Musíme také zde prohlásiti, že předlohy, které byly podány, jsou junktimovány, vázány jedna na druhou, a že jedna bez druhé nemůže býti přijata. Proč děje se toto opatření?
Jen proto, aby předlohou o remuneracích pro státní zaměstnance mohla vláda dokumentovati nezasvěcencům, že nedají-li souhlasu nebo nebudou-li naléhati na své politické strany, aby prosadili účinek této finanční předlohy, prostě budou musit potom nésti odpovědnost za to, že státní zaměstnanci nedostanou remuneraci a že případně bude přijat návrh zákona o propouštění zaměstnanců odloučeně. Víme, že v jednotlivých paragrafech jsou určitá opatření, najmě pokud se týká §u 2 samotné předlohy, kde se mluví v odstavci 3 a posledním o provedení nového normování míst v jednotlivých státních úřadech. Jsme přesvědčeni, že normování bude prováděno stranicky, jednostranně, a to proto, poněvadž byrokraté budou se snažiti o to, aby pokud možno tímto normováním vnesli mezi zaměstnance paniku, aby tito byli ještě více sevřeni. Byli jsme svědky právě posledního normování na železnicích, kde u jednotlivých traťových odborů, najmě u olomouckého ředitelství, před 2 týdny provedena byla ohromná redukce zaměstnanců, sahající až ke 35% snížení zaměstnanectva. V tomtéž paragrafu, kde vláda dokazuje, že je nutno omezením prováděti nové normování, mluví se, že v případech nepředvídané mimořádné potřeby státních zaměstnanců mohou býti přijímáni zaměstnanci noví, smluvní. Zde tedy vláda sama dokazuje, že není nadbytek státních zaměstnanců, že naopak hrají zde roli jiné důvody, proto, poněvadž již ponechává si možnost v tomto zákoně, aby mohla opětně státní zaměstnance přijímati, a to nám dokazuje také, že statistika, která byla uváděna na venek, není pravdivá, poněvadž každý, kdo té statistiky používal a používá, používá jí podle svého způsobu. Statistiky je používáno tak, jako bylo používáno statistiky v době válečné, v době mimořádných opatření, kdy na příklad jednotlivé konsumní centrály udávaly mnohem větší počet osob, které zásobovaly, aby dostaly větší příděly, aby s nimi mohly lichvařiti. Právě tak děje se to analogicky zde, když je potřebí, aby byl proveden soupis, jímž by byla poštvána veřejnost proti státním zaměstnancům.
Dále v §u 3 téhož zákona se praví, že má býti zřízena t. zv. "znalecká" komise, která by zkoumala opatření, jež vláda chce provésti, čili jinými slovy: tato komise má vybírati zaměstnance, kteří mají býti propuštěni. Pánové, my jsme se snažili o to, aby zde působily odborové organisace anebo zástupcové odborových organisací. Vládní strany, i když uznávaly, že opatření toto v uvedeném paragrafu je velmi nebezpečné tím, že ponecháno bude ku provádění jedině vysoké byrokracii, nepřistoupily na náš návrh a nechaly ustanovení v zákoně tak, jak původně bylo vládou navrhováno, a spokojily se pouze s tím, že v důvodové zprávě učinily zmínku o zástupcích odborových organisací.
Předloha povídá v §u 4, že počet zaměstnanců má býti snížen pensionováním anebo dobrovolnou výpovědí, dobrovolným odchodem. Jedná se v prvé periodě o 10% zaměstnanců. Pánové, když přihlédneme poněkud blíže k přístupné statistice jednotlivých služebních resortů, dojdeme k názoru, že vláda mohla by opatření tato provésti i bez zvláštního zákona proto, poněvadž je celá řada zaměstnanců a vysokých úředníků, kteří mají přeslouženo a mnoho roků přeslouženo, přesto však vláda neodhodlala se dosud k tomu, aby provedla jejich pensionování, aby tak umožnila ostatním zaměstnancům snesitelnou existenci. Zde nejenom že vláda opatření toho neprovedla, ale máme v rukou doklady o tom, že naopak prováděno bylo po celé dva roky, skoro již od r. 1921, tedy od doby, kdy bylo usneseno v ministerské radě ze dne 17. listopadu 1921, že nesmí býti do státních služeb nikdo přijímán, přesto máme zjištěno, že byla přijata celá řada zaměstnanců do státních služeb, ovšem t. zv. protekčních dětí na vysoké politické doporučení.
Přicházím k §u 6. Tento § 6 je jeden z nejdrastičtějších, a to proto, poněvadž přímo suspenduje veškerá nabytá práva státních zaměstnanců. Tento § 6, jednající o jmenování, ustanovení a přeřadění zaměstnanců, v odstavci 1 praví: "Předpisy zakládající nárok na jmenování neb ustanovení (definitivní ustanovení, stabilisaci), přeřadění nebo postup do vyšší kategorie (skupiny platového schematu, statusu) nevztahují se až do nové úpravy služebních poměrů státních zaměstnanců na zaměstnance, u nichž všechny podmínky nároku toho nebyly splněny nejpozději v den, v který tento zákon nabyl účinnosti".
Pánové! Toto ustanovení neznamená nic jiného, nežli že počínajíc prvním dnem působnosti tohoto zákona zastavena jsou veškerá nová jmenování, zastavena jsou veškerá nová povýšení atd. Opatření toto je neobmezené, neohraničené, odvolává se jen na to, že platí až do provedení nové úpravy pragmatiky státních zaměstnanců. Nutno zde konstatovati, že ustanovení toto je velmi nebezpečné. Nebezpečné je proto, poněvadž dává vládě možnost, aby do nekonečna oddalovala provedení tak zv. velkého plánu úpravy poměrů státních zaměstnanců, a my víme nejlépe a státní zaměstnanci i pensisté měli možnost se o tom přesvědčiti - že každá úprava platů státních zaměstnanců působí v této síni veliké potíže proto, poněvadž pro státní zaměstnance nenajde se nikde úhrady, ač na druhé straně úhrada v jiném případě se najde.
Žádali jsme tedy, aby ustanovení tohoto paragrafu byla škrtnuta. Ale přes to, že i zástupci koaličních stran byli si vědomi ostrosti a příkrosti tohoto paragrafu, připustili, aby paragraf tento byl v předloze zákona ponechán. Budeme viděti, až začne zákon působiti, jak státní zaměstnanci přijdou poděkovati koaličním stranám za to, že ony pro ustanovení tohoto odstavce zákona hlasovaly.
Pánové! Domnívám se, že se nebude opakovati historie jako před dvěma roky, když zástupci koaličních stran byli voláni k zodpovědnosti na schůzích státních zaměstnanců, kde prohlásili, že nebyli si vědomi důsledku zákona č. 394, pro který hlasovali, kdyby byli bývali si toho vědomi, že by si raději dali useknouti obě ruce než by byli pro zákon jich zvedli. Již jsem prohlásil, že zákon č. 394 je proti této předloze hotovým neviňátkem, a přes to našli se zástupci koaličních stran, kteří hlasovali ve výboru, a najdou se zástupcové koaličních stran, kteří budou pro tento zákon hlasovati ve sněmovně.
Je věcí státních zaměstnanců, aby vyvodili z toho důsledky a aby zástupce koaličních stran hnali k patřičné odpovědnosti. Také jsem se již zmínil o tom, že byly podány 4 předlohy, které jsou jaksi vázány. Jedná se zde o předlohu zvýšení pensí tak zv. staropensistů, čili lidí, kteří byli převzati ze starého Rakouska, jimž byly upraveny pensijní poměry v roce 1919 zákonem č. 99. Již při projednávání zákona č. 394 prohlásili zástupcové vlády, že úprava platů staropensistů je tak ožehavá, že nesnese odkladu a že se musí najíti úhrada, by tito lidé nemuseli zmírati hlady. A my jsme také po celý rok 1923 mohli sledovati tisk stran koaličních. Při každé příležitosti bylo psáno o tom, že úprava požitků staropensistů bude a musí býti provedena. Dokonce mluvilo se již roku loňského o tom, že vláda sehnala obnos 140 mil. korun na úpravu. Bohužel však peníze tyto byly zkonsumovány jiným způsobem, snad byly věnovány na zkrachované banky, ale staropensistům nedostalo se ničeho; až teprve nyní vláda odhodlala se k tomu, aby předlohu o staropensistech podala ve sněmovně, ovšem podala ji takovým způsobem, že musí proti němu býti protestováno. Předloha byla jednak předložena na kvap, jednak nebyl ani stranám ponechán čas, by mohly předlohu náležitým způsobem probrati a projednati. V soc. politickém výboru stáli referenti z rozpočtového výboru, kteří čekali na předlohu jakmile bude hotova, by ji vzali do prádla, by přišla do sněmovny, by mohla býti projednána. To je určitá nevážnost ke stavu staropensistů a je nutno, by nevážnost tato byla krajně odsouzena. Předloha znamená určitý pokrok, ale nemůže zdaleka vyhovovati poměrům staropensistů a nemůže absolutně uspokojovati zástupce stran, kteří se snažili o to, by předloha o staropensistech vypadala poněkud jinak. Tedy návrh úpravy poměrů staropensistů nejen že nepřiznává plný obnos, který vláda slíbila, totiž obnos 140 milionů, nýbrž přiznává pouze obnos 120 milionů, který je ještě vázán tím, že musí býti učiněno opatření, aby opatřeny byly určité obnosy na úhradu spojenou s tímto vydáním. Vláda dokonce v této předloze žádá, aby k úhradě zvýšeny byly jízdní lístky na železnicích o plných 10 %, současně aby zavedeny byly přirážky na telefonní poplatky 20 %. Pánové, z tohoto je viděti, že vláda, která zavádí zvýšení jízdních tarifů na železnicích, snaží se anebo chce, aby zase nemajetné vrstvy a proletariát opatřil tento obnos pro staropensisty, aby byl znovu a opětně zatížen, aby byly znovu a znovu zhoršeny jeho hospodářské podmínky. Viděli jsme na příklad v této sněmovně, že vláda dovedla opatřiti dostatečné obnosy, když jednalo se o honorování válečných půjček, když jednalo se o honorování dodávek válečným dodavatelům starého Rakouska ve výši 700 milionů korun, a viděli jsme na příklad, že vláda dovedla také opatřiti 50 milionů korun pro fond na zkrachované banky. Všechno to bylo opatřeno bez ohledu na to, aby vláda hledala úhradu tak nepopulárně jako nyní, a dnes, kdy běží o to, pomoci těm nejubožejším, musí býti znovu zase vyždímány potřebné obnosy z rukou nejubožejších a nejmenších. Poukázali jsme na to, že předloha tato nepřiznává naprosto žádné propočítání služebních roků staropensistům a naopak žádá nebo ukládá staropensistům, aby platili daně z příjmů ze svého. Jest viděti, že na jedné straně vláda poskytne určité obnosy, aby na druhé straně dvojnásobně zase je dostala zpět. Zde tedy vláda, i když zachovala se, mírně řečeno, velmi skoupě vůči staropensistům, přece jen jaksi neuznala za vhodné, aby odpustila jim daně z příjmů, zatím co na druhé straně měli jsme příležitost čísti několikráte, že u továrníků, u jednotlivých bank, u jednotlivých podniků daň z příjmů byla odpouštěna. A nejen to, ale vláda počíná si také velmi stranicky i v předlohách. Vláda předložila předlohu o staropensistech i o pensistech vojenských. Kdežto u staropensistů civilních byla vláda skoupá, snažila se na druhé straně, aby u vojáků a četnictva rozdávala plnýma rukama. U četnictva a vojska má býti doba ztrávená ve službě započítána tím způsobem, že za každý rok služby aktivní započítá se 16 měsíců do pense. I u generálů, rovněž u těch bývalých rakouských generálů, snaží se vláda, aby, pokud možno, dostala je do vysokých hodnostních tříd požitkových. Přes to, že vláda stanovila požitkovou třídu VI. pro generály, snažil se pan zpravodaj kol. Navrátil ve výboru prosaditi ještě to, by tito rakouští generálové zařazeni byli ne do třídy VI., jak navrhuje vládní předloha, nýbrž do požitkové třídy IV., čili jinými slovy, aby získali místo dosavadních 13.000 K ročně o 5.000 K ročně větší pensijní požitky. Jest viděti, že celé počínání vládních stran koaličních jest a bylo vždycky velmi stranické. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Jest otázkou, zdali mohou státní zaměstnanci nechati si všecko líbiti. Prohlašujeme docela otevřeně, že opatření, která jsou právě předložena a která projednáváme, nejsou ničím jiným než útokem na práva proletariátu nejen státních zaměstnanců, ale také na proletariát ostatní. Vláda, jako největší zaměstnavatel, snaží se, aby ukázala průmyslníkům cesty, jakým způsobem je nutno proti zaměstnancům postupovati, jakým způsobem je možno v této republice přenášeti veškerá poválečná břemena s vrstev majetných na bedra proletariátu.
Z těchto důvodů prohlašujeme docela otevřeně, že nemůžeme hlasovati pro tuto předlohu, naopak jsme podali návrh, aby předloha byla vzata z denního pořadu. Podáme za debaty také určité pozměňovací návrhy, a budou-li zamítnuty, je pochopitelné, že budeme hlasovati proti předloze a že ji budeme do krajnosti potírati. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.).
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Hancko.
Posl. Hancko: Slávny sneme! Klub poslancov slovenskej ľudovej strany pri pojednávaní úradníckych predlôh usniesol sa na tomto prehlásení: Slovenská ľudová strana i v parlamente i mimo parlamentu dôsledne hlásala, že hlavne na Slovensku v mnohých oboroch štátnej správy je to prebytočný počet zamestnaneckých a úradníckych síl, ktorými preplnené bolo Slovensko bez toho, že by potreba bola vyžadovala, ale len tým cieľom, aby nimi český živel na Slovensku posilnený a rozmnožený bol. Dokazuje to aj okolnosť, že medzi týmito exponovanými veľké procento bolo prijaté do štátnej služby bez predpísanej kvalifikácie. Nemohli sme súhlasiť so spôsobom zaplňovania úradníckych a zamestnaneckých miest ani preto, lebo konalo sa ono vždy v znamení straníckosti, ovšem vždycky k dobru vládnych a na úkor opozičných strán až do tej miery, že Slovák akokoľvek národne uvedomelý, nebol-li prívržencom niektorej vládnej strany, o štátnu službu márne sa uchádzal. Keď sme my tieto neprístojnosti prízvukovali, bolo toto kvalifikované za nesprávné a neprijateľné.
Dnes so zadosťučinením vidíme, že nadbytok úradníckych síl uznávajú aj vládné strany, ba aj sama vláda. Sme teda len dôslední, keď sníženie počtu prebytočných síl uradníckych za odôvodnené a potrebné uznávame. Máme však obavy, že ako mnohé zákony a vládné ustanovenia zneužívané bývajú na úkor Slovákov, tak bude zneužitý aj zákon tento, pred čím ale už vopred výstražne varujeme.
Všeobecne sa vytýka, že Slováci nemajú dostatočný počet odborne vzdelaných ľudí, pre čo potom sú Slováci vo štátnej službe nápadne malým počtom zastúpení. Práve preto pri zamýšľanom prepúšťaní nesmie byť ani jedon Slovák zo služby prepustený, alebo predčasne penzionovaný. Na Slovensku nech sú prepustení prebytoční českí úradníci a zamestnanci, hlavne tí, ktorí potrebnej kvalifikácie nemajú a ktorých počet je do očí bijúci. Keď na Slovensko vysielaní boli od Slovákov exponovaní Česi, pozvaní z Bosny, Haliče a iných častí býv. Rakúska a keď sme sa my proti tomu ohradzovali, boli sme uisťovaní, že Česi prišli na Slovensko len na dočasnú výpomoc. Teraz s poľutovaním vidíme, že prítomným návrhom vlády, ktorý na istý čas znemožňuje prijatie nových síl do štátnej služby, ohrožuje sa existencia i budúcich generácií. S roka na rok vychádza zo stredných a vysokých škôl značný počet slovenských kvalifikovaných mladíkov. Čo majú títo počať?
Trvajúc na pravdivosti hore uvedeného uistenia len o dočasnej výpomoci Čechov na Slovensku, rozhodne žiadame, aby ani jedon kvalifikovaný uchádzač-Slovák nebol so svojou žiadosťou odmietnutý, pokiaľ v slovenských úradoch sa český úradník nachádza. Ale so Slovenska nech je postupne odvolané toľko exponovaných úradníkov a zamestnancov, koľko kvalifikovaných Slovákov sa do štátnej služby prihlašuje.
Súc presvedčení o pravdivosti, že hoden je robotník mzdy svojej, doprajeme každému jeho práci a intelektuálnej vzdelanosti zodpovedajúci plat. Keď však toto úplne uznávame, žiadame, aby vláda mala predovšetkým na zreteli platebnú schopnosť daňujúceho obecenstva.
Pokladáme vôbec za pomýlený ten úmysel vlády, že prepúšťaním niekoľko úradníkov rozrieši horiacu finančnú a hospodársku krízu štátu. K ozdraveniu finančných a hospodárskych pomerov štátu mala by vláda siahnuť k radikálnejším a vhodnejším prostriedkom. Chceme-li skutočne šetriť, začnime šetrenie nie t am, kde ide o desiatkach a stovkách, ale kde sa jedná o milionoch a miliardoch.
Budget pána prezidenta republiky, zrušenie zbytočných ministerstiev, čo osobných sinekúr, ako ministerstvo unifikácie a zásobovania, spojenie ministerstva pošt s ministerstvom železníc, poskytujú v prvom rade bohatý prameň šetrenia. Ministerstvo zahraničia, ktoré výlučne na zahraničnú propagandu také luxusné zahraničné zastupiteľstvá sriaďuje a udržiava, aké ani naj bohatšie veľmoci si nedovolia, ministerstvo národnej obrany s nesmiernym vojenským aparátom a prebytočným počtom dôstojníctva, ministerstvo financií so sriadeným gener. finančným riaditeľstvom, ktorého úkolom je pri horibilnom počte úradníctva len zdržovať vyriešenie finančných záležitostí, vyhadzujú zbytočné miliony na ťarchu daňujúceho obecenstva.
Luxusné zariaďovanie bytov ministrov a vysokých úradníkov a ich representačné náklady, automobily županov a iných prednostov úradov, ktoré autá zväčša súkromnému, osobnému pohodliu a nie úradným cieľom slúžia, dávajú tiež základ vážného šetrenia, a to bez toho, že by tým existencia početných malých úradníckych rodín zničená bola.
Nech použije vláda tu udané pramene šetrenia a vtedy, aby našla potrebnú úhradu, nemusí siahať ku zvýšeniu železničných tarifov, kolkových poplatkov a k iným daňujúce obecenstvo obťažujúcim bremenám.
Na základe tu vypočítaných dôvodov debaty sa nezúčastníme. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr. Luschka. (Výkřiky slovenských ľudových poslanců a posl. Koudelky. - Místopředseda Buříval zvoní.) Prosím o klid. Prosím pana řečníka, aby se ujal slova.
Posl. dr. Luschka (německy): Úřednickými předlohami, které pro většinu obyvatelstva a tím pro veškeré národní hospodářství mají velmi vážný význam, chopila se vláda znovu příležitosti, aby si dala uděliti Národním shromážděním, sníženým již na činitele bez vlivu, dalekosáhlé plné moci. Se samozřejmou autokracií nebylo při tom slyšeno výkřiků bídy státních zaměstnanců, bojujících o svou existenci, ani jejich organisací, anebo byly dokonce špatně vyloženy jako manifestace protistátní, zatím co se na druhé straně nevhodným způsobem vyžaduje hluboce zasahujícího zvýšení daní a dávek k úhradě těchto výdajů, které ukládají nová břemena obchodu a dopravě, průmyslu a zemědělství, avšak musejí také zpevniti beztoho nesnesitelnou drahotu a opět zmařiti zdánlivé lepší postavení státních zaměstnanců.
Po této stránce jsou úřednické návrhy novým důkazem neplodnosti absolutní oligarchie, jež několik let vyznačuje vládní soustavu a která jest v surově zapřeném rozporu s ústavní demokracií. Toho nemohou zastříti ani ony části souboru návrhů, které zdánlivě vyhovují nutnosti unifikace státních pensistů, uznávané ze všeobecných důvodů lidskosti, avšak v nesčetných případech nejsou již s to, aby napravily staré bezpráví. Návrh, který upravuje odměny státním a některým jiným veřejným zaměstnancům na rok 1924 a 1925 nemůže ani poskytnouti jistotu, že budou odměny na rok 1924 vyplaceny ihned, avšak zračí se v něm politování hodný názor vlády uznati neodkladné zlepšení požitků státních zaměstnanců jen jako dar a nikoli jako plně nabyté právo vyplývající z práce pro stát. Po této stránce a tím, že poskytnuté odměny jsou nesmírně skrovné, dostává se vláda a koaliční strany do nejpříkřejšího rozporu s návrhem dr. Kafky na všeobecnou reformu platovou, který byl letos v létě přijat velkou většinou ústavně-právního výboru. (Výkřiky a souhlas na levici.)
Avšak návrh o úsporných opatřeních ve veřejné správě, rozhodující o štěstí a neštěstí státních a veřejných zaměstnanců, odhaluje strašidlo hromadného propouštění, oděné v příkrasné fráze, jímž mají býti podle svévole nadřízených úřadů postiženi jistě všichni státní a samosprávní zaměstnanci, kteří bez ohledu na ústavně zaručenou státoobčanskou svobodu smýšlení narozením a příslušností ke straně vzbudili nelibost úředních důvěrníků vládnoucích politických stran. Neboť kdyby reforma správy a odstranění pedantického zbytečného psaní, které by mohly přinésti velmi značné věcné úspory, byly skutečně účelem návrhu, pak by byly přípravy musily míti lepší výsledek než bezobsažné sliby jeho prvního oddílu. A tak návrh obsahuje v celku jen jistotu, že bude propuštěno několik desetitisíc úředníků, a tím nebezpečí pro statisíce lidí, že ztratí chléb, poněvadž hmotné zajištění propuštěných a jejich rodin jest úplně nedostatečné. Když se jim nezaručuje jiné umístění, budou pracovní síly vyzkoušené léty, desítiletími, vyškolené theoreticky i prakticky, desetitisíce lidí, kteří se cítili zajištěni ve své existenci, vydáni na pospas nezaměstnanosti, aby v krátce propadli úplné nouzi. Odbytné naprosto nepostačí na delší dobu ani na nejskromnější životní potřeby a zkrácení zaopatřovacích platů u osob, majících nárok na pensi, ještě méně. Tyto nedostanou ani samozřejmé pensijní nároky, které si samy zaplatily. (Výkřiky dr. Kafky.) Nesčetné existence a rodiny se stanou tak nezaviněně obětí toho, že se vládě nedostává porozumění pro produktivní spořivost. Dobře nabytá práva - jako nedávno z válečných půjček tak nyní také z životní práce státních zaměstnanců - pozbývají své hodnoty a s nimi také veřejná služba, pobídka a cíl pro dorůstající generaci. Či mohlo by snad ještě býti nějakou pobídkou pro vstup do státní služby, když zákon, jako tento pro r. 1925, ba kdykoliv i pro pozdější léta, může býti usnesením pětky opět obnoven a úřednické právo se stalo nyní jen hříčkou v rukou vládnoucích? (Souhlas na levici.) Jak křiklavou krutost a nespravedlivost obsahuje na příklad § 13 návrhu o tak zvaných úsporných opatřeních, pojednávající o nuceném odchodu úředníků, kteří mají vysokoškolské vzdělání, avšak sloužili méně než 10 let! Poněvadž se jim nezapočítávají 4 léta vysokoškolského studia, jsou proti svým druhům ze školy, kteří nemají akademického vzdělání a mohli tedy vstoupiti o tato léta do veřejné služby dříve, zkráceni a při propouštění se s nimi nakládá mnohem nepříznivěji, ač jejich pracovní výkon kdysi v činné službě byl na prvém místě a jejich studium vyžadovalo vynaložení větší částky peněz a námahy.
Nikoliv na posledním místě používá vláda tohoto návrhu a také návrhu o odměnách k dalšímu podnětu, aby odňala samosprávným sborům v každém konstitučním státě nedotknutelná práva na samosprávu, i pokud jde o ustanovování a placení jejich zaměstnanců, a touto strašlivou ranou rozmnožuje proti všeobecnému veřejnému zájmu neštěstí úřednictva, jež stranickostí a špatným nakládáním s ním a placením pokleslo v důvěře obyvatelstva. (Souhlas na levici.) A také poklesla jeho životní úroveň. Obětí těchto tak zvaných úsporných opatření budou především jistě němečtí státní zaměstnanci a všichni ostatní nečeští kolegové, aby se v úředním kalendáři posílil fingovaný národní stát a aby se i po této důležité stránce sabotovala ochrana menšin. (Posl. Kostka [německy]: Vždyť přec neexistuje žádný úřední kalendář, platí jen tajné spisy!) Dostanou se jen za velmi drahé peníze! Bude se šetřiti na služebních znalostech a věrnosti v práci, aby se mohlo dále dařiti militarismu, zahraniční propagandě, špiclovství a policejnímu duchu. (Souhlas na levici.) Vy máte moc, jak tak často a zpupně i při těchto návrzích znovu prohlašujete, a tím spíše zbývá nám tedy povinnost, abychom v boji německého národa o existenci a právo čelili svévoli jednotně nezdolnou vůlí k životu. S rozhořčením a odporem odmítají tedy mnou zastoupené strany, německá pracovní pospolitost, svaz rolníků, německá křesťansko-sociální strana lidová, německá demokratická strana svobody a německá živnostenská strana, přičítání nějaké spoluodpovědnosti na tomto novém národním zotročení a sociálním zbídačení. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Horák.
Posl. Horák: Slavná sněmovno! Mám-li zaujmouti stanovisko k tak zv. státně-zaměstnaneckým předlohám, mám předem za povinnost ohraditi se proti způsobu, jak parlamentu byly předloženy a jsou projednávány. Praví-li se v důvodové zprávě k vládnímu návrhu č. 5012, že "nárok na zkrácené řízení odůvodněn je neobyčejnou naléhavostí alespoň prozatímní úpravy otázek státních zaměstnanců", je nepochopitelné, že záležitost tak "neobyčejně naléhavá" předkládá se sněmovně v posledních dnech roku a s nedůstojným chvatem se ve výborech a v plénu projednává. Jestliže rozpočet a předlohy takovéto závažnosti a naléhavosti přes všechny odůvodněné výtky a přes všechny sliby nápravy na poslední chvíli a takřka se šibeniční lhůtou jsou sněmovně předkládány, pak je to povážlivým zjevem pro úpadek našeho parlamentarismu.
Proti tomu ohražujeme se ve jménu demokratičnosti a základů ústavnosti.
Právě naše strana oceňuje dosah a důležitost projednávaných otázek. Ze všech vrstev národa dojista živnostnictvo nejčastěji přichází do styků s úřady a má nejvíce příležitosti poznati vady systému a nedostatky osob. Dovede oceniti svědomitou práci úředníka, za niž mu přeje spravedlivou odměnu, stejně jako musí se brániti proti každé byrokratické zvůli.
Článek I. vládního návrhu o úsporných opatřeních ve veřejné správě praví, že úkoly státu mají býti zásadně omezeny na míru, které nezbytně vyžaduje životní zájem státu a obyvatelstva. Tím nepřímo se doznává, že ve státní správě se až dosud tento zájem nechránil. V §u 2 se dále praví, že úkoly ty mají v budoucnosti býti obstarávány co nejjednodušeji a nejúsporněji. Odstavec 2. tohoto paragrafu praví, že i správní řízení bude zjednodušeno a jednotně upraveno. Nedělo se tak až dosud ani ve vnitřním styku ani v jednání se stranami. Hlavní věcí bylo až dosud, popsati stohy papíru a pečovati o to, aby convolut spisů byl hodně objemný a vykázalo se co nejvíce čísel podacích. Telefonu, ač sloužiti má úřadům k rychlému dorozumění se, nebývá použito tou měrou, jak by bylo užitečné, a celé úřadování odbývá se hodně byrokraticky a pomalu. To stálo nás hlavně u úřadů finančních, jako jsou berní správy, hodně škody a ztrát, hlavně že daně nebyly dlouho, po celá léta předpisovány. Jsou případy, že některé daně, jako na př. daň z příjmu, za uplynulých 8 let nejsou ještě předepsány. V mnohých případech poplatník již nežije a slušná část co do počtu se odstěhovala, takže stát nedostane ničeho. To stalo se proto, že úzkostlivě vyšetřují se nejnepatrnější maličkosti, což vyžaduje hodně času, a když konečně po nejbedlivějším šetření daňový předpis je hotov, vyjde na jevo, že je nedostačitelný. To nejvíce stane se u velkých poplatníků se statisícovými ano i milionovými předpisy.
Ale i v malých věcech, kde jde o několikakorunové zdanění, bývají naše úřady velkými. Nechci generalisovati a jistě má velikou zásluhu o stát úředník, který z vlastní iniciativy dělal už dříve to, co nyní podle zákona se mu bude předpisovati, to je zjednodušené a rychlé úřadování. Ale běda těm, kteří přišli na toho pravého puntičkáře. U těch obsílky, předvolání, výslechy, předkládání dokladů a objemné protokoly neměly konce. Znám jeden zajímavý příklad. Jde o vdovu po mlynáři a daň z příjmu z pouhých 12.000 Kč. Dostala přípis, aby se vyjádřila, kdy cenné papíry nabyla, aby oznámila číslo pojistky, ze které platila 72 Kč prémie, a předložila soupisový arch, že cenné papíry přihlásila. Dostavila se osobně, ježto soupisový arch neměla, ten byl u syna dlícího na moravských hranicích, který tehdy za ni přiznání udělal. Ač ukázala cenné papíry, na nichž je soupisové razítko, musila dopsati synovi o soupisový arch. Výslech trval dvě hodiny. Měla cenné papíry v zástavě; aby je mohla předložiti, vypůjčila si potřebný obnos, vyplatila je, ale celá ta obtížná procedura nebyla jí ještě nic platná. Měla knížku spořitelní na 800 Kč, i tuto musila předložiti a citovati dceru do Prahy, kde knížka jako budoucí dědictví již se nalézala. Tato 70letá stařena byla celkem pětkrát předvolána. Způsobeny jí byly veliké nepříjemnosti a samozřejmě i výdaje, aby na konec byla jí vyměřena daň z příjmu celých 264 Kč. Úředník promeškal nejméně celý den a stát stál 60 Kč.
Ještě hůře se vede právnickým osobám, společnostem s ručením obmezeným, družstvům, akciovým společnostem atd. Ty musejí si vydržovati zpravidla vlastního daňového referenta, který má plné ruce práce, aby rozmarům úřadů a dotazům mohl vyhověti. Vysvětlivky nemají konce a k vlastnímu ukládacímu řízení nedochází. Chce-li taková společnost po několikaleté činnosti likvidovati, nemůže tak učiniti, ježto zpravidla nemá daně vyměřené, nebo jsou tak vysoko vyměřené, že byla nucena podati odvolání. Ale i když má daně zaplaceny, nedostane se jí tohoto povolení k výmazu, ježto se úřady opírají o možnost, že by mohly ještě nějaké daně přijíti, ježto úřady naše jsou v tom směru nevyčerpatelné.
Již letošní rozpočet obsahuje novinku týkající se zobchodnění státních podniků a preliminář na rok 1925 obsahuje již separisaci jejich. Pakli vejde současně do těchto podniků i duch, se kterým se shledáváme v obchodním životě, pak mám za to, že dá se tu slušný obnos zaspořiti. Soukromý podnik nezaměstnává nikdy více úřednictva a dělnictva, než co potřebuje. Při tom nejsou vzácné zjevy, že má úředníky, zřízence a dělníky, kteří jsou trvale tam zaměstnáni po celá desítiletí, ano i celý život, byť by měli jen 6týdenní nebo dokonce 1týdenní výpověď. To jsou však ti nejlepší pracovníci. Rozdíl mezi státní službou a soukromou je ten, že soukromý podnik podrží si jen pracovitý a svědomitý personál. To mělo by býti ve státní službě a potom stačil by mnohem menší počet všech zaměstnanců, kteří by měli býti honorováni tak, jak je tomu u dobrého pracovníka ve službě soukromé. Na něm žádá zaměstnavatel celou jeho sílu, všechny jeho schopnosti. On musí se jen jemu věnovati, a to cele. Proto mu odebéře starost o řádnou výživu jeho rodiny tím, že ho slušně platí. Vedlejší zaměstnání, pokud o něm ví, mu netrpí, jelikož chce, aby si po celodenní práci odpočinul a druhý den se jemu svěží věnoval. Tyto metody až dosud ve státní službě chyběly ke škodě státu.
Předloha praví dále, že úřady a zařízení, jichž samostatné trvání není odůvodněno, mají býti zrušeny. Nuže, přikročte k tomu! Naše lichevní úřady jsou zbytečné, ježto na jednotlivé případy lichvy stačí občanský zákoník. Učiňte konec účtování zbytečných diet za konané a nekonané cesty za účelem potírání ve většině případů neexistující lichvy. Při dnešním nadbytku zboží a ostré konkurenci může si každý jen trochu rozumný člověk vybrati jen nejlepší zboží a výrobek za přijatelnou cenu. K vůli několika omezencům nebo nevšímavým lidem nevydržujme zbytečných úředníků a zřízenců lichevních úřadů!