V takovém stavu byla země r. 1919 připojena k Československé republice. A bude trvati nejméně jednu generaci, než se jí podaří pozdvihnouti hospodářsky i kulturně, aby se mohla rovnati ostatním krajům republiky a aby se odčinily na lidu podkarpatoruském následky tisícileté poroby, za něž činí Československou republiku dnes odpovědnou právě ti, kteří jinak stojí nejblíže sloupům starého režimu, s nimiž udržují přátelské, intimní styky. Kritisovati dnes poměry na Podkarpatské Rusi je možno, a je toho i potřebí, věcí spravedlnosti však je, abychom měli vždy před očima, že země je smutným dědictvím, na němž nelze ani za 5 ani za 15 let napraviti to, co tu zavinil tisíciletý útisk a poroba.
Bude-li na Podkarpatské Rusi dokončena co nejrychleji pozemková reforma, začne-li se už konečně s plánovitou industrialisací, podaří-li se odstraniti v době co nejkratší negramotnost, provede-li se vytrvalou a postupnou prací změna nynějšího hospodaření extensivně primitivního v hospodářství intensivní a bude-li mimo to přeměněno 25 až 30% nynější půdy lesní a pastvinné v půdu ornou, bude Podkarpatská Rus v době jedné generace nejen zemí soběstačnou, ale může vykazovati roční přebytek 10.000 vagonů obilnin vedle nadprodukce masa, tabulového ovoce, nejlepších vín v republice, soli, dříví a jiných produktů. Již jednou bylo zde zdůrazněno, že jest to hudbou budoucnosti, neboť přes noc není možno učiniti z pasáka moderního zemědělce, ani není možno vykouzliti najednou průmysl s vyspělým dělnictvem tam, kde dnes jest země s primitivním hospodařením a primitivním způsobem výroby. Ale nutno tento obrázek budoucnosti předvésti zvláště nyní při rozpočtu všem těm, kdo se dívají na Podkarpatskou Rus jako na břímě, které bude stále jen pasivní a které bude zatěžovat Čsl. republiku v ohledu hospodářském, politickém a kulturním, jako kdysi činila Bosna rakousko-uherské monarchii.
Čechy, Morava a Slezsko doplácejí dnes na Slovensko a Podkarpatskou Rus přibližně 1 a 1/4 miliardy ročně. Tento veliký deficit nebude však, jak již bylo řečeno, trvalý. Na Slovensku stejně jako na Podkarpatské Rusi bude jen přechodný a bude se udržovati až do napravení křivd starého režimu a bude se zmenšovati úměrně s povznášením Slovenska a Podkarpatské Rusi na hospodářskou a kulturní úroveň historických zemí.
Republika nesmí litovati těchto finančních obětí a nákladů, neboť lidu slovenskému a podkarpatoruskému musíme prokazovati lásku účinnou, jež se nejlépe dá projeviti při rozpočtu a nejlépe se dá konstatovati a zachytiti při uvádění číslic rozpočtu.
S naprostou rozhodností musíme však odmítnouti všechno hovoření komunistů a irredentistických živlů, které mluví o Slovensku a Podkarpatské Rusi jako o koloniích, jež Češi vykořisťují. Objektivní a ničím nezvratitelná mluva číslic dokazuje naopak aktivní pomoc Čech, Moravy a Slezska Slovensku a Podkarpatské Rusi. Dokazuje, že bez Slovenska a Podkarpatské Rusi byl by rozpočet Československé republiky již dnes silně aktivní.
Nemohu dnes při projednávání rozpočtu nevzpomenouti záslužné činnosti Čsl. Červeného kříže na Podkarpatské Rusi. Konal tu od doby připojení Podkarpatské Rusi k Československé republice činnost skutečně záslužnou. Z celkové sumy výdajů od roku 1920 až 1924 142 mil. Kč připadlo na Podkarpatskou Rus 13 a 1/2 mil. Kč, tedy téměř 10% všech výdajů Červeného kříže. R. 1924 činily výlohy Červeného kříže pro Podkarpatskou Rus plných 26% všech výloh. Jména předsedkyně Červeného kříže, jeho centrálního ředitele Linharta a na Podkarpatské Rusi dr. Alberta zůstanou ve vděčné paměti lidu. Jako zástupci jeho děkujeme jim za to, že v správném ocenění velké bídy a zuboženosti lidu podkarpatoruského věnovali zemi poměrně daleko větší sumy peněz a daleko více námahy než ostatním částem republiky Československé.
Budiž dovoleno, abychom při projednávání rozpočtu využili toho práva, které každá konstituční republika zástupcům lidu skytá, totiž umožnění kritiky státní správy na Podkarpatské Rusi a státního hospodaření.
Sociálně-demokratická strana Podkarpatské Rusi protestuje rozhodně proti tomu, že první úředník země, guvernér dr. Beskid dovolil si mluvit na veřejné schůzi lidu v Zaričově proti 8hodinové době pracovní. Dějí-li se dnes z kapitalistických stran pokusy o odbourání této velké sociální vymoženosti dělnictva, po níž desetiletí volalo a za niž bojovalo, nedopustíme, aby dnes po uzákonění tohoto požadavku se proti němu vyslovoval guvernér Podkarpatské Rusi. Obracíme pozornost vlády k faktu, že nejvyšší úředník země mluví proti zákonu Československé republiky.
Protestujeme proti tomu, že dr. Beskid jako guvernér Podkarpatské Rusi v rozhovorech s cizími žurnalisty - naposled učinil tak v rozhovoru se sedmihradským žurnalistou dr. Garou - prohlašuje, že "dělníci mohli by žíti na Podkarpatské Rusi velmi dobře, že však ihned stávkují při sebemenší nepříjemnosti" jakož i . . . . . . "že restauraci Ruska nelze si představiti bez carismu." Zdrcující většina lidu Podkarpatské Rusi nekryje se s těmito protidělnickými a carofilskými výroky guvernéra dr. Beskida a těžce nese, že representantem z mě jest osoba tak reakčního smýšlení. Pokud vyvinuje dr. Beskid aktivní činnost, činí tak právě ve směru reakčním a není v tom smyslu se svým celým okolím tak neškodným, jak se mnozí domnívají.
Sociální demokracie Podkarpatské Rusi žádá v politickém ohledu, aby vláda dala vypracovati ve smyslu svého slibu, daného koaličním poslancům Podkarpatské Rusi návrh konstituce Podkarpatské Rusi podle ustanovení smlouvy st. germainské a § 3 naší ústavy a aby tento návrh podala v parlamentě k ústavnímu projednání. Pro uskutečnění autonomie mluví nejen právo psané, zaručené ustanovením st. germainské smlouvy a naší ústavy, ale mluví pro ni i zvláštní geografická poloha Podkarpatské Rusi a výjimečné poměry hospodářské, sociální a kulturní. Sociální demokracie pokládá proto uskutečnění autonomie za zdravou a přirozenou decentralisaci. Má ovšem na mysli takovou autonomii, jakou předpisuje st. germainská smlouva ve svém základním článku 10, totiž autonomii, jež by byla v souhlasu s jednotností Československé republiky. Jsme proti centralistům stejně jako jsme proti těm komunistickým a irredentistickým živlům, které by proti znění mírové smlouvy a proti potřebám země a lidu chtěly pod heslem autonomie Podkarpatské Rusi pracovati k odtržení země od Československé republiky.
Postrádali jsme v řeči pana ministra vnitra v rozpočtovém výboru zmínku o otázce autonomie Podkarpatské Rusi. K novinářským zprávám o připravované změně organisace správy Podkarpatské Rusi prohlašujeme, že nesouhlasíme z věcných důvodů s navrhovanou přeměnou civilní správy v zemskou politickou správu.
Souhlasíme plně se zpravodajem o rozpočtu panem dr. Srdínkem, že jednotlivá ministerstva měla by své položky uváděti detailně. Přáli bychom si, aby postupovalo podle toho v příštím roce na Podkarpatské Rusi především ministerstvo zemědělství. Zvláště v kap. XVIII, tit. 3, § 2 obsaženy jsou položky, o nichž bychom si přáli, aby byly detailovány a aby sloužily k dobru všeho lidu bez výjimky, aby jich nebylo zneužíváno určitými exponenty jedné strany.
Poslanec republikánské strany za Podkarpatskou Rus dr. Kaminský žádal v rozpočtové debatě, aby vláda podporovala družstevnictví v zemi a aby předložila návrh družstevního zákona. Připomínáme při tom slib vlády, na jehož dodržení trváme, že vedle zemědělského družstevnictví bude podporováno paritně v proletářské Podkarpatské Rusi také družstevnictví dělnické. S dosavadním postupem exponenta ministerstva zemědělství na Podkarpatské Rusi v otázce družstevnictví nemůžeme býti spokojeni, protože není správno při těchto hospodářských otázkách roztřiďovati malozemědělce a dělníky podle politických stran, příslušníky určitých politických stran protežovati, udělovati privilegia a druhé vylučovati z účasti.
Družstevnictví připadá na Podkarpatské Rusi velký úkol. Jeho zneužití k politickým účelům pokládali bychom však za neštěstí, které by se dříve nebo později vymstilo a vedlo by k diskreditování myšlenky družstevní na Podkarpatské Rusi vůbec. Již jednou byla v těchto směrech učiněna na Podkarpatské Rusi velká chyba.
K příloze kapit. XVIII o státních lesích a statcích dovoluji si poznamenati, že nebyla správou státních lesů a statků až dosud zjednána náprava ve věcech, na něž jsme si stěžovali v řeči ze 4. září t. r. Týkala se nízkých mezd dělnictva a těžkých pracovních poměrů na státních podnicích a lesích, dále požadavků, aby lesní práce byly zadávány dělnickým korporacím a ne podnikatelům-vykořisťovatelům, kteří se vsunují jako bezpotřebný článek mezi dělnictvo a lesní správu. V našich stížnostech ze dne 4. září t. r. žádali jsme, aby lidu dáváno bylo stavební dřevo za sníženou cenu nebo zadarmo, byl-li postižen žadatel válkou nebo neštěstím, aby bylo dáváno chudině za snížené ceny palivové dříví, aby jí bylo dovoleno sbírat beztrestně klestí v lese, aby bylo buď dovoleno nosit zbraně proti divoké zvěři nebo aby byla placena náhrada za škody způsobené divokou zvěří a aby bylo dovoleno sbírat jahody, maliny a jiné lesní plody.
To jsou pro nás na první pohled otázky malé váhy, ale na Podkarpatské Rusi jsou to otázky velmi důležité a významné.
Žádáme, aby lesní hospodaření na Podkarpatské Rusi bylo důkladně zreorganisováno, protože jedině tak mohou býti lesy země požehnáním lidu. Lesy jsou největším bohatstvím Podkarpatské Rusi a co znamenají pro Verchovince, ukazuje statistika, jež udává v Karpatské oblasti procento lesů 60% vší půdy. Pan ministr zemědělství zmínil se v rozpočtovém výboru o hospodaření se státními lesy a o plánech vlády směřujících k využití lesního bohatství. Účelné a lidu prospěšné provedení tohoto plánu, účelná a plánovitá industrialisace lesní oblasti náleží k hlavním úkolům země vůbec. Přáli bychom si, aby byly přípravné práce urychleny a aby zákonnou cestou byla co nejdříve industrialisace uvedena ve skutek. Jinak budou hnít i na dále tisíce kubických metrů dřeva v lesích Verchoviny a huculského kraje, lid bude strádat a stát bude doplácet miliony na lesy, které mohou přinášet při racionelním hospodaření užitek. Aby byl učiněn konec fantastickým zprávám o zašantročení lesního bohatství - i vážné finanční časopisy anglické přinesly v těchto dnech o lesích Podkarpatské Rusi nemožné zprávy - a aby skutečně lesního bohatství bylo využito k blahu všeho lidu a nejen určitých zájmových skupin, žádáme vládu o co nejrychlejší zákonné projednání příslušných návrhů. Každé zdržení značí velké materielní i morální ztráty.
Vzhledem k velké důležitosti chovu dobytka na Podkarpatské Rusi žádáme ministerstvo zemědělství, aby předložilo pro Slovensko a Podkarpatskou Rus co nejdříve osnovu zákona o náhradě škod za dobytek uhynulý nakažlivými chorobami; kdežto v Čechách, na Moravě a ve Slezsku je otázka úhrady regulována zákonem, na Slovensku a Podkarpatské Rusi tomu není a panovala v tom směru anarchie a stranická libovůle, jež působila mnoho zla. Unifikace příslušného zákona v blízké době je věcí nutnosti.
Třeba, že jsme si vědomi toho, že pozemková reforma i při svém nejideálnějším a úplném provedení na Podkarpatské Rusi neodstraní úplně bídu v zemi a nepostačí v nynější době k uspokojení všeho obyvatelstva, protože procento orné půdy je malé - činí jen 20% vší plochy - považujeme přece jen vedle provedení industrialisace a práce pro kulturní pozdvižení lidu a povznesení zdravotnictví v zemi, urychlení v provádění pozemkové reformy za otázku nejaktuálnější. Znovu zdůrazňujeme, že neschvalujeme úmysl odložiti provedení pozemkové reformy v těch obcích, které neměly při volbách t. zv. státotvorné většiny, zejména tam, kde lid volil komunisticky. Pozemková reforma je velké sociální opatření, s jehož realisací nemá býti otáleno. Lid volil namnoze komunisticky nebo oposičně právě proto, že ještě nedostal půdy, po níž panuje na Podkarpatské Rusi takový hlad. Zejména provádění pozemkové reformy na státním pozemku na Podkarpatské Rusi dosud vázne, jde tempem neuvěřitelně pomalým, což je jednou z hlavních, a to oprávněných příčin k nespokojenosti lidu, jemuž dává lid pak i politicky svůj výraz. Bez ohledu na to, jak lid volil - ať šel s komunisty, agrárníky, Kurťakovci, sociálními demokraty nebo s jinými stranami, žádáme urychlení a ukončení pozemkové reformy na zabraných i státních pozemcích v rusínských i maďarských oblastech. Platí-li kde oprávněnost zásady o odpolitisování pozemkové reformy, platí dvojnásob o Podkarpatské Rusi. Otálení s prováděním pozemkové reformy vymstí se konec konců a to oprávněně - na těch, kdo u důvodů ne vždy úplně čistých zdržují skončení toho díla na Podkarpatské Rusi.
Otázka úpravy Černého Močálu a zlikvidování feudálních panství Schönborna, Telekiho a jiných patří také do souboru otázek pozemkové reformy na Podkarpatské Rusi, jež vyžadují naléhavého řešení.
Koaličním poslancům z Podkarpatské Rusi dostalo se vládou 26. června t. r. ujištění, že v zemi bude zakázán prodej zabraného majetku z volné ruky, dostalo se nám toho ujištění na základě sdělení presidia Státního pozemkového úřadu. S politováním konstatujeme, že byl přesto za podivných okolností povolen od té doby v jednom případě prodej z volné ruky. Doufáme, že to byl případ poslední a žádáme, aby jej vláda dala vyšetřiti a zjistiti, jakými machinacemi byl tento prodej umožněn. Není možno - zvláště na Podkarpatské Rusi připravovat lid o jeho právo zaručené mu zákonem o pozemkové reformě.
V rozpočtu ministerstva železnic dotkne se země těžce, že znovu bylo odročeno provedení železniční tratě Užhorod-Mukačevo-Hust, jejíž vybudování bylo odpovědnými činiteli již třikráte slíbeno. Řada důvodů svědčí pro to, aby byla dráha rychle budována. Stejně ponese se těžce, že nekonají se přípravy k budování dvou důležitých verchovinských drah Hust-Volové a Nerešnice-Uščova, jež budou v budoucnosti nutnými základními komunikačními linkami sítě vybudované za účelem provádění lesní industrialisace. Oddálení těchto tří železničních tratí - rentabilitních v budoucnosti - je pro zemi zklamáním.
Ve východní své části nemá Podkarpatsko nemocnice; nemocní z huculského kraje musí často do nemocnice do Rumunska, nebo do 200 km vzdálené nemocnice v Sevljuši a Berehové. V rozpočtu postrádáme však položku na vybudování nemocnice v Rahově a jiném některém vhodném místě na východě Podkarpatské Rusi. Pro tuto položku měla by se ještě nyní vzhledem k nutnosti její hledati za všech okolností úhrada.
V rozpočtovém výboru i v plenu dotkla se řada řečníků rozpočtu ministerstva školství na Podkarpatské Rusi a tamních kulturních otázek a sporů. Soc.-demokratická strana žádá především o rychlejší vybudování národních škol; položky v letošním rozpočtu k tomuto účelu jsou příliš malé. Žádným ze škrtů v rozpočtu školství nebyl by spáchán takový hřích jako právě ve škrtech na národní školství podkarpatské. Vybudování řádného národního i ostatního školství a lidovýchovy, zejména boj proti negramotnosti je kardinální otázkou. Kulturní pozdvižení lidu podkarpatského je předpokladem jeho pozdvižení hospodářského - jedno bez druhého není možno.
Někteří řečníci - páni posl. dr. Hajn a dr. Gagatko - označovali za příčinu nespokojenosti lidu na Podkarpatské Rusi to, že se zde učí jazykem rusínským, mateřským jazykem lidu - a ne jazykem ruským. Dovolte, abych za stranu sociálně-demokratickou vyslovil stanovisko strany: žádá mateřský jazyk do škod lidu a otázku jazykovou na Podkarpatské Rusi považuje za otázku vědy a ne politiky.
Aniž bych se blíže dotýkal merita věci, prohlašuji, že naše strana by si velmi přála vyslání komise parlamentní i komise odborníků do Podkarpatské Rusi, která by na místě sama vyšetřila a zjistila, jaké je přání lidu v jazykové otázce a aby zjistila, na čí straně je pravda.
Při zmínce o školství na Podkarpatské Rusi budiž mi dovoleno projeviti přání, aby věnována bylo pozornost židovské otázce na Podkarpatské Rusi. Žije tu téměř 100.000 Židů, absolutně i relativně více než v Palestině, a oči celé židovské světové veřejnosti se obracejí stále více k Podkarpatské Rusi. Strana soc.-demokratická na Podkarpatské Rusi pozdravuje ty snahy v židovstvu, které chtějí pod heslem renaisance židovského národa vyvésti židy z ovzduší pověry a lichvy k světlu a k produktivní práci a odmítá snahy, jež chtějí znemožniti hebrejské školství na Podkarpatské Rusi. Žádáme, aby se židy bylo postupováno stejně jako se všemi druhými národy podle zásad naší ústavy, aby žádný nebyl nucen posílati děti do hebrejské školy, ale aby mu v tom nebylo bráněno, chce-li je tam posílati. Vývoj židovské otázky po světové válce, zvláště v bezprostředním našem sousedství v Polsku, musí nám býti při tom poučením. (Předsednictví ujal se předseda Tomášek.)
Slavná sněmovno! Budiž mně ku konci mých vývodů dovoleno, abych odpověděl na vývody vůdce komunistů Podkarpatské Rusi dr. Gátiho, pronesené v rozpočtové debatě. Dr. Meissner zmínil se již o stanovisku strany v otázce rozpuštění komunistické strany v celé republice Československé a správně podotýká, že komunistická strana bude rozpuštěna buď Moskvou, nebude-li slepě sledovati příkazů jejích, nebo československým dělnictvem, pakli bude sledovati příkazů Moskvy, že tedy není třeba, aby byla komunistická strana v celé Československé republice rozpuštěna. Protože dr. Gáti zmínil se o této otázce, dovoluji si zmíniti se o ní se zvláštním zřením k poměrům Podkarpatské Rusi. Komunisté podkarpatští tvoří nejradikálnější křídlo komunistické strany v Československé republice a chtějí si za každou cenu udržeti tuto svou pověst. Ve výkonném výboru komunistické strany Československa zasedá za Podkarpatskou Rus levičák posl. Šafranko a vůdcem podkarpatských komunistů je dr. Gáti, jenž ne nadarmo byl nedávno pochválen před celým světem Zinověvem. V Čechách a na Moravě vedou komunisté diskusi o taktice strany, na Podkarpatsku jsou však až na malé divergence jednotni a plní věrně příkaz z Moskvy o zbolševisování komunistické strany V prostředí v každém směru hodném pro nejnebezpečnější experimenty, inscenovali bolševici v poslední době případ svaljavský a pořádali v Berehově kongres, nad jehož usneseními nutno se vážně zamysliti. Podkarpatská Rus parceluje se tam na dvě části: severní má připadnouti sovětské Ukrajině, jižní Maďarsku. Mluvilo se tam o možnosti a nutnosti parcielní revoluce, jež by i při eventuelním místním neúspěchu přispěla k povznesení revoluční nálady dělnictva v ostatních zemích. A jako červená nit táhla se jednáním kongresu řeč o přípravě k illegální výchově dělnictva a k bojovným akcím.
Proti Československé republice a proti Čechům mluví se dnes způsobem takovým, že němečtí nacionálové a slovenští ľudáci jsou proti komunistům podkarpatským jen slabým stínem.
Všechna bída země a všechny následky strašného dědictví bývalé feudální vlády svalují se na Čechy. Za starého režimu bylo nynější území Podkarpatské Rusi krajem, kde vždy vyhrála jen vládní kandidátka. Lid, zubožený hmotně, sociálně, národnostně i morálně, mlčel, trpěl a poslouchal. A dnes, když politická svoboda sňala pouta a otevřela lidu ústa, mstí se lid podkarpatský za celou tu svoji starou tisíciletou bídu a porobu, strádání a ponižování, na nových "pánech" - na Češích. Štvaní proti Čechům a proti republice je na Podkarpatsku vedeno mistrně, po posledních direktivách pak docela nezakrytě. Je v něm mnoho maďarského nacionálního bolševismu - aspoň u vůdců. Češi a čeští úředníci jsou vinni celou bídou lidu, jsou vinni neúrodou, suchem i povodněmi, jsou vinni, když hyne dobytek, jsou vinni tím, že Podkarpatská Rus nemá železnic, silnic a továren, jsou vinni škodami, jež působí divoká zvěř, jsou vinni tím, že na Podkarpatské Rusi jsou jazykové a náboženské boje, jsou vinni tím, že Spojené státy nepouštějí lid z Podkarpatské Rusi do Ameriky atd. atd. Všechny velké i malé bolesti lidu podkarpatského se sbírají a činí se za ně odpovědnými Češi, čeští úředníci a republika. Rafinovaným způsobem se využívá zvláště lokálních bolestí a stížností lidu . . . .
To vše děje se systematicky podle jednotného plánu a intensivně od vesničky k vesničce, od chaty k chatě. Na tom nešťastném koutku země, která je nejkomunističtějším koutem v Evropě - vždyť zde komunisté dostali plných 40% hlasů - chtějí ukázati bolševici, co dovedou. Přeje jim při tom prostředí, přejí jim, bohužel, i jiné okolnosti, jež by se daly poměrně snadno odstraniti.
Se stavbou škol na Podkarpatské Rusi, s povznášením nízké hospodářské úrovně lidu, s uvedením v chod dosavadního průmyslu a s pokračující industrialisací Podkarpatska a s úplným provedením pozemkové reformy budou padati chance komunistů na Podkarpatské Rusi. Již dnes se to cítí v místech, kde se skutečně lidu pomohlo. A v řadě míst podávají mužíci již komunistům na Podkarpatské Rusi ultimata, v nichž se žádá splnění nemožných bolševických slibů. To je také jedna z příčin, proč jdou nyní podkarpatští komunisté s takovými metodami, proč prohlašují, že jejich vítězství nebude rozhodnuto hlasovacími lístky a proč se také snaží vyprovokovati rozpuštění strany.
Ale právě proto bylo by velkou chybou, kdyby se vyplnilo zbožné komunistické přání o rozpuštění komunistické strany na Podkarpatské Rusi a její prohlášení za illegální. Komunisté podkarpatští rozšiřují stále sami zprávy o domnělém rozpuštění své strany, agitují tímto tvrzením a snaží se jím udržeti svoji popularitu.
A komunisté v historických zemích opakují tyto zvěsti po komunistech podkarpatských. Z příčin dobře známých - komunisty samými veřejně prozrazovaných - přišlo by jim nyní toto rozpuštění komunistické strany nadmíru vhod, i kdyby se vztahovalo jen na Podkarpatskou Rus. Prohlášení komunistické strany za illegální bylo by politicky taktickou chybou a nešikovností, neboť bylo by jen injekcí komunistické strany v celé Československé republice.
Na Podkarpatské Rusi není potřebí žádných opatření. Přirozený vývoj bude svědčiti ve prospěch Podkarpatské Rusi i republiky. Zdravá hospodářská politika zlikviduje bolševism, který na Podkarpatské Rusi rozkvetl.
Pan dr. Gáti udělil nám ve své řeči také rady, jak si máme počínati jako vládní poslanci. Nebyl spokojen s tím, že mu jako poslanec vládní strany kritisuji práci státní správy a státní hospodaření na Podkarpatské Rusi. Pan dr. Gáti musí již vzíti na vědomí, že jinak vypadá dnes koaliční poslanec v demokratické republice, a jinak že vypadá vládní poslanec komunistické strany, který musí plnit slepě to, co se mu z Moskvy nakazuje k věření od Kameněva, Zinověva a Stalina.
My považujeme za svoji povinnost všímati si nedostatků i chyb v administrativě, všímati si chyb na Podkarpatské Rusi, ale při tom jsa poslancem koaličním, nejen z koaliční povinnosti, nýbrž rád budu hlasovati pro rozpočet předložený na rok 1925, když by nebylo jiných okolností, tedy vzhledem k těm velkým sumám na Podkarpatskou Rus, neboť je důkazem velké lásky lidu československého k lidu podkarpatskému a je také důkazem, že vláda jako celek snaží se pomoci tomu nejbídnějšímu východnímu koutu v naší republice. (Tak jest!)
Předseda (zvoní): Listina řečnická je vyčerpána, další řečník není přihlášen, rozprava je skončena.
Konstatuji, že ve lhůtě stanovené §em 48 jedn. řádu nebyly podány žádné věcné ani formální návrhy, a udílím slovo k doslovu panu rozpočtovému zpravodaji posl. dr. Srdínkovi.
Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Slavná sněmovno! Skončili jsme pátou rozpočtovou debatu, nejdelší, kterou zde každoročně vedeme. Trvala 8 plenárních schůzí v úhrnném čase téměř 60 hod., a zúčastnilo se jí celkem 80 řečníků, z toho 61 vládních a 19 oposičních. Zevní forma její byla proti minulým létům poněkud pozměněna, a to v tom, že jedna část oposice účastnila se pouze debaty povšechné, nikoliv však podrobné. Nepřítomnost této části oposice zbavuje mne povinnosti odpovědi na její projevy. Vývody ostatních složek oposice došly již náležitých odpovědí od řady pánů řečníků, a zejména odpověděl pan kol. posl. dr. Meissner zevrubně straně komunistické a páni kolegové posl. dr. Dérer a dr. Medvecký odpověděli na oposiční řeči pánů řečníků strany ľudové. Nemusím se proto ani touto částí oposice zabývati.
Nejníže poklesla úroveň debaty smutnou zásluhou komunistického posl. Tausika ve včerejší schůzi. Bylo to zde již odsouzeno a já jen dodávám toto: Místo parlamentní práce, kterou konáme my pro opatření chleba a životních potřeb lidu, vyrábějí zde komunističtí řečníci rázu páně Tausikova svými řečmi pouze kaviár pro své čtenářstvo. Na pana Tausika hodí se okřídlená francouzská věta: Vous êtes grande dans votre genre, mais votre genre est petit, t. j. česky: Vy jste velký ve svém způsobu, avšak váš způsob jest nízký! Jinak však myslím, že není třeba polemisovati s řečníkem strany, u které míti vlastní mínění je považováno za luxus, který je Moskvou zakázán.
Chtěl bych také jen mimochodem učiniti zmínku o starostech pana posl. Buriana o zprávy, týkající se zahraniční půjčky. Velmi bych prosil, aby o anglické půjčce nemluvili lidé této strany, která právě v těchto dnech tak rozhodně byla vykomplimentována z Londýna až do Moskvy. Ve věci samé jistě promluví vláda, až to uzná za vhodné.
Ještě jednu všeobecnou poznámku budiž mi dovoleno přičiniti, že při absenci německé složky oposiční vynasnažili se někteří řečníci ze strany vládní nahraditi tento nedostatek a dali se unésti v několika případech, bohudík nečetných, k takové formě, že pozorovatel na galerii jistě byl přesvědčen, že mluví řečník oposiční a nikoli řečník koalice, jehož klubovní kolegové jsou členy vlády.
Valná pozornost v debatě i ve veřejné diskusi byla věnována a je věnována otázce státních zaměstnanců. Byl jsem si, když jsem pracoval ten odstavec svého referátu, ve kterém jsem mluvil o řešení otázky gážistů, dobře vědom, že nepřicházím s něčím populárním a líbivým. Věděl jsem, že příjemněji by se poslouchal a četl můj referát, kdybych mohl sděliti s veřejností, že jsem shledal na základě dat, která poskytl státní úřad statistický, že máme státních zaměstnanců málo a že jich můžeme ještě přijmouti několik desítek tisíců.
Byl-li jsem však nucen přijíti s referátem obsahu nepopulárního, může býti každý přesvědčen, že jsem si všechno dobře rozvážil, že jsem se statistikou příslušnou obíral po několik týdnů, že jsem se radil se směrodatnými činiteli a že jsem tedy přednesl svůj názor po dobré úvaze. Zastávám vždy a všude stanovisko, že na tribunu zpravodajskou má vystoupiti poslanec, odloživ dříve stranický kabát a postaviv se na stanovisko celostátní, a že nesmí jíti na tribunu s takovou přípravou, s jakou se někdy píší články novinářské anebo s jakou se někdy chodí agitovat na voličskou schůzi do hostince.
Mohu s potěšením konstatovati, že první část mého názoru byla přijata všeobecně a nebyl proti ní žádný odpor vysloven v této debatě. Ta první část týká se toho, aby provedena byla ihned t. zv. malá úprava pro státní zaměstnance, která bude vyžadovati okrouhle částky 480 milionů, aby tato úprava nabyla platnosti od 1. ledna 1925 a aby byla provedena v rámci rozpočtu povoleného na r. 1925. Leč s větším uspokojením konstatuji, že ani proti druhé části mého návrhu nikdo zásadně se nevyslovil, totiž proti části, která žádá snížení počtu státních zaměstnanců. Toto snížení nutno ihned zahájiti, není možno je dále odkládati. Je to kyselé jablko, do kterého musíme kousnout, které však, než je dojíme, sesládne, a to jak pro potřebný a nezbytný počet státních zaměstnanců, tak i pro finance státu a pro státní rozpočet. Kdyby nás nebyla zločinná ruka politické perverse připravila o život dr. Rašína, byl by rok 1925 třetím a posledním rokem řešení této otázky, protože bychom byli začali již r. 1923. Takto bohužel jsme 2 roky ztratili, odklad další je však nemožný. Rozpor, který ve veřejné diskusi vznikl, týkal se pouze čísla, do kterého až jako maxima má redukce počtu úřednictva dostoupiti. Někteří přišli k výpočtům, že máme pouze o 30.000 zřízenectva více, jiní připouštějí 40 až 50.000.
Jsem povinen sděliti, jak došel jsem ke svým výpočtům. Čísla svoje nevzal jsem ze vzduchu, nýbrž z publikací státního úřadu statistického - a tu vyslovuji podivení, jak bylo možno, že celý rok neozval se ani jediný hlas proti vědeckému článku, který již r. 1923 byl uveřejněn ve statistickém státním "Věstníku" a obsahuje velice namáhavou, zato však záslužnou vědeckou práci pana dr. Roberta Kollara. Práce nese název: "Výdaje ve státním rozpočtu československém r. 1922 a rakouském r. 1913." V článku tomto, uveřejněném v říjnu a v prosinci r. 1923, čteme jako závěr velice pracně a z vědeckých hledisek sestavených tabulek tuto větu: "V Československu jest místo 189.579 zaměstnanců včetně dělníků a smluvního personálu 319.032 podle dat zjištěných ministerstvem financí podle stavu z 1. ledna 1922. Podkladem výpočtu dr. Kollara jest číslo státních zaměstnanců v Rakousku r. 1913 i se zaměstnanci státních drah udáno číslem 403.351. Toto číslo z doby Rakouska bylo také podkladem mých výpočtů. Pro Československo měl jsem však k disposici novější a čerstvější data, než měl dr. Kollar r. 1923, a těmito daty pro mne byla tabulka, ukazující statistiku státních zaměstnanců ke dni 30. června 1924, která vykazuje ještě větší počet všech státních zaměstnanců v republice, než s jakým pracoval pan dr. Kollar. Ministerstvo financí zjistilo k 1. lednu 1922 počet státních zaměstnanců číslem 319.302, avšak sčítání zaměstnanectva, nařízené vládou ke 30. červnu 1924 na základě předběžných dat statistického úřadu, vykazovalo počet 342.188 státních zaměstnanců. Počítal jsem tedy s tímto číslem, ze kterého vyplývá, i když připočtu 20 % zvýšené potřeby na zkrácení pracovní doby a nové obory, že máme poměrně k populační kvotě státních zaměstnanců více o ten počet, který jsem uvedl ve svém referátě a který převyšuje značně 100.000 osob. Proč se neobjevil před rokem odpor proti číslům pana dr. Kollara? Protože tenkrát nebyl z toho vyvozován závěr, že je nutna redukce počtu státních zaměstnanců. Vědecká statistika pana dr. Kollara vyvozovala na konec pouze závěr, že státní zaměstnanci jsou u nás špatně placeni proti době za Rakouska. My dnes souhlasíme s tímto závěrem, hledáme však cesty ke zlepšení hmotných poměrů našich gažistů a přicházíme k nutnosti zmenšiti počet jejich, abychom zbylé mohli náležitě honorovati. Ví-li někdo o lepší cestě, proč také nevystoupil na tuto tribunu a nedal lepší radu, na základě které bychom mohli upraviti plat státních zaměstnanců nejdříve provisorně a pak definitivně, a nemusili při tom počet jejich snižovati? Tato lepší rada nikým dána nebyla a proto nezbývá než postupovati touto cestou, kterou jsem naznačil. Povinností nás, a zvláště vlády, jest rozvrhnouti celou redukci snesitelně na několik roků a starati se vhodnými opatřeními, aby redukce neměla příliš tísnivých následků pro postižené.