Jest dávno veřejným tajemstvím, že němečtí úředníci berní správy, zejména vládní rada Sedlák, kterého nepochopitelným způsoben naše vláda i po převratu ponechala na místě tak důležitém, všemožně protěžuje německé poplatníky na úkor poplatníků českých.
Stačí jenom prohlédnouti si poslední předpisy daně výdělkové, podle nichž prostřední čeští obchodníci platí mnohem větší daně výdělkové, nežli největší němečtí průmyslníci, kteří zaměstnávají tisíce dělníků. Němečtí profesoři a chirurgové, kteří vydělávají statisíce, mají předepsanou menší výdělkovou daň, nežli obyčejní praktičtí lékaři čeští s drobnou praxí, zrovna tak jest tomu u německých advokátů; kteří platí menší výdělkové daně, nežli advokáti čeští.
V případě H. Müllera jest však protežování bohatých německých průmyslníků, kteří rozmařilým a přepychovým životem okradli své věřitele, a jemuž nyní ještě erár chce prominouti přes 3,300.000 K daní, ačkoliv týž může zaplatiti všechny daně, neboť má k tomu jmění, tak křiklavé, že není možno k tomu mlčeti. Zejména když jde o člověka, který v obchodě neutrpěl žádných ztrát, nýbrž který toliko rozmařilým způsobem života a osobními výdaji a tím, až po 3 léta haléře na daně neplatil, pod výhrůžkou, že erár mu jinak daně nesleví, přiměl své soukromoprávní věřitele k tomu, aby mu 60 % svých pohledávek slevili. Kdyby byla berní správa zavčas daně vymáhala, nebyl by mohl H. Müller vyhazovati miliony za nákup starožitností, obrazů a pod. luxusních věcí, nebyl by býval vůbec předlužen, nebyl by býval potom mohl připraviti soukromoprávní věřitele o 60 % a nemusel by erár slevovati takovou částku přes 3 miliony K.
Čekáme tedy, že vláda zavede pořádek a přinutí německé úředníky, aby také vůči německým poplatníkům konali své povinnosti.
Tedy opakuji, jak za svůj Klub, tak za ty, které zastupuji, znovu naši starou žádost, aby do našeho bernictví zaveden byl naprostý pořádek a spravedlnost. Zavedení řádných předpisů pro poplatníky k jejich vlastnímu uspokojení, je více, jak mnohá tak zv. úřední nezbytnost, poněvadž poplatník má právo na to, aby každým rokem v pořádku dostal svůj předpis, a je-li nespravedlivý, aby se mohl z výměru odvolat.
Slavná sněmovno! Letos byly na Moravě i v Čechách opět velké živelní pohromy a vláda dokonce k umírnění bídy dává bezmála 100 milionů K. Ale to všecko není ničím, nedostane-li se postiženým jiných úlev, to jest daňových. Na Moravě se příkladně na vysočině Českomoravské protrhly rybníky, které nadělaly ohromné škody. Několika mlynářům byly odneseny mlýny a zkrátka způsobeny škody ohromného dosahu. Poškození lidé z dolno-libochovského údolí chodí dnes od úřadu k úřadu a všude je odkazují na úřední pořad. Úřední pořad je velmi špatná náplast, když člověku voda odnese mlýn a při tom chtějí po něm daně. Já jsem už loňského roku v zemědělském výboru, jsa referentem asi o 25 návrzích na zmírnění bídy pro poškozené obyvatelstvo, navrhoval, aby vláda zřídila určitý fond, z něhož by mohla podporovat ty, kteří živelními katastrofami jsou ožebračeni, a aby poskytnuty byly takovým lidem největší úlevy daňové. Ale někteří pánové ze zemědělského výboru nesouhlasili a letos, když v Čechách došlo k srdcervoucím výjevům a katastrofami byly postiženy ohromné kraje, přichází honem vláda se 100 miliony K na zmírnění bídy a na opravu zničených mostů, cest, meliorací, regulací a jiných podniků. To, co loňského roku bylo zavrhováno, musí se stát skutkem, ale nestačí sám o sobě jenom fond, nebudou-li řádné úlevy daňové. Jsem přesvědčen, že to vypadne v mnohých případech, jako na Moravě: Přišla katastrofa, byly zatopeny kraje, natropeny škody, všecky politické úřady byly v permanenci, ministr byl zasypán telegramy, poslanci jezdili od dědiny k dědině, nakonec zharangována i ministerská rada, vláda dává 100 milionů, ale pamatujte, pánové, že na všecko to vyzraje tak zv. úřední samec našeho proslulého bernictví. Uvidíte, že bude mnoho poškozených, kterým sem tam berní správy v Čechách, jakoby se nachumelilo, pošlou na krk exekuci, nebudou-li mít zaplaceno pár korun pozdě předepsané daně. Tak to přece v tomto státě dělat nemůžeme! Bude vůbec nutno, aby pro katastrofální případy zařízen byl naprosto jiný regulativ, než máme. Představme si, že podle našeho nouzového regulativu musí být někdo napřed tak pořádně ožebračen, že nemá pomalu střechy nad hlavou, než milostivě dostane z nouzové akce 10-20 kg merkantilní pšenice. Roku 1922 na Moravě pro 19 politických okresů, jež tvoří nejméně 40 okresů soudních, pro poškozené na podzimní akci věnováno 550.000 K a na zimní akci rovněž 550.000 K, celkem 1,100.000 K. Roku 1923 pro jarní akci pro 31 politických okresů na Moravě věnován obnos 1,992.500 K a pro letní, jež se vztahovala na 40 politických okresů, 1,270.000 K. Pro podzimní téhož roku pro 26 politických okresů obnos 600.000 K a pro jarní nouzovou akci pro rok 1925 1,070.000 K. Uvážíme-li, jak ohromně mnoho obyvatelstva bylo poškozeno, je tento obnos naprosto nepostačující, je nepatrný a vyvstává znovu otázka, kterou jsem už loňského roku v zemědělském výboru zdůraznil, že je nutno utvořit zvláštní stálý peněžní fond pro případ živelních pohrom.
Když už jsem u této věci, musím vytknout nouzovým akcím ještě jednu chybu, a tato je kardinální. Obyčejně přichází osivo poškozeným zemědělcům tehdy, až už si dávno jiné koupili a až už je zaseto. Pak se stane takový příděl obilí bezpředmětným a obilí obyčejně skončí ve mlýně. Dále by měl býti při nouzové akci obrácen zřetel na opatření umělých hnojiv pro kraje postižené průtržemi mračen a povodněmi. Toto platí zvláště pro kraje horské, které několikrát do roka takovými pohromami, příkl. v mé žup, jsou postihovány.
Je mou povinností, abych použil této generální debaty a zmínil se také o pozemkové reformě, poněvadž strana, kterou zastupuji, spatřuje v ní velké hospodářské dílo. Musím prohlásit ke cti Pozemkového úřadu a všech, kteří na pozemkové reformě jsou zúčastněni, že vykonávají obdivuhodné a těžké dílo, za něž všichni rozumní lidé jim musí být vděčni. Musím však z tohoto místa konstatovat, že jsou české noviny a české strany, které tak neomaleným způsobem útočí na ty, kdož pozemkovou reformu provádějí, že to až zaráží. V Československu máme strany, které pozemkovou reformu nejprve úplně zavrhovaly, poněvadž neodpovídala jejich cítění a zdála se pro ně nestravitelným převratem a průlomem do majetkové državy velkolatifundistů. Dala by se sepsat velká kniha všech těch pomluv a všech těch útoků proti tomuto dílu.
Pozemková reforma byla zavržena na sjezdu lidové strany. Orgány této strany napořád po celá čtyři léta ronily slzy nad šlechtou, které byly odňaty velké latifundie, aby byly rozděleny mezi drobný lid. Je ku podivu, že v postupu pozemkové reformy skoro všecky církevní statky ocitají se na pořadu teprve roku letošního. My se díváme na věc tak, že zákon platí stejně pro světské šlechtice, jako pro duchovní. Není to žádným útokem na lidovou stranu, řeknu-li, že po všecka léta pozemkovou reformu zavrhovala, proti ní psala, ji ostouzela, v očích obyvatelstva znechucovala a že roku 1924 a 1925 přes to, že v pomluvách pokračovala, přihlásila se najednou a dožaduje se účasti na rozhodování a na všem, co s pozemkovou reformou souvisí. Možná, že mi bude odpověděno, že má na to jako koaliční strana právo. Já jí toho práva neupírám, pouze konstatuji, že se přihlásila k ovoci, až všecky obranné a průbojné práce pro pozemkovou reformu byly vykonány jinými.
A nyní řeknu následující: Bránili-li se němečtí šlechticové parcelaci panské půdy neobyčejně - byli jim na ruku, bohužel, i čeští právníci a drobní lidé zažili celé martyrium chůzí od soudní instance k soudní instanci, ale kdo se nejúporněji brání, to jsou právě statky církevní. My musíme žádat a budeme žádat, aby proti církevním velkostatkářům bylo použito téhož úsilí, jakého bylo použito proti velkostatkářům a šlechticům světským. (Posl. Hlinka: A vám to dať!)
Račte, pane poslanče Hlinko, poslouchat. Já jsem vás také poslouchal.
Neměli jsme ničeho proti tomu, když povolané úřady zahájily s majiteli církevních statků vyjednávání a chtěly docílit dohody smírnou cestou. Neměli jsme proti tomu ničeho proto, poněvadž i s ostatními velkostatkáři bylo jednáno o dohodu a věc sama si toho zasluhuje. Ale uvažme, jaké jsou nabídky církevních statků. Uvedu některé konkrétní případy:
Augustiánský klášter na Moravě má celkově půdy 901 ha, čili skoro 5000 měřic. U dvora v Kozlanech má 153 ha, u dvora Nov. Hvězdlice 114 ha, u dvora Málkovice 143 ha, u dvora Čechyně 79 ha, u dvora Tomášského 80 ha, u dvora Šardice 224 ha. S tímto majitelem jednal Státní pozemkový úřad více než sedmkrát, ale nedošlo k positivnímu výsledku, poněvadž tento klášter z 900 ha zemědělské půdy nabízel nejprve ani ne celých 200 ha, potom už konečně 235 ha, pak oznámil, že za to už necouvne a, vážení, přátelé, žádal, aby zato všecka ostatní jeho půda byla prostě propuštěna ze záboru. Uvádím, že od této půdy, kterou já znám, celý rozvoj příštího Brna je závislý jako půdy stavební. Všechny ty ohromné plochy, kde má státi universita atd., náležejí tomuto klášteru a odborníci si to také spočítali, kolik klášter za tyto stavební pozemky dostane, a tyto cifry jdou do závratných milionů za půdu, kterou jim Státní pozemkový úřad beze všeho nechal. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Dómská kapitola brněnská a dále biskupství brněnské učinily nabídky, které jsou ještě méně kavalírské a které naprosto nesvědčí, že by bylo možno docíliti dohody cestou úplně klidnou. Tato ochota církevních velkostatků našla v kraji, kde se nalézají jejich dvory a kde lid čeká na půdu, ohromnou odezvu a panuje tam velké rozjitření. Je to náhodou v mé župě, já tam dojíždím a celou tu náladu znám. Když v Nových a Starých Hvězdlicích vystoupilo skoro 150 rodin z církve, poněvadž tentýž klášter vedle toho. že jim půdu nechce dáti, uvalil ještě na obec 150.000 K výloh na opravu kostela a fary, napsal pan kol. Šamalík do svých novin, že prý republikánská strana vyhání lidi z církve, poněvadž prý naslibovala lidu půdu, která se jím nemůže dát. Odpovídám z tohoto místa, že ne republikánská strana, ale Starobrněnský klášter vyhání lid z církve a že by bylo lépe, kdyby se podřídil zákonům, jak se jim musili podřídit také jiní. Nemůžeme nic jiného žádat, než aby Státní pozemkový úřad nastoupil cestu svého práva. Veřejnost očekává, bude-li silnější vliv politické strany, anebo zákony Československé republiky.
Vážení pánové! Mluvím-li o pozemkové reformě, jsem povinen ukázat na jeden křiklavý případ a kladu otázku, kterak je možné, aby v republice Československé, která má svůj příslovečný Nejvyšší soud a bezvadnou justici, plná tři léta poslanec zjednával spravedlnost chudobným domkářům a přece jim ji zjednat nemohl.
Tak zv. dlouhopachtýřský zákon dával právo tomu, kdo užíval pozemku nepřetržitě 18 let, aby mu byl soudem přiřknut do vlastnictví. Na Moravě na velkostatku Benediktinů rajhradských v Domášově přihlásil svůj nárok na několik parcel pensionovaný nadhajný téhož velkostatku Jan Havlíček. Lesmistr velkostatku Oto Mertha v Hlubokém, okr. V. Byteš, tomuto Havlíčkovi potvrdil, že parcely plných 18 let užíval. Okresní soud v Ivančicích na základě tohoto tvrzení odmítl skutečné uživatele těchto pozemků a přiřkl je velkostatkářskému zřízenci Janu Havlíčkovi. Tak přiřknuta mu byla parc. čís. 1062, kterou, jak svědky prokázáno, užíval pouze od roku 1903 do roku 1912, tedy 9 let. Havlíček u soudu uvedl, že pozemek měl přes 18 let v nájmu a lesmistr Mertha mu to také potvrdil. Dotyčný zřízenec podal žádost také o přiznání nároku na parcelu 643 tamtéž. Svědky bylo prokázáno, že Havlíček vůbec nikdy této parcely jako pachtýř neužíval, že však dílce tohoto pozemku až do roku 1912 užívali domkáři Bohuslav Kozel a Antonín Sedmík z Domášova. Také tato parcela byla Havlíčkovi přiřknuta. Dále požádal Jan Havlíček o přiřknutí pozemku parc. č. 649, díl 10tý v Domášově. Tohoto pozemku Havlíček užíval pouze 5 roků. Dále požádal o přiřknutí parcely čís. 648, které vůbec nikdy jako pachtýř neužíval. Všecky tyto parcely mu okresní soud v Ivančicích přiřkl, ačkoliv Havlíček žádného zákonného nároku neměl a svým tvrzením uvedl soud v omyl, stejně jako ho v omyl uvedl lesmistr Mertha tím, že mu tato tvrzení potvrdil. Obrátil jsem se na pana ministra spravedlnosti a vyměnil s ním několik desítek dopisů. Nepochybuji o jeho dobré vůli, ale musím říci, že za plná tři léta neustálých intervencí se mi nepodařilo zjednat spravedlnost a zvrátit rozsudek okresního soudu v Ivančicích. Učinil jsem oznámení na Státní návladnictví, ale bylo mi odpověděno, že čin Havlíčkův a Merthův nelze kvalifikovat jako podvod. Vyvolal jsem nové řízení a jmenoval 6 svědků, kteří bylí vyslechnuti a také prokázali, že Havlíček pozemků, které mu byly přiřknuty, z části vůbec v nájmu neměl a z části jen jednu třetinu let, která jsou zákonem předepsána. Svědci byli vyslechnuti, ale rozsudek zůstal v platnosti a tak ve státě, který se chválí a chlubí bezvadnou justicí, zůstal neodčiněn soudní omyl a pozemky, na které měli právo jiní, byly přiřknuty a gruntovně připsány zřízenci kláštera benediktinského. Tento případ je do nebe volající a otřásá vírou v bezvadnost naší justice u všeho obyvatelstva kraje domášovského, které případ zná z blízka.
V tomtéž rozsudku okresního soudu v Ivančicích byl přiřknut pozemek farnímu beneficiu v Domášově, ačkoliv mu přiřknut býti neměl. Pan ministr spravedlnosti sám ve svém dopise ze dne 10. února 1922 mi sděluje, že rozhodnutí soudu ohledně přiznání nároku na pozemek farnímu beneficiu vzbuzuje závažné pochybnosti ohledně správnosti, ježto názor rozhodnutím uplatněný, že by i právnickým osobám bylo lze přiznat pozemek do vlastnictví, nenalézá ani ve znění zákona, ani v jeho duchu žádné opory.
Nemohu jinak, než z tohoto místa žádat, aby ministerstvem spravedlnosti byla zavedena revise všech zde naznačených rozsudků a zjednáno tak přesvědčení, že naše justice je opravdu tak bezvadnou, jakou ji chceme míti. Uvažte pánové, co soudí o tom kraj, který to vše z autopsie zná, že soud byl uveden v omyl, poslanec 3 léta pracuje ke zrušení rozsudku a nemůže toho dosáhnouti.
Slavná sněmovno, už loňského roku jsem z těchto míst mluvil o lesní reformě. Musím konstatovat, že naše strana s veškerou vehemencí bude žádat odnětí lesních latifundií, nalézajících se pod záborovým zákonem, nynějším držitelům. Máme pro to své důvody, které jsem už loňského roku obšírně vyložil. Opakuji, že budeme všemi prostředky udržovat v lidu víru a přesvědčení, že jak byla přejata půda polní, jejíž parcelace chýlí se pomalu ku konci, musí býti přebrána také půda lesní. Opakuji to jako naše programatické prohlášení v té příčině, poněvadž se k nemalé veselosti všech, kteří naše stanovisko k této otázce znají, dočítáme v orgánu Svazu křesťanských zemědělců, že republikánská strana nemá žádného zájmu na reformě lesní a že ji bude potírati. Aby bylo tedy jasno, prohlašuji, že stojíme na témže stanovisku, na kterém jsme stáli loni a že na všech našich projevech a na všech našich manifestacích prohlašujeme se pro vyřešení reformy lesní, poněvadž jsme přesvědčeni, že majitelé lesních latifundií s tímto státem nikterak necítí, stejně jako je tomu u přečetných průmyslových podnikatelů v tomto státě.
Stará-li se naše vláda o to, aby v rámci republiky Československé zjednán byl předpoklad konjunktury pro průmyslové podniky, musí si ponechati právo dozoru na to, co se děje. Uvedu jen jeden z tak mnohých případů: V městečku Drásově na okrese tišnovském, v mé volební župě, koupila vídeňská společnost Brown-Bovery tamější strojírnu. Této společnosti nebyla udělena naší vládou koncese. Obešla proto prostě předpisy a vymohla si koncesi prostřednictvím československých příslušníků pod jinou firmou a dnes provádí hotovou germanisační hrůzovládu v ryze českém kraji. Čeští dělníci jsou bez práce, ale firma přijímá dělníky pruské a německé, usazuje je v českém kraji, takže v příští době hrozí nebezpečí, že ryze česká obec bude míti ve svém zastupitelstvu kuté Němce. Vrcholem všeho je, že tato cizí, germanisující firma dostává státní dodávky, ačkoliv máme celou řadu firem našich a průmyslových podniků, které svou daňovou základnou jsou také základnou státu a jeho financí. (Posl. Hlinka: Vystupte z vlády!)
My máme právo, pane kol. Hlinko, když mně tak radíte, uvádět naši byrokracii do pravých kolejí a ukázati na to, co nesprávně dělá. To je úkolem každého státního příslušníka.
Takových průmyslových vládců máme u nás celou řadu, a kdyby ještě ohromné lesní latifundie měly zůstati v rukou nepřátel tohoto státu, bylo by zbytečné všecko úsilí o národní zabezpečení této republiky.
Vážení pánové! Mluvil jsem na počátku své řeči, že poplatníci, které já mám čest zastupovati, přejí si naprostou úspornost ve státním hospodaření. Musím to doplniti tím, že žádají také náležitou státní kontrolu. Lituji proto velmi, že položka pro Nejvyšší kontrolní úřad obnáší pouze 400.000 Kč, poněvadž za tento obnos nedá se vybudovati žádná kontrolní organisace. V uplynulých letech zejména ministerstvo zásobování vydalo značné obnosy na tak zv. "kontrolu", ale tato kontrola byla pro týrání pořádných lidí v tomto státě. Musím říci, že taková kontrola, jakou jsme měli ještě před třemi lety, byla hotovým revisním paškvilem, poněvadž nespočívala na solidnosti a poněvadž ji obstarávali lidé nejenom bez kvalifikace, ale i bez náležité morální odpovědnosti. Mohl-li nás stát dávati ohromné sumy peněz k těmto účelům, jest jeho povinností, vybudovati řádný Nejvyšší kontrolní úřad, dáti mu náležitou pravomoc, aby mohl přezkoumati tam, kde je toho třeba, jak se nakládá a hospodaří se státními penězi.
Vážení pánové! Přecházím nyní k rozpočtu ministerstva národní obrany. Je pravda, že vydržování armády činí velkou položku našeho administrativního vydání státního vůbec. Ale my chceme svému státu dáti všecko, čeho on ke své obraně potřebuje. Jsme hluboce přesvědčeni, že stát náš nepovede žádných imperialistických válek. Doba absolutistického rozhodování o tom, má-li či nemá-li se jíti na výboj, už minula. My ve své podstatě jsme národem mírumilovným a armádu svou máme pouze k defensivě. Ovšem přehánění pacifistických akcí musíme zavrhnouti, stejně
jako musíme odsouditi snahy těch, kteří chtějí ať způsobem takovým anebo onakým naši armádu zdemoralisovati. Žijeme uprostřed národů, které se netají svými imperialistickými choutkami, a pro takové případy nemůžeme národní hospodářství, majetek a životy občanů tohoto státu vysaditi nebezpečí nedostatečné ochrany proti útoku. Tedy budiž jasno, že my, republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, stojíme pevně na potřebě vojenské ochrany našich životů a majetků. Je na těch, kteří armádu vedou a řídí, kteří spravují její administrativu, aby dobře uvážili, čeho z taktického hlediska je třeba a čeho ne. Chtěl bych poraditi pánům z ministerstva nár. obrany, že by se dalo leckde uspořiti. Zejména by se dalo uspořiti na nákladném udržování tak zv. proviantních skladišť, kterých máme v naší republice 12, a s pobočkami čili filiálkami 22.
Jsem-li u položky ministerstva nár. obrany, musím říci to, co nejvíce rmoutí náš zemědělský lid. Stávají se případy, že zůstane hospodářství odchodem svého majitele na vojnu úplně v cizích rukou. Jsou případy, kdy syn odejde na vojnu a zůstane na gruntě jenom stará matka, v některých případech zůstanou tam jen cizí lidé, čeledín a služebné. A tu se stává, že při zproštění nebéře se na to žádného ohledu. Nechceme žádných privilegií, ale je přece jenom na pováženou, když příslušné vojenské úřady zprostí na základě zákonů dělníky, kteří nemají zaměstnání a ihned se hlásí o podporu v nezaměstnanosti, anebo úředníky, pro něž firma, vrátí-li se, nemá žádného zaměstnání. Sám jsem v jednom takovém ústavu a musím konstatovati, že nám pustili 4 úředníky, kteří mohli sloužiti, a my jsme neměli pro ně místa a oni musili čekati, až se konečně místo uvolní. Na druhé straně nebyli propuštěni takoví synkové, jichž usedlosti zůstaly v rukou cizích lidí.
A nyní několik slov k rozpočtu ministra zemědělství. Slyšíme námitku, že položka ministra zemědělství je skoro o 17 milionů Kč vyšší položky loňské. Toto zvýšení nastalo jen proto, že byl splněn zákon o zvýšení melioračního fondu, jehož jsme se dlouhou dobu v tomto státě domáhali. Musíme si uvědomiti, že meliorace je dnes jedním z nejdůležitějších podniků našeho ministerstva zemědělství vůbec. Nevím, jak v Čechách a na Slovensku, ale u nás na Moravě je tak živý meliorační ruch, že to znamená ohromné zvýšení národních hodnot a zajištění výnosu půdy. Je zajímavo, že toto úsilí o melioraci není jen v krajích rovinných, ale i v krajích horských. Na vysočině Českomoravské, na Novoměstsku, Bystřicku v mé volební žup nebude za chvíli vesnice, která by neprováděla melioraci pozemků, a naše poslanecké úsilí se vybíjí v tom, abychom poháněli, aby bylo zaměřováno a aby všechno bylo vykonáno. Jestliže se v tomto státě jako k jedinému prostředku odstranění drahoty vždycky poukazuje na zvýšení zemědělské výroby, musím říci, že my tento velký hospodářský úkol plníme netušenou měrou, a že, obětuje-li stát určitý obnos k zvýšení melioračního fondu, podporuje jen tím věc, která spravedlivě si podpory zasluhuje.
Ale rozpočet ministra zemědělství je přece jenom minimální k ohromnému oboru práce, jaký zemědělství naše představuje. Potřebujeme provésti celou řadu regulačních projektů, aby se každoročně neopakovaly katatrofy, které zvláště v horských krajích řádí. Potřebujeme provésti soustavnou elektrisaci našeho venkova, poněvadž tím zvýšíme nejenom jeho výkonnost, ale dáme mu také, co mu právem patří. Uvážíme-li ohromné pohodlí výroby obyvatelstva v našich městech, jsme povinni v tomto státě přispěti také vesnicím, které převážně daleko více podporují celý náš národní život, nežli města sama. Potřebujeme ve všech hospodářských oborech podporovati zdokonalení zemědělské práce a výroby. Mohu prohlásiti jako zástupce zemědělského lidu, že náš stát může býti na rozvoj zemědělství u nás hrdým. Kdyby se to dalo říci, jako že tato debata takového účelu nemá, nastínil bych, co po stránce odborné a organisační jsme provedli od převratu v tomto státě. Nejen odborně, ale i národně-hospodářsky zasáhli jsme do državy německého kapitálu, a kdyby byly měšťanské strany s touže energií a vervou se uplatnily na poli získávání průmyslových a jiných podniků, jak jsme my to učinili na poli průmyslu souvisejícího se zemědělstvím, vypadala by naše národně-hospodářská bilance docela jinak. My jsme převzali celé dědictví cizích majetků velkostatkářských na Moravě. Vyvrátili jsme ze základů panství cizí kapitálové moci, osvobodili jsme národně kraje, zaměstnali jsme spoustu českých lidí a hodně jsme se hospodářsky emancipovali. Při tom s touto prací spojili jsme současně hospodářskou kulturu. Tak příkladně jeden náš cukrovarský koncern, který jsme na Moravě vybudovali, uplatnil ohromný vliv na používání ušlechtilých osiv, hnojiv, strojů a všeho, čeho je k modernímu zemědělskému hospodaření třeba. Uvažme, že průmyslové podniky, jak já to znám, u nás se znárodňovaly tím způsobem, že se vzal jeden člen do správní rady a tím bylo znárodnění hotovo. Pan Paukert z "Erste Brünner Maschinenfabrik" v Brně, který ani neodpovídá na český dopis českého poslance, by o tom mohl býti živým dokladem, jak se u nás znárodňovalo. Ale konečně, co bych mluvil o těchto věcech. U nás se také tak socialisovalo a hutě, fabriky, koksárny a všecko je ještě dále silněji v rukou německého velkokapitálu než bylo dříve. My sedláci můžeme říci o sobě - máme právo to říci - že svou povinnost dobře konáme a že při tom nezapomínáme zrovna tak na zušlechtění zrna, jako na jeho prodej, a zrovna tak na náležité pěstování řepy, jako na porolničení a získání cukrovarů z německých rukou. Kdyby bylo na všech stranách kousek dobré vůle, dal by tento stát ministru zemědělství aspoň jednou tak velkou položku do rozpočtu, poněvadž úkoly, které on řídí a vede, jsou opravdu užitečné stejně národu, jako státu. Ale u nás jsou v platnosti tak zv. malá hlediska a mnoho lidí se dívá na význam zemědělství, abych tak řekl, začouzenými skly.
Vážení pánové, vykládejte si to, jak chcete, ale jedno faktum je a zůstane, že jsme převážně zemědělským státem a že tomuto státu by svědčil u větší míře zemědělský ráz a všecko to, jak my myslíme a vedeme. My přec máme na trvání tohoto státu zájem největší. My se nemůžeme vystěhovat do Argentiny, anebo vzít svoje nářadí a jet se svým řemeslem za hranice. My jsme s tímto státem svázáni majetkem, tradicí, svou prací a budeme ho bránit do posledního dechu proti všem, kteří by ho chtěli rozvrátit, ať už bezuzdnou agitací, anebo nesmyslným zatěžováním zemědělské výroby, až by nemohla dýchat a žít. To, co my v rozpočtu našeho ministra zemědělství přijímáme od vás, to je nepatrná almužna. Já nechci mluviti o tak zv. sociální péči, ani nechci srovnávati rozpočet ministra sociální péče s rozpočtem ministra zemědělství. My máme neobyčejný smysl pro podporu utiskovaných a slabých a máme zájem na tom, aby ve státě nebylo ani žebroty, ani nářku na nezaopatření sociálně slabých. Ale každá taková podpora musí býti, abych tak řekl, positivní. Jsou případy, že se vyhazuje velmi mnoho peněz a nemá to žádného smyslu. Obyčejně každá státní akce skončí takto - stojí velmi mnoho peněz, které, napsány číslicí, představují ohromnou sumu, a výsledek, přenesen na velmi mnoho případů, podobá se nule. Čili, abych to znázornil jinak: Vláda dá 5 milionů na nouzovou akci a postižený dostane 5 kg pšenice. Musíme se tedy snažiti, aby státních peněz, jestliže se na to nebo ono dávají, použito bylo positivně, to jest, aby byla vynalezena forma, která by byla prosta bezduchého papírového byrokratismu, ale vystihla, kde je nutno pomoci.
Ale, abych zůstal při rozpočtu ministra zemědělství. Budeme se spokojovati s tak malou položkou našeho odborného ministerstva jen do té doby, nežli stát vyvázne z těžkých povinností, které jednak má tím, že zavedl různá opatření rázu humanního a sociálního, a které ho očekávají také ještě v budoucnu. Neukládejte nám žádných nových daní, naopak, působte, aby daně byly jedna po druhé zmenšovány, a nebudeme míti ničeho ani proti tak malé položce v rozpočtu. Myslím, že se nemýlím, že byl u nás takový projekt, že daň z obratu, která se našich zemědělců také dotýká a hodně citelně, měla termínové trvání, a myslím, že tento termín je už překročen. Zemědělec a rolník si nemůže obratovou daň započísti do účtu, jak to dělá obchodník, ale musí ji zaplatiti.
Není tomu dávno, co přijali jsme sociální pojištění osob samostatně výdělečných a musili jsme tam dáti klausuli, že vejde v platnost až později, poněvadž za nynějších poměrů naši zemědělci nemohou prostě finančně toto nové vydání unésti.
Slavná sněmovno! Chci ke konci své řeči ještě jednou zdůrazniti, že my trváme na obezřetné finanční politice tohoto státu. Kde je možno spořiti, tedy spořit, co nezbytně potřebujeme podporovati, prosím, podporovat, ale působiti k tomu, abychom nebyli my všichni, všech stavů, v tomto státě do budoucna finančně zakrváceni. Pamatujeme od převratu velmi klikatou linii našich hospodářských a platebních poměrů. Zdá se mi, že aspoň my zemědělci spějeme do velmi těžkého stadia hospodářského vývoje. Mluví se v tomto státě o průmyslové krisi, o krisi peněžní, a banky mají v tom směru své zkušenosti. Pan ministr financí ví, jak k němu chodí deputace průmyslníků. My stojíme na pokraji takové krise zemědělské. Vláda, ať už tato, nebo každá budoucí, musí se snažiti, aby nám tuto krisi šťastně pomohla překonati. To je její úkol nyní nejen v našem zájmu, ale také v zájmu státu samého.
Jménem svého Klubu republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu oznamuji, že budeme hlasovati pro tento rozpočet. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Dyk.
Posl. Dyk: Vážená sněmovno! Rozpočet, který projednáváme, je nepochybným krokem dál. Může-li co kaliti radost z tohoto kroku dál, je to prázdné místo, na němž sedával první min. financí dr. Rašín. Avšak mrtvému dostalo se toho, co živému dopřáno nebylo. Nedočkal-li se chvíle, kdy by mohl podati první aktivní rozpočet, aspoň tuto chvíli připravil. Stál pevně, když vlny nejvíce bily do břehu. Dnes můžeme říci, že v celé řadě otázek proniká jeho stanovisko, že dnes už všichni chápou, že dluhy, jež s lehkou myslí děláme, s těžkou myslí se platí, že bez hospodářské samostatnosti není samostatnosti politické, že vrabec v hrsti je lepší než pečený holub na střeše a doznává se dnes třeba ne nahlas, že pouze solidaritou všech složek národa můžeme zabezpečiti prospěch státu a že je lepší dohoda než diktát. Kéž by se z tohoto teoretického poznání činily také v pravý čas praktické důsledky!
Je skutečně zde možno mluviti o jisté konsolidaci, avšak tato hospodářská a finanční konsolidace byla by zjevem přechodným, kdyby tu nebyla také konsolidace politická. Aktivní rozpočet, který odhlasujeme, může býti uveden ad absurdum, jakmile by byl v příštím parlamentu posílen živel protistátní, který by nechtěl, aby bylo lépe, ale aby bylo hůř. Pak by ovšem radost naše byla krátká a tento rozpočet byl by episodou. A tu, díváme-li se přímo do očí situaci dnešní, musíme doznati, že konsosolidace politická jest u našich národních odpůrců větší, než v řadách vlastních.
My vidíme, že nepřátelé republiky zůstali na stráži, vidíme, že čerpají z některých událostí mezinárodních v naději, že jejich chvíle přijde. Utěšují se tím, že situace mezinárodní - abych užil slov vůdce ludové. strany stává se temnější, a čekají z těchto temnot v dohledné době blesk a hrom.
Vše posiluje jejich očekávání: nabídka, kterou jsme podali v Berlíně a od níž čekají refleks na poměry vnitřní, nabídka, kterou učinil v rozpočtovém výboru generální zpravodaj většiny, jak konstatuji, bez vědomí a souhlasu naší strany. Nejsou ovšem všichni přímočaří jako dr. Lodgman, který doznal, že cesta do vyvolené německé země půjde potoky krve a slz. Ne pouze potoky, ale mořem. Je volno každému dáti se cestou, která vede mořem krve a slz, ale nemá, tuším, za sebou či lépe řečeno před sebou tlačiti ty, kterým se do něho nechce. Jiní politikové nejsou tak přímočaří, ale stejně radují se ze všeho zlého, co by stihlo republiku, a truchlí nad každým jejím úspěchem. Není žádnou novinkou pro toho, kdo sleduje politické naše děje, že právě sociální demokracie německá přes svůj internacionalismus se stavívá do prvých řad do služeb německého šovinismu. Pan kol. Hackenberg, který říkal, že vítá vzpomínku na onen rok, neměl proč ji vítati, poněvadž není pro dějiny německé sociální demokracie příliš čestná - němečtí sociální demokraté tenkráte dělali úplně oddané sekundanty Wolfům a Schönerům.