Když se podíváme na provádění této jinak jistě zdravé zásady blíže, vidíme, že ve státním rozpočtu tato škrtající snaha působí hlavně na úkor výdajů věcných a investičních. Chápeme jistě důvody, proč tomu tak je právě zde a proč tomu tak nemůže býti u výdajů osobních. Sociální a hospodářské poměry státních zaměstnanců, zejména v nižších kategoriích, prostě nejsou takové, aby se zde dalo něco škrtati, naopak je dostatečně známo, že stojíme před obtížnou otázkou, kde najíti úhradu pro nezbytné ukojení nejnaléhavějších požadavků státních zaměstnanců, požadavků, které jsou odůvodněny a nezbytně vyžadují svého příznivého vyřešení v nejkratší době.
Proto nemohlo býti škrtáno v osobních položkách rozpočtu a proto snížení rozpočtu o položku téměř 2 miliard provedlo se na úkor položek věcných a investičních.
Stinnou stránkou této soustavné redukce věcných výdajů je však to, že provedené škrty snižují nesporně konsumní kapacitu státu na domácím hospodářském trhu. Je známo, že celkové naše hospodářství trpí stálou hospodářskou krisí a tím nezaměstnaností dělnictva, ač na druhé straně intensita naší výrobní kapacity v celé řadě průmyslových odvětví není náležitě využitkována. Příčiny jsou známé. Tkví v celkových poměrech poválečných a vyjádřeny jsou nejen nedostatečným odbytem našich průmyslových výrobků na mezinárodním trhu, ale také tím, že na domácím trhu není náležitého odbytu, poněvadž kupní síla obyvatelstva a zejména dělnictva následkem ztížených poměrů sociálních poklesá. Mám proto obavu, aby v činnosti státní rozpočtem vyjádřené, a to zejména na poli investičního podnikání, nedošlo ještě k dalšímu zhoršení všeobecných sociálních a hospodářských poměrů ve státě, a zejména aby toto zhoršení neprojevilo se ještě v dalším zhoršení poměrů pracujícího lidu.
Nejde však jenom o tuto otázku. Investiční rozpočet snížen je pro příští rok na celkovou sumu 1319 milionů Kč proti loňské položce 2229 milionů. Projevená s tohoto místa útěcha, že tato nižší položka neznamená omezení investic, že jen vyjadřuje číslici v předcházejícím roce v investicích opravdu spotřebovanou, nemůže nás dostatečně uspokojiti. Považuji proto za svoji povinnost varovati před tím, aby na př. takové dalekosáhlé hospodářské problémy, jako jsou regulace hlavních toků vodních, řešeny byly jen podle nálad tak, jak se při sdělávání investičního rozpočtu toho kterého roku objeví. Nejsem odborníkem, ale dovoluji si tvrditi, že problém plánovitého řešení našich vodních toků toho významu, jako je Labe a Vltava, vyžaduje nejen technický, ale také finanční, na řadu let kupředu zajištěný plán.
Mám zde na mysli zejména provádění regulace Vltavy v dolním jejím toku u Č. Budějovic. Po dlouhých přípravách došlo konečně k tomu, že započato bylo s prvým dílem regulace této řeky a že tak jižní Čechy dočkaly se toho, že alespoň v nepatrné formě projevil stát zájem o řešení jedné z nejdůležitějších otázek jihočeských. Jest přece známo, jak odstrkovanou popelkou byl český jih za režimu Habsburků a za panství Švarzenberků. 50.000ové město Č. Budějovice nemá dnes řádné kanalisace jen proto, že otázka vodního toku Vltavy a Malše v jeho katastru není vyřešena. Konečně byla regulace zahájena. Ale nyní, kdy nejdůležitější část přípravných prací k regulaci v rámci samotného města jest u konce, vzniká nebezpečí, že v regulaci nebude pokračováno. Nebezpečí to sesíleno je tím, že státní investiční rozpočet je pro příští rok tak seškrtán, že opravdu těžko bude upokojiti nejnaléhavější potřeby, které se v tom směru jeví nejen u nás, ale v celém státě. Varuji, opravdu varuji před tím, aby tendence, jakou jeví se náš rozpočet, zejména rozpočet investiční, šla na úkor nejživotnějších zájmů celé jedné třetiny Čech. Chci věřiti, že na povolaných místech bude dosti pochopení, protože nejde nám v tomto výkřiku jen o lokální zájmy, nýbrž o problém, který z jižních Čech utvořila nejen příroda, nýbrž i 300leté snahy vídeňského centralismu a velkostatkářských zájmů, snahy, z kraje Husova a Žižkova vytvořiti mrtvý kraj. To nezbytně vyžaduje se strany státu pomoci v tom směru, aby nám lid znovu z jižních Čech neutíkal do ciziny.
Proto také náš jihočeský lid s takovou úzkostlivostí dívá se na provádění pozemkové reformy v jižních Čechách, kde jak známo dvě třetiny půdy náleželo velkostatkářům. Kvitujeme provádění pozemkové reformy na statcích jihočeského krále, třebas že nemůžeme vždy souhlasiti se způsobem, jak tu a tam nemožně a proti duchu zákona provádí se zákon o zaopatření zaměstnanců na zabraném majetku. Známe stíny pozemkové reformy, ale o těch bude jistě promluveno ústy povolanějšími. Chci jen při této příležitosti tlumočiti rozhořčenou náladu, jaká zmítá českým lidem na novohradeckém panství, které, jak známo, náleží Buquoyům. Zaráží všeobecně, proč zde nedošlo a nedochází k převzetí pohraničních lesů státem a budiž žalováno, že není to jen nepohotovost povolaných úřadů, ale také snaha některých, žel, českých lidí, kteří kují pikle, aby potomek bělohorského Čechobijce zůstal dále pánem na Nových Hradech a dále aby zde brzdil přirozený vývoj české věci. Jménem celé české menšiny na Novohradsku apeluji zde na povolané činitele, aby nedopustili tomu, aby zájem českého lidu v jižním pohraničí byl zašantročen buquoyskými trabanty tam, kde si ho přejí míti ti, kteří zde lid od staletí vykořisťovali.
S prováděním pozemkové reformy souvisí u nás v jižních Čechách úzce problém provádění soustavné elektrisace. Jižní Čechy nemají uhlí, nemají upraveny vodní toky a proto také nemají ani průmyslu, ani racionelního venkovského hospodaření. Proto otázka provedení soustavné elektrisace za pomoci státu a země chápána jest zde jako jediná příležitost k vybřednutí z celkové hospodářské zaostalosti. Proto ta vzácná shoda v zájmu měst a venkova, jak ji zde v provádění soustavné elektrisace vidíme. 4 elektrárenské jihočeské svazy, přesto, že činí všecko, aby soustavná elektrisace byla provedena, nestačí však s prostředky jihočeské samosprávy a soukromého kapitálu, aby zdolaly svůj úkol. Pomoc státu a země, které v tomto případě pomáhaly jiným krajům bohatým, jest zde proto dvojnásob na místě.
Vítám slova pana kol. Jana Černého, který zde s tohoto místa dnes o provádění soustavné elektrisce mluvil. Byla to jistě slova upřímná a přál bych si, aby na všech místech byla pochopena. Bohužel, že v systému provádění soustavné elektrisace našich centrálních úřadů není vždy náležitého pochopení. Tak na příkl. nelze považovati za šťastný způsob, jakým ministerstvo zemědělství odhodlalo se soustavnou elektrisaci v zemědělských krajích podporovati.
Mám zde na mysli výnos ministerstva zemědělství z posledního roku, výnos, který se opírá o výsledek porady stálé delegace zemědělských rad ze dne 20. května t. r. a chce podporovati soustavnou elektrisaci venkova. Výnosem tímto je v prvém článku stanoveno, že pro stavbu transformátorů a sekundérních rozvodních sítí jest možno v chudých obcích zemědělské povahy získati subvenci 20-50% zařizovacího nákladu. Ale hned 2. článek tohoto výnosu praví: Subvence udílí se pravidlem řádně ustaveným místním elektrárenským družstvům; toliko, je-li nesporně prokázáno, že v obci, o niž jde, je utvoření družstva z jakýchkoliv příčin na dohlednou dobu vyloučeno, může býti subvence udělena výjimečně obci, avšak zpravidla jen s podmínkou, že se jí dostane příspěvku také z jiných veřejných fondů.
Považuji za svoji povinnost s tohoto místa protestovati proti citovanému výnosu ministerstva zemědělství, protestovati proto, poněvadž výnos jest nespravedlivý k obcím a favorisuje zde jeden stav na úkor celku. Kdo zná poměry, ví, že družstvo pro rozvod elektrické energie dá se ustaviti jedině v obci bohaté, ale že v celé řadě obcí nelze podobného družstva ustaviti právě jen pro slabou hospodářskou potenci obyvatelstva. V bohaté obci snadno rolníci ustaví družstvo a rozvrhnou náklad elektrisace podle výměru svých pozemků, v chudých obcích tímto způsobem se však soustavná elektrisace prováděti nedá.
Konkretní případ: V Dunajicích, zámožné to selské obci na lišovském okresu, ustavilo se elektrárenské družstvo a provedlo elektrisaci nákladem 91.961 Kč 60 h. Toto družstvo dostane nebo již dostalo subvenci ministerstva zemědělství, ale chudá obec Rudolfov, kde jest veliký počet domkářů a malorolníků vedle živlu dělnického, obec, kterou elektrisace stála Kč 140.223·94, je jednostranným výnosem ministerstva zemědělství z nároku na subvenci téměř vyloučena, poněvadž o tuto subvenci mohla by se ucházeti jen tehdy, kdyby již dříve byla dostala subvenci z "jiných veřejných fondů". Zní to skoro jako výsměch, ten výnos ministerstva zemědělství o podpoře soustavné elektrisace na venkově, zní to jako výsměch chudým obcím, které mají jen to jedno neštěstí, že nemají převahu rolníků.
Výnos je krajně nespravedlivý hlavně k obcím, kde, jak již řečeno, jest obyvatelstvo malozemědělské, živnostenské a dělnické, poněvadž takovéto obce nemohou družstev ustaviti a co hlavního, výnos míjí se svého cíle, poněvadž soustavné elektrisaci spíše uškodil, než aby jí prospěl. Žádáme proto změnu tohoto výnosu v tom směru, aby chudé obce v nároku na subvenci byly zrovnoprávněny s družstvy a aby nárok vztahoval se i na obce, které již elektrisaci v posledních dvou až třech letech provedly. Vyslovujeme-li tento požadavek, nechceme nic jiného než spravedlnost a záruku, že soustavná elektrisace bude centrálními úřady podporována opravdu spravedlivě.
V dopravní politice státu vítáme upřímně snahu po unifikaci dopravních prostředků, zejména železných drah ve státní správě. Máme zde na zřeteli zase specielní hospodářské zájmy jižních Čech, kde dopravní politika celé jedné třetiny země trpí roztříštěností zájmů určitých skupin podnikatelských a výsledek je ten, že komunikace jihočeských krajů je zaostalá a neudržitelná. Proto akci o převzetí místních drah státem, vyjádřenou konkretními přípravami k převzetí dráhy Čičenice-Týn nad Vltavou a Strakonice-Březnice, lze jen vítati a přejeme si, aby v této akci pokračováno bylo i u druhých místních drah u nás jako i v jiných oblastech republiky; ovšem zdůrazňujeme, že lid bez rozdílu stran očekává od převzetí drah státem snížení dopravních tarifů na místních drahách. Tarify tyto, abnormálně vysoké, jsou základní příčinou toho, proč frekvence zboží a obchod jsou zde tak minimální, a nepochybujeme o tom, že soustředěná, jednotná a rozumná politika přivodí nejen náležitou rovnováhu v hospodářství místních drah, ale také oživení celého hospodářského života interesovaných krajů.
V sociální ochraně slabých proti silnějším zdůrazňujeme nezbytnost zachování a dalšího prodloužení zákona na ochranu nájemníků a aby bylo nám docela jasně rozuměno, zdůrazňujeme zachování tohoto zákona nejen pro města, ale i pro obce venkovské. Dokud jsou u nás možny takové poměry, jako v Municích u Hluboké nad Vltavou, do té doby musí u nás existovati zákon na ochranu nájemníků. V této obci totiž obecní pašové, starousedlíci, přes všechny intervence a rozklady trvají na exekučním vystěhování svého příslušníka a - podtrhuji - místostarosty této obce, vdovce a otce 9 dětí. Jediným hříchem tohoto prostého dělníka je jen to, že je sociální demokrat a že má odvahu vystoupiti proti každé křivdě a nespravedlnosti, kterou v hospodářství starousedlých této obce vidí. Heslo "Venkov jedna rodina" je zde obnaženo v celé své absurdnosti a proto musíme trvati na ochranu nájemníků i pro venkov.
V závěru svých vývodů chtěl bych říci toto: čsl. sociálně-demokratická strana dělnická v povolení státního rozpočtu vidí nezbytnost, která není úsluhou vládě, nýbrž která je logickým důsledkem našeho poměru ke státu vůbec. Jsme pro tento stát a proto musíme mu dáti možnost života. Socialismus neznamená negaci, socialismus znamená život, tvoření. Chceme novou, lepší lidskou společnost, společnost, kde by nebylo vykořisťovatelů a vykořisťovaných, společnost, kde skutkem by se staly veliké ideály bratrství, jak jim učil syn prostého tesaře z Nazaretu. V těchto snahách leží dnešní i příští úkol sociální demokracie. Reakce z prava i z leva tolikrát již kopala nám hrob. Marně. Jdeme výš a půjdeme dále v boji za hospodářskou a kulturní demokracii a neustoupíme ani o píď. Tak nám káže dějinný úkol strany a třídy, jejímž jménem dobývali jsme parlamentu a bořili monarchie. Víme, že dosavadní naše zápasy nebyly a nejsou bojem posledním. Reakce se mýlí, domnívá-li se, že věci v Evropě jdou napravo. Tento omyl buržoasie byl již v této debatě přiveden na pravou míru. Evropa nejde napravo. O nás se říká, že jsme srdcem Evropy. Nuže, snad brzo přijde doba, kdy dokážeme, že v tomto srdci koluje zdravá krev, krev, jejíž atomy jsou příliš živé a příliš rudé, než aby reakce mohla v tomto státě vztýčiti svůj prapor. O to si ještě zabojujeme. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání pořadu schůze a, než ji ukončím, učiním ještě některá presidiální sdělení.
Nemocí na schůze v tomto týdnu omluvili se posl. dr. Engliš a inž. Jung.
Mezi schůzí byly tiskem rozdány zprávy.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
4945. Zpráva výboru imunitního o žádosti zem. trest. soudu v Praze za vydání k trestnímu stíhání posl. Dubického pro zločin podle § 209 tr. z.
4946. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za vydání k trestnímu stíhání posl. dr. Földessyho pro přečin urážky na cti podle § 2 zák. čl. XLI z r. 1914 ca dr. Karicsonyi.
4947. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mostě za vydání k trestnímu stíhání posl. Knirsche pro přečin podle § 16, č. 1, odst. 2 zákona na ochranu republiky.
4948. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za vydání k trestnímu stíhání posl. Bendy pro přečin podle § 1, § 3, odst. II, č. 1 a 2, § 9, č. 6 zák. čl. XLI z roku 1914.
4949. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Košicích za vydání k trestnímu stíhání posl. Tausika pro přečin utrhání na cti podle § 1, § 3, odst. II, bod 2 zák. čl. XLI z r. 1914 a urážky na cti podle § 2, § 4, odst. 2 a § 6 citovaného zákona.
4950. Zpráva výboru imunitního o žádosti zem. soudu v Opavě za vydání k trestnímu stíhání posl. Jana Černého pro přečin podle §§ 487 a 488 tr. z.
4951. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za vydání k trestnímu stíhání posl. Tománka pro přečin pomluvy spáchané tiskem podle § 1, § 3, odst. II, č. 1 a 2, § 9, č. 4 zák. čl. XLI z r. 1914.
Předseda: Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 26. listopadu 1924 v 10 hod. dopol. s
pořadem:
1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 4905) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1925 (tisk 4930).
2. Návrh, aby řízením podle §u 55 jedn. řádu zkráceným byla vyřízena zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1925 (tisk 4930).
Jsou snad nějaké námitky proti tomuto mému návrhu? (Nebyly.)
Není tomu tak. Návrh můj je přijat.
Končím schůzi.
(Konec schůze v 6 hod. 55 min. več.)