Bolo by zdĺhavé odkrývať tu všetky tie rany, ktoré boly spôsobené na tele tamojšieho odvekého obyvateľstva vašimi drabantami, ktorých ste vyslali na Slovensko a Podkarpatskú Rus. Veď vy o tom dobre viete, robili ste to s rozkošou. Niet na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi takej spoločenskej vrstvy ľudu, nech je to kňaz, učiteľ, vojak, železničiar, poštár, občiansky a administratívny úradník, a niet tam takej národnosti, nech je to Rusín, Slovák, Nemec alebo Maďar, ktorých stá a stá rodín nenosily by na svojom tele otvorené rany a ktoré by už od veľa rokov nehladovaly pre vaše neľudské počínanie. Avšak toto je nielen ukrutné, ale aj nerozumné od vlády, lebo veď rodiny odvekého obyvateľstva sú tak spríbuznené, že nemožno poraniť jednu rodinu bez toho, že by to nebolelo 50-100 iných rodín. Mám odvahu tvrdiť, že protičeská nenávisť, ktorá na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi nesporne jestvuje, bola z najväčšej časti vyvolaná neľudským riešením tejto otázky, lebo tí, čo boli postihnutí, sú od prvého až do posledného ľudia inteligentní, a ich vliv na ľud následkom ich rodinných konexií a rozumu je nesmierny.
Nie nadarmo vraví maďarské porekadlo, že "koho boh chce trestať, zbaví ho rozumu". Zdá sa, že aj vás šťastie oslepilo a vzalo vám zdravý úsudok, čím vyprovokujete antipatiu Slovenska a Podkarpatskej Rusi. Kto vie, o čo iná - a pre vás priaznivá - politika by bola na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, keby ste neboli zabudli na to, že aj na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi žijú ľudia a nie divoši. Nuž veď áno, vy, pánovia z vlády, nakladáte s nami tak, ako s divochmi, ktorých lzä so dňa na deň vyhnať do púšte, aby tam zahynuli hlady, a znáte nás len vtedy, keď z niekoho treba tých štyriapäťdesiatoro daní vyždímať a dať vojsko republike, lebo vtedy i páni ministri Udržal a Beneš uznávajú, že najlepším vojakom republiky je Maďar. Tedy pre vojaka je Maďar dobrý, avšak úradnícky chlieb odtrhnete od úst Maďara, aby ste ho dali vašej rase.
Nuž, pánovia z vlády, to nerobíte dobre! Verte mi, že ten Ligety Sándor, Csécsi Nagy Julia a veľa iných, ktorí zomreli hladom, ten Baum József, ktorý sa pre vašu demokraciu a pre váš socializmus posledne obesil, prorokujú planú budúcnosť vašej politike a títo nezomreli bez príčiny.
My, klub opozičných strán zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi, nemáme dôvery vo vašej politike ani naďalej a sme ochotní ponechať chleba radšej v ústach českého úradníka, než aby sme naším hlasom prispeli tomu, aby bol utrhnutý chlieb od úst ešte tým zbývajúcim 20% odvekých úradníkov.
Náš demokratický a sociálny cit nepripustí, aby sa v nerozumnej neľudskosti, ktorá nás pustoší už od 6 rokov, pokračovalo ďalej hoci proti Čechom, a preto návrh v mene naších strán neprijímam. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Blažek.
Posl. Blažek: Paní a pánové! Přede dvěma lety přes naše závažné výstrahy a protesty, přes naše opravné návrhy provedla vláda a celá koalice na sklonku r. 1922 bezohledný, cynický a tvrdý zákon, jímž požitky státních zaměstnanců byly do značné míry sníženy. Koaliční vládou s naprostou jistotou slibované zlevnění životních potřeb se vůbec nedostavilo. Tehda při projednávání známého prosincového zákona z r. 1922 podle tvrzení ministra financí mělo obsahovati povšechné snížení platů pouhých - jak bylo řečeno 14 1/2 %, avšak ve skutečnosti činí 23·34% u ženatého zřízence v 10. platovém stupni, 23·94% u ženatého podúředníka 10. platového stupně a 30·85 % u ženatého úředníka VII. hodn. třídy 2. platového stupně. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Je nutno při této příležitosti poukázati na to, že najmě v resortu ministerstva železnic vedle těchto zákonných snížení služebních požitků a zavedení různých nebývalých srážek, sníženy byly - a to velmi citelně - různým kategoriím státních zaměstnanců paušály, premie, úkolové nadvýdělky a pod., takže příjmy těchto státních zaměstnanců při průměrném desateronásobném zdražení životních potřeb dosahují po provedení platové úpravy prosince r. 1922 podle zákona čís. 394 téměř polovinu předválečné hodnoty.
U dílenského personálu na železnicích dosahuje snížení platu, vezmeme-li v úvahu i snížení t. zv. úkolových nadvýdělků, plných 50%, jak sám konstatoval koaliční poslanec p. Buříval.
Koaliční vláda plné 2 roky slibovala a slibuje nejenom státním zaměstnancům, nýbrž veškerému občanstvu energickou akci proti drahotě, ale my vidíme pravý opak, neboť ceny všech životních potřeb a hospodářských produktů vůbec stouply měrou úžasnou v posledních měsících, drahota stoupla o plných 20%. Lichváři ďábelsky se smějí, poněvadž jsou to prostě jejich žně, velkostatkářská klika bezohledným, drzým a cynickým způsobem prosazuje v tomto státě obilní cla, která budou míti jen jediný tragický důsledek, že přinesou nový další vzestup drahoty, větší rozsah nezaměstnanosti a další nové širší zbídačení pracujících tříd státních, železničních a veřejných zaměstnanců vůbec.
Od usnesení zákona č. 394 v této sněmovně a v senátě, tedy již po plné 2 roky, slibuje koaliční vláda, koaliční panstvo nápravu těžkých křivd, které zákonem č. 394 byly spáchány. Já neprozradím při té příležitosti zajisté žádného tajemství, když sdělím celé veřejnosti, že v koalici objevil se návrh, návrh velmi zajímavý a dalekosáhlý, aby totiž státním a veřejným zaměstnancům před těmito vánocemi dán byl nový, slavnostní slib, slavnostní prohlášení, že úprava jejich požitků v r. 1925 provedena bude. Avšak tento velice krásný pro vládu, ale velice laciný návrh padl, neboť páni z koalice uznali sami, že doba jest tak vysoce vážná, že i jejím slibům, kterých už bylo nesčetně, dnes prostě nikdo nevěří a oni tedy nechali návrh, jak jsem již pravil, padnouti. Teprve, vážení pánové, pod dojmem, pod silným dojmem vítězné stávky rakouských železničářů probudilo se špatné svědomí našich koaličních pletichářů a oni přicházejí k uklidnění státních zaměstnanců prozatím s t. zv. malým programem, obsahujícím 4 předlohy zákonů státně-zaměstnaneckých.
První předloha jedná o restrinkci státních zaměstnanců, druhá a třetí o zaopatřovacích a odpočivných požitcích civilních a vojenských staropensistů a čtvrtá pak o odměnách zaměstnanců pro rok 1924 a 1925. Předlohy samy byly vzájemně sloučeny, iunktimovány a také na základě usnesení koalice projednány urychleným řízením, totiž s napětím všech sil promrskány hanebným způsobem včerejšího dne v nočních hodinách. Pokud se týče předloh staropensistů prohlédneme-li si je, seznáme jedno, že těmito předlohami nebyly napraveny křivdy vůči staropensistům. Je to obdobný případ, jako se děje aktivním zaměstnancům, kterým rovněž tímto malým programem křivdy spáchané zákonem č. 394 napraveny nebyly. Staropensisté mají řadu slibů od vysokých hodnostářů v tomto státě, mají fůry slibů od koaličních poslanců, ale přihlédneme-li k předlohám samým, vidíme, že tato ožehavá otázka řešena byla opět nedostatečně.
Já vyzvednu jen ty nejdůležitější křivdy, které odstraněny nebyly, přesto, že jich odstranění rozhodujícími kruhy bylo přislíbeno. Tak příkladně nebyla vůbec anebo nedostatečně odstraněna křivda páchaná na rentistech, nebyla škrtnuta tvrdá ustanovení zákonů o započítávání úrazových rent do pense. Tato částečná úprava odpočivných požitků staropensistů netýká se vůbec pensistů a staropensistů samosprávných. Odmítnuto bylo také přání staropensistů, aby byli zúčastněni v příštích úpravách odpočivných požitků.
Zrovnoprávnění staropensistů nebude také provedeno v tomto roce, jak již bylo slibováno v dobách obecních voleb r. 1923, totiž k termínu 1. ledna 1924, nýbrž bude provedeno teprve k termínu 1. ledna 1925. A tak tisíce ubohých staropensistů, tisíce vdov a sirotků a pozůstalých ošizeno bylo o 140 mil. korun, které loňského roku pan ministr financí již měl a které byly jim určitě přislíbeny, ale v náhradu za to dostali tito největší ubožáci u nás v československém státě, tito naši státní a veřejní pensisté dárek - ve způsobě zdražení chleba. Chléb jim byl bezohledně lichváři zdražen a vláda teprve po několika měsících přichází, aby konečně splnila určité sliby, které staropensistům jaksi závazně dala.
Vážení pánové a dámy! Při projednávání státně-zaměstnaneckých otázek chci poukázati na stanovisko naší slavné koalice. Celá koalice má na řešení státně-zaměstnaneckých otázek jediný názor a jediné východisko. Ona razí nové heslo: Méně státních zaměstnanců, ale prý lépe placených. Státní zaměstnanci nesmějí ovšem se nechati oklamati znovu těmi, kteří toto heslo razí, poněvadž máme již tolik a tolik zkušeností v různých kategoriích dělnických, u bankovních úředníků a jiných, že tam byl počet omezen, že jim platy nebyly zvýšeny, ale že jim na druhé straně bezohledným a protizákonným způsobem prodloužena a zvýšena byla při stejné mzdě doba pracovní.
Vážení pánové, chci poukázati na další tvrzení koalice. Oni tvrdí, že prý není možno vydati více, než co snese stát, poplatní schopnost obyvatelstva, a tvrdí, že komunisté, kteří žádají sociálně spravedlivou úpravu služebních poměrů státních a veřejných zaměstnanců a staropensistů, jsou demagogové, neboť prý se nestarají o úhradu, hlasují proti rozpočtu a proto prý komunisté to nemyslí se státními zaměstnanci vážně a upřímně. Toto měšťácké, buržoasní stanovisko hájí také vládní socialisté a p. ministru železnic Stříbrnému patří největší zásluha o propagaci tohoto pro socialistu vůbec neudržitelného názoru, neboť dosavadní zkušenosti doma i v cizině nás přesvědčily, že jest to jedině neblahá koaliční politika, totiž zapřažení socialistických stran do káry buržoasního státu, která - já to pánům dokáži - rok od roku nejen že nenapravuje křivdy na státních veřejných zaměstnancích páchané, nýbrž tato politika rok od roku další křivdy systematicky přidává ke křivdám již spáchaným a systematicky bídačí a ujařmuje státní zaměstnance. (Tak jest!)
Vážení pánové a dámy! Chci dnes prokázati, že v dobách lepší minulosti sociální demokraté hlasovali vždycky proti třídnímu rozpočtu svého státu, ve Francii, v Německu a pod. Že rozpočet naší republiky je rozpočtem třídním, protilidovým a že jsou si toho socialisté plně vědomi, chci prokázati tímto dokladem. Při loňské rozpočtové debatě prohlásil sociálně-demokratický poslanec pan Chalupa o rozpočtu toto: "Charakter úhrady státního rozpočtu je stále protisocialistický, a jestliže nás může něco s tímto stavem smířiti, je to fakt, že nežijeme ve státě socialistickém a že všecky úhrady jsou důsledkem dosud trvajících soukromokapitalistických řádů." To bylo výslovně konstatováno sociálně-demokratickým poslancem.
My socialisté víme, že rozpočet našeho státu je protisocialistický, protisociální, protilidový, my bezpečně víme, že břemena jsou nespravedlivým způsobem rozvrhována na pracující malý lid měst i venkova, my to všichni víme - říkají socialisté - ale my přes to jsme se s tím smířili, my pro tento protisociální rozpočet hlasujeme oběma rukama.
Prosím, s touto logikou vládních socialistů nemohou ovšem souhlasiti nejširší vrstvy lidové, s touto politikou vládních socialistů nemohou se smířiti těžce zkoušené pracující vrstvy, ani státní veřejní a železniční zaměstnanci, neboť - a to zde chci vyzvednouti oni nedostávají plat z milosti vaší, z milosti koalice, oni ho dostávají za těžkou poctivou a namáhavou práci. (Výborně!) Oni nedostávají svůj plat, protože vy hlasujete pro rozpočet a komunisté proti rozpočtu, oni ho dostávají proto, že si ho svou poctivou prací, jak jsem řekl, zaslouží. (Výborně! Potlesk u komunistických poslanců.)
A nyní, pánové, další, druhá otázka, otázka úhrady nákladů personálních. Tu pánům z koalice a zvláště panu ministru železnic Stříbrnému doporučuji, aby se obrátil laskavě na redaktora "Železničních listů", odborového časopisu pana posl. Buřívala a tam aby si pánové přečetli článek s nadpisem: "Chcete úhradu?" V tom článku se praví: "Oh, víme o ní, ví o ní celá veřejnost. Škrtněte milionové subvence ministerstva zemědělství na vzorné chlívky a hnojiště, zrušte zbytečná oddělení ministerstva národní obrany, nevyhazujte statisíce na representační byty ministrů, zredukujte přebytečná a zbytečná vyslanectví, zjednodušte státní administrativu!"
A pánové, český socialista, redaktor Železničáře, pokračuje dále . . . (Hluk. Výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Blažek (pokračuje) . . . a volá k panu ministrovi železnic a volá ke všem těm koaličním pletichářům: "Hle, pánové, úhrada je tu!" A on je varuje ve svém článku, a to je redaktor tak zvaných státotvorných kruhů, to není oposiční redaktor! Varuje koaliční pleticháře, když praví: Hledati tu úpravu násilně nějakou brutálností na existenci státních zaměstnanců bylo by neslýchané a ve svých hospodářských a mravních důsledcích velmi povážlivé a způsobilé, otřásti loyálností zaměstnanectva."
Prosím, tu máte tedy, pánové, hlas z vašich kruhů, z vašich řad, který odsuzuje politiku koaličních pletichářů. A teď mi dovolte, pánové a paní, abych se ještě zmínil o té demagogii, která se komunistům vytýká. Chci říci otevřeně: Tu výtku o demagogii vám, koaliční panstvo, a vám všem pletichářům vracíme zpátky a ptáme se vás, pánové, kdo to byl v této sněmovně, který loňského roku přistoupil na snížení dopravní daně, na slevu z uhelné daně, kdo slevil na novelisaci dávky z majetku aspoň 2 a 1/2 miliardy keťasům, vykořisťovatelům, kapitalistům v tomto státě, silným jedincům? A to jste se, pánové, netázali po úhradě, to jste neříkali, co tomu řekne poplatnictvo, občanstvo? Tehdy jste musili dáti present buržoasii, jíž tento stát patří a která vám poroučí a nařizuje, jakou politiku máte a musíte dělati.
Pánové, půjdeme dále. Letošního roku v červnu . . . (Hluk. Výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Blažek (pokračuje): . . . schválili jste hrazení válečných půjček a docela s klidným svědomím koaličních pletichářů zatížili jste ten stát, jak sama důvodová zpráva povídá, obnosem 8 až 9 miliard. Vy jste dali také, pánové, souhlas k zákonu, jímž se zakládá zvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z poválečného hospodářství a dali jste klidně souhlas k tomu, aby stát lichvářům, vykořisťovatelům a podobným druhům platil po plných 40 roků 50 milionů korun.
Bylo by zajímavou kapitolou, mluviti o tom, kdo vlastní výrobní prostředky v tomto státě. Já bych prokázal, že tento stát je kolonií cizáckých kapitalistů (Tak jest!), že většina průmyslu v tomto státě patří francouzským, německým a jiným kapitalistům, že většina bank a pojišťoven patří cizáckým kapitalistům, kteří nejsou ani příslušníky tohoto státu, a že tito cizáčtí kapitalisté vykořisťují tady český lid, vykořisťují občany tohoto státu, a že vy, kteří schvalujete třídní, protilidový rozpočet, nadlehčujete těmto kapitalistickým pijavicím a zatěžujete poplatně ty nejslabší vrstvy u nás, živnostenské, zemědělského a malého drobného lidu ve městech i na venkově a že ve způsobu nepřímých daní zatěžujete nejširší vrstvy pracujícího lidu.
V další své řeči chci prokázati, že vy, pánové z koalice, neděláte žádnou benevolenci těmito zákony státním zaměstnancům, že všecko to vaše psaní, jak těžko a namáhavě hledáte úhradu, je vypočítáno na efekt a na oklamání státních a veřejných zaměstnanců. Já tady dokáži na základě cifer, které byly v důvodové zprávě k zákonu č. 394, že státní zaměstnanci o daleko více byli okradeni zúmyslně užívám toho slova - než vy, pánové, tímto malým programem vracíte zpátky.
Pro cizácké kapitalisty máte presenty, nežádáte na nich úhrady, avšak státní zaměstnanci, veřejní, samosprávní a pod. mají si tuto nedostatečnou - já ji nazvu žebráckou - úpravu, - "odměnu" tomu sami říkáte zaplatiti propuštěním tisíců a tisíců spolukolegů, zničením existencí tisíců nevinných lidí, tisíců obětí vašeho koaličního pletichářství, tohoto nemravného soukromokapitalistického režimu a společenského řádu.
Koalice a koaliční tisk poukazoval, jak naše - úřednická "pětka" ve třiceti schůzích namáhavě, až pánům praskaly nervy, sháněla prý úhradu. A když se podíváme, jakou úhradu pánové našli, vidíme, že opět, jako při rozpočtu, při hledání úhrady k sanování těchto státně-zaměstnaneckých otázek zvítězila třídní, bezohledná, nenávistná, měšťácká, buržoasní spravedlnost. Úhrada totiž je řešena jednak na účet propuštěných státních zaměstnanců, jednak na účet malého lidu, neboť budou zvýšeny železniční poplatky za osobní dopravu, poplatky poštovní, telefonní a mají býti zavedena určitá cla.
Vážení pánové a paní! Slavná koalice ignorovala, musím to zde vyzvednouti, řadu věcných návrhů k úhradě těchto státně-zaměstnaneckých zákonů.
Tak na př. p. dr. Fousek navrhoval svého času v "Národních Listech", aby byl snížen rozpočet ministerstva národní obrany o 20% a dokazoval svým koaličním přátelům, že touto redukcí v armádě, zkrácením presenční služby, bylo by možno ušetřiti 1 miliardu. Časopis "Národní Osvobození" poukázal na neméně vydatný pramen příjmů, a to ze špiritusového monopolu, na pramen na zvýšení daně ze surového cukru, na pramen, který by šel na účet cukrovarníků, ale k tomu naši koaliční pleticháři nemohli a nesměli přikročiti, poněvadž šlo toto zatížení na účet špiritusových, cukerních lichvářů, korupčníků a kapitalistů, a ti mají různé cukerní, špiritusové fondy a pod.
Tady vidíte, pánové, a s námi i státní zaměstnanci, že to, co dělala úřednická "pětka", co dělají koaliční pleticháři, je šalebná hra se zájmy státních zaměstnanců, že jsou zde prostředky k úhradě, že jsou zde lidé, kteří by se mohli obětovati pro tento stát, ale kteří jsou velikými vlastenci, oni mají fábory na továrnách atd., ale obětovati se pro stát, pro republiku, to ponechávají těm hladovým státním zaměstnancům. A řeknu otevřeně, že se divím klidu, který v řadách státně-zaměstnaneckých je při projednávání této - pravím - úžasné předlohy o úsporném systému atd., o němž budu v příštích svých vývodech mluviti.
Vážené dámy a pánové! Musím však při této příležitosti poukázati na taktiku, kterou sledují koaliční pleticháři, aby proti těžce zkoušeným státním zaměstnancům poštvali celou veřejnost napapaných sedláků, napapaných buržoů, aby jim vyčítali vyžíračů republiky a pod.
Se záludnými úmysly se šíří, že prý ty náklady na státní zaměstnance jsou příliš veliké. A já chci v dalších svých vývodech naznačiti, že si státní zaměstnanci tuto malou úpravu prostě zaplatí sami.
V důvodové zprávě k zákonu č. 394 z prosince 1922 je vyznačeno - a dávejte, pánové, pozor, jsou to zajímavá čísla - že státní zaměstnanci podle tohoto drakonického zákona č. 394 zaplatí každoročně na dani z příjmu více o 130 milionů, na zvýšených pensijních poplatcích více o 64 miliony Kč. K tomu nutno připojiti, pánové, 20 % snížení drahotního přídavku, které se stalo 1. dubna r. 1923 a které podle důvodové zprávy činí 327 milionů Kč, takže sečteme-li tyto cifry dohromady a odečteme-li od toho obnosu 20 mil. Kč, který věnován byl na zvýšení hranice místních přídavků u vysokých úředníků, u hodnostářů se zlatými "krógny", přijdeme k cifře, že podle zákona č. 394 sníženy byly platy státním zaměstnancům o 501 mil. Kč. Vezmeme-li to za 2 roky, je tu přes 1 miliardu Kč. A připočteme-li k tomu každého roku ještě 31 mil. Kč, kterých nedostávají státní zaměstnanci v důsledcích tvrdých ustanovení §§ 6 a 7 zákona č. 394, totiž odnětím těchto drahotních, dětských přídavků těm, kteří nastoupili po účinnosti zákona do služeb státu nebo se oženili nebo jimž se narodily dítky po účinnosti tohoto zákona, tedy vidíme, že koalice prostě nepřiznává se k tomu, že vzala státním zaměstnancům - a já úmyslně, pánové, volím to slovo "vzala", poněvadž vy jste tehdy mluvili o úpravě, ale ona to byla úhrada - za 2 roky přes 1 miliardu Kč. A teď se namáháte, abyste pro státní zaměstnance sehnali 500 mil. Kč, když už dvakráte tolik jste na nich ušetřili!
V důvodové zprávě k zákonu č. 394 stálo, že tento zákon provádí se jenom na základě těch předpokladů, že dojdeme ke snížení cen životních potřeb. To se nestalo, na to koaliční pleticháři neměli času, ani nesmějí, poněvadž vůči lichvářům, keťasům a zlodějům v této republice jsou slabí. Oni jen proti sociálně bezbranným jsou tvrdí a bezohlední.
Tedy, pánové, když toto uvážíme, musíme přijíti k určitému názoru, že v důsledcích nového vzestupu cen životních potřeb o 20 % je zde přímo povinnost těch, kteří poškodili státní zaměstnance, aby křivdu napravili oni to slibovali - a aby ji napravili v takové míře, v jaké ukřivdili a v jaké míře zhoršily se dnes ceny životních potřeb.
Vážení pánové! Páni z koalice poukazují velmi často na dobrodiní zákona č. 394. Tento zákon - odpovídal nám jednou letos pan ministerský předseda Švehla - tento zákon prý znamená zlepšení platů státních zaměstnanců, a to o 75%. Abychom si to tak oživili v paměti, než provedeme nový hřích a nový zločin, abychom si to připomněli, abychom neměli výmluvy, že jsme nebyli varováni, ukáži, jak prakticky to zvýšení těch platů o 75% vypadá.
Tedy 75% zvýšení u zřízence prvého platového stupně činí 1584 Kč, u podúředníka 1644, u úředníka XI. hodnostní třídy 2100 Kč, a u úředníka II. hodnostní třídy 21.000 Kč. (Slyšte! Slyšte!) Tedy desetkráte tolik!
Teď se podíváme, jak v obráceném poměru vypadaly ty srážky v dubnu loňského roku, těch 20% z drahotního přídavku. Tato 20%ní srážka z drahotního přídavku podle zákona č. 394 činila u svobodného zřízence 967 Kč, u svobodného podúředníka 955 Kč, u úředníka XI. hodnostní třídy 864 Kč, a u úředníka V. hodnostní třídy 9 Kč 60 hal.! Pánové, nelekejte se . . .! (Výkřiky posl. Skaláka.)
A nyní, pánové, bude nutno, abychom se podívali, co slavná koalice nadělí státním zaměstnancům k Ježíšku. Podle této předlohy zákona o odměnách na r. 1924 a na r. 1925 je věnováno na r. 1924 175 mil. korun, na r. 1925 215 mil. korun, čili podle toho, co vykládají časopisy koaliční státním zaměstnancům, vypadá to takhle: Pro letošní rok dostanou dvě třetiny 20% místního přídavku, tedy to bude takový příplatek. Ten bude činiti u zřízence, kterému páni vzali r. 1923 967 Kč, 200 Kč, nejvýše 300 Kč, u podúředníka 200 až 400 Kč, je to odstupňováno, u úředníků 280-1000 Kč. Pro r. 1925 činí tento 20%ní přídavek k místnímu přídavku, který však, jak výslovně zdůrazňuji, nebude do pense započitatelný, u zřízence 211 Kč, u podúředníka 240 Kč, u úředníka XI. hodnostní třídy 280 Kč a u úředníka V. hodnostní třídy 1500 Kč! Zaměstnanci, kteří nemají místního přídavku, tedy provisorní zaměstnanci atd., kterým se podle zákona č. 394 nezapočítávalo 75%, nýbrž pouze 50%, a to z toho důvodu, že prý jim musil býti odpočítán 25%ní místní přídavek, kterého však podle zákona nikdy neměli a nemají, už to zde bylo jednou konstatováno, dostanou přídavek z oné části, těch 25%. Zaměstnancům pak vysokoškolských kategorií má se dostati vedle toho dalších do pense započitatelných přídavků, které budou vyměřovány ze základního služného.
Důstojníkům četnickým i vojenským, kteří mají vedle místních přídavků t. zv. přídavek činovní, z těchto činovních přídavků dostane se také 20%. (Posl. Skalák: Četníci budou také propouštěni? Ti jistě ne!) Já, pánové, ještě k této otázce přijdu. Ale na smluvní zaměstnance, pánové, tato úprava vůbec se nevztahuje. To je nejhroznější nespravedlnost.
Kde je, pánové z koalice, ta vaše vychvalovaná demokracie? To, co v dnešní době provádíte se státními zaměstnanci, je pokračování a vrchol cynismu. Je to čin třídní měšťácké morálky, buržoasie a jejích vládně-socialistických pomahačů. My, komunisté, protestujeme proti vaší třídní spravedlnosti, která přidává vysokým hodnostářům, žebrácky odměňuje nižší kategorie zaměstnanců a cynicky odmítá zaměstnance smluvní.
My stojíme na zásadě, že požitky státních zaměstnanců jest bezpodmínečně nutno upraviti tak, aby byla zabezpečena jim a jich rodinám životní úroveň, odpovídající lidské důstojnosti toho, kdo svou prací udržuje tuto společnost a rozmnožuje její blahobyt. Teprve tehdy, až této základny bude dosaženo, až tu bude toto existenční minimum, pak bude možno, pánové, přikročiti k odstupňování podle vzdělání, ale hlavně podle výkonů. Budeme brániti státní a veřejné zaměstnance vyzdvihuji to znovu - proti vaší třídní úpravě, která na účet zbídačelých nižších kategorií má tendenci - a bylo to viděti v sociálně-politickém výboru, třebas při návrhu pana kol. Navrátila vůči těm generálům upravovati požitky vyšších hodnostních tříd na účet tříd nižších.
Vážení pánové! Nyní přicházím k jedné z nejzajímavějších kapitol tohoto zákona, totiž ke kapitole o tak zv. přebytku státních zaměstnanců a o osobních vydáních. Až do omrzení je celá veřejnost přesvědčována a záludnými zprávami jest jí dokazováno, že je veliký počet státních zaměstnanců a že jsou velké osobní náklady, jež prý činí polovinu vydání státního rozpočtu. Řekl jsem v sociálně-politickém výboru, a nemám příčiny, abych toho neřekl před celou veřejností, že páni z koalice jsou znamenitými machry, že jsou přímo umělci a žongléry pokud se týče manipulování s čísly. S těmi umějí výborně manipulovati. Statistiky státních zaměstnanců jsme ještě vůbec nedostali. Je to vůbec stinná stránka naší vlády. V obcích byly volby roku 1923, ale statistiku jim snad někde ve statistickém úřadě sežraly myši. Máme prováděti důležité dílo reorganisace státní veřejné správy, máme mluviti o propouštění zaměstnanců, o zákonu, který je vyhazuje na dlažbu, ale my, pánové, nemáme statistiky. Musíme býti spokojeni s tím, co pan ministr napíše v "Českém Slově" nebo co řekne pan Srdínko a napíše ve "Venkově", a my se pak dovíme, že vůbec není pravda, co se tvrdí, zkrátka, že u nás není přebytek státních zaměstnanců. Já se k této kapitole příležitostně ještě vrátím. Chci promluviti několik zajímavých slov pokud se týče osobních nákladů.
Tak na př. r. 1923 byly stanoveny osobní náklady v rozpočtu na 8 miliard. Když jsme potom dostali účetní závěrku, seznali jsme, že se 2 miliardy ztratily. Pánové, tyto osobní náklady za rok 1923 nedělaly 8 miliard, nýbrž jen přes 6 miliard. Podívejte se na ty pleticháře z koalice! Celý rok štvou veřejnost, že státní zaměstnanci stojí 8 miliard, 2 miliardy jim nalhali do kapes - ale nikdy je tam neměli - a najednou se dokáže, že to bylo jen 6 miliard. Tedy ne 50%, ne polovička vydání. Ale půjdeme dále. V rozpočtu na letošní rok objevuje se opět cifra osobních vydání přes 8 miliard, tedy 50%. Přivedu si na vás vašeho kolegu z koalice, pana senátora Pánka. Ten vám dokázal v rozpočtové debatě, že to, co jste napsali, není pravda, že vydání osobní na rok 1924 nedělá přes 8 miliard, nýbrž jen 5.300 milionů Kč. Tedy zase lžete státním zaměstnancům do kapsy, zase jim přidáváte přes 2 miliardy. Osobní vydání nedělá podle pana sen. Pánka 50%, nýbrž jen 32%. Pan sen. Pánek dokazuje, že ani to ještě není úplně správná cifra, že musíme odpočítati řadu milionů, jež státní zaměstnanci vrací na dani z příjmů a pensijních příspěvcích. Dochází ke skutečné cifře osobních vydání 4.911,000.000 Kč.
Ale ještě zajímavější je statistika pana dr. Kolára. Ten dokazuje, že vydání na státní zaměstnance v Rakousku roku 1913 činilo 25% všech výdajů, kdežto v Československu za rok 1922 pouze 21% výdajů a s připočtením nouzových výpomocí dokonce jen 19·1% všech státních výdajů.
A tu pánové z koalice prominou mně a vůbec nám komunistům, že nemůžeme jim věřiti, že nemůžeme s jejich předpoklady a závěry souhlasiti, a to tak dlouho, pokud do širokého počtu státních zaměstnanců budou také započítáváni zaměstnanci podnikoví, zaměstnanci státních podniků a ústavů. Tito zaměstnanci podnikoví tak jako zaměstnanci v průmyslu, v soukromí, v zemědělství atd. musí na sebe vydělávati. Pánové, těm neděláte žádnou milost, naopak, oni ještě vydělávají, jak dokáži z dalších cifer, přes miliardu tomuto státu, jehož representace, slavná koalice, jim stále vyčítá, že na ně doplácí a podobně.
Já uvedu jen několik cifer. Podle rozpočtu na r. 1925 vypadá to případně takto: Zaměstnanci báňských a hutních závodů vydělávají čistého zisku 42 mil. Kč (Slyšte!), zaměstnanci železnic 191 mil. Kč, zaměstnanci pošt 241 mil. Kč (Slyšte!) a 20.000 zaměstnanců tabákové režie dokonce přes 1 miliardu vydělává na čistém zisku tomuto státu, čili souhrnem: zaměstnanci ve státních podnicích vydělávají čistého zisku podle státního rozpočtu na r. 1925 1 3/4 miliardy Kč!
A tu se vás, pánové, ptám, jakým způsobem počítáte pořád tyto podnikové zaměstnance do tohoto širokého počtu zaměstnanců státních, abyste jim mohli vyčítati vysoké vydání, když tito podnikoví zaměstnanci si na sebe vydělají, vydělají na režii podniku a vydělávají miliardové zisky tomuto státu? (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Blažek (pokračuje): Tyto cifry dokazují celé veřejnosti, jak to ve skutečnosti s těmi osobními náklady na státní zaměstnance vypadá. Mluvíme-li tedy o státních zaměstnancích, je nutno, jak jsem řekl, rozděliti je, a to na zaměstnance skutečně státní administrativy a na zaměstnance státních podniků. Těch prvních státních zaměstnanců bude asi 100.000 a těch druhých podnikových, kteří si vydělávají, přes 200.000; samo sebou i tam ti vydělávají, poněvadž slouží státu, dělají mu důležité věci, kterých on potřebuje. Za toho stavu tedy není prostě možno, pánové, mluviti o nějakém přebytku státních zaměstnanců.
Já ještě jen jeden zajímavý případ uvedu. Ani mezi odborníky není sporu o tom, že u nás není přebytku státních zaměstnanců. Nedávno rozesílal pan inž. Čermák zajímavý spisek a já viděl jsem ho na lavicích koaličních pánů poslanců; bylo by dobře, a já bych vás o to prosil s této řečnické tribuny, abyste věnovali aspoň 1/2 hodiny tomu spisku, abyste se přesvědčili, jak to ve skutečnosti u nás vypadá. Pan inž. Čermák dokazuje v tomto spisu, že, přihlížíme-li v tom poměru u nás ke 47% populační kvoty, k ročnímu vzrůstu 4·2% v důsledcích kulturního a sociálního vývoje a k našim novým administračním úkolům, tedy dojdeme podle pana inž. Čermáka k závěru, že máme přebytek 6.000 zaměstnanců. A tento přebytek se sníží, poněvadž on dokazuje logicky dále ve svých vývodech, že pragmatikálních zaměstnanců nám chybí 2.000, tedy skutečný přebytek u nás je 4.000 zaměstnanců. Kde jste vzali, pánové z koalice, těch 120.000? Kde je pan prof. dr. Srdínko, který s takovým pathosem o tom mluvil, a kde jsou druzí pánové, kteří zde počítají se 100.000 přebytečných zaměstnanců?