Předseda (zvoní): Žádám pana poslance Buriana, aby se ve svých výrazech mírnil.
Posl. Burian (pokračuje): Pan ministr Stříbrný jest z oněch ministrů, z oněch příslušníků českých socialistů, který rád o sobě říká, že on dnes jest sice ministrem, ale přece jen při tom zachovává své dobré staré socialistické přesvědčení a své staré dobré socialistické srdce.
Bylo možno snad, že tomu mnozí také věřili, ale dnes sňal také tento pan ministr svou masku a dnes také tento pan ministr v žádné jiné úloze zde nevystoupil, než v úloze vrchního policajta kapitalistů Československé republiky a tím také kapitalistů mezinárodních.
Je možno jeho výklad hravě vyvrátit prostě, když přečteme si několik málo vět z dnešního zpravodajství Tribuny, která o věcech ví něco docela jiného. Jak to bylo s tím pleněním, o kterém zde mluvil pan ministr Stříbrný? Ve zprávě Tribuny je výslovně řečeno takto: "Při házení cihel a tlaku davu na výkladní skříně bylo rozbito mnoho velikých tabulí výkladních skříní." Došlo tedy k tlaku, ne k nějakému úmyslu, nýbrž z této srážky byl vyvolán tlak, kterému podlehl i ten zástup, a tak došlo tam k rozbití několika tabulí. Žádného plenění nebylo!
Policie sama vyvolala vše, a bylo to tak, jak to naznačuje "Tribuna" jasně těmito několika málo větami, které si dovolím přečísti: "Když několik zvláště výbojně si počínajících osob - tak to začalo - bylo udeřeno obušky, počal se dav stavěti na odpor; kdy pak poblíže "Národní Politiky" byl do policie hozen četnými dráty protažený kus sádrové sochy, policie tímto činem rozrušená postupovala nyní rázněji, odpor davu se však stupňoval k protiútoku. Policie přišla do tísně, vypálila několik ran pro postrach, při nichž jakýsi mladík poblíže obchodu Kulíkova klesl, střelen do týla, k zemi."
Nebylo stříleno z řad zástupu, z řad demonstrujících, nýbrž policajti začali bíti obušky a z tohoto pak vzešlo vše ostatní. Policajti také podle této zprávy první začali do dělnictva stříleti. Není také pravda, že bylo ze zástupu stříleno do policie, protože o tom svědčí zpráva policejní sama, která udává, že bylo tolik a tolik policajtů raněno, ale všechna tato poranění policie jsou uvedena v tom smyslu, že dostali ránu cihlou a různými jinými věcmi, jenom ani jedna střelná rána není uvedena.
Zde pan náměstek ministerského předsedy chtěl věci vylíčiti tak, jako by zástup lidu, demonstranti, byli na to připraveni. Pan náměstek ministerského předsedy zase se nestyděl říci, že byla tato věc zorganisována, on nestyděl se říci i vymyšlenou bajku policejní, že se konala nějaká důvěrná schůze jakési výbojné útočné čety, pan náměstek ministerského předsedy se nestyděl užíti všech těch frází a lží policejních zpráv, a tím operoval proti těmto demonstrujícím a proti tomuto dělnictvu.
Jak vznikly věci? Byl jsem toho svědkem sám a mohu téměř s dostatečnou jistotou říci, že byla věc takto: Na Václavském náměstí najednou policie myslila, že musí jednat jinak, než jednala vůči demonstraci majitelů domů, a najednou uznala policie za nutné na Václavském náměstí nikoli demonstranty připustiti dále až k Museu, nýbrž začala manifestanty rozháněti a hnala je z prostředka náměstí, kde byly husté massy, na oba chodníky. Tím, že je hnala na oba chodníky, nastala na obou chodnících značná stísněnost, davy tam byly pohromadě velmi hustě a teď stalo se, že tam z kavárny "u Zlaté husy", ne ta spodina, o které zase naprostou lež zde byl pan náměstek ministerského předsedy z policejní zprávy přednesl, nijaká taková spodina, nýbrž ta smetánka, která seděla ve "Zlaté huse", začala vyplazovati jazyky na demonstranty, začala si z nich dělati posměšky a nato začali demonstranti provolávati hanbu a policie zakročila svými obušky a zakročila svými revolvery a střílela tam, jak jen mohla. A střílela do utíkajících, bila všechny tam přítomné. A je charakteristické, že jeden z těch postřelených je příslušníkem českých socialistů, který tam buďto šel také demonstrovati s námi, tedy pokládal také tento český socialista za potřebu podporovati demonstraci komunistů proti drahotě, anebo byl tam jenom procházkou. A je jisto, že velmi mnoho procházejících se tam dam, slečinek i pánů dostali od policistů obušky pořádných a důkladných ran. Nevím, nestalo-li se to právě jim, kteří přirozeně za takových okolností nejvíce se tlačili ke zdi, a zdali je bychom neměli dnes naznačiti za ty, kteří chtěli "drancovati", totiž že jim se stalo to, že oni přišli k těm sklům, protože se schovávali dozadu, a že oni rozbili tato skla, aniž nějakých takových úmyslů měli.
Mimo to se stalo, jak zde zpráva "Tribuny" praví, jak je to také pravda, že byla tam hozena z okna nějaká váza, ale nikoli na ty policisty. Demonstranti přece nechodí s vázou na náměstí demonstrovati! Když již někdo by nám chtěl namluviti, že chodí demonstrovati s revolvery, budiž, ale když nám někdo zde namlouvá, že šli tam s vázou demonstrovati, není to pravda, nýbrž zase buržoasní smetánka, která tam bydlí, shora na tyto demonstranty hodila tuto vázu. A pan policejní komisař tam přítomný Tiegel dal pak rozkaz ke střílení. On tam byl poslán. Pán ten, dověděl jsem se, je také zapleten v korupční lihovou aféru.
Tento pán je prý svými představenými pokládán za vyloženého alkoholika a ten ovšem má nervy v takovém pořádku, že když ho tam poslali, on pak dal takovýto pokyn. Jeho zpráva, kterou předkládá nyní, je tak věrohodná, jako věrohodné svědectví učinil včera nebo předevčírem někde zde v Praze u soudu. Já pána toho vůbec neznám. Představil se mně tam nějaký pán, ale tento pan Tiegl prý vypadá úplně jinak než ten pán, který se mně tam představoval. A ta zpráva o tom, že bych byl řekl, že věci na Václavském náměstí učinila nějaká spodina pracujícího lidu, nějaká naše spodina, nezakládá se naprosto na pravdě. Je to úplný výmysl. Já nikoho z těch demonstrantů - prohlašuji to zde veřejně kteří tam byli, za žádnou spodinu nepokládám. Na Václavském náměstí demonstroval pracující lid pražský a žádná spodina tam nedemonstrovala a žádná spodina tam nic nespáchala. Co tam spácháno bylo, celá ta perversní krvavá řež na Václavském náměstí byla spáchána policií a odpovědnost za to má tato koaliční vláda. (Výkřiky.) Jak tam si počínali, o tom nám, aniž si přál uveřejnění, zaslal dopis, jen tak nahozený tužkou, aby se omluvil pro schůzi klubovní, p. posl. Haken. Poslal našim kolegům a soudruhům přípis, ve kterém je uvedeno toto: "Milý soudruhu! Včera večer, když jsem chránil dělníky před policisty na dolejším konci Václavského náměstí, vrhli se 2 policisté na mne a bili mne obušky do hlavy tak (Slyšte!), že jsem zavrávoral. Nebýti redaktora "Národní Politiky" p. Haise, jenž proti nim zakročil, byli by mne ti surovci snad ubili. Byli rozběsněni jako divá zvěř. Dokud trvala demonstrace, ještě jsem se držel, hned po ní musil jsem však ulehnouti. Z boule, již mám na hlavě, bych si nedělal ničeho, ale v noci jsem vrhl a mám silné bolesti hlavy - patrně otřes mozku. Do parlamentu nemohu přijíti, mám též slabé závratě."
Z toho vidíte, jakým způsobem policie na Václavském náměstí řádila, jak si tam počínala. Nyní jest potřebno, abychom ještě zkoumali, z jakých příčin vlastně vláda, dnešní koaliční vláda tímto způsobem si počíná. Je to vysvětlitelno z celé politiky vlády koaliční. Tato koaliční vláda chce násilným způsobem udržeti politiku a společenské řády, které jsou odsouzeny k zániku. Kapitalisté chtějí drahotu, chtějí krutými daněmi, žebráckými mzdami, nezaměstnaností udržeti a sanovati kapitalistický společenský řád. Chce-li toto kapitalistická třída, musí k tomu používati drakonických prostředků a v těchto drakonických prostředcích jsou kapitalistické třídě nápomocni vládní socialisté. Vládní socialisté vypadají dnes ve veřejnosti tak, že každé chvíle slyšíme je mluviti, že jsou pro demokracii, že jsou proti drahotě. Dnes tito vládní socialisté roní krokodýlí slzy a říkají, že oni jsou proti tomu, jak soudy vystupují proti dělníkům, že jsou proti censuře. Natropili ohromně mnoho spektáklu, když censura v Národním divadle zakázala jednu divadelní hru. Tito vládní socialisté při každé příležitosti dnes vyhlašují, že opravdu v nich ještě nějaké socialistické cítění jest. Řeknu, jak to jest s tím vaším prohlašováním se proti drahotě, pro demokracii a pro všechny tyto věci. Je to tak, jako když některý abstinent - což prý se také stává prohlašuje veřejně, že on jest veliký a znamenitý odpůrce alkoholu, ale tajně alkoholu holduje a je velikým opilcem. A tak je to také s veškerým ujišťováním o socialismu a demokracii vládních socialistů. Veřejně prohlašují se proti kapitalismu, prohlašují se pro socialismus, ale ve skutečnosti vy vládní socialisté holdujete alkoholismu-kapitalismu a tak, jako ten abstinent, který tajně pije a je opilcem, je ve skutečnosti pokrytcem a lhářem, také vaše socialistická politika není ničím jiným než politikou lží a podváděním pracujícího lidu.
Vy vždycky říkáte: Vy komunisté to všecko děláte, rozrážíte, rozvracíte! A poněvadž theoreticky a politicky nechcete věci pochopiti a protože je potřebno říci to veřejnosti velmi lidově, učinil bych to lidovým způsobem s použitím určitého obrazu. Je to tak, jako když v lese je nějaký lupič, proti kterému se usnesou tři lidé, že proti němu půjdou a jej zdolají. Ale když potom přijdou do lesa, tu dva z těchto lidí se odtrhnou a přidají se k tomu lupiči a řeknou si: raději budeme dělati s ním společnou politiku. A co je to kapitalistická společnost? Nic jiného, než lupič na dělnické třídě! A vy jste spojenci tohoto lupiče na dělnické třídě! V tom spočívá všechen kámen úrazu a v tom spočívá odpor nás proti vám a v tom spočívá veškero naše úsilí, aby ony dělnické massy, které stojí za vámi, oddálily se od této vaší politiky a aby sjednoceny v jedné jediné frontě, postupovaly společně proti kapitalistické třídě, proti kapitalistickému společenskému řádu.
Co se dnes děje v rozsahu celé Československé republiky? Soudy vynášejí kruté tresty za pouhé pronesené slovo, vidíme krveprolévání, konfiskace časopisů. Ale přes všechno toto pronásledování a všechny tyto persekuce si ani neuvědomujete, že tím pracujete soustavně pro reakci a že tím pracujete dokonce i pro Habsburky, o nichž se dnes praví a mluví, že opětně mají zálusk dostati se do Uher a Rakouska a odtud zajisté by měli zálusk dostati se dokonce i dále. A vaše počínání, celý zostřený kurs, všechno to, co vy proti dělnické třídě a proti komunistické straně podnikáte, to dosti vhodnými slovy již staří chartisté v letech 50tých v Anglii dovedli posouditi a odsouditi a tenkráte to dovedl pracující lid pochopiti.
Na jedné schůzi v Halifaxu v roce 1852 vůdce chartistů Arnošt Jones mluvil proti svému liberálnímu protikandidátu za ohromného souhlasu všeho shromáždění takovýmto způsobem: "Voliči a nevoliči! Vyložil jsem vám jen některé sociální a politické reformy, za jejichž okamžité uskutečnění se zasazuji, jak jsem to učinil již roku 1847. Za to však, že jsem chtěl vaši svobodu rozšířiti, byla moje svoboda okleštěna. Poněvadž jsem chtěl chrám svobody zříditi vám všem, byl jsem uvrhnut do vězení jako zločinec a zde na mé levici sedí jeden z mých nejhorších žalářníků." Jako ten chartista liberály prohlásil za žalářníky, tak také vy, vládní socialisté, nejste ničím jiným než žalářníky těch, kteří dnes bojují ještě v pracujícím lidu proti kapitalistickému společenskému řádu. Pokračoval pak Arnošt Jones takto: "Ježto jsem hlas svůj chtěl propůjčiti pravdě, byl jsem odsouzen k mlčení na 2 roky a jeden týden, uvrhli mne do vězení a do samovazby bez inkoustu, péra a papíru, ale zato jsem směl dělati vězeňské práce." A obrácen přímo ke svému protikandidátu, kterého jinak nepojmenoval než jako svého žalářníka a žalářníka jiných, končil takto: "Dva roky a jeden týden triumfoval jste vy, dnes však nadešel můj den. V srdci všech zde přítomných Angličanů vyvstane mně duch pomsty. Slyšte! Neslyšíte šumění jeho křídel vznášeti se nad mořem zástupů? Možno namítnouti, že je to soukromá věc, ale není to pravda. Není to žádná soukromá věc, neboť kdo nemá soucitu se ženou uvězněného, nemá citu ani pro ženu dělníka. Kdo necítí s dětmi uvězněného, necítí také s dětmi otroků práce." Dnešní vládní socialisté, dnešní koaliční vláda pronásledováním a nejen pronásledováním, obušky, policajty a revolvery, střílením do lidu a vším možným způsobem daleko více ukazuje, že nemá žádného citu, žádného porozumění pro dělnickou třídu.
My, když trváme na svém ostrém protikapitalistickém stanovisku, plníme jen to, co kdysi předseda sněmovny této vyjádřil v jedné své práci těmito slovy: "Teprve tehdy, až v lidu českém zvítězí úplně komunistické snahy novověké, snahy moderního socialismu, pak nastane zase doba triumfu pro pronásledované a utlačené, zlatá doba opravdové samostatnosti českého lidu."
My jsme věrni tomuto programu a vládní socialisté obou barev tento program zradili a stojí dnes výlučně na straně kapitalistické třídy. Neodpovídá to složení obyvatelstva Československé republiky a v tom je vlastní kořen velikého rozporu a velikého neklidu v pracujícím lidu. Obyvatelstvo Československé republiky je složeno z drobného lidu, dělníků, pracujícího lidu, drobných venkovanů, drobných úředníků a proto zde v Československu odpovídá poměrům vláda tohoto drobného lidu a ne vláda dnešní. Pryč s touto dnešní vládou! Chceme vládu dělníků a malých rolníků, ale tuto vládu malých rolníků a dělníků dostaneme jen, když půjdou také pryč vládní socialisté. Pryč s touto vládou, pryč s vládními socialisty! (Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda: Nahlédnutím do stenografického zápisu jsem zjistil, že p. posl. Burian použil slov: . . . stojí dnešní vláda dnes, stojí dnes pan ministerský předseda v mých očích hluboko pod úrovní ubohého, bídného, mrzáckého rakouského kobylkáře."
Za tento výrok jej volám k pořádku. (Odpor komunistických poslanců.)
Slovo má dále pan posl. dr. Srdínko.
Posl. dr. Srdínko: Slavná sněmovno! Chci nejprve dotknouti se politováníhodných událostí, které se sběhly včera večer a které byly vládou zde vyloženy. Považuji za svou povinnost jako poslanec pražského volebního okresu nejprve vysloviti uznání všem členům stráže bezpečnosti, kteří podle své povinnosti služební proti rušení veřejného pokoje a pořádku se postavili a z nichž mnozí utrpěli zranění. V druhé řadě vyslovuji účast všem občanům, kteří náhodou nezaviněně dostali se do míst, kde rušitelé pořádku vyvolali zakročení stráže, a byli raněni. Někteří z postižených občanů jistě zcela nevinně přišli v ta místa, jiní z obvyklé velkoměstské zvědavosti, Snad to bude ponaučením pro příští dobu, aby klidní občané pražští nedělali stafáž táborům a průvodům živlů státu nepřátelských. Konečně také však vyslovuji účast i občanům, kteří svedeni byli falešnými vůdci a dali se naverbovati proti orgánům státním a dnes nahlížejí pošetilost svého jednání.
S energickým zakročením vlády a policejních orgánů souhlasí dnes ohromné procento pražského občanstva bez rozdílu povolání a já žádám vládu, aby poučena včerejšími událostmi, netrpěla žádné průvody, zvláště elementů státu nepřátelských jednak proto, že tím je v hlavním městě státu ohrožena bezpečnost a veřejný pořádek, jednak tím že ohroženo je klidné domácí obyvatelstvo pražské, které v hodinách večerních, na př. včera, jde na procházku nebo obstarává své pochůzky. Od vlády očekáváme, že všemi prostředky, které má podle zákonů po ruce, postaví se proti všem elementům, které chtějí rušiti pokoj a veřejnou bezpečnost ať v Praze, ať kdekoliv jinde. V tom směru očekáváme od vlády pevnou a silnou ruku a vláda může býti jista, že má za sebou nejen majoritu parlamentu, nýbrž i velkou majoritu občanstva tohoto státu. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Vychází najevo, že, co se včera přihodilo, bylo připraveno a organisováno, a že mělo jiné účele, než hledat prostředky proti drahotě. Spíše jest v tom spatřovati snahu, aby byl proveden důkaz pro Moskvu o existenci a zbolševisování československé strany komunistické. Jisto je, že projevu účastnily se elementy cizí, Rusové a osoby mladistvé, jak dokazuje seznam poraněných.
Ti poslanci komunističtí, kteří včera a dnes zde sehráli bohapustou demagogickou komedii, ve svém duchu jistě jsou přesvědčeni, že touto cestou se drahota neodstraní, a proto také jste mohli vidět, že předseda komunistického klubu posl. Haken, učitel, dnes nepřišel. Nařídila-li Moskva demonstrace proti drahotě u nás, měla si uvědomiti, že hlavní příčinou hospodářského rozvratu a drahoty v celé Evropě je komunistická vláda v Rusku, která Rusko zničila a tak vyloučila z evropské hospodářské soustavy. Místo, aby Rusko dodávalo obilí Evropě, jak se dělo dříve, musí obilí kupovati a statisíce lidí hyne hladem v Rusku za vlády bolševické. Bohudík, velká většina československého národa, ale i většina dělnictva československého odmítá ďábelské methody bolševické, protože ví, že by znamenaly konec konsolidace, že by znamenaly rozvrat, bídu, zničení naší svobody, zničení demokratické republiky a že by znamenaly nové otroctví. (Výborně!)
Slavná sněmovno! Zahájili jsme již čtvrtou drahotní debatu, která tentokráte obšírným prohlášením vlády dostala širší základnu, základnu přirozenou, protože drahota, to jest vysoká hladina cenová, je v nerozlučném spojení s financemi všeho veřejného i soukromého hospodaření a s valutou státního celku. Se stanoviska stranického vítám tuto debatu, protože budeme míti příležitost jasně a ciferně dokázati, že československé zemědělství není příčinou této drahoty a že nemá zájmu na těch vysokých cenách, kterých jsme byli svědky v posledních dnech na bursách.
Mám v úmyslu zabývati se tou částí vládního prohlášení, ve kterém činí se určitá proposice pro další vývoj našich valutárních poměrů, a připomínám, že druhou částí vládního prohlášení bude se zabývati jiný kolega mého klubu. Přihlásil-li jsem se jako první řečník z vládních stran ke slovu, byla toho příčinou okolnost, že jako rozpočtový referent se domnívám, že mohu uvésti pro debatu některé doklady zajímavé pro slavnou sněmovnu, pro naši veřejnost a pro veřejnost zahraniční. Byl bych povděčen, kdyby vážené politické strany této slavné sněmovny použily této velké debaty ku prospěchu svého voličstva i celého státu a na rozdíl od dřívějších drahotních debat mluvily nikoliv agitačně se stanoviska strany, nýbrž se stanoviska celostátního.
Jako ve svých zprávách o rozpočtu státním snažím se vždy popularisovat všechny otázky a význam státního finančního hospodaření a zachycovati zájem nejširších vrstev občanstva pro jednání rozpočtová - a mohu s radostí konstatovati, že za těch sedm rozpočtových debat možno zjistiti patrný pokrok v žurnalistice i ve vrstvách občanských pro chápání významu státního rozpočtu - tak chci dnes se svými slabými silami pokusiti se jednak popularisovat problém valutový, jeho význam pro jednoho každého občana a jeho spojitost s tvořením cen všech potřeb, jednak dáti další pevné podklady pro posílení důvěry občanů ve finanční hospodářství státní a pro zpevnění důvěry k československé koruně.
Mám starou zkušenost, že pouhá tvrzení, pouhé věty a fráse nenalézají tak pochopení a víry u vrstev lidových, jako mluva čísel. A proto se chci i dnes této cesty přidržeti a úředními doklady, které jsou přístupny veřejnosti naší i cizí, doložiti pravdivost svých tvrzení.
Valutou nebo měnou nazývají národní hospodáři soustavu státních platidel v určité zemi a podle počtu států máme také různý počet valut. Ve vnitřním životě státu může stát na podkladě své suverenity zavésti platidla, kterým dá hodnotu svou autoritou. Avšak ve styku mezinárodním je nutno uvésti cenu platidel v soulad s cenou všeobecně uznávaného zboží, kterým nyní jest jedině a výhradně zlato. Platidla toho druhu jsou plnohodnotná a snahou státu jest přiblížiti ceny platidel papírových nebo jiných autoritativních peněz cenám mezinárodních platidel kovových, to jest zlatých. Další snahou musí býti udržeti autoritativní peníze na poměrně málo proměnlivé výši.
Tyto předpoklady dobré valuty byly ve všech státech evropských válkou naprosto porušeny, neboť byla přerušena spojitost mezi penězi papírovými a jejich zlatým podkladem, a výsledek přerušení toho poměru byla zkáza a rozvrat financí skoro všech států evropských. Úkolem let poválečných jest přivésti valuty evropské opětně do stavu normálního, a to jest jedním ze třech důležitých bodů, z nichž skládá se problém konsolidace poválečné Evropy. Prvním bodem tohoto problému jest konsolidace politická, to jest zabezpečení míru, druhým bodem jest normální duševní i fysická výkonnost evropského lidstva a třetím bodem jest vytvoření normálních národohospodářských vztahů mezi evropskými státy na podkladě zdravých stabilních valut.
Někdo by mohl namítnouti, že je to tedy otázka mezinárodní a že možno přistoupiti k řešení internacionálně, pro všecky státy. To není možno z těchto důvodů:
1. Sám teoretický podklad řešení problému valutového jest nejasný u národohospodářů evropských, a to jak u těch katedrových, tak u praktiků. Nejzákladnější pojmy o teorii valuty jsou sporné a stoupenci nominalismu jsou ve při se zástupci metalismu. Tito vidí cenu peněz jedině ve spojitosti měny se zlatým podkladem, oni hlásají, že cena peněz spočívá pouze ve vůli státní organisace, tak, jak tomu bylo ve středověku, v době feudální. Dále prou se teoretikové o různé poučky o funkcích peněz, o vlivu oběživa na tvoření cen atd. Podle toho, který směr teoretiků v tom či onom státě má převahu, postupuje také správa státní při řešení sanace své valuty.
2. I kdyby teoretikové všech států shodli se na společném hledisku o valutě, nebylo by možno uniformně sanovati valuty evropských států, protože poměry rozvratu valuty jsou v každém státě jiného stupně a kromě toho vlastní podmínky politické, finanční, hospodářské i sociální, na nichž úprava valuty nesmírně závisí, jsou v každém státě zcela individuelní a zvláštní. Nelze proto očekávati nápravu naší valuty podle nějakého mezinárodního receptu, nýbrž - protože o naši valutu a její uspořádání nebude se nikdo cizí starati se zájmem státu prospěti - musíme se celým problémem prokousati sami, musíme si teoreticky i prakticky pomoci sami.
Musím veřejně doznati, že pro popularisaci problému valutového stalo se u nás dosud velmi málo. Kromě několika teoretických a praktických národohospodářů zabývala se otázkou úpravy valuty hrstka jednotlivců, a spisů srozumitelných průměrnému inteligentu napsáno bylo sotva několik. A přece, jak později ukáži, musí se o otázku sanace naší měny zajímati veškeré občanstvo a musí se program úpravy tak veřejně prodiskutovati, aby to, co vyjde jako nejlepší, stalo se majetkem veřejného mínění a aby tak majorita státotvorného občanstva se postavila na stráž naší valuty, jak správně ve svém spise to žádá dr. Fořt.
Žijeme v sedmém roce vlastního státu a v otázce valutové panuje ve veřejnosti taková mlha, takové temno, že průměrný občan náš podobá se chodci, který v neznámé krajině je obklopen mlhou, která mu nedovoluje prohlédnouti ani na tři kroky vpřed. Tato nedostatečná orientace občanstva, tato nevyjasněnost našeho sanačního programu valutového ve veřejnosti je příčinou zjevů, které tak často vidíme, že zlá vůle nepřátel státu může tak lehko rozšiřovati poplašné zprávy o nejistotě naší koruny a že těmto zprávám tak lehko se uvěřuje a dále jsou kolportovány.
Proto děkuji vládě, že konečně proslovila ve svém dnešním prohlášení jasné slovo o svých úmyslech pro nejbližší dobu, a prosím jen, aby také veškeré další kroky, které nutně budou následovati, byly prodebatovány, přesvědčivě usneseny, veřejností sděleny tak, aby rozptýlila se ona valutová mlha, která zabraňuje naší veřejnosti viděti v otázce úpravy valuty hezky daleko vpřed.
Chci tedy nakresliti přítomný stav, ve kterém v otázce nápravy naší valuty se nalézáme, jakož i postup, jak si představuji další kroky i čas, ve kterém se to všechno bude odehrávati. Hlavními dvěma sloupy valuty každého státu je rozpočet bez deficitu a aktivní platební bilance proti cizině. Přihlédněme k tomu, jak tyto dvě složky nebo tyto dva podklady valuty u nás vypadají.
Je dostatečně známo, že naším heslem od prvních dnů nabyté svobody byla finanční soběstačnost. Věděli jsme dobře, že naši nepřátelé počítali s tím, že se náš stát finančně neudrží a že Evropa se tak přesvědčí, že dala svolení k vytvoření státního útvaru, který není schopen samostatného života a že Evropa buďto bude musiti se oň starati, nebo dáti souhlas k jeho zániku. Vědouce dobře o těchto očekáváních našich nepřátel domácích i za hraničních, podnikli jsme obrovský úkol finančně si vystačiti. Zvěčnělý ministr dr. Rašín přicházel do revolučního shromáždění s jednou daní za druhou a my jsme návrhy jeho schvalovali. A účinek těchto finančních opatření dostavil se záhy v našem státním hospodářství. Stačí přihlédnouti jen ke skutečným příjmům prvních 5 roků, 1919 až 1923, které plynuly do státní pokladny na daních, poplatcích a různých příjmech. R. 1919 bylo to pouze 1957 milionů, r. 1920 5453 milionů Kč, r. 1921 8630 milionů, r. 1922 8727 a r. 1923 8827 milionů.
Připočteme-li k těmto příjmům státním na daních i ostatní státní příjmy, vidíme ohromný rozvoj státního hospodářství v příjmech. R. 1919 státní pokladna přijala 4736 mil. Kč, roku 1920 již 12·7 miliardy, roku 1921 20·7 miliardy, roku 1922 18·9 miliardy a roku 1923 15·6 miliardy. Činily tedy skutečné příjmy v prvých pěti letech 72.8 miliardy, což bylo o 3.669,000.000 více, než rozpočty očekávaly.
Co se týče skutečných výdajů, ačkoliv na těchto prvých 5 roků byly rozpočteny částkou 82.817,000.000 Kč, činily skutečné výdaje pouze 74.083,000.000 Kč, takže výdaje byly proti rozpočtu menší o 8.734,000.000 Kč, čímž následkem větších příjmů a menších vydání očekávaný rozpočtový schodek, který měl činiti za těch 5 roků 13.686,000.000 Kč, zmenšil se o 12.403,000.000, na pouhých 1.283,000.000 Kč.
Nové daně, které jsme v republice zavedli, umožnily nám svým výnosem finanční život v prvých pěti letech, při čemž pouze jedenkráte jsme požádali o zahraniční půjčku. Nepřátelé našeho státu, kteří počítali s finančním shroucením státu v prvých dobách, byli trpce zklamáni, neboť bez jejich pomoci a proti jejich vůli jsme se udrželi a oni sami na svých kapsách poznali, že by bylo lépe bývalo, kdyby měli ve svých pokladnách valutu československou, než německé marky nebo rakouské a uherské koruny.
Druhým sloupem naší valuty je naše platební bilance. Ačkoliv není možno uvésti všech jejich složek, dá se osvětliti přece aspoň v některých složkách. Nejvíce viditelnou složkou platební bilance je bilance obchodní, která v penězích naznačuje, oč jsme více vyvezli, než jsme přivezli v dotyčném roce. A tu možno s potěšením konstatovati, že od roku 1920 až do roku 1924 všechny naše obchodní bilance jsou aktivní, takže za těch pět roků vykazuje obchodní bilance aktivum 17.995 mil., tedy okrouhle 18 miliard. Za těchto 18 miliard československých korun připlynulo za těch 5 roků zlato z ciziny do našeho státu. Z toho je viděti, že každoročně plyne k nám cizí zlato, což je příznivým znamením pro ulehčení naší platební bilance.
Jinou sem spadající složkou je cizinecký ruch. Abych obšírnými daty neunavoval slavnou sněmovnu, řeknu, že v posledních třech letech cizinecký ruch do našich světových lázní a do Prahy velmi se stupňuje, takže roku 1924 možno odhadovati cizinecký ruch návštěvu Prahy a světových lázní - na 150 tisíc cizinců, což by representovalo v odhadu částku, která se přibližuje 1/2 miliardě Kč. I tato částka velmi značně přispívá ke zmenšení pasivnosti naší platební bilance.
Další složkou, která velmi osvětluje poměry a konsolidaci v našem státě, je vývoj a umenšení nezaměstnanosti. Dne 15. ledna 1923 měli jsme celkem 505.264 osob nezaměstnaných, státem podporovaných, mužů, žen i příslušníků rodin, jakož i podporovaných přímo podniky. Dne 15. ledna 1924 měli jsme všech těchto osob podporovaných v nezaměstnanosti pouze 158.964. Dne 15. ledna 1925 je celkem 51.691 osob, které béřou podporu na základě zákona o podpoře v nezaměstnanosti. Také tato čísla, která udávají velký pokles nezaměstnanosti během doby dvou let, svědčí pro postup konsolidace uvnitř státu.
Dříve uvedené doklady jasně dokazují konsolidační vývoj, hlavní základnu valuty, totiž vývoj k rozpočtové soběstačnosti a vývoj směrem k aktivní platební rozvaze celého státu. Tyto známky jsou více než dostačující základnou pro důvěru jak domácího občanstva pro vlastní valutu a její budoucnost, tak také správnou směrnicí pro cizinu k oceňování vývoje naší valuty.
Také úspěšná činnost bankovního úřadu, který zastupuje u nás dosud neexistující cedulovou banku, je velmi potěšitelná, jak vysvítá z těchto čísel: v lednu 1920 neměli jsme žádné zásoby drahých kovů, 31. ledna 1925 však jich máme za 1 miliardu 29 milionů korun. Ve stejný den roku 1920 měli jsme pohledávek v cizině a zásobních valut za 25·8 milionu korun, dnes je jich za 642·8 milionu. Před 5 lety byl nekrytý zůstatek státního dluhu státovkového 8828 mil. Kč, dnes však jen 5584 milionů Kč.
Dne 31. ledna 1922 činil oběh státovek 11.230 milionů, dnes činí 7916 milionů. Starých pokladničních poukázek obíhalo v lednu 1920 za 266 milionů, nyní jich obíhá jen za 7 milionů Kč.
Výnos dávky z majetku, který je určen k posílení valuty, činil 31. ledna 1920 205 milionů, 10. února 1925 okrouhle 4400 milionů.
Činnost Bankovního úřadu zasluhuje veřejného uznání a prohlašuje vláda, že je ochotna v nejbližší době nahraditi bankovní úřad samostatnou cedulovou bankou, nezmění se tím pranic v řízení našich valutových poměrů, nýbrž vyhoví se tím pouze přání ciziny, která dává přednost samostatné akciové bance na státu nezávislé před bankovním úřadem přece jen spojeným s ministerstvem financí.