Oč tehdy běželo? O sociální požadavky? Chraň Bůh, těmi nebyl diktován odpor proti Badenimu: běželo o jazykovou křivdu. A v čem spočívala tato křivda? V tom, že nařízení Badeniova dávala Čechům totéž, co Němcům. Němečtí sociální demokraté budou ovšem tvrditi, že hájili jednací řád. Ale zneužívá-li menšina jednacího řádu, aby znásilnila mínění většiny, je formální křivda snad na těch, kdož poruší jednací řád, ale materielní křivda je na těch, kteří znemožní parlamentarismus.
Jako tenkráte tak i dnes stojí němečtí sociální demokraté ne po boku, nýbrž v čele šovinistů německých. A prosím je proto snažně, aby spořili svým mravním rozhorlením a svými farisejskými tirádami. Jestliže dnes si vzpomínají na nebezpečnost hesla, že proti násilí se musí postaviti násilí, jestliže mluví proti militarismu, vzpomínám, že to byli tito němečtí sociální demokraté, kteří v r. 1914, když se strany českých sociálních demokratů - jak jsme kdysi slyšeli - se žádalo, aby se socialistické strany české i německé dohodly o tom, co bude dále v Rakousku, prohlásili: Nyní rozhodují děla.
Myslím, že tito pánové nemají žádného práva, aby kázali o šovinismu a militarismu národu, jehož Jiří z Poděbrad první se snažil, aby místo válkou se spory národů řešily soudem rozhodčím, národu, v němž Čeští bratři hlásali idee pacifistické, národu, který toto vše posléze zaplatil Bílou horou. (Výborně!) Vážení pánové! My si druhé Bílé hory nepřejeme. (Výborně! Potlesk.)
Není vinou naší, je-li nutna armáda, ale je-li již jednou nutná, pak budeme upřímně hlasovati pro všechny její požadavky a nezbytnosti. (Posl. R. Fischer [německy]: Ale vy jste zůstal důsledný! Vy jste ve starém Rakousku jako mladočech také povolil vojáky!) Kdybyste byl, pane kolego, poněkud informován, věděl byste, že jsem nebyl mladočechem, nýbrž státoprávníkem, že státoprávníci stáli důsledně proti Rakousku, že jsem za balkánské války napsal proti Rakousku brožuru, která byla tenkráte konfiskována, a mnoho jiných věcí. Ale nežádám, abyste tyto detaily znal, chci jenom korigovati vaše nesprávné mínění. (Výborně!)
Vraťme se z tohoto výletu do historie, do válčičky v rozpočtovém výboru. Zdá se mi, že zpravodaj většiny pochybil, příliš si lámaje německou hlavu. Je po mém soudu věcí Němců, co chtějí dělati. (Tak jest!) Je-li jejich mínění, že politikou negace dosáhnou větších úspěchů, není ani možno ani vhodno, abychom je přesvědčovali o něčem jiném. Každý národ musí rozhodovati sám o sobě a nikdo z nás nemá se plésti do těchto německých věcí. Ale já velice želím, že tuto zásadu nesdílí se mnou vážený kolega Hackenberg, který si láme po vzoru pana zpravodaje většiny zase hlavu českou otázkou, stůně-li či nestůně koalice.
Vážená sněmovno! Stůně-li národní koalice, nepovolá si p. Hackenberga za doktora; myslím, že by neučinila správnou volbu lékaře. (Veselost.) Já jsem však pro svou osobu velmi vděčen ještě za další výrok pana Hackenberga, neboť pan Hackenberg dal výraz naději, že strana národně demokratická dostane při volbách od českých voličů políček. Velmi jsem povděčen, že se této naději dává se strany německé tak jasný výraz a že se demonstruje českému voliči, že je v zájmu Němců porážka národní demokracie, porážka strany, která pevně a důsledně je proti účasti Němců ve vládě. Bude na voliči českém, jestliže se nechá dirigovati soudem a míněním páně Hackenbergovým. Ale jestliže mně doporučil pan posl. Hackenberg lekturu básně Macharovy, přišel poněkud pozdě. Byl by mohl už před řadou dnů v "Národních Listech" se dověděti, že jsem tu báseň opravdu četl a že jsem na tuto báseň reagoval, a nemám proč bych v sněmovně jasně neopakoval svoje mínění. Pochybuji, že můj druh z doby válečné a bývalý generální inspektor československé armády, o němž vůbec nepochybuji, že má republiku z duše rád, byl příliš příjemně potěšen sympatiemi a ohlasem, které jeho básně budí v určitých kruzích, myslím naopak, že byl by do jisté míry jistě sklíčen, že z jeho smutku lidé zlé vůle čerpají své naděje. (Výborně!) Ale budiž mi prominuto, jestliže věci vážné propletu episodou spíše humoristického rázu. Týká se prof. dr. Kafky, který - nevím, má-li k tomu legitimaci - nejprve mluvil za Němce, po druhé dělal ex offo advokáta sociálním demokratům, nevím, má-li také k tomu legitimaci, a posléze se stal advokátem ideí páně presidentových, ač k tomu, tuším, také legitimace nemá. Tento pan prof. dr. Kafka svého času byl naplněn velikým humorem, jestliže jsem prokázal "strašnou" neznalost, neznaje všechna místa, kde podle pověsti německý císař Barbarosa odpočívá. Tento dr. Kafka je Pražákem a mohl by vědět, že výrok, který ho tak strašně poděsil, "všude lidé, v Chomutově Němci", je výrok zcela dobromyslný, avšak jestliže v průvodu Národní jednoty severočeské měla dobromyslná kdysi věta svůj hrot, byl spíše namířen proti německému "nadlidství", proti osobování si výminečných práv. Snad byla v něm také výtka nelidskosti. Tento výrok, který se týkal Chomutova, patřil by snad spíše do Teplic, kde tuším bydlí muž potoků krve a slz pan dr. Lodgman. Ale míním, že dr. Lodgman také v Chomutově má své stoupence.
Chci ještě dodati maličkost. Po mnohých výtkách skončil p. dr. Kafka, vylíčiv nám ponurý osud, který nás čeká, prognosou, která mi povážlivě připomínala starou písničku: "Nur recht munter, ein echter Kafka geht nicht unter". Myslím, že tolik budoucnosti jako pan doktor přece jen ještě máme a tím končím tuto kapitolu.
Přecházím k vývodům řečníka ľudové strany. Mluvil tenkráte klidněji než jindy. Ovšem líčil stále věci tak, jakoby všechny chyby byly na naší straně, a jako bychom prý se hněvali na Slováky proto, že jsou Slováky. Dovolte, abych zde přečetl některé úryvky z pilné interpelace, kterou podal posl. Andrej Hlinka a jeho druhové na min. předsedu, ministerstvo vnitra a ministra spravedlnosti č. 5280 pro zabavení sbírky "Stráž pri Morave", kterou napsal mladý slovenský básník Andrej Žarnov.
Tento Andrej Žarnov píše kromě jiného "Potom i nebe sírou vzplanie! a z teba, z teba Jeruzalem - kameň neostane!"
Nemusím vám vykládati, že tento Jerusalem nestojí v Palestině!
Tento mladý slovenský básník píše: "Pre nás už jedno, jak osud švihne! Nech sa hoc" celá zrúti i loď - než reč, vlasť drahú hrozná smrť stihne, než jako červ by podľahnul rod". "Od hlavy vraj ryba smrdí - tak od hlavy bime!... Biť - len biť - a nech to ide, nech to srší, práska" - tento básník píše: "Len tak ďalej, len tak ďalej! už pod vami pôda horí!!"
Posléze tento básník píše: "Štúroví sme potomkovia, Hlinkove sme deti!"
Kněže Hlinko, vůdče strany ľudové, myslím, že k této paternitě se přece jen upřímně hlásiti nebudete. Konstatuji, že měl byste velikou obtíž, kdybyste v celé literatuře české, v celé české poesii našel jedinou báseň, která by mluvila o Slovácích duchem, jakým píše ten mladý slovenský básník o Češích. Naproti tomu však při poněkud pilnější lektuře našel byste velmi mnoho básníků českých, kteří píší o Slovácích opravdu s plnou láskou a s plným pochopením.
Je možno v politice nadsaditi tóny, je možno v replikách jíti dále, než snad by klidná rozvaha kázala, ale jedno není dobré a před jedním bych varoval, aby se větev národa československého neplnila soustavně duchem nenávisti až do mínění, že je jedno, zdali společná loď, na níž plujeme a jejíž ztroskotání znamená konec všech, drží se či nedrží nad vodou. Před jedním bych varoval, aby měl na Slovensku kdokoliv radost z toho, hoří-li půda pro nás, poněvadž hoří-li pro nás, dvojnásobně až trojnásobně bude hořeti pro Slováky. (Výborně!)
A ještě něco bych k tomu dodal. Byl to básník Rázus, který v prvých chvílích opojení psal verše: "Otroky jsme byli, teď již nebudeme." Duch, kterým jsou naplněny verše mladého slovenského básníka, byl by úplně vhodný k tomu, aby otroctví, v němž Slovensko úpělo, vrátilo se zpět. A jestliže v závěru svých vývodů řekl vůdce ľudové strany, že eventuelně půjdou tam, kde mají pro ně cit, věří upřímně, věří vážně, že kdekoliv na světě budou míti pro Slováky více citu a učiní pro ně více, než jsme pro ně učinili my? Já bych prosil vůdce strany ľudové o více klidu a lásky ke státu, je toho třeba v zájmu obou stran.
Vůdce ľudové strany mluvil také o zahraniční politice. Přiznávám, že nejsem vším nadšen, co se dělo v zahraničním ministerstvu, a budu-li hlasovati pro rozpočet, neznamená to bezvýhradný souhlas s politikou i činy pana zahraničního ministra. Jednoho však - opakuji - dlužno se chrániti: toho, abychom měli radost z věcí smutných, z neúspěchů, které nebudou pouze neúspěchy politiky ministra, ale které konec konců mohou stihnout celý česko-slovenský stát, a dále, abychom neklesali pro svízele na mysli. Není třeba, abychom se příliš báli určitého zachmuření situace.
Německo, krásná říše, která exportuje do ciziny Leniny, ale pro vlastní potřebu ponechává si Hindenburgy (Výborně!), tato říše přičiněním některých činitelů a nesouladu v dohodě se nepochybně poněkud zlepšila.
Ale jedna věc je, která zase člověka historie znalého v tomto směru uklidňuje. Kdykoliv Německu otrnulo, vracelo se ke starým chybám a odkrývalo předčasně karty. Myslím, že činí tak i dnes. Furor teutonicus je nenapravitelný a doufám, že, jestliže se staly chyby s naší strany, budou opět zkorigovány chybami německými. Bylo by ovšem povážlivo jen a jen stavěti na této naději a proto bude po mém soudu lépe, jestliže my budeme dosti silní, abychom se starali sami o sebe a abychom byli dosti moudří, abychom se uvarovali dalších chyb. Krutou takovouto chybou bylo by tříštění šiku národního a nemenší lhostejnost určité části naší inteligence a lidu vůbec k událostem, které se dějí, a k veřejnému životu. Nestačí pouze kritisovati, je třeba také konstruktivní práce. Nepochybně idea koaliční je správná. Jiná je ovšem otázka, je-li také vždy správnou koaliční prakse a koaliční taktika. Bojím se jedné výtky a výtky tuším oprávněné, že koalice mnohdy intensivněji se starala o potřeby stranické než o potřeby národní. Na valné hromadě Národní jednoty severočeské v neděli bylo proneseno mnoho stížností, pokud se týče toho a byly tam vzneseny požadavky, které bychom neměly jen tak klidně přehlížeti. My jsme nedali dosud, jak bylo naší povinností, našim hraničářům jazyková nařízení, my jsme celou řadu jiných předloh, které byly dávno hotovy, poodsunuli. Nechci podceňovati koaličního programu, ale vedle aktualit jiných jest nemenší aktualitou prospěti především národu. Na oposiční straně čeká se smrt stonavého prý pacienta národní koalice a už už vystrkují na všech stranách hlavu nedočkaví dědicové. Nechci smrt hříšníkovu, ale chci, aby se polepšil. Nebylo snad ani zapotřebí připomenutí posl. Hackenberga, abychom si byli vědomi významu nejbližších měsíců. Nad parlamentem se vznáší soumrak. S nevysvětlitelnou a neomluvitelnou lehkomyslností vynutila si jedna strana koaliční předčasné volby a vnesla do sněmovny nervosu, za které je těžko provésti to, co bylo by v zájmu koaličních stran a v zájmu celého národa. (Tak jest!) Varovali jsme jako tak často, marně. Volby budou. Bude v nich mnoho v sázce. Vidíme to v dnešní debatě. Rozhodnou o tom, budeme-li ve směru hospodářském a finančním pokračovati v díle ozdravění, či vrátíme-li se zpět. Rozhodnou o tom, uskuteční-li se naděje německé, jež musí býti obavami všech těch, kdo chtějí národní stát. Jsme si dobře vědomi závažnosti chvíle. Kéž bude si jí také vědom celý národ! (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přerušuji jednání o tomto odstavci pořadu, jakož i projednávání pořadu vůbec.
Než přikročím k ukončení schůze, učiním ještě některá presidiální sdělení.
Byla provedena změna ve výboru vyšetřovacím. Žádám o sdělení.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Klub slovenských ľudových poslancov vyslal do výboru vyšetřovacího posl. Onderčo za posl. Tomika.