Máme tolik a tolik případů, že jedna osoba obývá veliký byt, že by ho nepotřebovala. Dovolím si upozorniti jen na nejnutnější. Nedaleko nás bydlí vdova po profesorovi, která má provdanou dceru, jež má byt o 4 pokojích. Sama si též drží byt o 3 pokojích, do něhož se chodí pouze vyspati, zdržujíc se od rána do večera u dcery. Když jsem se jí tázala, proč ten byt neodstoupí, odpověděla: Proč bych to dělala, když z jednoho pokoje dostávám 350 Kč, kdežto z celého třípokojového bytu platím 140 Kč? Prosím, co by se uprázdnilo bytů, kdyby se zvýšilo nájemné a přinutili se majitelé bytů ke snížení podnájemného.
Skutečně vítám v dnešním zákoně, že nebudou se moci tak draho pronajímati podnájemníkům byty, že bude míti domácí možnost kontroly. Ale to se zase obejde, poněvadž zase ten majitel bytu řekne: to je za upotřebení nábytku, to je za upotřebení koberců atd. Máme případy, že dosud platí se ze světnice 4, 5 až 6 set korun, normální poplatek ze světnice u nás v Brně je 350 až 500 Kč, avšak z bytu čtyřpokojového se platí 180-200 Kč, která mluví sama. (Slyšte!)
Slavná sněmovno, táži se, nebyl-li správný a dobrý návrh p. dr. Engliše, který před několika lety navrhoval, abychom se přiblížili cenami bytů v domech starých cenám bytů v domech nových, čímž by se každého čtvrt roku zvýšilo nájemné o 5%. Samo sebou by bývalo všecko pominulo a nebylo by potřebí každého roku dělati nový zákon.
Slavná sněmovno, co se týče podpory stavebního ruchu, člověk žasne, že se to tímto způsobem řešilo. Podíváme-li se na stavební družstva i na jednotlivce, kteří stavěli přepychové vily na útraty státu, zdá se mi, že neumíme hospodařiti a že se státními penězi skoro plýtvá. Proč se nestavěly činžáky, velké domy v takových městech, jako je Praha, Brno a jiná velká města, kde se mohlo mnoho a mnoho bytů postaviti a zříditi, když náklad na takový malý domek je přece veliký! My dobře víme, jak se staví. Jen malý případ opět. Na Uherskobrodsku byla povodeň. Přišlo se vstříc těm ubohým, kteří při povodni přišli o svůj majetek tímto způsobem: Postavily se jim domky za 100/120, 130 tisíc Kč; 70.000 vzal na sebe stát a 50.000 uvalilo se jako dluh, který musí majitel splatiti. Já se táži, jak zaplatí dělník, malorolník anebo, řekněme, takový nádeník venkovský ze svého příjmu 50.000, když vydělá sotva tolik, aby sám sebe a svou rodinu uživil? Byla jsem na schůzích v Uherském Brodě a ti lidé přišli ke mně a vykládali mi o tom. Řekli: Kdyby byl býval stát poskytl každému 20, 30 tisíc korun, my bychom si ty domky bývali postavili sami, poněvadž jsme sami zedníci, pracovali bychom a pomáhali si, a mohli jsme míti domky čisté.
Stát nepotřeboval dávati tolik a my byli bychom prosti dluhu. Je viděti, že se tyto věci neřeší vždycky se stránky hospodářské.
A, slavná sněmovno, ještě se táži, jak přijde k tomu jedna vrstva občanstva, na které se žádají takové oběti? Stále se ukazuje na domácí pány, jako by byli bůhví jací boháči, kteří mohou beze všeho státu vyjíti vstříc tím, že dávají občanstvu laciné byty. Představme si, jak na příklad zdražilo se živobytí, co stálo před válkou a co stojí dnes, každý však zaplatí a mlčí. Proč se nepřinutí k témuž, řekněme, rolnictvo, živnostnictvo? Protože to nelze. Ale toho domácího pána ten stát přinutí, aby dal laciný byt, a řekne se: tobě se zvýšil majetek. Ano, tenkráte, když ho prodává, ale každý neprodává majetek, a máme plno lidí, kteří těžce si nastřádali a ušetřili na ten domek, aby jej měli. A považme, co si koupil domácí za předválečnou činži a co si koupí dnes.
Dělali jsme zákon na rozluku manželství, ale zákonem nutíme domácího žíti s nájemníky, kteří mu právě nekonvenují. Pro poctivé a dobré nájemníky vždycky se byt najde.
Ale ještě jednu věc jsme udělali v tom zákoně. Praví se tam, že si mohou obce, země a podniky uprázdniti byty pro své zaměstnance. A teď se táži, kam půjdou ti, kteří dostanou tu výpověď? Když majitel domu vyprázdní si byt pro sebe, musí obstarati byt pro ty, kterým dává výpověď, ale těm druhým se tato povinnost neukládá. To není spravedlivé. Když musí majitel domu obstarávati náhradní byt, ať ho obstará také obec a závod, anebo ať ho neobstarává nikdo.
Daně pro domácí se zvýšily, ale činže se k tomu poměrně zvýšiti nesmějí. Jestliže budeme dělati zákony, abychom uchránili vždycky jen jednu vrstvu, jistě nebudeme rozsévati klid v občanstvu; naopak budeme míti plno nespokojenosti. Tento zákon dnes už zde nemusil býti, mohli jsme býti již mnohem dále, kdybychom byli hned s počátku tyto věci řešili radikálněji, rozumněji, a, řekněme, se stanoviska národohospodářského.
Podíváme-li se, co se vydalo na podporu stavebního ruchu, vidíme, jak to také dobře předešlý pan řečník konstatoval, že se nevyrovnává náklad výsledku toho, co ze všeho toho pošlo. Mnoho se platilo, mnoho se vydalo a bytů je přece jen málo. Na tři roky bude tento zákon platiti, a přinese-li nějaké zlepšení, je veliká otázka. 10% smějí zvýšiti domácí páni, to jest nepatrné. § 12 se ruší. Dobrá, ten § 12 pro poctivého domácího pána byl opravdu přítěží. Našlo se mnoho také nepoctivých, jako všude a ve všem, že se zneužívalo, ale prosím, když poctivý domácí má přijíti a přinésti účty těm nájemníkům, na př. státním úředníkům, o nichž ví, že místní přídavky jsou nepatrné, jistě mu to není příjemné. Mnohem milejší by mu bylo, kdyby věděl, že dostává jeho nájemník takové příplatky, že si může zaplatiti dražší byt, než když ví, že na jeho nepatrné služné uvaluje těžká vydání.
Slavná sněmovno! Domnívám se, že zákonem na ochranu nájemníků se měl také hned řešiti zákon o místních přídavcích a že by se to bývalo mnohem lépe a jasněji vyřešilo, poněvadž to všechno souvisí dohromady. Bylo zde dobře řečeno, že se zde zapomnělo také na podporu stavebního ruchu. To jsme všichni čekali a byly zde rozumné návrhy, jež nebyly přijaty. Je škoda, že někdy nenajde se pravé pochopení pro spravedlnost. Takové zákony důležité se mají připravovati delší dobu a velmi rozvážně, aby přinesly prospěch všem, aby všichni mohli býti spokojeni, a ne jen jedna část občanstva.
Ještě jednu věc bych si přála míti lépe rozřešenu. Není spravedlivý ten paragraf, který stanoví, že ti, kteří se dopustili lichvy, mohou býti z bytu propuštěni. Nemluví se však tam nic o těch, kteří stojí proti státu a vlastizrádcích, na ty platí ochrana nájemníků. Jestliže tedy na př. nějaký živnostník něco prodá dráže, než je cena běžná, je odsouzen a zbaven bytu, vlastizrádce však chrání zákon. A co si počne ten, jenž bytu je zbaven a nemá možnosti při tomto zákonu najíti si byt jiný?
Takový vážný zákon, jako je zákon na ochranu nájemníků, musí býti řešen tak, aby přinesl prospěch všem. Uznávám, že není dnes možno říci: Všechno je volné. To by znamenalo u nás opravdu strašný chaos, ale přece jen jsme se mohli přiblížiti více k tomu, abychom jako ve všem jiném již i v bytové otázce byli hodně blízko volnému pronajímání bytů. Jestliže předešlý pan řečník odhaduje, že za 15 roků bychom mohli býti z této kalamity venku, zdá se mi to dobou velmi dlouhou, a bylo by záhodno uvažovati o tom, abychom tuto dobu zkrátili.
Já končím přáním, aby co nejdříve tento zákon mohl býti likvidován, aby vázané hospodářství se u nás neobjevilo více v žádné formě, poněvadž nepřináší státu žádného užitku, naopak velkou národohospodářskou škodu. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku p. posl. Najmanovi.
Posl. Najman: Slavná sněmovno! Pan kol. Myslivec před chvílí mně zde pravil, že by bylo nejlépe zahajovati řeč tím, že by se neřeklo "slavná sněmovno", nýbrž "slavné prázdné lavice". A, vážení pánové a dámy, je to jistě pravda. Projednáváme důležitý zákon, který se hluboce dotýká našeho národohospodářství, a tento zákon je projednáván při naprosté nepozornosti poslanecké sněmovny, při prázdných lavicích. Je to jistě, vážení pánové, a dámy, velmi příznačné pro náš parlament a pro náš politický život, zvláště když dokonce víme, že se zde mluví a že hlavně koaliční poslanci mluví prostě proto, aby vyplnili čas, aby mohl projednávaný zákon, který za chvíli se má odhlasovati, býti vytištěn. Takovým způsobem nikdy jsem si já a nikdo jistě nepředstavoval, že se budou zákony projednávati. S tímto zákonem jistě nebude nikdo spokojen. Pochybuji, že by tento zákon byl ke spokojenosti některé vrstvy občanstva. Nebudou s ním jistě spokojeni ani nájemníci, tím méně pak majitelé domů. Nebudu se do řešení této otázky pouštěti. Přihlásil jsem se ke slovu jenom proto, abych opět poukázal, že v našem státě není rovnosti, že u nás nejsou všechny stavy a třídy stejně si rovny. Jsou zde privilegované třídy, které mají výhody, a jsou zde třídy potlačované, jsou zde stavy, proti kterým jest všechno možné dovoleno.
K tomuto mému tvrzení přiměl mne § 1, odst. 2, č. 16, jednající o výpovědi, kde stojí, kdy možno dáti výpověď. V tomto odstavci se praví: "Byl-li nájemník pravoplatným rozsudkem nebo výrokem správního úřadu zbaven živnostenského oprávnění nebo byl-li odsouzen soudem pro lichvu nebo pro trestné činy, uvedené v §§ 205 a) a 486 tr. z. ze dne 27. května 1852, čís. 117 ř. z. . . ." atd. Prosím, vážení pánové, vy víte, jakým způsobem u nás byly vynášeny rozsudky při potírání lichvy, vy víte dobře, že v naší republice nebyl pro lichvu trestán nikdy ten, kdo skutečně lichvu en gros ve velkém provozoval. Víme na př., co se svého času nadělalo rámusu s odsouzením Orta, tuším mlynáře. Dokonce ministr spravedlnosti šel tak daleko, že se odebral do nemocnice a tohoto velkého lichváře přivezl z nemocnice zpět do vězení. A prosím, co se stalo tomuto Ortovi, jak byl potrestám? Tomu se nestalo naprosto nic. Tvrdilo se, že prý je těžce nemocen, dostalo se mu milosti a dnes on krásně jezdí v automobilu a ještě se vysmívá, jak z toho pěkně vyvázl. Stalo se někdy něco takového, že byl odsouzen lichvář, který lichvařil a nalichvařil miliony? Ten nebyl odsouzen, ale pravidelně bývá odsouzen malý člověk, ubožák, chudák, nějaký hokynář, člověk, který se lichvy nedopustil a neměl dosti peněz na to, aby si mohl vzíti advokáty a mohl s tou svou věcí jíti do Brna k Nejvyššímu soudu.
A prosím, vážení pánové, není dosti na tom, že byl třeba takový člověk nevinně odsouzen, on má býti také vyhnán ze své živnosti, má býti vyhnán ze své dílny, má mu býti trest zostřen tak krutým způsobem, že má mu býti naprosto znemožněno provozování živnosti.
Vážení pánové a dámy! Jestliže se zde mluví, že nelze dostati bytu, pak říkám, že desetkrát tíže se dostane krám a dílna. Myslím, že jistě není těžšího a krutějšího trestu na toho, kdo byl odsouzen pro lichvu, než ten, že mu má býti znemožněno, aby on napříště mohl býti živ a mohl svojí existence uhájiti. (Posl. Mlčoch: To je nelidskost!) Ano, to je nelidskost, to je něco tak děsně krutého, že člověk musí žasnouti, že k něčemu podobnému daly sankci strany, které hlásají, že chtějí hájiti zájmů živnostnictva a obchodnictva, ba dokonce i strany socialistické.
Zde se mluví o tom, vážení pánové, každou chvíli, jak je nutno, abychom měli moderní vězení, že je nutno, aby se vězňové měli dobře, a, prosím, zde člověk, který byl odsouzen pro lichvu, má býti zničen, ubit, s tím má býti často daleko hůře nakládáno, než s vězněm nebo dokonce s vrahem.
Dále máme zde paragraf, že dostane výpověď ten, kdo prováděl nucené vyrovnání nebo kdo upadl v konkurs. Prosím, kolikráte jsme s tohoto místa zdůrazňovali důsledky, které toto ohromné zatěžování poplatnictva a obchodnictva musí míti. Nesčíslněkráte jsme dokazovali, jestliže tento daňový systém bude takovým způsobem pokračovati, jako pokračuje, že ubije a zničí se tím celá spousta samostatných živnostníků a samostatných obchodníků. (Posl. Mlčoch: Vždyť to nevydrží ani konsumy, a neplatí daní!) Ano, vždyť ty poválečné zjevy byly příčinou, že i konsumní spolky byly zničeny, ačkoliv neplatí daní, nenesou břemen, ba dostávají podpory a subvence. Jak, prosím, by neměli býti pak zničeni a ubiti živnostníci a obchodníci?
Včera zde generální tajemník pražské obchodní komory, tajemník Zemské jednoty českých obchodních gremií pan dr. Samek, když se pojednávalo o zavedení nových poplatků za úřední výkony, prohlásil, že prý živnostnictvo s tím souhlasí. My jsme s ním nemohli souhlasiti, poněvadž jedině my v této poslanecké sněmovně reklamujeme právo mluviti za stav živnostnický a obchodnický, (Výkřiky posl. Mlčocha.) Prohlašuji, že zde nikdo jiný nemá práva mluviti jménem živnostnictva a obchodnictva, a toto své prohlášení opírám . . . (Posl. Svoboda: My k tomu máme takovou legitimaci jako vy!) Ale ne, pane kolego Svobodo, máme jistě z 90 procent právo mluviti jménem živnostnictva a obchodnictva, poněvadž při posledních obecních volbách . . . (Výkřiky. - Místopředseda Buříval zvoní.) Divím se vůbec, že socialisté se do těchto věcí míchají, poněvadž socialisté a vy sociální demokraté byste nejlépe udělali, kdybyste k tomu mlčeli, poněvadž jestliže někdo nemá právo mluviti za živnostníky, pak jste to vy, spíše nežli kdo jiný. (Posl. Svoboda: K vám pro legitimaci nepůjdeme!) My jsme dostali 271 tisíc hlasů živnostenských a obchodnických. Vy jste dostali 400 tisíc hlasů dělnických. Neupírám vám právo mluviti zde za dělnictvo, ale, prosím, neupírejte právo také nám mluviti jménem obchodnictva a živnostnictva. Dostali jsme v těchto posledních obecních volbách, jak dokazuje statistika, 271 tisíc hlasů, ačkoliv jsme se nemohli zúčastniti v celé řadě vesnic voleb. Až budou volby do sněmovny, až se nám připočtou hlasy, které na vesnících dostaneme, budeme jistě tak silni jako vy. Pak budeme moci jistě a můžeme již dnes plným právem mluviti jménem největší části živnostnictva a obchodnictva. To právo si nedáme vzíti. (Posl. Svoboda: Nikdo vám ho nebéře!) Vy jste to byl, pane kolego Svobodo, který jste nám toto právo upíral. Kdybyste nám toto právo nebyl upíral, nebyl bych o té věci mluvil.
Jdu dále. My jistě máme právo mluviti jménem živnostnictva a prohlašujeme, že nesouhlasíme s tím, co zde pan posl. dr. Samek tvrdil, poněvadž ani pan posl. dr. Samek, ani jeho strana nemá práva mluviti jménem živnostnictva a obchodnictva. (Posl. Mlčoch: Aspoň ne takovým způsobem! Posl. Hackenberg: To je pravda!) Je zajímavým zjevem, že kolega sociální demokrat z německé strany potvrzuje to, co pravím já, čili jest ve zřejmém rozporu se sociálními demokraty z české strany. (Posl. Hackenberg: Ve věci ano, ale s tím privilegiem nemáte pravdu!) Divím se, že sociální demokraté stali se tak horlivými ochránci národních demokratů. (Posl. Svoboda: To je demagogie!) To není demagogie, to je pravda.
Prohlašuji zde, že živnostnictvo a obchodnictvo jistě bude volati k odpovědnosti ty, kteří zde prohlašovali, že s těmi úředními dávkami živnostnictvo a obchodnictvo souhlasí. Pánové, prosím, jak si to představujete? Co pak dělala vaše slavná koalice, jak znělo vaše vládní prohlášení, když jste tuto koalici uvedli do poslanecké sněmovny? Co jste pravili tenkráte ve svém vládním prohlášení? Tvrdili jste tenkráte, že prvním úkolem koalice bude neuvalovati nových břemen, nových daní. Tvrdili jste dokonce, že bude nutno tyto daně odbourávati. Kolik jste těch daní odbourali? Neodbourali jste ani jediné daně, ale celou řadu nových jste ještě zavedli, a zavádíte stále a stále nové daně. Pánové, vy se podobáte tomu člověku, který hnal osla na trh. Vždycky naložil kus břemene a řekl: To můj osel neucítí. Naložil druhý kus břemene a opět tak řekl. Naložil třetí kus břemene a řekl zase: To můj osel ani neucítí, až konečně ten osel padl a zdechl. Vy to tak děláte s poplatnictvem. Pořád navalujete břemena na poplatníka, pořád říkáte: to neucítí, to se týká velkých, toto se týká bohatých a toto se netýká malého poplatníka, a budete uvalovati břemena tak dlouho na poplatnictvo, až ho ubijete, jako jste již řadu poplatnictva ubili. A když to poplatnictvo ubijete, když vezmete možnost živnostníku, aby mohl platiti, poněvadž dostává takové předpisy daňové, že to nemůže platiti, že to nemůže vydržeti, když ho donutíte těžkými poměry k tomu, aby ohlásil konkurs nebo nabídl vyrovnání, přijdete a toho nešťastného člověka, kterého jste těmi daňovými břemeny zničili, budete vyhazovati z krámů a dílen a budete mu bráti možnost, aby mohl svoji existenci hájiti a živnost dále provozovati.
Kdybyste aspoň s těmi penězi, které vybíráte, lépe hospodařili, kdybyste jich aspoň používali k zaplacení starých dluhů! Ale vy jste udělali daň z majetku a té mělo býti výslovně použito k zaplacení dluhů vzniklých z utvoření našeho státu, mělo jí býti použito ke splacení starých dluhů a v zákoně stálo výslovně, že jich nesmí býti používáno k placení dluhů běžných. A co jste udělali? Vy jste dali odhlasovati, že se pokladniční poukázky a bony čili dluhy běžné budou moci zase platiti z dávky z majetku. Při tom se udělalo 38 miliard korun dluhů, na jehož splácení potřebujeme 2 miliardy ročně na úroky. A dělali byste dluhy dále, kdyby vám někde chtěli čekati.
Takovým způsobem hospodaříte! Ničíte poplatnost, ničíte existenci samostatných živnostníků, a při tom si dáváte všemožné výsady, subvence a podobně. Nikdo neohlásí u nás ze žertu insolvenci. Ale když jste to všechno udělali, nemáte dosti na tom, že jste ho připravili o majetek, ale ještě toho nešťastníka budete chtíti vystěhovati a vyhoditi z krámů a dílen. Je přirozeno, že my s takovým řešením rozhodně souhlasiti nemůžeme. (Výborně! Potlesk poslanců živnostensko-obchodnické strany středostavovské.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Johanis.
Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Osnova, která se projednává, vyvolala dosti čilou debatu a je pozoruhodné, že se posuzuje z mnoha hledisek, i nepřátelských. Já bych v zastoupení naší strany chtěl v prvé řadě konstatovati, že zákon o ochraně nájemníků tak, jak je předložen, vítáme, i když s jeho obsahem nemůžeme býti všude a ve všem spokojeni.
Naše strana prostřednictvím svých zástupců v ministerstvu sociální péče, ať to byl dřívější ministr kol. dr. Winter, anebo nynější ministr kolega Habrman, je nositelem zásady, že do doby, pokud nebude dostatek bytů, je nutno osoby a občany státu, kteří jsou v nájemním poměru, chrániti.
Bylo již řečeno, že zákon, resp. zákony o ochraně nájemníků jsou pokračováním ve vázaném hospodaření. Je správné toto stanovisko, poněvadž vázati toho, kdo je majitelem nějakého objektu, aby nemohl volně nakládati svým majetkem, jest omezováním, ale poměry hospodářské a sociální, které se po válce vyvinuly, vyžadují tohoto opatření, a proto jsme hned po převratě zastávali stanovisko, jako v jiných otázkách, kde šlo o chránění malého člověka, tak také i pokud jde o nájemní poměr, že ten, kdo někde bydlí, musí býti chráněn zvláštními zákony a že ta ochrana musí býti prováděna tak dlouho, dokud nezaručíme nájemníkovi, ať již způsobem jakýmkoli, že si vždy bude moci opatřiti byt, kdykoli bude vypovězen. Dnes vidíme, že sněmovna československá prodlužuje nynější zákon, jehož platnost vyprší 30. dubna, a je pozoruhodné, že určuje dobu tří let, neboť si je vědoma, že zákona bude potřebí. Chtěl bych říci již zde, ne snad jako prorok, který by chtěl prorokovati špatné poměry stavební i do budoucnosti, že za 3 roky budou zákonodárné sbory v Československé republice prodlužovati zákon na ochranu nájemníků znovu. Vidíme to na státech jiných, které činily pokus, aby ochrana nájemníků byla odbourána, aby se uvolnily byty, aby se s byty volně hospodařilo. Byla to Italie, Jugoslavie a Rumunsko, které zrušily ochranu nájemníků, a přece vidíme, že tyto státy - platí to zejména o Italii a Rumunsku - musily znovu obnovovati zákony o ochraně nájemníků, a Jugoslavie jedná právě o tom, aby zákon o ochraně nájemníků byl též obnoven. Vidíme tedy, že problém bydlení je problém sociální a hospodářský mezinárodní, a že státy, ať byly na válce zúčastněny nebo nebyly, přece vidí, že hospodářské okolnosti a zejména nedostatek stavebního ruchu zaviňují, že dnes jest stále nedostatek bytů a že se stále nepřibližujeme poměrům normálním, jaké byly před válkou ve s tavebních živnostech, a proto prodlužují stále zákon na ochranu nájemníků. A tak je tomu také v Československu.
Nejdříve bych se chtěl zmíniti o některých námitkách, které tady uvedl kol. Najman proti osnově. Faktem je, že v každém zákoně, kritisuje-li se, najdou se vady. Také zákon, který projednáváme, je dílem, kterému by bylo možno vytýkati mnohé vady. Každá ze stran se stanoviska svých zájmů by našla důvody k výtkám a naše strana, která representuje nejchudší vrstvy lidové, jistě osnovu tak, jak je sestavena, nemohla by beze všeho schváliti, kdyby měla záruku, že bude míti možnost, uzákoniti jiný návrh, který by nájemníkům plně vyhovoval.
Čís. 16, které praví: "byl-li nájemník pravoplatným rozsudkem nebo výrokem správního úřadu zbaven živnostenského oprávnění nebo byl-li odsouzen soudem pro lichvu nebo pro trestné činy, uvedené v § 205a) atd. . . .", je kol. Najmanovi důvodem, aby kacéřoval osnovu proto, poněvadž ten, kdo je odsouzen pro lichvu, má býti zbaven provozovny. To aspoň ten odstavec má na mysli. Myslím, že to je věc morálky, kterou je nutno posuzovati, je-li správna, či ne. (Posl. Najman: Každý vinník má míti právo, aby se polepšil!) To je pravda, jenže my vidíme, že právě zákony o trestání lichvy v Československu hodně zklamaly v provozu, a není správné, že by bylo tolik a tolik lichvářů odsouzeno a odsouzeno nespravedlivě. Konstatuji, že se musí se stanoviska morálního hájiti názor zákonodárství, že toho, kdo je pro lichvu, tedy pro čin morálně tak nesnesitelný, odsouzen, nelze hájiti v následujícím jiném zákonodárství. (Posl. Najman odporuje.) To je, kolego Najmane, sporný názor, zda-li ten, kdo je trestán pro lichvu nebo se na úkor jiných obohacuje, má býti považován za čestného občana, jako jiný, který se poctivě živí, nebo který má normální příjem. To je věcí názoru na morálku. (Posl. Najman: Takový velký lichvář nebude odsouzen a nebude vyhozen z bytu!) Přiznám, kolego Najmane, že mohou býti rozsudky soudů třebas v lecčems nespravedlivé. Můžeme je v lecčems kritisovati, my i vy, my, kteří hájíme konsumenty, a vy, kteří jste vždy stáli na straně těch, kteří vydírali. (Posl. Najman: To bychom mohli říci, že jsou i dělníci, kteří vydírají!) My se přece známe, pane kolego, když jste chodil do ministerstev za všemi ministry a hájil jste všech docela špatných činů . . . (Posl. Najman: Neurážejte živnostenský stav. Hájil jsem malé živnostníky!) To není pravda, vy jste nehájil malých živnostníků. (Posl. Najman: To jsou korporace, ve kterých vy jste předsedou!) Pane kolego Najmane, vy mne chcete svésti na osobní pole. Já nebudu opakovati . . . (Posl. Najman: Já jen říkám, že i nemocenské pokladny vydírají!) Pane kolego Najmane, tomu nerozumíte, odpusťte, ale nemocenské pokladny nevydírají. Podívejte se do kterékoli nemocenské pokladny. . . (Posl. Najman: Já vám říkám, že na př. nemocenské pokladny berou tisíce od dělníků a nic jim nedávají!) To je praobyčejná fráse, kolego Najmane. (Posl. Najman: To není fráse! - Odpor poslanců živnostensko-obchodnické strany středostavovské.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Johanis (pokračuje): Já jen lituji, kolego Najmane - pokud vím, jste čelným funkcionářem středostavovské strany - že takto mluvíte bez dokladů. Já vás zvu . . . (Posl. Najman: Já mám doklady!) . . . do jakékoli pokladny, která je členem našeho Svazu, abyste se přesvědčil, jak mluvíte nepravdu. (Posl. Najman: Nemocenská pokladna na Vinohradech odepřela dáti děvčeti plombovati zuby a řekla, ať si přijde dáti vyplombovati zuby za dva měsíce!) Pane kolego, uvádíte věci, které nesouvisí s mým názorem o lichvářích. Konstatuji, kolego Najmane, že jste se zastával lidí, kteří nebyli toho hodni, a dnes uvádíte zase ve svých vývodech věci, které nutno odsouditi. Tvrdím, že ti, kteří jsou trestáni pro lichvu, nemají býti chráněni tak, jako jiní občané. (Předsednictví ujal se předseda Tomášek.)
Kolega Najman žaloval stále na socialistické strany a na režim ve státě, jak je špatně veden, když zavádí daně. Chtěl bych říci, pánové, provádí-li se kritika, že může se díti i s opačného stanoviska. Pány, které kolega Najman zastává, jejichž jménem on mluví a kteří sedí na radnicích, nejsou také zrovna vzorem hospodářství. (Posl. Najman: Kde pak! Za to vy jste vzorem hospodářství!) Pane kolego Najmane, my vám můžeme dáti za příklad obce, které spravují vaši straníci. Ukáži to na konkrétním případě. Dávám za příklad obec Klatovy. (Výkřiky posl. Najmana.) Pan kol. Najman myslí, když bude křičeti, že mne tím přesvědčí. V Klatovech byla zadávána stavba dívčí školy a vaši lidé hlasovali při zadávání pro ofertu, která byla o 25.000 Kč dražší. (Posl. Najman: Když někdo dělá práci o 25.000 Kč dražší, je možná o 100.000 Kč lepší!) To není žádná záruka. Možná, že by práce dražší byla horší než u nejlevnější firmy. (Posl. Najman: V Rozdělově mají 3000 Kč obecních přirážek!)
Pan kol. Najman nás chce přesvědčiti, že jen stát a strany, které mají vliv na stát, jsou tím vinny. Z důvodů oposičních chápu, že to kritisujete, ale kdybyste vy nebrali podílu na správě veřejných korporací, jako jsou obce, a kdybyste dokázali, že jste lilie ve správě obecního hospodářství . . . (Veselost. - Posl. Najman: Ano, to jsme! Naši starostové byli zvoleni všichni znovu, ale vaši ne!) Ukáži vám vedle toho klatovského případu ještě jeden případ. Podívejte se na Tábor. Tam máte vašeho příslušníka starostou a podívejte se na táborskou obec, jak je vedena po stránce daňové a po stránce administrativní. (Posl. Najman: Nový starosta našel knihy z vašeho hospodářství v takovém nepořádku, že musel přivésti revisora, aby přivedl knihy do pořádku!) Tomu sám nevěříte! Ale musím konstatovati, že táborská obecní správa nebyla jen v našich rukou. (Posl. Najman: Váš starosta Šáda to přivedl tak daleko, že neměl ani soupisu jmění a majetku!) Podívejte se na hospodaření dřívější a na hospodaření dnešní, když vy jste v čele. (Posl. Najman: Když přišel Florián na radnici, nebylo na radnici peněz na výplatu. Tak jste ji vyrabovali, že si starosta musel vypůjčiti. Jenom o radnici buďte hezky zticha! Vy jste táborskou radnici tak vyrabovali, že nebylo na výplaty!) Pan kol. Najman je strašně háklivý, jakmile se podrobí jeho strana kritice. Ale sám, jak jej znám, kdekoli se co kritisuje, je jen v póse kritika a myslí, že oni jsou neviňátka. (Posl. Najman [ukazuje obálku]: Podívejte se, tu je tištěno "Poštovní nákupna, zásobovací oddělení", "porta prosto" a dopravujete v tom legitimace a pozvánky na schůze zadarmo!) My nemáme žádnou poštovní nákupnu. Prosím, to si doložte jinak. Kdo chce kritisovati, musí sám býti kritiky hoden a já dokazuji na případě klatovském a táborském, že my k tomu máme legitimaci. (Opětné výkřiky posl. Najmana.)
Předseda (zvoní): Žádám o klid.
Posl. Johanis (pokračuje): K zákonu je třeba říci, že také my projevujeme u některých ustanovení jistou nespokojenost a zejména máme výtku k §u 1, odst. 2, č. 11, že zákon tak, jak je stylisován, nemůže nám plně vyhověti, a proto se domáháme reformy tohoto odstavce. Konečně myslím, že právě dělníků, kteří mají naturální byt, ať již tovární, živnostenský anebo zemědělský, je nutno zvláště chrániti. A proto tedy doufáme také, že jednání, které se mezi debatou o ochraně nájemníků vedlo, je vedeno snahou, aby tento odstavec doznal zlepšení tak, aby dělníci, kteří zejména bydlí v naturálních bytech, byli více chráněni než jak ustanovení §u 1, odst. 2, č. 11 naznačuje.
Kromě toho je nutno se zmíniti o §u 31, který domů obecních, okresních, župních, domů, jež jsou vlastnictvím sociálně-pojišťovacích ústavů, nemá chrániti. I když toto ustanovení snad mohlo by býti vykládáno někdy tvrdě, přece jenom zákon ukládá určitý závazek, že nemůže ani obecní ani jiný funkcionář kteréhokoli fondu počínati si samovolně. Zákon nařizuje, zejména u obecních domů, že musí o otázce výpovědi rozhodnouti obecní zastupitelstvo, případně místní zastupitelstvo, když jde o osadu, když jde o objekt okresních výborů, musí rozhodnouti okresní správní komise, případně zemský výbor a mohu říci, že pokud jde o sociálně-pojišťovací ústavy, jak jsem informován, oba svazy zavazují sociálně-pojišťovací ústavy, aby ustanovení zákona používaly jenom v krajních případech, kdy toho skutečně vyžaduje potřeba. Dnes, kdy stojíme před prováděním zákona o sociálním pojištění, nebylo by možno některému sociálně-pojišťovacímu úřadu úřadovati, kdyby neměl možnost nájemníkovi dáti výpověď. Je přirozeno, že se tak může státi jenom nájemníkovi zámožnějšímu, anebo když by to byl nájemník chudý, tedy jenom tehdy, když sociálně-pojišťovací ústav opatří mu byt. Jen tak si představujeme výklad §u 31, odst. 3, kde jde o určité uvolnění bytů v domech obcí, okresů, žup a soc.-pojišťovacích ústavů.
Jinak ovšem je nutno si uvědomiti, že zákon bude platiti tři roky. Je to tedy doba dosti dlouhá. Co bude však dále? Budeme míti možnost za tři roky zákon obnoviti? Je nutno, abychom si tuto otázku uvědomili již dnes, a to proto, poněvadž jde o některé problémy, které souvisí s opatřováním nových bytů, a které debatéři, kteří se zúčastnili debaty, do debaty již zanesli. Chtěl bych v zastoupení našich složek dělnického hnutí ve Velké Praze říci, že je nutno pro velká města, jako je Velká Praha, přihlížeti k tomu, když zde bude určitá stabilita tři roky, tedy do roku 1928, aby orgány veřejné, tedy veřejné zřízení, ať už je to obec Praha anebo jiná velká průmyslová města, případně stát, byly si vědomy toho, že, kdyby stavební podnikání mělo se prováděti v té míře a tím tempem, jako se to dělalo posledních pět let, nemohli bychom zákon na ochranu nájemníků odbourati, resp. ho zrušiti.