Při tom jsme byli včera svědky zvláštní podívané; kdežto koaliční strany si pro tento zákon celé měsíce leží ve vlasech a konaly poradu za poradou, aby se o věci dohodly, ústavní výbor včera oposiční strany prostě zardousil a jakékoli věcné projednání zákona znemožnil. To už je způsob, jakým se u nás ode dávna vrhají zákony do sněmovny a za všech okolností se jí promrskají, ať je v nich už cokoli. Já jsem ovšem včera v ústavním výboru nerozuměl také stanovisku našich německých občanských zástupců. Pánové, kteří se celé měsíce ve sněmovně neukáží, kteří nechodí do výborů, kteří při projednávání nejdůležitějších návrhů zákonů nepovažovali za nutno přijíti do výborů, jako při ochran nájemníků, drahotě a jiných věcech, právě včera přišli do výboru, aby zaujali stanovisko proti svátku Mistra Jana Husi. Byl to právě Husův svátek, jenž jim zavdal podnět, aby o něm celé hodiny ve výboru mluvili. Pokud se týče našeho stanoviska k Husovu svátku, ocitáme se ve velmi obtížném postavení: pro Husa kacíře máme zajisté největší sympatie, pro Husa nenávidějícího Němce nemůžeme jich míti. Museli bychom tudíž navrhnouti polosvátek, poněvadž můžeme potřebovati jen polovinu Husa. Poněvadž to není možné, jest lépe, když Husa postě vůbec vypustíme, nemáme na tom žádného velkého zájmu.
Má-li už býti počet svátků snížen, uvedl jsem již předem, že bychom byli ve velikém množství jednotlivých mariánských svátků jistě našli ještě několik, jež bychom byli mohli klidně škrtnouti, a to proto, poněvadž část našeho dělnictva je při uzavírání svých smluv již dávno škrtla. Podíváme-li se dnes na naše kolektivní smlouvy, shledáme, že ve většině smluv jsou jednotlivé tyto mariánské dny velmi značnou měrou odstraněny, že dělnictvo dobrovolně projevilo ochotu těchto svátků s zříci. Tedy, kdyby byly bývaly tyto dny odstraněny, nikdo by se byl proto ani neozval; dělníci se těchto svátků zřekli proto, poněvadž se jim za ně při vyjednávání se zaměstnavateli dostalo lepší a cennější náhrady. Nyní se berou mimo svátky, jichž se dělníci dobrovolně zřekli, také ony dny, jež jsou všemu obyvatelstvu starou tradicí. Zde mohu již dnes prohlásiti, že zákon o zrušení druhých svátků o třech hlavních svátcích zůstane jen cárem papíru. Venku se to zachovávat nebude, na to se můžete spolehnouti. Nyní se berou dělníkům ještě také tyto svátky, takže nehledíc k tomu, že se některých dobrovolně zřekli, jsou trestáni ještě zrušením hlavních dvojsvátků.
Zákon o svátcích, to zde musíme prohlásiti, není ničím jiným, než především ústupkem koaličních stran sdružením podnikatelů, aby prošel ubohý zákon o dovolených, který se právě projednává. Nebylo prostě možno dostati se jiným způsobem k zákonu o dovolených a byl tudíž podle staré devisy "aby se vlk nažral a koza zůstala celá" předložen tento zákon, jímž se dělníku na jedné straně 7 dní v roce ubírá a na druhé straně za všemožných obtíží má se mu 6 dní dáti. Taková je vaše sociální politika, tak se dělají zákony. Na jedné straně se řekne: "Zde máte zákon o dovolených", na druhé straně se prostě ukradnou dělníku volné dni. Tak se u nás řeší sociálně-politické práce, sociálně-politické úkoly. Tak plní koaliční strany své sliby, jež daly dělnictvu. Myslím, že si už nelze hůře tropiti šašky, než jak se to děje v obou těchto zákonech, a vláda se může těšiti na jejich účinky.
Roztomilý je také § 3 návrhu, jenž obsahuje ustanovení o důstojné vnější oslavě 28. října a přestoupení úředních nařízení stíhá peněžitými tresty až do 10.000 Kč nebo vězením do jednoho měsíce. Politickým úřadům I. stolice se zde dává právo, aby podle volného uvážení vydávaly ústavům, podnikům a školám předpisy o důstojné oslavě tohoto dne. Nuže, kdo zná poměry v našem území, ví, že při způsobu, jak jsou politické úřady zaujaty proti našemu obyvatelstvu, zavdá tato věc podnět k ustavičnému šikanování v onen den, především že se budou v těch územích, kde je nejméně smyslu pro tento svátek, vydávati nařízení mnohem přísnější než v územích českých, poněvadž se bude míti za to, že v těchto není zapotřebí postupovati tak přísně jako v oněch územích, kde bydlí menšiny. Tresty, jimiž se hrozí, jsou příliš vysoké a tak se nám zdá, že vláda chce jaksi tímto způsobem naplňovati zas své prázdné státní pokladny. Pochybujeme však, že to příliš mnoho vynese.
Má-li býti naše národní hospodářství zdrávo a má-li náš průmysl vzkvétati, musí se vláda především snažiti, aby si udržela v zemi zdravé, řádně placené dělnictvo. Pak mu ovšem nesmíme bráti nezbytné dny odpočinku, jichž spotřebuje mezi rokem k svému zotavení, a zkracovati mu je takovým žalostným způsobem, jak se to děje v tomto návrhu zákona. Průmyslu tím stát nijak neprospěje, státu samotnému se tím nijak neposlouží, nýbrž právě naopak stát se přesvědčí, že se tento zákon venku nebude prakticky zachovávat.
Podali jsme několik pozměňovacích návrhů, byly však v ústavním výboru zamítnuty a, jak známe praxi zde, budou zamítnuty i ve sněmovně. Avšak jestliže je podáváme, činíme to proto, abychom se chránili výtky, že spolupůsobíme k tomu, aby byl tento zákon v tomto znění přijat. Samozřejmě budeme hlasovati proti tomuto návrhu, poněvadž porušuje nejzákladnější práva dělníků. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Mám zde formální návrh, jejž podali pp. posl. dr. Lukavský, dr. Uhlíř, dr. Nosek, J. Marek a Staněk: "Navrhujeme konec debaty."
Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Sněmovna je způsobilá se usnášeti.
Kdo souhlasí s podaným návrhem na konec rozpravy, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina; návrh je přijat.
Jsou přihlášeni na straně "proti": Pp. posl. Burian, dr. Buday, Hackenberg, Dietl, Leibl, Häusler, Kaufmann, John, dr. Labaj, Najman, Schweichhart, R. Fischer a dr. Haas.
Žádám pány právě jmenované, aby na levé straně předsednické estrády provedli volbu hlavního řečníka "proti". (Děje se.)
Na straně "pro" jsou zapsáni pp. posl. dr. Patejdl, Biňovec, Benda, dr. Dérer, Jaša, Kubál a Brodecký.
Žádám jmenované pány, aby provedli volbu hlavního řečníka "pro" na pravé straně předsednické estrády. (Děje se.)
(Po provedené volbě):
Zvoleni jsou: na straně "proti" hlavním řečníkem p. posl. Kaufmann, na straně "pro" hlavním řečníkem p. posl. dr. Dérer.
Poněvadž poslední řečník byl na straně "contra", dávám slovo hlavnímu řečníku "pro" p. posl. dr. Dérerovi.
Posl. dr. Dérer: Ctená snemovňa! Pán posl. Hlinka vyslovil sa vo svojej reči proti tejto vládnej predlohe a držal za potrebné túto predlohu potierať aj voči neurčitému stanovisku určitej čiastky československých katolíkov. Pán posl. Hlinka vo svojej reči vystúpil tuná i ako zastanca záujmov českého katolicizmu.
Vážení pánovia! Pán posl. Hlinka, aby svoje stanovisko zdôraznil, predčítal ďalej článok nebohého doktora Júliusa Markoviča, jedného z vedúcich slovenských politikov predvojnových a chcel týmto citátom dokázať to, že poprevratoví slovenskí činitelia nechodia vo šľapajách tých zásad, ktoré tento slovenský výtečník vytýčil. Na objasnenie veci nútený som v krátkosti pripomenúť, že v rokoch deväťdesiatych v bývalom Uhorsku vzplál veľký zápas medzi bývalým liberalizmom maďarským a zastancami katolicizmu. Vtedy utvorená bola na Slovensku a v bývalom Uhorsku ľudová strana - Néppárt - a táto ľudová strana popri kardinálnom požiadavku revízie t. zv. cirkevno-politických zákonov, ktoré uskutočnil maďarský liberalizmus, dala do svojho programu, ako prvá krajinská uhorská strana v bývalom Uhorsku vôbec, požiadavok prevedenia t. zv. národnostného zákona. A že to bola prvá strana v bývalom Uhorsku, ktorá do svojho programu dala hájenie práv utlačených národností a národa slovenského, preto celé Slovensko v ten čas postavilo sa do tábora a pod zástavu tejto tak zvanej ľudovej strany. A vtedy ten dr. Július Markovič a iní slovenskí poprední činitelia, všetci išli s touto stranou; nie preto, že ona bola stranou tak zv. klerikálnou, ale preto, že bola stranou, ktorá chcela byť voči národnostiam spravodlivou.
Vážené Národné shromaždenie! Celé Slovensko stálo vtedy za touto stranou bez rozdielu verovyznania a bez rozdielu politického presvedčenia v jednom šiku. A vážení pánovia, len jeden muž sa postavil proti tejto strane, len jeden muž zradil zásady tejto strany. Jeden muž previedol túto zradu prakticky pri voľbe v Ružomberku. Pán posl. Hlinka to bol, ktorý sa vtedy proti tejto strane postavil, ktorý všetkých svojich veriacich previedol na stranu tak zv. liberálnu (Čujme!) a učinil to vzdor tomu, že bol slovenskou národnou stranou z Turč. Sv. Martina výslovne požiadaný a vyzvaný k tomu, aby v tomto ťažkom zápase stál tam, kde stáli všetci ostatní poctiví Slováci. (Čujte!)
Vážení pánovia! Vtedy pán posl. Hlinka nedbal veľkého zápasu katolíkov v bývalom Uhorsku, ale postavil sa ostentatívne do tábora protikatolíckeho (Slyšte!), vtedy on koketoval s maďarským liberalizmom a s maďarskými liberálnymi hodnostármi a politikmi. Ale pán posl. Hlinka nikdy nebol si konzekventný v podpore tých zásad, ktoré dnes tak ostentatívne hlásal. On koketoval aj s tak zv. modernizmom, s modernizmom, ktorý v dobe predválečnej objavil sa v lone katolíckej cirkvi.
A ja, vážení pánovia, vyhľadal som si to číslo novín pána posl. Hlinku; "Slovenských Ľudových Novín", kde dokonca prinesený bol i odkaz známeho katolíckého reformistu, profesora dra Erhardta, ktorý prejavil svoj súhlas s bojom slovenského národa proti koketovaniu s modernizmom, že biskup Párvy, proti ktorému pán posl. Hlinka tak húževnate bojoval, musel vydať zvláštny pastiersky list, ktorý bol uverejnený vo vašich "Slovenských Ľudových Novinách" r. 1907, nie tak pochvalne, ako ste otiskli dnešný pastiersky list pánov slovenských biskupov, ale veľmi ostrým spôsobom ho kritizujúc. Zaujali ste veľmi rozhodné stanovisko proti Párvymu nie preto, že sa on postavil v tomto jeho pastierskom liste proti požiadavkom slovenského národa, ale preto, lebo sa postavil proti tomu, čo sa menuje a menovalo v ten čas reformizmom voči katolíckej cirkvi. (Hluk. - Předseda zvoní.)
Vážení pánovia! My sa všetci pamätujeme dobre na ten boj, ktorý pánovia viedli za tú tak zvanú autonomiu ešte za Maďarska. Ale nie, vážení pánovia, za autonomiu Slovenska, ale za tak zvanú katolícku autonomiu, ktorá namierená bola proti vtedajším auktoritám cirkevným, ktorá zatracovaná bola vtedajšími cirkevnými auktoritami, a tento požiadavok tak zv. katolíckej autonomie, požiadavok, aby si veriaci sami mohli voliť svojich kňazov, aby pri menovaní biskupov mali veriaci tiež slovo, túto katolícku autonomiu ste hájili a bránili proti cirkevnej auktorite, vtedy pánu poslancovi Hlinkovi nebola v prvom rade svätou vecou cirkevná auktorita, ako to dnes činí a ako sa dnes chce predstaviť ako zastanca toho ortodoxného stanoviska cirkevno-katolíckeho. Ja nechcem sa rozširovať o tom boji, ktorý pánovia viedli za zrušenie celibátu. Ja nechcem o tom hovoriť, že po prevrate na žilinskej porade, na ktorej predsedal posl. Hlinka, bolo učinené usnesenie v smysle zrušenia celibátu a že niektorí temperamentní páni prehlásili, že jestli Rím nepovolí, tak revolúciou proti Rímu si vymôžu tento ich požiadavok. (Výborně! Veselost. Potlesk.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Posl. dr. Dérer (pokračuje): Vy hovoríte, pánovia, že ja som tvrdil nepravdu, keď ste sami vyhrožovali revolúciou proti cirkevnej auktorite. Vážení pánovia, ráčte si prečítať reči, listy a články pána posl. Hlinku, slávné v slovenskej historii, kde onužil takmer toho istého tónu proti cirkevným auktoritám, ako ho užili Sokolovia v tom známom ich liste v poslednej dobe.
Vážení pánovia! Jestliže pán posl. Hlinka myslí, že ja som si tu niečo vycucal z prstu, hneď ho presvedčím, keď mu prečítam jeho vlastné slová z jeho vlastného článku, uverejneného v "Slovenských Ľudových Novinách" (č. 26. z r. 1907), pod jeho vlastným menom, pod titulom "Rozpomienky", kde medzi iným hovoril i toto: "Maďarskí kňazi Percel, Molnár a Šándor dávno by sa boli oslobodili od tyranie" . . ., totiž od tyranie cirkevnej, ja viem, že katolícka cirkev je lem jedna, totiž cirkev katolícka a že cirkev táto nie je ani maďarská, ani československá, ani iná (Výborně! Potlesk.) "My Slováci nikdy neopustíme oltár, cirkev a svoj štát, trebás by sme i do smrti putá duchovnej tyranie snášať museli."
Vtedy mu boly cirkevné putá putá duševnej tyranie. "My vieme, že na stolici Mojžišovej zasadli si farizeovia a zákonníci." Takýchto slov užil kňaz Hlinka proti svojim biskupom a cirkevným predstaveným. A teraz, vážení pánovia, ráčte počúvať, citujem ďalej doslovne: "Najprv v mene cirkve, Krista a Boha vyhlášený som bol za podpaľača, kacíra, Husa, a potom na udanie nehodného kňaza poslaný som bol so svojmi priateli Jančekom a Šrobárom do väzenia." "Starý zvyk a obyčaj u kacírov: najprv cirkev a biskup, potom sudca, žandár a hranica a konečne čestná smrť." Vážení pánovia, ja myslím, že žiadny voľnomyšlienkár a žiadny nenávistný nepriateľ cirkve nebol by mohol použiť takých ostrých výrazov a takej prísnej charakteristiky jeho predstavených cirkevných, ako ích užil pán poslušný farár ružomberský Andrej Hlinka. Ďalej citujem:
"Z cesty pravdy sa neschýlim. Trebárs nikdy nepristúpim k oltáru, trebárs nikdy nepoviem žalm, súď ma, ó Bože, neverným svojim zásadám kňazským a ľudovým sa nikdy nestanem."
Páni moji! Ja som vopred prehlásil, že so stanoviska národného a so stanoviska odboja národa sú to krásné slová a historické, ale pánovia moji, pán posl. Hlinka sa dnes tu postavil do pózy cirkevníka. Ako sa tieto slová dajú srovnať s cirkevnou ortodoxiou a autkoritou? Vážení pánovia! Ďalej píše p. Hlinka, že veľké rady mladých kňazov a svetských inteligentov idú po ceste trnitej, ktorú im on naznačil, cituje doslovne list, v ktorom mu jeden slovenský mladý kňaz sdeľuje, že vyskočí z kňazského rúcha, keď by cirkevná vrchnosť ďalej prenasledovala Slovákov a pán Hlinka končí volaním: "Keď by prenasledovanie nemalo iných následkov ako množenie našich vyznavačov, vtedy volám: O felix culpa, štastný môj hriech! Nie my, ale nepriatelia budú kvíliť ako Nero a Diocletian." Tedy tí biskupovia, tí jeho predstavení, tí boli u neho Diocletianovia a Neronovia.
Vážení pánovia, všetci sa pamätáme, ako pán Hlinka, ktorý tu dnes hral zastanca toho ortodoxného klerikalizmu, v tú dobu náboženských citov a záujmov na Slovensku šíril takým spôsobom, že verejne a opätovne v článkoch a rečiach nazval svojho biskupa predstaveného vrahom, assasínom a Alexandrom Hrozným. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Dérer (pokračuje): Vážení pánovia, táto revolucionárska povaha p. posl. Hlinku neopustila ho ani po prevrate. Veľmi dobre vieme všetci, ako bola riešená revolučným spôsobom otázka pomerov cirkve a štátu na Slovensku hneď po prevrate so súhlasom p. posl. Hlinku a jeho strany. Vážení pánovia, všetci vieme, že bývalí maďarskí biskupovia na Slovensku boli brachiálnou mocou odstránení z ich miest. (Výkřiky: Tých odstránila vláda!) Áno, vláda; ale na vaše prianie a na vašu žiadosť! Vy ste chodili k vláde, ako chodíte dnes, aby boli odstránení niektorí cirkevní hodnostári. Vážení pánovia, vtedy prišiel Hlinka s deputáciou katolíckeho kňažstva slovenského ku vtedajšiemu ministrovi s plnou mocou pre správu Slovenska k dr. Šrobárovi a žiadal od neho, aby jeho, Hlinku, spravil slovenským patriarchom, aby Šrobár na základe jeho plnej moci štátnej vymenoval katolíckych biskupov a hlavne vymenoval jeho, pána posl. Hlinku za najvyššieho cirkevného hodnostára Slovenska. Vážení pánovia! vtedy pán posl. Hlinka nemal škrupulí, či sa to srovnáva s cirkevným právom a s cirkevnou auktoritou, ktorú dnes chce hájiť proti tým, ktorým ani nenapadá, aby sa vmiešovali do vnútorných záležitostí cirkvi, aby cirkvi hatili vo vykonávaní úkolov a cieľov, ktoré každá cirkev za dobré a prospešné uzná. Vážení pánovia, v ten čas, keď pán Hlinka požadoval, aby takým revolučným skutkom, proti všetkým cirkevným tradíciám, bola riešená otázka odluky cirkve od štátu, v ten čas pod jeho vlivom . . . (Hluk. Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Dérer (pokračuje): Ale pánovia moji, ja tiež viem, že v živote štátov a národov boly a budú vždy revolúcie. Katolícka cirkev a revolúcia v katolíckej cirkvi, to už mi uznáte, sú veci ako oheň a voda! (To je pravda! Potlesk. Veselost.) A vy ste predsa žiadali, aby bola revolta učinená v tej cirkvi. Teraz je vám to nepríjemné, (Veselost.) vážení pánovia, nepríjemné, poneváč tí priatelia, ktorí vás dnes držia, napomáhajú a huckajú v tomto boji, tí po vás dostanú čudnú mienku, keď sa dozvedia všeličo, čo ste kedy vykonali. Slovenskí katolíci v Amerike a slovenské katolícke sdruženie sišlo sa 27. novembra 1918 Wilkes Barre a tam sa usniesli na požiadavkoch slovenského katolíckeho národa. Vy sa vždy oháňate s tak zvanou pittsbourgskou dohodou, tá že viaže republiku. (Výkřiky.) A tu je zase druhá pittsbourgská dohoda, ktorá by mala viazať vás! V tejto wilkesbarreskej dohode slovenskí katolíci americkí žiadajú, aby usporiadané boly pomery cirkví ku štátu takým spôsobom, aký pomer je vo Spojených Štátoch Amerických. (Slyšte!) Tam ďalej žiadate: "Súhlasíme s parcelovaním terajších cirkevných veľkostatkov pre dobro nášho ľudu pod tou podmienkou, aby peňažitý výsledok odpredaja týchže cirkevných statkov bol obetovaný jedine a výlučne na ciele katolíckeho náboženstva a aby obnos tento spravovaný bol výborom, pozostávajúcim jak z cirkevných, tak svetských hodnostárov." (Výkřiky posl. dr. Budaye.)
Předseda (zvoní): Žádám p. posl. dr. Budaye, aby zachoval klid.
Posl. dr. Dérer (pokračuje): Vy dnes tuná zúrite proti spôsobu úprave sviatkov a proti oslave a pamiatke Majstra Husa, ale neboli ste vždy takými zúrivými proti Husovi, boli ste dokonca modernisti a reformisti. Váš priateľ a duševní vodca a inšpirátor vašej politiky p. dr. Jehlicska (Výkřiky. - Veselost.) kedysi pred vojnou si postavil za cieľ v slovenskej politike priviesť zmiernenie protív, ktoré boly medzi slovenskými katolíkmi a evanjelikmi a p. Jehlicska hovoril vtedy veľmi pochvalne o Husovi. Pán posl. Juriga mi iste pripustí, že keď stál v boji proti cirkevnej moci a hierarchii, ani on nebol takým zúrivým nepriateľom Husa. Dnes p. posl. Hlinka na nášho kolegu Tadlánka vykríkol, že Tadlánek pred prevratom nikdy nebol Slovákom. Tadlánek však sedel vo väzení, vo Vacove spolu s p. posl. Jurigom. Pán posl. Juriga vtedy spolu s posl. Tadlánkom pozdravil z väzenia dra Soukupa, ktorý vtedy vo veľkej reči obracal sa vo vídeňskom parlamente ku svedomiu Europy. Pozdravil ho s podobenkou Majstra Jána Husa. (Veselost.) Pán posl. Tománek dokonca prednášal o význame Majstra Jána Husa v Zohore - bol som prítomný i ja - kde si ľudia potom povedali: Neboli by sme verili, že katolícky kňaz tak spravedlive môže posudzovať význam Majstra Jána Husa. (Veselost.)
Vážení pánovia, nebudem ďalej zdržovať slávnu snemovňu a dlho citovať z rečí a článkov p. posl. Hlinku, v ktorých by sa našly také čiastky a stati, ktoré sa veľmi protivia jeho stanovisku dnešnému v otázke posudzovania Jána Husa. (Posl. Tománek: Však nehovoríme, že bol zlý Čech, ale že bol odbojník!)
Vážení pánovia, slovenská ľudová strana vo svojej politike dostala sa na scestie. V tomto návrhu zákona niet nič takého, čo by mohlo a chcelo rušiť a uraziť náboženský cit kohokoľvek v tejto republike. My vidíme, že v katolicizme sú dnes dva smery, jeden, ktorý hľadí vyjsť so štátom v dobrote, chce sa so štátom smluviť a pokonať. Ja by som vám mohol citovať z pastierskeho listu belgického kardinála Merciera, ktorý sa tiež dotkol otázok sociálnych, ale celkom iným tónom a iným spôsobom, ako to činil pastiersky list slovenských biskupov. Tento kardinál Mercier vo svojom pastierskom liste z 1. novembra 1922 hovorí medzi iným: "Preto, že miesto aby sa doprialo pracovníkom rukou a hlavou podielu na bohatstve nashromaždenom veľkým kapitálom, na ktorom sa toľko napracovali, chudobní boli utlačovaní mocnými a bohatými a často bolo videť, ako kapitalisti bez škrupulí vydierali robotníkov s rodinami ako živé stroje.
Nesúdim osoby, lež posudzujem ich doktrínu." kardinál Mercier súdi doktrinu, socializmus, ale nesúdi človeka, nesúdi socialistov a nekáže, že ten, kto je socialistom a kto hlasuje socialisticky, nesmie dostať rozhrešenia, a spácha tým smrteľný hriech. Vážení pánovia! To je ten katolicizmus jeden, ten katolicizmus kardinála Merciera. Vidíme ďalej katolicizmus centra v Nemecku, ktorý centrum čo najrozhodnejšie postaví sa na obranu a ochranu republiky a republikánskych záujmov. Vidíme stranu popolari v Italii, ktorá v boji proti fašismu a diktatúre ide ruku v ruke so stranami socialistickými. To je ten jeden katolicizmus a ten druhý je katolicizmus, ktorý vyhrožuje veriacemu ľudu nadzemskými tresty len preto, že sa opováži použiť tej výhody, ktorú mu zákon republikánsky a demokratický dáva, aby tajným spôsobom mohol prejaviť svoje presvedčenie a svoju vôľu. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Vážení pánovia! Vy ste sa dostali na scestie. Slovenskí biskupovia vydali pastiersky list. Podívajme sa na to politicky. Koho tento pastiersky list podporuje na Slovensku? Ľudovú stranu! Ako Slovák bysom mohol povedať: Dobre, to je slovenská strana. Nech ju podporujú! Ale koho podporuje tento pastiersky list ešte? Tento pastiersky list dáva tú najväčšiu podporu na Slovensku t. zv. kresťansko-sociálnej strane maďarskej, tej strane, ktorá nestojí ďaleko od Budapešti a ktorá vidí svoj ideál v integrite Maďarska. Túto stranu podporuje ten pastiersky list najväčšmi. Na to musela prísť republika a brachiálnou mocou odstrániť Batyányiho a iných maďarských biskupov, aby slovenskí biskupovia, stanúc sa najvyššími cirkevnými hodnostármi na Slovensku, mohli takýmto spôsobom poskytovať podporu maďarskej iredente? (Potlesk.)
Vy ste sa dostali na scestie a ja končím citátom článku p. posl. Hlinku, ktorý bol uverejnený v "Ľudových Novinách" 16. augusta 1907, vtedy, keď p. posl. Hlinka stál v tom najväčšom boji nielen proti Maďarsku, ale aj proti tým, ktorí sú dnes na Slovensku jeho "Waffenbrüderi". Užívam jeho vlastných slov. Pán posl. Hlinka napísal vtedy na adresu katolíckých kňazov na Slovensku doslovne toto: "Môžete vy Wittingovia nás denuncovať" - prosím, ráčte si vypočuť slová p. posl. Hlinku - "z kacírstva, sektárstva a luteránstva, my na Moravu k hrobu nášho apoštola chodiť budeme! A na Vaše kuvičie hlasy nič nedáme, lebo tomu ani sami neveríte. Nečujete, že povetrím slovenským sa nesie o vás, kňazia, hrozné slovo: "Nič im nedávajte, nič im neverte?" Či nebadáte, že Slovák ide s akousi desnou premenou náboženskou? Nevidíte, alebo nechcete? Nečujete rachotenie, bo hlavu hlboko picháte do piesku svetárstva? Ľud odpadáva od viery, bo vidí vás ako spojencov nepriateľov! Ľud vidí, že systematicky hľadáte len seba a svoje pohodlie. Vráťte sa, ešte nie je neskoro, vráťte sa nazpät z náručia vašich nepriateľov a z desnej priepasti, nad ktorou stojíte!" - Budeme hlasovať za vládnu předlohu. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo druhému hlavnímu řečníkovi, p. posl. Kaufmannovi.
Posl. Kaufmann (německy): Slavná sněmovno! Vážené dámy a pánové! Moji klubovní přátelé Schäfer a Palme vysvětlili již návrhy obou zákonů, o nichž se jedná, a také přesně naznačili naše stanovisko k tomu, jako německé soc.-demokratické strany. Zákony, jak vyšly z výboru, jak zákon o dovolených, tak také zákon o svátcích, možno označiti pouze jako úspěch všech dělnictvu nepřátelských skupin v této sněmovně. Soc.-politický výbor projednal včera ve skorem tříhodinné schůzi zákon o dovolených ve všech podrobnostech a všechno úsilí naší strany, abychom přesvědčili koaliční zástupce v soc.-politickém výboru, že zákon má mezery, že jest nepostačitelný, že rozhodně musí býti vhodně zlepšen, má-li býti tím, co bylo slibováno dělníkům, bylo marné. Všechny návrhy, jež jsme podali ke zlepšení tohoto zákona, byly jednohlasně koalicí zamítnuty. Pan referent byl sice tak laskav, že nám v jedné chvíli vážných rozpaků, do nichž se dostal jak on, tak také všichni ostatní, kdo byli v soc.-politickém výboru, jako zástupci odborových organisací, slíbil, že jest ochoten připustiti v plenu resoluční návrh k §u 11. To však bylo vše, k čemu se pan referent mohl odhodlati, to bylo vše, k čemu si mohl získati souhlasu vládní většiny v soc.-politickém výboru.
Probíráme-li všechny podrobnosti zákona, nelze pochopiti, jak se zástupci socialistických organisací, socialistických stran mohli zasazovati o tento zákon nebo spíše o jeho znění, jak jest obsaženo v tomto návrhu. Nelze pochopiti, že nemohli vybojovati nejnepatrnějších koncesí, jichž jsme žádali ve svých návrzích. Porady a způsob projednávání celého návrhu v soc.-politickém výboru jsou nám nezvratným důkazem, že se občanské a kapitalistické skupiny ve vládní koalici stávají stále silnější a mocnější a že se socialistické skupiny stále více dávají zatlačovati do defensivy, že jsou nuceny se brániti, že se dají tak dlouho a tak daleko zatlačiti zpět, až jich zástupci kapitalistů v koalici nebudou více potřebovati k udržení státu a k upevnění své vlády ve státě.
Chceme ještě jednou s tohoto místa ukázati, že jsme nezanechali žádného pokusu, abychom zlepšili nedostatky zákona, že jsme nezanechali žádného pokusu, abychom odstranili nebezpečí, které hrozí dělnictvu a smlouvám, které si dělníci vybojovali na podnikatelích v těžkých hospodářských bojích v poválečné době. S tohoto místa nesmí zůstati nic zamlčeno, co se stalo a co bylo nutné, aby tento zákon byl změněn tak, aby znovu v každé chvíli, kdy se otázka dovolených dostane na denní pořad diskuse mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem v podnicích, nebyly vytvořeny podklady ke sporům, aby nenastaly znovu předpoklady pro těžké hospodářské rozmíšky. V soc.-politickém výboru jsme poukazovali na to, že ubohé malé Rakousko šlo značně dále, že i zaostalé Polsko šlo dále v otázce dovolených než náš stát, a některé socialistické skupině ve vládní koalici mělo se aspoň povésti to, že měla přesvědčiti jiné pány, že náš stát při otázce dělnických dovolených nesmí v sociálním zákonodárství zůstati pozadu za těmito oběma uvedenými státy. V Rakousku se poskytuje dělníkům již po jednom roce zaměstnání v podniku týden dovolené a po 5 letech již dva týdny, mladiství dělníci do 16 let dostávají již po jednom roku dva týdny dovolené. Také Polsko jde se lhůtou 8 a 15 dnů značně dále než my. U nás, jak jste již slyšeli od mého straníka Schäfera, jest potřebí lhůty 10 a 15 let, aby bylo vydrženo 7 nebo 8 dní dovolené. Víme sice, že tento zákon jest kompromisem, jenž snad těžce byl vybojován, avšak kompromisem, jenž pro socialistické skupiny vládní koalice měl býti nepřijatelný. Nevím, nebylo-li by bývalo lepší a pro nás snadnější poukazováním na stanovisko jiných přesvědčiti dělníky, že by byli mnohem snáze a lépe mohli upraviti svoji otázku dovolené v otevřeném boji s podnikateli prostřednictvím svých silných a zdravých organisací, než se to děje tímto zákonem.
Jest správné, že kdyby soc.-politická "pětka" byla ponechala vypracování zákonů Svazu a na druhé straně německému hlavnímu svazu průmyslu, nebylo by to dopadlo hůře. Všechno, čeho podnikatelé v posledních 5 letech při každém jednání o kolektivní smlouvy, při každé poradě a každém jednání o dělnických dovolených žádali a chtěli, všechno to, co jsme ubránili nejen u zeleného stolu, nýbrž také otevřeným bojem, odepřením práce, velikými obětmi, to, dámy a pánové, se nyní dává podnikatelům tímto zákonem. Všechno, čeho jsme v posledních letech hospodářských rozmíšek s podnikateli jim nedali, dostávají nyní a můžete býti ujištěni, že podnikatel bude každou písmenku zákona obraceti a kroutiti na všechny strany a bude využívati neúplné stylisace, avšak také oné části jasné stylisace, která jest zhoršením proti nynějšímu stavu. Zcela určitě ve chvíli, kdy se otázka dovolených stane v jeho podniku palčivou, tu podnikatel, dovolávaje se zákona, připraví tisíce dělníků o dnešní lepší předpisy, odepře jim je.
V boji, v zápase uvnitř koalice zvítězili továrníci, nejen v otázce dovolených, nýbrž i v otázce svátků. Můj straník Palme již přece ukázal, jak se řeší otázka svátků a jak by se měla řešiti. Myslím, že musím proto jen krátce na to poukázati, že právě ve spojení se zákonem o dovolených považujeme škrtnutí tak četných a důležitých svátků, zvláště dvojitých svátků, za ústupek podnikatelům, kteří jen proto na druhé straně prostřednictvím svých zástupců v této sněmovně souhlasí nebo projevují souhlas se zákonem o dovolených, poněvadž část dnů dovolené, které poskytují dělníkům, část dnů odpočinku, které nyní mají býti pro dělníky v podniku zřízeny, se jim znovu nahrazuje škrtnutím svátků.
Již předem jsem uvedl, že ustanovení kolektivních smluv, upravující dovolené, jsou těžce ohroženy v celém svém rozsahu, že kolektivní smlouvy jsou z části zničeny a že pro odborově organisované dělnictvo v tomto státě zákon o dovolených, vlastně začátek jeho působnosti, bude počátkem četných nových, těžkých bojů, že zákon o dovolených bude tedy pro nás do jisté míry heslem k boji. My, odborově organisované dělnictvo, budeme v boji o dělnické dovolené, tak jak jsou dnes ustanoveny, pokračovati se všemi zákonitými prostředky, které máme po ruce, ačkoliv nám tento zákon boj neslýchaně ztíží. Budeme v boji pokračovati tak dlouho, až také tento zákon bude v této sněmovně zlepšen. Avšak chceme zde ukázati a to podrobně, jak zákon jest špatný, zvláště proto, poněvadž nám včera socialističtí zástupci ve vládní koalici měli v soc.-politickém výboru tak za zlé, že jsme se odvážili kritisovati tento návrh zákona Nuže, dámy a pánové, nesnese-li koalice kritiky špatného návrhu zákona, pak změňte ústavní zákony, pak vyhoďte z ústavy ona ustanovení, podle nichž jest Národní shromáždění zákonodárným sborem, a dovolte, aby tímto státem "pětka" nejen vládla, nýbrž také mu dávala zákony.