V zájmu jasného a přesného rozhodnutí o rozsahu trvání těchto zařízení v rámci postupné meliorace pozemků, vítají vypracování podrobných melioračních projektů technickou kanceláří rady zemědělské za velmi účinné podpory ministerstva zemědělství a českého správního výboru zemského a jim za jejich dosavadní zastupování zemědělských zájmů vzdávají díky.
Ve snaze podporovati tyto činitele co nejvíce v jejich práci a urychliti projednání vodních staveb na středním Labi, projevují svůj souhlas s návrhem organisace majitelů pozemků, zatím pomocí zákona spolkového při zastoupení hlavně okresní samosprávou, která by co nejrychleji přešla k soustavě vodních družstev a jejich Svazu.
Žádají okresní správní komise, pokud jejich území zasahuje do zájmové oblasti středolabských meliorací, aby do navržené organisace vstoupily, ji všemožně podporavaly, a tak usnadnily přípravu projektů, podle nichž by byla vybudována organisace družstevní.
Žádají i jiné zájemníky, aby přistoupením ke spolku společné dílo podporovali.
Schvalují po úpravě podle připomínek navržené stanovy a volbu odborného komitétu pro jejich konečnou úpravu. Souhlasí, aby zástupci okresu na této schůzi se ustavili jako přípravný výbor spolku po přibrání vhodných osobností, postarali se o urychlené schválení stanov za účelem definitivního ustavení spolku a zatím potřebnou agendu vedli v dohodě s Melioračním svazem v Praze, Vodohospodářským Svazem v Hradci Králové a Středolabským komitétem.
Upozorňuji výslovně na tuto akci a prosím ministerstvo vnitra, aby, jakmile příslušné stanovy budou mu zadány k schválení, schválilo stanovy tohoto národohospodářsky nutného spolku co nejdříve. Věřím, že ministerstvo zemědělství, veřejných prací a zemský správní výbor český, kteří svými vedoucími úředníky měli na této schůzi příležitost vyslechnouti tužby polabských zemědělců, neodeprou podpory této důležité věci.
Zdůrazňuji zde, že každá vodohospodářská činnost, tedy i tohoto středolabského melioračního spolku, nutně musí žádati, aby k možnému hospodaření vodou při zachování dosavadních práv byly upraveny nádrže v horních tocích řek. Na horních přítocích Labe je to především nádrž Rozkošská u Č. Skalice, na kterou upozorňuji a kterou žádám v nejbližší době realisovati. Ve příčině úpravy této nádrže volám též k ministerstvu zemědělství, aby k umožnění téže dalo k disposici náhradní půdu ze státních statků.
V generální debatě dotkl se kol. Marcha otázky parcelace státních statků vůbec a značně zřetelně a otevřeně. Zde pak jsou důvody ještě opřeny velkou národohospodářskou důležitostí přehrady.
K jejímu provedení jest třeba zatopiti cca 900 ha půdy, z části zemědělsky obhospodařované, z části rybníka a kyselých luk bez řádného odpadu, a hospodářské výsledky vodní úpravy provedením nádrže objeví se v možné melioraci 18.000 ha polabských luk, které provedením regulace řeky namnoze jsou znehodnoceny, neb jim postupováním v regulačních pracech znehodnocení hrozí.
Zájmy těchto majitelů luk a celkový národohospodářský zájem o udržení výše sklizní sena jest dostatečným důvodem pro volání po provedení nádrže.
Důsledky jejího provedení pro další národohospodářské úkoly, zlepšení plavby, výroby energie jak v soukromých podnicích na výrobu síly na řece Labi, tak v podnicích veřejných jsou všeobecně známy. Hospodaření vodou na středním Labi předpokládá nutnost pracovati co nejrychleji k vybudování této nádrže. Na tuto nádrž byla v rozpočtu na r. 1924 menší položka, aby přípravné práce mohly býti vykonány. Avšak v rozpočtu na r. 1925 není ani evidenční položka. Je známo, že nádrž tato, mající svou velikostí skutečně význam pro hospodaření vodou na Labi, jeví se svým nákladem investičním velmi výhodnou a národohospodářsky prospěšnou a jest jistě povinným úkolem vodohospodářské správy, starati se o rychlé její vybudování.
Nádrž tato dotkne se ovšem pří svém zřízení značně hospodářských zájmů oněch hospodářských jednotlivců, kteří mají na území, jež má býti pro ni zabráno, svoje hospodářské objekty. Je jasno, že provedení nádrže nesmí se státi takovým způsobem, aby jim vznikla nějaká hmotná škoda; nebylo by to spravedlivé, ani moudré, a musí býti otázka náhrad vyřešena takovým způsobem, aby účel nebyl ohrožen, a na druhé straně nebyla způsobena křivda. Při provádění pozemkové reformy budiž pamatováno na tento úkol státní správy a i správa státních statků musí uznati povinnost, zde značným přídělem půdy státních statků pro nahražení půdy, potřebné pro nádrž, umožniti spravedlivé řešení.
V rámci ministerstva veř. prací provádí se také soustavná elektrisace v celé Československé republice. Zákon z 22. července 1919 jasně stanoví podpory ve prospěch elektrisace i práva státu, jakým způsobem elektrisaci může tento dirigovati. Nynější stav elektrisace ve smyslu zákona řešené jest, že byly vyvolány v život společnosti t. zv. smíšeného podnikání, kde stát, země, okresy, obce a soukromý kapitál dávají k disposici příslušné prostředky, aby elektrisace prováděna býti mohla. Situace vytváří se tak, že nejvyšší kategorií těchto společností jest akciová společnost Ústřední elektrárny v Praze, kde za spoluúčasti státu, který převzal akcií za 16 milionů Kč, země české a města Prahy, které převzaly dále akcií za 14 milionů Kč, byla ustavena společnost, která vzala si za úkol vyvolati v život nejhlavnější základ výroby elektrické energie v Československé republice a výstavbu sítě na normalisované napětí 100 tisíc Volt, která má spojiti v jednotné organisaci výrobny elektrické energie od západu až na východ. Město Praha, největší velkoelektrárna v Československé republice, podporuje toto podnikání, takže zdá se, že jest vytvořen zde dobrý základ elektrisační práce do budoucnosti. Společností touto právě stavěná velkoelektrárna v Ervěnicích poblíže státního dolu "Hedvika", nyní v tom stadiu, kde asi ode dneška za rok výkon 30.000 KW bude k disposici, s možností rozšíření v nejkratší době na 45.000 KW a schopností na rozšíření ještě další, využitkovává odpadkové uhlí ze státních dolů a umožňuje tím jeho zpracování a zpeněžení, jak důvěřujeme, v získání elektrické energie, která za dnešních poměrů ukazuje se značně levnou.
Povinností budoucí této nejvyšší naší organisace výroby elektrické energie jest také výstavba zdrojů elektrické energie na největších našich vodních dílech, které vzniknou nad Prahou na Vltavě u Štěchovic. Jsem přesvědčen, že úkol Ústředních elektráren, který v přední řadě jest, opatřiti potřebné množství elektrické energie pro hlavní město Prahu, řešen jest vzhledem k možnosti správně. Však jakmile bude žádáno ještě o další potřebné množství elektrické energie pro státní dráhy, bude nutno přistoupiti k vybudování vpředu uvedených vodních sil, poněvadž by ervěnická elektrárna i s pražskou dále nestačila. Nebylo by také rozumno a správno, aby dále ještě propagovala se výroba elektrické energie z uhlí v kalorických centrálách, když přesto v krátké době bude nutno přistoupiti k tomu, abychom využili národohospodářsky nejvýhodnější pramen energie, to jest vodu v našich řekách. Výstavba přehrady na řece Vltavě nad Prahou jest otázka, která jest otázkou eminentně celostátní a jest jistě na místě, aby zde bylo provedeno řešení takové, které vypadne po uvážení všech okolností technických, národohospodářských, aby nevznikla do budoucnosti nějaká nepříjemná škoda z nesprávného vyřešení tohoto celostátního úkolu.
V této sněmovně měli jsme příležitost vyslechnouti výklady o návrhu na provedení přehrady o výši hráze 70 m. Krátce na to slyšeli jsme, že jedině správné řešení jest řadou stupňů 20 m. Propaguje se myšlenka, že řešení národohospodářsky i ekonomicky i technicky nejsprávnější je 20 m ve Štěchovicích a 50 m u Sv. Jana. V poslední době vniká do veřejnosti zpráva, že ještě správnější by bylo řešení o výšce hráze 61 m, z čehož ovšem celý svět, tuto naši otázku sledující, není dosti přesvědčen o přesném a správném řešení takovéhoto velkého úkolu. Nechci říci, že by myšlenky tu a tam jednotlivci na veřejnost v této otázce publikované byly správné, ale po mnohých změnách programu je těžko konstatovat, že to, co technické orgány našeho ministerstva veřejných prací v této věci jako svoje návrhy vydaly, je naprosto jediným a nejlepším řešením věci.
A volám znovu, když se již na řešení toto nevypsala všeobecná světová soutěž, aby alespoň to, co dnes v návrzích je k disposici, bylo podrobně prozkoumáno a poukazuji, že státní elektrárenská rada a navrhované mnou organisace vodohospodářské by v této věci jistě měly právo tyto návrhy vyslechnouti a svými odborníky i praktiky přičiniti k těmto návrhům své názory, aby tak bylo možno vyřešiti tuto otázku hospodářsky nejsprávněji.
Nejsou to pouze elektrisační zájmy, které zde i v tomto řešení padají na váhu. Přehrada u Štěchovic bude míti úkol ještě další, přímo národní. Je to otevření plavební cesty na jih, při čemž v této nejchudší části našeho státu vznikne nový tam toužebně očekávaný život. Hospodářské poměry po soběstačnosti v otázce hospodářských výrobků u nás volající cele získají příslušnou vodu pro melioraci celého povodí od hráze této až po výtok řeky Labe po hranice našeho státu a i samo naše hlavní město Praha chce s přehradou touto řešiti svoji otázku vodovodní.
Co se týče elektrické energie, která by zde mohla býti získána, je to opět veliký problém, aby řešení stalo se tak, aby technické vyřešení odpovídalo nejvýhodnějšímu hospodaření vodou spolu s nynějšími a budoucími kalorickými zdroji elektrické energie a aby tak potom efekt národohospodářský byl schopen splniti očekávané tužby.
V poslední době vyskytnuvší se diskuse o této otázce je podle mého názoru možná jen proto, že v této otázce eminentně celostátní, národní, a tím také veřejné, nepostupuje se dosti otevřeně a proto připojuji prosbu, jak jsem vpředu řekl, aby na příslušných anketách nejasné otázky se co nejrychleji rozřešily. Při tom však jsem povinen konstatovati z vlastního názoru, že v elektrárně, Ústředními elektrárnami akciové společnosti v Praze, nyní v Ervěnicích stavěné, vzniká nám vzorný objekt, který jistě bude národohospodářsky velmi cenným, ale i také objekt, kterým před cizinou budeme se moci honositi.
Výrobní činnost elektrisační řešením přenosu elektrické energie napětím 100.000 volt je společností Ústředních elektráren dobře opatřena a zdá se, že příslušné cesty k soustavnému řešení výroby energie, nejsprávnějším řešením - využitkováním přirozených zdrojů a vzorným vyrovnáním přebytků - jsou tímto způsobem obstarány dobře.
Podaří-li se získati levné prostředky a umožní-li odběr elektrické energie v začátcích trvání Ústředních elektráren rychlejším tempem snížiti investici vyššími amortisačními kvotami, bude jistě schopna společnost tato hospodářskou organisací výroby poskytnouti příslušné dobro v celém území státu, bude míti možnost zavésti snížení ceny elektrické energie a dodávání téže v každém potřebném množství do všech výrobních středisek našeho státu.
Další činnost v rámci soustavné elektrisace na území našeho státu přejímají organisace kategorie nižší, Svazy okresů nebo akciové společnosti elektrisační, které ve zprávě rozpočtové podrobně jsou, mimo veliký podnik Ústřední elektrárny, akc. spol. v Praze, počtem 16 vyznačeny. Společenský a akciový kapitál společností těchto je 267,378.226 Kč 14 hal., stát súčastněn je zde obnosem 51,204.400 Kč, t. j. asi 1/5. Úkolem těchto společností je rozváděti elektrickou energii ve svěřených územích co možná soustavně.
Další potřebný kapitál mimo stát dávají k disposici z největší části v Čechách, na Moravě a ve Slezsku země. V zemských rozpočtech je jasně viděti, že jsou to obnosy velmi značné. V Čechách dále okresy a všude obce, někde elektrárenská družstva. Příslušný kapitál akciový a kde tento nestačí, příspěvky interesentů a úvěr, slouží k úhradě investic do výroben elektrické energie, rozvodných zařízení o napětí, odpovídajících technickému programu. Pokud súčastní se na tomto podnikání stát, země, okresy a obce, jest jistě příslušný náklad věnován ve prospěch a také i na účet každého jednotlivého obyvatele našeho státu a je-li povinností každého v daních přímých i nepřímých, v přirážkách a jiných dávkách na účet tento přispívati, jest jistě jeho právem, aby také mohl získati z toho příslušné dobro. Pod slovy "soustavnost v elektrisaci" představuji si já úplnou elektrisaci celého státu do nejzapadlejších vesniček i k těm nejdrobnějším a hospodářsky nejslabším konsumentům. Úkol tento jest ovšem velmi těžký. Ale nebylo by správné, abychom pod tímto slovem "soustavnost" myslili pouze tam elektrisovati, kde dá se technicky a dobře elektrisace provésti a kde příslušné využitkování jest naprosto jisté a rentabilita zajištěna a kde by se ponechávala bez elektrisace celá území, kde elektrisace jest hospodářsky těžká, technicky nevýhodná se špatnou rentabilitou podnikání. Mám dojem, že financování naší elektrisace děje se mnoho na dluh, a to na dluh všeobecný, dlouhodobý.
Stát, pokud přejímá kmenové vklady elektrárenských společností, činil tak dosud částečně z běžného řádného rozpočtu. Avšak na rok 1925 jest počítáno s tím, že příslušné položky uhrazeny budou rozpočtem investičním z půjček, v budoucnosti uzavřených. Jistě postup, který mohli jsme v rozpočtu sledovati v předešlých letech, byl správnější, poněvadž i přesto, že investice jsou prováděny na řadu let, musí býti amortisovány rychlejším tempem, než jak obyčejně se amortisují uzavřené zápůjčky. Země, která súčastňuje se také určitými kvotami na upsání akcií nebo kmenových vkladů elektrárenských společností, opatřuje z části své prostředky z běžného rozpočtu z části výpůjčkami. U obou těchto korporací vidíme, že část nákladu hradí se z řádného rozpočtu, což je podnikáním plně správným. Zde také příslušná úhrada jest správně rozdělována na obyvatelstvo, pokud elektrické energie používá, poněvadž příslušné úhrady potřeb státu dějí se pouze z části daněmi reálnými a z většího dílu daněmi spotřebními. Pokud se týče zemí, též je zde z přirážek úhrada pouze částečná a z části z přídělů, které dává k disposici zemi stát.
Pokud se týče účasti okresů na finančních nákladech prováděné soustavné elektrisace, což je pouze v Čechách, máme běžné způsoby dva. Buď okres stává se s nepatrným kmenovým vkladem členem elektrisační společnosti a propůjčuje se společnostem těmto k použití úvěru jako hypotéka, při čemž společnosti platí okresu z uzavřených komunálních zápůjček, které dostanou od něho k disposici, úroky v té výši, k jakým se okres při uzavření výpůjčky zavázal. Při tom režie úroková přesunuje se pouze na skutečné použivatele elektrické energie, aniž by se tím v takovémto případě zvláště zatěžoval poplatník. Někde však žádá se od okresů, aby přistoupily k elektrárenskému podnikání s kmenovým kapitálem, nebo upsáním takového počtu akcií, kolik vyžadoval náklad primérních rozvodných sítí v okrese a okres nese příslušné zúročení tohoto kapitálu. Poněvadž podniky elektrisační nejsou dosud a nebudou brzy v příslušné aktivitě ponecháno jest zatížení úrokové na okrese samém. V takovémto případě nepřesunuje se pak režie těchto úroků na konsumenta - interesenta elektrické energie, nýbrž zůstává z větší části na poplatníku, který platí okresní přirážky, poněvadž úhrady vydání okresů jsou placeny z největší části systémem přirážkovým.
Stavba sekundérních rozvodných sítí a transformačních stanic v obcích musí se skorem v každé organisaci elektrisační provésti nákladem obce nebo musí dáti elektrárenské organisace interesentů v obci veškeré investiční prostředky k disposici svazu příslušnému k umožnění výstavby zařízení tohoto. V případě takovém, kde připojuje se k elektrisační organisaci svazové obec jako samosprávná jednotka, často opatřuje příslušné finanční prostředky tím, že uzavírá komunální zápůjčku, která je splatna amortisační kvotou na delší řadu let. Při tom ovšem úroky a amortisační kvota stihnou z větší části pouze poplatníka, který vždy není tentýž jako interesent pro odběr elektrické energie. A při tom, že dnes dosud přece jenom většina nákladů obecných uhrazuje se přirážkami, jeví se býti úhrada tato velmi nespravedlivá. Proto je samozřejmo, že stále více a více důvěry a obliby nabývá princip, aby úhrada elektrisačních nákladů v obcích venkovských prováděna byla samotnými interesenty, při čemž ovšem obec jest jedním z těchto. Interesenti i s obcí spojují se v družstvo, společenstvo po dle zákona z r. 1873, rozdělují mezi sebe náklady k úhradě sekundérní rozvodné sítě a transformační stanice podle velikosti interesu při čemž stane se samozřejmým, že jednotlivci buďto dávají příslušné tyto úhrady ze svých uspořených hotovostí, nebo z úvěru, který si opatřují buď u místních Kampeliček anebo záložen na dobu splatnosti velmi krátkou. Hledíme-li na tyto způsoby opatřování příslušných finančních prostředků pro stavbu sekundérních sítí a transformačních stanic z hlediska správnosti postupu musíme jistě uznati, že správněji a rozumněji postupuje se tam, kde náklady se uhrazují interesenty pokud možno z hotovosti anebo na úvěr co možno nejkratší poněvadž tendence zlepšování naší valuty jistě ukazuje, že tento postup v dnešní době je mnohem správnější.
V jednom denním listě nedávno byla uveřejněna poznámka na způsob elektrisace, jakým se provádí v okresu blovickém. Postup tento je jistě velmi rychlý. Jedním rokem zelektrisovány dvě třetiny okresu a druhým rokem na programu je další třetina, ale příslušné úhrady celého podnikání opatřují se komunální okresní zápůjčkou k splacení této na řadu let. Okres uzavřel výpůjčku cca 9 mil Kč na zelektrisování 2/3 okresu. Déle trvající zvyšování okresní přirážky na úrok a amortisaci tohoto obnosu činí více než 200 %. Bude třeba ještě dále investovati minimálně 3 mil. Kč, čímž dojde k trvalému zvýšení okresních přirážek celkem více než o 300 %. Očekává se snad zde jistá úhrada částky úroků se strany Elektrárenského svazu. Ale přece je jisto, že v prvních etapách bude okres dopláceti ročně cca 600.000 Kč při plném provedení elektrisace až 750.000 Kč ročně. Kdyby tyto náklady zůstaly nezměněny, bylo by možno počítati při daňové základně tohoto okresu 167.365 Kč toto dlouhotrvající zvýšení okresních přirážek na elektrisaci o 400 až 450%. Situace tato je velmi vážná, zejména obrátíme-li tuto na poměry zemědělské. Dostane se sice tímto způsobem i do našich venkovských obcí elektrická energie dosti brzo. Snad ne sama energie ani nepřiměřeně draho, ale zatížení poplatníka okresními přirážkami bude vážně nebezpečným, které musíme do určité míry sledovati. Je střední rolník ve venkovských obcích tohoto okresu, který platí pozemkové daně cca 300 Kč. Zvýšení okresních přirážek a to na značnou řadu let, způsobené prováděním elektrisace, znamená 400 až 450%, t. j. 1200 až 1500 Kč ročně. Dnes znamená to 6 až 8 q pšenice. Ale poněvadž je toto zatížení na řadu let, je jistě nutno povážiti, zdali snese tentýž poplatník totéž zatížení za 10 nebo za 20 roků kdy vývojem poměrů, zlepšením a konsolidací naší valuty bude zvýšení této okresní přirážky znamenati na tuto selskou usedlost ne původních 6 až 8 q pšenice, nýbrž 12 až 16, možná 20 až 30 q pšenice. V takovém případě každý praktik pozná, že zde jsou určitá nebezpečí podnikání takového do budoucnosti.
Je jisto, že nelze počítati s tím, že by celá elektrisace prováděna byla za hotové, je nutno přikročiti k úvěru, ale přesto je potřebí, aby ten úvěr byl jen do té míry, pokud je nejvýš nutno a rozdělen na co možná největší počet drobných složek, aby jeho splácení nedálo se na dlouhou dobu, nýbrž co možná v nejkratší lhůtě. Na tyto důležité národohospodářské výhody do budoucnosti elektrisace pomocí organisace hospodářských družstev svépomocných upozorňuji zejména naše ministerstvo veř. prací.
Elektrická energie v našich venkovských obcích je skutečným požehnáním, poněvadž zemědělský podnik nemůže si tak lehko poříditi silostroj, který by témuž byl výhodným pomocníkem jeho hospodářské práce. A je skutečně elektroměr jedním z nejvýhodnějších takových pomůcek, které je vůbec možno v zemědělství míti k disposici. Venkov také snese značně vysokou cenu elektrické energie. U drobných konsumentů i tato vysoká cena úspěšně soutěží s každým jiným pomocným zdrojem práce a také výsledky hospodaření na objektech, které mají tuto motorickou pomůcku k disposici, jsou národohospodářsky o mnoho lepší než tam, kde elektrická energie zavedena není. Ale náš venkov tíží v nejprvnější řadě vysoké investiční náklady do primérních sítí, transformačních stanic a rozvodních sítí sekundérních, které jsou na jednotku zkonsumované elektrické energie mnohokrát na venkově vyšší než ve městech. A přece ten venkovský člověk, ať kterékoliv kategorie, platí na provádění soustavné elektrisace ať jako poplatník státu nebo konsument nebo v přirážkách zemských nebo na účet zemských přídělů a i v přirážkách okresních často značné sumy peněz. Kdyby týž měl uhrazovati ještě plně pouze svým vlastním nákladem stavbu transformačních stanic a sekundérních sítí, bylo by jeho zatížení nepřiměřeně vysoké. Vidíme také z vývoje dnešní elektrisace, že elektrisují se mnohem rychleji hospodářsky silné kraje a zůstávají neelektrisovány kraje hospodářsky chudší našeho venkova v republice, zejména český jih, horské kraje Moravy a dosud hospodářsky zaostalé Slovensko i Podkarpatská Rus. A proto vítám snahu ministerstva zemědělství, aby toto mohlo státi se korektivem těchto velmi různých poměrů v investici elektrisační a že vychází vstříc příslušnými podporami na elektrisaci venkovských obcí. Bohužel však volání po elektrické energii i v těchto vpředu vyjmenovaných chudších krajích našeho státu je mnohem silnější. Rozkládá se na mnohem větším teritoriu, než může naše ministerstvo zemědělství umožniti svojí nepatrnou položkou v řádném rozpočtu, která titulována je podporou strojního zařízení hospodářských objektů a že nebude moci ministerstvo zemědělství v této věci ani minimálně vyhověti spoustám podaných žádostí.
Vyslovuji přání, aby ministerstvo zemědělství této věci jako velice důležité věnovalo svoji největší péči, aby se postaralo o to, aby se mu dostalo nějakých větších prostředků příslušně krátkodobě splatných, případně i zvláštním zákonem, aby oprávněné volání po podpoře elektrisace venkova a chudších krajů mohlo býti splněno.
Čteme-li ve zprávách ministerstva veř. prací, že pro podporu bydlení byla věnována se strany státu od 1. června 1921 do 31. října 1924 podpora na 23.295 domů o 47.650 bytech v celkovém stavebním nákladu 4 miliard Kč, a to podpora od 50 až více než 90%, myslím, že je správné, abychom zde zdůraznili, že je také potřeba podporovati melioraci zemědělských pozemků a elektrisaci venkova, kteréžto obě složky veřejné práce svými národohospodářskými výsledky nebudou k dobru pouze těm, jimž se podpory dostane, nýbrž stanou se dobrodiním všeho obyvatelstva republiky, kterému se dostane tím více a levnějších výrobků hospodářské práce zemědělské, které jsou všemu obyvatelstvu nejzákladnějším prostředkem života.
Když jsem již vzpomněl zde cifer o výkonu orgánů ministerstva veř. prací v akci o podporu bydlení, chci k této věci připomenouti jednu závažnou věc.
V poslední době rozvířeno bylo ve veřejnosti řešení otázky předání rodinných domků, postavených se zárukou státu podle zákona o stavebním ruchu, do vlastnictví čekatelů. Zástupce ministerstva soc. péče pan sekční šéf dr. Kubišta prohlásil vícekráte, že nikdy nepřipustí, by obnosy státem garantované pokládány byly za dluh státu. Stanovisko toto vyvolalo však silnou odezvu v řadách peněžních ústavů, které jsou na akci stavební angažovány. Ústavy tyto považují stále pohledávky státem zaručené podle zákonů o stavebním ruchu za dluh státu, prohlašujíce, že kdyby tomu tak nebylo, že zápůjčky by vypověděly a stát byl by povinen je ihned splatiti. K jakým důsledkům by to vedlo, dovede si každý pomysliti, uváží-li se, že vícemiliardový obnos je státem z tohoto titulu garantován.
Nechci se pouštěti do výkladů - ponejvíce právnických - o tom, zda stanovisko té či oné strany odpovídá zákonu, leč je jisto, že je nanejvýš potřebno, aby z kompetentních míst dáno bylo jasné, vědecky odůvodněné a propracované prohlášení o výkladu příslušných ustanovení zákonů o stavebním ruchu, a to co nejdříve, dokud panika vnesená do řešení této otázky nezpůsobí jak jednotlivcům tak i státu plno starostí a škod.
Souhlasím plně s tím, že stát má nejen právo, nýbrž i povinnost řešiti otázku tuto co nejopatrněji. Vždyť poohlédněme se po poměrech, jaké třeba výjimečně, ale přece jen vyskytly se v některých družstvech. Nesvědomití jednotlivci vrhli se i na tento obor a hledí využíti ustanovení zákonů o stavebním ruchu proti úmyslu zákonodárce k osobnímu, hamižnému obohacení na úkor svých spolubližních. Takovíto členové družstev nikoli, aby spokojili se s bytem neb domkem přiměřeným jejich finančním prostředkům, ujímají se bytů a rodinných domků co největších, tyto ihned dají téměř celé do podnájmu za nekřesťanské peníze a učiní si tak nekalým způsobem nový zdroj příjmů. Jak takový byt neb domek vbrzku vypadá, domyslí si každý; vždyť jeho obyvatelům na udržování jeho mnoho nezáleží, když mnohdy i zařízení vnitřní koupí si na dluh a hledí vše uhraditi teprve ze splátek odváděných podnájemníky.
Představitelé družstev neuplatňují z různých příčin, o nichž budu míti při jiné příležitosti možnost se zmíniti, vždy dostatečně práv podle stanov jim příslušejících a tak zlořád shora zmíněný bují hlavně v družstevních domech v Praze a okolí klidně dále. Je nutno žádati, aby státní správa v takových případech konala svoji povinnost, aby - jak uvádí důvodová zpráva k zákonu o stavebním ruchu z r. 1921 - jednotlivci se neoprávněně neobohacovali na úkor státu.
Chtěl jsem, slavná sněmovno, z rozpočtu státního, projednávaného v rozpočtové debatě, o rozpočtech kapitoly hospodářské zdůrazniti především věci meliorací a elektrisace a prosím, aby moje poznatky, které jsem zde několika slovy přednesl, byly dokladem tužby našich lidí a obhajobou spravedlivého jejich požadavku.
Strana naše bude pro rozpočet hlasovati, prosím však, aby úhrada na tyto tužby v budoucím státním rozpočtu našla více pochopení než v rozpočtu tomto. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, panu posl. Jos. Křížovi.
Posl. Jos. Kříž: Paní a pánové! Státní rozpočet na r. 1925, který byl nám předložen k projednávání a jejž snažil se pan zpravodaj dr. Srdínko všemožným způsobem vyšperkovati, zůstává pro nás komunisty stále a stále rozpočtem třídního a kapitalistického státu.
Že jest tomu tak, nasvědčuje řada položek a číslic, ze kterých na první pohled vidno, že rozpočet v prvé řadě slouží vrstvám majetným i tam, kde má obyvatelstvu, zejména pracujícím vrstvám, napomáhati k udržení holé existence.
Celé snížení státního rozpočtu na příští rok znamená opětně, že rozpočet je snížen na účet sociálně-politických vymožeností, kterých si vymohl proletariát na buržoasních kruzích v době převratové, kdy kapitalistické kruhy uznaly za nutné, činiti proletariátu hospodářské a politické ústupky v předpokladu, že přijde doba, kdy kapitalistické kruhy budou je odbourávati.
A pánové z kruhů kapitalistických domnívají se, že tato doba nadešla a že si mohou dovoliti za účinné pomoci socialistických stran, zastoupených v dnešní vládě, předložiti proletariátu a středním vrstvám poplatnictva směnku na obnosy, které paradují ve státním rozpočtu v kapitole VII (státní dluhy), na jichž splátky a úroky musí býti z obyvatelstva vyždímáno přes 2 miliardy korun pro rok 1925.
Pan rozpočtový zpravodaj uvádí, že naše výdaje na příští rok jsou oproti roku 1923 menší o 3397 milionů Kč, kdežto výdaje na státní administrativu, které pro rok 1925 činí 9571 milionů Kč, vykazují ohromný schodek ve výši 1997 Kč, jenž zmenšuje se tím, že státní podniky, jichž rozpočet jest poprvé pro příští rok sdělán podle zákona čís. 404 z 18. prosince 1922, vykazuje rozpočtový přebytek 1725 milionů Kč, čímž zmenšuje se schodek administrativní na 272 milionů Kč.
Rozpočtové číslice státní administrativy zavdaly panu zpravodaji podnět k tomu, aby prohlásil, že naše administrativa je drahá. Drahá proto, že je zatížena více než 120 tisíci přebytečnými státními zaměstnanci, jejichž počet musí býti restringován a k této restrinkci musí býti přikročeno ihned, a to tím způsobem, že by roku 1925 bylo propuštěno 40 až 50.000 těchto zbytečných zaměstnanců.
Pánové, jaký rozruch vyvolala tato zpráva, kterou zde přednášel pan zpravodaj, v radách státních zaměstnanců, svědči to, ze na př. náš klub dostal dopis od státního zaměstnance, který má následující nadpis a který dovoluji si pro charakterisaci poměrů zde přednésti (čte):
"Váženým pánům poslancům československé strany komunistické, sociálně-demokratické, českosocialistické, republikánské strany venkova, národně-demokratické a strany lidové.
Poslední poplašné zprávy o propouštění státních zaměstnanců mne, jako státního zaměstnance, velmi rozechvěly a vžijte se do situace tisíce nešťastníků, na které čeká tento eventuelní ortel. Kdybych věděl, že i já budu mezi těmito nešťastníky, uchopím revolver nebo provaz a učiním konec svému životu. Jak těžko uhájiti svou existenci v dnešní neutěšené době, kdy o zaměstnání je taková nouze! To je přímo hrozná myšlenka a myslím, že mnohý z nás starostí ani nespí. Blížíme se k vánocům, svátkům to nesmírné radosti. Budeme seděti u svých rodin, u svých rodičů a vzpomínati: Bože můj, co mne čeká na druhé vánoce! Kruté překvapení, že budeme vyhozeni na dlažbu! Ach, velevážený pane poslanče Srdínko! Mějte na paměti nás ubohé, nemajetné státní zaměstnance. Věřte, že bych, ač oceňuji Vaši práci v zákonodárných sborech, jistě umíral s kletbou na Vás a na ty, kdož by tento návrh uskutečnili. Chcete-li toto učiniti, učiňte ihned, nenechte nás dlouho čekat, neboť taková nejistota každému z nás připomíná chvíle před popravou, znamená nechuť k životu s přípravou k pozvolnému umírání. Ale počínejte si, vážení páni poslanci, tak, aby rána tuze nebolela, začněte od těch, jichž hmotné poměry dovolují, aby mohli ze státních služeb odejíti. Začněte od těch, kteří byli převzati jako rakouští vlastenci, z nichž mnohý byl nadšeným přívržencem rakouského byrokratismu a zůstal jím doposud. Začněte od těch, kteří mají dávno vyslouženo anebo jim málo roků schází do pensionování. Jen nesahejte na naše holé životy, na nás, kteří jsme s láskou spěchali po převratu podat ruku k práci, k té práci, která nebude nikdy doceněna. Dokažte svým rozhodnutím, že jste ochránci sociálně slabých. Snažně vás o to prosím. 6 let ztrávil jsem ve službách státu a založil si rodinný krb, mám nyní choditi domů s otrávenou myšlenkou na nejistou budoucnost. Kdybyste měli velectění pánové, propuštěním tisíců a tisíců státních zaměstnanců způsobiti zoufalství, bezradnost a sebevraždy, raději nám nechte staré úplaty a dívejte se na nás jak umíráme všichni ve stejné myšlence: jeden za všechny a všichni za jednoho. Apeluji na vás, páni poslanci na váš cit, uvažte, abyste nezpůsobili větší neštěstí, nežli ve skutečnosti jest neboť umírání s kletbou je nejsmutnější a zároveň nejdojemnějším faktem, že lidská společnost bezohledně jednala vůči těm, kteří se nemohli bránit. Podepsati se, znamená tolik, jako předem sám nad sebou vynésti ortel. Proto mně nezazlívejte, prosím o to. Nejsem již dosti silným při bídě, abych uvedl své jméno a pal stydím se nad tímto doznáním, o kterém nevím, najde-li cit a pochopení."