Pokud jde o prohlášení samo, i kdyby mohlo uspokojiti, musíme především přezkoumati otázku: "Jakou cenu mají vládní prohlášení v takovýchto případech?" Již jednou učinila vláda nejen s tohoto místa prohlášení, nýbrž vydala dokonce provolání přímo k obyvatelstvu - bylo to 9. září 1922 - také při rozpravě o drahotě. Poslyšme, co vláda v tomto provolání slibovala: Že pro nezaměstnané připraví větší částky, že výpovědní lhůty pro dobu průmyslové krise při hromadných propuštěních z práce upraví zvláštním zákonem, - kde je ten zákon? -, že zavede zákonem administrativní trestání lichvy a zákonným předpisem zamezí úmluvy o udržování vysokých cen a jakékoli maření zlevňovacího procesu. Kde je ten zákon a jeho provádění v praksi? Vláda dále slíbila, že provede revisi cen, na nichž se dohodla živnostenská společenstva, že změní celní součinitele, kde toho nynější hospodářský stav vyžaduje, že sníží železniční sazby a ponenáhlu poštovní sazby. (Německé výkřiky: slyšte! Slyšte!) Nuže právě 1. ledna dostali jsme dosti vysoké zvýšení telefonních sazeb, ke snížení od té doby nedošlo. Byly také sníženy nákladní sazby nechceme býti nespravedliví - avšak v zájmu agrárních vývozních výrobků a jedině na omezenou dobu pro dopravu bramborů. Všechna vládní prohlášení v tomto provolání zůstala na papíře. A - promiňte - není tedy divu, jestliže se vládní prohlášení, která tak málo dodržují z veřejných proklamací, neberou vážně. A, jak se zdá, svědčí o tom také rozprava zde ve sněmovně, nebéře se ani projednávání této otázky příliš vážně. Ceny na světovém trhu stouply: Naprosto souhlasíme v jednom bodu s vládním prohlášením, že totiž vláda československého státu nemůže vykonávati rozhodného vlivu na ceny na světovém trhu, a dlužno také konstatovati, že my v Evropě vůbec máme velmi malý vliv na bursu chlebovinami v Chicagu nebo New Yorku. Avšak o to zde vůbec ani nejde. Nelze přece všeho, co se zde děje, nebo - lépe řečeno zameškává, omlouvati cenami na světovém trhu. Vláda prohlašuje, že sama nebo společnost jí blízká provedla nákupy. Vláda dále prohlašuje, že zajistí zásoby nucenou přihláškou, a slibuje, že podnikne vše, aby přivodila zlevnění této nejdůležitější potravy, při nejmenším však zabránila dalšímu stoupání. To jest při nejmenším stabilisace nynějších cen, a již tato opatrnost ve vládním prohlášení jest nápadná. Nucená přihláška zásob má býti provedena jen u mlynářů a u obchodníků a vztahovati se jen na zásoby mouky. Otázal bych se, proč jen na mouku a nikoli také na obilí, proč ne ve skladištích a u pěstitelů? Neboť jest jasné, že jsme v minulých pěti měsících dovezli tolik chlebovin, jako ještě v žádném období od vzniku státu. V posledních pěti měsících bylo dovezeno, přepočítáno na mouku, průměrně měsíčně 633.000 q chlebovin proti měsíčnímu průměru 187.000 q v roce 1923/24. A jestliže pokládáme čísla uvedená ve vládním prohlášení za úplně pravdivá, jestliže se tedy praví, že žeň žita byla menší o 1·8 milionů q a pšenice o 500.000 q, naskýtá se otázka - poněvadž jsme v posledních pěti měsících proti loňskému roku dovezli průměrně trojnásobné množství chlebovin - že domácí žeň vůbec na trh nepřišla nebo že dovezené zásoby musí ještě někde býti. (Posl. Hackenberg [německy]: Agrární organisace přece vyzývaly, aby se neprodávalo!) Pravda, agrární organisace a časopis pana předsedy vlády vyzvaly asi před půl rokem rolníky, poněvadž dobré žně jsou nebezpečím pro ceny, aby krmili obilím dobytek a zabránili, aby nepovstal tlak na ceny. (Posl. Hackenberg [německy]: Také němečtí agrárníci to tak dělali!) Jistě, ale tuto otázku nechci naprosto zkoumati, avšak zásoby musí jistě někde býti. Pro vládu jest nyní nejdůležitější otázka, aby dostala přehled o budoucím tvoření cen, kde zásoby jsou, co s nimi eventuálně počíti a co může podniknouti, aby způsobila pokles cen nebo zabránila dalšímu stoupání. Vláda prohlašuje, že přinutí obchodníky a mlynáře, aby zásoby přihlásili. Tím se nic nedokáže. Vláda - a to jest první velká nedostatečná část vládního prohlášení - chce-li v té věci něco učiniti, musí jíti také k pěstiteli. Přirozenější a národohospodářsky zdravější by bylo, pokud domácí půda k tomu stačí, vypěstiti u nás tolik chlebovin, kolik by postačilo pro spotřebu obyvatelstva, aby se neproduktivní dovoz tohoto zboží, které musí býti vždy pasivní položkou obchodní bilance, snížil na nejmenší míru. U nás ve prospěch výdělečných zájmů agrárníků udělalo se to právě obráceně. Pěstování chlebovin se zanedbalo ve prospěch jiné plodiny, poněvadž jest výnosnější a části pěstitelů přináší větší zisk. (Německý výkřik: Pozemková reforma zničila dobré podniky!) Také to má určitý význam. Vláda - a zde bychom nejvíce pochybovali o jejím prohlášení - podle našeho mínění nemá vůle - nechci říci dobré vůle nemá však již naprosto žádné moci, aby pochopila plně tento problém. Uvedl bych příklad. Těchto ohromných zásob, které musí zde býti, mohlo by se v dohledné době, kdyby vláda tuto moc měla, využíti velmi dobře ve prospěch veškerého obyvatelstva. A jakým způsobem? Ihned to pochopíte. Řekněme, že na světovém trhu nastane pokles cen. Není hotovou věcí, že pokles cen na světovém trhu způsobí pokles cen doma. Naopak. Snad se použije velkých nákupů, které nyní byly uzavřeny a které jsou z části také terminovány, jako záminky, aby se mohlo říci, že se draho nakoupilo, a nelze tedy sestoupiti na novou cenu na světovém trhu. Zde se může najisto použíti zásob, jež jistě jsou zde, k provedení poklesu cen. To jest nedostatek vládního prohlášení. A pak ještě větší nedostatek vládního prohlášení o povolovacím řízení, které provádí ministr zemědělství. Snad mi namítnete, že toto povolovací řízení vůbec ani nebylo na škodu, nebo přes toto povolovací řízení bylo v posledních pěti měsících dovezeno veliké množství chlebovin. Avšak to jest jen zdánlivé; neboť dovoz v posledních pěti měsících neškodil stálému stoupání cen na světovém trhu, a nevím, zda pan ministr zemědělství, až začne pokles cen na světovém trhu, nebude přikládati povolovacímu řízení větší cenu a zda se poté bude moci bez překážky dovážeti, aby se eventuální pokles cen na světovém trhu ucítil i u nás. A proto jest velmi toho litovati, že vláda nepronesla o povolovacím řízení jasného vyjádření. V prohlášení se pouze praví, že jsou připravena opatření k pozvolnému rušení povolovacího řízení. A chabé prohlášení vlády v otázce agrárních cel, domníváte se, že je snad způsobilé čeliti lichvě a vzestupu cen? Avšak tomu všemu tak není. Víme již, že socialisté v koalici ve všech těchto důležitých věcech jsou velmi slabí, a víme také - bylo by jen třeba, aby to také vláda případně sama připustila - že agrárníci koalici a i ještě více dávají v sázku, když jejich okamžité hmotné zájmy jsou ohroženy.
Není tedy tomu tak, jak to tvrdí zástupce pana předsedy vlády, že republika činí všechna opatření. Domnívám se, že stojíme před skutečností, že nynější ceny udrží se po delší dobu, aspoň pokud jde o chleboviny. O tom svědčí všechny známky. Vláda nemá moci, aby dělala řádnou zásobovací politiku. Požehnání volného obchodu - obyvatelstvu se po té stránce otvírají oči - vede k takovýmto manipulacím, vyhánějícím ceny do výše, a k předražování a krátký smysl dlouhého prohlášení jest takovýto: stabilisace nynějších cen - nazývají to jinými slovy konsolidace a stabilisace měny. To jsou naše dva problémy. (Předsednictví ujal se předseda Tomášek.)
Mým zvláštním úkolem, k němuž jsem byl také určen svým klubem, jest nyní, abych vyšetřil, jaké účinky má drahota a její stabilisace na obyvatelstvo. Jsem k tomu nucen již proto, poněvadž jednotliví řečníci, zvláště řečníci měšťácko-kapitalističtí z koaličních stran a také samo vládní prohlášení podává o tom zcela klamný obraz. Vládní prohlášení nemůže úplně zapříti drahotu a uvádí množství indexních čísel z Vídně, Berlína, Amsterodamu a Londýna, uvádí reálné mzdy, tedy kupní cenu peněžních mezd, a praví: U nás při nejmenším není hůře než jinde. Byla by to slabá útěcha, kdyby to bylo pravda. Avšak ještě slabší útěcha to je, když se to se skutečnostmi neshoduje. Stoupnutí cen, jež pozorujeme od května, činí objektivně 75 bodů, u indexu nyní tedy 940 t. j. v květnu činil 865 a nyní 940. Posuzujeme-li podle tohoto stoupnutí živobytí dělníkovo a lidí s pevným platem, nepodává tento posudek zcela správný obraz. Blíže se dostaneme, posuzujeme-li drahotu potravin samu o sobě, kde drahota činí 18 %, a ještě více se dostaneme otázce na kloub, porovnáváme-li stoupání chlebovin od května roku 1924 do konce ledna 1925. Mouka stoupla od té doby z 3 Kč 15 h na 4 Kč 15 h, tedy skoro o 32% a chléb stoupl o 30%. Potraviny, jichž požívají převážně pracující lidové vrstvy a drobní zaměstnanci, stouply od této doby o 30%. A stouply po třikráte snížených mzdách, stouply při mzdách, které již tehdy, než byly sníženy, jen těžce udržovaly živobytí nižších lidových vrstev. A zde si lehce vysvětluji určitou mlčenlivost vládního prohlášení: Vždyť to přece byla vláda, kdo zahájil velké snižování mezd s heslem "konsolidace státu a stabilisace měny". Ne snad, že by je jen zahájila, předcházejíc příkladem svým prosincovým zákonem všechny soukromé podniky a kapitalisty a dávajíc jim znamení ke snižování mezd. Nikoli, nejen to, vláda od té doby nepřetržitě při každém větším mzdovém hnutí od povolání k povolání důsledně prováděla své stanovisko, t. j. podporovala podnikatele ve snahách, aby byly mzdy sníženy. Slavná vláda měla k tomu zvláštní návod. Nevím, kdo jej vynalezl, jest ještě nejisté, zda to vláda napodobila po podnikatelích, či zda podnikatelé to převzali od vlády: V roce 1922 vznikla idea, která prý pochází od agrárníků. Řeklo se: Cena pšenice jest sedminásobná proti mírové ceně, této ceně musí se všechno přizpůsobiti; ceně pšenice musí se přizpůsobiti cena železa, tedy sedminásobná cena železa, rovněž tak cena uhlí, tedy sedminásobná cena uhlí, a té ceně musí se přizpůsobiti mzdy, tedy asi sedminásobné mzdy mírové. Konsolidace v republice jest poté hotova a stabilisace měny trvale zaručena a zajištěna. Mohl bych uvésti podrobnosti, mohl bych vládě dokázati, že přímo s tímto odůvodněním snížení mezd v soukromých podnicích žádala, a mohl bych výslovně poukázati, že byla s podniky přímo spojena, když šlo o to, aby mzdy dělnictva byly sníženy, že existoval úplný program mezi vládou a podnikatelskými organisacemi. A to všechno ta osudná "sedmička"! Všechno musí býti sedminásobné, poněvadž cena pšenice jest sedminásobná. Ceny železa nikdy neklesly na sedminásobnou cenu, rovněž nebylo nikdy možno snížiti cenu uhlí na sedminásobnou cenu, ač mzdy v hornictví, slyšte, pánové, od roku 1921 klesly o 55%! Jen jedna věc se vládě skoro podařila, totiž stlačiti mzdy na sedminásobnou úroveň. Dnes při tvoření mezd máme průměrný index sedmi a půlnásobných mírových mezd. Avšak již vůbec se vládě nepodařilo, aby na základě své nařízené zlevňovací akce, kterou mělo zahájiti snížení mezd, dosáhla poklesu cen. Naopak, tyto akce měly v zápětí zvýšení cen nejdůležitějších předmětů spotřeby a otázka, jíž se vláda nyní chce úplně vymknouti, má se takto: Vládo, pod tvou ochranou mzdy klesly na sedminásobnou úroveň a pod tvou ochranou, vládo, stoupla cena pšenice na více než třináctinásobnou výši. A problém, jejž je řešiti, není nic jiného, než odpověď na otázky, lze-li sedmi a půlnásobnými mzdami zaplatiti třináctinásobnou cenu pšenice, či nikoli? Všechno ostatní jsou plané řeči, které nemají významu. To jest skutečnost, kterou máme před sebou.
Nyní máme uvážiti toto: Jsou opatření vlády způsobilá, abychom mohli a směli doufati, že rychle způsobí pokles cen pšenice na sedminásobnou cenu, že zařídí živobytí zaměstnanců a dělníků na sedminásobnou cenu? Jsou-li vaše opatření a vaše nařízení o konsolidaci správná a stojíte-li tedy důsledně za nimi, pak se postarejte, aby 15. únorem nebo nejdéle 1. březnem byla na prodej pšenice za sedminásobnou cenu a nemusíte pořádati útoků policie proti nezaměstnaným a proti lidem demonstrujícím proti drahotě. Já ovšem a také náš klub jsme toho mínění, že vláda to nemůže provésti, a jsem přesvědčen, že nemůže, i kdyby chtěla, zavésti opět sedminásobnou cenu pšenice. Dostali jsme se na třináctinásobnou cenu a musíme se po určitou dobu jistě smířiti s touto třináctinásobnou cenou pšenice a jejími následky. Avšak pak se dostavuje jiný důsledek a pak žaluji na vládu zde s tohoto místa: Nemůže-li obnoviti sedminásobnou cenu pšenice, nesmí ani povzbuzovati podnikatelů, aby nezvyšovali dělníkům mzdy, a nesmí brániti, aby se mezi sebou nevyrovnali. Řeknete: A dělala to vláda? Ano, vláda to dělala, prohlašujíc podnikatelům jisté skupiny při mzdovém hnutí: Ceny zboží nesmějí stoupnouti, mzdy nesmějí stoupnouti, ohrozilo by to naši měnovou politiku. Avšak chci, prohlásil předseda vlády Švehla, aby se podnikatelé s dělníky smírně vyrovnali, nechci konfliktu. A přání předsedy vlády vůči podnikatelům bylo vyřízeno tak, že se v jednotlivých povoláních poskytovala kolem vánoc jednou pro vždy drahotní výpomoc, průměrně se rovnající týdenní mzdě, a částečně ještě menší částky v naději a důvěře, že se cenová politika změní. A drahota postupuje dále, ceny od Nového roku stále ještě stoupají, takže nikdo neví, kdy se tato stoupající vlna zastaví. A za takovéhoto stavu věcí máme se spokojiti s tímto přiznáním s těmito sliby a - promiňte mi ten výraz - lichými prohlášeními a sliby vlády? Myslím, že to není vhodné pro důstojnost sněmovny a vážnost situace, již prožíváme. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Pan ministr Stříbrný uváděl cizinu a, jak jsem již na to dříve poukázal, prohlásil, že tu a tam se nevede lépe než u nás. U určitých zemí se zastavil. Vím již, proč; poněvadž se mu totiž velmi málo hodí argumenty a důvody, pokud jde o tyto země. Doplním tedy vývody pana předsedy jedním příkladem. Newyorský dělník vydělá průměrně 6 dolarů denně, to jest jisté. Za tuto denní mzdu 6 dolarů koupí 63 kg pšenice. Dělník u nás v Československé republice vydělá průměrně 30 Kč denně. (Německé výkřiky: Méně!) Jsem přesvědčen, že někteří lidé budou tvrditi, že jsem tuto mzdu ocenil příliš vysoko. Ale řekněme 30 Kč. Za těchto 30 Kč koupí si československý dělník 10 kg pšenice. Tedy za výdělek jednoho dne pracovního tam 63 kg a zde 10 kg, t. j. že živobytí dělnictva u nás jest šestkrát horší než tam. Vláda neměla opominouti uvésti toto porovnání, chtěla-li býti nestranná, nýbrž měla ukázati, jak se věci skutečně mají.
Konsolidace má dvojí účinky: Živobytí pracujících lidí v tomto státě kleslo jednak snížením mezd a platů, jednak ustavičným stoupáním drahoty téměř na 3/4 předválečného stavu. Když již tolik nadáváte na staré Rakousko - nikdo je nebude hájiti - avšak proč se pokoušíte snížiti životní úroveň lidí v tomto státě ještě o čtvrtinu životní úrovně ze starého Rakouska, jak jste ji také skutečně snížili? Větší bída, větší nouze širokých vrstev lidu jest jedna stránka konsolidace, druhá stránka jsou vzrůstající ohromné zisky velmi velké vrstvy. A, pánové, nepatří k ní jen keťasové a páni na burse, kteří bez námahy shrabují zisky, nýbrž široké a široké vrstvy tak zvaného středního stavu, především rolníci. Částí našeho programu jest přece podporovati všechna opatření, která jsou ve prospěch zemědělství, jichž je třeba ke zvýšení výroby. Avšak dnešní zemědělství, které prostřednictvím organisací a skladišť účastní se spekulace - nevytýkám mu to - toto zemědělství nemá práva žádati za případnou ochranu státu, jestliže spekulace selže, právě tak, jako bursovní spekulanti a keťasové, kteří mohou vyhráti a také jednou prohráti. Pravím to zvlášť jako odpověď na požadavek pana kolegy Rychtery, který zde již vytáhl s tím, že žádá podpory a ochrany státu pro zemědělskou výrobu. I my chceme chrániti zemědělskou výrobu, i my chceme zvýšiti zemědělskou produkci. Avšak musí především sloužiti spotřebě a nikoli spekulaci a nikoli plánům na obohacení celé vrstvy obyvatelstva. To jest následek konsolidace a vy, pánové, jste povinni, abyste si se vší vážností dali otázku, může-li pracující obyvatelstvo ještě déle vydržeti takovouto konsolidační a stabilisační politiku. Já tvrdím, že nikoliv, a domnívám se, že se velmi brzy budete moci přesvědčiti, že ani ten prudký tón, jehož použil zástupce pana předsedy vlády pro efektní závěr své řeči, není způsobilý řešiti problém a přivoditi uklidnění, jehož by si bylo přáti.
Máme pak další otázku, totiž otázku daní. Již jednotliví řečníci zdůraznili, že veškeré naše hospodářství jest příliš mnoho zatíženo. 1260 Kč na hlavu v Československu, 1000 Kč ve Francii, 800 Kč v Italii, 770 Kč ve Švýcarsku, 430 Kč v Rakousku, to jsou daňová břemena, připadající ročně na jednoho člověka v těchto státech. Máme daň z obratu a velmi mě těší, že jsem dnes slyšel z úst zástupce koaliční strany, že žádá, aby daň z obratu byla zrušena. Velmi mě těší, že jsem slyšel z úst tohoto poslance požadavek, aby byla zrušena daň z uhlí. Pan zástupce předsedy vlády prohlásil, že jsme daň z uhlí velmi snížili. Nechci zde mluviti o tom, stalo-li se to dobrovolně. Ve skutečnosti musilo 120.000 horníků 7 týdnů stávkovati, než k tomu došlo, a pak jsme stále ještě jediným státem na světě, který dnes vůbec ještě vybírá dávku z uhlí, věc, která nyní nikoli nepatrně přispívá k úpadku našeho průmyslu. Pan předseda vlády prohlásil také, že nákladní sazby byly sníženy skoro o miliardu. Prohlašoval také, že se účinky zlevnění ceny uhlí a nákladních sazeb neprojevily ve zlevnění cen. Jest to správné: Uhelné ceny byly od r. 1923 velmi podstatně sníženy, avšak spotřebitelé se všeobecně o tomto snížení cen nedověděli a neucítili toho, nýbrž pouze jednotlivá průmyslová odvětví - to připusťme - mohla tím býti poněkud lehčeji a lépe zaměstnána. Nákladní sazby byly sníženy, i to jest pravda. Sazby byly po postátnění propočítány, avšak nikoli snad hned po postátnění, nýbrž teprve za 14 měsíců, když již hospodářství utrpělo těžké rány. Ale jednu věc pan ministr zapomněl říci, že máme nejdražší sazby v Evropě, a zapomněl říci, co zamýšlí podniknouti, aby učinil přítrž tomuto nepoměru. Za dopravu 10 tun na 100 km platí se v Československé republice 480 Kč, v Německu 380 Kč - jsou to dnešní sazby v Rakousku 335 Kč, v Jugoslavii 183 Kč, v Polsku 157 Kč, v Maďarsku 209 Kč, v Italii 201 Kč, v Belgii 184 Kč, ve Francii 234 Kč.
Vidíte tedy, pánové, že jsou zde otázky, které jsou na překážku hospodářství, a které nepřímo podporují drahotu a působí nezaměstnanost. V různých povoláních máme těžké krise, hospodářské krise. Tak se na příklad v hornictví nepracuje nyní plně v žádném závodu. Úbytek mzdy způsobený tím, že se v některý den nepracuje, činí průměrně pro dělníka nejméně 80 Kč týdně. K tomu se druží drahota a, aby míra byla dovršena, právě v této době přicházejí berní úřady a žádají na těchto lidech osobní daň z příjmu, dlužnou za 5 let a hrozí exekucí mzdy. Berní úřady žádají v této době drahoty 4000 a 5000 Kč dlužných daní a působí nesmírné znepokojení. Veškeré naše úsilí, abychom po této stránce zjednali ulehčení, bylo marné a musíme prohlásiti: jestliže na základě lepší měny byla znovelována dávka z majetku, jestliže se tím prominuly bohatým vrstvám miliardy platů, pak se naskýtá finanční správě státu otázka, zda daně, které nebyly z nedbalosti berní správy 5 let vybírány, mohou býti zaplaceny nyní při znehodnocené kupní síle, zda daně za dobu vyšších mezd a horších peněz mohou býti vůbec zaplaceny při nižších mzdách a vyšších cenách. Odkud bere stát to mravní právo přicházeti vůbec s takovýmito požadavky, a to ještě v této době zostřené drahoty, to bychom chtěli rádi věděti! Výnos, jejž jsme vymohli a který nám pan ministr financí povolil po této stránce jako nejzazší hranici, poskytuje možnost splátek. Tím se však nic nepomůže. Musí býti proveden důsledně řez mezi těmito zameškáními berní správy.
Těchto daní nelze uvaliti na krk nevinným dělníkům a zvláště ne nyní.
Zástupce pana předsedy vlády není bohužel přítomen; dal bych mu rád otázku, otázku, která se týká konce jeho řeči. Řeč svou skončil těmito slovy: "Prosím, abyste při kritice měli na mysli blaho veškerého obyvatelstva a celého státu, neboť jen taková kritika může býti pro nás směrodatnou." A připojil k tomu: "Nemohli bychom dbáti těch, již dosud nenalezli správný poměr ke státu." (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Rád bych se byl otázal pana zástupce předsedy vlády, koho tím myslí, mluví-li o těch, kdo nenalezli správného poměru ke státu, kdo to vlastně posuzuje a podle jaké šablony se to měří. Jest velmi lehce možno, že pan zástupce předsedy vlády myslil, že správný poměr ke státu záleží v tom, je-li člověk členem Pětky či nikoli. Mínil-li to takto, pak musilo by se to co nejostřeji odmítnouti jako silná domýšlivost. Tvrdíme, že máme vůči veškerému obyvatelstvu v tomto státě více vědomí povinnosti, a musí-li to býti, i ke státu samému. Jest to opovážlivá řeč, uvážíme-li, že vláda po této stránce úplně selhala, a uvážíme-li její přímou vinu na snížení mezd a nynějších neutěšených národohospodářských poměrech; to jistě, ví bůh, nedává vládě práva, aby pronášela takovéto řeči a ve všech sněmovnách světa pravděpodobně všichni poslanci bez rozdílu stran protestovali by proti takovéto troufalosti.
Hospodářská politika tohoto státu, domnívám se, že se mi to podařilo v krátkých črtách vyložiti, jest škodlivá. Škodí státu a jeho národům, zvláště však jest namířena proti dělnictvu a zaměstnancům. Pod heslem konsolidace a stabilisace měny jest těžce ohroženo živobytí zaměstnanců a dělníků a tyto poměry překážejí zlepšení a ozdravění našeho národního hospodářství. Tato politika přes krásné řeči, po nichž dosud činy nenásledovaly, jest konec konců nepřátelská lidu. Že jest tedy také nepřátelská dělnictvu, rozumí se samo sebou. Nepřestaneme bojovati proti ní, dokud bude taková, a proto budeme také hlasovati proti vládnímu prohlášení. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je paní posl. Malá. Dávám jí slovo.
Posl. Malá: Protože se bude podrobným prohlášením vlády zabývati náš druhý řečník, omezím se jen na konstatování několika fakt rázu všeobecného. Kdyby tu seděl p. min. zásobování dr. Franke, zeptala bych se ho jménem žen-hospodyň, které již dávno svou nespokojenost přenášejí do ulic a z nichž také jedna, která se bránila proti vyhladovění, byla předevčírem poraněna, proč již v září minulého roku nalhával jménem vlády občanstvu, že boj proti drahotě jest jednou z nejdůležitějších součástek koaličního programu. Přece již tehdy pan ministr Franke musil věděti, že jeho kapitalističtí kolegové prosadí svůj zdražovací plán bez ohledu na jeho protesty. Protože tuto svoji zkušenost již loni zatajil, protože již loni hájil kapitalistickou koaliční kliku prohlášením, "že v hospodářském neklidu Evropy žádná vláda nemůže dělati zázraků", je stejně vinen a stejně odpovědný za všechno zoufalství občanů drahotou soustavně vyvlastňovaných. Jsou stejně odpovědnými obě socialistické, ministerské i poslanecké frakce, protože od září nenalezly ani chvilky času, aby zvonily na poplach proti drahotě aspoň domácích lupičů.
Teprve po velkém náporu komunistů na ulicích, v parlamentě, tisku a trzích rozehřály se socialistické listy na tolik, že začaly volati po vládním prohlášení a po laciném chlebě pro dělnictvo. Přišly s křížkem po funuse. Obyvatelstvo je již dávno rozhořčeno nad tím, že je drancováno, tak bez pomoci vykořisťováno, dělníci, pokud jsou bez zaměstnání, vydali se z posledního groše a nenajedli se. Zoufalé a bezútěšné jsou poměry nezaměstnaných. A tak začíná býti již všem pracujícím srozumitelným a sympatickým komunisty proklamovaný požadavek boje za zvýšení mezd a svržení koalice, jejíž vládní éra je vyjádřena úplným zbídačením pracujících vrstev obyvatelstva. Působí velmi nepoctivě a lživě tato dodatečná kampaň socialistické žurnalistiky proti drahotě, protože socialističtí poslanci měli již několikráte příležitost, aby proti drahotě vystoupili. (Výkřiky posl. Merty.)
Již v listopadu minulého roku podal komunistický klub návrh tisk 4976, aby byla ihned snížena cla na nejnutnější předměty denní potřeby a aby byla zvýšena cla na lahůdky. Tu byla příležitost pro vládní socialisty, aby byl návrh rychle projednán, jen že oni byli již na tolik zpracováni svými agrárními a národnědemokratickými spojenci v tom smyslu, aby připustili zavedení cel v jakékoli formě. Nápadným důkazem toho jsou lednové články "Práva Lidu", v nichž se již začala sondovati půda pro řešení otázky obilních cel. Jenže ostravská konference soc.-demokratických dělníků zatím spletla tento infamní rozpočet svých vůdců. A také pan Stříbrný se po několik měsíců marně ve své straně namáhal, aby lidem dokázal, že obilní cla a vyplývající z nich drahota jsou dobrodiním pro stát. A tím jsme u jádra věci: vládní socialisté svou netečností k tomuto komunistickému návrhu ulehčili situaci vládě, která nadhozením otázky obilních cel již po žních dala signál velkoargárníkům a všem lichvářům, aby nahromadili velké zásoby obilí, na nichž by pak po zavedení cel ohromně vydělávali.
Zároveň v prosinci m. r. podal poslanecký klub komunistický, poukazuje na rostoucí drahotu a na bídu pracujících vrstev, v poslanecké sněmovně podrobný návrh, aby vláda veřejně a závažně prohlásila, jaká opatření hodlá proti drahotě a bídě pracujících vrstev podniknouti. Ve svém návrhu předložili jsme vládě řadu konkrétních otázek, žádajíce, aby na ně odpověděla. Naše otázky byly tyto:
1. Je vláda ochotna zrušiti daň z obratu ze všech poživatin, sloužících výživě pracujících vrstev, a ze všech předmětů denní potřeby těchto vrstev, vyjma skutečný luxus?
2. Je vláda ochotna zrušiti všechny spotřební daně, zatěžující pracující třídu, zejména daň z cukru, všeobecnou daň nápojovou, vyjma daně na luxusní nápoje, daň z masa a daň z uhlí?
3. Je vláda ochotna zrušiti dopravní daň a snížiti podstatně tarify a poplatky, jež zdražují nutné potraviny a předměty denní potřeby a konečně zrušiti dovozní cla na poživatiny, jež slouží nebo mohou sloužiti opravdové výživě pracující třídy?
Kromě těchto opatření, souvisících přímo s drahotou, ve svém návrhu žádali jsme zvýšení daně prostého existenčního minima na 18 až 20 tisíc Kč ročně, zrušení pozemkové daně pro malé zemědělce, zavedení vzestupné daně z majetku, zamezení vývozu, zařízení továren a zamezení propouštění zaměstnanců, zamezení porušování 8hodinné doby pracovní, dostatečnou podporu v nezaměstnanosti, zlepšení ochrany nájemníků v ten smysl, aby bylo zakázáno zvyšování činží a vypovídání z bytů, jakož i lepší ochrany poměrů státních zaměstnanců.
Sociální demokraté a čeští socialisté znemožnili svým hlasováním, aby byla vláda včas přinucena prohlásiti, jaká opatření hodlá učiniti proti drahotě a proti bídě pracujících vrstev. Proto použil poslanecký klub komunistický první příležitosti a ještě před první schůzí v poslanecké sněmovně po vánočních prázdninách podal vládě naléhavou interpelaci o rostoucí drahotě. Vláda i koaliční strany spolu se stranami vládních socialistů se i ten stokráte vyhnuly odpovědnosti, odložily další schůze sněmovny i debatu o drahotě. Ministerský předseda Švehla v době, kdy statisíce příslušníků dělnické třídy i středních vrstev trpěly účinky stále stoupající drahoty, odjel léčiti se na jih. Mezitím ceny rapidně stoupaly. Jestliže teprve po uplynutí 14 dnů po naší poslední interpelaci přichází vláda se svým protidrahotním prohlášením, není to nic jiného nežli pustý podvod. Vláda totiž se odhodlala k svému prohlášení teprve v okamžiku, kdy ceny obilí na světovém trhu opětně klesaly a kdy nebude již vůbec žádnou její zásluhou, klesnou-li také u nás.
Vláda však chce vzbuditi dojem, jakoby její prohlášení a předstíraná opatření přímo pokles drahoty vyvolala. Při tom však jako jednu z hlavních zásad svých protidrahotních opatření vynáší odpoutání domácích cen mouky a obilí od cen amerických. To neznamená nic jiného, nežli že ceny mouky a obilí, které u nás ohromně stouply, budou udrženy na značné výši přesto, že ceny v Americe klesly pod tuto úroveň. Vláda, která cynicky trpěla, aby zejména v posledních 14 dnech drancovali lichváři v pravém slova smyslu kapsy konsumentů, nebude nyní vlastně stabilisovati nízké ceny, nýbrž takřka ceny maximální. A proto znovu zdůrazňujeme, že jsou to vládní socialisté, kteří zamítli náš včasný návrh a kteří svolili, aby vládní prohlášení o drahotě a opatření proti ní byla odložena.
Aby bylo souručenství vládních socialistů s keťasi a lichváři nějak maskováno, snaží se obě vládně socialistické strany odvraceti pozornost čtenářů na jiná pole. Lidem kručí v žaludku, mají starost, jak budou živi, a "České Slovo" přináší dlouhé stati o životě a smrti korunního prince Rudolfa. "Právo Lidu" ve službách buržoasie a její vlády vykrmuje své čtenáře idiotskými zprávami a lžemi o komunistické straně. Švehla se Šrámkem a Kramářem si mnou radostí ruce nad tím, jací jsou ti socialisté chlapíci. Nejen že dovedou národ zabavovati, nýbrž oni ještě umějí podrážděnost a neklid lidu odvraceti vší silou a všemi prostředky od cesty, která již nyní počíná býti koalici nebezpečnou.
Tento socialistický švindl a lokajské přisluhování zájmům velkoprůmyslníků a velkoagrárních vykořisťovatelů nestačí však již ke svádění pracujících mas. Pracující lid již poznal svého nepřítele. A i ti proletáři, kteří nečtou komunistického tisku, cítí v těchto dnech prudký odpor a bezmezné opovržení nejen vůči československé kapitalistické buržoasii, ale především vůči jejím socialistickým lokajům.
Vláda dnes přichází s prohlášením; to znamená, že agrárníci dovolili socialistickým ministrům, aby něco řekli, a oni s jejich svolením mluví. Pět měsíců všichni mlčeli, jako by se nic nedělo. Zatím se zdražila mouka, chléb, pečivo, pivo, zápalky, železniční tarify, telefonní poplatky, textilie, dříví i obuv. Jednomletá bílená mouka byla vpašována do obchodu, chystá se daň z nápojů, chystá se zvýšení jízdného na elektrických drahách, chystá se zvýšení nájemného. Kartel cukrovarníků a řepařů zůstal nejen nedotčen, ale spekuluje ještě se souhlasem vlády na nové zvýšení cen cukru v příští kampani.