Francie vydala již v červenci 1922 zákon, kterým bylo nařízeno jednotné vymílání mouky k nejdokonalejšímu zužitkování pšenice. Současně zakázáno bylo zkrmování pšenice, pšeničné mouky a chleba a vydána instrukce prefektům o vztahu mezi cenami obilí, mouky a chleba. Tyto předpisy byly během času podle získaných zkušeností zachovány. V srpnu 1924 vydán byl zákon, jímž byli prefekti zmocněni stanoviti na mlýnské výrobky nejvyšší ceny, a současně vydán předpis, jak postupovati při stanovení nejvyšších cen.
Současně bylo ministerstvo války zmocněno nahromaditi pro případ potřeby zásoby obilí na chleba a mouku pro zásobování obyvatelstva.
Italie upravila nařízením výrobu mouky a chleba. Pšenice má býti vymílána co nejracionelněji. Současně zavedeny dva typy chleba, lidového za cenu předepsanou a přepychového za cenu volnou. Stanovení maximálních cen uloženo bylo zvláštním provinciálním komisím za předsednictví prefektů.
Belgie předala v prosinci 1924 sněmovně osnovu zákona, který zmocňuje vládu, aby vydala předpisy o váze chleba, o výrobě, prodeji, užívání, dovozu a vývozu mouky. V důvodové zprávě se uvádí, že úmyslem vlády jest zakázati výrobu zvláště bílé mouky, kterou považuje za přepychovou.
Anglie má zvláštní komisi, která se před časem zabývala tímto ožehavým problémem. Názory na řešení byly sice různé, ale bylo konstatováno, že příčiny zdražení jsou mimo zemi.
Pokud zde známo, nakoupila vláda zásoby mouky pro nejchudší obyvatelstvo, aby je ochránila důsledků dalšího zdražení. To učinilo také Holandsko a jednotlivé státy severoamerické.
Rumunsko zakázalo teprve 1. lednem 1925 vývoz pšenice, stanovilo na ni maximální cenu (95.000 lei za 10 tun) a nařídilo vymílání jednomleté 85% mouky. Cena chleba stanovena na 10·50 až 11 lei, tudíž asi 2 Kč za 1 kg. Toto opatření mohlo učiniti jen v předpokladu, že vystačí s domácí sklizní.
Maďarsko vyváželo s počátku obilí i mouku. Nyní je samo nuceno americkou pšenici dovážeti za značně vyšších cen než za jaké vlastní zboží vyvezlo. Cena americké pšenice v Budapešti jest dnes vyšší než u nás v Praze. Ceny mouky jsou vyšší našich a proto není možno k nám dovážeti maďarskou mouku.
Cla na pšenici byla v poslední době prozatímně na tři měsíce suspendována.
Pro obyvatelstvo ovšem že není rozhodující, co který stát podnikl, jako spíše, s jakým výsledkem. A o tom nás poučují čísla v prvé části řeči obsažená.
Podám nyní přehled našich zásahů.
Podle dat Státního statistického úřadu byla naše sklizeň z chlebovin v r. 1924 s porovnáním sklizně r. 1923 menší asi o 5.000 vag. pšenice a asi o 18,000 vag. žita. Nebudu se zde šířiti o příčinách tohoto zjevu, protože jsou všeobecně známé.
Před válkou byli jsme v žitě soběstačni, v pšenici, pokud to lze z neúplných statistických dat bývalého Rakouska zjistiti, byl schodek okolo 30.000 vagonů mouky.
Nižší číslice sklizňové nutno samozřejmě doplniti dovozem.
Od srpna 1922 do července 1923 dovezeno 32.000 vagonů, od srpna 1923 do července 1924 dovezeno 72.300 vagonů, od srpna 1924 do prosince 1924 dovezeno 45.900 vagonů.
V těchto číslicích jest dovezená mouka přepočítána na obilí.
Naproti tomu nebyl vývoz chlebovin a jejich výrobků mimo zadní mouku, pro niž není u nás odbytu, vůbec povolován, takže bylo vyvezeno v době po 1. srpnu do konce prosince 1924 jen 536 vagonů zadní mouky.
Dále byly vydány okresním politickým správám a lichevním úřadům směrnice pro posuzování cen chleba a bílého pečiva.
Protože byla vzhledem k vysokým cifrám dovozním domněnka, že se obilí skladuje a spekuluje na vzestup cen, byl, opět včas, k 1. říjnu 1924 proveden soupis zásob obilí a mouky v obchodě.
Ministerstvo pro zásobování lidu vysílalo pravidelně na pražskou plodinovou bursu svého úředníka.
Dozor na bursy byl zostřen, naposled zakročil sám ministr zemědělství, o čemž bylo již referováno v denním tisku.
Samozřejmo je, že byl celý lichevní aparát zmobilisován, aby zjistil zásoby a jich nákupní ceny.
V poslední době bylo nakoupeno od našich dovozců tolik zboží v cizině, že tím bude uhrazena naše potřeba na dlouhou dobu.
Vedle toho vláda dala nakoupiti zvláštním konsorciem dostatečné množství obilí i mouky, aby regulován byl všemi těmito zásobami náš obilní trh tak, aby nemohlo na něm dojíti ke tvoření neoprávněně vysokých cen a aby spekulaci byla vzata každá možnost, použíti zahraniční spekulace a haussy k vyhánění cen na našich plodinových bursách.
Vláda zasáhla a zasáhne do trhu obilím i moukou pokaždé, když se toho ukáže potřeba. Aby opatřila úplně přesný obraz o zásobách obilí a mouky, zařídí vláda nucené hlášení všech zásob mouky u obchodníků a mlynářů, přesahujících množství 500 kg.
Právě tak, jako vláda nyní bezohledně stíhala a stíhá lichvu, chce tak činiti i v budoucnosti. Při tom neomezí se vláda pouze na to, aby zabránila prodeji za přemrštěné ceny, nýbrž bude také bezohledně stíhati i všechny zprávy v tisku a ve veřejnosti šířené, které by měly za účel nesprávně líčenými skutečnostmi podporovati spekulaci a nereelní obchod v jejich machinacích.
Podobným způsobem postupují i jiné státy.
Při tom je si vláda ovšem vědoma závislosti našeho trhu od ciziny.
Nepříjemná situace, v níž jsme se octli, dokázala jasně, že světové hospodářství nevrátilo se dosud bohužel ani do předválečných poměrů, a že proti mezinárodním spekulantům, kteří činí naší těžce zkoušené generaci život ještě těžším, bude nutno cestou mezinárodní dohody organisovati ochrannou akci.
Nemůže-li vláda dosud potírati přímo zahraniční spekulaci, stíhá a bude i nadále stíhati bezohledně všechny úskoky spekulace domácí.
Vláda ničeho neopomenula, aby zmírnila účinky světového vzestupu cen obilních u nás, pokud je to vůbec možno.
Proto vůbec nepřipustí vývoz chlebovin.
Za další účinné a možné prostředky považuje vláda zavésti v případech výjimečné nutnosti zvláštní úpravu tarifů pro důležité životní potřeby, zvláště pro velká průmyslová střediska, ale jenom tehdy, kdy bude zabezpečeno, že oběti přinesené na státních příjmech projeví se plně v cenách u konsumenta. Za týchž předpokladů učiní vláda přípravy ku dalšímu zrušování povolovacího řízení. Pokud jde o ceny tuků, nutno poznamenati, že dovoz je úplně volný a bezcelný, a u masa že celní koeficient na dobytek nedosahuje ani předválečné výše.
Před zahájením stavební saisony je vláda odhodlána čeliti se stejnou rozhodností neoprávněným zvýšeným cenám stavebních hmot, hlavně cihel (Hluk. - Předseda zvoní.), dále vápna, cementu i dříví, a cenám za dopravu jich na staveniště.
Všechna tato opatření vlády nedosáhla by plného účinku, kdyby občanstvo překotnými a nadbytečnými nákupy samo podporovalo cizí i domácí spekulaci. (Tak jest! Výborně! Potlesk.)
Pokud se týče jiných potravin byl vývoj cen v maloobchodě v posledních měsících asi tento:
Ceny brambor zůstaly od sklizně do dnes nezměněny. Domácí zásoby jsou dostatečné, protože nebyl povolován vůbec žádný vývoz.
Ceny masa hovězího stouply od června 1924 do ledna 1925 asi o jednu korunu, to je 6%. Maso telecí zůstalo nezměněno, ceny masa vepřového stouply o 50 hal., t. j. o 3%.
V poslední době jeví ceny masa spíše tendencí sestupnou, jelikož dobytčí a masné trhy jsou normálně obesílány, ačkoliv úplně odpadl dovoz dánský.
Protože jsme také co do masa odkázáni ze značné části na dovoz z ciziny, postarala se vláda o to, aby dovoz z ciziny, pokud je ho třeba, byl usnadněn a zlevněn.
Podporováním vhodných opatření našich obcí za účelem uschování masa event. dovozu zmrzlého masa snaží se vláda těžký úkol zásobovací usnadniti.
Ceny mléka se nezměnily, produkce stoupla jak co do množství, tak co do jakosti.
Pro obvod Mor. Ostravy zřízena byla za podpory státu centrální mlékárna organisacemi výrobců a spotřebitelů.
K zajištění pravidelného zásobování Velké Prahy mlékem připravuje se organisace mléčných sběren. Tato akce se podporuje vládou i v jiných velkých městech republiky.
Vzestup cen sádla byl zmírněn poklesem cen másla, které zlevnilo od června do konce roku 1924 o 2 Kč.
O vzrůstu naší produkce másla svědčí nejlépe okolnost, že dříve hojný dovoz másla z Dánska úplně ustal.
Na trhu vajec je situace příznivá. Dovozem čerstvých vajec byl trh značně zásoben a mírná zima způsobila, že i zdejší produkce je značnou. Ceny mají tendenci sestupnou a nyní prodává se kus průměrem za 90 hal.
Pokud se týče cukru bylo vládě vytýkáno, že uzavřela pevnou dohodu s cukrovarníky o zajištění domácího konsumu, takže prý nyní domácí konsum platí za náš cukr více než cizina.
Stanovení pevné ceny cukru pro domácí konsum pro celý rok - bez ohledu na bursovní změny - je vždycky zbraní dvojsečnou, při které mohou přijíti zkrátka výrobci a po druhé konsumenti. Tak na počátku kampaně 23-24, když stoupla cena suroviny ze 156 Kč 66 hal. za 1 q v květnu na 456 Kč 76 hal., zakročila vláda s plným úspěchem proti zdražení domácího konsumu, ač rafinéři odvolávali se právem na to, že byli nuceni kupovati surovinu draho. Proto na počátku kampaně 24-25 vláda stanovila stálou cenu rafinovaného cukru maximální cenou 440 Kč, ač tehdy světová cena byla mnohem vyšší. Zajišťovali jsme tím jednak stabilitu ceny cukru a za druhé dostatečné množství pro domácí konsum. Nezbývá jiná cesta, buď tato anebo úplné uvolnění cukru a s tím i spojené kolísání cen podle světového trhu, jež může býti jednou ku prospěchu, jindy ku škodě konsumentů.
Měl bych nyní přejíti k vypočítání všech akcí, jež podnikla vláda ku snížení cen všech životních potřeb.
Bylo zde třeba bezčetných zásahů, konferencí a nátlaků všech ministerstev ať přímo nebo nepřímo uvolňováním dovozu a obmezováním vývozu. Byly sledovány výrobní kalkulace předmětů potřeby a povolován dovoz všude tam, kde celostátní zájem vyžadoval, aby zahraniční konkurence stlačila neodůvodněné vysoké ceny. Na druhé straně zabraňován byl vývoz surovin i polotovarů tam, kde třeba byl nadbytek, ale jinou cestou nedalo se čeliti spekulaci a neodůvodněnému zvyšování cen.
Předseda (zvoní): Prosím pány poslance před ministerskou lavicí, aby laskavě zachovali klid.
Náměstek předsedy vlády min. Stříbrný (pokračuje): Podařilo-li se nám přes všechny tyto nutné zásahy udržeti aktivum obchodní bilance zahraničního obchodu, což je u našeho státu podmínkou zaměstnanosti domácí výroby a oporou naší měny, nemůže upříti nepředpojatý kritik, že cesta, po které jdeme, je správná.
Musíme svou obchodní a celní politikou chrániti domácí výrobu před cizí soutěží, která někdy při neurovnaných valutních poměrech středoevropských, hlavně ze zemí s rozvrácenou měnou, stávala se kritickou, ale na druhé straně je si vláda vědoma, že musí tuto celní ochranu upraviti na míru jen nezbytně nutnou.
Tento vyrovnávací proces odráží se ve všech obchodních smlouvách již dojednaných nebo o kterých se teprve vyjednává.
Ve smlouvách dosud uzavřených ze 657 dovozních položek bylo clo sníženo u 54% položek.
Státní správa snažila se všemožným způsobem snížiti ceny denních potřeb.
Stanovila loňského roku ceny výčepního piva 10% jak pro výrobu tak i v prodeji drobném, upravila ceny ovoce, ryb, hotelových pokojů, nápojů i pokrmů, snížila ceny stavebních hmot, regulovala dovozem a vývozem ceny kůží, starala se o stabilisování ceny papíru, snížila cenu soli, působila k snížení lékárnických a lékařských tarifů a snížila podstatně ošetřovací sazbu ve všeobecných ošetřovacích ústavech.
Důraznou akcí podařilo se jí snížiti ceny veřejných staveb z 15násobku mírových cen na osminásobek, někde dokonce šestinásobek. Důsledek toho objevil se i ve stavbách nestátních.
Důsledná energie vyvinována k snižování cen elektřiny, kde docíleno slev od 5 až do 20%, právě tak jako plynu, kde ku př. docílena v Praze slevy 30%.
Snižováním tak zv. surtaxy docíleno, že minerální oleje vykazují dnes 50% slevu.
Svízelná byla práce při snižování železa. Rozsah těchto slov chci pouze naznačiti u dvou nejdůležitějších druhů válcovaného materiálu: Tyčové železo prodávalo se ještě v r. 1922 za 275 Kč 100 kg a v prosinci 1923 již za 145 Kč, páskové železo v r. 1922 za 325 Kč a v r. 1924 za 150 Kč.
Zvláštní kapitolu pro sebe tvoří slevy státu ať na daních nebo dávkách a poplatcích. U poštovního provozu sníženy některé poplatky od 25 do 50%, telefonní od 20 do 30% v r. 1923, rovněž i telegrafní.
Snížili jsme přirážku z vodní síly o 50%, snížena cena lihu k účelům průmyslovým, snížena cena kuřiv a podstatnou měrou cena třaskavin, snížena celá řada cel, jak jsem dovolil si již vpředu uvésti, z čehož resultuje úbytek státních příjmů o několik set milionů.
Vláda snažila se přispěti ku zlevnění všech životních potřeb snížením ceny uhlí, kterou byla nucena vykoupiti postupným snížením dávek z uhlí ze 30% na 24 až 15% dle revíru a druhu uhlí. Posléze na 10 až 7% rovněž podle druhu. Pokles výnosu uhelné dávky znamená pro státní pokladnu ročně úbytek 340 milionů Kč.
Jen touto cestou podařilo se nám i v maloobchodech snížiti cenu uhlí o 3 až 7 Kč na metrickém centu.
Naše geografická poloha a vzdálenost od moře nutila vládu k podstatnému zlevnění tarifní politiky na československých státních drahách.
Deklasifikací zboží podporovala zlevňovací akci přímo a snižováním sazeb nákladního tarifu nepřímo.
Bylo prováděno přeřadění zboží z vyšších tříd do nižších na předválečnou úroveň. Úbytek příjmů z deklasifikace zboží v před pokladu stejné intensity provozu - možno okrouhle odhadnouti ročně asi na 300 milionů Kč.
Nový nákladní tarif znamená snížením dopravní daně z 30% na 15% průměrnou slevu 11·5%.
Tarif pro zboží rychlé a nákladní tarify pro zboží nejvyšší tarifní třídy, jakož i tarify plošné byly sníženy dokonce o 40 až 50%.
Propočítáním tarifů s bývalou Ústecko-Teplickou a Buštěhradskou dráhou vznikl pokladně státní úbytek 118 milionů Kč, za předpokladu stejného provozu. Zavedení baremu československých státních drah na některých místních drahách představuje úbytek příjmů asi 12 milionů, kterýžto obnos bude několikanásobně zvětšen, jakmile dojde ku sestátnění 48 místních drah. Vypracovanou předlohu v tomto směru za souhlasu zájemníků předloží vláda zákonodárnému sboru v nejbližším zasedání. Očekává od ní rozvoj našeho obchodu a průmyslu, položeného na lokálkách.
Transitní sazby přes Košicko-Bohumínskou železnici a tím sblížení východní části republiky se západní a jihozápadní vykoupeno bylo ročně úbytkem 100 milionů příjmů.
Kromě těchto všeobecných poskytuje správa železniční také zvláštní tarifní slevy, mající za účel opatřiti spotřebitelům lacino a v dostatečném množství nejdůležitější předměty denní spotřeby. Poukazuji na 50%ní slevu na přepravu bramborů k výživě obyvatelstva, 15%ní slevu pro přepravu čerstvého ovoce, 40%ní slevu pro přepravu mléka do pražských nádraží a Mor. Ostravy.
Mimo to povoluje státní železniční správa četné individuelní slevy dovozného pro nejrozmanitější druhy zboží z nejrůznějších stanic, aby podporovala výrobní schopnost domácích závodů a tím aspoň nepřímo čelila drahotě.
Upozorňujeme zvláště na slevy dovozného pro uhlí z různých pánví, pro koks k podpoře některých průmyslových odvětví, na 20%ní slevu pro brambory, určené k průmyslovému zpracování, na slevu pro železné rudy, pro železné kyzy, pro palivové dříví, pro dříví brusné, pro dříví k důlním účelům, pro vápencový kámen, pro vápno atd.
Všecka tato tarifní opatření státní železniční správy v posledních dvou létech representují obnos asi 1 miliardy Kč ročně v předpokladu stejné intensity dopravy. (Slyšte!)
Čeliti drahotě - je-li její kořen v mezinárodní spekulaci - unikající našemu zásahu, je jedním z nejtěžších problémů a proto s tím větší intensitou nutno postupovati proti neoprávněné spekulaci domácí.
Načrtnutý obrázek v hlavních rysech nebyl by však úplný, kdybych nevzpomněl železné nutnosti, šetřiti ve všech oborech státní správy tak, aby při zachování rovnováhy v rozpočtu bylo umožněno vládě, na nastoupené cestě ke snižování zvláště tíživých daní a dávek pokračovati. Tím odpověděl jsem také na interpelace podané v otázce drahoty.
Dovolte, abych přešel ke druhé části odpovědi.
Vláda pokládá za účelno doplniti projev svůj o vývoji cenovém vytčením svého stanoviska k otázkám finančním i měnovým, které v poslední době byly ve veřejnosti přetřásány, aby nemohlo býti více pochybováno o nezvratném úmyslu vlády všemi prostředky pracovati na stálém zlepšování státního finančního hospodářství a tím udržeti stabilitu naší měny i našich hospodářských poměrů, která právem je hrdostí naší republiky.
Tím také učiněna bude přítrž nesmyslným pověste" jako na př. o novém kolkování peněz, o znehodnocení měny a pod.
Před rokem bylo ještě pro finanční hospodářství velmi tíživým nahromadění veškerého krátkodobého státního dluhu splatného v krátkých intervalech.
Dluh tento skládal se:
z valutové půjčky v obnosu
380·000 mil.
z tříměsíčních státních bonů v obnosu
1.536·185 mil.
a z krátkodobých pokladničních poukázek v obnosu
6.237·415 mil.
celkem z
8.153·600 mil.
Loňského roku podařilo se finanční správě značně zmenšiti tíživost tohoto dluhu na státním hospodářství, neboť jednak byla dodnes valutová půjčka splacena až na zbytek
100·0000 mil.
a pokladniční poukázky byly z části splaceny a z části přeměněny na jedno-, dvou- i tříleté tak, že v roce 1925 dospívají ke splatnosti v obnosu
3.470·219 mil.
Ohledně stáních bonů per nenastala sice žádná změna
1.536·185 mil.
Předseda (zvoní): Žádám znovu o klid.
Náměstek předsedy vlády min. Stříbrný (pokračuje): Ale obnos 12 mil. pokladničních poukázek dospívá ke splatnosti teprve v r. 1926 a v r. 1927 obnos 1.614·431 mil.
Byl tedy v r. 1924 státní krátkodobý dluh zmenšen o 1.420.775 mil. (Slyšte!) a jeho účinky na státní hospodářství zmírněny tím, že bylo možno již v nynějším roce zmenšiti obnosy zbylých splatných krátkodobých povinností o 1.626·431 milionů Kč.
Je oprávněná naděje, že bude-li se pokračovati se stejnou energií ve zmenšování státních výdajů, důvěra občanstva k státu pomůže i nadále státní správě krátkodobé dluhy státní až na nezbytné nejmenší množství jednak splatiti, jednak přeměniti na úpisy s delšími lhůtami platebními. Lhůty splatnosti rozdělí se pak tak, aby nebylo obtíží pro pravidelné hospodářství státní.
Takovým způsobem snaží se finanční správa čeliti výtkám, které často slyšíme také z ciziny o příliš velikém obnosu krátkodobých státních dluhů. Nejsme sice v té příčině samotni a následkem války tvoří takové krátkodobé půjčky i ve státech větších a hospodářsky silnějších předmět velmi vážných úvah, ale to nezbavuje vládu povinnosti, aby se také ona touto otázkou co nejpečlivěji obírala. Podle toho, co bylo řečeno, možno již nyní s klidem pohlížeti na další vývoj tohoto ozdravovacího procesu a možno také v druhé příčině přistoupiti k odstranění výtek - ve věci dojista neoprávněných - které se našemu peněžnímu hospodářství zejména v cizině činí, že totiž naše měnová politika závisí prý úplně od státní správy a neposkytuje tudíž oné bezpečnosti, jakou zaručuje samostatná cedulová banka.
Se souhlasem veškeré naší veřejnosti možno sice říci, že bankovní úřad vyplnil těžké své úlohy s úspěchem, že v nejtěžších chvílích osvědčil bezohlednou pevnost i hospodářskou prozíravost, ale vláda ani bankovní úřad nemohou přehlížeti, že by utvoření cedulové banky udržení stability naší valuty přece jen ulehčilo. (Výborně!)
Spojení mezi bankou a cizinou bylo by snadnější, než je to možno nynějšímu bankovnímu úřadu, jenž je přece v očích ciziny jen bankovním úřadem ministerstva financí.
Vláda neváhá tedy prohlásiti, že bez průtahu bude zřízena cedulová banka podle zákona ze dne 14. dubna 1920, arciť na těchto změněných základech měnových:
1. Koruna československá stabilisovaná na úrovni, dané vývojem posledních dvou let, zůstává i nadále měnou československou. (Výborně!)
2. Cedulové bance ukládá se za povinnost pečovati o stabilitu československé koruny na této úrovni. (Výborně!)
K původnímu zákonu o cedulové bance z r. 1920, jenž předpokládal zavedení zlaté měny, bude tudíž třeba vydati pozměňovací zákon, který co nejdříve bude předložen k ústavnímu projednání. Při tom bude pamatováno na to, aby banka byla vybavena dostatečnými prostředky, nutnými k plnění její zákonné povinnosti.
Některé okolní státy musely se sice odhodlati zavésti zlatou měnovou jednotku, poněvadž jinak nemohly se vymaniti z katastrofálních důsledků neohraničené inflační politiky.
Náš stát, dík Dru Rašínovi, byl uchráněn zhoubné politiky inflační a může proto bez obav vyčkati politického i hospodářského uklidnění Evropy a teprve potom přejíti ke zlaté měně. (Výborně!) Zatím pak třeba spokojiti se udržením stability naší koruny, tak jak se nám to i v dobách nejtěžších krisí některých evropských měn v posledních dvou letech podařilo, neboť výkyv koruny se v této době pohyboval pouze mezi 2·90 $ a 3·03 $ za 100 Kč. Zachovati tuto stabilitu, které se hospodářský náš život celkem přizpůsobil, bude úkolem cedulové banky i pro budoucno.
Nic se nezmění a nesmí změniti a jedině, v čem změna nastane, bude, že jak věcně, tak formálně cedulový ústav bude neodvislým od vlády a ministerstva financí. (Výborně!) Ale cedulová banka bude míti přední a hlavní povinnosti vésti měnovou politiku, jak to činil bankovní úřad dosud, výhradně v zájmu klidného rozvoje hospodářských poměrů našeho státu, jehož první podmínkou je měnová stabilita. (Tak jest!)
Přicházím k závěru.
Vláda je si vědoma, že za své činy podrobena je kritice veškerého obyvatelstva. Proto stručně řekla, co proti dnešní drahotě a ve finanční politice podnikla a co hodlá ještě v budoucnosti dělati.
Prosím, aby při kritice měli jste na mysli blaho veškerého obyvatelstva a celého státu, neboť jen taková kritika může býti pro nás směrodatnou.
Nemohli bychom dbáti těch, kdož doposud nenalezli správný poměr ke státu a jichž slova adresovaná do řad těžce zkoušeného obyvatelstva diktována jsou snahou vyvolati zmatky a rozvrat. (Výborně! Potlesk.)
A proto budiž mně dovoleno, abych vzhledem k včerejším událostem podal sněmovně zprávu: Včerejšího dne došlo k politováníhodným událostem na třech pražských ulicích. Na šestou hodinu večerní svolán byl sekretariátem prvého kraje komunistické strany tábor lidu na Staroměstské náměstí s programem: "Boj proti drahotě". Shromáždění nebylo zvláště navštíveno. (Posl. Hackenberg [německy]: Tím méně bylo potřebí dělati z nich mučedníky!) Vysvětlím to, pane kolego! (Posl. Hackenberg: Ale policie, to nebylo nutno!) Policie se chovala tak reservovaně, že nenaleznete příkladu v žádném státě evropském. (Výborně! Potlesk.) Shromáždění nebylo zvláště navštíveno, jak jsem pravil. S diváky možno odhadnouti účast na 2000 osob. Projev ukončen za 3/4 hodiny. Účastníci táhli Celetnou ulicí přes Příkopy na Václavské náměstí. Prvá příčina k zakročení byla vyvolána před formou Schiller, kde se dav chystal pleniti. Zástup asi 400 demonstrantů byl stráží ihned rozptýlen. Na Václavském náměstí zatím seskupili se demonstranti kol ohrady, v níž uložen je starý stavební materiál před budovou Národní Politiky, a zde došlo k prvnímu útoku na stráž bezpečnosti. Za signál k útoku nutno považovati několik výstřelů z revolveru, které vypálil výrostek (Slyšte!), jenž vylezl na hromadu stavebního materiálu a mířil proti stráži bezpečnosti. (Výkřiky.) Potom ihned obořili se demonstranti na bezpečnostní stráž latěmi, vytrhanými z uvedené ohrady, jakož i úlomky starých cihel a kamením. Současně s druhé strany Václavského náměstí došlo rovněž ku střelbě proti stráži. Svědeckými výpověďmi protokolárně bylo zjištěno, že proti stráži bezpečnosti bylo na dvou místech střeleno z revolveru. Mimo to snesl se pravý déšť kamení a cihel proti stráži. O prudkosti útoku nejlépe svědčí počet raněných. Celkem bylo raněno cihlami, kamením, latěmi a klacky 38 členů uniformované stráže (Slyšte!) bezpečnosti. Útok byl zřejmě připraven, smluven a organisován. Stráž bezpečnosti zprvu používala proti demonstrantům, když chystali se pleniti, svých obušků. Když ale byla ohrožena na svých životech nejen spoustou kamení a cihel, rozházených po celé střední části Václavského náměstí, jak jsem se sám osobně ihned na místě přesvědčil, ale dokonce i střelnými zbraněmi, použila k odstrašení útočníků podle platných předpisů zbraně, a to zprvu pouze střelbou do vzduchu. Když však útoky na stráž nejen neustaly, nýbrž se stupňovaly, byla stráž nucena, se proti bezprostředním útočníkům ubrániti. Celkem raněno bylo 7 osob občanských střelnou zbraní, z nichž jeden podle zjištěného svědectví zraněn byl demonstranty. Raněni byli vesměs do nohou a pouze jeden zasažen střelou na hlavě. Kromě toho cihlou nebo kamenem byla raněna jedna osoba a jedna onemocněla rozčilením. Veškerá zranění, pokud se dalo zjistiti ve všeobecné nemocnici a na ochranné stanici, jsou rázu lehčího, žádné smrtelné. Stráži bezpečnosti na Václavském náměstí velel konceptní úředník, vrchní policejní rada dr. Tiegel, který žádal pana posl. Hakena o utišení lidu, což tento však odmítl. Také pan posl. Tausik, jenž rozčileně popíral nutnost zakročení stráže proti demonstrantům, kteří chystali se jednotlivé krámy pleniti, odůvodňoval to slovy, že to není tak tragické, když by nějaký krám byl vyloupen. (Veselost.) Když dr. Tiegel odůvodňoval intervenujícímu panu poslanci Burianovi nutnost energického zakročení stráže s poukazem, že byl oproti ní stříleno, odpověděl pan posl. Burian, že lidé, kteří útočili na stráž, jsou patrně spodina, za kterou nemůže vzíti odpovědnost. (Výkřiky.) K osmé hodině podařilo se policii demonstranty rozehnati, takže nastoupivší oddělení četníků mohlo se vrátiti zpátky do kasáren. A úplný pořádek i klid v celé Praze byl již o půl deváté hodině obnoven. Celkem bylo zjištěno 29 osob, z nichž dvě potrestány policejně a 8 po zjištění propuštěno na svobodu. Je nesporno, že celá akce i útok proti stráži bezpečnosti byl plánovitě připravován a proto zodpovědnost za vše, co se včera odehrálo, spadá na hlavy původců. (Výborně!) Vláda, pokud měla dosud možnost věc úředně vyšetřiti, musí s největší rozhodností vzíti v ochranu před jakýmikoliv výtkami stráž bezpečnosti (Výborně! Potlesk.) a velmi rozhodně prohlásiti, že ani napříště nestrpí žádného podobného pokusu o rozvrat a bezohledně s největší přísností jej v samém zárodku všemi zákonnými prostředky potlačí. (Výborně! Potlesk.) Odhodlání vlády je tím pevnější, když nezvratně zjistila, že popud k násilnostem je diktován zahraničními faktory. (Tak jest!) Včera před demonstrací konala se důvěrná schůze tak zv. útočné čety 40 osob - po většině Rusů a cizozemců - a byla v poslední chvíli přeložena ze Smíchova do Karlína, kde vypracován byl celý plán pro útok na stráž bezpečnosti. Poměrné mládí raněných svědčí o tom, jaké živly od těchto provokatérů k násilnostem daly se zneužíti. Není třeba zveličovati, co se včera odehrálo, ale vláda používá této příležitosti, aby velmi jasně prohlásila, že podobné scény za žádnou cenu nebude trpěti, očekávajíc, že bude v této snaze podporována veškerým občanstvem, jemuž je jasno, že pleněním a ohrožováním životů stráže bezpečnosti, která stejně trpí drahotními poměry - těžký problém dnešní drahoty se nerozřeší. (Výborně! - Potlesk.)
Předseda (zvoní): Došel mne návrh pp. posl. Slavíčka, J. Marka, Staňka, dr. Noska a dr. Lukavského, aby se sněmovna podle §u 65 jedn. řádu usnesla, že o prohlášení vlády zahájiti jest rozpravu.
Tito pp. poslanci navrhují, aby se rozprava zahájila ihned.
Vládní prohlášení právě pronesené odpovídá současně také na podané naléhavé interpelace, tisk 5041 a 5043. Bude-li tedy rozprava usnesena, bude také rozpravou o odpovědi na tyto interpelace.
Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Sněmovna je způsobilá usnášeti se.
Kdo tedy souhlasí s návrhem pp. posl. Slavíčka, J. Marka, Staňka, dr. Noska a dr. Lukavského, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina.
Návrh je přijat.
Sděluji ještě, že mne došel návrh podle §u 46, odst. 2 jedn. řádu, jejž podali pp. posl. dr. Czech, Taub, Pohl a druzi: "Sněmovna poslanecká nechť se usnese podle §u 40, odst. 1 ústavní listiny, že ministr vnitra se vybízí, aby se dostavil do sněmovny podati zprávu o včerejších událostech při demonstracích proti drahotě."
Vzhledem k tomu, že pan náměstek předsedy vlády min. Stříbrný o této věci již zprávu podal, pokládám tento návrh za bezpředmětný, poněvadž mu již bylo vlastně vyhověno.
Teď bychom měli přikročiti k usnesené rozpravě. Nebude-li však proti tomu námitek, vyřídili bychom odst. 2 a 3 pořadu, totiž druhá čtení, ještě před zahájením rozpravy.
Námitek proti tomu není? (Nebylo.)
Námitek není. Přejdeme tedy k odst. 2 pořadu.
2. Druhé čtení osnovy zákona o poplatkoch v pokračovaní pred rozhodčím súdom plodinovej burzy v Bratislave (tisk 5016).
Zpravodajem je pan posl. dr. Medvecký.
Má pan zpravodaj nějaké korektury?
Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Nemám.