Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Zpravodaj posl. dr. Samek (pokračuje): Buďte bez starosti, že tak budu mluviti vždycky. (Výkřiky posl. Mlčocha a Najmana: To se ukáže, zdali se staví nebo nestaví! Řekneme si to venku!) Já se vašeho vyhrožování docela nebojím, to se mne nedotkne.
Místopředseda Buříval (zvoní): Žádám p. posl. Mlčocha o klid! (Posl. Mlčoch: Řekneme si to venku!)
Zpravodaj posl. dr. Samek (pokračuje): Jsem k tomu ochoten kdykoliv, jen bych prosil, abyste potom neutíkali. (Výkřiky živnostenských poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím, aby p. řečník nebyl vyrušován. Pan posl. Najman nemá slova. (Posl. Mlčoch: Zpravodaj nemá práva zde takto mluviti.)
Zpravodaj posl. dr. Samek (pokračuje): K tomu mám právo. (Odpor a výkřiky posl. Najmana a Mlčocha.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím p. posl. Mlčocha, aby řečníka nevyrušoval. (Posl. Mlčoch: To je komedie, kterou zde hrajete!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Volám p. posl. Mlčocha k pořádku.
Zpravodaj posl. dr. Samek (pokračuje): Nikoliv, já konstatuji, že to, co úředníci dostanou, to také odnesou, oni ty peníze nejedí . . . (Hluk. - Výkřiky poslanců živnostensko-obchodnické strany středostavovské. - Posl. Mlčoch: Šetřete na těch místech, kde se to dá!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky trvají.) Prosím p. posl. Najmana, Vávru a Mlčocha, aby
nevyrušovali. (Posl. Mlčoch: Ať mluví jako referent výboru!)
Zpravodaj posl. dr. Samek (pokračuje): Já konstatuji, že ty peníze dostanou úředníci, a když je dostanou, odnesou je také živnostníkům a obchodníkům. (Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím znovu o klid. Prosím p. zpravodaje, aby pokračoval.
Zpravodaj posl. dr. Samek (pokračuje): Opakuji ještě jednou, že těmito dávkami hospodářský život není zatěžován způsobem ničivým, způsobem nesnesitelným, a poněvadž tyto dávky poskytují úhrady na splnění úkolu zákonem dávno odhlasovaným stanoveného a nezbytně nutného . . . (Neustávající výkřiky poslanců živnostensko-obchodnické strany středostavovské.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Zpravodaj posl. dr. Samek (pokračuje): . . . výbor rozpočtový doporučuje, (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.) aby návrh zákona byl schválen . . . (Hluk. - Trvalé výkřiky poslanců živnostensko-obchodnické strany středostavovské.)
Předseda (zvoní): Žádám o klid.
Zpravodaj posl. dr. Samek (pokračuje): . . . ve znění, jak se na něm usnesl výbor ústavně-právní. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Sděluji, že za ministerstvo financí dostavili se k jednání o tomto odstavci pořadu odb. přednosta dr. Vlasák, odb. přednosta dr. Nesveda a min. rada Chochole.
Zahajuji debatu. Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti" pp. posl. dr. Haas, dr. Gažík a Horák.
Než udělím slovo řečníkům zapsaným, navrhuji podle usnesení presidiálního řečnickou lhůtu 20minutovou.
Jest snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)
Není jí. Návrh můj je přijat.
Dávám slovo prvému řečníku, jímž je pan posl. dr. Haas.
Posl. dr. Haas (německy): Slavná sněmovno! Pan referent ústavně-právního výboru snažil se odůvodniti, že se tento zákon shoduje s ústavou. Již ta okolnost, že pan referent ústavně-právního výboru uznal za nutné, aby se mluvilo o tom, zda se tento zákon srovnává s ústavou, dokazuje, že svědomí pánů z koalice není v této otázce tak čisté, jak to předstírali v poslední schůzi ústavně-právního výboru.
Jest to zvláštní osud, který stále a stále nutí oposiční poslance, pokud jsou členy ústavně-právního výboru, aby proti vám, pánové z koalice, hájili ústavy, kterou jste si docela sami vypracovali. (Souhlas na levici.) Snili jste sen o demokracii, byl však velmi krátký. Snili jste o demokratickém "vyšším Švýcarsku" a prvním vaším činem bylo, že jste ty, kdo nebyli československého ražení a které nazýváte "menšinovými národy", vyloučili z nejdůležitějších vymožeností demokracie. Avšak sami pro sebe jste se stále ještě dovolávali demokracie v její nejčistší podobě. Nyní se však již počínáte s náležitou důsledností zříkati demokracie také pro sebe. Sami začínáte olupovati parlament, abych neřekl, že ho sami zbavujete moci. Avšak to všechno jest jen až příliš pochopitelné: systém "pětky" musí nezbytně vésti k tomu, že demokracie v tomto státě stále více mizí, až konec konců klesne na pouhou formu.
Pan referent ústavně-právního výboru vzal si na pomoc § 111 ústavy a pokoušel se dokázati, že podle znění tohoto ústavního předpisu je zákon úplně v pořádku, že sněmovna neporušuje zásad demokracie, jestliže se úplně vzdává toho, aby ustanovila, co má býti podrobeno poplatkům a za jakých podmínek a jakými částkami. Pan referent ústavně-právního výboru prohlásil, že v § 111 ústavní listiny stojí, že daně a veřejné dávky vůbec mohou se ukládati jen na základě zákona. Držel se jen slov "na základě zákona", což nemá býti totéž, jako kdyby zde stálo "zákonem?" S vynalézavostí se říká: "na základě zákona" jest něco jiného než "zákonem". Když snad někdo chce při sporu omráčiti protivníka nějakým výkladem zákona, který jest velmi mazaný, pak jest to pochopitelný, odpustitelný a snad velmi krásný právnický úskok. Ale při výkladu ústavní listiny nesmělo by se, zvláště když jde o to, čeliti námitkám, že byly porušeny demokratické zásady, používati takovýchto právnických úskoků. Rád bych vám připomněl, co jste prohlásili v úvodu k ústavní listině, na níž jste tak pyšni, do jisté míry jako interpretaci k ústavě. Výslovně a slavně jste slíbili, že budete usilovati, "aby tato ústava a všechny zákony byly prováděny v duchu moderních zásad, obsažených v hesle sebeurčení, aby se československý národ jako demokratický a pokrokový člen mohl přičleniti do společnosti národů". Má-li se tedy interpretovati ústava, nesmíme přihlížeti k těmto kudrlinkám a titěrkám slovní interpretace. Naopak, musíme se tázati, jak lze ústavní listinu interpretovati v jejím duchu hájení demokratických zásad. Tu musíme jistě prohlásiti, že z historického vývoje parlamentarismu dlužno usuzovati, že základem demokraticko-parlamentní soustavy jest finanční svrchovanost lidu vykonávaná volenými zástupci lidu. Bylo by to nošením dříví do lesa, kdybych chtěl vypravovati, jak vznikl parlamentarismus. Vždyť každý ví, že jeho historické základy tkví v tom, že se národ chopil finanční svrchovanosti. Jestliže tedy vykládáme § 111 ústavní listiny v demokratickém duchu, praví se v ní bezpodmínečně: "Za všech okolností musíme na tom trvati, aby finanční výsost vykonávali volení zástupci národa." A jestliže se nám nyní namítá, a to dnes prohlašuje pan referent ústavně-právního výboru, a prohlásil to také včera v ústavně-právním výboru: "Při příliš úzké interpretaci dospěli bychom k tomu, že by se samosprávné sbory nemohly více usnášeti na svých dávkových řádech", pak jest to zde, velectění pánové z koalice, opět malá právnická titěrnost. To, čeho zde hájíme, jest totiž demokracie a něco jiného již jest, usnáší-li se na něčem autokraticky organisovaná vláda, či usnáší-li se zvolený, v mezích zákona, tedy také rámcového zákona, tedy opět na demokratických zásadách vybudovaný samosprávný sbor na dávkovém řádu. (Souhlas na levici.) To chtěla ústava, to jest v jejím duchu, nikoliv však, aby se sněmovna sama zbavovala své moci, aby se jí vzdávala a převáděla nejdůležitější právo demokratického lidového zastupitelství, finanční právo, na byrokraticky organisovanou, autokratickou vládu. (Německy výkřik: Zde jsou přec, jak známo, i samosprávně sbory jmenovány!) S tohoto stanoviska má ovšem pravdu pan referent, avšak já vycházím z ústavy, a tu ovšem mám pravdu já. Avšak celá věc jest právě v tom, že my máme ústavu vůbec ještě jen jako dekoraci pro cizinu. (Posl. dr. Hnídek: Tak máme oba dva recht!) Oba dva.
Podle ústavní listiny já, ale podle praxe koaliční a Pětkářské máte vy pravdu. Ale, ctění pánové, názor obou pánů referentů v tomto směru není zcela jednotný. Pan referent ústavně-právního výboru, právě proto, že mluvil za ústavně-právní výbor, byl ve své úvaze nepřetržitě ovládán tím, že pro všechno na světě musí odůvodniti ústavnost návrhu; snažil se, aby za živého boha neužil slova "rámcový zákon", jen aby nemusil opakovati § 1, odst. 3, jímž jest zdůrazněno, že se vláda zmocňuje, aby dávky určila nařízením. Pan referent rozpočtového výboru byl po této stránce již poněkud neopatrnější, nazval děťátko pravým jménem, prohlásiv: Jest to rámcový zákon a v rámcovém zákonu se neustanovuje nic jiného, než že se vládě uděluje zmocnění, aby ustanovila dávky. Nuže, pánové, pan referent ústavně-právního výboru věnoval také poněkud pozornost literatuře, a docela nepatrně, jen málo také praejudicielním a praecedenčním případům. Nuže, pokud jde o literaturu, dlužno i při nejpříznivějším výkladu v zájmu oddemokratisování říci, že přec všichni stojí na stanovisku, že když již není v zákoně určena výše dávky, aspoň tam musí býti uveden předmět, který má býti zdaněn. Toto správné tvrzení uklouzlo, řekněme, jen tak mimochodem i panu referentovi rozpočtového výboru v malé vedlejší větě. V návrhu se praví: Vláda určí nařízením, v kterých odvětvích veřejné správy, v kterých případech a v jaké výši se mají poplatky vybírati. Rád bych jen věděl, pánové, co vlastně tedy zákon ustanovil? Ani odvětví správy, ani správní akty, ani výši dávek. Tedy předmět, který má podléhati poplatku, není určen ani v nejmenším. Tento odstavec 3 §u 1 není vskutku nic jiného, než negace finanční výsosti demokratického, lidového zastupitelství, jest to zřeknutí se demokracie ve prospěch autokratické byrokracie. (Souhlas na levici.) A jestliže se, pánové, dovoláváte praecedenčních případů, mohl bych to ihned odbýti známou průpovídkou: To, že někdo třikráte kradl, ho ještě neopravňuje, aby to dělal po čtvrté. Praecedenční případy porušení ústavy neodůvodňují ještě nového porušení a i kdyby jich bylo sto, nesmí býti ústava porušena po stoprvé.
A nyní, abyste nenamítali, že mluvím jen jako člen oposice, budu k vám míti malou přednášku o vašem porušování ústavy, a to z "Lidových novin" ze dne 17. března "Lidové noviny" zasahují do polemiky a píší:
"Dosud se vždy říkalo, že při takovýchto věcech - budu čísti česky - nouze láme železo." Pan referent rozpočtového výboru také na to poukázal, prohlásiv: "Doba byla příliš krátká, nebylo možno vypracovati kompletní zákon." Avšak "Lidové noviny" o tom praví dále: "Ale ústava snad není takovým železem, které nouze láme." Jestliže uvádíte praecedenční případy, lze snad s vámi souhlasiti, že dříve poměry nebyly stabilisovány. Avšak dnes jste přece stabilisováni, sami říkáte, jsme nejstabilisovanější stát, jaký vůbec existuje. Tenkráte mohlo se tedy snad říci: "V rychlosti se snad mohlo něco přihoditi", avšak dnes, když již vás na to upozorňujeme, není to od vás příliš hezké, neznamená to pro vás nic čestného, jestliže, abyste se sprostili výtky, že porušujete ústavu, pokoušíte se vyložiti ústavu tímto způsobem, všemi možnými právnickými úskoky, abyste se mohli zříci svého demokratického práva, to jest, toto právo příslušející parlamentu, přenésti na vládu! A nyní jste nás, pánové, utěšovali tím, že § 9 jest vypracován tak, že úplně chrání sněmovnu před přehmaty byrokracie. Především chtěl bych konstatovati toto: Věřím, ba jsem pevně přesvědčen, že tento § 9 není naprosto komplimentem demokracii, demokratickým zásadám, nýbrž jen výsledek skutečnosti, že si pánové v "pětce" navzájem nevěří. Nikdo neví, kdy na něho dojde, nikdo dobře neví, kdo bude zítra představovati vládu, a tu jste se chtěli mezi sebou poněkud chrániti § 9; avšak tento § 9 jest opět porušením ústavy. To už je tak. V §u 1 jste porušili ústavu a nutný důsledek toho jest, že ji v §u 9 porušujete znovu. Dokázati lze to zde velmi lehce, bez právnických důvodů; nechci vás tím zdržovati, uvedu jen pouhé skutečnosti: Ve včerejší schůzi ústavně-právního výboru dovolil jsem si - řekněme - smělost, otázati se, podle kterého ústavně-právního předpisu mohl býti vložen do zákona tento § 9. Páni zástupcové vysokých ministerstev mi však na tuto otázku neodpověděli a prohlásili jen: Máme zde již praecedenční případy. Nuže, co soudím o praecedenčních případech, řekl jsem již dříve. Přesto však by se nám musilo říci, o které ústavně-právní ustanovení se tento § 9 opírá. Pan referent ústavně-právního výboru opíral se včera o § 54 ústavní listiny, dnes již prodává poněkud levněji, slevuje o dvě číslice, uvádí nyní § 52. Týmž právem, jímž uvedl § 54, týmž právem uvádí nyní § 52 jako ustanovení, o něž se může opírati § 9. V §u 9 jde totiž o to, že dávkové řády mají býti předloženy sněmovně; jestliže některá sněmovna jich nevezme do 14 dnů na vědomí, pozbývá zmíněný dávkový řád platnosti. Tedy předem, pánové, "nevezme na vědomí". Co jest to za pojem v zákonodárství? Na vědomí se nebéře prohlášení vlády, ale vzíti či nevzíti na vědomí nařízení, to jsem v ústavě nenašel. Mimo to již předem dochází v zákonodárných věcech - neboť zde nařízení substituje zákon - k nesrovnalosti mezi oběma sněmovnami, a to v té věci, že jedna sněmovna bez dotazu druhé nebo aniž vůbec mohla navázati styky s prvou sněmovnou, učiní konečné usnesení. Pánové, vždyť vy dokonce rušíte ústavně-právní předpisy o poměru obou sněmoven mezi sebou. (Posl. dr. Hnídek: Pane kolego, toho je třeba při zákoně, ale to není zákon!) Však právě proto, když to není zákon, neměli jste to právo dávati vládě. Nuže, včera se pan referent ústavně-právního výboru, jak jsem již řekl, dovolával §u 54. Že se dnes dovolává §u 52, svědčí o tom, že si není zcela jistý; a jestliže někdo něco hájí jako koaliční poslanec, který spolupracoval na ústavě, musí dovésti hráti na celé klaviatuře tak, že, je-li skutečně čestně přesvědčen, ihned musí uvésti rozhodující ustanovení ústavy. (Posl. dr. Holitscher [německy]: Vzdyť i umělec sáhne často vedle! Posl. Heeger [německy]: Pak je to ale falešný tón!) To byl ale strašlivě falešný tón, to uvádění §u 54. Ten pojednává totiž o Stálém výboru. (Posl. dr. Hnídek: To bylo analogicky!) Já přijdu ještě na tu analogii, pane referente. Když chcete, já vám to všechno řeknu. §u 54 nelze užíti analogicky, neboť prvním předpokladem jest, aby šlo o "opatření Stálého výboru", to jest parlamentního sboru. Zde však naproti tomu jde o opatření byrokratické vlády. Druhá věc, která vylučuje analogii, jest to, že se v §u 54 předpokládá, že sněmovna v době, kdy toto opatření činí parlamentní sbor, nezasedá. Zde však máme právě opak: ačkoliv zasedáme, nechceme sami opatření učiniti. Obdoba zde možna není. A poněvadž si pan referent ústavně-právního výboru ze včerejška nadnes uvědomil, že se ani v ústavní listině nesmí pracovati s analogiemi, aby se omezila demokracie, uvedl nám dnes § 52. Nuže, pánové, v §u 52 se praví, že sněmovna jest oprávněna zkoumati správní úkony vlády. V §u 52 se praví "správní úkony". Vezměme si předložený návrh, tam se také praví: "Úkony ve správních věcech". Prosím, pane referente, vy víte, že dovedu velmi dobře česky, avšak v takovéto terminologii se již nevyznám. Je-li nařízení "správní úkon", pak bude pomalu podléhati poplatkům všechno, pak pravděpodobně i interpelace poslance bude podléhati poplatkům, poněvadž také vyžaduje "správního úkonu" a poslanec, který ji podává, jest ten, "který byl příčinou". S § 52 příliš daleko nedojdeme. Pan referent si to také udělal velmi lehké, dovolal se jen §u 52 a tím byl § 9 návrhu vyřízen. Jistě však přiznáte, že § 9 nelze naprosto vpraviti do naší soustavy, a kdybyste měli i tisíce praecedenčních případů, tím se to nezlepší. Velectění pánové, zdá se, jako bychom se vraceli do dob zvěčnělého §u 14 ze starého Rakouska ve zhoršeném vydání. § 14 byl jaksi vznešeněji vybaven: jménem "císařské nařízení" s platností zákona nařízení vydaná podle něho měla býti předkládána parlamentu a s jeho použitím mělo se aspoň počkati, až se vyžene parlament domů atd. Toho všeho my nepotřebujeme. Prohlašujeme dobrovolně, že se zákonodárstvím nechceme nic míti, že vláda jest tak chytrá, moudrá a prozřetelná, tak ohromně geniální, že to již všechno zařídí sama. Jest to tedy mnohem horší než v době §u 14.
Velectění pánové! Ačkoliv již toto zásadní stanovisko mohlo by postačiti k odmítnutí zákona, chci vám ještě uvésti na mysl několik podrobností, abyste se se zákonem ještě trochu pobavili. V §u 2 se na př. praví, že dávka z úředních výkonů stanoví se k rozsahu a obtížnosti jednání. Již včera jsem prohlásil a opakuji to, že obtížnost jednání má posuzovati úředník, který jednání řídí. Nuže, pánové, zdatný úředník, chytrý, vzdělaný a hbitý pokládá jednání za lehké; čím však jest úředník méně schopný, méně chytrý a méně vzdělaný, tím snadněji dospívá k tomu, aby pokládal jednání za těžké; abych to vyjádřil zkrátka: Přijde-li ubohý státní občan na úředníka, který není příliš způsobilý, již beztoho ho pán bůh trestá. (Veselost na levici.) Avšak na tom není ještě dosti! Podle zákona musí ještě zaplatiti vyšší poplatky, poněvadž onen úředník prohlásí: "Ta obtížnost byla veliká". A aby bylo lze věc přizpůsobiti lépe poměrům, tedy také inteligenci úřednictva, nemůžete naprosto ustanoviti pevné poplatky nebo určiti je v procentech, nýbrž musíte činiti rozdíl. Drobné poplatky, jak nás ujistil zástupce ministerstva financí, budou ustanoveny pevně, vyšší poplatky budou omezeny nejvyšší číslicí, v jejíž mezích může úředník vyměřovati poplatky podle chuti a snad mnohdy také svévole. Měřítko jest "ohromně přesné", jak prohlásil referent rozpočtového výboru. Prosím, přesnost se stanoví tímto způsobem: O výši poplatků rozhoduje: Výše nákladu, který projednání věci způsobilo, dále rozsah a obtížnost jednání, o tom jsem již mluvil, dále význam věci - to jsou všechno gumová a kaučuková ustanovení v druhé mocnině - dále prospěch, který straně z toho vznikl - to jest také "velmi určitě" vyjádřeno - a konečně přijde ještě něco: Dlužno přihlížeti i k majetkovým poměrům strany. V této věci byl jsem uklidňován v ústavním výboru a řeklo se mi: Úředník bude přece moci posouditi, jak takový člověk vystupuje, zda jest příslušníkem pracující třídy atd. Na tuto věc lze, pánové, odpověděti: Nemá-li někdo úctu k úřadu a přijde z práce v zamazaném oděvu, a bude ještě trochu hrubý, pak úředník pozná, že to je chudák. Jestliže se však někdo z úcty k úřadu oblékne do nedělních šatů a jest zdvořilý, pak se mu mohou uložiti vyšší poplatky. Věc tato má býti opravena § 4, v němž se praví, že lze uděliti právo chudých. Avšak podmínkou pro ně jest totéž, jak jsme to zdědili ze starého Rakouska - a bylo to hájeno v ústavně-právním výboru že totiž oněmi poplatky musí býti ohroženy nuzné výživy. Navrhli jsme, aby ze zákona zmizelo slovo "nuzná", poněvadž víme z praxe, že se při udělování práva chudých v soudních věcech často trvá na tomto slově "nuzná" a že se často nejchudším lidem právo chudých neudělí. Jestliže se zde nyní oháníte tím, že zde musí býti poplatkem ohrožena nuzná výživa, jest jisto, že se práva chudých dostane jen zcela nepatrnému, mizivému procentu chudého obyvatelstva.
Bylo nám však také řečeno, že věc není tak špatná, poněvadž jsou zavedeny nejvyšší sazby. Prvá nejvyšší sazba není právě příliš malá. Činí jen 5000 Kč. Nyní však přijde něco hezčího: Až do 50.000 Kč musí se zaplatiti za udělení státního občanství. Velmi se obávám, že věc bude míti ve dvou bodech poněkud nepříjemný účinek. Jednak může se člověk lehce dáti svésti, jsou-li pokladny prázdné, aby jednal právě tak, jako kdysi se jednalo s řády a tituly, také se státním občanstvím, takže ten, kdo může lehce vyklopiti 50.000 Kč, státní občanství dostane. Toto nebezpečí hrozí. (Posl. dr. Holitscher [německy]: Hrozí již dnes!) Ano, hrozí již dnes, ale ještě ne podle zákona; mluvíme o věci s ústavně-právního stanoviska. Druhá stránka věci jest taková: Dříve nebylo lze tak snadno odmítnouti každého se žádostí o udělení státního občanství, dříve bylo na příklad často nepříjemné odmítnouti dělníka. Dnes se to ulehčuje, předepíše se mu prostě poplatek, jejž nemůže zaplatiti, a tím jest odbyta každá interpelace, každé zakročení v jeho prospěch tím, že se prohlásí, že nezaplatil poplatek. Tu věc lze udělati velmi dobře; neboť stát zastoupený ministerstvem financí, jest velmi opatrný obchodník. Dnes se již v obyčejném obchodním životě dodává na úvěr. Stát však nedává na úvěr, poplatek musí se zaplatiti předem, pak teprve dodá "úkon". To jest ovšem také poněkud surové, nikoliv však u malých kolků, neboť tak to bývalo vždycky; avšak u proměnlivých poplatků, kdy dotčený úředník má na vůli vyměřiti poplatky, tam se může státi věc poněkud nepříjemnou, musí-li člověk platiti na nejisto, než dostane dodávku.
Na konec mi ještě dovolte, abych poukázal na věc, jíž se, abych tak řekl, zneužívá jako káry pro tento zákon. Vymlouváte se, že děláte tento zákon, poněvadž jste slíbili státním zaměstnancům určité zlepšení jejich platů a že tedy také musí býti postaráno o jejich úhradu. Byly to vždy zcela zvláštní dary, které tato slavná sněmovna věnovala státním úředníkům. Avšak tento dar, tyto naprosto nízké a ubohé výpomoci, tento dar stal se posledním úhradovým zákonem vskutku darem danajským; že jest to danajský dar, dokázaly události před několika minutami v této sněmovně. Před několika minutami došlo v této sněmovně k velkému křiku. Zástupce živnostenské strany protestoval proti těmto poplatkům a to, co se zde odehrálo jemnějším způsobem, odehrává se venku ve zcela jiných formách. Propast mezi úředníky a obyvatelstvem se rozšíří, a tím, jak byl tento zákon propagován, vzplane nepřátelství mezi obyvatelstvem a úřednictvem. Obyvatelstvo musí při takovémto způsobu agitace a propagace říci: "Vy úředníci to jste, kdo nám kradete peníze z kapes." Proč to tak provádíte s civilními úředníky, proč je stavíte na pranýř před obyvatelstvem? To nemáte peněz v pravidelném rozpočtu, avšak jde-li o to, aby se důstojníkům zakoupily šavle, na to peníze v řádném rozpočtu jsou. (Výkřiky. - Potlesk na levici.) To se seženou peníze, zařadí se do řádného rozpočtu; bojíte se, abyste nevypěstovali antagonismus mezi vojskem a obyvatelstvem. A zde jej pěstujete při každém jednotlivém případě. U správního úřadu musí úředník vyměřovati poplatky, on jest tedy tím vinen. Kde se tedy má nabrati přátelství obyvatelstva k úřednictvu? Úředník musí býti jeho nepřítelem (Výkřiky na levici.), a nikdo z nás jistě nechce, aby se úředníkům, kteří pracují za mizerný plat, ztěžovala práce ještě tímto způsobem. V ústavně-právním výboru řeklo se nám několikráte, abychom tento zákon nebrzdili a nezdržovali jej, neboť tím ohrožujeme výplatu úřednických platů; dne 31. března jsou splatné a mají býti vyplaceny. Nebude-li zákon na rozkaz přijat, nebude nic vyplaceno. Odpusťte mi to tvrdé slovo, avšak to jest demagogie nejhoršího stupně. Nedáme se nachytati na tyto důvody, které jsou liché a nejen liché, nýbrž i nečestné. Budeme s plným přesvědčením hlasovati proti tomuto zákonu, poněvadž jsme pevně přesvědčeni, že úředníci porozumějí našemu stanovisku, tito úředníci, kteří se musí brániti, aby byli stavěni jako přípřež pro tuto zákonodárnou slátaninu. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dálí má pan posl. dr. Gažík.
Posl. dr. Gažík: Slávna snemovňa! Predmetom dnešného pojednávania je vládny návrh zákona o dávkach za úradné výkony vo veciach správnych. Pri utvorení terajšej vládnej koalície, asi pred 2 rokmi, stanovená bola zásadná podmienka, že poplatníctvo novými daňovými bremenami nebude viac obťažené. Bohužiaľ vzdor tomu, že s finančnými otázkami a vecmi sa zvlášte zaoberám a venujem tejto veci zvláštnu pozornosť, nie som v stave vypočítať a poukázať na tie ťarchy a daňové bremená, ktorými táto vládna koalícia od jej nastúpenia poplatníctvo utlačuje, ktorými ožobračuje poplatníctvo tejto republiky a ženie k finančnej a hospodárskej zkaze náš národ a štát. Pred krátkým časom ustanovila zákon o dávke z prírastku na majetku do obci, odhlasovala si daň z prevodu statkov, a daň z dedictva, zmenila a veľmi nepomerne zdvihla kolkovú a poštovú tarifu, zvýšila železničné sadzby, vtedy, keď následkom hospodárskej a finančnej tiesne všeobecne a úplne oprávnene očakávala sa v tomto smere podstatná sľava nesnesiteľných daňových bremien. Toto ale všetko nie je dosť. Vzdor smutnému obrazu obecných a župných volieb, ktorými celý národ odsúdil a zatratil hospodársku činnosť tejto vlády a odňal jej vlastne plnomocenstvo dané v roku 1920, ona neustupuje, ale prichádza s novými daňovými ťarchami, zvýšuje kolkové poplatky a ustanovuje dávky za úradné výkony vo veciach správnych.
Veľactené Národné shromaždenie! Už včera pri pojednávaní návrhu o kolkových poplatkoch poukázané bolo, že poplatky počas tejto koalície zvýšené boly jedenkrát o 100, 200 až 300%. Včera predostrela nový poplatkový zákon a zvyšuje poplatky o 200%, ba čo viac, pri výkone z prevodu statkov na 800%. Avšak to je všetko málo k tomu, čo žiada návrh o dávkach za úradné výkony vo veciach správnych.
V našom parlamentárnom živote stalo sa všeobecnou chorobou, že pri diktatúre "Pätky" dáva sa neobmedzená moc a právo jednotlivým ministerstvám k vyberaniu daní a k ľubovoľnému ustanoveniu ich výšky. Podstatou tohoto zákona je, čo už sám pán predrečník dr. Haas zdôraznil, že tento zákon protiví sa §u 111 ústavnej listiny, lebo táto ústavná listina v tomto paragrafe výslovne a imperatívne hovorí, že dane a dávky len so zvláštnym zákonom môžu byť ustálené. A tu práve tento zákon, už v prvom paragrafe dáva vláde neobmedzenú moc a právo nariadeniami ustáliť dávky a dane. Máme v tom už ozaj smutnú zkúsenosť a vieme, že na pr. v poslednej dobe ministerstvo zemedelstva nariadením ustanovilo dôchodkovú daň na r. 1921 obnosom 1670 Kč, na r. 1922 obnosom 1260 Kč a na r. 1923 obnosom 1020 č od katastrálneho jutra. Je-li možno, aby vláda nariadením ustálila takú daň, ktorá je nepomerne nespravodlivá, k tomu zisku, ktorý pôda doniesť nemôže. Je to dovolené a je to správné, aby vláda ľubovolne a samovoľne ustáľovala nové ťarchy na roľníctvo a poplatníctvo, a ťarchy tieto môžu sa zakládať na nesprávnosti každého riadneho obchodného zisku? Ale, veľactení, dobre vidíme do žalúdka vlády. Je platný zákon, a to sa práve na pánov socialistov vzťahuje, že 6000 Kč činí ročne životné minimum. A tu poukazujem na to, prečo bola na r. 1921 obnosom 1670 Kč ustálená dôchodková daň od jedného katastrálneho jutra. Otázka táto súvisí s týmto zákonom, lebo v tomto zákone chceli, aby každý, kto len 3 katastrálné jutrá pôdy má, čo ináč nestačí ani na jednoduchú výživu, čo nie je ani životné minimum, aby od týchto 3 katastrálnych jutár platil daň, ktorá je neudržiteľná a nesnesiteľná. Netreba k tomu žiadneho právnického argumentu, alebo advokáta na to, čo pán referent hovoril, že máme veľa prípadov, kde vláda nariadením ustanovila dávky a dane. Tá okolnosť a odvolávanie sa na to, že my už také prípady máme, nemôže byť dôvodom toho, že to, čo je zlé, môžeme schvaľovať a prevádzať ďalej, len preto, že je to zlé. A nemožno sa odvolať ani na to, že sú rozličné obecné a župné dávky a že tieto ustáľujú obecné alebo župné zastupiteľstvá. Práve tá okolnosť, že na ťarchu obce nedá obec alebo obecné zastupiteľstvo zmocnenie starostovi, aby ľubovoľne ustáľoval výšku a kruh dávky, ale opačne obecné zastupiteľstvo, keď sa jedná o obecnú ťarchu, samo ju ustáľuje, ba čo viac, vyžaduje menovitého hlasovania. Táto okolnosť ukazuje, že tento návrh zákona je nesprávny.
V ústavne-právnom výbore odvolával sa p. referent na to, že vraj vypočuli mienku nejakého profesora a dľa jeho mienky zákon tento neprotiví sa ústave. Ja, ako súkromný človek, ctím mienku tohoto profesora, osobne ho neznám, ale tá otázka, či tento zákon protiví sa ústave, je otázka právnická a v tejto právnickej otázke mienka žiadneho profesora nemôže byť nám, čo najvyššiemu štátnemu fórumu smerodajná, tým menej, poneváč sú 2 smery, z ktorých jeden smer tvrdí, že je ústava porušená, a druhý, že nie. Povinnosťou vlády je, takéto pochybnosti odstrániť, aby nebolo najmenšej obavy, že ústava je porušená a povinnosťou je predložiť taký zákon, aby k nemu každý mal dôveru a úctu.
V našom parlamente zavládol duch hniloby. Hazarduje sa s peniazmi celého občianstva, lebo vláda ztratila smysel pre dobro národa a usiľuje sa bez ohľadu na prostriedky uchytiť v poslednej dobe aspoň to, čo sa ešte uchytiť dá. Keď by som proti tomuto návrhu zo zásadného stanoviska nemal ani žiadnej námietky, nemôžem súhlasiť s týmto návrhom so stanoviska právnického, z formálneho a materiálneho práva. A tu sa pýtam, či môže byť cieľom a podstatou demokratického štátu, aby sa stal ústavom vydieracnej spoločnosti na vyberaní daní a poplatkov? Či je zásadou demokracie, aby prístup k úradom a k vrchnostiam bol úplne znemožnený a zmarený, keď § 3 tohoto zákona politickým úradom dáva úplne do rúk celé občianstvo a zákonom sankcionuje nesprávnosť a možnosť k najväčším politickým perzekúciam poplatníctva, keď sa jedná o finančnú úhradu odmeny úradníckej. Zákonom sankcionovať to, aby ten úradník, pre ktorého úhrada sa má ustanoviť s touto dávkou, sám jú ustanovoval, nemôže byť najmenšej pochybnosti, že vláda sankcionuje nesprávnosť a dáva príležitosť k podplácaniu a k nadužívaniu úradnej moci.