Předseda: Kdo souhlasí s odst. 2 §u 1, jak jej navrhují pp. posl. Kučera a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. Kučery a soudr. je zamítnut.
Kdo souhlasí s odst. 2 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Odst. 2 §u 1 je schválen podle zprávy výborové.
Při odst. 3 §u 1 je pozměňovací návrh pp. posl. Kučery a soudr. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
3. Pozměňovací návrh posl. Kučery a soudr.:
V §u 1 nechť odst. 3 zní:
"Kdykoliv jest z okolností případu zřejmo, že výpověď byla dána jen z důvodu, že zaměstnanec nastoupí cvičení ve zbrani (cvičení služební), jest výpověď daná v době 3 měsíců před početím ochranné doby právně neúčinná."
Předseda: Kdo souhlasí s přečteným pozměňovacím návrhem pp. posl. Kučery a soudr., týkajícím se odst. 3 §u 1, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Pozměňovací návrh pp. posl. Kučery a soudr. je zamítnut.
Kdo souhlasí teď s odst. 3 §u 1 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Odst. 3 §u 1 je schválen podle zprávy výborové, a tím ovšem je zamítnut eventuální negativní návrh pp. posl. Kučery a soudr.
U §u 2 je návrh pp. posl. Kučery a soudr. na škrtnutí tohoto paragrafu.
Kdo souhlasí s návrhem pp. posl. Kučery a soudr. na škrtnutí §u 2, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. Kučery a soudr. je zamítnut.
Teď je zde eventuální pozměňovací návrh k §u 2, jejž podali pp. posl. Kučera a soudr. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
6. Eventuální pozměňovací návrh posl. Kučery a soudr. k §u 2:
Bude-li náš návrh na škrtnutí §u 2 zamítnut, navrhujeme:
V §u 2 místo "tři měsíce" stůjž "jeden měsíc" a místo "osm týdnů" stůjž "14 dní"; zároveň budiž škrtnut celý odst. 2.
Předseda: Kdo souhlasí s touto úpravou §u 2, jak ji navrhuje tento eventuální pozměňovací návrh pp. posl. Kučery a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. Kučery a soudr. je zamítnut.
Kdo teď souhlasí s § 2 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 2 je schválen podle zprávy výborové.
K §u 3 je pozměňovací návrh pp. posl. Kučery a soudr. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
7. Pozměňovací návrh posl. Kučery a soudr. k §u 3:
Slovo "nepřísluší" budiž nahrazeno slovem "přísluší" a výraz "vyjímajíc naturální byt" výrazem "včetně naturálního bytu", a zároveň budiž škrtnuta konečná věta mezi slovy: "není-li stanoveno" až "Sb. z. a n.)".
Předseda: Kdo souhlasí s touto úpravou §u 3, jak ji navrhují pp. posl. Kučera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. Kučery a soudr. je zamítnut.
Kdo souhlasí teď s § 3 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, § 3 je schválen podle zprávy výborové, a tím zároveň je zamítnut eventuální negativní návrh, jejž podali pp. posl. Kučera a soudr. na škrtnutí tohoto paragrafu.
O §u 4 budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo s ním souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 4 je schválen podle zprávy výborové.
K §u 5 je úprava, jak ji navrhují pp. posl. Kučera a soudr. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
9. Pozměňovací návrh posl. Kučery a soudr.:
V §u 5, v třetí větě budiž výraz: "7 dnů" nahrazen výrazem "14 dnů".
Předseda: Kdo souhlasí s úpravou §u 5, jak ji navrhují pp. posl. Kučera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh pp. posl. Kučery a soudr. je zamítnut.
Teď budeme hlasovat o §u 5 podle zprávy výborové.
Kdo s ním souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, § 5 je schválen podle zprávy výborové.
O §§ 6 a 7 budeme hlasovati najednou podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. §§ 6 a 7 jsou schváleny podle zprávy výborové.
K §u 8 je úprava, kterou navrhují pp. posl. Kučera a soudr. Žádám o sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
10. Pozměňovací návrh posl. Kučery a soudr.:
Místo §u 8, odst. 1 a 2, navrhujeme znění:
"Pokud po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebního) zachovávají se tímto zákonem pracovní (služební) poměry v platnosti, trvá i další nepřetržitá pojistná povinnost, vyplývající ze všech druhů sociálního pojištění, na účet zaměstnavatele."
Předseda: Kdo souhlasí s § 8 v této úpravě, kterou mu dává návrh pp. posl. Kučery a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina, návrh pp. posl. Kučery a soudr. je zamítnut.
Kdo souhlasí teď s § 8 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, § 8 je schválen podle zprávy výborové.
O §§ 9 a 10 budeme hlasovati podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. § 9 a § 10 jsou schváleny podle zprávy výborové.
Při §u 11 jest pozměňovací návrh pp. posl. Kučery a soudr. Žádám o sdělení,
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
11. Pozměňovací návrh posl. Kučery a soudr.:
V §u 11 nechť odst. 1 zní:
"Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1925.".
Předseda: Kdo souhlasí s § 11 v úpravě, jak ji navrhují pp. posl. Kučera a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina, návrh pp. posl. Kučery a soudr. je zamítnut.
Teď budeme hlasovati o § 11 podle zprávy výborové.
Kdo s ním souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, § 11 je schválen podle zprávy výborové.
Teď jest nám hlasovati ještě o nadpisu a úvodní formuli zákona podle zprávy výborové.
Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, nadpis a úvodní formule zákona jsou schváleny podle zprávy výborové.
Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém.
Čtení druhé navrhnu na pořad příští schůze.
Zbývá nám ještě hlasováním rozhodnouti o resolučním návrhu, jejž podali pp. posl. Jokl, Heeger, Uhl a druzi. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
12. Resoluční návrh posl. Jokla, Heegera, Uhla a druhů:
Vláda se vybízí, aby ještě v příštím jarním zasedání podala návrh zákona, jímž se nově upravuje podpora příslušníků osob nastoupivších vojenskou službu.
Předseda: Slovo k vyjádření o resoluci vyžádal si pan zpravodaj posl. Tučný.
Zpravodaj posl. Tučný: Navrhuji, aby tento resoluční návrh pp. posl. Jokla, Heegera, Uhla a druhů byl přikázán brannému výboru.
Předseda: Pan zpravodaj navrhuje, aby přečtený resoluční návrh, jejž podali pp. posl. Jokl, Heeger, Uhl a druhové, byl přikázán výboru brannému.
Kdo s návrhem zpravodajovým souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, resoluční návrh pp. posl. Jokla, Heegera, Uhla a druhů jest přikázán výboru brannému.
Tím vyřízen jest odst. 1 pořadu schůze a přejdeme ke druhému, jímž je:
2. Druhé čtení osnovy zákona, jímž se s prozatímní platností upravují některá ustanovení obecního zřízení v Podkarpatské Rusi (tisk 5070).
Zpravodajem za výbor ústavně-právní je p. posl. dr. Patejdl.
Má pan zpravodaj nějaké korektury?
Zpravodaj posl. dr. Patejdl: Nemám.
Předseda: Není tomu tak. Budeme tedy hlasovati.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s uvedenou osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu zákona také ve čtení druhém a vyřízen jest odst. 2 pořadu schůze.
Přejdeme ke třetímu odstavci, jímž je:
3. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 5065) zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních (tisk 5081).
Zpravodajem výboru ústavně-právního je p. posl. dr. Hnídek, výboru rozpočtového p. posl. dr. Samek.
Dávám slovo prvému zpravodaji p. posl. dr. Hnídkovi.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Cíl zákona o dávkách za úřední úkony je týž, jako byl při zákoně o poplatcích, který byl přijat včerejšího dne. Má býti totiž získána úhrada na odměny úředníkům, které byly dotyčným zákonem odhlasovány slavnou sněmovnou. Tato předloha vládní byla slavnou sněmovnou postoupena ústavně-právnímu výboru, aby posoudil tento návrh zákona se stanoviska ústavně-právního. Ústavně-právní výbor včerejšího dne velmi důkladně se obíral tímto zákonem a předkládá jej slavné sněmovně ke schválení.
Byly totiž ve veřejnosti předneseny námitky, že prý tento zákon, kterým vláda se zmocňuje, aby nařízením stanovila určité poplatky, jejich výši a úřední úkony, za které je platiti tyto poplatky, odporuje ústavní listině. Odporuje prý totiž §u 111 úst. listiny. Tento § 111 úst. listiny zní, že daně i dávky mohou býti vybírány jen na základě zákona. A to ti, kteří říkají, že tento zákon odporuje ústavní listině, argumentují takto: Vláda nemůže býti zmocněna, aby nařízeními stanovila sama dávku a aby stanovila také výši této dávky. Oni argumentují, že musí býti v zákoně, na základě jehož mají býti dávky ustanovovány, jmenováno, které dávky a v jaké výši mají býti vybírány; není-li to v tomto zákoně, tedy pak že zákon tento odporuje ústavě. A tu dovoluji si na tuto námitku a na tuto argumentaci uvésti toto: Tento zákon o dávkách za úkony úřední naprosto neodporuje v ničem ústavě, neodporuje §u 111 ústavy proto, že vláda zde tímto nařízením nestanoví samovolně dávky, nýbrž stanoví je tak, jak žádá § 111 ústavní listiny, totiž jen na základě zákona, který právě je předložen slavné sněmovně. Tedy tím tato argumentace padá. Ale jestliže argumentují ti, kteří berou v pochybnost ústavnost tohoto zákona, že má býti také stanovena výše a má býti také stanoven objekt těchto dávek, tu musím poukázati na to, že v §u 111 ústavní listiny schválně nebylo stanoveno, že v zákoně, na základě něhož se dávky vybírají, musí býti stanovena výše a také stanoveno, které dávky mají býti vybírány, neboť tehdy, když přijímá se zákon, není ani dobře možno věděti, v jaké výši nebo které dávky mají býti vybírány. Poukazuji na př. na dávky obecní. Kdyby byla správnou argumentace těch, kteří říkají, že tento zákon odporuje ústavní listině, pak by naprosto nebylo možno vybírati nějaké dávky obecní, poněvadž obecní dávky se vybírají také jen na základě zákona, který nestanoví ani objekt dávek ani výši dávek. Žádný zákon, na základě něhož obec vybírá dávky, nestanoví, že na př. má býti dávka z bytů, ze psů atd. Tam to není také stanoveno a na základě toho všechny dávky obecní by potom byly protiústavní. Tím způsobem není možno argumentovati, a tedy tento argument, že by měly býti stanoveny zákonem výše a objekt dávek, padá. Tím jsou odbyty námitky těch, kteří říkají, že snad by byl tento zákon protiústavní. Protiústavním tento zákon není v žádném ohledu. Jest úplně v souhlase s §em 111 ústavní listiny. Ovšem tento zákon také není prvním, který byl na základě §u 111 ústavní listiny vypracován. Máme již jiné zákony, na základě kterých se mají státní dávky vybírati a na základě kterých se vláda také zmocňuje, aby nařízením stanovila dávky a jejich výši. Konec konců i kdybychom připustili - posito sed non concesso - že má býti stanovena v zákoně výše dávek, i tento zákon tomu vyhovuje, poněvadž v §u 3 je hranice, nad kterou tyto dávky vyměřeny býti nemají. Tedy i zde jest této námitce vyhověno v zákoně samém §em 3. Tímto zákonem, kterým se vláda zmocňuje, aby stanovila nařízením, za jaké úkony se mají platiti určité dávky, nezadal si nic parlament ze svého práva kontroly, poněvadž v §u 9 tohoto zákona je pamatováno také na to, že dávkový řád, který vláda musí vydati a podle něhož pak dávky mají býti vybírány, má býti předložen parlamentu do 14 dnů po jeho vydání a některá sněmovna může potom vysloviti nesouhlas s tímto dávkovým řádem. V tom případě ovšem, když vláda vysloví nesouhlas s tímto dávkovým řádem, tento dávkový řád padá, takže zde parlament se nezbavuje nikterak práva kontroly. Může dodatečně kontrolovati tento dávkový řád a eventuelně jej zamítnouti.
Také byly vyslovovány námitky proti tomuto ustanovení, že má býti dodatečně tento dávkový řád předložen sněmovně, a také zde vyslovována pochybnost, zdali snad je to v souhlase s ústavní listinou nebo ne. Ale i toto ustanovení je v souhlase s § 52 ústavní listiny, podle něhož má každá sněmovna právo zkoumati úkony vládní, neboť nařízení je také úkon vládní.
Ústavně-právní výbor tedy přišel k názoru, že tento zákon neodporuje nikterak ani ústavní listině, ani že nikterak si nezadává parlament ve svém právu, stanoviti poplatky nebo kontrolovati tyto poplatky dodatečně, které by vláda nařídila sama.
Ústavně-právní výbor také provedl některé změny v tomto původním návrhu vládním.
Důležitější změny na příklad záležejí v tom, že bylo stanoveno, že nemusí býti tyto dávky každému ustanovovány písemně, ovšem jenom na žádost stran. Bude-li si někdo přáti, musí mu dotčený úřad vydati písemný výměr, kolik má na které dávce platiti. A ustanovení toto bylo pojato proto, poněvadž tyto dávky mohou býti placeny kolkem, ne hotovými penězi. Kdo platí kolkem, dostane potvrzení, že tu dávku v té a v té výši také zaplatil.
Mimo to byl zmírněn původní vládní návrh v tom směru, že mohou býti tyto dávky a poplatky těm, u kterých by snad bylo dokázáno, že je ohrožena jejich nutná výživa, sleveny a může jim býti také posečkáno.
Tedy tato důležitá ustanovení byla pojata do nového zákona, který byl odhlasován ústavně-právním výborem. Předloha, která je předložena zde slavné sněmovně a která byla přijata ústavně-právním výborem, doznala značných změn proti původnímu návrhu a tyto změny jsou hlavně ve prospěch poplatnictva samého. V důsledku toho ústavněprávní výbor doporučuje, aby slavná sněmovna přijala tento návrh zákona tak, jak byl odhlasován výborem ústavně-právním. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor rozpočtový p. posl. dr. Samkovi.
Zpravodaj posl. dr. Samek: Slavná sněmovno! Prosincovým zákonem vícekráte již citovaným, čís. 289, kterým státním zaměstnancům byly přiznány odměny v r. 1925, bylo zároveň rozhodnuto, že úhrada na tyto odměny opatřiti se má z výnosu dávky za úřední výkony ve věcech správních. Tuto základní větu vládní návrh zákona tisk 5065 rozvádí podrobněji a ustanovuje, že dávky mají se vybírati za vrchnostenské úřední úkony veřejné správy, obstarávané státními úřady a podniky, případně úřady zemí a okresů, které se staly a pokud v podstatě se staly v zájmu soukromém. Jestliže v podstatě úkony vrchnostenské veřejné správy nestaly se v zájmu soukromém, není povinnosti poplatkové. Rovněž není povinnosti poplatkové, jestliže úřední úkony veřejné správy, obstarávané ať státním úřadem nebo podnikem nebo zemí nebo okresem, nejsou výkonem vrchnostenské správy státní, nýbrž jsou opatřením správy na př. hospodářské. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Již nyní za některé úřední úkony ve věcech správních dávky se vybírají a platí se v kolcích na podání, na protokoly, na vyřízení a pod. Tyto dávky nejsou však zavedeny ve všech případech, kde vybírání jich věcně je odůvodněno, a kde zavedeny jsou, nelze říci, že jsou přiměřeny. Zkrátka není možno říci, že je zde řádný, vědecky přesně zpracovaný systém dávek veřejných za úřední úkony ve věcech správních. Návrh vládní směřuje k tomu, aby takovýto finančně nosný a vědecky správný systém těchto dávek byl vytvořen, aby tyto dávky skytly úhrady k účelu zabezpečení odměn státním zaměstnancům, jak byly jim ohlašovány prosincovým zákonem.
Čas, který vládě byl poskytnut, aby úhradový poukaz mohla vtěliti v účelný návrh zákona, byl tak krátký, že naprosto nebylo možno připraviti zákon, který by správnou myšlenku přesně provedl do všech podrobností, zákon, který by nám poskytl řád, jenž by neponechával úředním osobám přemírné volnosti v rozhodování a který jistě by měl a musí míti také do budoucnosti tu nespornou dobrou vlastnost, aby totiž občané, kteří také tím řádem říditi se musí, bezpečně věděli, ve kterých případech a s jakými obnosy veřejné dávky, když k úřednímu úkonu zavdají podnět, počítati musí.
Jestliže by se čekalo, až se všecky zkušenosti seberou a až zejména dokonale prostudují se osvědčené již jinde vzory, jistě by uplynulo hodně času a zatím by uniklo mnoho dávek, které mají skytnouti prostředky k výplatě odměn, k té výplatě, která jest již skutečně velmi naléhavá a neodkladná.
Poněvadž tedy jde o splnění velmi naléhavého a neodkladného úkolu, je nutno pro počátek spokojiti se opatřeními, která mají ráz provisoria postačujícího na dobu dostatečně dlouhou, aby řádný dávkový řád byl připraven, avšak provisoria, které může také občanstvem býti bez velkých námitek přijato. Do konce roku 1926 bude možno připraviti účelný a řádný dávkový řád a proto zákon na dobu do konce roku 1926 dává vládě zmocnění k vydávání dávkových řádů pro jednotlivá odvětví správní.
Tyto dávkové řády, které budou podrobnějším prováděním zákona a které budou vydány pro všechna odvětví správní, o která půjde, obsahovati budou výpočet případů, ve kterých dávková povinnost nastává, ustanovení o výši dávek, předpisy o řízení, zejména též o vyměřování, o stížnostech, o právu chudých, dále předpisy o způsobu splácení a zúčtování. Tedy zajisté budou v těchto dávkových řádech podrobněji zodpověděny všechny ty otázky, které nejen finanční správa a veřejná správa, ale zejména občané, poněvadž pro ně ty zákony se rovněž vydávají, chtějí věděti a určitě míti zodpověděny.
Pokud se týče výše dávek, tedy dávkový řád, kde bude to možno, stanoví sazbu pevnou. Kde to nebude možno, stanoví sazbu nejvyšší a nejnižší. Uvnitř hranic, kde sazba není pevně stanovena, nýbrž kde stanovena je číslem nejnižším a nejvyšším, konkrétně dávku vyměří úřad, tu kterou záležitost dotyčné instance vyřizující, a to vyměří podle směrnic přesněji stanovených v zákoně, případně v dávkovém řádu. Právo stížnosti je zachováno a rovněž je pamatováno na právo chudých.
Podotknouti nutno, že vláda odhaduje výnos dávek za úřední výkony obnosem asi 80 milionů korun.
Výbor rozpočtový ve schůzi 12. března projednal návrh zákona jednáním zkráceným a jenom v §u 7 usnesl se na dodatku, kterým se mělo vyjádřiti, že straně přiznává se právo chudých podle zásad platných pro soudní řízení.
Z usnesení poslanecké sněmovny ve 330. schůzi ze dne 16. března byl vládní návrh přikázán výboru ústavně-právnímu a vrácen zároveň výboru rozpočtovému. Výbor ústavněprávní projednal přepracovaný původní návrh, načež o tomto návrhu znovu jednal výbor rozpočtový. Původní vládní návrh čítá 11 paragrafů, v přepracovaném znění čítá paragrafů 12. Beze změny zůstaly pouze §§ 4, 5, 8 a 10, kteréž v návrhu přepracovaném označeny jsou čísly 3, 4, 7, 8. § 9 vládního návrhu v přepracovaném znění je obsažen v §u 10 přepracovaného návrhu a vložený nový paragraf 11 řeší otázku, která ve vládním návrhu explicite vůbec řešena nebyla. Vynecháno je dále ustanovení vládního návrhu v §u 1, odst. 3 o tom, že vláda dávky již stávající přizpůsobiti může zásadám nového zákona. Přepracovaný návrh snaží se určitěji, jasněji a také podrobněji řešiti otázky předmětů dávky a výši její, rovněž určitěji, jasněji, z části pak pozměňujíc lhůtu, řeší otázku vyměřování, resp. placení dávky, odsunutí placení dávky v případech, kde běží o strany, uplatňující právo chudých, rovněž podrobněji řeší otázku práva chudých. Určitěji, jasněji a pokud určení dávky se týče, změněným způsobem, avšak účelně řeší se otázka při úkonech úředních, jež obstarávají zemské a okresní správní orgány. Přepracovaný návrh pamatuje též na úřední úkony magistrátu obcí s vlastním statutem i na úřední úkony konané městskými notářskými úřady. Kautely proti přílišné nařizovací volnosti jsou z části jasněji, z části jinak formulovány. Zejména je v přepracovaném návrhu stanovena nejvyšší hranice dávky, pokud není možno dávku stanoviti určitými paušalovanými pevnými obnosy. Avšak i přepracovaný návrh je návrhem zákona rámcového. Ve kterých případech konkrétních a v jaké výši dávky vybírati se budou v mezích zákona, určí se nařízením, jež se musí ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlašovati, kterážto nařízení jsou tak zvanými dávkovými řády.
Pokud půjde o úkony ve věcech správních u zemských správních výborů nebo orgánů okresní samosprávy, určí tam bližší předpisy o předmětech dávky a její výši příslušná pravidla, na kterých se musí usnésti dotčené orgány samosprávné. V návrhu provedeny jsou ovšem ještě další velmi podrobné změny a myslím, že by vedlo daleko, kdybych je do slova chtěl uváděti a jejich nutnost odůvodňovati.
Rozpočtový výbor jednal o nich, jakož i o důvodech, které vedly ke změnám, znovu ve schůzi dne 19. března a schválil návrh zákona ve znění, jak usnesl se na něm výbor ústavně-právní.
Než však svoji zprávu skončím, považuji za povinnost poznamenati, že v rozpočtovém výboru proti vládnímu návrhu původnímu i přepracovanému činěny byly námitky a že činěny byly i dotazy o nejrozmanitějších konkrétních věcech. Zmíním se jen o námitkách nejdůležitějších. Vytýká se zejména, že již několikráte prohlášeno bylo více nebo méně autoritativně, že nová daňová břemena nemají býti zavedena, případně že bylo prohlášeno, že naopak dosavadní břemena, pokud možno, mají se zmirňovati, snižovati a odstraňovati. Naproti tomu, předkládá-li se návrh zákona o zavedení dávky za úkony ve věcech správních, znamená to - podle mínění oponentů - odklon od této linie, t. zv. odbourávací, a zabočení opět do směru opačného. Myslím, že mohu tuto námitku vyvrátiti. Mohl bych dokázati, že kde to bylo možno a kde to je možno, tato směrnice, jak jsem již dříve naznačil, se zachovává. Poukazuji na uhelnou dávku, na zákon o úlevách daňových, na deklasifikaci železničních tarifů, na chystanou berní reformu, a mohl bych pokračovati.
Je tedy vidno, že směrnici: odbourávati, snižovati a zmirňovati veřejná břemena naše státní správa skutečně se zřetele nepouští. Co většinu rozpočtového výboru s předlohou smířilo, je to, že nově zavedené dávky nebudou citelně zatěžovati hospodářský život, neboť placení budou jen příležitostná, t. j. u příležitosti úkonů veřejné správy, když se dějí a pokud tyto úkony dějí se v soukromém zájmu strany, nebo když straně opatřuje se jimi výhoda neb prospěch. Pokud pak týče se chudiny, jak jsem již poznamenal, je v zákoně opatření, aby dávky nebyly překážkou dovolávání se úředních úkonů.
Další námitka je, že občané beztak již všeobecnými daněmi přispívají na úkony státní a jiné veřejné administrativy a že vlastně je bezdůvodné platiti ještě jednou, když in concreto ten který úkon správní se děje. Ale ani tato námitka neobstojí, zkoumáme-li přísně důvodnost či bezdůvodnost. Kdyby daně plně hradily náklady státní a jiné veřejné administrativy, byla by tato námitka jistě oprávněna, jenže ve skutečnosti věc je jiná: nynější daně nestačí k plnému krytí nákladů všech úkonů správních, a za takového stavu zajisté je spravedlivé postihnouti zvláštními dávkami úkony, které se dějí v soukromém zájmu strany, nebo které straně zajišťují zvláštní materielní výhodu. To jest zásada všeobecně uznávaná i jinde. Poukazuji na Německo a j. Poukazuji dále na naše soudnictví, kde zásada poplatková je široce provedena a zajisté bez jakýchkoli námitek veřejnosti. Jestliže by ta námitka, jak jsem se o ní zmínil, byla správná, pak zajisté by také bylo pravda, že daněmi kryjeme celý výkon soudnictví, a tudíž nebylo by důvodné, když výkon toho kterého soudu se stává, aby placeny byly ještě zvláštní soudní poplatky. My však víme, že za tyto zvláštní úkony soudní platíme poplatky a že vybírání jejich je všeobecně zavedeno dávno. Jestliže jde o to, aby tato zásada ve veřejné správě přivedena byla všeobecně k platnosti, doplňuje se jen daňový systém způsobem účelným. Za takového stavu věcí občan vyvolává úkon veřejné správy jen tenkráte, když je toho skutečně nezbytně potřebí o po zralém rozvážení. Dokud ho nic nestojí vyvolávati úkon veřejné správy, snadno této volnosti nadužívá.
Další vznesená námitka zněla, že osnova ponechává vládě velkou volnost, neboť prý jí ponechává, aby sama určila případy, kdy dávky se mají vybírati, jakož i aby stanovila sazby těchto dávek, po př. blíže určila směrnice, podle kterých sazby v konkrétním případě se mají vybírati.
Nelze popříti, že ideálním a žádoucím stavem by bylo, aby dávky byly co možná přesně určeny zákonem tak, aby rozhodování úřednímu nebylo ponecháváno příliš volnosti, a aby občané přesně věděli, jaké dávky a ve kterém případě platiti musí. Jenže tak dokonalý zákon není možno připraviti v krátké době. K tomu je potřebí jistě delší doby. Právě řada dotazů, pochybností a vyslovených kritik dokázala, že postup, který vláda volila, je skutečně správný, a k cíli vedoucí, že totiž nutno spokojiti se zákonem rámcovým, zmocňovacím, když není možno hned přijíti s věcí naprosto do všech důsledků hotovou a bezvadnou. Se stanoviska finanční správy, myslím, že mohu říci, že instrument, třebas i nedokonalý, je přece jen lepší než instrument žádný. Zajisté bude každý souhlasiti s tím, že opatření vládní mají býti opravována a zdokonalována, přijde-li se na to, že mají vady, které je nutno odstraňovati bez průtahu. Postupujeme-li však cestou nařizovací, tu zajisté odstraňování těchto vad a nedokonalostí děje se snáze, než kdyby se vždycky musilo jednati o změnu zákonů. Důvody spočívají v technice zákonodárné.
Plná moc, kterou zákon vládě dává, není ostatně neomezená. Vždyť vláda se musí říditi direktivami, které v zákoně jsou co možná určitě naznačeny. Pokud jde o výši dávek, nyní v přepracovaném návrhu jsou přesněji vytčeny, totiž tak, že dávka za úřední výkon, pokud není paušálně stanovena pevným obnosem, nesmí převýšiti částky 5000 Kč a dávka za výhody a oprávnění nesmí převýšiti 20.000 Kč, s výjimkou, že by se jednalo o udělení státního občanství, kde může býti požadována dávka až do 50.000 Kč.
Namítalo se dále, že zákon nevyhovuje ani po přepracování, poněvadž prý není jasný a přesný. Zajisté nejen pro finanční správu, ale pro každého občana nejdůležitější je zodpovědění otázky, ve kterých případech dávka bude vybírána a v jaké výši, případně jaké má opravné prostředky, kdyby se domníval, že je mu ukřivděno. Této samozřejmé potřebě se však vyhoví prováděcími nařízeními pro každé jednotlivé odvětví veřejné správy zvláště.
Jestliže se praví, že dávky tyto zavádějí se na krytí výloh spojených s úředními úkony a jestliže dále se tatáž myšlenka opakuje slovy "dávky se stanoví se zřetelem k výlohám toho kterého správního odvětví" - pak zajisté v těchto slovech dlužno spatřovati především motivaci.
Je vůbec nemožno výší poplatků kolkových vyjadřovati napřed skutečný náklad spojený s prováděním té které správní záležitosti a všeobecné paušalisování by znemožnilo každou individualisaci a bylo by tedy i nespravedlivé.
Konečně je zde i námitka rázu více formálního, totiž že nelze předpisy poplatkového zákona, roztroušené v četných zákonech a měněné i doplňované různými novelami, nadále nechati takto roztroušené, nýbrž že je již svrchovaný čas, aby veškeré poplatkové právo bylo kodifikováno v jednom přehledném a úplném zákoně. Praktické kruhy ostatně po takovéto práci volají a zajisté je možno očekávati, že státní správa tomuto požadavku se neuzavírá, a jakmile jen bude zbavena starostí o denní chléb, přikročí jistě k této veliké práci. Odsunout však vyřízení přítomné palčivé otázky až do té doby, kdy bude připravena reforma celého poplatkového zákona v jednom kodexu, není z důvodů naléhavosti úhrady, vícekráte již akcentované, možno.
Shrnu-li tedy všechny námitky, jež byly předneseny, vidím, že nemohou nás přesvědčiti o tom, že návrh, který projednáváme, není plně odůvodněn a opodstatněn. Jsme si vědomi toho, že návrh tento jako každé lidské dílo má jisté své nedostatky . . . (Výkřiky posl. Mlčocha.) a že není možno hned na ponejprv míti věc bezvadnou. Víme, že otázka zasluhuje dokonalého studia, že je tu nutno obrátiti se na osvědčené vzory v zahraničí a to, co se tam osvědčilo, přizpůsobiti vhodným způsobem našim poměrům. Je jisto, že bude nutno vzíti zřetel také ke zkušenostem doma nabytým a teprve po zralém rozvážení bude možno vytvořiti dílo relativně co nejdokonalejší.
Jestliže se zde namítá - zaslechl jsem to od pánů z kruhů živnostenských - proč já o věci referuji, když přirozeně budou těmito dávkami zatíženy kruhy živnostenské, tedy odpovídám tolik: z těchto dávek má býti opatřena úhrada, aby státní zaměstnanci dostali tolikráte už slibované a perně zasloužené odměny. Jestliže někdo proti tomu se staví, pak zajisté tím také říká, že státním zaměstnancům těch perně zasloužených odměn nepřeje. (Výkřiky poslanců živnostensko-obchodnické strany středostavovské.) Já prohlašuji, že kruhy obchodní a živnostenské se proti tomuto úhradovému zákonu nestaví. (Posl. Najman: Pane doktore, to se na to zeptejte! - Posl. Mlčoch: Jen abyste tak mluvil vždycky!)