Předseda: Všechny tyto návrhy jsou dostatečně podepsány a jsou předmětem jednání.
Ke slovu není již nikdo přihlášen, debata je skončena.
Dávám závěrečné slovo zpravodaji posl. dr. Hnídkovi.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! V závěrečném slovu budu se především obírati vývody pana posl. dr. Haase, který posuzoval tento zákon o dávkách za úřední úkony ve věcech správních hlavně s hlediska ústavně-právního. Poněvadž pak výslovně polemisoval s mými vývody, budiž mi dovoleno, abych na tyto vývody pana dr. Haase v prvé řadě reagoval.
Stanovisko p. dr. Haase, když začalo se jednati v ústavně-právním výboru, bylo s počátku neobyčejně příkré v tom smyslu, že odmítal tento zákon, jako by úplně odporoval §u 111 ústavní listiny. Když však viděl v ústavně-právním výboru, že toto jeho stanovisko je neobyčejně labilní, že neobstojí, tedy udělal si věc pohodlnější, ustoupil od svého příkrého stanoviska a jednoduše si postavil thesi, že tento zákon o dávkách z úředních úkonů odporuje demokratickému principu naší ústavy. Byl prý zasažen demokratický princip, který vane z celé naší postavy. Ovšem mohlo by se souditi, když dává se zde vládě možnost, aby nařízením stanovila některé dávky, že by to bylo snad nedemokratické. Ale tomu není tak, poněvadž sám p. dr. Haas přiznal, že na základě této ústavy možno stanoviti dávky tělesu tak demokratickému, jako jsou na př. dnešní autonomní sbory v obcích, v okresech atd. Tedy naprosto v ničem neodporuje zákon ten demokratickému principu ústavy, ale neodporuje ani proto, poněvadž zde parlament naprosto v ničem nezadal svému výsostnému právu finančnímu, poněvadž, třeba by p. posl. dr. Haas podceňoval § 9, podle kterého parlament má přece jen sám zkoumati dávkové řády, které musí býti parlamentu předloženy do 14 dnů, tedy zde tento § 9 úplně stačí, aby bylo výsostné právo finanční parlamentu zachováno.
Vytýkal mně, že prý jsem se vyvaroval mluviti o odst. 3 §u 1, totiž, že "vláda určí nařízením, ve kterých odvětvích veřejné správy . . . ." atd. Tento odst. 3 uvedl jsem ihned na začátku svého referátu. Poněvadž o tomto třetím odstavci jsem mluvil nejvíce, nepotřeboval jsem jej jako p. posl. dr. Haas neustále a neustále opakovati, poněvadž je to věcí oposice, aby vynášela na povrch to, o čem se domýšlí, že to není správné a co se jí nelíbí. To je právem oposice, ale není to věcí naší, abychom vynášeli to, co se nám líbí nebo nelíbí. To ponecháváme oposici.
Ale teď se podařilo p. posl. dr. Haasovi něco neobyčejně pěkného. Totiž on stále a stále poukazoval na to, že prý má se stanoviti v zákoně alespoň objekt dávky a že v tomto zákoně není objekt dávky označen. Prosím, jak má býti jinak objekt dávky označen, když se tu výslovně říká, že - "za úřední úkony"?
Zde je to výslovně řečeno. Ale představte si, jak by vypadal ten zákon, kdyby všechny úkony, na které se bude dávka vztahovati, byly již v zákoně vyjmenovány. (Výkřiky posl. dr. Haase.) Ne, tu je to výslovně "za úřední úkony" a teď je věcí vlády, aby ona stanovila ty úkony správní, na které se dávka má vztahovati. To nemůže býti v zákoně samém, to musí býti v dávkovém řádu, který teď bude předložen sněmovně, takže naprosto zde nejen není třeba, ale také není možno, aby v zákoně samém všechny ty dávky byly vyjmenovány. Ale samo sebou se rozumí, že slavná oposice, když ho nechce viděti, nebude ho viděti, kdyby to bylo nakrásně expressis verbis řečeno, poněvadž se to nehodí, tedy nebude ten objekt také viděti.
Že nemůže zde býti stanoven přesně ten objekt, jak jej stanovil p. dr. Haas, vyplývá ze slov 1. paragrafu, že mohou se vybírati dávky. To je důležitá věc, a proto bylo to slovo "mohou" vloženo. To je důležité, a proto nemůže býti ten objekt tak do nejmenších podrobností zde označen.
Co se týče potom §u 9, že zde přece jenom není to správné, že jsem uvedl § 52, na jehož základě má sněmovně býti dávkový řád předložen a sněmovna má ho posouditi, poznamenávám, že v tom §u 52 úst. listiny se výslovně říká, že zde kterákoliv ze sněmoven má právo usuzovati o úkonech vládních. Prosím, co je nařízení vládní? Nic jiného než zase úkon. Jakým způsobem se to má jinak vyjádřiti? Tedy § 9 jest zde úplně na místě, takže p. dr. Haas naprosto nedokázal, že snad by byl tento zákon protiústavní anebo jinak snad pochybný s ústavního stanoviska.
Co se týče jednotlivostí, tu nejvíce mu vadil § 2, že prý by se mohly pro neschopnost některého úředníka, pro jeho neznalost, dávky zvětšovati, jinými slovy, když by mohla tu býti obtížnost pro některého úředníka. Tak tomu není, pane doktore. Tato obtížnost není tu subjektivní, nýbrž . . . . (Posl. dr. Haas: Ta se posuzuje!) Ne, ta obtížnost jest zde objektivní, ne snad že by bylo obtížno jednání pro toho úředníka, nýbrž že to jednání je samo o sobě obtížné, ne že by ten úředník byl neschopen a proto že by to jednání bylo nějak obtížné. Právě to slovo "rozsah" dokazuje objektivnost toho jednání, ne jeho subjektivnost, takže tato věc jest zde úplně na místě.
Co se týče potom námitky proti §u 6, že ve slovech "nutná výživa" má býti slovo "nutná" vynecháno pro ty, kteří nemohou snad platiti dotyčný poplatek, tvrdím, že to není možné. Kdyby zde bylo slovo "nutná" nahrazeno slovem "potřebná", že na příklad jen ten má právo na slevu nebo na odepsání této dávky, kdo nemá prostředků na "potřebnou" výživu, co by se mohlo státi? Na př. jednomu je potřebný chléb, druhému bažanti, jinému šampaňské. Někdo by mohl dokazovati, že k jeho výživě je třeba nějakého luxusního jídla. Tedy tento termín "nutná výživa" je naprosto potřebný.
Co se týče pak výtky, že by na získání státního občanství byl stanoven příliš velký obnos, 50.000 Kč, ta věc není jen tak, jak to tvrdil p. dr. Haas, že by se dělníkovi, který by se chtěl u nás usaditi, předpisovala tak veliká částka. To je něco jiného! Zde je pomýšleno na to, že pro někoho to státní občanství má neobyčejně velkou cenu, větší cenu než 50.000 Kč, poněvadž vyzíská z toho státního občanství více než 50.000 Kč. A na to je hlavně pomýšleno. Kdo není majetným a kdo pro své zaměstnání potřebuje našeho občanství, tomu jistě státní správa nevyměří vysokého poplatku.
A spojovati tuto předlohu s nenávistí, kterou budou míti poplatníci proti úřednictvu, to je hodně násilně přitaženo. Tomu není tak. Odněkud se úhrada na platy, ať je to kohokoliv, musí vzíti. Že vždycky se musí vzíti z daní a dávek, je samozřejmé; odkud se mají jinde vzíti? Slavná oposice říká: to je špatné, tato úhrada nestojí za nic. To je ovšem věcí oposice a také jejím úkolem, aby na to poukazovala. Ale, slavná sněmovno, oposice ještě neřekla, odkud máme tu úhradu vzíti, kde ji máme najíti. To je ta věc. Těmi šavlemi, o kterých mluvil pan dr. Haas, se všechny tyto odměny jistě neuhradí. Dávky a daně vždycky byly, jsou a vždycky budou odiosními, ale z toho se nesmí odvozovati, že by zde nastala nějaká propast mezi úřednictvem a poplatnictvem. Jsme si vědomi důležitosti úřednictva a nutnosti, aby mohlo býti živo, a proto nám nenapadne, abychom nenávistně postupovali proti úřednictvu.
Co se týče pozměňovacích návrhů navrhuji, aby je slavná sněmovna zamítla a přijala návrh zákona tak, jak byl předložen slavné sněmovně ústavně - právním a rozpočtovým výborem. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému panu zpravodaji, p. posl. dr. Samkovi.
Zpravodaj posl. dr. Samek: Slavná sněmovno! Pány řečníky, kteří proti návrhu o dávkách za úkony ve věcech správních mluvili, uvedeny byly jednotlivé momenty, na které považuji za nutno odpověděti. Kdyby ovšem byly uváděny argumenty proti této předloze, argumenty, které vůbec se uvádějí proti placení daní, pak ovšem by nebylo konce pro a contra vývodů, poněvadž vždycky najdou se argumenty pro placení daní a vždycky také najdou se argumenty proti jejich placení. Jeden z pánů řečníků, tuším p. dr. Gažík, vytkl osnově zákona velkou neurčitost, elastičnost a rozváděje ustanovení dotyčného zákona připouštěl možnost, že by snad mohla býti dávka vyměřována podle kabátu, nebo snad podle politických stran a pod. Mám za to, že tak daleko přece jen věc nemůže jíti, že je naprosto vyloučeno, aby naše úřednictvo, které přece jest si vědomo svých povinností, snížilo se k tomu, aby provádělo zákony způsobem stranickým, tudíž způsobem nepřípustným. Bylo řečeno, že tyto dávky budou asi příčinou, že poměr občanstva k úřednictvu bude snad otravován, nebo že vůbec bude vyvolávati nepřátelství. Mám za to, že tyto obavy jsou docela bezdůvodné, poněvadž obecenstvo obrací se na úřednictvo ne z té příčiny, jak asi úředník mu dávku vyměří či nevyměří, nýbrž za tím účelem, aby od úředníka obdržel vyřízení záležitosti, která je mu svěřena, resp. aby od úředníka dostal vysvětlení, informace, zkrátka všechno, k čemu úředník je povinen. A jistě každý z občanů, když toto od úředníka žádá, přistupuje k němu ne s nějakými úmysly nepřátelskými, s duší nějak otrávenou, nýbrž docela důvěryplně. A jsem plně přesvědčen, bude-li úředník svou povinnost řádně konati, že nikdy nemůže dojíti k tomu, aby z toho důvodu, že úřad vyměří dávku ke krytí úkonů, jež jsou známy, vypuklo mezi úředníkem a stranou nějaké nepřátelství. K tomu není naprosto žádného důvodu a mám za to, nebude-li po této stránce poměr snad uměle otravován, že tyto dávky otravování poměrů a znepřátelování občanstva s úřednictvem přivoditi nemohou.
Těšilo mne opravdu prohlášení p. posl. Horáka, kde podtrhl, že je správné, jestliže stát odměny státním úředníkům slíbil, že také hledá úhradu. Ovšem býval bych očekával, že nevysloví se tak určitě jménem živnostnictva a obchodnictva proti předloze, kterou se právě ta úhrada hledá. Chci podotknouti, že by nebylo správné tvrzení, že tyto dávky jsou snad mířeny na některé stavy, zejména, že snad jsou mířeny na obchodnictvo a živnostnictvo. To pravda není. Tyto dávky bez ohledu na to, ke kterému stavu patří, každý občan bude platiti, jestliže důvod pro placení daně bude. Tedy tyto dávky event. platiti bude dělník, platiti je bude úředník, rolník, zemědělec velký nebo malý, a já skutečně se divím, když žádný ze zástupců těchto ostatních stavů, jak jsem jmenoval, nečinil určitého prohlášení jménem těchto stavů proti těmto dávkám, najde-li se někdo ze řad živnostnictva a obchodnictva, kdo jménem těchto stavů proti těmto dávkám se zásadně staví.
Panem posl. Horákem byla také nadhozena otázka, co se stane s dávkami, jež byly vybrány na základě dávkového řádu, které později některá ze sněmoven nevezme na vědomí a tudíž pozbudou platnosti. Pravda, že v návrhu vládním tato otázka explicite není řešena, ale mezi právníky o té věci není sporu. Jestliže nařízení bylo platně vydáno ve smyslu ústavním, tedy dávky na základě toho nařízení vybrané jsou platně vybrané a, i když tudíž toto nařízení později z důsledků, jak jsou v zákoně stanoveny, pozbude platnosti, působí toto pominutí ex nunc, totiž od toho okamžiku, kdy přestalo platiti toto nařízení a dávky až do tohoto okamžiku vybrané a zaplacené zůstávají v platnosti. Kdyby tomu mělo býti jinak, musilo by to býti zákonem stanoveno.
Bylo by opravdu velmi svůdné reagovati ještě na další námitky a poznámky, mám však za to, že jsem v zásadě na ně již odpověděl ve své zprávě. Proto odpověď svou končím a, poněvadž návrhy, jež byly učiněny, nemohu doporučiti k schválení, navrhuji, aby byly zamítnuty a aby přijat byl návrh zákona ve znění, jak usnesl se na něm výbor ústavněprávní. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa, (Děje se.)
Konstatuji, že sněmovna jest způsobilá se usnášeti.
Nebude-li proti tomu námitek, dám hlasovati tímto způsobem:
Nejprve bychom hlasovali o §u 1, o odst. 1 a 2 podle zprávy výborové; pak bychom hlasovali o dodatku k odst. 2 podle návrhu posl. Horáka a soudr.; pak bychom hlasovali o odst. 3 podle zprávy výborové a přijetím nebo nepřijetím bude rozhodnuto též o negativním návrhu posl. dr. Haase a soudr.
Pak bychom hlasovali o §u 2, a to nejprve v úpravě návrhu posl. dr. Haase a soudr.; nebude-li přijata, podle zprávy výborové.
O §u 3 bychom hlasovali podle zprávy výborové; přijetím nebo nepřijetím bude rozhodnuto též o negativním návrhu posl. dr. Haase a soudr.
O §u 4 hlasovali bychom podle zprávy výborové.
O §u 5 budeme hlasovati nejprve v úpravě posl. dr. Haase a soudr.; nebude-li přijata, podle zprávy výborové.
O §u 6 zase nejprve v úpravě posl. dr. Haase a soudr.; nebude-li přijata podle zprávy výborové.
O §§ 7 až 12, o nadpisu zákona a jeho úvodní formuli bychom hlasovali podle zprávy výborové.
Jest snad nějaká námitka proti tomuto způsobu hlasování? (Námitky nebylo.)
Není jí. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
O § 1, odst. 1 a 2 budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Odst. 1 a 2 §u 1 jsou schváleny podle zprávy výborové.
Teď je zde doplňovací návrh k odst. 2, jejž podali pp. posl. Horák a soudr. Žádám o přečtení.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
1. Doplňovací návrh posl. Horáka a druhů:
V § 1, odst. 2 vsunut buď následující doplněk po slovech "výhoda poskytnuta":
"Získala-li strana úředním úkonem na majetku, je povinna nésti přiměřenou část vyměřených nákladů."
Předseda: Kdo souhlasí s přečteným dodatečným návrhem pp. posl. Horáka a soudr., prosím, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. Horáka a soudr. je zamítnut.
O odst. 3 §u 1 budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo s ním souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Odst. 3 §u 1 je schválen podle zprávy výborové. Tím je současně zamítnut negativní návrh, jejž podali pp. posl. dr. Haas a soudr.
K §u 2 je pozměňovací návrh pp. posl. dr. Haase a soudr.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
3. Pozměňovací návrh posl. dr. Haase, Hackenberga a druhů:
V §u 2 budiž v odst. 1 škrtnuto na konci: "nebo v určitých číselných mezích".
Odst. 2 a 3 buďtež škrtnuty.
Předseda: Kdo souhlasí s touto úpravou §u 2, jakou mu dává návrh pp. posl. dr. Haase a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. dr. Haase a soudr. je zamítnut.
Teď budeme hlasovati o §u 2 podle zprávy výborové.
Kdo s ním souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 2 je schválen podle zprávy výborové.
O §u 3 budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo s ním souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 3 je schválen podle zprávy výborové a tím je současně zamítnut návrh pp. posl. dr. Haase a soudr. rázu negativního.
O § 4 budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo s ním souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, § 4 je schválen podle zprávy výborové.
U §u 5 je úprava, kterou navrhují pp. posl. dr. Haas a druzi. Žádám o přečtení.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
5. Pozměňovací návrh posl. dr. Haase, Hackenberga a druhů:
§ 5 nechť změněn zní takto: "Poplatky jest vyměřiti písemně."
Předseda: Kdo souhlasí s touto úpravou §u 5, jak ji navrhují pp. posl. dr. Haas a druzi, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. dr. Haase a druhů je zamítnut.
Kdo souhlasí s § 5 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 5 je schválen podle zprávy výborové.
Při §u 6 je úprava, kterou navrhují pp. posl. dr. Haas a druzi. Žádám o přečtení.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
6. Pozměňovací návrh posl. dr. Haase, Hackenberga a druhů:
V §u 6, odst. 1 budiž škrtnuto slovo "nutné".
Předseda: Kdo souhlasí s touto úpravou §u 6, jak ji navrhují pp. posl. dr. Haas a druzi, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. dr. Haase a druhů je zamítnut.
Kdo souhlasí s § 6 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 6 jest schválen podle zprávy výborové.
Nyní budeme hlasovati o §§ 7 až 12 incl., o nadpisu zákona a úvodní formuli jeho podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. §§ 7 až 12 incl., nadpis zákona a jeho úvodní formule jsou schváleny podle zprávy výborové.
Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.
Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.
Vyřízen je tím odst. 3 pořadu dnešní schůze a přejdeme k odst. 4, jímž je:
4. Zpráva výboru soc.-politického o vládním návrhu (tisk 5091) zákona o ochraně nájemníků (tisk 5113).
Zpravodajem jest pan posl. Langr, jemuž dávám slovo.
Zpravodaj posl. Langr: Slavná sněmovno! Vládním návrhem zákona tisk 5091 prodlužuje se a mění dosud platný zákon o ochraně nájemníků. Novelisací tohoto zákona zabývala se celá interesovaná veřejnost. Organisace nájemníků i majitelů domů podrobily veřejné diskusi některá ustanovení dosud platného zákona a vyslovily svoje požadavky. Také poradní sbor pro otázky hospodářské zaměstnával se otázkou ochrany nájemníků v několika svých schůzích. Organisace nájemníků žádaly hlavně prodloužení zákona na delší dobu a odstranění ustanovení §u 12 o opravách. Organisace majitelů domů žádaly, aby zákon pokud možno rychle byl odbourán. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.) Jako minimální požadavek žádaly propuštění uprázdněných bytů z ochrany zákona a možnost uzavírání tak zvaných svobodných smluv, dále žádaly, aby majitelé domů, potřebují-li byt pro sebe anebo pro své ženaté nebo vdané děti, měli právo do svého domu se nastěhovati, aniž by měli povinnost opatřiti nájemníku náhradní byt, a konečně, aby v tom případě, bude-li zrušeno ustanovení zákona o opravách domu, povoleno bylo citelné zvyšování nájemného. Komise, pověřená vypracováním příslušné novely k tomuto zákonu projednala v mnohých a dlouhých schůzích podrobně všechny námitky, jakož i přání k tomuto zákonu a dospěla k přesvědčení, že v době tak těžké situace bytové nelze provésti žádné pronikavé odbourání ochrany nájemníků. Pokud se týče požadavku majitelů domů, aby vypadly z ochrany zákona všechny uprázdněné byty, byla komise toho mínění, že za současné bytové nouze bylo by tímto ustanovením naprosto znemožněno chudému, hospodářsky slabému člověku najíti byt a, že by byl nucen nepoměrně vysoké nájemné majitelem domu požadované zaplatiti.
Tedy komise byla toho názoru, že v současné době tento požadavek majitelů domů nelze splniti. Pokud se týče požadavku tak zvaných volných smluv, byla komise toho názoru, že současné bytové poměry nepřipouštějí anebo znemožňují uvolnění do té míry, aby zákonem povoleny byly tak zvané svobodné smlouvy. Svobodná smlouva nemůže býti uzavřena za tohoto stavu věcí proto, poněvadž všecko za současné situace mluví ve prospěch majitele domu. Veliká bytová nouze jistě by přispívala k tomu, aby nájemník bytu potřebující přistoupil na jakékoli, sebe těžší podmínky majitele domu a tím by tak zvaná svobodná smlouva se stala naprosto ilusorní. Z těchto tedy jistě věcných důvodů musela komise zamítnouti tento požadavek tak zvaných volných smluv.
Pokud týče se požadavku, aby majitel domu mohl se nastěhovati do svého domu naprosto bezzávazně a bez jakéhokoliv odůvodnění a bez závazku opatření náhradního bytu, vyslovila se komise také proti, a to proto, že zákon o ochraně nájemníků má jistě ten účel, aby chránil sociálně slabého, bezbranného člověka a tímto opatřením, kdyby bylo vtěleno v zákon, byla by tato zásada ochrany sociálně slabého naprosto opuštěna.
Pokud se týče §u 12 tohoto zákona, který jistě byl velmi nepříjemným ustanovením a který byl příčinou velmi častých a často i nákladných sporů mezi majitelem domu a nájemníkem, komise došla k názoru, že bude nutno učiniti vše, aby bylo možno § 12 zákona na ochranu nájemníků, pokud mluví o náhradách za opravy domů, zrušiti. Je přirozeno, že bylo nutno, aby majiteli domu byl povolen určitý ekvivalent za dosavadní ustanovení zákona, které opravňuje majitele domu, aby nutnou potřebnou opravu dal provésti na útraty svých nájemníků. Bylo tedy nutno, aby, bude-li toto ustanovení ze zákona odstraněno, byla dána majitelům domů určitá odpovídající náhrada.
Vládní návrh zákona tuto otázku vyřešil tím, že povolil v §u 9 majiteli domu zvýšení nájemného a to základního nájemného z r. 1914, třikráte po 10%. Od 1. července roku letošního 10%, od 1. ledna roku příštího o dalších 10% a od 1. ledna 1927 o dalších 10%.
Jelikož komise, která pracovala na tomto návrhu zákona, nabyla přesvědčení, že navrhovaná úhrada, která měla býti tímto zvýšením poskytnuta majiteli domu, neodpovídá skutečnému vydání na opravy domu, navrhla v §u 10 předlohy zákona, aby toto zvýšení nájemného, které vyplynulo z tohoto titulu, nepodléhalo zdanění činžovnímu, ani jiným veřejným dávkám, takže toto zvýšení bude zachováno v plném rozsahu - plných 100% - pro majitele domu, jako úhrada, o které jsem zde již mluvil.
Pokud se týká ostatních změn, kterých doznal dosud platný zákon o ochraně nájemníků, je možno mluviti hlavně o §u 1 tohoto zákona. § 1 zákona o ochraně nájemníků mluví o případech, kdy je možno majiteli domu požádati okresní soud, aby dal svolení k výpovědi nájemníku. Těchto důvodů bylo v dosavadním zákoně 18. Byly v novém návrhu stlačeny na důvodů 17, ale některé příčiny byly znova do tohoto §u 1 zařaděny, dosavadní příčiny pak byly podrobeny revisi a učiněny některé změny.
V §u 1, odst. 1 se pravilo ve starém znění: "nezaplatil-li nájemník smluveného nebo v přípustné míře zvýšeného (§§ 8 až 13, 15, 16, 21 a 22) nájemného". Toto ustanovení zákona zaviňovalo, že ve sporech mezi majiteli domů a nájemníky, kdy jednalo se o to, zdali majitelem domu požadované nájemné je správné a odpovídající zákonu, nájemník nebyl povinen majiteli domu platiti nájemné do té doby, pokud povolaný soud nerozhodl o tomto sporu. Nyní bylo toto ustanovení zákona změněno vsunutím věty "pokud jeho výše není sporná" a tím byla celá tendence tohoto ustanovení změněna do té míry, že v případu sporu o oprávněném vybírání určité výše nájemného, musí nájemník platiti nájemné, o kterém není sporu, že je správné, a pouze s placením částky, která je sporná, může čekat, pokud spor nebude soudem vyřízen.
Je to jistě ustanovení, které je nutné v zájmu obou stran, které vejíti by mohly z tohoto titulu ustanovení zákona v budoucnosti do sporu.
Pokud se týká dalších ustanovení tohoto zákona pod číslem 2, na žádost některých pánů byla vynechána slova "v domě bydlící", takže tato věta zní: "byl-li nájemník odsouzen pro trestný čin, který se stíhá z úřední moci, spáchaný na pronajimateli nebo na jeho choti". Dosud stálo tam "v domě bydlící", to bylo vypuštěno, ale v důsledcích toho bylo toto ustanovení doplněno větou, která zní: "leč, že zlé nakládání bylo vyvoláno jejich vlastním bezprávným, vyzývavým nebo pohoršlivým chováním". To znamená, že podle dosavadního ustanovení zákona v případě, že nájemník dopustil se nějakého trestního činu proti bezpečnosti cti na majiteli domu nebo choti zlým nakládáním, byl to důvod k výpovědi. Nyní podle dodatku k tomuto ustanovení musí býti soudem zjištěno, zdali k tomuto zlému nakládání nezavdal podnět majitel domu nebo jeho choť sama svým vystupováním a počínáním oproti nájemníku.
Další ustanovení, označené číslem 3, které dříve znělo takto: "Byl-li nájemník vypovězen z území republiky Československé", nyní bylo doplněno "nebo nájemník, jenž v bytě sám přebývá, vyhoštěn z obce". Stávaly se totiž případy, že některý občan byl vyhoštěn z celé řady obcí, jelikož však se na něho vztahoval zákon o ochraně nájemníků, mohl takový vyhoštěný občan nechati pouze nábytek v domě, ve kterém následkem vyhoštění bydliti nemohl, a nebylo možno, aby takový nájemník byl z bytu vypovězen. Tímto ustanovením má se tedy odpomoci takovým okolnostem, aby totiž v tom případě, když nájemník, jenž sám bydlí v bytě, byl vy hoštěn z obce, majitel domu mohl mu dáti z bytu výpověď. Ovšem ustanovení toto by se netýkalo nájemníka, který by měl rodinu a jen on sám by byl z obce vyhoštěn. Podle tohoto ustanovení by zbylá rodina měla právo v domě bydleti a nepodléhala by možnosti výpovědi.
Další změna, kterou doznal § 1 tohoto zákona, je obsažena v paragrafu tomto pod čís. 11. Je to změna jistě veliká a může míti velmi neblahé důsledky. Dříve příčina k výpovědi označená číslem 11 byla ta, že potřeboval-li majetník podniku továrního, živnostenského anebo zemědělského pro své zaměstnance bytu, který byl přístupný toliko prostorami, náležejícími k jeho podniku, měl právo takového dělníka resp. nájemníka vypověděti z bytu. Ovšem jen tenkráte, když byt byl tak položen, že příchod k němu byl možný jedině prostorami, náležejícími k výrobnímu podniku dotyčného zaměstnavatele. Nyní bylo toto ustanovení ze zákona vypuštěno, a tím byla majiteli takového továrního, živnostenského anebo zemědělského podniku dána širší možnost k vypovězení dělníků, kteří bydleli v jeho bytu, když byli z práce vypovězeni. Je to jistě ustanovení velmi nepříznivé a nezapírejme si, že určitá řada dělníků bude tímto ustanovením značně postižena.
Další změnu, či lépe řečeno, další doplnění §u 1 znamená ustanovení této osnovy označené číslem 16. Toto ustanovení nám praví, že novou příčinou k výpovědi je, když nájemník byl trestán pro lichvu anebo pro zaviněný úpadek. Proti tomuto návrhu byly vzneseny určité námitky, a je zajímavo, že tyto námitky nebyly činěny pouze z řad těch, kteří by se cítili tímto ustanovením dotčenými, ne toliko tedy z řad těch, kteří mají ve svém středu lidi, kteří by mohli s tímto ustanovením zákona přijíti do konfliktu, nýbrž z řad lidí, o kterých jsme se v žádném případě toho nedomnívali. Proti tomuto ustanovení zákona byly v soc.-politickém výboru činěny námitky také od zástupců strany komunistické, kteří tento svůj názor odůvodňují tím, že prý se ustanovení může velmi neblaze dotknouti malého člověka, který bude trestán pro nějakou nepatrnou příčinu, pro nějaké nepatrné zdražení životních potřeb, a že větší zdražovatelé a lichváři, kteří dovedou se trestnímu stíhání vyhnouti, tímto ustanovením postiženi nebudou. Soc.-politický výbor je mínění, že toto ustanovení zákona není zrovna nejšpatnější. Co vlastně sledovali ti, kteří usilovali o toto ustanovení zákona? Sledovali tím, aby jakákoli lichva, zejména lichva s životními potřebami, byla ještě do značnější míry znemožňována. Je jisto, že máme velmi ostrá ustanovení trestního zákona proti lichvě, ale víme také, že i přes všechna tato ustanovení trestního zákona se případy lichvy stále a stále množí. Nikdo přece nebude chtíti, aby byla ať jakýmkoliv způsobem podporována lichva s důležitými potřebami lidu. Proto jsme se domnívali, že toto ustanovení bude působiti tak, že snad z něho i drobní i velcí lichváři budou míti větší respekt než z trestních ustanovení dosavadního trestního zákona.
Pokud se týká rozšíření práva výpovědi na lidi, kteří jsou trestáni pro zaviněný úpadek, domníváme se, že i toto ustanovení je správné, poněvadž musíme hájiti určitou morálku v našem obchodním podnikání, poněvadž každým úpadkem, ať je zaviněn podnikatelem-obchodníkem nebo průmyslníkem, dotčeni jsou v první řadě lidé malí, kteří obyčejně takovým úpadkem nejvíce utrpí. To jsou všechny opravy a změny, které byly provedeny v §u 1 tohoto zákona.
Další učiněná opatření a změny jsou obsaženy v §u 9 tohoto zákona. Tento paragraf mluví o obecném zvýšení nájemného. Podle dosavadního zákona o ochraně nájemníků nemá majitel právo všeobecně zvyšovati nájemné leč do té míry, která je stanovena zákonem. Také tato zásada byla udržena touto předlohou zákona. Bylo však, jak jsem podotkl, dovoleno majitelům domů zvyšovati nájemné na třikráte, a to 1. července roku letošního o 10%, a těm majitelům domů, kteří dosud neprovedli žádných oprav od r. 1920 a u nichž zvýšení nájemného z titulu oprav nedělalo 10 %, bylo povoleno, aby od 1. července 1925 do konce tohoto roku vybírali od nájemníků nových 10 % zvýšeného nájemného ze základního nájemného z roku 1914. To má býti jakýmsi mírným odškodněním těm majitelům domů, kteří z jakýchkoliv důvodů, buďto úsporných anebo proto, že dosud neměli příležitost podniknouti opravu domu, tuto nepodnikli.
§ 12, který mluvil o tom, jaké jest možné nové zvýšení nájemného, byl zachován, až po ustanovení označené číslem 4, které jednalo o nákladech spojených s opravou domů. Toto ustanovení zákona bylo ze zákona vyňato a na příště nebude míti majitel domu práva převalovati náklady s opravou domu spojené na své nájemníky. Avšak ty náklady na opravy, které byly provedeny do konce platnosti dosavadního zákona, anebo o nichž byla učiněna společná dohoda mezi nájemníkem a majitelem domu, nebo o nichž už se vyslovil soud, a které už byly rozvrženy nebo mají nebo budou rozvrženy na nájemníky, musí nájemník podle ustanovení tohoto zákona platiti až do doby, pokud nebudou úplně splaceny. Musím však upozorniti, že v případě, když nájemník musí platiti útraty, které byly vyvolány opravou domu, není povinen, aby platil §em 9 stanovené zvýšení nájemného o třikrát po 10%. Když náklady anebo úhrada za opravu domu, kterou musí nájemník platiti, dělá v prvém roce méně nežli 10%, doplácí takový nájemník ta zbývající procenta do 10%; dělá-li tato oprava nebo náklady spojené s opravou více než 10%, započítá se ono zvýšení 10%ní do těchto nákladů, takže takovýto nájemník není povinen toto nové 10%ní zvýšení zaplatiti.