Vážení pánové, já projevím k této otázce naše stanovisko. Z mých vývodů dosavadních vidíte, že na tuto otázku skutečně díváme se vážně, že tuto otázku státních zaměstnanců snažíme se řešiti s plným pochopením. My komunisté hájíme stanovisko, že restrikci státních zaměstnanců musí bezpodmínečně předcházeti podání statistiky o státních zaměstnancích vládou členům zákonodárného sboru. Bez této statistiky nesmíte k ničemu přikročiti, bez této statistiky nesmíte žádné dílo, žádnou úpravu veřejné správy započíti. Vážení pánové! Tato statistika musí býti rozdělena podle služebních kategorií a hodnostních tříd, abychom viděli, ve kterých kategoriích máme přebytek a ve kterých máme případný nedostatek. My se vší rozhodností stavíme se proti koaličnímu návrhu o úsporných opatřeních na účet státních zaměstnanců. Já zde, pánové, v plném vědomí odpovědnosti prohlašuji, že je to drzý, nejdalekosáhlejší útok reakce na existenci a práva tisíců státních zaměstnanců v této republice. (Potlesk komunistických poslanců.)
Vážení pánové! Zákonem kontrarevolučním nazval ho příslušník koalice, český socialista posl. Tučný, a tento kontrarevoluční návrh, který ničí 25letou úmornou práci našich odborových organisací, tento zákon kontrarevoluční jak jste ho, pánové, sami nazvali já to ohlašuji státně-zaměstnanecké veřejnosti - byl včera v nočních hodinách promrskán přímo hanebným způsobem těmi, kteří ho nazývají kontrarevolučním a odhlasován na pokyn buržoasie jejími vládními socialisty. Vážení pánové, 40 tisíc státních zaměstnanců má býti v příštím roce propuštěno. Každý desátý státní zaměstnanec, ať podúředník, dělník nebo úředník, ať učitel, bude vyhozen na dlažbu a další tisíce budou prý následovati v příštích letech. Vážení pánové! Já varuji dnes, zamyslete se v posledním okamžiku nad vaším dílem, zamyslete se nad pokračováním zločinu z r. 1922, nad tisíci zničených existencí, tisíci zoufalých žen a nevinných dětí a sebevražd propuštěných zaměstnanců, kteří marně u nás budou hledati práci. To bude důsledkem vašich pletich, důsledkem toho contrarevolučního zákona.
Vážení pánové! Otázky jsou příliš vážné. Je nutno, abych alespoň několika slovy reagoval na to, co sdělováno bylo v sociálně-politickém výboru. Pánové tvrdí, že prý v Rakousku, Německu a ve Francii a jinde bylo propuštěno na tisíce zaměstnanců. Ano, pánové, to je nám také známo, ale nezapomínejte, že nám je také známým další fakt, že totiž Francie má nedostatek pracovních sil, že tam i naši dělníci jezdí na práci, že tam propuštění dostanou zaměstnání. My také víme, že Německo stojí před určitým takovým, řekl bych, rozvojem, před určitým vzmachem průmyslu, že tam propuštění zaměstnanci také dostanou zaměstnání. Ale, pánové a dámy, odvedu vás do Rakouska, kde jsou tak přibližně hospodářské poměry skoro stejné, malý stát tady jako tam, a přečtěte si časopisy vaše, jak se tam státní zaměstnanci, a oni také dostali odbytné, střílí a vraždí, ne kridatáři a bankrotáři, ale zaměstnanci, kterým vzata byla práce, právo na práci, se tam vraždí, aby zůstal nedotčen blahobyt kapitalistů, blahobyt vykořisťovatelů výrobních a pracovních tříd.
Vážení pánové a dámy! Musím ve svých vývodech upozorniti na celou řadu dalších věcí. Tento zákon znamená ve svém §u 6 a §u 30 suspendování zaručených práv, zákonných nároků, které státní zaměstnanci dosud měli. Tak příkladně § 6 mluví o tom, že do nové služební úpravy suspendují se předpisy o definitivě, předpisy o jmenování, stabilisaci, o přeřadění do vyšších kategorií, o povyšování zaměstnanců. Pánové, poukazoval jsem v sociálně-politickém výboru na to, že nás nemůže mýliti to, když se tvrdí, že tento zákon je dělán na rok. I páni z koaličních stran docela správně tvrdili, že nevíme, co může přijíti po této vládě koaliční. Není vyloučeno, že socialisté dostanou výpověď, až nebudou chtíti sloužiti, a, pánové, co pak? V čí rukách bude potom osud státních zaměstnanců? My víme, jak pánové za dva roky od roku 1922 napravovali spáchané křivdy! Plné dva roky si dali čas, aby udělali jen malý program, stálo to mnoho práce a potu. Než udělají ten velký, já nevím, při tom pletichaření koaličním, zdali se ho vůbec státní zaměstnanci dočkají, když budou tak trpěliví, jako jsou dosud.
§ 30 mluví o tom, že po dobu účinnosti zákona pozbývají platnosti veškeré služební a pensijní předpisy a smlouvy, odporující tomuto zákonu. Pánové, prohlašuji a chci docela poctivě a upřímně mluviti do řad socialistů, do řad vládních socialistů. Pánové, to znamená suspendaci, to znamená konfiskaci práv státních zaměstnanců. Co byste tomu, vy, pánové na pravici říkali, kdyby vám konfiskovali majetek v bankách, kdyby vám konfiskovali velkostatky a továrny? K tomu by se páni socialisté z vládní koalice neodhodlali, ale oni se odhodlávají ke konfiskaci zaručených práv, která mají státní zaměstnanci již z bývalého monarchistického Rakouska. Pánové, prohlašuji zde: Tolik uznalosti a řekl bych tolik noblesy byste měli míti, jako aspoň měly ty rakouské byrokratické kreatury, jak jsme jim říkali, aspoň tolik uznati, aby stávající práva, zákonné nároky pensijní, služební atd. státním zaměstnancům nebyly brány, aby jim prostě nebyly konfiskovány. (Hluk. Výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid. Prosím p. řečníka, aby skončil.
Posl. Blažek (pokračuje): Vážení pánové! Namítalo se k našim námitkám, že zákon ten jest humanní, že dává možnost státnímu zaměstnanci, aby vystoupil případně hned po jednom roce a že mu dává odbytné ve výši naposledy vyplacených stálých požitků, a ohraničuje to nejvýše do 24 měsíců. Kdyby měl více let, odbytné nesmí býti vyšší. Ale, vážení pánové, toto dobrovolné odbytné je klausulováno. Ti, kteří mají do 10 neb přes 10 služebních započitatelných let, mohou podle zákona zažádati o dobrovolný výstup ze služby státu, ale ti již nedostávají plné požitky, ale jen polovinu těch měsíčních požitků, které stanoví § 9. Dobrovolný odchod ze služby chápu. Když někdo dobrovolně vystoupí, budiž, jest si vědom důsledku svého odchodu. Ale zákon tento, vážení pánové, obsahuje nesnesitelné ustanovení, která na první pohled vypadají velmi krásně a lidumilně. Jest to případně § 13, ve kterém stojí, že státní zaměstnanec dostane přípis, jímž se vypovídá ze státní služby a že může - jaká to laskavost ke státnímu zaměstnanci - do 8 dnů podepsati nadřízenému úřadu, že se nenechá vyhoditi násilím, nýbrž že půjde dobrovolně. A za to, že půjde dobrovolně, dávají mu 75% těch odpočivných požitků. Vážení pánové, pan předseda mne napomíná, ale já si nemohu pomoci, věci jsou tak důležité a dalekosáhlé, a proto bych prosil ještě o kratičké strpení, já už budu se svými vývody hotov. Nejen státní zaměstnanci, zaměstnanci železniční, poštovní atd., ale i učitelé mají býti podle těchto krutých paragrafů vyhozeni ze služby. Ejhle, kulturní stát! Byl jsem na Podkarpatské Rusi, byl jsem na Slovensku. . . . (Hluk. Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid. Pan posl. Mikulíček nemá slovo.
Posl. Blažek (pokračuje): Tam, vážení pánové, je nedostatek škol, nedostatek učitelů a přesto dávají se tato ustanovení do zákona jen proto, aby zde byly persekuční důvody a podobně. Podle dalších paragrafů vztahují se tato ustanovení zákona také na zaměstnance samosprávy a v jednom paragrafu se nařizuje, že do jednoho roku musí . . . . . . (Hluk. Výkřiky komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Blažek (pokračuje): . . . podle těchto drakonických ustanovení také v samosprávě vyhozeno býti na dlažbu tisíce nevinných lidí. My jsme ochotni mluviti o propouštění státních zaměstnanců. My vám na př. nadhodíme tyto zásady: Nechť jsou propuštěni ze státní služby všichni ti, kteří chovají se provokativním způsobem proti dělnické třídě. (Tak jest!) Máte zde Kroupy, Klímy a Slavíčky, bývalé služebníky monarchistického Rakouska, máte zde tisíce členů tajné policie, špiclů. Tedy propouštějte, máte volné místo, ale nevyhazujte těch, kteří ve státě konají produktivní službu.
Vedle toho je možno, aby se zaopatřovacími požitky propuštěni byli ze služby u státu všichni zaměstnanci svobodní, poněvadž budou míti odpočivné požitky, jejichž vedlejší příjem je přes 12.000 Kč, anebo ženatí, jejichž vedlejší příjem nebo nějaký majetek činí 18.000 Kč. Dále by bylo docela dobře možno propouštěti státní úředníky od V. hodnostní třídy nahoru. My říkáme asi tak polovici. Pánové z koalice mluví o tom, že je jich 2/3 zbytečných. Dále by bylo možno propouštěti důstojníky od VIII. až VI. hodnostní třídy, asi tak 1/3, od V. hodnostní třídy nahoru 2/3. Dále by bylo možno propouštěti celou řadu policie a četnictva. Snad by nám stačil poloviční počet, jaký jsme měli za Rakouska. Tito lidé dali by se použíti bez ohrožení jejich existenčních zájmů, poněvadž by jim zachovány byly odpočivné požitky, případně i v jiných resortech. Dále pak, vážení pánové, mohli by býti přeloženi do výslužby všichni ti, kteří přesluhují.
Ještě jeden paragraf je v předloze, § 17, který mluví o kumulaci požitků odpočivných. My jsme již v soc. politickém výboru prohlásili: Nesneseme a nepřipustíme, aby vydržená a zaplacená práva a nároky našich pensistů byly nějakým způsobem koaličními pleticháři ohrožovány anebo aby tito jich byli zbavováni.
Vážení pánové! Dovolte příklad. Žena-vdova má po muži, který si platil pensijní příspěvky, nárok na odpočivné a zaopatřovací požitky. Tyto jsou však nedostatečné. Ona má zaměstnání ve státních službách, má děti sirotky a podle tohoto zákona, když by byly kumulovány požitky a když by použila toho dobrodiní odstupu dobrovolného nebo byla propuštěna, měla by ještě své pensijní požitky, tedy dvojí. Toto kumulování jest sice ohraničeno, ale jest přece jenom ve své zásadě ohrožením nároků a práv. Toho nemůžeme připustiti a nepřipustíme, poněvadž v obou případech jsou to zaplacené a vydržené nároky.
Chci poukázati ještě na řadu zajímavých věcí. Pan ministr Stříbrný byl tak laskav, že nám ve svém referátu ke sjezdu naznačil, jak asi bude vypadati velký program státně-zaměstnaneckých předloh. Prohlásil: My jsme s bolestným srdcem dali souhlas k tomu, aby zaměstnanci ti, kteří přišli po účinnosti zákona čís. 394 do služeb státu, když se oženili atd., neměli nároku na alimentační, drahotní přídavky, nýbrž jen v omezené míře. A pan ministr Stříbrný byl tak laskav, že vzkázal všem státním zaměstnancům, že se to odbourá napříště, ne prý sice hned, poněvadž najednou by z nich mohli udělati revolucionáře nebo bolševiky. Ale oni to udělají postupně, aby to nebolelo. Oni to provedou, poněvadž prý zájmy státu jsou vyšší, zájmy kapitalistického státu, zájmy lichvářů, keťasů a vykořisťovatelů, kteří se nepřidrží k těm povinnostem, jak by bylo potřeba. (Potlesk komunistických poslanců.) A pan prof. Srdínko byl tak laskav, že v rozpočtové debatě ohlásil útok na osmihodinovou pracovní dobu. On sice říkal, že není úmyslem koalice vzíti zákon o osmihodinové době pracovní, ale řekl chytře, že se musíte obětovati, že v důsledcích zahraniční konkurence musíte přinésti další oběti. To znamená prolomení zásady o osmihodinové době pracovní, to znamená u státních zaměstnanců odbourání jednoduché frekvence. Tak bude provedeno heslo: méně státních zaměstnanců více placených.
My vám, pánové z pravice, i těm na levém křídle pravice, děkujeme upřímně, že jste otevřeně řekli, co připravujete.
Teď mi dovolte, abych zde odhalil to, co dělají socialistické strany, které jsou ve vládě, za hru se státními zaměstnanci. Bylo zde na nás pokřikováno při úvodu této předlohy, že jsme demagogové. Mám tu "Právo Lidu" ze dne 28. listopadu 1923. Tady je článek "Před změnou prosincového zákona". Čteme tam: "Klub sociálně-demokratických poslanců podal návrh zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 20. prosince 1922." Návrh má toto znění - nebudu jej celý čísti - "§ 2, odst. 1.: Místní přídavek obnáší 50 %." A teď, pánové, handlujete, připustili jste 20%. Kdo je demagog? Jakou to hrajete šalebnou hru se státními zaměstnanci a jak to, pánové, chcete dlouho dělati? To je jeden obrázek.
Bylo zde řečeno - a my si ty účty musíme jednou vypořádati - že my jsme vinni tím, poněvadž jsme způsobili rozbití strany sociálně-demokratické a tím oslabení dělnické třídy. Vážení pánové, mám zde citát sociálního demokrata sen. Jiráska o událostech z roku 1920. Píše o příčinách, proč došlo k rozkolu: "V tom právě spočívá tragika naší strany. Strana sociálně-demokratická byla jedinou stranou, která celou svoji váhu, moc a sílu, jakož i svoji tradici a popularitu dala do služeb vybudování státu. Mnozí soudruzi ve vedení strany stojící zapomínali, že toto exponování strany přinese straně těžké škody. Zapomínali, že čeští měšťáci, kteří mají plná ústa zájmu o stát, nevzdali se svých privilegií, a pokud súčastnili se na budování státu, činili tak ve smyslu soukromokapitalistickém, domnívajíce se, že ke všemu tomu massy dělnictva a chudého lidu budou mlčeti".
"Než bez viny nejsou také někteří soudruzi na nejkrajnější pravici, kteří postavili se bezvýhradně do služeb měšťácké ideologie o státě. Tito soudruzi zapomněli na to, jaká ohromná moc spočívá v masách, uvedou-li se tyto masy v pohyb, že je pak těžko je zastaviti. Přes varování těch nás, kteří jsme stáli uprostřed na střední linii, žádající radikální postup v otázkách sociálních a socialistických, ať již v otázkách socialisace podniků či při pozemkové reformě, postupováno bylo neustále kompromisně. A při tom měšťáci neustále a neustále žádali nových koncesí na úkor potřeb malého lidu."
A on uzavírá: "Mnozí naši soudruzi, hájící dosavadní politiku našeho vedení a soudruhů-ministrů, šli v mnohém směru příliš daleko. Mnohdy stačila pouhá hrozba Švehlova, že zůstane v agrární straně sám, nepřistoupí-li naši soudruzi a celá naše strana na přání a požadavky agrárníků." Zde to máte, pánové, černé na bílém, jak se lidově říká. Zde to máte, proč došlo k rozkolu strany sociálně-demokratické. Vy jste dělali to, co nařizoval Švehla a buržoasie, vy jste dělali politiku koaliční, kompromisní, odloučili jste se od mas a nemáte práva mluviti o tom, že vina je na straně naší.
Vážení pánové! Chci ještě poukázati na jedno. Pan kol. Brodecký se zde ráno rozčiloval, vytýkal nám demagogii; chci mu ten účet vyrovnati. Pan kol. Brodecký, když ještě nebyl členem klubu sociálně-demokratického, prohlásil dne 9. a 11. května r. 1921 na sjezdu Unie železničních zaměstnanců o koaličním režimu tato odsuzující slova: "Dokud spor, vznikající z různého chápání důsledků velkých událostí světových, zůstal omezen v rámci jednotné strany sociálně-demokratické a dokud závěry, vyplývající z různého nazírání na tyto události, uplatňovány byly jako ideové směry v jednotné sociálně-demokratické straně dělnické, dotud bylo povinností odborové organisace podporovati modernější, nové době a novým poměrům více odpovídající ideové proudy, které za nových poměrů, novými prostředky usilovaly o využitkování dané situace snahou za zkrácení cesty ke konečnému cíli třídně uvědomělého proletariátu. Mezi nejhlavnějšími z těchto nových prostředků byl odpor proti jakékoli spolupráci s měšťáckými stranami, diktovaný logickým závěrem z daných poměrů." "Koalicí socialistů s měšťáckými stranami upevňováno jest panství starých řádů společenských, zatím co proletariát ve velké rozhodující době získává pro své cíle nepoměrně méně, než kdyby soustavným samostatným postupem v socialistických intencích, stále s vlastním cílem proletářské politiky na očích, zatlačoval moc kapitalistů a reakcionářů do příslušných, důsledky světové války na minimum zúžených mezí."
Vážení pánové, aby sociální demokraté neměli co vyčítati českým socialistům, dovolím si také dva citáty, a sice skutečně vážně, jak to přítomná doba vyžaduje. Vážení pánové! Dnes jste nazvali zákon kontrarevolucionářským. Vy nesmíte jako socialisté pro kontrarevolucionářské zákony zvednouti ruku, vy byste tím okamžikem museli vyvoditi z toho důsledky v koalici, poněvadž, připravuje-li vláda kontrarevoluční zákony, které redukují revoluční vymoženosti, není místo vás jako socialistů v řadách koalice, to si musí uvědomiti příslušníci z českých socialistů. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Vážení pánové! Svého času přinesly "Železniční Listy", orgán železničářské organisace, článek pod názvem: "Ven z koalice". Tam se psalo: "Za těchto poměrů do nemožnosti vyhrocených proti proletariátu nelze přece socialistům vládnouti v koalici s těmi, kdož celou tu nezměrnou bídu a ponížení dělnictva a zaměstnanectva působí. Když reakce a znásilňování, tedy bez asistence socialistických stran." Dále se tam píše: "Nejsme-li dosti silni čeliti útokům a provokacím buržoasie a donutiti ji k ohledům na koncentraci, odejděme z této společnosti a postavme se do obranné fronty muž vedle muže, dříve než nás učinní na dlouhá léta neschopné odporu a vzdoru."
Vážení pánové! Poslední citát, také ze "Železničních listů". Tam se praví: "Sentimentální rozjímání a nedotknutelnosti této koalice není dnes na místě. Stát bude žíti, i když tato koalice padne, a padne-li pro spravedlivou věc státních zaměstnanců, bude to pro státní myšlenku zdravější, než novým hromaděním křivd vtlačovati státní zaměstnanectvo do tábora, v němž by se nerado octlo." (Výkřiky komunistických poslanců.)
Vážení pánové, já přicházím se svými vývody ke konci. Chci se ještě jenom zmíniti, že před 2 léty bylo vytýkáno, že jste nebyli dostatečně informováni. Pan kol. Brožík, sociálně-demokratický poslanec, ještě letošního roku měl odvahu prohlásiti na konferenci železničářů, důvěrníků Unie, že kdyby byli znali dosah zákona, že by bylo jejich rozhodování dopadlo jinak. Pánové, já končím: Vám, sociálním demokratům, vám, českým socialistům, jsme dostatečně vysvětlili, co znamená tento zákon, že znamená konfiskaci práv, zaručených práv služebních, pensijních požitků, definitivy, stabilisace státních zaměstnanců a pod. Vy sami tvrdíte, že je to reakční, kontrarevoluční zákon. Pánové, já věřím, že tentokráte nesehrajete komedii, já věřím tolik, jsem ještě optimista, ve vaše socialistické stanovisko, že nezklamete svoje příslušníky sociálně-demokratické (Výkřiky.), že nezklamete svoje příslušníky, čsl. socialisty, a že budete s námi, s komunisty (Výkřiky.) hlasovati proti tomuto kontrarevolučnímu zákonu, který je největším zločinem, jaký kdy na státní zaměstnance se chystal. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Přerušuji rozpravu, jakož i projednávání pořadu vůbec a ukončím schůzi.
Z formálních důvodů bude dnes potřebí ještě druhé schůze, kterou svolám na 4 hod. 30 min.
Dovolené na dnešní schůzi jsem udělil posl. R. Chalupovi z rodinných důvodů, posl. J. Markovi a J. Bečkovi pro neodkladné zaměstnání.
Mezi schůzí byla tiskem rozdána Těsnopisecká zpráva o 308. schůzi posl. sněmovny.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby příští schůze byla, jak jsem již řekl, dnes o 4 hod. 30 min. odpol. s tímto
pořadem:
1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 5009) zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě (tisk 5021).
2. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 5010) zákona, kterým se částečně mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po těchto zaměstnancích (tisk 5019).
3. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 5011) zákona, kterým se mění některé předpisy o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich (tisk 5022).
4. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 5012) zákona o odměnách státním a některým jiným veřejným zaměstnancům na rok 1924 a 1925 (tisk 5020).
5. Zpráva výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 5005) zákona, kterým vláda má býti zmocněna k prozatímní úpravě obchodních styků s cizinou (tisk 5014).
6. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 4994) zákona, jímž se povoluje dodatečný úvěr k provádění zákona o požitcích válečných poškozenců (tisk 5015).
7. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 5006) zákona, kterým se doplňuje zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 291 Sb. z. a n., jímž se povoluje užíti dílčích dluhopisů, jež vydá město Brno v úhrnné jmenovité hodnotě 50,000.000 Kč, k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů (tisk 5017).
8. Návrh, aby řízením zkráceným podle § 55 jedn. řádu byly projednány osnovy právě zmíněné.
Námitky proti tomu nejsou? (Námitky nebyly.)
Námitek není. Návrh můj je přijat.
Prohlašuji schůzi za skončenou.
(Konec schůze ve 4 hod. 10 min. odpol.)