Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Není tomu tak, budeme tedy hlasovati.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém a vyřízen je tím odst. 2 pořadu dnešní schůze.

Přejdeme k odst. 3 pořadu.

Zpravodajem za výbor pro průmysl, obchod a živnosti je pan posl. Geršl, za výbor zemědělský pan posl. Šamalík a za rozpočtový výbor pan posl. Černý Jan z klubu republikánského.

Mají páni zpravodajové nějaké korektury?

Zpravodaj posl. Geršl: Nemám.

Zpravodaj posl. Šamalík: Nikoliv.

Zpravodaj posl. Černý Jan (rep.): Nemám rovněž.

Předseda: Není tomu tak, budeme tedy hlasovati.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém a vyřízen je odst. 3 pořadu dnešní schůze.

A teď přikročíme k usnesené rozpravě. Zapsáni jsou dosud řečníci: pp. posl. Dietl, Burian, dr. Srdínko, Tayerle, Najman, Rychtera, Pohl, Malá, Beran, R. Chalupa, Stodola, dr. Šmeral a Mondok.

Než dám slovo řečníkům zapsaným, navrhuji podle usnesení presidiálního řečnickou lhůtu 30 minut.

Námitek proti tomu není? (Nebylo.)

Námitek není. Návrh můj je přijat. 

Dávám slovo prvému řečníku zapsanému, jímž jest pan posl. Dietl.

Posl. Dietl (německy): Slavná sněmovno! Než se věnuji vlastnímu thematu, promluvím několik vět ke včerejším událostem. Na Václavském náměstí v Praze byla včera prolita krev dělnic a dělníků, kteří demonstrovali proti drahotě a při tom byli zraněni střelami. Opět tedy podle method starého reakcionářského Rakouska byla vyslána proti dělnictvu, vypuzenému na ulici nouzí a bídou, dělnictvu, které zápasí o to, aby vyvázlo z nynějšího strašného stavu, policie, četnictvo a vojsko. Myslím, že tyto události musí býti pro vládu a většinu sněmovny výstrahou, musí způsobiti, aby vláda upustila od své dosavadní nečinnosti a od svého postupu k oposici a veškeré veřejnosti v této zemi; neboť není žádné pochybnosti, že chování vlády a její většiny k vlně drahoty, která již několik týdnů strašlivě stoupá, jest najisto způsobilé zvýšiti a zvětšiti znepokojení a rozčilení obyvatelstva, které beztoho jest v zoufalé náladě, poněvadž tlak na jeho živobytí stále a stále vzrůstá. Vláda a většina k tomu klidně přihlížely, po týdny sněmovnu nesvolávaly, a když se konečně pod nátlakem musily k tomu odhodlati, aby se odpovídaly z příčin drahoty a zamýšlených opatření ve sněmovně, odsunuly tuto rozpravu o 14 dní, které se hemžily odporujícími si zprávami a pověstmi, tajuplnými narážkami na úmysly vlády a její většiny, o 14 dní, během nichž zuřilo přímo zběsilé stoupání obilních cen na světovém trhu a ještě větší drahota doma, jíž nelze odůvodniti ani těmito událostmi na světovém trhu, o 14 dní, které musily úplně rozdrásati a rozrušiti nervy usouženého davu. My a s námi mnozí uznalí mužové této sněmovny musí žádati, aby bylo bezohledně vysvětleno, jak mohlo dojíti včera ke strašlivým událostem, kdo byl přímo vinen tím, že byla prolita dělnická krev. Avšak musíme také co nejostřeji protestovati, že se dokonce i zde v tomto zákonodárném sboru používá těchto policejních method. Není to bohužel po prvé, a stalo se to již přímo zvykem, že se neděje ani nejmenší pokus, aby parlamentní spor byl vyřízen také parlamentními prostředky. Neznáte vyjednávání s oposicí, znáte jen surový diktát a, ocitnete-li se v nějakých potížích, jest vaše ultima ratio parlamentní stráž. Nabízíme vám ještě jednou parlamentní prostředek, aby včerejší události byly bezvadně objasněny a vyzýváme vás, abyste jednomyslně přijali nás návrh, aby tímto objasněním byl pověřen vyšetřovací výbor.

Dovolte mi několik slov k vývodům pana ministra. Řeč náměstka pana předsedy vlády podle našeho mínění nevysvětlila úplně událostí na Václavském náměstí. Musila stráž vůbec zakrčiti? Bylo vůbec třeba, aby se na Václavském náměstí ukázala stráž, právě když demonstranti táhli přes Václavské náměstí? Nebylo tomu za starého Rakouska vždy právě tak, že policie musila zakročiti vždy v takové chvíli, aby způsobila zmatek? (Výkřiky na levici.) Musilo se tohoto prostředku použíti právě včera a bylo vůbec třeba, aby policie musila zakročiti? (Výkřiky na levici. - Předseda zvoní.)

Dámy a pánové! Zabýváme se dnes otázkou drahoty, která v této sněmovně byla již několikráte podnětem k rozpravě. Vždy v kritické chvíli, když již hlad a netrpělivost velkého davu bušily na dveře, vždy přišly všechny strany a více méně sladkými slovy projevovaly svou vůli zasáhnouti a pomoci. Bohužel slovům nenásledovaly zpravidla žádné činy a velmi se obáváme, že ani tato vlna drahoty nepřiměje vládu, aby učinila opatření, která by byla způsobilá, když již ne znemožniti, tedy aspoň zmírniti návrat takovýchto poměrů. Chléb jest nejdůležitějším jídlem lidí a jeho zdražení způsobí všeobecně pohromu. Spekulantské skupiny dovedou vždy znovu i tento výrobek zatáhnouti do obvodu své lichvy, diktují ceny celému světu a mnou si výsměšně ruce, jestliže se tah vydařil a zlato z potu a krve spotřebitelů ocitlo se v jejich kapsách.

Pokud bude vládnouti kapitalismus, bude se to vždy opakovati. Prostřednictvím kartelů a trustů strhují na sebe kapitalisté výrobek, s nímž se vrhnou na spekulaci, vyhánějí ceny na výši, jíž si přejí, a ovládajíce trh, diktují je docela podle své chuti. Zadržují zboží, dobře vědouce, že nabídka a poptávka upravují ceny, a utvoří stranu spekulující ŕ la hausse, avšak jakmile jest to v jejich prospěch, přecházejí druhého dne do kontreminy, vždy však dbajíce toho, aby řádně vydělali. Tyto hyeny, které stále krouží kolem svých obětí - spotřebitelů, jsou nejnebezpečnější nepřátelé lidstva.

Jsme opět nyní svědky takového obrovského boje skoro ve všech státech na světě, při němž se zápasí o nejdůležitější věc, o hladké zásobování chlebem. Pokles výsledků žní, který však nebyl daleko tak veliký, aby vážně ohrozil světovou spotřebu, vyburcoval hejno amerických spekulantů, a ti se vrhli vší silou na obilný trh, skupujíce vše, co se jen dalo. A pak se dostavil onen velký tah. Ceny závratně stoupaly každou hodinu, bursu zachvátila přímo závrať radosti a svět bezradně a nečinně musil přihlížeti tanci kolem zlatého telete.

Celý vývoj na obilném trhu se nedotkl našich oficielních úřadů, nebyla věnována pozornost hrozícím příznakům, a zde počíná vina vlády, poněvadž nebyla učiněna ani nejnepatrnější opatření, aby bylo zajištěno množství obilí, potřebné k naší výživě. Opět jednou se naskytla příležitost našemu ministerstvu zásobování, aby dokázalo svou nutnost, avšak tu chvíli důkladně promeškalo. Kde byli naši obchodní attaché, kde byly naše konsuláty se svými zprávami? Byli-li slepí a z toho, co se děje, nespatřili nic, jsou nezpůsobilí a musí býti co nejrychleji odvoláni. Jestliže však splnili svou povinnost, jestliže vládní úřady byly o věci zpraveny, pak jest vláda dvojnásobně vinna a sněmovna musila by na ně vznésti obžalobu pro porušení jejich povinností.

V jiných státech se zasáhlo. Ve Francii, jak známo, byla učiněna zvláštní opatření a vládě povolen úvěr 100 milionů franků na nákup obilí. Maďarsko zrušilo clo na obilí úplně a na mouku částečně a rovněž se postaralo o úhradu vlastní spotřeby. Rumunsko, Polsko a Rusko vidíme také mezi kupujícími státy a bylo by velmi zajímavé, kdyby pan ministr věcí zahraničních sněmovně oznámil, zda to nebyly jiné důvody, než vnitřní nouze, zvláště u prvých dvou států, které rozhodovaly o této koupi. Vidíme tedy, jak pracují vlády v čistě agrárních státech, aby čelily případným epidemiím hladu. A co se stalo u nás? Vlastně nic, co by mělo nějaký význam. Vláda byla tak zaneprázdněna vesměs vnitřními rozpory, že vůbec nezpozorovala událostí na obilném trhu, a když, probudivši se, protřela si oči, prvním jejím činem bylo: povolati policii. Nic jste se nenaučili ze zkušeností se státním hospodářstvím a také jste ničeho nezapomněli. Právě tak, jako tehdy byli věšeni malí, kdežto velcí byli propouštěni, ani nyní činnost lichevní policie nenadělá zázraků. Co znamená pro naši potřebu do nových žní několik tisíc vagonů? Kapka na horký kámen. Dosáhne se tím snad nanejvýš, že závazky v cizině budou zrušeny a vymknou se našemu zasáhnutí.

Avšak stalo se ještě něco jiného. Byla zřízena soukromá nákupní společnost, která sice nemá úředního rázu, avšak risiko stíhá stát. Zde se používá státních peněz v naprosto neurčité výši - neví se, jde-li o miliony či o sta milionů či o ještě více - bez dotazu parlamentu, tedy bez povolení zákonodárných sborů. Právě tak, jako to bylo kdysi s proslavenými ústřednami, o jejichž úřadování nemáme dodnes ještě přehledné uzávěrky, tak také zde se znemožňuje veřejnosti jakákoliv kontrola a nenalézá se slova upokojení pro statisíce chudších lidí, kteří žijí ve starostech o svou výživu.

Nemstí se to nyní zvláště trpce, že byla pominuta sněmovna a odevzdána neomezená plná moc "pětce"? Uvažujme přec chvíli, zda odpovědnost za nečinnost nelze také přičísti vládním methodám v československém státě. Není to příznačné, že se v hodině největšího nebezpečí vsunuje 13denní přestávka zákonodárných sborů, aby se nabylo času k uvážení celé věci a k východisku z tísně? Vidíme, jak se namáhavě vleče režim, zatíženy kletbou, a ti, kdo se domnívají, že vedou lid, nevidí, jak se jim ponenáhlu kormidlo vymyká z rukou, jak sílící byrokracie strhuje na sebe všechnu moc a urovnává cesty absolutismu. Každý čestný republikán s hrůzou vidí, jak se parlamentarismus a demokracie v této sněmovně rozpadá, a musí se mimoděk tázati, jak to skončí. Oposice jest vylučována ze spolupráce. Ponechává se jí sice právo mluviti, avšak i kdyby její kritika byla sebe oprávněnější, jest marná, poněvadž při methodách, které zde vládnou, nerozhoduje rozum, nýbrž rozkaz "pětky".

Dejme si vážně otázku, je-li vůbec nutno, abychom měli starosti o výživu. Československo jest stát více agrární než průmyslový. Velké plochy dobré orné půdy jsou připraveny k obdělání, avšak neobdělává se tolik, kolik bychom potřebovali ke své potřebě. Nikoliv, náš ministr obchodu se chce pochlubiti dobrou obchodní bilancí, proto urychluje pěstění cukrovky, ječmene a chmele. Tam, kde se dříve pěstovalo žito a pšenice, nevidí dnes člověk nic jiného než řepu, ječmen a chmel. A výsledek: v minulém roce musilo býti dovezeno ohromné množství obilí a mouky v ceně přes 1600 milionů a to vrhá ve i zvláštní světlo na naše národní hospodářství, z jakých zájmů se řídí národní hospodářství. Vedle toho pozemková reforma, která, poněvadž se projednává stranicky a poněvadž se provádí sotva z hospodářských hledisek, nýbrž z krajně národních, a konečně pro své nekonečné oddalování vykonává vliv na výtěžky žní, poněvadž nikdo z vyvlastněných neobdělává svou půdu s takovou intensitou, jaké by bylo třeba ve všeobecném zájmu. Zde bych hned poukázal na to, jak by bylo nutné a důležité, aby se při odevzdání statků uložilo za podmínku, že určitá výměra pozemků musí býti po několik let oseta jen chlebovinami. Celé naše pozemkové hospodářství jest zachváceno zmatkem a v dobách, jako dnešních, mstí se to dvojnásob trpce. Roku 1920 jsme podali sněmovně návrh, v němž jsme vyložili jedinou možnost rozumného způsobu osívání a repartice. Odpočívá však v hromadném hrobu, z něhož oslaví své vzkříšení teprve v socialisované společnosti.

Nuže, jest tomu skutečně tak, že na naši měnu vykonává podstatný vliv výsledek obchodní bilance? Kdyby tomu tak bylo, musili bychom míti jednu z nejlepších měn. Že tomu však tak není, neodváží se tvrditi ani náš pan ministr financí a všichni ti, kdo mluví o konsolidaci. Porovnáme-li měnu se severskými zeměmi, ukáže se, že znehodnocení naší koruny od 31. března 1924, tedy za 10 měsíců, činí v Oslu 10 %, v Kodani 9 % a v Amsterodamě 7 %. Uplatňují se tedy jiné příčiny, které mají rozhodný vliv na utváření koruny, a jeví se to v porovnání s výkazy našeho bankovního úřadu z konce ledna 1923 a 1924. Tak náš kovový poklad se zmenšil asi o 9 milionů, zásoba devis klesla o 484 miliony, kdežto směnky stouply o 361 milionů korun. Tedy přes silný vývoz, přes devisové nařízení klesají nejdůležitější úhradové prostředky, a i když nesmírným omezením oběh bankovek klesá, tento stav po stránce národohospodářské nikoho neuspokojuje. A při tom tento stát má takové bohatství přírodních pokladů, má pracovité a šetrné obyvatelstvo, a má všechny podmínky zdravého a velkorysého rozvoje ve vysoké míře. K tomu přistupuje ještě nesnesitelný systém bankovního úřadu při stanovení zahraničních kursů, jíž jest každý nucen, aby obstarává-li si devisy, platil 2 až 3 % disagia, a o tuto částku se zdražuje zboží. Tím způsobem dosahovati příznivých obchodních výsledků v bankovním úřadě, k tomu ovšem není třeba zvláštního umění.

Ozývají-li se nyní v cizině hlasy, aby i k nám byl dosazen finanční komisař, budiž to výstrahou pro odpovědné lidi v tomto státě, především však pro vládu, aby upustila od cesty, která vede k záhubě. Naše státní výdaje daleko přesahují přípustnou míru. Lichvaříme s monopoly, naše vysoké poštovní poplatky sotva najdou konkurence, telegraf, telefon, radio dosáhly již nejvyšších možných sazeb, železniční sazby byly před několika dny zvýšeny o 10 %. Daně vzrůstají do nekonečna, takže stát jest průkopníkem drahoty. A tu si ještě stále zahráváte se cly. Agrárníci s heslem "ochrana domácí výroby" již několik měsíců obíhají, znepokojujíce národní hospodářství a zasévajíce tak símě pro příští zápletky. Příklad agrárních cel ze starého Rakouska, který byl příčinou výbuchu konfliktu na Balkáně, měl by přece býti i pro nás výstrahou, a naopak by se mělo spíše pomýšleti na úpravu cel v duchu vyrovnávacím. Či jest to snad spravedlivé, že clo na kávu jest pro nejjemnější a nejdražší druhy právě tak vysoké, jako pro nejlevnější a nejhorší druh Santos? Či může někdo hájiti, že clo na nejlepší čaj činí 60 %, na méně cenný 110 %? Tak bychom mohli pokračovati skoro u všeho koloniálního zboží. Pro sádlo činí clo, potravní daň a daň z obratu 12 %, pro slaninu 13 1/2 % a pro zmrzlé maso činí přes 17 %. Vezměme do ruky co chceme, všecko jest dražší, ať je to kůže nebo obuvnické výrobky, stavební hmoty nebo předměty do domácnosti, textilní výrobky nebo galanterní zboží. Vše bylo již zdraženo a další zdražení nás očekává.

Ve své interpelaci, která zavdala vlastní podnět k této rozpravě o drahotě, poukazujeme obšírně na ostudu s cukrem, která stojí spotřebitele aspoň 1/4 miliardy. Naši agrárníci, obchodníci a výrobci uvádějí za důvod ceny na světovém trhu, které musí býti i pro nás základem tvoření cen. Od této zásady se však u cukru hanebně upouští a náš klub nemůže zastříti svého podivu, že takováto smlouva, která zdražuje cukr doma nade vši míru, mohla býti sjednána proti zájmům spotřebitelů a vedle toho ještě ministerstvem pro zásobování lidu, které by tu přece mělo býti hlavně na ochranu spotřebitelů. Jest to kletba zlého činu, který musí zase ploditi zlo. Již při stanovení cen cukrovky nedostávalo se ministerstvu ráznosti, a jest jisto, že zástupci agrárníků po této stránce vybojovali v ministerstvu lehké vítězství. Proslulé "veto" koaličního bratrstva, které se opakuje při všech sociálně-politických otázkách, zůstalo bezúčinné proti hrabivosti této skupiny. Vzrušující jest však zpráva o vyjednávání s cukerním průmyslem, v níž se oznamuje, že tato hanebná smlouva má býti obnovena a ceny nezměněny. Pokládáme to spíše za pokusný balonek, aby se zjistilo, jak na to bude reagovati veřejné mínění, avšak mohli bychom se vším důrazem prohlásiti, že dělnická třída jest toho již důkladně syta, býti obětí obchodní politiky, zahájené cistě z důvodu prestiže. Aby bylo možno chlubiti se příznivou obchodní bilancí, podporuje se vývoz cukru, chmele a ječmene, tisíce hektarů dobré, orné půdy odnímají se osevu chlebovin, aniž se pomýšlí při tom na to, že se za to na druhé straně musí dovézti za miliardy mouka a obilí. A to s nazývá podporování národního hospodářství! Jen s námahou a nouzí jsme vybředli z nekonečného šroubu v inflační době, deflace učinila přítrž nesmyslnému čarodějnickému tanci kolem zlatého telete, avšak byl to konec s hrůzou. Zhroucení národního hospodářství ve všech směrech, váznutí odbytu, krise a nezaměstnanost byly toho následky. Vyrovnání a konkursy s miliardovými škodami se předstihovaly a za nimi leželo celé národní hospodářství v troskách. Následovala nouze a strádání, zbídačení mas, a hlavně dělnictvu byly uloženy nejkrutější oběti pro obnovu.

Zvláštní kapitolou jest naše hospodářství se solí, které má ve státní správě docela podivuhodné místo. Jak známo, sůl patří mezi monopoly. Solivary jsou v Marmarošské Solotvině, na východních hranicích státu. Mlýny k semílání jsou v Olomouci. Surovina se vozí tisíc kilometrů daleko se všemi odpadky k čištění a mletí a pak touž cestou opět na Slovensko a do Podkarpatské Rusi do obchodu. Každý soukromý podnikatel, který by vyráběl takto národohospodářsky nesmyslně, došel by výsměchu a hany, avšak konkurence by jej také v krátké době rozdrtila a zničila. Jen monopolní postavení státu dovoluje takovéto nákladné provozování, jehož obětí jsou bezbranní spotřebitelé. Surovina se dodává mlýnu za přiměřenou cenu - mluví se o 19 až 20 hal. - a do obchodu přichází za 1·20 Kč. Stát tedy vydělává lichvářské zisky, při čemž i společnost mlýnů dělá dobrý obchod. A při tom je si stále stěžováno na jakost a nechutný vzhled. Mohli bychom dostati čistou, bělostnou sůl z Německa asi za 120 Kč franco Cheb. Naše sůl dopravená do Chebu stojí 180 až 185 Kč, jest tedy o 8000 Kč na vagonu dražší. Spotřebuje se jí ročně asi 12.000 vagonů, takže spotřebitelé musí platiti asi o 100 milionů Kč více. Rovněž tak to jest při dobytčí soli. Německá stojí, obojí v Chebu, 20 Kč, naše 80 Kč, opět, máme-li na mysli poměry dopravní, o 30 až 35 milionů korun více. Nás kožařský průmysl již dlouho tvrdošíjně bojuje, aby dostal lepší průmyslovou sůl. Naše sůl obsahuje mnoho železa a působí škody, které výrobek znehodnocují. Je to všeobecně známo, avšak pan odborový přednosta Král, jemuž tento odbor podléhá - nejmenuje se pouze Král, nýbrž také králem jest, králem, který neomezeně vládne a na všechny stížnosti odpovídá jen výsměchem.

Domnívá se snad vláda, že všeho toho nemusí dbáti, krčíc jen rameny a říkajíc: Co pak drahota, my máme jiné starosti! Domnívá se skutečně, že bubákem lichevní policie a utvořením nákupní společnosti učinila již vše? Zapomíná se na to, že stoupají-li ceny, jest třeba většího oběhu bankovek a z toho že hrozí nebezpečí inflace? Běda tomu, kdo neporozumí příznakům doby; ten propadl zkáze, a národ, ty velké masy, při nejbližších volbách pronesou svůj soud.

Nyní ještě několik slov k naší sazební politice. Připouštíme, že jste se namáhali poskytnouti v posledním roce úlevy přeřazením do jiných tříd, propočtením atd., avšak nemůže nám to brániti, abychom nežádali sníženou, výjimečnou sazbu pro dopravu potravin. Mimořádné doby vyžadují mimořádných opatření a pro nás nesmí platiti malicherné a fiskální zájmy, chceme-li účinnými prostředky čeliti drahotě.

Co se tedy má státi a čeho žádáme my, němečtí sociální demokraté? 1. Především jasný obraz o zásobení moukou a chlebem, jaké množství jest po ruce, do jaké doby jest zajištěno naše zásobování, a konečně opatření, aby bylo získáno potřebné množství potravin. 2. Zajištění dávky pro chudší obyvatelstvo za přiměřené ceny. 3. Zrušení daně z obratu pro nejdůležitější potraviny. 4. Zrušení finančních cel, která zatěžují obchod s potravinami, resp. odstranění nespravedlivých krutostí. 5. Odstranění všech dopravních potíží, ať již jde o dopravu osobní nebo nákladní, a snížení sazeb pro dopravu potravin. 6. Snížení bankovní úrokové míry. 7. Zrušení cukerní smlouvy a určení ceny podle ceny surového cukru. 8. Zřízení komor spotřebitelů.

Slavná sněmovno! Opět prožíváme vážnou chvíli. S úzkostí čeká pracující obyvatelstvo na usnesení a opatření zákonodárných sborů, jimiž by se čelilo vážnému nebezpečí. Jednejme tak, jak toho vyžaduje hodina. Nás vládní prohlášení uspokojiti nemůže, poněvadž všichni pokládáme navržená opatření za pouhou ránu do vzduchu, a proto můj klub bude hlasovati proti tomu, aby bylo vzato na vědomí. Nemůžeme však pominouti toho, abychom probudili vaše svědomí, abyste hlasovali pro náš pilný návrh, aby byla učiněna opatření, která jsou způsobilá čeliti drahotě, poněvadž jest to ve všeobecném zájmu a zvláště v zájmu pracujícího obyvatelstva. (Potlesk na levici. - Výkřiky na galerii.)

Předseda (zvoní): Žádám obecenstvo na galerii, aby se zdrželo jakýchkoli projevů.

Slovo dále má p. posl. Burian.

Posl. Burian: Ctěná sněmovno! Pan zástupce min. předsedy učinil zde za vládu prohlášení, a k tomuto prohlášení, pokud v něm bylo mluveno o hospodářských otázkách, zaujmou stanovisko další řečníci našeho klubu, kteří přednesou věcné naše stanovisko k němu a naše vlastní věcné návrhy k otázce drahotní.

Můj první dojem, když jsem slyšel toto prohlášení p. ministra Stříbrného, byl, že prohlášení toto vlastně bylo obhajobou zdražování životních potřeb a omlouvání se vlády, že proti tomuto zdražování životních potřeb nemůže ničeho učiniti. Toto prohlášení, zdá se mi, je v rozporu také s tím, co vláda při počátku svého vstupu do sněmovny o svém stanovisku k otázce drahotní ve svém vládním programu prohlásila. Zdá se mi, že tu program vlády byl mnohem značnější než to, co jsme zde od p. ministra Stříbrného slyšeli. Tyto věci bude ovšem potřebí podrobněji zkoumati a přesně zdůvodniti.

Mým úkolem je, abych zde zaujal za stranu komunistickou stanovisko k druhé části prohlášení p. ministra Stříbrného. Tato druhá část prohlášení p. ministra Stříbrného, zdá se mi, je v mnohém ohledu značně důležitější než jeho první část. Pan ministr Stříbrný mohl si první část svého prohlášení vlastně darovati, poněvadž vláda jasně své stanovisko k drahotě vyjádřila včera tím, jak postupovala proti demonstrantům na Václavském náměstí. (Tak jest!) Proto musíme my zde pronésti první své slovo protestu proti tomuto bezohlednému, hanebnému, brutálnímu krveprolévání včerejšího dne.

My jsme tak také učinili tím, že pokládali jsme za svou povinnost, abychom mluvčího vlády, když se zde ujal slova, náležitým způsobem uvítali. Chtěli jsme tímto způsobem naznačiti a říci, že jsme zde dnešního dne dnešní vládu po právu za včerejší události vypískali.

Je teď naší povinností, abychom vysvětlili, proč, z jakého důvodu jsme to učinili, a proč tu zaujímáme proti dnešní vládě nejostřejší stanovisko protestu a obžaloby za včerejší události, stanovisko, které rozšiřujeme na celý dnešní režim této koaliční vlády. My odpovědnost - a to též prokážeme - za včerejší hnusné události, za včerejší hanebné jednání policie.

Předseda (zvoní): Žádám pana poslance, aby se ve svých výrazech mírnil.

Posl. Burian (pokračuje): . . . připisujeme dnešní vládě, výhradně ji činíme odpovědnu za to, že včera byla prolévána krev dělníků na hlavním náměstí Československé republiky.

Jak se věci sběhly? Za doby 30tileté války švédský kancléř Oxenstierna rád používal přísloví, že tento svět je ovládán se strany vládnoucích lidí velmi malým a slabým rozumem. Ale od té doby dnešní vlády, a také vláda československá, vládnou vlastně naprosto bez rozumu. Jestliže tenkráte bylo potřeba ještě trochu rozumu k tomu, aby se vládlo, a vláda si trochu namáhala rozum, aby vládla, musíme říci, že dnešní vláda se v žádném směru nenamáhá a nemá vlastně ani špetky rozumu při postupu, který si určuje.

Včerejší krvavá událost se vůbec nemusela státi. Na Staroměstském nám stí byl tábor lidu, který svým průběhem namířen byl proti drahotě, a nebyl tento poměrně veliký tábor nikterak bouřlivý. Na zpáteční cestě, jak jsem sám toho byl svědkem, byly slyšeny protesty hlavně proti drahotě. Jiných značných výkřiků vůbec nebylo. Bylo zamýšleno dojíti na Václavské náměstí a nahoře u Musea tento tábor, tuto demonstraci doslovem ukončiti. Tam zcela určitě by se byl tábor v naprostém klidu rozešel. O této věci nemůže býti žádné pochybnosti, a sám pan náměstek ministerského předsedy nemá ve skutečnosti docela žádných pochybností o této věci, poněvadž on sám zná velmi dobře ráz dělnických demonstrací, on sám celou řadu dělnických demonstrací pořádal, on sám patřil k těm štváčům, on sám aranžoval celou řadu rozmanitých, velmi bouřlivých projevů a proto ví velmi dobře, na čí straně je vina a na čí straně vina není. (Výkřiky posl. Malé.) Je pravda, že v Rakousku docházelo také ke srážkám mezi demonstranty a policií a ozbrojenou mocí, ale dovolím si tvrditi, že ve starém Rakousku, které bylo tak zkrachované a které jenom strašnou mocí musilo se držeti, za těch okolností, jaké byly na Václavském náměstí, nikdy nebylo by bývalo došlo k takové srážce a k takovým událostem, k jakým tam včera došlo. Za takových poměrů, za takových okolností byl by si dovedl každý průměrný, nejpodřízenější policajt ve starém Rakousku poraditi, zde včera nedovedl si poraditi ani ten, který tam měl odpovědnost, a také zde dnes nedovedla si poraditi vláda a nedovedla k těmto věcem zaujmouti takové stanovisko, jaké by odpovídalo pravdě a skutečnosti.

Bez rozumu, tvrdím, vládne se dnešnímu pracujícímu lidu, bez rozumu, tvrdím, bylo podniknuto včera na Václavském náměstí to, čehož veliký počet z nás byli jsme svědky, a bez rozumu vládne také dnešní koaliční vláda. Když bylo v Rakousku jakékoli hnutí a když byly jakékoli demonstrace, demonstrace dělnické, demonstrace národní - každý z nás prožil mnoho takových demonstrací - viděli jsme při četných demonstracích národního rázu, že byly rozbíjeny tabulky, že kde co bylo rozbito, že byly rozbíjeny výkladní skříně, že všechno možné se stalo, ale opravdu za čas naučili se v Rakousku již i ti páni kobylkáři postupovati vůči demonstrujícímu lidu poněkud šetrnějším způsobem, nežli se to stalo včera v Československé republice na Václavském náměstí. Pan ministr Stříbrný koupil si sice kobylku a naučil se jezditi na kobylce, ale ztratil rozum demokrata a socialisty a nenaučil se a nevzal na sebe ani toho rozumu ubohého, rakouského modrokrevného kobylkáře. Po mém soudu, jak jej zde pronáším s úplným přesvědčením, stojí dnešní vláda dnes, stojí dnes pan min. předseda v mých očích hluboko pod úrovní ubohého, bídného, mrzáckého rakouského kobylkáře. (Výkřiky komunistických poslanců. - Posl. Malá: Švehla se ulil a nechá za sebe pracovati lokaje Stříbrného!)

Předseda (zvoní): Volám paní posl. Malou pro tento výkřik k pořádku. (Výkřiky.) Žádám o klid a pana posl. Buriana žádám, aby pokračoval.

Posl. Burian (pokračuje): Ukázalo se k našemu poznání to, že není žádného rozdílu v postupu proti dělnictvu mezi ministerským předsedou-agrárníkem a mezi dnešním jeho zástupcem-českým socialistou.

Nedávno zde v Praze byla demonstrace majitelů domů, která byla namířena proti nájemníkům. Před touto demonstrací majitelů domů ustoupila uctivě policie a majitelům domů bylo dovoleno všechno, co jen si smyslili. Na tomto projevu majitelů domů bylo pustě nadáváno poslancům, bylo pustě nadáváno nájemníkům, padaly tam výkřiky, že majitelé domů proti nájemníkům budou musiti vzíti revolvery, a konečně výkřiky velmi četné, velmi sprosté, velmi neurvalé i proti presidentu republiky Československé. A to všechno se vědělo, policie to věděla a přece jen ta demonstrace trpena byla a k této demonstraci vláda nezaujala žádného zamítavého stanoviska. Jest tedy v Československu možno, aby demonstrovali kapitalisté proti pracujícímu lidu, ale není v Československu dnes možno, aby zde uspořádána byla demonstrace pracujícího lidu proti drahotě.

V provolání, které k prvním obecním volbám vydala sociálně-demokratická strana, bylo řečeno: "Tento náš stát již nesmí býti strojem, v němž mocný a bohatý drtí slabé a chudé a nová vláda národa nesmí býti nástrojem majetných vrstev." Co jsme včera viděli a co je skutečným prohlášením vlády, to je pravý opak tohoto prohlášení strany sociálně-demokratické, s nímž šla do voleb. Dnes máme vládu, která naprosto je v rukou kapitalistické třídy. Včerejší události byly zde p. náměstkem min. předsedy líčeny takovou barvou, že opětně marně vzpomínáme některého ministra rakouského, který by se byl vážil před poslaneckou sněmovnu přijíti s takovým lehkomyslným prohlášením, jak to zde učinil pan náměstek min. předsedy Stříbrný. Pan náměstek min. předsedy prostě vzal policejní raport a zde jej přednesl. Každá vláda v Rakousku při takových událostech se obhajovala, každá vláda aspoň tolik prohlásila, že bude věc vyšetřovati, a neřekla okamžitě již své hotové stanovisko: tak a tak věci byly a my - vláda - nyní podle toho budeme pokračovati. Nepamatuji se, že by takové okamžité vzetí odpovědnosti za střelbu do lidu, jak to zde učinil představitel vlády, jak to učinila tedy celá koalice vládní - některá vláda rakouská se byla odvážila učiniti.

Pan ministr Stříbrný věci vyložil zde na způsob takový, jako se vykládají bajky malým dětem o loupežnících. Všechny možné a nemožné věci zde viděl. Nejsmutnější z jeho výkladu bylo, že odvážil se, že nestyděl se obviniti demonstranty z toho, že chtěli pleniti. I na takovou nízkou úroveň klesl pan ministr Stříbrný, český socialista, že i něco takového učinil.