Snad to někteří z pánů, jichž nerušené hospodaření hodnotami státu jest tím ohrožováno, označí za vtírání se odborových organisací. Prohlašuji k tomu zcela otevřeně: Jde nám o zájem státu. Vidíme, co se v posledních dvou letech u nás v Československu děje. Vidíme, jak jest stát přímo na svých kořenech ohrožován. Vidíme, že dojde k velké katastrofě, nebude-li včas obráceno, nebudou-li včas slyšeni lidé, kterým na udržení tohoto státu a na jeho vzrůstu a síle záleží také s jiného hlediska než s hlediska sobeckých osobních zájmů! (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Burian. Dávám jemu slovo.
Posl. Burian: Ctěná sněmovno! Klubem komunistických poslanců byl jsem zmocněn, abych zde vznesl na vládu veřejný dotaz stran zpráv o zahraniční půjčce a abych učinil prohlášení o našem stanovisku při hlasovaní o rozpočtu. V hlavním časopise anglických bankéřů a finančníků uveřejněna byla zpráva, že emisaři z Československa vyjednávají s Anglií o novou zahraniční půjčku pro Československo, že jim tato byla přislíbena s podmínkou ještě většího omezení a zrušení hospodářské a politické samostatnosti Československé republiky a ještě silnějšího jejího připoutání k zájmům anglického a amerického kapitálu, dále za podmínek dalšího krutého zotročení a zbídačení pracujícího lidu v Československu a za cenu vydání všeho obyvatelstva Československé republiky na pospas železné patě cizích kapitalistů. Zpráva o takovém neslýchaném vyjednávání s Anglií vyvolává právem velké rozrušení celé veřejnosti. Všeobecně je domněnka, že oněmi emisary, kteří v Anglii vyjednávali, jsou zástupci konsorcia Živnostenské banky a Agrární banky. Je-li tomu tak, pak je oprávněn další závěr, že emisaři v Anglii vyjednávající pamatovali též na sebe, že chtěli a chtějí při této finanční operaci též pro sebe urvati co největší zisky. Počítáme-li, že za svou námahu sprostředkovací by si zajistili jen 5% výdělku, tu by do železných svých pokladen shrábli na 50 milionů Kč. Tak jednají kapitalističtí obchodníci s kůží československého občanstva. Cizím kapitalistům přistoupením na jejich podmínky bylo by umožněno vykořistění československého pracujícího lidu až do krve a tím byly by jim zajištěny stoprocentní zisky za jejich blahosklonnou půjčku. Malé skupině domácích kapitalistů dostalo by se při tom též milionových zisků. Půjčka tato není vyvolána, aby obstarány byly potřeby pracujícího lidu, ale je vyhledávána, poněvadž ji potřebuje stát kapitalistický, policejní a militaristický. Za účelem udržení kapitalistické vlády, a aby kapitalisté domácí i cizí broditi se mohli ve zlatě, má býti jmenovanými podmínkami Československá republika zhanobena. Je to nehorázné, že vláda, která nezanedbá ani jediné příležitosti, aby širokým masám voličstva nepředstírala a nenamlouvala, že prvním jejím úkolem je hájení politické a hospodářské samostatnosti Československé republiky, že tato vláda k těmto zprávám o oklešťování posledních zbytků politické a hospodářské samostatnosti mlčí. Je povinností vlády, aby veřejnosti objasnila svoje stanovisko nikoliv k nějakým časopiseckým zprávám, nýbrž k faktům, že v Londýně emisaři z Československa vyjednávali o půjčku.
Ptáme se vlády: Co ví vláda o vyjednáváních v Londýně, zná vláda emisaře, kteří vyjednávali? Kdo pověřil emisary vyjednáváním? Je pravdivá zpráva, že vyjednáváním v Londýně pověřil pan ministr Bečka svého zetě pana inž. Stanzla? Jaké stanovisko zaujímá vláda k vyjednáváním o zahraniční půjčce?
Je vláda ochotna uklidniti veřejnost, že půjčku za uvedených potupných a vyděračských podmínek odmítá? Domníváme se, že vláda na tyto naše otázky dá parlamentu jasnou odpověď.
Dále jménem našeho klubu prohlašuji:
Vláda, která nynější rozpočet předložila parlamentu, je kapitalistickou, třídní vládou, jejíž hlavním účelem je násilné zajištění a prosazování olupování pracujícího lidu jeho vykořisťovateli. Je to současně vláda, která mimočeské národnosti potlačuje násilím, odnímá jim právo sebeurčení, je to vláda národnostní a sociální nespravedlnosti.
Podávali jsme v dřívějších letech k rozpočtu veliký počet dobrých a okamžitě uskutečnitelných opravných návrhů. Domáhali jsme se uskutečnění toho, aby strádajícím vrstvám obyvatelstva Československa dostalo se okamžité pomoci v jejich bezprostředních denních potřebách. Nevytyčovali jsme s této tribuny jen zásadní stanovisko komunistické strany, které je namířeno proti celé dnešní soustavě kapitalistické, ale obraceli jsme se vhodnými a dobře propracovanými návrhy na všechny vládní strany, aby všem zaměstnancům soukromým i veřejným byl těžký jejich život něco málo usnadněn a zlepšen. Všechna naše námaha proti drahotě, proti nezaměstnanosti, pro vydatnější péči o rodiny bez bytů, vše bylo marné. Bylo to tak, jako bychom házeli hrách na stěny. Vláda tvrdě a úmyslně odmítala všechny naše návrhy, všechny denní požadavky pracujícího lidu městského i venkovského. Vláda nejen urputně hájí kapitalistický společenský řád, ale odmítá poskytnouti lidu i onu pomoc, která je uskutečnitelná i za panství kapitalismu a která pracujícímu lidu patří. Vládní strany vždy jen pomáhaly šlapati i nejnutnější existenční potřeby lidu pracujícího.
Abychom před očima nejširších mas dělníků, před očima veškerého mezinárodního proletariátu tento charakter vlády, ku které náležejí socialisté jakožto třetí strana buržoasie, demonstrativně vyzvedli, abychom ukázali, že celé parlamentní vyřizování rozpočtu je v Československu hotovou komedií, abychom ukázali, že v Československé republice rozpočet je povolován zástupci malé vrstvy vykořisťovatelů společně se sociálně-patriotickými zástupci, ponecháváme vládní strany při tomto hlasování úplně samotné.
Nezúčastnili jsme se za dnešních okolností již porad v rozpočtovém výboru. Při jednání o rozpočtu v plenární schůzi zúčastnili jsme se debat nikoliv proto, že bychom se snad klamali o charakteru zde konané parlamentární hry, která se provádí vládními stranami, nýbrž že pokládáme parlament za veřejnou tribunu, kde naše stanovisko revolučního třídního boje můžeme a musíme zastávati a protože řadou návrhů a požadavků, které předkládáme, chceme dáti naší bojovné akci mimoparlamentní určitý cíl. Rozhodli jsme se podati samostatně i ony návrhy, o nichž původně jsme chtěli, aby se o nich rozhodovalo při projednávání státního rozpočtu. Předkládáme tyto naše návrhy odděleně od rozpočtu, kde by byly hlasovací gilotinou vládní většiny hladce odmítnuty a podáváme je samostatně, abychom jejich projednání vynutili. Návrhy, které mimo rámec jednání o rozpočtu podáváme, dotýkají se nejdůležitějších životních zájmů pracujícího lidu. Žádáme v nich na př.: Vydatnou péči o nezaměstnané, zákaz zastavování a omezování provozu průmyslových i zemědělských podniků, donucení všech kapitalistů k stavbě bytů pro zaměstnance, odstranění daní, které platí nemajetný lid, úplně volný dovoz všech potravin, zákaz každé práce přes čas, zrušení disposičního fondu vládního, zrušení zbytečných pochodových cvičení vojska, t. zv. manevrů, povolení vydatných prostředků pro stavební a bytovou péči, zákaz propouštění dělníků i státních zaměstnanců. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval).
Takové a podobné návrhy a náměty podáváme již dnes a podáme v dalších dnech, vybízíme veřejnost pracujícího lidu, aby za tyto naše návrhy, za tyto své požadavky bojovala hromadnými akcemi. Sněmovna bude míti příležitost zaujmouti stanovisko k tomu, co dnes v massách dělného lidu je všeobecně pociťováno jako nezbytnost a co lid žádá, aby jeho zástupci bez ohledu na kapitalistické zájmy prosadili.
Měšťáckou oposici německou i luďáckou a oposici německých sociálních demokratů, prováděnou zde v parlamentě, pokládáme za pouhou demagogii. Jejím cílem není skutečný boj proti kapitalistické vládě a není to boj za sociální a národnostní práva, nýbrž jejich oposice má za účel jenom dosažení toho, aby se s českými vládními stranami mohli dohodnouti a aby v té či oné formě společně s českými vládními stranami mohli vykonávati koalici proti pracujícímu lidu všech národů. Nelíbí se jim protidělnická koalice české buržoasie s českými vládními socialisty a přáli by si uskutečnění mezinárodní vládní koalice protidělnické. Je proto nutným, abychom naše stanovisko, které vyvěrá z docela jiných motivů a sleduje jiné cíle, ohraničili co nejostřeji od této měšťácké oposice. Odmítáme jakékoliv společenství se zástupci německého peněžního žoku, s luďáky i německými sociálními demokraty. Naše vystoupení, o kterém vláda ví, že je spojeno s nesmiřitelným nepřátelstvím a rozhodností k boji, vytvořuje teprve situaci, která panující třídě jistě nemůže býti lhostejnou.
Z toho důvodu, aby kapitalistická vláda byla ve svých methodách značně zasažena, ponecháváme vládní strany při odhlasování rozpočtu samotny a vybízíme pracující lid bez rozdílu národnosti, aby se spojil k boji za povalení této koaliční vlády, za povalení každé měšťácké vlády vůbec. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Tučný.
Posl. Tučný: Slavná sněmovno! Hned po zahájení povšechné rozpočtové rozpravy, slyšeli jsme výpočet všech nectností našeho státu, přednesený předsedou klubu německých sociálně-demokratických kolegů. Tento výkon byl by spíše slušel někomu z lavic měšťanských německých stran nebo lavic komunistických. Ale snad šlo německým soc.-demokratickým kolegům jen o důkaz, že to dovedou také. Slyšeli jsme výpočet nectností i ve směru sociálně-pojistné politiky a dělnického ochranného zákonodárství, a kdybychom nebyli informováni a dobře orientováni, musili bychom po takovém výpočtu věřiti, že jsme v tomto směru nejhorším státem na světě a že zejména máme v mnohém doháněti německou a rakouskou republiku, kde politiku této kategorie provádí a probojovává německá sociální demokracie.
O klubu německých sociálních demokratů měli jsme mínění, že aspoň v hospodářských otázkách je s ním možná spolupráce rozumná a věcná, jak se jí také pan kol. Czech ve svém prohlášení dovolával a jak se jí také nedávno v sociálně-politickém výboru chlubil pan kol. Taub. Ale je potřebí si všimnouti, čemu kolegové z klubu německých sociálních demokratů říkají seriosní pomoc. Jestliže jsme na měšťanské většině vymohli nejkrajnější ústupky, o nichž bylo rozhodováno v plenárních schůzích výborových a sněmovních, nemůže býti seriosní pomocí nazývána licitace do nekompromisnosti, kterou byly agitačně poškozovány ty strany, které vzaly na sebe těžký úkol, boj s měšťanskou většinou. My jsme si vědomi, že každá naše vymoženost nese patrné známky kompromisů.
Pan kol. Czech nám tedy nepověděl nic nového, ale za to hodně pro agitaci neseriosně zkresleného. Domnívají-li se však němečtí sociálně-demokratičtí kolegové, že toto kompromisování mohlo vynésti výsledky příznivější, zajímalo by nás, ukázati nám to na příkladech a zejména odpověděti na otázku: Jsou v rakouské a německé republice, kde naši úlohu hrají němečtí sociální demokraté, dále nežli u nás? V socialistické Internacionále hrál před válkou a namáhá se také hráti po válce proletariát německé republiky prim, ale nevzpamatoval se ani na tolik, aby si uvědomil, že Německo ohrožuje nejcennější vymoženost proletářskou, osmihodinovou pracovní dobu nejen tam, kde ji už dělníci mají, nýbrž i tam, kde se jí teprve domáhají. A dostávají-li němečtí sociálně-demokratičtí kolegové záchvaty socialistického mentorování, uplatní se daleko záslužněji tam. My si to už u nás po případě i za jejich pasivní resistence upravíme, abychom ani za německou, ani za rakouskou republikou nepokulhávali. A jsem přesvědčen, že tito kolegové budou zklamáni i ve sledování agitačního cíle. Rány, které jim voličstvo od posledních voleb do Národního shromáždění zasazuje, nevyvolaly v nás nikdy ani škodolibosti, ani pocitu uspokojení, neboť jestliže nás dělí poměr k tomuto státu, za to nás spojuje socialismus. Bude to myslím zníti paradoxně, že my jsme o příčinách tohoto zjevu více uvažovali, než sami postižení, a že jsme také našli správnější diagnosu. Němečtí sociálně-demokratičtí kolegové zapomněli, že politicky zrovnoprávněny německý dělník je sem neposlal za stejným úkolem, jako poslal své poslance německý měšťák, nýbrž k boji za hospodářské osvobození. A vidí-li je stále snící o falešném Selbstbestimmungsrecht a zapomínající na hospodářské poslání, odpovídá jim volbami: Nechcete-li bojovat za hospodářské osvobození, ale hnáti se za bludičkou politické ideologie nacionálních měšťáků, nemusím vás voliti. Národní dělníci a nacionální měšťáci jsou školenější v tom směru! Německý chudý volič má už (Tak jest!) prostě vašeho spojenectví s německými měšťáky za cílem negace dosti, chce také positivní práci a positivní výsledky.
Ale proto jsem se vlastně k slovu nepřihlásil. Chci sám upozorniti na některé nedostatky naší sociální politiky, které tak přespříliš přísně němečtí sociálně-demokratičtí kolegové kritisovali, a to ve snaze, abychom při příštím rozpočtu předem otupili ostří této kritiky.
Pan ministr sociální péče při jedné příležitosti vyslovil přesvědčení, že 1. lednem 1927 oba zákony o sociálním pojištění vejdou v působnost. Tímto dnem stává se akutní také otázka zaopatření osob přestárlých, ke kterémužto účelu zvláštním zákonem z 21. prosince 1922 oběma sněmovnami byl povolen obnos 130 mil. Kč. Nedovedu si představiti, že bychom toto zaopatření osob přestárlých, které v důsledcích překročení 65 let věku nebudou účastny na vydaném zákoně o sociálním pojištění, mohli odbýti obnosem 200, na nejvýš 250 Kč jednou pro vždy. Toto zaopatření musí býti trvalejší a musí býti vydatnější. S touto palčivou otázkou nesmíme dělati pštrosí politiku, na toto zaopatření musí býti pamatováno každého roku v rozpočtu tím spíše, když ani původní, zákonem povolený obnos, není ještě zajištěn v případu likvidnosti. Nebudiž tedy nikdo překvapen, když budeme žádat, aby se tato otázka včas vyřešila a zaopatření přestárlých dělníků tak upravilo, aby oni kýženého dne, kdy sociální pojištění vejde v působnost, věděli, jak je o ně postaráno.
V rozpočtu ministerstva soc. péče je letos jedna položka, jíž si jistě museli všimnouti všichni, kdo se zajímají o státní hospodaření. Je to položka na zdolání následků nezaměstnanosti, rozdělena na dva obnosy, a to: 20,850.000 Kč a 20,600.000 Kč, dohromady 41,450.000 Kč. Loni jsme měli v rozpočtu 70 mil. Kč, nevystačili jsme, a museli jsme žádat nové úvěry, aby se s podporováním nezaměstnaných vystačilo. Zajímavé však je, že oba tyto obnosy jsou stejné, ačkoliv přece jeden z nich je určen na dobu 3 měsíců a druhý na dobu 9 měsíců. Je to důsledek přeměny státních podpor v nezaměstnanosti ve státní příspěvek podle gentského systému. Vláda počítá, že při státním příspěvku vyplatí stejný obnos jako při podporách za dobu trojnásobně dlouhou, tedy, že ušetří 2/3 obnosů vyplacených podle dosavadního zákona. Tyto číslice samy mluví velmi srozumitelnou řečí, že to bylo jedině zájmem státu a jeho pokladny, aby gentský system pojištění v nezaměstnanosti byl u nás zaveden a že těmito opatřeními nikdo jiný nezískává. Nechápeme proto, na jakých základech začalo se budovati a šířiti mínění, že gentským systémem dostává se dobrodiní odborovým organisacím zaměstnaneckým. Jejich finanční potence bude vypiata do takové míry, že to budí oprávněný pesimismus nebo přímé obavy. Jest to pro nás státní výkonný aparát charakteristickým zjevem, že právě v tu dobu, kdy stát na odborové organisace zaměstnanecké přenáší břemena neodhadnutelně těžkých důsledků, považovali byrokraté v ministerstvu financí za nejvhodnější k utáhnutí dosud neupotřebeného berního šroubu těmto organisacím. Vyvolali rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o obsahu císařského nařízení z r. 1915, podle něhož i obnosy, vyplacené odborovými organisacemi nezaměstnaným členům, možno zatížiti poplatky ze smluv pojišťovacích, jakoby šlo o výplatu pojištěných částek u pojišťoven.
Nejzajímavějším na tomto objevu našich byrokratů je, že tohoto císařského nařízení z 15. září 1915 ani císařské Rakousko nikdy nepoužilo, protože vědělo, že prakse jím umožňovaná je v přímém rozporu s praksí, jakou k posuzování odborových organisací zavedlo rakouské ministerstvo vnitra. Toto v přímém opaku proti tendenci citovaného nařízení neschvalovalo ve stanovách odborových organisací ustanovení o závazném poskytování jakýchkoliv podpor tvrdíc, že organisace tyto nejsou pojišťovnami, nýbrž hospodářskými sdruženími ve smyslu § 10, odst. 3 cit. cís. nař. A jest stejně charakteristické i to, že toto cís. nařízení bylo vyhrabáno v době, kdy i akutní dnes zákon čís. 267 z r. 1921 dává pokyn, jak se mají posuzovati obnosy odborovým organisacím na nezaměstnané vyplacené.
Vynalézavost fiskalistů, jimž každé chvíle někdo utíká přes hranice s těžkými miliony, dokonce už podrobuje dani z obratu odborové listy bez jediného insertu, které členstvo organisace dostává zdarma, a je zajímavo, že tato prakse nastala teprve od 28. dubna letošního roku a že do této doby ministerstvo financí samo znemožňovalo, aby se předpisovaly anebo vybíraly daně z obratu od listů které se zdarma dávají a které se nezabývají rubrikou insertů. Proč právě po dubnu 1924 podaným výnosem zlíbilo se tuto praksi změniti, je pro nás ovšem nevysvětlitelno. Domnívám se, že je to pokračování onoho kursu, jejž začalo ministerstvo vnitra rozpuštěním Svazu obuvníků proto, že svou činností zasáhl do politiky, čímž překročil mez stanovami vytčenou. V § 113 ústavní listiny Československé republiky je ustanovení 2. odstavce tohoto znění: "Spolek může býti rozpuštěn jen, když jeho činností byl porušen trestní zákon nebo veřejný pokoj a řád". Následující § 114 má specielní ustanovení o odborových organisacích tohoto znění: "Právo spolčovací k ochraně a podpoře pracovních (zaměstnaneckých) a hopodářských poměrů se zaručuje. Všeliké činy jednotlivců nebo sdružení, jež se jeví úmyslným rušením tohoto práva, jsou zakázány". Je myslitelno, aby spolek, jenž se zabývá podporou pracovních a hospodářských poměru zaměstnaneckých, nezabýval se politikou? Nemá na tyto poměry politika největšího vlivu? Ani jedna jediná odborová organisace nesměla by tu dnes již existovati, protože není jediné, jež by se byla bývala politickou činností nezabývala.
Nebudeme se zabývati podněty, jež vedly k rozpuštění Svazu obuvníků, ale pravíme se vším důrazem, že by zaměstnanecký svět už nesnesl druhého případu rozpuštění odborové organisace z tohoto důvodu. (Výborně!) Státní zaměstnanci všech kategorií mají v naší straně uznalého a ochotného pomocníka v uplatňování svých snah, ale taková byrokracie, která svou činností popouzí lid proti státní správě, má v naší straně nesmiřitelného nepřítele. (Výborně!) Ona je schopna zvrátiti každý dobrý čin demokracie a tak vytvořiti mezi lidem a státní správou nepřátelský poměr. V demokracii není možná byrokracie.
Naše sněmovna projevila vřelou účast s osudem válečných invalidů a hleděla jej zmírniti všemi možnými prostředky. Sociálně-politický výbor za souhlasu ministerstva financí a za souhlasu celé sněmovny učinil usnesení, aby zvláště zadáváním trafik bylo válečným invalidům pomáháno a státní pokladně ulehčováno. Jistě by zajímala statistika o tom, kolik je ještě-trafik, které nejsou v držení invalidů a jež drží lidé tak situovaní, že toho prokazatelně nepotřebují. Ale já s tohoto místa prosím pana ministra financí, aby si všiml prakse, kterou zase jeho byrokraté zde zavedli. Dám mu k tomu příležitost označením konkretního případu, v němž 60 % invalidu už 2 1/2 roku byrokrati ministerstva financí prohánějí každé chvíle jinou nabídkou po všech úřadovnách se žádostmi a tyto v konečném vyřízení zamítají. Tento invalida konejšen stále novými a novými nadějemi, vyčerpal materielně sebe i své příbuzné a nyní zklamán a vyléčen z víry v byrokratické slibování a konejšení v bezradnosti pomýšlí na zoufalství. Co je tu potom platnou ta nejlepší vůle zákonodárného sboru, když výkonná moc z dobrodiní udělá pronásledování a ubíjení pomoci hledajících občanů?
A nyní se zase vrátím k nezaměstnanosti a gentskému systému podpor. U nás není žádné organisace výroby a nikdo se jí nechce zabývati. Je to chyba pro zaměstnanecký svět, ale také chyba pro veřejný zájem. Na Kladně máme značný počet nezaměstnaných, ale u pražsko-železářské se pracuje už dva měsíce přes čas a pracovalo se dokonce až 14 hodin denně, tedy 6 hodin přes čas. Kdyby u nás měl někdo účelnou organisaci výroby na mysli, nemohla by se pražsko-železářské společnosti povoliti tak dlouhá práce přes čas, nýbrž musela by býti odkázána na prostředkovatelnu práce, aby přijala nezaměstnaném které sama z těchže oddělení, v nichž se přes čas pracovalo a pracuje (Slyšte!), propustila. Tento zjev nasvědčuje nejen tomu, že u nás je citelný nedostatek výroby, ale že máme ještě také nedostatečnou inspekci podniků; a v třetí řadě nedostatečnou organisaci sprostředkování práce. Já upozorňuji zejména na poslední, protože bez dokonalé organisace sprostředkování práce nebude možno s úspěchem prováděti zákon o státním příspěvku k podporám v nezaměstnanosti, s nímž se počítá už od 1. dubna 1925. Je tedy nejvýš na čase, aby organisace sprostředkování práce byla účelně vybudována. Domnívám se, že také není nikde žádných příčin, aby se nedojednala osnova, která už od roku 1921 odpočívá v sociálně politickém výboru.
Letos jsme měli v Praze dva pozoruhodné mezinárodní kongresy. Jeden se týkal sociální politiky, druhý vědeckého řízení práce. Tento byl provázen předsudky, že se bude jednati pouze o nejmožnějším využití dělníkovy pracovní síly. Kongres tento předsudek vyvrátil. Za to jsme slyšeli velmi zajímavé hlasy o tom, jak v té typicky kapitalistické a vykořisťovatelské Americe moderní průmyslník pojímá dělníka a jeho citový vztah ku práci a podniku. Nebudu zde tyto hlasy citovati, doporučil bych všem, koho tyto věci zajímají, aby si přečetl referát pana Cowdricka a pana Linka o spravedlnosti v průmyslu a o vztahu jednotlivce k průmyslovým podnikům. Tam je právě dán návod, jak se musí pracovní silou dělnickou šetřit a jak musí býti upraveny pracovní podmínky, aby se budila chuť k práci a dosáhlo radosti ze života.
Vím, že v našich kruzích průmyslníků tyto názory moderních Američanů mnoho ohlasu nenajdou. Ale musí najíti ohlasu u těch, kdož jsou odpovědni za správu osudů celé naší společnosti a jsou odpovědni také za to, jak u nás dělník pracuje a žije. Já nechci při této příležitosti rozvinouti příští program v sociální politice. Chci jen konstatovati, že jsme si vědomi četných ještě mezer a jsme odhodláni postupně je vyplňovati. Do jara příštího roku musíme vyplniti dvě, a to: vzpomenutou už organisaci sprostředkování práce, a druhou: placenou dovolenou dělnictva na zotavenou (Výborně!). Věřím, že nebude nikoho, kdy by dělníkům právo na ni chtěl upírati, věřím, že koalice splní v této věci daný závazek a že žádná z koalovaných stran nebude řešení překážet nějakým junctimem s otázkami jinými. My jistě nebudeme překážeti řešení otázky církevních svátků. Ať se rozřeší předem, když se to pokládá za účelné a dobré. Ale dovolená v programu koaličních stran nebyla podmíněna zrušením církevních svátků (Výborně!) a my tuto odvislost nemůžeme uznat.
Chtěl jsem jen upozorniti na tyto akutní věci, abychom si v sociální politice počínali správně, a aby výkonná moc, resp. několik nerozvážných byrokratů neparalysovalo dobré účiny našich opatření a doplňováním abychom docilovali většího a většího uspokojení hospodářsky nesvobodných a sociálně utlačených mas. Proti irredentě německého a maďarského nacionálního fanatismu, proti bláznivým revolučním a rozlukovým tendencím obdivovatelů Moskvy nejbezpečnější ochranou bude politika, doplňující politickou svobodu všeho lidu také osvobozením hospodářským, aby se cítil úplně spokojeným občanem. (Výborně!) Spokojený občan odmítne svody líbivých výstředností politických, nacionálních i sociálních a bude tento stát milovati.
Budeme tedy hlasovati pro rozpočet, abychom za uspořádaného hospodaření státního mohli reklamovati realisování dalších požadavků k vytvoření šťastné a spokojené existence pracujícího člověka. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. inž. Nečas.
Posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno! Slovenští řečníci, zvláště dr. Dérer, Stodola a Hrušovský zabývali se v parlamentě i v tisku podrobně rozpočtem Slovenska. Konstatovali, že deficit Slovenska v rozpočtu na r. 1925 činí 900 mil. Kč. Výpočty posl. Hrušovského vzbudily letos jako v minulých létech odpor u těch stran a osob, jež líčily rády Slovensko jako koloniální objekt Čechů přesvědčivá mluva čísel dokazuje však, že Slovensko je dnes pasivní a že Čechy, Morava a Slezsko přispívají téměř 1 miliardou k uhrazení tohoto schodku ročně.
Dovolte mně, abych jako poslanec za Podkarpatskou Rus doplnil vývody pana kol. Hrušovského číslicemi z této země. Dotkli se jich již někteří páni přede mnou, avšak jenom neúplně. V předloženém rozpočtu na r. 1925 preliminovány jsou příjmy a výdaje pro Podkarpatskou Rus v určitých kapitolách odděleně, a to v kapitole VI, VIII, IX, XII až XV, XVIII až XXIII. Bylo by však chybou bráti za základ pro rozpočet Podkarpatské Rusi pouze ty příjmy a výdaje, jež jsou uvedeny v rozpočtu, který je nesprávně nazýván t. zv. "vlastní rozpočet Podkarpatské Rusi".
Je třeba k vydáním i příjmům připočítati podíl země také v kapitolách I až V, VII, X, XI, XV B, dále XVI, XVII, XXIV a XXV, protože na nich Podkarpatská Rus jako část Československé republiky participuje. Je nutno dále připočísti podle určitého klíče připadajícího na Podkarpatskou Rus k zvláštnímu rozpočtu i příjmy a vydání plynoucí ze státních podniků Československé republiky, jakož i podíl připadající na Podkarpatskou Rus ze společných příjmů a vydání z těch položek kapitol VI až IX, XII až XV, XVIII až XXIII, jež nejsou uvedeny ve zvláštním rozpočtu podkarpatoruském.
Po detailně provedeném propočítání docházíme k výsledku, že vlastní rozpočet pro r. 1925 má schodek 181,516.254 Kč. Celkový schodek pro r. 1925 činí však 243,908.603 Kč. Jako klíče pro rozdělení společných příjmů a vydání užito při tom percentuelního poměru počtu obyvatelstva Podkarpatské Rusi k celkovému počtu obyvatelstva v Československé republice t. j. poměru 1: 22. V rozpočtu ministerstva železnic byla při tom učiněna výjimka a vzat za základ poměr počtu provozních kilometrů v Podkarpatské Rusi k celkovému počtu těchto kilometrů v Československé republice. V roce 1924 činila z celkového počtu kilometrů v republice délka kilometrů na Podkarpatské Rusi 5·48%.
Podotknouti dlužno, že vypočítaný takto celkový schodek Podkarpatské Rusi pro rok 1925 244 mil. Kč, je přibližný, stanovený na základě předpokládaného klíče. U některých resortů, hlavně u ministerstva financí, obchodu, železnic a pošt, budou příjmy Podkarpatské Rusi pravděpodobně menší, takže rozpočtový schodek bude ve skutečnosti větší. Také příjmy z největšího bohatství Podkarpatské Rusi, totiž lesů a solných dolů jsou uvedeny v příjmech podkarpatských plnou sumou. Vypočítaný schodek musíme tedy bráti jako minimum. Pořídíme-li podle zásad takto vyslovených seznam schodků na Podkarpatské Rusi od r. 1921 do r. 1925 docházíme k těmto resultátům: R. 1921 činil schodek vlastního rozpočtu Podkarpatské Rusi 204 mil., celkový schodek 348 mil., roku 1922 schodek vlastního rozpočtu 155 milionů, celkový schodek 339 milionů, roku 1923 schodek vlastního rozpočtu 188 milionů, celkový schodek 374 miliony, roku 1924 schodek vlastního rozpočtu 198 milionů, celkový schodek 314 milionů, roku 1925 činí schodek vlastního rozpočtu Podkarpatské Rusi 182 miliony, celkový schodek 244 milionů. Vezmeme-li průměr za posledních 5 let od roku 1921 do 1925 činí schodek vlastního rozpočtu Podkarpatské Rusi 185 milionů, celkový schodek Podkarpatské Rusi průměrně za posledních 5 let činí 324 milionů Kč. V těchto částkách nejsou uvedeny státní investice na Podkarpatské Rusi.
Nad číslem schodku, nad těmi 324 miliony korun nutno se zamysliti. Podkarpatská Rus jest podle toho od doby svého připojení k Československé republice zemí silně pasivní. Bývá proto - vysvětlím později, že nesprávně - nazývána Bosnou Československé republiky a občas je slyšeti nářky nad penězi, jež Československá republika na Podkarpatskou Rus vynakládá. Srovnání s Bosnou jest však povrchní, neodpovídá po stránce politické ani hospodářské.
Při jednání o rozpočet zajímají především otázky hospodářské, otázka soběstačnosti. Nynějším deficitem Podkarpatské Rusi vinen je starý režim feudální, který udržoval před převratem a připojením Podkarpatské Rusi k Československé republice lid v tak hrozné materielní i duševní bídě a tmě, že nenajde se podobného příkladu nikde ve střední a západní Evropě. Těm, kdo dnes z Budapešti nebo přes Budapešť píší stížnosti na Československou republiku ke Svazu Národů pro otázku Podkarpatské Rusi, je potřebí zdůrazniti, že za staré vlády byl lid podkarpatoruský udržován z více než 70 % v negramotnosti, zemědělství bylo udržováno ve stavu primitivně extensivním a věnována mu větší pozornost jen v některých krajích, nerovnost v majetku a sociální rozdíly byly krajně příkré, celá země náležela vlastně jen státu a několika magnátům, na jejichž velkostatcích malý lid těžce pracoval. O sociální ochranu pracujících a o zdravotnictví bylo postaráno takovým způsobem, že staří vládci země, cizí jejímu lidu, patří před mezinárodní soud. Plánovitému využití lesního bohatství nebyla zúmyslně věnována péče, aby Verchovina a její zubožený lid zůstal reservoirem laciných saisonních dělníků. Tam, kde skromný dřevoprůmysl existoval, bylo neracionelním způsobem využíváno lesů, jež byly v snadno přístupných místech přímo pustošeny.