Úterý 25. listopadu 1924

Zde je originál dopisu (řečník ukazuje dopis) a každý má možnost do něho nahlédnout. Tak ve skutečnosti vypadají poměry státních zaměstnanců, jak jsou líčeny zde v tomto dopisu. Pan zpravodaj zde naznačil, že je v prvé řadě nutno, aby bylo šetřeno. Toto heslo, které bylo již několikráte ve sněmovně opakováno, nebylo objeveno panem generálním zpravodajem. Bylo již pronášeno několikráte a bylo a je pronášeno vždy, když jde o to, aby dělnické vrstvy a státní zaměstnanci byli vládními stranami přesvědčeni o tom, že je v zájmu zachování státu nutno, aby si nechali klidně opětně a opětně zhoršovat své bídné existence. Heslo snížení státních vydání bylo zde hlásáno při projednávání zákona č. 395 Sb. z. a n., v r. 1921, kdy státní zaměstnanci přinesli na oltář vlasti 9% svých řádných ročních příjmů. Po druhé bylo to v zákoně č. 394 Sb. z. a n., kde se již jednalo o snížení příjmů o 13 až 22%, dále v zákoně o podporách nezaměstnaných, na které při tomto rozpočtu je pamatováno pouze 41 mil. Kč. Heslu snižování státních výdajů přinesli největší oběti železniční a státní staropensisté.

Pánové a paní, zde byl od převratu po celá léta koaličními stranami páchán ohromný zločin na těchto ubožácích. Zástupcové vládních stran měli by se jíti podívati na tyto ubožáky do kanceláří, kde se likvidují pensijní požitky, a jsem přesvědčen, že není-li v nich lidský cit ještě úplně otupen, musili by z této ohromné nepopsatelné lidské bídy a utrpení vyvoditi důsledky a co nejrychleji předlohu o staropensistech projednati.

Mimo staropensisty mají vládní strany na vědomí další velmi bolavou otázku, otázku velmi důležité kategorie státního zaměstnanectva: novelisaci zákona oficiantského.

Již od r. 1900 domáhají se oficianti novely zákona čís. 89 Sb. z. a n. z 18. února 1919. Přesto, že všichni odpovědní politikové poslaneckých klubů stran koaličních slavnostně prohlašovali, že o novelu tohoto zákona se zasadí, dosud nehnuli v otázce této ani prstem. Zde páše se s touto kategorií neodpovědná a nedůstojná hra. Totéž je se zákony na úpravy poměrů zaměstnanců samosprávných.

Ve všech těchto případech podány klubem komunistických poslanců iniciativní návrhy, zvláště v otázce staropensistů a oficiantů, rovněž podáno klubem několik naléhavých interpelací žádajících vládu za rychlé vyřízení příslušných zákonů.

Za všechny křivdy zaviněné a páchané na státních zaměstnancích a staropensistech činili jsme vždy a činíme znovu dne odpovědny koaliční strany a vládu Švehlovu, která snižování životní úrovně státních zaměstnanců odůvodňuje nutností snižování rozpočtu, v tom pevném přesvědčení, že vláda sama, ba ani koaliční strany nemají dobré vůle pro státní zaměstnance něco učiniti.

Žurnály koaličních stran opětně píší a slibují, co všechno státním zaměstnancům dají. Již od prosince r. 1922 stále a stále slibujete a jmenujete obnosy, které státní zaměstnanci mají od vás na úpravu svých příjmů k očekávání. Lidové Noviny již dokonce jmenovaly obnosy, a to: 150 mil. Kč pro staropensisty, 60 mil. Kč pro vysokoškoláky a 90 mil. Kč na výpomoc pro ostatní zaměstnance.

Promiňte, pánové, že státní zaměstnanci přestali Vám již věřiti, i když jmenujete obnosy. I kdyby vámi jmenované obnosy měly býti skutečností, musili bychom podobnou úpravu požitků státních zaměstnanců považovati za zřejmý políček.

Pánové, co je 150 mil. Kč pro celkový počet pensistů, jichž je i s rodinnými příslušníky celkem 79.833, tedy bezmála 80.000, když pro vysokoškoláky máte 60 mil. a pro zbývající armádu státních zaměstnanců, kteří se do provádění zákona čís. 394 pořádně nenajedli, neošatili a kteří od té doby následkem enormního vzestupu cen se svými rodinami hladovějí?

Prohlašujeme vám, pánové, docela otevřeně, že s takto zamýšlenou úpravou požitků státní zaměstnanci spokojeni býti nemohou a také nebudou. Jako zástupci státního zaměstnanectva trváme na tom, aby vláda provedla to, co bylo všemi vládními stranami slibováno, totiž novelu zákona č. 394 s vypuštěním paragrafů, kde odpírá se drahotní přídavek zaměstnanci, který se oženil po 31. prosinci 1922. Rovněž tak budiž odstraněno odpírání drahotního přídavku na nově narozené dítko po 31. prosinci 1923.

Vzhledem k drahotní vlně, která se valí světem, žádáme, aby byly opětně drahotní přídavky stanoveny v té výši jako před účinností zákona č. 394. Rovněž zdůrazňujeme splnění slibu, který učinily loňského roku koaliční strany, t. j. zvýšení místního přídavku o 50% služného, zvýšeného o 75%, a vyplacení jednorázové výpomoci ve výši 1000 Kč na zaměstnance a 200 Kč na každého příslušníka rodiny. Tolik, pokud se týče zaměstnanců státních.

A nyní dovolím si několik konkretních slov k rozpočtové kap. XVII. Ministerstvo železnic. Naše československé železnice v krátkém čase po převratu byly jedním z podniků nejlépe konsolidovaných a pokud přesnosti dopravy se týče, stály ze všech středoevropských států na místě prvém. Jest jisto, že zásluhy o to v prvé řadě má zdatný a svědomitý železniční personál, i když nepodceňujeme veliké organisační přednosti bývalého ministra železnic inž. Burgra. Každý by se proto domníval, že státní správa a ministerstvo železnic bude se snažiti, aby zaměstnancům železnice v důsledku jimi do krajností splněných povinností nebyla dána příčina ku stížnostem, pokud se materielních asociálních zájmů týče. Leč ve skutečnosti poměry tyto vypadají zcela jinak. Dnes konstatuje se, že výnos železnic, které mají za sebou éru postátňovací, poklesl za prvé pololetí 1924 o 1047 mil. Kč. Tato číslice uvádí se v souvislosti s tvrzením, že železnice mají nadbytek zaměstnanectva a proto nemohou se rentovati a stát na tyto doplácí. Tvrzení není pravdou a bylo by povinností ministra železnic uvésti je na pravou míru, jak železniční deficity vznikají. Pravdou jest, že sleva učiněná na železničních tarifech pro zboží nejvyšších tarifních tříd obnáší 40 až 60%. Snížení dopravní daně ze 30 na 15% znamená veliký dar státu ve prospěch uhlobaronů a průmyslníků. Dar tento stál státní pokladnu více jak 500 mil. Kč.

Další zhoršení příjmů našich železnic bylo zaviněno bezesporně odborným hospodařením naší vysokou byrokracií. Jak hospodaří odborná byrokracie se státními penězi, měla široká veřejnost příležitost se přesvědčiti ze zpráv novinářských, na př. poslední zpráva o zakoupení soustruhu pro železniční dílny v Lounech za 1 1/4 mil. Kč, který je úplně neupotřebitelný. Tedy, přátelé, zde je jenom namátkou viděti, jakým způsobem byrokracie, která má býti povolána příště k tomu, aby ve smyslu nového zákona na železnicích hospodařila, si počíná. Tedy nejenom objednaný kombinovaný soustruh v lounských dílnách, ale ještě zcela jiné položky a předměty, které byly objednány, a to bylo objednáno za několik milionů měděných topeništ k lokomotivám, kterážto objednávka, když došla, objevila se úplně nepotřebnou pro stávající serie strojů; a tato měď, která přirozeně stála ohromné peníze, musí býti uschována, musí býti zakopána a je používána dnes k tomu, aby se jednotlivé plotny rozřezávaly na kusy a použily ku správce součástí starých topenišť. Právě tak v lounských dílnách za odborného vedení pana přednosty, vrchního rady Polláka bylo objednáno za několik milionů brzdových špalíků litinových. Když špalíky došly, seznalo se, že jsou nepotřebny a musily býti rozbity a dány do staré litiny jako věc úplně nepotřebná. Prosím, to všechno děje se pod řízením pana vrchního rady Polláka, tedy odborníka na slovo vzatého, který měl několik nebo má několik případů za sebou, a také již ministr železnic byl upozorněn na jeho počínání a dokonce také přineseny, jak jsem doslechl, panu ministrovi součástky materiálu, který byl zkažen, aby si udělal o hospodářství pana přednosty náležitý úsudek. Pan přednosta ovšem, když pokulhává po této stránce, pokud týká se odborných vědomostí, snaží se všemožným způsobem, aby tyto svoje neschopnosti vynahradil na jiné straně, totiž svojí brutalitou na personálu železničním. Pan přednosta samozřejmě neuznává důvěrníků, pan přednosta jde tak daleko, že dokonce nechce s důvěrníky ani mluviti, přesto že tito byli právě konanými volbami letošního roku nově zvoleni. My musíme charakterisovati tohoto pána tak, aby veřejnost zúplna mohla si udělati úsudek o jeho charakteru. Pan přednosta Pollák po převratu, zrovna tak jako celá řada jiných byrokratů, snažil se pomocí a získáním dělnictva a důvěrníků dělnictva, aby toto dělnictvo mu dopomohlo na místo přednostenské v Lounech. To se také stalo, jiný přednosta byl jaksi suspendován s tohoto místa a dnes samozřejmě že se pan přednosta v plném rozsahu dělnictvu odměnil. (Posl. Merta: V letech 1919 a 1920 ještě hovořili s deputací a přijímali deputace. Dnes už toho není potřebí!) Ano. Takový kritický případ máme nejen v lounských dílnách, ale zároveň máme kritický případ ve výtopnách v Českých Velenicích, kde řádí pověstný pan Šiškovský, který byl již několikráte upozorněn a zároveň bylo upozorněno také ministerstvo železnic na jeho vystupování a hospodaření. (Výkřiky komunistických poslanců.) Tento pán šel tak daleko, že z drážního majetku dal si zhotovovati řadu předmětů pro sebe a dokonale bylo zjištěno v několika případech a byl obviněn z toho, že bral ložní a jiné prádlo, zejména pokud se týká povlakových látek do vagonů osobních atd. Tedy všechny tyto předměty mohl pan Šiškovský potřebovati a když dověděla se veřejnost o tomto jeho činu, tedy ne že by ministerstvo železnic bylo poslalo do Českých Velenic vyšetřující komisi, aby věc a nařčení, které se zde stalo, bylo jasně a důsledně vyšetřeno, ale naopak ministerstvo železnic prostřednictvím ředitelství plzeňského dalo suspendovat a vyšetřovat zřízence, o kterém se domnívalo, že snad dodal zprávy, které se ocitly v tisku, jenž je uveřejnil. Dodnes se ve věci samé nic nestalo a zřízenec, na kterém lpí podezření, byl přesazen na jiné služební místo.

Tu je vidět, že pánové v ministerstvu železnic nehodlají zjednat nápravu, nýbrž že, i když se začne vyšetřovat, objeví se zpravidla, že vyšetřující úředník je kolegou pana vyšetřujícího nebo vyšetřovaného, a proto se snaží celý případ uvésti na jiné koleje anebo úplně jej zprovoditi ze světa.

Mimo tyto případy máme tu ještě pověstné investice ve výtopně táborské, které dělal přednosta Čermák. My jsme již loňského roku při projednávání rozpočtu upozornili na to, jakým způsobem se ve výtopně táborské vyhazují miliony, ale přes to všechno vidíme, že pan přednosta jest dále na svém místě, ač mu bylo dokázáno, že mimo drážní službu vykonává službu také u jedné soukromé společnosti elekrárenské, kde ve skutečnosti mezi svojí službou úřaduje po 2 až 3 hodiny denně.

Jako další doklady hospodaření máme na příklad postup stavebních prací na tratích druhých kolejí Zdice-Plzeň, Praha-Lysá, Česká Třebová-Olomouc, kde práce zemní postoupily přičiněním železničních odborníků do té míry, že náspy zemní řádně zarostly travou a vlaky se zpožďují dále, přes ohromné miliony, které se do těchto staveb za 4 roky nastrkaly.

Prohlásil jsem již, že naše železnice po převratě, zvláště v letech 1921 a 1922, jezdily přesně a ze všech států nejlépe. Dnes, bohužel, není toto tvrzení pravdivé. A že to dnes není pravdou, o tom svědčí denní stížnosti tisku samotných stran koaličních. Dnes nezpožďují jen vlaky osobní a nákladní, dnes dokonce zpožďují pravidelně i rychlíky, a to o jednu i více hodin. Je pochopitelno, že při zpožďování osobních vlaků trpí nejvíce dělnictvo, které dojíždí do svého zaměstnání. A nyní je nutno, aby veřejnost se dověděla, co je příčinou zpožďování vlaků. Jedinou odpovědí naší široké veřejnosti na tuto její otázku je: nedostatek personálu staničního a vlakového. Nákladní vlaky, mající zredukovány počet obsluhujícího mužstva, nemohou býti brzděny a důsledkem toho je pomalá jízda a tím zbytečné čekání vlaků ve stanicích na křižování. Tímto čekáním vzniká nové zpoždění vlaků osobních a rychlíků. Vzniká i prodlužování služby a zbytečné přetěžování zaměstnanců, jakož i ohrožení bezpečnosti dopravy. Jak bezpečná je za dnešního režimu doprava na železnici, ukazují srážky a nehody. Od září t. r. do 15. listopadu bylo úředně zaznamenáno 49 srážek a nehod. (Slyšte!), při kterých zabito 22 železničářů a přes 80 osob poraněno.

Při vyšetřování příčin těchto nehod je zpravidla příčinou dlouhá služba - viz na př. Česká Třebová - neznalost trati a pod.

Pánové, toto jsou hrozná čísla! Každý den jedna srážka a každý třetí den jeden zabitý železničář.

Je potřebí poukázati na to, jaké kroky podniká ministerstvo železnic, aby zjednalo v těchto poměrech nápravu. Ministerstvo vydává výnosy, kterými se prodlužuje pracovní doba výhybkářů, strážníků trati, pochůzkářů, Vlakovému personálu prodlužují se turnusy, strojní personál je honěn již po dvouhodinném odpočinku znovu do služby; jsou případy, že strojvůdci a topiči jsou až 16 hodin nepřetržitě ve službě. Máme dokonce případ, že strojvůdce byl plných 28 hodin ve službě. Tedy, aby snad pánové a veřejnost se nedomnívali, že zde přeháním a že je správné stanovisko pana dr. Srdínko, že je opravdu veliký přebytek železničního personálu, že personál tento nemá co dělati, uvádím konkretní případy, kdy vlastně a ve kterých místech se stalo, jak ten nebo onen železničář nebo strojvůdce, kterého zde uvádím, byl ve službě.

Strojvůdce Moravec na př. u vlaku číslo 1253 dojel 13. září 1924 do České Třebové značně zpožděn a byl 19 hodin ve službě. Měl nastoupiti službu u vlaku číslo 1.278, který byl rovněž zpožděn, takže nepřetržitý výkon služební obnášel 29 hodin.

Druhý případ. Strojvůdce Strecker dopravoval dne 5. října 1924 vlak číslo 1.251 do České Třebové a byl tak zpožděn, že po tříhodinném odpočinku byl nucen převzíti vlak číslo 1.262. Služební výkon jeho obnášel 29 hodin, přerušený třemi hodinami odpočinku.

Třetí případ. Strojvůdce vlaku číslo 1.253 dne 2. října 1924 obrátil v České Třebové a po tříhodinném odpočinku jel zpět do Olomouce vlakem číslo 8.561. V Zábřehu omdlel mu topič. Pracovní výkon v tomto případě obnášel 27 hodin, přerušený třemi hodinami odpočinku.

Přátelé, mám celou řadu takových případů. Myslím, že postačí, aby se veřejnost mohla přesvědčiti, že je v tomto případě porušen zákon. Nejen ministerstvo železnic, nýbrž i ministerstvo soc. péče musí zde bezpodmínečně zakročiti, má-li zákonu v těchto případech dán býti průchod. Sta a sta případů porušení zákona o osmihodinové době pracovní zde jest a tyto případy byly předneseny také ministerstvu železnic. Bohužel odpovědná byrokracie ponechává to stranou a pan ministr pravděpodobně nenašel tolik času, aby si stížnosti ty mohl prohlédnouti.

Po stránce hmotné staralo se ministerstvo velmi účinně u svých zaměstnanců o to, aby na jich účet nebyl státní podnik zatěžován. Železniční zaměstnanci nejenom že byli v plném rozsahu účastni na pohromě, kterou způsobily zákony 495 a 394 v jejich příjmech, naopak ministerstvo železnic snažilo se v plné míře o to, aby mimořádné příjmy za mimořádné výkony byly taktéž sníženy, a to velmi značně. Snížení mimořádných příjmů činí u kategorie zaměstnanců dílenských za r. 1923 a 1924 plných 50%, u vlakového a strojního personálu sníženy příjmy na stravné přes značný vzestup životních cen.

Podotýkám, že toto snížení mimořádných příjmů za mimořádné výkony bylo ještě jako plus ke snížení příjmů, které vyplynuly ze zákonů čís. 495 a 394; tedy toto snížení činilo průměrně až 200 Kč měsíčně u zaměstnanců dílenských.

Ministerstvo železnic nepřestává jen na tomto poškozování zaměstnanectva, ono snaží se přímo porušovati zákony a prováděcí nařízení k těmto zákonům. Tak na příklad výnos ministerstva železnic č. j. 46222 pres. 2 ze dne 7. října 1924 nařizuje zastavení stabilisace provisorních zaměstnanců traťových, řemeslníků a strážníků tratí. Výnos tento je ve zřejmém rozporu se zákonem č. 541 a vydaným prováděcím nařízením k tomuto zákonu ze dne 7. října 1919.

Ministerstvo odůvodňuje svůj výnos tím, že musí býti předem provedeno normování personálu. Prohlašuji otevřeně, že s tímto důvodem souhlasiti nemůžeme, protože právě u jednotlivých odborů udržovacích je stav zaměstnaných čet oproti r. 1913 až o 50% snížen, jako na přiklad odbor Strakonice, odbor Praha-I, Praha-IV a Praha V. Rovněž tak stav posunujících čet v jednotlivých stanicích byl podstatně snížen. Uvádím na příklad, že ve stanici Hradec Králové snížen byl počet u posunujících čet, a to z 11 osob na 8, tedy proti počtu, který byl ve stanici Hradec Králové před 30 lety, měly posunující čety v Hradci Králové 11 mužů, kdežto dnes r. 1924 mají pouze 8 mužů. (Slyšte! Slyšte!) A stále a stále se prohlašuje, že máme ohromný přebytek železničních zaměstnanců, a pan ministr železnic neuvedl na pravou míru toto tvrzení, které se ve veřejnosti tak podstatně rozšířilo. Nejen zde, ale na př. ve stanici Poličce, která je nepatrnou stanicí, snížen stav dělníků u stanice ze 6 před válkou na 4 po válce. Přes to, že v místě přibyla muniční továrna, - která má denně nejméně 7 až 8 vagonů zásilek, které tam r. 1913 před válkou nebyly, kdežto dnes jsou, byl stav dělníků o 2 snížen. Můžeme poukázati na to, že jen ředitelství Praha-Jih mělo již v r. 1923 zmenšený počet stálých dělníků o 600 pod normovaný stav a bylo nuceno vypomáhati si t. zv. dělníky smluvními. Systém dělníků smluvních, který je zaváděn na železnicích a jejichž počet přestoupil již 20.000, znamená nové kapitalistické metody, nové vykořisťování zaměstnanců na železnicích, kterým umožnil jejich existenci zákon č. 404 o t. zv. obchodním vedení železnic vysokou byrokracií, která považuje za jedinou možnost prosperity železnic odstranění všech schopných odborných sil s míst, která dosud zastávaly a nahražení jich lidmi novými s vysokoškolským vzděláním tak, aby na př. ve skladišti pro výdej materiálu nebyl snad odborník-řemeslník, nýbrž aby tam byl při nejmenším právník na jeho místě. Tedy to ukázalo se již v celé řadě případů. Máme u nás velmi podřadná místa, která po celá desetiletí zastávali dělníci za denní plat a dnes tato místa zastávají právníci. Takovým způsobem je hospodařeno na železnicích. Připouštěním těchto elementů do služby dopravní, komerční, bude v krátkém čase na železnicích úplný chaos, který již dnes nabývá povážlivých rozměrů právě vinou těchto lidí, kteří jsou vysíláni na různé komise, zvláště normovací. Je možno na př., aby úředník, který nemá ponětí o službě na trati, mohl stanoviti normy pro počet zaměstnanců ve stanici nebo na trati? To se velice zhusta děje. Dnes na př. pro každou malichernost musí býti vysílány na trať kontrolní orgány, tedy dnes na př. jde se tak daleko, že železniční spodky, které jsou vyměňovány, na př. pražce a jiné potřeby, musí býti předem zkoumány odborníky z ředitelství, kteří vyjedou na trať, prohlédnou, zda ten nebo onen pražec je shnilý, a teprve pak, když uzná právník z ministerstva, že pražec je shnilý, může se vyměniti, kdežto na př. přednosta trati, který je inženýrem, nemá té kompetence, aby výměnu shnilých pražců nařídil. Pánové, takové důkazy, které se houfně vyskytují, musí vésti k dalšímu katastrofálnímu deficitu našich železnic.

Železniční zaměstnanci žalují veřejně také na to, jakým způsobem jest s nimi nakládáno v jejich humanních institucích, které si sami svými penězi zbudovali a vydržují. Na jedné straně železniční správa chlubí se do světa, jak jest pomocí různých institucí postaráno o choré zaměstnance, na druhé straně vydává striktní důvěrné výnosy drážním lékařům, že nesmí za žádnou cenu předepsati nemocnému členu specielního léku. Učiní-li tak přece, budou jim obnosy za tyto specielní léky předepsány k náhradě. Tak výnos ze dne 7. června 1924, čís. 423 Praha-Jih. Pánové, co jsou platna sanatoria, ambulatoria, když lékař nesmi zřízenci předepsati lék, o kterém je přesvědčen, že by mu pomohl.

Dalším dokladem hospodářství naší železniční byrokracie je, že vydala 1. března t. r. železniční nákladní tarif pro české státní dráhy, který stál ohromné sumy peněz a který po jeho vydání obsahoval plných 700 chyb v sešitech 1 až 3. Chyby tyto musí býti týdně opravovány ve Věstníku pro železnice a plavbu. A není zde ovšem jenom toto opravování, které by se snad dalo napraviti, ale současně s tím souvisí také řada reklamací jednotlivých firem, které žádají poplatky zpět, přirozeně se 6% úrokem z prodlení.

Nejzávažnější pro železniční hospodářství, kde unikají ohromné miliony, jsou t. zv. kolkovní závady nákladních listů. Podle nařízení rakouského ministerstva financí z 16. dubna 1897, č. 98 ř. z., v § 1 a § 4, mají státní dráhy oznamovati veškeré kolkovní závady důchodkovému řízení, což se však neděje a ministerstvo financí, které má každý úřad alespoň jednou v roce kontrolovati, nekoná též svojí povinnosti. Podobná revise, která se má konati, prováděla se po dobu trvání republiky pouze jedna, a to u jednoho ředitelství státních drah v měsíci dubnu 1924, kdy dva úředníci za 10 dnů revise zjistili 60 tisíc závad a revise ještě nebyla skončena. Od té doby se neděje nic. Tedy představte si, pánové, 60 tisíc kolkovních závad u jednoho ředitelství, kterých mám celkem osm, kteréžto závady nebyly ještě plně vyčerpány! U každé závady jde o kolek 1 Kč 20 hal, který má býti prostřednictvím důchodkového řízení zdaněn o padesátinásobný obnos, čili v tomto případě jde u každé závady o 60 Kč. Tyto škody, způsobené nekonáním povinnosti drážních úřadů, odhadují se od doby převratu na plných 600 mil. Kč, o které státní pokladna byla připravena.

Jak vidno, nezavinil schodek našich železnic personál, nýbrž byl zaviněn neschopností byrokracie, která ovládána jsouc vlivy buržoasně-kapitalistickými, snaží se v tomto státě za pomoci dnešní koaliční vlády krýti to rozvrácené hospodářství, aby přesvědčila neinformovanou širokou veřejnost o tom, že státní železnice musí býti předány do rukou velkokapitalistického peněžního trustu. Proto ty stálé provokace a zhoršování hospodářských poměrů zaměstnanců, prodlužování pracovní doby, odkládání stabilisací, snižování počtu zaměstnanců, přesazování do jiných služebních míst z důvodů národnostních a politických, co vše stojí republiku ohromné sumy peněz na stravném a stěhovacích výlohách. To vše děje se jenom proto, aby byrokracie v ministerstvu dokazovala, že také něco koná ve prospěch státu.

Pánové z koalice! Železničáři se přesvědčili o tom, že sliby, které jim stále stavíte před oči, nejsou ničím jiným, nežli házením písku do očí a zastírání pravého stavu věcí, jak byste chtěli za pomocí bankovního velkokapitálu proletariát Československa přitlačiti ke zdi.

Proto prohlašujeme veřejně proletariátu, že rozpočet tento je třídní a jeho přijetí neznamená nic jiného, než ještě více upevniti panství kapitalismu tohoto státu. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Netolický. Dávám jemu slovo.

Posl. Netolický: Slavná sněmovno! Státní rozpočet dává nám příležitost nahlédnouti do státního hospodářství a k různým jeho kapitolám vysloviti přání, upozornění nebo činiti námitky. Očekávání, že rozpočet a různé kapitoly jeho budou podstatně sníženy, nesplnilo se úplně. A také následkem toho nemohou býti snížena břemena, která stát svému poplatnictvu ukládá. Pan zpravodaj již naznačil příčiny: nemáme ještě stát a jeho potřeby úplně vybudovány, a co vykonáno býti mohlo, nestačí ještě k tomu, abychom mohli říci, že vykonáno bylo všechno. Ještě dosud máme opatřovati mnoho, čeho v dobách normálních nebude třeba a co vyžaduje mimořádných nákladů. Proto také náš rozpočet rozdělen je na vydání řádná a mimořádná. Výše těchto pak dává nám naději, že v době blízké bude možno je snížiti a tím i poplatnictvu našemu ulehčiti.

Dosahují-li potřeby našeho státu výše 16 miliard Kč, je to cifra, kterou naše poplatnictvo snésti může jen s přílišným zatížením. Našemu hospodářství odpovídala by částka o 25% menší. A je to povážlivé proto, musí-li tato vysoká částka býti z našeho poplatnictva v pravém slova smyslu vymačkána. Může se to díti jen na úkor životní úrovně poplatných tříd nebo na úkor podnikavosti, rozšiřování a zdokonalení naší výroby. Obé je velmi nebezpečné a škodlivé, budí oprávněnou nespokojenost, tím větší v nynějších dobách hospodářské tísně a hrozící drahoty. Nalézti však východisko z tohoto labyrintu, jest ovšem úkol velmi těžký. Platiti státní zaměstnance ještě bídněji nežli se děje, již nelze, naopak všeobecně uznává se nutnost platiti je lépe. Bude třeba to málo, o čem se mluví, učiniti platným s urychlením.

Na věcných nákladech více v zájmu státu a naší veřejnosti již šetřiti nelze a nové zdroje příjmů nejsou k nalezení, nemají-li poplatníci přímých a nepřímých daní býti vyssáti úplně. Nová břemena ať jakákoliv při nesnesitelnosti nynějších, znamenala by úplné zničení poplatnictva našeho, znemožnění konkurence naší výroby a tím i ohrožení existence našich pracovních tříd.

Preliminované příjmy státní uvedeny jsou výší 9 miliard. Z toho jedna čtvrtina je daní přímých a celé tři čtvrtiny daní nepřímých. (Slyšte!) V přímých daních jsou zahrnuty: daň pozemková, daň výdělková a daň domovní. Výdělková daň má vynésti okrouhle půl miliardy, z toho polovici podniky veřejně účtující a druhou polovici podniky ostatní. Již tato kapitola je zajímavá. Ukazuje, jak zvýšena je nepoměrně daň výdělková u živností malých a středních oproti velkým a jaký neblahý vliv mělo zrušení t. zv. kontingentování této daně z doby dřívější. S počátku byl poměr zcela jiný, odpovídající porovnání 1:4, v nejhorším případě 1:3, aby případné jeho stoupání přiblížilo se nynější jeho paritě. To je postup neudržitelný, když musí malý živnostník často jen z osobně vydělaného příjmu platiti daně dvakrát, někdy i třikrát, zatím co velký podnikatel a majitel akcií bez přímé spolupráce a bez přímé zásluhy bere tučné dividendy. Je to nepoměr, ba možno říci nespravedlnost. A vedle toho časté oprávněné stížnosti, jak miliony se odpouštějí, kdežto u malých poplatníků ani ne desítky, tím méně stovky. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)

Finanční správa státu a berní orgány musí nutně již v této praxi ustati. Nynější způsob předpisování, vybírání nebo vymáhání daní nelze přejíti mlčením. Ať vinou berní správy nebo jinými okolnostmi předpisují se některé daně za několik roků najednou. Předpisují se bez zřetele k pokynům nadřízených úřadů a k stávajícím okolnostem. A pak nastupuje bezohledné vymáhání. Někteří takto jednající úřednici by měli býti označeni za největší škůdce republiky, poněvadž vyvolávají zdání, jako by stát chtěl celou řadu dobrých lidí hospodářsky zničiti. Jest přece možno a musí býti nalezena cesta, aby finanční zájem státu byl chráněn bez poškození a ničení jeho poplatnictva. Máme příklady v celé řadě míst, že to jde, a když to jde na jednom, musí to jíti i na druhém místě. Jest možno žádati na malém dělníku, živnostníku nebo zemědělci, aby celý svůj příjem dal státu a sám hladověl? Lehce se nadiktuje za několik roků obrovská suma, ale těžko se platí, když příjem nestačí uhraditi ani nejnutnější potřeby. Odpouštějí-li se miliony, stejným právem to platí pro desítky a stovky. Rekursy i kolikaleté nejsou vyřizovány, což je stav neomluvitelný. Se vším důrazem žádám, aby zjednána byla náprava. Také zadržené peníze při okolkování by měly býti už jednou vráceny, zvláště tam, kde daň z majetku a přírůstku na majetku byla zaplacena. Jak to máme nazvati, když dnes po více než pěti letech leží jen u zemského finančního ředitelství v Praze na 70.000 podobných žádostí nevyřízeno, žádosti, týkající se nejvíce malých a středních poplatníků.

Připravuje se reforma daňového systému. Bude to asi květina exotického rázu, musí-li býti tak ukrývána, jak se to děje, když ani světla veřejnosti snésti nemůže. Přáli bychom si pravého opaku, aby veřejnost věděla o všech těchto případech a o tom, co se pro ni připravuje. Odborná studia vyžádala si již dosti, připracuje se již po 2 nebo 3 léta. Reforma tato musí přinésti ulehčení a zlehčení, má-li míti smyslu, a to by bylo přijato s povděkem. Proč tolik skrývání? Naděje, že by to mohla býti reforma ve smyslu jednotné progresivní daně z příjmu jsme se již s politováním vzdali. Tím není řečeno, že bychom se jí vzdali vůbec a trvajíce na tomto požadavku, budeme s důrazem úpravu tuto v tomto smyslu žádati. Pouhé zjednodušení, třeba žádoucí, nestačí. Celé řízení daňové musí býti opraveno a zvlášť obrana musí býti účinnější. Volá-li živnostnictvo po této nápravě, nechce vyhnouti se povinnosti platiti daně, ale chce platiti daně spravedlivé a hospodářskému výsledku jeho snažení odpovídající.

Do hospodářské skupiny, o níž jednáme, spadají různé obory státní správy. Obhospodařování některých z těchto oborů na základě podnikání obchodních nebude možno asi do všech důsledků provésti, zvláště ne u těch, kteří slouží zájmům veřejným a státním. Vizme na př. železnice. Kdyby se u nich mělo tak díti, musely by se na druhé straně zrušiti všechny výhody výletníkům atd. Doprava vojska by musila býti účtována, doprava pošty též, a tak vzrostla by vzájemně meziministerská nová, velká agenda. Proto také porovnání administrativních výloh u správy státní a těchto podniků není možné. U železnic zvláště by bylo záhodno, jak již některými řečníky zde bylo upozorněno, bráti zřetel k tomu, aby technická stránka práce těchto byla lépe opatřena, aby také úředníci menšího rázu byli opatřeni náležitou pravomocí, aby ke všem pracím, třeba menším, nebylo nutno bráti různé, drahé komise a platiti diety. Také ztráta času je důležitá. U železnic v posledním čase vyvinula se praxe, že tam stav úředníků-právníků oproti úředníkům-technikům neobyčejně vzrostl, a tím ovšem není možno správu podniku na základě jen soukromohospodářského podnikání a na základě obchodního vzoru úplně provésti. Stížnostem pak, že mnohé manipulační práce, vykonávané dříve zřízenci, vykonávány jsou dnes četnými kvalifikovanými a drahými silami, mělo by v zájmu financí státu též býti vyhověno.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP