Mně nejde o tak ubohou skupinu, jakou jste vy. To je velká ostuda koalice, to je ostuda státu a já nemám možnosti . . . . (Výkřiky posl. Warmbrunna.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Šmeral (pokračuje): . . . . polemisovati s p. Warmbrunnem. Teď stojí přede mnou ministerstvo vnitra, p. Malypetr, celá koalice, chci viděti, aby ti to poslouchali, aby ti odpovídali. Potom budeme mluviti dále. (Výkřiky komunistických poslanců.) Je to hloupost, nerozčilujte se, je to věc, která se utopí ve své vlastní směšnosti. 30. července dopoledne rozhodne radní komora trestního soudu, že soudr. Jílek má býti propuštěn a 2 hodiny na to, jako když p. Hajšmann a Švehla sáhnou do kapsy pro zásobu svých placených lidí, na scénu vystoupí druhý udavač p. Grossmann a nepřijde učiniti sdělení na policejní komisařství v Mor. Ostravě nebo snad dokonce na policejní ředitelství v Praze, nýbrž najednou se objeví v salonu ministerstva vnitra. (Slyšte!) Myslím, že v těchto 2 hodinách od rozhodnutí radní komory . . . . . . (Výkřiky komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Šmeral (pokračuje): . . . . nebylo možno zaranžovati to jinak, než že, kdo držel p. Grossmanna jako další volební trumf, musel pro něho poslati automobil a musel ho do ministerstva vnitra uvésti.
Teď nechám mluviti dokument. Dostal se mně do rukou protokol z ministerstva vnitra, který má doslovně toto znění: Úřední blanket ministerstva vnitra, záhlaví tištěné v levém rohu "Ministerstvo vnitra" a zní takto: "Protokol. Dostavil se dne 30. července do ministerstva vnitra p. Jindřich Grossmann, tajemník nezávislé komunistické strany v Mor. Ostravě, 19. prosince 1886 ve Velkých Kachlovicích, okres Vsetín, narozený, příslušný do Frenštátu pod Radhoštěm, bytem v Zábřehu nad Odrou, Komenského ulice 749, a udává: Dne 27. ledna 1922" - zase si vzpomeňte, co najednou před volbami oživuje v paměti lidí, kteří před tím o tom nevěděli - "přijela za mnou do Českých Budějovic do sekretariátu komunistické strany Československa sekretářka zemědělské sekce v Plzni Božena Lenková, která na jaře r. 1923 zemřela." - To hned na prvé řádce mělo ministerstvo ve svých rukou a mělo si rozmysliti, než přistoupí k zatčení takových lidí, jako je soudr. dr. Houser, ve veřejném českém životě po 30 let známá osobnost. Na jaře tedy zemřel hlavní korunní svědek celé aféry. - "A vyprávěla mi toto:
Dne 26. ledna 1922 přijel do Plzně tajemník Komunistické Internacionály v Berlíně Fritz Kollmann a vyhledal v Plzni Bedřicha Šťastného, tajemníka KSČ, kterému prohlásil, že byl zástupci Komunistické Internacionály v Berlíně vyslán k oposici KSČ do Prahy za tím účelem, aby vyhledán byl spolehlivý člověk, který by spáchal atentát na pana presidenta republiky dr. Masaryka. Komunistická Internacionála slibovala si od takového atentátu, že by KSČ byla úředně zakázána, zatlačena do ilegality, a to že by bylo signálem ke vzplanutí revoluce v západní Evropě, na níž Německo mělo přípravy hotovy. Mimo to měl býti atentát trestem pro pana presidenta, jenž krátce před tím na Nový Rok učinil protikomunistický projev. Kollmann jednal prý dle svého udání s dr. Houserem a Jílkem, kteří prý mu označili jako jedině vhodnou osobnost pro spáchání atentátu Bedřicha Šťastného, a to z toho důvodu, že je svoboden, má celou řadu měsíců vazby před sebou a že je nevyléčitelným syfilitikem. Nato odebral se Kollmann k Šťastnému do Plzně, nemohl se však s ním dohodnouti, protože Šťastný špatně rozumí německy a Kollmann česky neuměl. Šťastný požádal proto Lenkovou, aby byla tlumočnicí."
Vidíte, k jakým věcem se sahá. To jsme opravdu málo nebezpečnými revolucionáři a nemusí nás zavírati, když jsme takoví osli. Já kdybych dostal takový dokument do rukou, okamžitě propustím člověka, kterého bych soudil.
"Jak se Šťastný k návrhu Kollmannově zachoval, nevím. Když jsem se od Lenkové dozvěděl o věci, zajel jsem ihned do Plzně, vyhledal jsem Šťastného a varoval jsem ho, aby něco provedl. Šťastný byl překvapen, že o věci vím, prohlásil však, že nemá v úmyslu atentát provésti. Asi za tři dny jel jsem do Prahy a oznámil celou věc Zápotockému, který byl rovněž překvapen, a řekl, že o ničem neví, ale že se bude informovati. Na pozdější dotaz prohlašoval však vždy, že nic neví. K atentátu samému nezaujal Zápotocký žádné stanovisko. Neschvaloval jej. ale neprohlásil také, že by jej zavrhoval. Nevyjádřil se vůbec. Šťastný byl pak tajemníkem KSČ. v Moravské Ostravě. Tam jednou se přiznal Kobielkovi, úředníku nemocenské okresní pokladny v Moravské Ostravě, ve slabé chvíli k celé věci. Kobielka je tudíž rovněž o věci informován. Kde se nyní zdržuje Šťastný, není mi známo. Podpis: Grossmann v. r. I. f. - nějaká úřední poznámka - podepsán dr. Červený vlastní rukou.
Žádný dokument policie, žádný dokument normálního policejního řízení, politický dokument prvního řádu sepsaný v ministerstvu pod patronancí a z iniciativy koaliční "pětky". Kdo ví, jaké rozrušení tato věc vnesla do domácích poměrů a jaký světový skandál, světová ostuda se z toho vyvinula, ten po tomto konstatování ať si rozváží, jestli tyto věci mohou zůstati bez následků. S takovou bandou, s takovými hloupými lidmi musí býti stát ruinován. Kdyby Masaryk měl jen trochu obav o další vývoj, pak by nemohl, i když vychází z hlediska demokratického, nechati dále žvaniti o rozpočtu, pak by musil hned dnes rozpustiti sněmovnu, aby do 4 neděl volby tuto koaliční většinu neschopných, hloupých a zlých lidí vyhnaly z těchto síní ven. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Šmeral (pokračuje): Tedy to je základ toho, že byl zatčen soudr. dr. Houser a že soudr. Jílek byl ponechán dále ve vazbě. Na podkladě toho koalice uvedla do pohybu celý policejní aparát, konaly se prohlídky, byla rozvířena veřejnost domácí i zahraniční kampaní o atentátu na presidenta Masaryka, inspirovanou ministerstvem vnitra. Teď nebudu mluviti o tom, kdo Grossmann je. To bylo ministerstvu vnitra i panu Švehlovi při hajšmanovském aranžování této nové skandální aféry známo. Celá věc skončila pro koalici, pro vládu i stát neslýchanou ostudou. O velikosti této nestydatosti a blamáže svědčí už ta okolnost, že přes všechen politický nátlak nakonec soudruzi Houser a Jílek museli býti z vazby propuštěni. Řízení v této záležitosti musilo býti proti nim oficielně zastaveno, což jim bylo oznámeno příslušným písemným úředním vyrozuměním.
Než koalice jest si příliš vědoma, oč jí nyní jde. Jedná se nejen o poslední zbytky její autority, nýbrž i o výsledky voleb. Proto chce míti před volbami veliký politický proces proti nám za každou cenu, při nejmenším proto, aby měla materiál pro volební kampaň. Z toho důvodu, když se shroutily špiclovské sensace aranžované panem Malypetrem a Hajšmannem za pomoci Bubníkovců, nyní na konec mají koalici vytrhnouti "moskevské peníze". Zatýkání, které s počátku bylo zahájeno pro vyzvědačství, v němž bylo pokračováno z důvodů "atentátu", má končiti předvolební žalobou, která je podána na soudruhy Housera, Jílka a nyní najednou také na soudruha Neuratha, a sice zase s novým, se čtvrtým odůvodněním, proto, že prý byli ve styku s "cizí mocí", t. j. s exekutivou komunistické internationály a že od ní přijímali finanční prostředky. Nemáme naprosto důvodů cokoliv zakrývati před veřejností. Uvádíme proto, že se jedná o dvě věci, o jednu věc spadající do r. 1920 a o druhou věc z února 1922. Tedy zase věci léta už staré, z nichž první je veřejnosti dávno a všeobecně známa a byla plakatována na rozích ulic zdejších měst.
Věci r. 1920, jež míní koalice pomocí špiclovského oddělení ministerstva vnitra rozmazovati ve volební agitaci, jsou veřejnosti od několika let všeobecně známé. Jsou to věci a lži, o nichž nafoukle a zkrouceně své doby psal František Beneš, když si budoval most do zaměstnání k sociálním demokratům, o nichž psal pozdější zřízenec pana Klímy Strelinger a o nichž hlavně vydal brožuru a plakáty v Kladně známý John. Blahopřejeme panu Švehlovi k těmto volebním spojencům. Máme radost, že situace koalice jest taková, že se nemohou opovážiti jíti do voleb bez takových agitátorů a volebních pomocníků. Už tehdy za všemi těmito útoky na stranu byla propagační kancelář. Poněvadž však nebyly volby, nenapadlo koalici dělati z brožury Johnovy a z jeho plakátů proces - jsou to všechno staré methody založené za Rakouska Chumovým aparátem, z něhož přišel Klíma do služeb republiky. Pravdou je na těchto věcech, že bezprostředně po převratu čeští komunisté v Rusku sbírkami, jež byly vykazovány v českém listě, tehdy v Moskvě vydávaném, sbírali prostředky finanční na vydávání komunistického deníku v Čechách, až se navrátí domů. Peníze tyto byly dopraveny do Čech. Poněvadž po návratu soudruhů k založení komunistické strany nedošlo, byly tyto peníze předány zvláštnímu výboru, jenž měl z nich podporovati snahy po utvoření komunistické strany. Soudruhovi Houserovi byl svěřen dozor nad těmito prostředky a u něho zachoval se také seznam a stvrzenky o tom, jak těchto prostředků bylo použito. Když byla utvořena komunistická strana, soudruh Houser informoval zástupce výkonného výboru soudruhy Šmerala, Kreibicha a Neuratha o tom, jak těchto prostředků bylo použito a podrobil se jejich kontrole, která samozřejmě potvrdila, že tohoto fondu nebylo nijak použito k účelům soukromým, nýbrž že byl předán po částech na podporu těch účelů, které odpovídaly úmyslu sběratelů. Byla z nich v prvé řadě hrazena část podpor uvězněným po prosincových událostech a vedle toho poskytnuty také podpory některým listům, stojícím na nekompromisním, třídním stanovisku. Tyto stvrzenky byly u soudr. Housera zabaveny a z těchto věcí pomocí p. Johna míní koalice udělati hlavní argumenty svojí volební agitace. To jest jádro, to je skutečná podstata všech těch 3 měsíce trvajících kampaní a štvaní, narážek na blížící se velezrádný sensační proces.
Konečně je zde ještě jedna okolnost, o které se zmíním, na které však jako na obou prvních vůbec žádného materielního podkladu, který by mohl býti zdáním pro trestní řízení, není.
Druhý plán, kterým míní koalice operovati, když se plán s atentátem nepodařil a všechno dřívější štvaní se shroutilo, spadá do února 1922: Soudr. Houser měl totiž u sebe německy psaný dopis, který v překladu zní takto: "K. Sch. Moskva dne 14. února 1922. Soudruhům Jílkovi, Huserovi a Neurathovi v Praze. Ctění soudruzi! Po rozpravě s Vaší delegací usnesla se rozpočtová komise jakožto zálohu na Vaše nejnaléhavější potřeby ihned dáti do Prahy obnos 1 milion Kč Vaším prostřednictvím k disposici komunistické straně Československa. Prosíme o potvrzení, že jste obdrželi tento dopis, a o sdělení, až obdržíte obnos. S komunistickým pozdravem sekretariát EKI L. S."
Zároveň byl při tomto dopise rusky psaný lístek, znějící v překladu takto: "Přejat od Housera zapečetěný balík váhy brutto 850 gr za účelem dopravení do Moskvy. Za sekretáře K. Šuta."
Toto je tedy posledním trumfem, na který koalice upírá své naděje, když se vším ostatním padla do bláta. Uvedl jsem úmyslně všechny tyto skutečnosti, aby bylo viděti, že nás nenapadá naprosto něco skrývati před nejširší veřejností. Oč se ve skutečnosti jedná, bude prokázáno před soudem a o těch dvou případech do podrobností, které bude projednávati soud, úmyslně nevcházíme.
Dnes zatím uvádím jen tolik, že obnos, o který podle citovaného přípisu se jednalo v únoru r. 1922 jako o půjčku, nedošel, půjčka vůbec nebyla realisována, poněvadž našim soudruhům přes vyčerpanost persekucí po prosincových událostech krajním napětím sil se podařilo nutné účely hnutí obstarati. Vládní orgány také ani nepokoušejí se o důkaz, že by kdokoli z naší strany obnos, v citovaném dopise uvedený, skutečně přijal. To uvádím proto, abych řekl vše, jak se věc má, a ne abych popíral anebo snad omlouval naše styky s Komunistickou Internacionálou. (Výborně!) K těm se hlásíme otevřeně a hrdě.
Pro nás Komunistická Internacionála není žádnou "cizí mocí"! (Výborně!) Ona je kus nás samých, nejvyšším štábem mezinárodního, třídního, revolučního dělnického hnutí. Já jsem členem její Exekutivy, statisíce dělníků této země jsou jejími příslušníky. Pokládáte-li příslušnost této světové organisace za zločin, nuže, pak jsem zločincem já, pak jsou zločinci všichni členové naší komunistické strany. Pak byste musili proměniti celou svou "demokratickou" republiku v jediný žalář, abyste tolik zločinů mohli trestati. Nechci také nijak zastírati, že kdyby byla situace, že by zájem dělnického hnutí toho vyžadoval, že bychom neváhali přijmouti prostřednictvím Internacionály peněžní pomoci od dělnických bratří jiných národů, také od dělníků ruských, jako v těžkých chvílích jejich hladu a neúrody starali jsme se podle svých skrovných možností přispěti jim. Ale na druhé straně jest i pro vzdálenějšího pozorovatele zjevno, že masová strana, jako je naše, žijící v legalitě, je dosti silná, aby aspoň za poměrů normálních mohla býti také finančně soběstačnou. To je důvod, že také r. 1922 nebyla ani strana, ani žádná její část nucena použíti pomoci, která jí mohla býti poskytnuta. Sociální demokraté beze všeho přijímali před válkou pravidelné finanční pomoci od říšské sociální demokracie na účely volební. Včera v úvodníku chlubilo se "Právo Lidu", že čeští sociální demokraté poskytli své doby finanční podporu na rozšíření pařížské "L'Humanité". Nedávno pod vedením Herriota utvořena byla internacionála liberálních měšťáků, ke které se přihlásila také část buržoasie české, zastoupená posl. dr. Patejdlem. Amsterodámská internacionála podporuje soustavně různé dělnické boje v různých zemích. Jsou toto styky s "cizí mocí" anebo vystupujete proti stejnému jednání jenom tenkráte, když myšlenku mezinárodní solidarity v praksi uplatňují komunisté?
V druhé části své řeči chci se dotknouti politického pozadí, se kterým toto vše souvisí. Jak to, že koalice právě v této době sahá k prostředkům, které přece také ze svého hlediska musí uznati při nejmenším za riskantní? To nás vede k tomu, abychom uvážili, s jakou politickou bilancí po 7 letech vykonávání moci koaliční strany vstupují do voleb. A jestli to mám uvésti na stručnou formuli, pak řeknu: Těchto 7 let podalo důkaz, že řízení celého státu pod odpovědností koalice neustále vyvíjelo se od 10 k 5. Žádná z důležitých otázek nebyla přiblížena svému řešení. V každém směru dnes jako bilanci koaliční politiky máme stav, že jsme na věcech hůře, než jsme byli před 7 nebo před 5 lety. Sesouváme se po šikmé ploše a kdyby tato methoda, toto sesouvání mělo trvati dále, musili bychom přijíti na bod nula, musili bychom přijíti k zřícení. To jsou perspektivy. A tento stav není zaviněn tím, že by jednotlivci z koalice byli zvlášť špatní nebo zvlášť nemoudří, nýbrž tento stav je způsoben tím, že celá metoda, na podkladě které je nově utvořen československý stát a tvořen dále, je nemožná, další vývoj a udržení státu neumožňující. Jaká je to metoda? To je metoda, které vy říkáte metoda demokracie. To je metoda, kterou my nazýváme měšťáckou demokracií a zkušenost 7 let ukázala objektivně, nezvratně, že metodami měšťácké demokracie v nynějším stadiu kapitalistického vývoje budovati stát a zejména budovati malý národní stát nelze. Tím se dostáváte nutně, neodvratně do slepé uličky a poněvadž stojíce v zajetí svých třídních zájmů nejste schopni vůbec si tento stav uvědomiti a nemůžete obrátiti, proto ve své bezradnosti a slabosti jste statečnými proti nám a domníváte se, že tím malicherným lhaním a vězněním sílu, která nově se dere, s vervou zlomíte.
Vážení pánové! Já ukáži jenom na několika nejzákladnějších problémech státního a společenského života a na bilanci jejich řešení za 7 let, že opravdu vaše demokratická metoda k řešení nevede. Ukáži to na otázce industrialisace země, ukáži to na otázce národnostní, ukáži to na otázce půdy, na otázce odstraňování zbytků feudalismu a na kulturním a mravním společenském stavu národa.
Jaké jsou výsledky sedmiletého vašeho vládnutí na poli hospodářském, na poli industrialisace? Šťastnou náhodou - náhodou, to nebyla žádná dějinná nutnost - jste dostali pod svou moc zemi tak bohatou, jaké druhé relativně nebylo snad v celé Evropě. Země s obyvatelstvem 13 milionů měla na svém území průmyslový aparát, technická zařízení stačící vyráběti pro více než 70 milionů obyvatel. Jaký blahobyt mohl se vyvinouti z těchto možností, kdyby země dostala takovou politickou soustavu, jež by byla možná, schopná tohoto štěstí využíti! A nemožnost vaší politické soustavy na první pohled musí býti každému viditelna z toho, že vaše politická soustava to, co je štěstím země, proměňuje v neštěstí, že bohatství proměňuje v chudobu a kletbu.
Země je ohromně bohatá technickým zařízením průmyslu. Čeho bylo jen potřebí? Dělati takovou politiku, aby mohlo býti tohoto bohatství, této, abych řekl, nejenom horizontálně v agrárním smyslu, ale také do poschodí v průmyslovém smyslu vybudované země využito. Každý strom s hlediska nacionálního je zrovna tak kusem vlasti jako každá hrouda půdy a všeho byste si musili tak vážiti a využíti, kdybyste chtěli býti svým vlastním nacionálním principům věrni. Co je první důsledek, když máme zemi tak bohatou? Nezbytnou nutností vedle uskutečnění jednoho principu dnešní doby, vedle uskutečnění národnostního práva sebeurčení, je druhý princip: veliký hospodářský obvod. Jenom politika, která princip národnostního sebeurčení dovede dáti do souladu s principem velikého hospodářského obvodu, jest způsobilá toto štěstí, které zde je, udělati opravdu štěstím také pro lid.
Nečiním výtky schopnosti či neschopnosti a dobré či zlé vůle. Je toho schopna politika demokratická? Co je dnes - konkretně řečeno - v evropské demokracii? To není knížka Masarykova, to je Paříž, to je Londýn, to je Amerika, to je západoevropský a americký kapitalismus. A může ten, kdo z tohoto hlediska vychází, uvésti malý stát uprostřed Evropy s technikou pro 70 milionů lidí do spojení s takovými zeměmi, kde by se jeho výrobek mohl rozvinouti? V demokratické Francii, Americe, Anglii nemůžeme prodati ani hřebík, ani jednoho páru bot z našich výrobků. Naopak tyto tak zv. demokratické země, samy, tísněny vnitřní průmyslovou krisí, jsou na světovém trhu naším největším konkurentem. A jest země, která by mohla použíti naší přeprůmyslněnosti? Ano, celá východní polovice světa: Rusko od Bereziny až po Vladivostok se 170 miliony lidí. Jakmile byl zde stát s industrialisací pro 70 milionů obyvatel, okamžitě měl hledati cestu na východ. To by nemusilo znamenati býti ve stavu přímého nepřátelství se západem, ale také není možno národ do věčnosti svázat do takového poměru, ve kterém musí škrtiti sama sebe. Osvobozený národ nemůže žíti jenom z milosti, osvobozený národ má nárok na svůj život, má své nutné potřeby. A politika, která nedovede na ně bráti zřetel, musí se propadnouti nebo musí ke zničení vésti národní svobodu.
Vážení pánové, co dělilo vás od Ruska, kde už rok před naším převratem prosadila se sovětová moc? To, čemu vy říkáte demokracie. Poněvadž tam byla vláda dělníků a malých rolníků, proto se nemohl udělati ani jeden pokus o navázání hospodářských styků s nimi. To by byla cesta k rozvinutí průmyslu zde ve velkém světovém měřítku. Měšťácká demokracie je neschopna tuto otázku rozřešiti, jedině proletářská demokracie je mostem k východu, mostem do lepší hospodářské budoucnosti této země.
A jaké jsou vnitřní poměry? Když už jste nenašli následkem třídní své orientace, kterou demokratickým principem zakrýváte, cestu na východ, tak alespoň by bylo snad možno uvnitř Evropy, tam, kde ještě jsou ty nepatrné zbytky, něco vytvořiti, byla by možná snaha, tendence, politická linie, prvé kroky k tomu, hleděti něco většího vytvořiti. Místo toho v létě t. r. přišli jste s celním tarifem.
Já se zmíním napřed o demokratické stránce této věci. V každé zemi celní tarif vedle rozpočtu je nejhlavnější známkou třídní povahy celé vládnoucí soustavy. Proto o celní tarif se svádějí v každé zemi největší boje. Ze zápasu o celní tarif vzniklo kartelové hnutí dělnické v Anglii. A co to bylo každý 12. rok za boje v Rakousku, když se projednával celní tarif! I ve velmi reakčním Německu byl letos celní tarif, třebaže při znásilnění většiny, celý týden projednáván v parlamentě. Ale vy, jako jste si ukradli zákon na snížení platů státních zaměstnanců, jako jste si ukradli zákony prosincové, jako zloděj v noci jste uvalili . . . .