Ministerstvo zásobování, zdravotnictví, unifikace a soc. péče zrušme a jiná spojme, ušetří se mnoho peněz a místností, které dotyčné úřady zaberou. Máme snad více úřednictva vyšších kategorií, než potřebujeme. Ti mají své oddělené kanceláře, a ježto úřady jsou v bývalých palácích nebo - jako na Malé Straně - v starších domech o velkých a prostorných místnostech - dříve se totiž s místem tolik nešetřilo - zaberou mnoho zbytečného místa. Zcela dobře mohli by v tak velké úřadovně seděti dva nebo tři, což by i z jiných důvodů bylo ku prospěchu služby. Bytové nouzi bylo by tím z části odpomoženo, neboť by se získaly budovy pro jiné účely, třeba obývací.
§ 5 praví, že přijímání nových sil do státní služby je nepřípustné. Přijetí takové je právně neúčinné. Na kmotru protekci je tohle slabé. Navrhuji doplněk k 1. odstavci následujícího znění: "a vinník pohnán bude k odpovědnosti a náhradě způsobené škody." V §u 7, odst. 3 se praví, že započtení služební doby proti ustanovením odst. 1. a 2. je právně neúčinným. Vznikly-li z takového právně neúčinného započtení přeplatky na služebních požitcích, budiž vrácení jich vymáháno. Následující věta, v níž se uvádí, že "od vymáhání může býti za souhlasu ministerstva vnitra a financí upuštěno jen v případech zvláštního zřetele hodných", ruší větu předcházející, neboť všichni budou podobné žádosti podávati, čímž povstala by nová práce s řízením tím. Proto navrhuji škrtnutí tohoto odstavce.
Mám za to, že i chystaná daňová reforma může míti větší vliv na úsporná opatření ve státní správě. Stane se to, když hlavní linie této reformy, to jest zjednodušení celého berního systému, bude zachována, a to tím způsobem, že celý systém bude tak proveden, aby byl každému srozumitelný a aby odpadly následkem toho i přečetné přiznávky, předvolávání stran mnohdy celé půldne trvající, až po ty šikany poplatnictva. Tím odpadla by též ta zbytečná práce úřednictva, která vyčerpává drahný jeho čas a nepřináší státu ani těch výsledků, co doby zbytečně bylo promarněno.
Při každoročním projednávání rozpočtu poukazoval jsem k tomu, že by přijímání úředníků a zřízenců do státních služeb mělo býti zastaveno, neb aspoň omezeno na tak dlouho, až bude docíleno systemisovaného stavu. Stalo se tak už ve všech státech a tato předloha řadí náš stát mezi poslední, ač v předkotném přijímání zaměstnanců státních byli jsme mezi nejprvnějšími. Stalo se tak způsobem osudným, neboť přeplnili jsme naše úřady protekčními dětmi, které, jak známo, za mnoho nestojí. Kdybychom byli již před 2 lety přestali s přijímáním zaměstnanců, byli bychom ušetřili miliony na odbytném a výslužném, které dle §§ 9, 10 a 11 a podle tabulky připojené budeme platiti.
Každá vesnice v republice vykazuje dnes více úředníků a zřízenců, jsoucích ve státní službě. Režijní lístky na drahách umožňují jim, hlavně však členům rodiny, časté návštěvy do jejich rodišť, kde vzbuzují závist občanů, a hlavně občanek - třeba to nebylo v mnohých případech nic více než pozlátko. Ale nejen závist, vzbuzují i touhu u jiných státi se také příslušníkem této lesklé bídy. Výsledek toho je, že kde kdo s kvalifikací i bez kvalifikace chce se dostati do státní služby. Jsou to studenti, dále absolventi všech možných 2- i víceměsíčních kursů, kterých nesčetné ústavy co chvíli spousty vychrlí, jsou to dcery a synkové rolníků, řemeslníků a obchodníků, dcery a synkové úředníků, hlavně v Praze a jiných velkých městech. Tito všichni pořádají hotové dostihy urvati sebe nepatrnější místečko ve státní službě. Nejhorším zjevem při tom je shon po protekci, o čemž v prvé řadě my členové Národního shromáždění máme trapné zkušenosti. Podobných žádostí má z nás každý spousty. Obsazování míst dělo se také podle politické legitimace a žadatelé přistupovali do stran ne z přesvědčení, nýbrž podle toho, jak jim ta která strana místo zaopatřila. O tom daly by se vyprávěti historky karakteristické, začasté i komické.
Živnostenská strana byla vždy pro úspornost ve státní správě a ví to ze své vlastní prakse, že žádný závod, ať dílna ať obchod, nemůže prosperovati, pakli nevládne tam totéž, co by ve státě býti mělo: úsporný systém.
Pro to, aby stát dobře honoroval své pracovníky, ale jen podle systemisovaného počtu, jsme se s tohoto místa již bezpočtukráte vyslovili. Návrh nás sice neuspokojuje, ježto vykazuje mezery, ale přejeme si, aby znamenal náběh k lepším poměrům finančním ve státě a přispěl, pokud se týká otázky zaměstnanecké, k uspokojivému jejímu řešení.
Podávám dva pozměňovací návrhy. Z těchto důvodů budeme hlasovati pro toto kuse uspořádané dílo v předpokladu, že bude počátkem oněch reforem, které si v zájmu úřednictva i samého státu přejeme. (Výborně! Potlesk!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále p. posl. Patzel.
Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno! Před našimi zraky se odehrává největší z politických podvodných a šalebných her. Od projednávání státního rozpočtu, při němž jsme museli odmítnouti věcnou spolupráci, nezměnilo se nic na soustavě parlamentního a národnostního znásilňování nynější vládní formou a vládními stranami. Nyní po různých dlouhých a tajných smlouváních budou nejdůležitější otázky vnitřní správy vrženy na parlamentní stůl a mají býti v 48 hodinách šíleně promrskány. Nestvůrnost takového parlamentarismu jest jasně patrna na skutečnosti, že návrhy zákonů, které hluboko zasahují do vnitřního ústrojí státu a které se dotýkají štěstí i neštěstí statisíců státních občanů, mají býti projednávány v několika málo hodinách. Oposici se při tom přiděluje úloha kulisy, my však nejsme ochotni spolupůsobiti při této komedii. (Souhlas na levici.) My vidíme, že si koaliční strany zde ve sněmovně ani netroufají hájiti svého podvrženého dítěte. Po dvě léta od onoho neblahého prosincového zákona dělají si občanské i socialistické strany koaliční ze státních zaměstnanců, z ubohých pensistů cynickým způsobem dobrý den. (Výkřiky.) Nyní mají býti státní zaměstnanci odbyti žebráckým grošem. S touto žebráckou výpomocí spojuje se najednou . . . (Různé výkřiky na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky.)
Posl. Patzel (pokračuje): . . . úvod k řešení veliké otázky správní reformy. Zjednodušení správy a odstranění trubců ve státním hospodářství bylo by jistě nutné, je to nutnost naléhavá. Avšak způsob, jak se snížení počtu úřednictva připravovalo a poloúřední i úřední hlasy, jež se již předem v této věci ozvaly a které se touto otázkou zabývají, dobře ukazují, kam cesta míří. Zástupcům národů a stran, které mají dnes za sebou ve skutečnosti většinu obyvatelstva státu, neposkytuje se možnosti, aby při tom vykonávali své ústavní právo. Ostatně my docela přesně víme, že tato hra s reformou správy a snížením poctu úřednictva je ničemná komedie. (Výkřiky na levici.) Neboť kdo má prováděti snížení počtu úřednictva, kdo má odstraňovati trubce? Koaliční strany, které od slavného, velkého dne převratu, o němž není ještě jednoty, usadily ve státní správě tisíce a tisíce protekčních dětí, tyto koaliční strany mají nyní své protekční děti vyhazovati a ponechati ve státní domácnosti jen včely! My vidíme jasně, že to není pravým cílem: reforma správy má sloužiti jen k tomu, aby byli vyhozeni němečtí státní zaměstnanci, aby byli vyhozeni lidé k práci skutečně schopní, kteří nepožívají výhod, kteří nejsou protekčními dětmi vládnoucích stran. (Výkřiky na levici.) Gesto s re-formou správy jest gesto jen na ošálení ciziny, pro zahraniční půjčku, poněvadž se ví, že Anglie a Amerika klade jakožto podmínku poskytnutí půjček snížení počtu úřednictva a reformu správy. Proto dochází k tomuto nedůstojnému podvodu, jemuž podle přísežné soustavy zvůle padnou za oběť poctivě pracující lidé, zatím co páni ministři vysílají své zetě na státní cesty. (Posl. inž. Jung [německy]: Zeťové by měli býti odstraněni!) Zajisté.
Náš lid a naši němečtí státní zaměstnanci velmi dobře vědí, na čem jsou. Náš lid však bude také vždy více a více poznávati, jak je nutno bojovati proti této soustavě s veškerou onou úpornou energií, jaké jsou Němci schopni, když vědí, že běží o jejich život. Na druhé straně koaliční strany jdou dále onou cestou, kterou kráčelo staré Rakousko, v tomto případě neblahé paměti. Nemají býti sníženy zbytečné výlohy na representaci, nemá býti snížen zbytečně vysoký počet vojska, jemuž velí znegrovatělí Francouzi, naopak, přímo na krvavý výsměch poctivě pracujícím státním zaměstnancům používá se tohoto malého, ubohého žebráckého daru, jehož se dostává pracovitým včelám, jako podnětu ke zvýšení veřejných poplatků. Tím mají býti skutečně nebo domněle vyvolány a prohloubeny protivy mezi zaměstnanci trvale ustanovenými ve veřejných službách, mezi duševními pracovníky a ostatním obyvatelstvem. (Výkřiky na levici.) Avšak koho chce Bůh zničiti, toho raní slepotou, a měli byste již poznati, jakou cestou se ubíráte, když vidíte, jak vládní koalice v Praze bije pendrekem do svých kancelářských a dopravních železničních úředníků, úpějících nouzí a hladem, a jak čeští vysokoškoláci a menšinoví apoštolové, bez jejichž obětavosti nebyli byste mohli po onom, říkám to znovu, tak slavném převratu, svůj stát ani čtyři dni spravovati, propukají dnes ve velmi trpké žaloby proti svému státu.
A jak vypadají zákony, tyto zákony, jež po týdny trvajících poradách spatřily konečně světlo světa? Hned uvidíme, jak ledabylá je to práce. Činí-li se na oko usnesení o pozměňovacích návrzích, je to jen šálení obyvatelstva, je to jen hra s ubohými, oklamanými státními zaměstnanci, jako by se poctivě usilovalo o řešení problému a jako by byly odstraněny nejtěžší tvrdosti. S velkým gestem mluví se v zákoně o úkolech veřejné správy, vyslovují se všeobecné zásady formou, jako by asi školák psal novinářský článek, avšak o skutečných zásadách reformy správy není ani řeči. Zákony o rozdělení žup a o nové správě okresů se neprovádějí, avšak předem se má začíti se snižováním počtu úředníků a rušením úřadů. Každý, kdo trochu rozumí státní správě, čeká již léta na zákon o vymezení příslušnosti ministerstev. Tohoto zákona se dočkáme snad ad Calendas Graecas, či snad "čechas", ale zato bude možno zrušovati berní úřady, aby němečtí sedláci z hor byli nuceni choditi na hodiny cesty daleko do velkých měst, bude možno zrušovati úřady pro válečné poškozence, naši němečtí váleční poškozenci, jednonozí mrzáci budou nuceni ubírati se sta kilometrů daleko do českých měst. Taková komedie se hraje pod jménem reformy správy!
Máme před sebou zákon o propouštění úředníků; všechna moc - a tato zásada se zakořeňuje stále hlouběji - dána je do rukou vlády. Rozsah propouštění státních úředníků určí vláda, noví se nepřijímají, vláda však má právo podle potřeby a své vůle přijímati protekční děti, kdežto propuštěný státní zaměstnanec, ať je sebe upotřebitelnější, a i když je potřebí dobrých sil, nemá žádného nároku na znovupřijetí. Po dobu platnosti zákona je z úsporných důvodů vyloučeno všechno povyšování, časový postup a všechno je zastaveno, pracovité včely se mohou dříti, jak chtějí, slavná vláda má však přece jen ve výjimečných případech, kde se jí to jeví býti správným, právo, protekční děti podle libosti povyšovati. Pro všechny, kdož budou ustanoveni po účinnosti tohoto zákona, neplatí již dřívější lhůty pro započtení služebních let, jen pro nejvyšší oporu státu, pro legionáře platí nadále. Při výběru těch, kdož mají býti propuštěni, mají rozhodovati především a jedině zásady upotřebitelnosti, jen pro pány legionáře platí upotřebitelnost až v nejposlednější řadě. Některé skupiny státních zaměstnanců jsou však přece jen vyňaty, tak na př. soudcové, a tím se dává na jevo, jak vysoko se oceňuje právní život ve státě. Toto ustanovení v zákoně je jistě tak krutým výsměchem, že člověk nechápe, že ten, kdo je tam vepsal, nestyděl se to učiniti v době, kdy přece je naprostý nedostatek soudců, kdy byla suspendována nepřeložitelnost soudců. Naproti tomu nositelům vědy se odnímá jejich dosavadní nepřeložitelnost, ani vysokoškolští učitelé nebyli z propouštění vyňati. Tento demokratický stát, který zaťal sekeru do kořenů justice a který ohrožuje soudce, ohrožuje nyní již nesmírnou měrou svobodu vědy. Zákon o propouštění se vztahuje rovněž na učitele, neboť stát potřebuje snížiti kulturu a vzdělání, stát Jana Husa a Jana Amose Komenského, jenž ovšem dosud požíval větší vážnosti u německého národa, u nás Germánů, než v národě českém. (Souhlas na levici.) Vidíme dobře ten obraz před sebou: Nejprve se nám zavrou naše školy, učitelů je pak přebytek a tu je ovšem nutno je propouštěti. A až zas jednou budou naše školy přeplněny, až budou překonány následky války, přijde k nám tento národ s výsměchem a řekne: "Nemůžeme zřizovati žádných nových tříd, poněvadž nemáme vůbec učitelů." To je národ, který také myslí, že zákonem může ze světových dějin prostě vymazati staleté dějiny pražské německé university. A zástupci tohoto národa, kteří mají stále plná ústa "demokracie" a "samosprávy", strhují také jeden pilíř tak jako tak silně zvětralé spodní stavby obecní samosprávy. Neboť i obce jsou nuceny propouštěti úředníky, restringovati správu, nikoli však podle vlastního uvážení.
A jak pak vypadá zákon o výpomoci pro státní zaměstnance, jímž byli úředníci celý rok udržováni ustavičně v napiatém očekávání? Tito ubozí lidé, kteří měsíce čekají, zda konečně jednou dostanou vytoužený vánoční dárek, ještě si dlouho počkají. A co je zase příznačné: jasného právního nároku jim zákon neposkytuje, neboť rozdělení peněz, určených na remunerace, je ponecháno opět libovůli slavné vlády. Obce, samosprávná tělesa, jsou již kolik let nuceny ustanovovati a platiti své zaměstnance podle vzoru zaměstnanců státních. Zde, kdy stát zas jednou zaměstnancům něco dává, třebas to bylo sebe méně, než aby to mohlo býti maličkou náplastí na hlubokou ránu, způsobenou přede dvěma lety, zaměstnancům samosprávných těles se stejné právo upírá. Obcím se však tato možnost přece jen milostivě povoluje. Většina v rozpočtovém výboru provedla totiž v tomto směru na zákoně změnu. Kdežto původně právo obcí, poskytnouti svým zaměstnancům také novoroční dar, mělo býti závislým na schválení jakéhosi neurčitého, ještě vůbec nejmenovaného dozorčího orgánu, závisí nyní na prováděcích ustanoveních § 19 neblahého prosincového zákona. To však je přímo neslýchaná brutalita. Neboť prováděcí nařízení k tomuto § 19 do dnešního dne dosud ještě nevyšla. Obce nevědí, jak mají prováděti prazvláštní ustanovení tohoto paragrafu, a ty, které platí své nejvyšší úředníky, kteří jim konají lepší služby než některý český dvorní rada nebo odborový přednosta, lépe, nemají práva, největším ubožákům, sluhům, dáti vánoční remuneraci. Tak vypadá demokracie a socialismus v této republice! (Výkřiky německých poslanců.)
Není naší věcí zkoumati, jak daleko chtějí pánové svou politiku hnáti. Vidíme však jasně, že koalice, která v každém člověku, jenž projeví volné a nezávislé mínění, u potlačovaných národů zrovna tak jako namnoze i ve svém vlastním národě, spatřuje nepřítele státu, je na cestě, po níž svými nesvědomitými metodami dovede svůj stát mravně a hospodářsky a politicky na nový vrch Lipany. My nemáme ani chuti ani náklonnosti brániti jí v tom. (Souhlas na levici.) Dnešní koaliční strany se však nesmějí také diviti, že jednou propasou čas, kdy zástupci dnes ještě utlačených národů byli by ještě ochotni mluviti s nimi o spolužití ve státě, pak ať nenaříkají, že propásli příležitost. Od parlamentarismu, který tak hanebně zachází s životními otázkami duševních pracovníků vůbec a s životními otázkami duševních pracovníků našeho národa zejména, který je nohama šlape a deptá, od takového parlamentarismu odvracíme se my, němečtí národní socialisté, s odporem a musíme odmítnouti jakoukoli věcnou spolupráci a spoluvinu na tomto ohromném bezpráví, páchaném na duševních pracovnících. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Kurťak.
Posl. Kurťak (rusky): Vážené dámy a pánové! Dnes je předložen návrh zákona o ustanovení platů úředníků a o propouštění 10% úředníků. Používám příležitosti, abych se zúčastnil debaty o tomto návrhu zákona ve prospěch našich karpatoruských úředníků, podúředníků a zřízenců, neboť my na Podkarpatské Rusi máme práva zajištěná mírovou smlouvou v 3. bodě a také ústavním zákonem v 3. paragrafu 7. bodě, kde jest jasně ustanoveno, že podle možnosti podkarpatoruským úředníkem může býti pouze Rusín - a náš sněm je doplňuje, bude-li nám toho potřebí. Tento návrh zákona byl u nás dávno proveden zákonitou cestou, neboť i ti úředníci, kteří měli velké vzdělání a úřednickou praxi, již několik let jsou z úřadů propuštěni a na jejich místa se dostali legionáři bez jakýchkoli škol, takže na Podkarpatské Rusi je desetkráte tolik úředníků, než jest jich potřebí. Naši propuštění úředníci domáhají se ve své zemi na základě mírové smlouvy pomoci od nynější vlády, avšak nynější vláda nikdy nechránila našich karpatoruských úředníků, nýbrž vysílala k nám na naši Podkarpatskou Rus zástupy úředníků všelikého druhu; pokud jde o jejich inteligenci, o tom nelze ani mluviti, neboť tito úředníci přicházeli na Podkarpatskou Rus nikoli jako úředníci, nýbrž jako exponovaní špehouni za dvojitý plat, za diety.
Za nynější stav v Podkarpatské Rusi možno většinou, pokud jde o informace o našem ruském národě, děkovati našim úředníkům, kteří nikdy nepodávali informací vládě o smutném stavu Podkarpatské Rusi. Podkarpatská Rus je tím zničena hospodářsky, zničena kulturně a zničena politicky. Dnes na Podkarpatské Rusi mají právo všichni uprchlíci, všichni přistěhovalci, pouze naši podkarpatští Rusíni ho nemají. Když vidíme seznam našich propuštěných úředníků, když vidíme seznam dnešních působících úředníků, kteří mají ukončené universitní vzdělání a pouze z milosti vedou svůj vezdejší život, a když vidíme, že přicházejí hluční naši čeští bratří a jsou dosazováni na odpovědná místa, přicházíme k úsudku, že jsme kolonií, ze které má užitek československý stát a že nám nebudou zajištěna žádná práva. Nemáme ani jednoho význačného vedoucího úředníka. Guvernér, jenž by měl vládnouti Podkarpatskou Rusí, nemá žádné vlády na Podkarpatské Rusi. Podle zákona guvernér by měl jmenovati každého úředníka do VI. hodnostní třídy, avšak když úředník podá žádost vláda prostřednictvím policie a četnictva nejprve zkoumá, zdali ten úředník, ten člověk je spolehlivý, a když policie nebo četnictvo vydá svědectví proti tomu čestnému Rusínovi, nemůže nikterak dosáhnout úřadu. Naši úředníci nemohou odejíti z Podkarpatské Rusi se svojí rodinou. Dnes hladovějí právě ti úředníci, kteří hlavně, když se Podkarpatská Rus připojovala k Československé republice, přišli s velikou deputací a prohlásili před panem presidentem, že se Podkarpatská Rus připojuje k bratrskému československému národu. A tito úředníci jsou dnes většinou propuštěni, zhanobeni.
Chtěl bych vzpomenouti pouze na jedno jméno z těchto zhanobených úředníků. Jest u nás jeden hotový notář, byl i praktickým notářem. On přišel s deputací, která žádala jménem Marmaroše připojení k Československé republice. Ten notář, jménem Julius Čučka, je dnes suspendován a suspendovala ho disciplinární komise, v níž není ani jednoho ruského člověka. Tento notář, jenž za maďarské vlády byl vězněn, zavřen v pevnostech a žalářích za své ruské uvědomění, jest propuštěn a prosí, aby byl připuštěn k audienci, aby vyslechli jeho pravdu, avšak setkává se s hluchýma ušima, neboť do nynějška nebyl přijat na žádné audienci, a jest odsouzen k hladu, neboť pouze jeho manželka rukama vydělává na živobytí.
Z úředníků, kteří se exponovali ve volebním boji zvláště u naší strany, jest propuštěn jeden z berního úřadu, jenž má školy i praxi, jeden zřízenec, jenž nemá "příslušnosti" a podle zákona vychází najevo, že dnes všichni takoví úředníci jsou sem příslušní, avšak zlá vůle vedoucích úředníků ničí je v každodenním životě a jsou propuštěni ze služby. Nemluvím již o vojácích, kteří vytrženi ze služby byli nuceni prožíti svá vojenská léta, a když se vrací zpět do služby, nalézají místa zaplněná a nechtí je přijímati do služby. Čí je to vina?
Těch, kteří dva roky konali jako vojáci svou občanskou povinnost, či té vlády, která našeho ruského člověka nechce viděti v úřadech a do úřadů na Podkarpatskou Rus posílá pouze své legionáře, a naše lidi v každém směru ničí? Nemluvím již o učitelích, neboť tito učitelé dnes již 4 nebo 5 let žijí v bratrství s českým národem v jedné republice, v jednom státě, a dnes ještě nemají definitivy. Když se některý učitel odváží proti vládě projeviti své přesvědčení a za ně bojovati, vláda má na to nyní prostředky: toho učitele hned přeloží s jeho místa. Takovým učitelem na Podkarpatské Rusi jest Ivan Brody, jenž bez disciplinárního obvinění byl přeložen s. jednoho místa na nejvyšší vrchovinu, marně se dovolává práv, těch práv, která jsou uzákoněna. Školní oddělení nechce přijmouti jeho žádosti a nutí ho, aby se přestěhoval na nové místo. Kolik takových případů bylo by možno uvésti sněmovně o našich úřednících, o našich podúřednících, o našich zřízencích, bylo by lze mluviti několik hodin!
Chci uvésti jen to, že naši známí, uvědomělí Rusíni prostého rodu, kteří se u vojska dočkali nějaké hodnosti, nějaké šarže, a pak podávají žádost, aby byli přijati do nějakého úřadu, aby jako zřízenci byli přijati do služby, dostávají smutnou odpověď: "Není místa" - a ty, Rusíne, opuštěn buď na své zemi a z Čech poslaní negramotní lidé se mstí nad tebou a nad tvým národem. Proto my jsme tento zákon prožili, neboť u nás bylo již propuštěno více než 10%, ale vidíme a cítíme, že se tímto zákonem propustí ještě nejméně jednou 10% našich karpatoruských úředníků, slovem nebude ani jeden ruský úředník v úřadech. Pak budou takové úřady, které se nebudou zastávati našich práv, kde negramotní úředníci budou náš národ všude utiskovati.
Přicházejí volby a vidíme, že naši úředníci budou vyhozeni z úřadů, aby nebyl nikdo, kdo by mohl o nás podávati informace, jak se v našich úřadech vládne nad naším ruským národem. Avšak jsme přesvědčeni, že není daleká chvíle, kdy se naše právo stane zákonem. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Prohlašuji: My stojíme na zásadách mírové smlouvy, kde jsou zajištěna práva našich ruských činovníků, úředníků, podúředníků a zřízenců, a nikdy neuznáme zákonů, kterými se doplňují práva poskytnutá mírovou smlouvou. Držíme se na své půdě, neboť, jestliže zde pustíme toto právo z rukou, staneme se služebníky naší republiky. Proto nebudu hlasovati pro tento návrh zákona, neboť náš národ již dávno prožil tento zákon, my tento zákon známe, on rozhořčil naše duše - a varuji vládu, aby tohoto návrhu zákona neprováděla a nepropouštěla podle něho nikoho z našich úředníků, kteří ještě zbyli v nynějších úřadech.
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo ďalej má pán posl. Borovszky.
Posl. Borovszky (maďarsky): Vážení pánovia a dámy! Predložené návrhy nasvedčujú nášmu tvrdeniu, že v tejto republike neboli úradnici na svoje miesta postavení podľa potreby a kvalifikácie, ale že úradnícke miesta boly udeľované ako národné dárky jednotlivcom dľa toho, ako podporovali dnešný vládny systém. Čo do kvalifikácie však vychádzali pri udeľovaní miest z tej zásady, že "komu dal štát úrad, tomu musí dať boh rozumu k tomu". Poneváč však pánboh nesdeľoval tento názor, tak sa stalo, že na vysoké miesta dostali sa ľudia bez akýchkoľvek vedomostí a vzdelania. Preto povyhadzovali starých, zapracovaných a kvalifikovaných úradníkov, aby na ich miesta nastrkali celé hromady ľudí bez kvalifikácie a vedomostí.
Keď sme na to my vyvolali pozornosť vlády, biľagovali nás za protirepublikánske elementy. Úradníci predtým postavili nás do takého svetla, ako keby sme, vedení hľadiskom národnostným, chceli im odoberať chleba. Dnes však vláda tvrdí to, čo už od päť rokov hlásame my, že totiž je veľa úradníkov a že je medzi nimi veľa neupotrebiteľných, a preto nutno z nich 10% prepustiť. Keď sme to prízvukovali my, bolo to proti republike, teraz, keď to robí vláda, povie sa na to, že sa to deje v záujme republiky.
Úradníkov je veľa, to tvrdíme aj my. My však prepustenie úradníkov nechceme previesť tak, ako to zamýšľa previesť vláda týmto návrhom zákona, ale najprv treba vytvoriť správnu hospodársku politiku a vzpružiť priemysel a obchod v štáte; treba sa zriecť veľmocenskej pošetilosti; so súsednými štáty treba zjednať poctivé hospodárske dohody, ktoré by umožnily, aby prepustení úradníci našli zamestnanie u zveľadeného priemyslu a obchodu.
My si to takto predstavujeme a nie tak, ako to zamýšľa návrh vlády; podľa návrhu vlády vzrastie len počet nezamestnaných.
Nesúhlasíme ani s tým návrhom vlády, ktorým chce upraviť platy prepustených a v službe ponechaných úradníkov, lebo návrh poskytuje rozsiahle pole protekcii a byrokracii. Nesúhlasíme však ani so spôsobom, akým majú byť uhradené položky týchto výdajov, lebo tu vláda zase chce klásť bremená len na chudobný a pracujúci ľud tým, že zvýši železničné tarify a poštovné. My navrhujeme vláde niečo o veľa lepšie: zdaňte tých, ktorí od doby jestvovania republiky na republike len zarábali. Siahnite do nedobytných pokladní Živnobanky a Agrárnej banky, kde by sa nadbytkom našlo peňazí, potrebných k uspokojeniu úradníkov. Voči nám sa tvrdí, že sme nepriatelia republiky. My nie sme nepriatelia republiky, chceme-li, aby so šíje pracujúceho ľudu prenesené bolo bremeno na tých, ktorí ho aj snesú. Za nepriateľa republiky pokladáme toho, kto chce pracujúci ľud, tento najdrahší poklad republiky, ešte viac zbedačiť. No a tento vládny návrh práve to chce učiniť.
Nemôžeme prijať tento návrh už ani preto, lebo pri vyhadzovaní úradníkov poskytuje vláde úplne voľnú ruku. My však v tomto ohľade máme svoje smutné zkúsenosti. Videli sme, ako na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi vyhádzali starých, osvedčených a pracovitých úradníkov a na miesto nich nasadzovali neupotrebiteľné figúry. Videli sme, že na jednotlivé miesta, ako na pr. na profesorské miesto vyššej priemyslovej školy v Košiciach menovali kňaza bez akejkoľvek profesorskej kvalifikácie len preto, lebo patril k agrárnickej strane. Avšak videli sme vo veľa prípadoch, že maďarskí úradníci boli pod falošnými zámienkami udávaní a mesiace vo vyšetrovacej väzbe držaní len preto, aby ich mohli pozbaviť miest. To sme však zároveň nevideli, že by sa bolo proti českým úradníkom tam nasadeným postupovalo podobne; ba naopak, špinavé veci českých úradníkov prikrývali a vzdor tomu, že bolo na nich učinené trestné oznámenie, sú ešte aj dnes v miestach. Posledne stalo sa v Košiciach, že riaditeľ reformného reálneho gymnázia v Košiaciach, Přerovský, choval sa tak škandalózne voči žiačkam tohoto ústavu, že to vzbudilo všeobecné pohoršenie nielen u maďarského, ale aj u československého obyvateľstva, a trebárs vláda dozvedela sa o jeho činoch, predsa bol ponechaný v službe dotiaľ, kým on sám s 95.000 korunami ústavu a s najpeknejšou žiačkou neutiekol. Teraz však na miesto toho, aby zaviedli vo veci čo najprísnejšie vyšetrovanie, snažila sa všetko zatušovať preto, lebo dotyčný je českej národnosti. (Výkřiky.)
Takéto a tomu podobné prípady presvedčily nás o tom, že nemôžeme veriť v dobrý úmysel vlády, ale vo všetkom jej počínaní musíme spatrovať úklady proti tunajším národnostným menšinám. Nevidíme garancií, že by sa osud dosiaľ vyhodených a hladových maďarských úradníkov, profesorov, učiteľov, penzistov týmito návrhy zmenil k lepšiemu, ba naopak, z týchto návrhov vidíme, že vláda znova pripravuje zvýšenie stavu jestvujúcich už zbedačených maďarských úradníkov. My požadujeme rovnaké právo a spravedľnosť a rovnaký chlieb pre všetky národy, ktoré tu žijú. Nemôžeme tedy hlasovať za taký návrh, ktorý znamená nové pozbavenie práv.
Návrh neprijímam. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalší rečník, pán posl. dr. Korláth.
Posl. dr. Korláth (maďarsky): Ctené dámy a pánovia! Moje stanovisko voči tomuto návrhu zákona, ktorý sa týka úpravy platov, správne rečeno redukcie stavu úradníkov, je veľa ťažké. Keď som ho prečítal, pomyslel som si na to, že veru by neškodilo a bolo by v záujme republiky, keby bolo prepustené 80% úradníkov nakolonizovaných na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, ktorý sú z najväčšej časti bez vzdelania a kvalifikácie, naprosto nespôsobilí a zbytoční. Avšak moje dosavádné zkúsenosti sväte ma presvedčuj ú o tom, že vláda neprespustí 80 % týchto naprosto nespôsobilých a zbytočných nakolonizovaných úradníkov, ale prepúšťať bude zase len rusínskych, slovenských, maďarských a nemeckých slušných, kvalifikovaných úradníkov so starou praxou zo starého režímu, s vysokým stupňom citu pre zodpovednosť; na stá rodín budú zase pozbavené chleba len preto, lebo vedia aj po maďarsky, a nám zostanú na krku zástupy nekvalifikovaných, absolvovavších kurzy pre rýchle podrážky. Štyria takíto úradníci vykonávajú prácu, ktorú konal drievejší úradník sám, a ich spoľahlivosť je tak pochybná, že u nás nie je náhodou, keď niekto zo županátu alebo zo slúžnovského úradu pre podvod, zpreneveru alebo iný obyčajný zločin dostane sa do žalára alebo utečie do cudziny.
Len na koštovku, ako charakteristický prípad uvádzam tu v parlamente ten utešený prípad, keď súd musel pre špionáž, provodzovanú v prospech cudzieho štátu, na niekoľko rokov zavrieť niektorých úradníkov špionážnej kancelárie, udržovanej v Užhorode cieľom perzekúcie odvekého obyvateľstva, obzvlášte Maďarov. Koľko peňazí pohltila táto kancelária? Koľko bezdôvodných slzí zavinila u odvekého obyvateľstva? Všetky tieto veľké peniaze odňala vláda od úst tých nešťastných rodín, ktoré po desaťročia poctive slúžily ľudu Slovenska a Podkarpatskej Rusi.