V oboru ministerstva pro průmysl, obchod a živnosti chci nejdříve kvalifikovati činnost, která má na zřeteli záchranu, úpravu a povznesení živnostenského družstevnictví. O živnostenském družstevnictví je rozšířen názor, že ono zklamalo a nepřineslo kýžených výsledků. Někdy se o něm soudí ještě hůře jako o formě nemožné, přežilé a zbytečné. Nesdílím tohoto pesimismu. Pravdou sice je, že dosavadní výsledky jsou ubohé. Tím není vinna myšlenka, snaha, ale osoby, které jí nepochopily, a nálada, která chtěla zázraky, zapomínajíc, že výsledky jsou podmíněny porozuměním, obětavostí a prací. Také všechny výsledky živnostenského družstevnictví nejsou špatné. Na př. družstevnictví úvěrové vykazuje značné úspěchy. Živnostenské družstevnictví není také nepatrným činitelem. Obraty peněžní jdou do miliard a celá řada odvětví živnostenské výroby ho se zdarem používá. Jako jiné snahy prodělává krisi a je žádoucno, aby z ní vyšlo ozdravěno. Jen tak může plniti svůj úkol, býti východiskem k záchraně a podporou lepšího bytí živnostenského stavu.
Vítáme proto snahy ministerstva obchodu v tomto oboru a žádáme, aby na nich setrvalo. Pohleďme na tyto snahy na př. u zemědělců. Jakého rozmachu tam docílili! A nemělo družstevnictví tam tolik úkolů jako u nás. U živnostnictva vedle úvěru, nákupu a prodeje má sloužiti a napomáhati ke snadnější a dokonalejší výrobě. Má učiniti živnostenskou výrobu schopnější konkurence, neboť jen tak živnostnictvo upraví své poměry a povznese se. Když jeví se tato dobrá snaha se strany ministerstva, měli by všichni povolaní činitelé pracovati s sebou, zakládati, vésti a bude-li potřebí, i vychovávati, aby snahy po společné práci za účelem záchrany, pomoci a povznesení nesly kýžené ovoce.
Připravuje se celá řada zákonných opatření v oboru živnostenské politiky, mezi nimi zákon o nekalé soutěži, o stavebních živnostech, o pokračovacím a odborném školství, reforma řádu živnostenského, pojištění pro případ invalidity a stáří a jiné. Předem kvituji s díky snahu, která se jeví v tom, že o všech těchto přípravách uvědomovány jsou povolané organisace, aby vyslovily posudek, a hledí se k tomu, aby úprava těchto osnov dála se v dorozumění s těmi, o něž jde. Tak zákon o nekalé soutěži připravuje se již déle jednoho roku a ačkoliv od něho jedině neočekáváme plné nápravy zbědovaných poměrů, přece jen vzhledem na přání interesovaných kruhů dožadujeme se brzkého jeho předložení. Zákon o stavebních živnostech je ve stadiu dohodování a bude záležet na dotyčných odvětvích, aby dohodnutí bylo docíleno v brzku a tak předložení a projednání tohoto zákona nebylo zdržováno.
Jinak se to má se zákonem o živnostenském školství. Již před 2 roky při podobné příležitosti jsem jeho podání žádal. Již tenkráte byla zhruba vypracována jeho osnova a dosud není hotova. Je to určitá nevážnost k tak důležitému problému, jako je výchova živnostenského dorostu. Živnostenské pokračovací školství je dle dosud platného zákona stavbou bez základu. Trvání jeho spočívá na náhodě a tvoření na dobré vůli. Jak možno mluvit pak a jednat o jeho zdokonalení?Také učitelstvo, zvláště odborné, je podle toho postaveno, odměňováno a zabezpečeno. Klademe zvláštní důraz na tuto reformu. Máme k tomu mnoho příčin a důvodů. Záleží nám na tom se zřetelem k výchově dorostu, upravení vyučování a zabezpečení učitelů. Ze zákona musí plynout povinnost zařizovat a udržovat toto školství, zodbornění jeho musí býti pravidelné a ne náhodné a učitelé-odborníci zabezpečeni. Také odbornému školství má býti věnována zvýšená péče a ono šířeno a zdokonalováno.
Je toho třeba, aby dána byla příležitost k početnější a dokonalejší výchově praktické. Jeví se u nás nedostatek sil odborně vyškolených pro průmyslovou výrobu, co zatím, jak již také v debatě o kulturní části bylo konstatováno, středoškoláků máme nadbytek a mimo to jsou prabídně placeni. Porovnejte počet našich středních škol a žáků v nich se státy jinými a uvidíte ten nepoměr i hrozící z toho následky. Proto jsou oprávněné žádosti, které byly předloženy, aby byla provedena reforma středních škol. Běžný názor o studiu musí býti upraven, neboť jinak budeme zaplaveni vystudovaným proletariátem, co zatím praktická povolání mají nedostatek školených sil. Není to jen v zájmu hospodářského, ale i národního života našeho. Což my máme jen sloužiti, co zatím jiní mají tvořiti a vydělávati? Povolání praktické má sice své obtíže, ale výsledky jeho, výsledky vlastní práce, podnikání a tvoření jsou často radostnější a větší. Zdokonalením a rozšířením odborného školství je možno této nápravy dosíci. Ale tím můžeme vychovat si i zdatný dorost pro živnostenskou výrobu, která není u konce svého rozvoje a může takto ve svém vývoji pokračovati dále.
S výchovou našeho dorostu jde ruku v ruce i zvelebovací, jako doplňující akce. Jest-li v rozpočtu ministerstva školství není škrtáno na potřebách věcných i osobních pro školství pokračovací i odborné takovou měrou, jako v položkách jiných, lze to jen vítat. Nemohu však totéž konstatovat při nákladu na živnostenské akce zvelebovací. U státní služby tohoto oboru ubírá se 35% a u nestátní 10% celkového nákladu. Dosavadní příspěvky daleko nestačily a činnost zvelebovací musela býti omezena, tím méně stačí položky snížené. Jest toho jen litovat, neboť tak omezena bude záslužná činnost konaná zvelebovacími ústavy pořádáním kursů ze široké oblasti živnostenské výroby. Kursy tyto pořádány byly nejen pro mistry, nýbrž i pro dělníky, byly pořádány ve velkém výstavky učňovských prací a podobná činnost zvelebovací. Uvážíme-li, že v rozpočtu ministerstva obchodu participuje živnostenské a průmyslové výzkumnictví a zkušebnictví částkou 50.000- Kč a je-li na toto výzkumnictví v rozpočtu ministerstva zemědělství pro zemědělství částka 18 milionů 613.000 Kč, jest to pro tyto obory mimozemědělské pouhá 1/360 a přece výzkumnictví a zkušebnictví v tomto oboru živnostenského a průmyslového podnikání má nemalou důležitost.
Podpora živnostenské výroby jeví se ve formě podporování kursů a přednášek, na něž je preliminováno 400.000, na výstavby učňovských prací 100.000, na stipendia a cestovní příspěvky 150.000, tedy dohromady 650.000 Kč na opatření ku podpoře živností.
Zvelebovací činnost je zahrnuta v rozpočtu položkami ve výši 4,336.000 Kč, ve kterých zahrnuta je ústřední zvelebovací činnost, a tak nestátní ústavy dostávají podporu vedle toho ještě pod titulem "Různá jiná opatření zvelebovací" dohromady něco přes 4 mil. Kč. Mám dojem, že tento obnos nestačí pro tak důležitý obor, jako je živnostenská a průmyslová výroba, a projevuji přání, aby pro příští doby pro tyto položky bylo větší porozumění a větší obětavost.
Do působení ministerstva obchodu spadá důležitý obor zahraničního obchodu a otázka úpravy cel. Víme, že těm otázkám věnuje se tam pozornost, vývozní a dovozní povolení se odbourává a sdělávání obchodních smluv se usilovně podporuje. Je to správný zájem o náš zahraniční obchod a doufám, že i otázce autonomního celního tarifu je věnována stejná pozornost, aby byl zaveden, jakmile se ukáže možnost, a tak otázka zahraničního obchodu a obchodních smluv byla postavena na trvalý základ.
Reforma živnostenského řádu je ve stadiu příprav. Těžkosti plynoucí z požadavku jednotlivých výrobních složek se zde soustřeďuji a dorozumění těžko lze nalézti. Není často dobré vůle a zájmy různých složek výrobních jsou bezohledné. Z toho povstávají spory i nepřátelství. Reformu živnostenského řádu přestavujeme si jako ochranu živnostenské výroby v duchu a dle poznatků moderní doby se zřetelem k sociálním potřebám a opatřením.
Všechny tyto snahy znamenají praktické provádění a řešení živnostenské otázky. Snažíme se o to kladnou positivní prací v rámci vládní politiky. Je to postavení těžké a odpovědné. Část živnostnictva přiklonila se k jiné, opačné taktice, k lehčí a pohodlnější negaci. Je-li to správné a prospěšné stanovisko, ukáže doba. Snadno je kritisovati, ale dobývati a tvořiti už není tak snadné, ale za to seriosnější a významnější. Maně napadá otázka, je-li možno řešiti živnostenské problémy proti vůli a bez souhlasu zástupců ostatních složek státu. Tomu nevěří zajisté nikdo. Je to možno jen dohodou a získáváním porozumění pro to. Pokouší se o to ti, kteří stojí proti každému a proti všem? Nikoliv. Taková taktika slouží snad straně, ale nikoliv živnostnictvu, a tato negativní práce nemůže se vykázati žádným positivním výsledkem.
Živnostnictvo jako živel kladné, tvořivé práce má a musí míti zájem na spolupráci se všemi složkami hospodářského života a na tom, kdy a jak se tvoří naše nové hospodářské poměry. Nečiní-li tak někteří jeho zástupci, je to jejich věcí. My to pokládáme za povinnost a činíme tak v souhlasu s našimi příslušníky. Povolujeme státu potřebný rozpočet, aby mohl existovati a plniti své poslání býti ochráncem a budovatelem lepších podmínek v zájmu svých vrstev, ale také v zájmu celého národa. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Petrovický.
Posl. Petrovický: Slavná sněmovno! Při posuzování letošního státního rozpočtu na rok 1925 je třeba všimnouti si, jaká práva, jaká ochrana a jaká pomoc zaručují se těm, kterým ukládají se rozpočtem platební břemena.
V programu nynější koaliční vlády bylo prohlášeno jasně a otevřeně, že staré daně nebudou zvyšovány a nové daně že nebudou požadovány. Toto prohlášení bylo učiněno na základě vysokého zatížení poplatnictva přímými daněmi státními a ještě vyššími autonomními přirážkami, které většině živnostnictva znemožňují přiměřenou prosperitu podnikatelskou. Tato je velmi ohrožována celkovou režií, která na místo postupného snižování je spíše všeobecně zvyšována. Toto režijní stupňování má často za následek opakující se obchodní vyrovnání a celou řadu úpadků a ztracených existencí. Nelze se potom diviti, že všeobecné poměry hospodářské jsou neutěšené, které konsument nazývá jediným slovem "drahota", podnikatel "vysoká režie".
Mluví-li konsument o "drahotě", má vždycky nejprve na mysli poslední prodávající ruku, živnostníka a malozemědělce. Zapomíná při tom na celý proces výrobní a obchodně zprostředkující, který od prvovýroby prodělává celou řadu režijních překážek, které konečně staví onu cenovou výši za životní potřeby.
Jestliže žijeme dnes ještě v tísni hospodářských cifer, které udržují stále vleklou drahotní krisi, nesmíme zapomínati, že příčiny drahotní krise jsou také popřevratového data, kdy po několik roků jsme zejména ve státním hospodářství více vydávali nežli jsme přijímali nebo přijímati mohli. Byla to velmi drahá přesvědčující zkouška, že státní obhospodařování tenkráte jednostranně a třídně spravované a vedené je nejdražším podnikáním, které pokračováním by dospělo jistě k úpadku. A před ním byl zachráněn náš mladý stát v kritické chvíli jenom ohromnými obětmi všeho našeho trpělivého poplatnictva, na kterých lví podíl má naše vyspělé živnostnictvo a obchodnictvo.
Byl tu podán opravdový důkaz živnostensko-obchodnického heroismu, který nemá snad příkladu v celém poválečném světě. Živnostnictvo a obchodnictvo, ač bylo po 4 poválečné roky svázáno zákony a nařízeními, jež mu bránily v každém volnějším výrobním a obchodním pohybu, dokázalo přes všecky šikany, že jenom svobodná výroba a volný obchod může restaurovati státní, zemské, okresní a obecní finance, přiblížiti je postupně k rozpočtové rovnováze, dokázalo, že jenom vypětí individuelního podnikání je nejlepším regulativem cenovým, který ovšem úplně selhal ve státním a družstevně-konsumním obhospodařování.
Ovšem těžké důsledky jeho dodnes ještě nejsou odstraněny. Aby bylo odčiněno dřívější nehospodářství, aby naše tehdy pošramocená měna dospěla k dnešní své stabilitě, bylo třeba velkých potomních příjmových zdrojů, které poskytly vysoké daně, autonomní přirážky a četné dávky uvalené na živnostensko-obchodnický stav. Jeho podnikatelská činnost ocitla se tím v těžké krisi, které je možno uleviti jenom rychlou pomocí a to jednak daňovými úlevami, jednak základní reformou daňovou. Již za éry úřednické vlády strana národně-demokratická přesvědčila konkrétními případy ministerstvo financí, že je třeba pravého ohledu na předaňování živnostnictva a obchodnictva. Důsledkem tehdejšího našeho zakročení bylo vydání výnosu ministerstva financí, kterým v ohleduplných četných případech vyšlo se při placení živnostnictvu a obchodnictvu vstříc poskytováním splatných lhůt, zastavením přísného vymáhání daní a odpisem jejich. V září t. r. byl přijat zákon o úlevách daňových, který v nejvyšší chvíli se objevil na pomoc daněmi přetíženému živnostnictvu a který mnohým prospěje, uleví, dokud nenabude účinku chystaná reforma daňová. Jestliže i dnes jednotlivci nesouhlasí s těmito jinak prospěšnými kroky pro živnostnictvo, jestliže jednotlivci i dnes odmítají tuto jedině možnou cestu úlevy živnostenskému stavu, jestliže i dnes se proti nim i chystané změně daňového systému mluví a píše, pak ti, kdo tak činí, činí to úmyslně, činí to jako lidé, kteří dosud své posice mezi živnostnictvem budují a staví na bývalé daňové trýzni, kterou z příčin zpředu vysvětlených prožívalo živnostnictvo, které právě zneužívali do krajnosti k licitaci jak stranicko čistě třídní, tak i osobní. Proto z bázně před ztrátou dřívějších agitačních často falešných hesel vrhají se tuto chvíli proti každé akci, konané vládou k úlevě našeho poplatnictva i živnostenského stavu, aniž by přesvědčivě pomohli nalézti cestu lepší, stát neohrožující a nezeslabující.
Prohlášení takto jednajících lidí, že nebudou hlasovati pro státní rozpočet, že ještě jsou vysoké daně, že rozpočty jiných ministerstev jsou vyšší, než je na příklad rozpočet ministerstva obchodu, že dosud nelikvidují se některá ministerstva, nejsou tuto chvíli tím pádným argumentem, který by je opravňoval stavěti se na stejnou linii se stranami zjevně naší republice nepřátelskými, které od začátku za veškeré jejich výminečné postavení hospodářské, kulturní i politické u nás pracují pro odtržení menšin a roztržení naší státní celistvosti. Je nemyslitelno, že by mohli v některém státě vyskytnouti se zástupci živnostenského, tedy národně-občanského stavu, kteří by útočili proti státu tak, jak to činí soustavně strany německé a strana komunistická, jejichž snad podkopnou prací byla také poslední kritika našeho státního hospodářství časopisem "Times", kterou volán je na republiku kontrolor, na stát, který svými vlastními prostředky, svojí vlastní silou a svými rok od roku snižovanými rozpočty je z nástupních států v Evropě nejkonsolidovanějším a pořádku finančního a správního nejvýše milovným. Nepotřebovali jsme "kontrolora" v době opravdu pro nás nejhorší, nepotřebujeme ho proto v době znatelně se zlepšující a v době, kdy od roku k roku zjevně hospodářsky se upevňujeme. Jsme tak silni, tolik obětaví a tolik pracovití, že touto obětavostí, zvýšenou pracovitostí a šetrností dokážeme správnost cesty nastoupené a pevně vytčené jedním z největších finančníků našich, zesnulým dr. Rašínem.
Odmítáme resolutně každý takový zákeřný útok proti našemu státu a litujeme jenom ty lidi, vyšlé z našeho československého lidu, kteří sami z nenávisti stranické neodpovědně mluví a píší pojednání, které je nejenom zcela falešné a vymyšlené, ale které může i kritiku podobnou, jako byla v "Times", vyvolati i v jiných listech. Jestliže se píše článek o obchodních smlouvách, tak jako nedávno byl článek 14. října t. r. napsán v jistém denním občanském čsl. listu, že vedeme obchodní válku s každým, kdo nám přijde pod ruku, že holdujíce heslu "vyvážeti", které v praksi znamenalo napáliti cizí obchodníky, svázali jsme ruce volnému obchodu, že musili jsme napalovati cizí státy všemi prostředky a triky, abychom udrželi heslo vývozní co nejdéle, že heslo toto prospívalo jenom několika národnědemokratickým jednotlivcům, kteří v zájmu národní výroby a práce agitovali pro ochranářský a povolovací systém, jestliže dále se napíše, že cizí státy s námi hrály tak dlouho, dokud nepoznaly, že hrajeme falešně a že fixlujeme, jistě takovéto psaní nevzbuzuje důvěry k našemu mladému státu, zejména za hranicemi.
Tak píše list strany, jejíž ovšem přední činitelé v nenávisti proti nynějšímu ministru obchodu přičítali mu také odklad ratifikování obchodní smlouvy s Italií, ač snad musejí věděti anebo mají věděti, že ratifikování zmíněné smlouvy zdržely politicko-hospodářské překážky způsobené najednou v poslední chvíli požadavkem obilních cel, a ač snad také vědí, že obchodní smlouvy projednává a podepisuje ne ministr obchodu, nýbrž ministr zahraničních záležitostí.
V oboru zahraničního obchodu dosud ještě trvá t. zv. povolovací řízení, které po zrušení samostatného úřadu pro zahraniční obchod vykonává podle zákona z r. 1922, č. 25 dosaváde ministerstvo průmyslu, obchodu a živností. Měl jsem již několikráte příležitost veřejně prohlásiti, že naše živnosti, obchod i řemesla jsou v zásadě pro volnost zahraničního obchodu, soudím však, že tohoto cíle po těžkých otřesech hospodářských, jež přivodila světová válka, může býti dosaženo jen evolucí a ne revolucí.
Reglementace zahraničního obchodu, ačkoliv hlavně byla potřebna v mimořádných dobách poválečných, ani dnes ještě po našem soudu nemůže býti odložena jako zbytečný snad instrument při praktickém provozování naší obchodní politiky. I dnes jest ještě potřebí určité ochrany proti dumpingu států se znehodnocenou valutou, pokud totiž náš relativně již konsolidovaný hospodářský život nesnese s nimi soutěže. Ostatně také i obchodně politických momentů při uzavírání obchodních smluv nelze pustiti se zřetele.
Povolovací řízení musí tudíž aspoň částečně a do určité míry trvati potud, pokud nestačí pro ochranu naší výroby fixní celní tarif, který koná tuto funkci za normálních poměrů hospodářských. Pokud totiž jsou poměry přece jen abnormální, musí suplovati funkci strnulého celního tarifu pružná a měnlivá povolovací prakse. Povolovací režim byl vždy a téměř všemi zúčastněnými zájmovými skupinami - výrobou, obchodem i konsumentem, podnikatelem i dělníkem - pociťován jako veliká obtíž a nepříznivě posuzován ve svých účincích. Tito zúčastnění činitelé nepřáli si však jednomyslně jeho zrušení, nýbrž naopak přáli si a přejí jeho zrušení tam, kde soudí, že povolovací systém ohrožuje jejich zájmy, a podržení povolovacího systému všude tam, kde se domnívají, že jeho zrušení poškodilo by jejich zájmy.
Ministerstvo obchodu vydalo nedávno nově redigované "Předpisy o zahraničním obchodu", k nimž připojilo seznamy zboží, jež lze vyvážeti anebo dovážeti zcela volně nebo na pouhou ohlášku. Z těchto seznamů, které přirozeně nejsou konečné, nýbrž, jak každý vidí z Úředního Listu Československé Republiky, i dále se mění a hlavně doplňují, může si každý učiniti obraz o dosavadním uvolnění zahraničního obchodu. Z těchto seznamů je patrno, že v dovozu jsou již uvolněny téměř 3/5 počtu položek celního tarifu, a ve vývozu již více než 4/5 všech položek, takže pro řízení povolovací zbývá v dovozu již jen asi 40% a ve vývozu neplných 20% položek celního tarifu. Studujeme-li blíže tyto seznamy, vidíme, že v povolovacím řízení jest již jen vývoz některých potravin, surovin a polotovarů, v dovozu pak že chráněny jsou dosud ona výrobní odvětví, která nemohou dosud z určitých důvodů vystačiti s normální ochranou celní.
Kdo prohlédne si naše obchodní smlouvy s cizími státy, jichž je už, což s uspokojením dlužno konstatovati, pěkná řada, a prohlédne sobě ony jejich části, které jednají o povolovacím řízení ve vzájemném styku, vidí, že máme již téměř nepřehlednou řadu závazků, zejména v dovozu i v oněch položkách celního tarifu, jež dosud jsou autonomně v povolovacím řízení. Jest tedy omyl se domnívati, že dovoz zboží, které je v povolovacím řízení, vůbec se nepovoluje.
Kdo podrobně prostuduje jak autonomní předpisy, týkající se povolovací prakse, tak i smluvní naše závazky v oboru povolovací prakse, je mu zřejmě patrno, že v povolovacím řízení nepovoluje se vlastně dovoz zboží jen ze států bezesmluvných, kde této opatrnosti jest ještě potřebí a kde jistě příštími obchodními úmluvami rovněž bude učiněn důkladný zářez do povolovacího řízení, jak to všichni jistě očekáváme, na př. pokud jde o právě projednanou smlouvu s Rakouskem.
Soudím, že tato politika, že totiž uvolňuje znenáhla povolovací režim nikoliv autonomně, nýbrž obchodními úmluvami s jednotlivými státy, je zcela rozumná a vede stejně rychle a stejně spolehlivě k cíli naprosté svobody zahraničního obchodu.
Jedno jest jisto, že totiž povolovacímu režimu v souvislosti s obchodními úmluvami s cizími státy přísluší ne v poslední řadě zásluha o aktivitu naší obchodní bilance, která je důležitou složkou aktivity naší bilance platební, od níž zase závisí kurs naší koruny jako základ naší hospodářské zdatnosti. Jsou tudíž v sázce celostátní zájmy nejvyšších hodnot, pokud jedná se o otázku regulace zahraničního obchodu, a musíme proto po té stránce zapříti všechny svoje egoistické interesy, jde-li o věc celku.
Opakuji tedy opětovně, jak již několikráte měl jsem čest veřejně i v parlamentu zdůrazniti, že živnosti výrobní v principu jsou pro volnost zahraničního obchodu, že však pochopují a uznávají, že není tu bohužel dosud doba, aby režim povolovací mohl býti rázem a naprosto smeten.
Proto je potřebí vždy nejenom opatrnosti, avšak také odpovědnosti při posudku výrobně-obchodních poměrů.
Záchrany živnostenského stavu a jeho hospodářského podepření je potřebí také se strany nadřízených úřadů živnostenských. Ovšem tu v četných případech pokulhává. Živnostník není dosud ani chráněn podle samotného živnostenského řádu. Jestliže byly před válkou četné stížnosti na volnost neoprávněného zasahování do živnostenských oprávnění, tu nyní vyvrcholila u nás doba, ve které dělá si každý, co chce. Je jistě 30% mimo počet legitimního živnostnictva těch, kteří nevyučení i vyučení provozují různá řemesla, obchodují, čepují, aniž mají živnostenské listy, aniž platí daně a příslušné autonomní přirážky. A těchto lidí, dozorčím orgánům i úřadům známých, je spousta, a proto také spousta peněz uniká obcím, zemím i státu, které ovšem potom hojí se daněmi a dávkami pouze na legitimním živnostnictvu.
A tu se ptám? Nestíhá stát přísně toho, kdo tiskne falešné kolky, poštovní známky, akciové papíry, papírové peníze, jsa tím silně poškozován a ve státním hospodářství ohrožován? A není stejně na své existenci ohrožován řemeslník, obchodník, výčepník fušerstvím, neoprávněným obchodem a výčepem? Jest opravdu hospodářským hříchem, když nejde se u nás energicky za touto konkurenční neřestí, které bohužel dopouštějí se někde také i státní zřízenci po odbyté 9 hodinné době pracovní jak v úřadech tak také v soukromí.
Je třeba tu vážné příkladné nápravy a přepracování § 37 živnostenského řádu ještě před uskutečněním změny živnostenského řádu, je-li jen trochu dobré vůle vůči živnostenskému stavu.
Průkaz způsobilosti, který by při dožadované ochraně teprve vyhovoval našim poměrům, budiž poskytován i těm dnes ještě volným živnostem, které prokázaly svými odbornými organisacemi, svým odborným školstvím pokračovacím i denním, že mají na něj právo a také ho zasluhují. Na př. hostinská živnost a její organisace má již dávno míti koncesní průkaz způsobilosti, aby mohla se svého odborného stanoviska umožniti tisícům číšníků, kuchařů jednou možnost osamostatnění, zlepšení po stránce vnitřní i vnější všech svých příslušných odvětví, která odborně spravována by jistě odstranila vady a stížnosti často přivoděné jen proto, že není zde žádného regulativu pro úpravu poměrů tak těžkých, které jmenovaní prožívají.
Jsou to stejně dělníci a pomocníci živnostenští, kteří se domáhají práva na život a existenční svoji budoucnost. Vždyť průkazem tímto se nedává žádné milosti, žádného daru hostinským živnostníkům, na které by jistě zavedení průkazu způsobilosti nemělo nijakého vlivu, nýbrž jen uznání práva těm, kteří jsou oprávněni k vlastní samostatnosti.
A je stejně třeba uskutečniti průkaz pro fotografickou po živnostensku provozovanou živnost, která čeká trpělivě na splnění svého oprávněného požadavku. Není třeba pro živnostenská a obchodní podnikání žádných zvláštností, nýbrž jenom zákonitých opatření, která by jim umožňovala plniti tak těžké finanční povinnosti, jež jim ukládá státní rozpočet každého roku.
Jsem přesvědčen, že potom kritika rozpočtu by byla se strany živnostnictva uznanější, kdyby živnostnictvo v praksi konečně poznalo, že za těžké povinnosti vůči státu plněné má míti také přiměřená práva. A za tato práva jako nejaktuelnější otázky živnostnictva se týkající pokládám uskutečnění zákona o nekalé soutěži, uskutečnění slibované reformy daňového systému, uskutečnění reformy živnostenského řádu a také reformy školství odborného, denního i živnostenského, a konečně uskutečnění také sociálního pojištění pro maloživnostnictvo a malozemědělstvo. A jestliže tyto nejaktuelnější otázky budou splněny, jsem přesvědčen, že živnostnictvo bude tím nejvíce státotvorným živlem a že jistě vše, co stát bude potřebovati, zejména pokud se týče rozpočtu, dá rádo a dá včasně. (Výborně! - Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. Al. Kříž.
Posl. Al. Kříž: Slavná sněmovno! V hospodářské skupině rozpočtové debaty soustředěny jsou všechny složky našeho hospodářského a sociálního života a je-li i letos, tak jako léta minulá tato skupina předmětem největšího počtu řečníků, je to jen potvrzením ustáleného již fakta, že hospodářské a sociální poměry státu jsou základnou, kolem níž se točí celý náš politický a kulturní život. Právě v této skupině rozpočtové debaty nejprůzračněji vyniká absence naší oposiční koalice, která, jak známo, až na dvě své složky došla letos k podivnému závěru: pasivní resistencí při projednávání rozpočtu zdůrazniti svůj nesouhlas s hospodářstvím státním. Bylo zde již řečeno, že demonstrace tato není ani tak demonstrací proti rozpočtu, jako spíše demonstrací proti státu a celé jeho existenci. Že tuto politiku vzdoru dovedou v 6. roce republiky dělati pánové typů Lodgmanů, Knirschů a Hlinků, dovedeme pochopiti, ale nedovedeme chápati to, že na této cestě dětských truců ocitá se také politika německé sociální demokracie v tomto státě. Německá sociální demokracie - budiž to otevřeně řečeno - obětuje sociální a hospodářský zájem proletariátu svého národa konjunkturním zájmům nacionálně konkurenčních zápasů s německou buržoasií. Jest vážná otázka, zdali této hazardní politice, v níž jde o zájmy německého pracujícího lidu, bude rozuměti německé dělnictvo. Pochybujeme. Alespoň obecní volby v některých místech, kde německá sociální demokracie utrpěla v poslední době velké porážky, nasvědčuje tomu, že německé dělnictvo této politice rozuměti nechce. A tak jsme svědky toho, že v době, kdy tíha hospodářských poměrů znovu a těžce doléhá na dělnictvo, kdy indexní číslo drahoty potravin stoupá z 973 jednotek r. 1923 na 1030 jednotek r. 1924, v této vážné době jedna část legitimních mluvčí dělnictva v tomto státě vzdává se dobrovolně práva kritiky poměrů v tomto státě a její vůdcové raději si podávají ruce s Lodgmany a hakenkreuzlery, než aby v boji proti kapitalismu a drahotě podali ruku českému dělníku. Litujeme, že až tam může vésti zášť proti státu, o němž přece není pochyby, že všem, Čechům jako Němcům, dává stejná práva, od nichž ale přirozeně žádá stejných povinností. Jednu útěchu v tomto smutném faktu máme, že německý dělník tuto taktiku německé sociální demokracie ve své značné části neschvaluje a dočkáme se toho ještě, že tuto politiku bude revidovati. Prohlašuji tuto větu, poněvadž příliš dobře je mně známo smýšlení německého pracujícího lidu, zejména v jihočeském pohraničí a na Šumavě.
A nyní několik slov k rozpočtu samému. Státní rozpočet na r. 1925, tak jak předložen byl posl. sněmovně, je novým dokladem toho, že jsme státem, který vyrůstá ze začátků a stále ještě hledá cesty k vybudování pevných směrnic a spolehlivé základny, z níž by řídil celý komplex těch otázek a problémů, který nazýváme státním hospodářstvím.
Letošní rozpočet ovládla vůle postaviti jednotlivé podniky státního hospodaření na zásadu hospodaření soukromého. Nastupujeme zde jako stát cestu novou, cestu, o níž teprve budoucnost bude prokazovati, do jaké míry je tato nová orientace určitých jednotek státního hospodářství správnou. Nechci říci, že by snad tato cesta byla cestou falešnou, ale mám dojem, že zdravé a správné hospodářství státu lze vésti i cestou přímého státního hospodaření v určitých objektech. Doufejme, že snahy, které ovládly sestavení letošního státního rozpočtu a které staví jednotlivé státní podniky na zásady, na nichž vyvíjí se soukromé podnikání, ve svém praktickém provádění se osvědčí a že všechny tyto podniky v novém svém hospodaření ukáží se soběstačnými a stanou se pro pokladnu státní tím, čím mají býti.
Proti loňskému roku vyjadřuje letošní rozpočet snížení výdajových položek státního hospodářství asi o 20%. Je zde tedy zřejmá snaha šetřiti. Číselně jeví se tato snaha ve snížení rozpočtu o 1.909,208.009 Kč. Zdálo by se tedy na prvý pohled, že státní hospodářství, vykazuje-li menší spotřebu, nalézá se na těch cestách hospodářského života, které vedou k celkovému ozdravění a konsolidaci poválečného hospodářského života. Kéž by tomu tak opravdu bylo!
Kdo sledoval pilně přípravy s rozpočtem souvisící, zejména pak jednání výboru rozpočtového, ví, že úspor rozpočtových dosaženo bylo jedině zásadou, že za všech okolností nutno státní rozpočet upraviti tak, aby dosaženo bylo stanoveného procenta celkového snížení.
Rozpočet, tak jako v letech předcházejících, musil prostě vyjádřiti zásadu, kterou hospodářská politika státu projevila již v prvých počátcích státní samostatnosti, totiž zásadu šetřiti důsledně rok od roku.