Tento význam vysokého školství zemědělského a lesnického je na př. v Německu pochopen tak, že je tam 14 vysokých škol zemědělských a 8 vysokých škol lesnických. To jest, u nás měly by býti, úměrně ploše, 4 vysoké školy zemědělské a 3 vysoké školy lesnické. Proto nelze mluviti o nějakém nadbytku těchto škol, naopak až přijdou Slováci s požadavkem zřízení vysoké školy zemědělské a lesnické pro Slovensko, postavíme se za tento požadavek, ježto i pak nebudeme míti ve státě poměrně více škol než je v sousedním Německu.
Proto prohlašuji, že nepřipustíme, aby s vysokým školstvím zemědělským a lesnickým bylo v ministerstvu školství několika málo jednotlivci prostě experimentováno a aby bylo utlačováno na škodu zemědělské výroby a tak celého státu. Cítíme odpovědnost a sledujeme vývoj těchto věcí s největší pozorností. A nechť nikdo nepřichází s argumentem finančním, neboť na př. vysoká škola lesnická v. Praze stojí stát všeho všudy 400.000 Kč, ježto využívá mnohých společných profesorů i zařízení s jinými fakultami pražské techniky. Co jsou takové obnosy u srovnání s miliardovými hodnotami, o které jde v produkci zemědělské a lesnické?
Zejména v oboru badatelství-výzkumnictví je třeba ještě velmi mnoho vykonati, aby předpoklady správného vývoje tohoto článku výroby byly zajištěny.
Naše ovocnářství je velkou popelkou, ač ovoce je artiklem, který dobře podporuje aktivnost naší hospodářské bilance státu. Máme své výborné ovocnářské odborníky, jichž byl chlumecký Říha dobrým učitelem-praktikem. Odbornému prohloubení této práce chybí však stále prostředky, aby vhodné osoby, mající příslušnou lásku k tomuto oboru podnikání, mohly se věnovati na vhodném objektu příslušně odbornému studiu materiálu zde se hromadícího a čekajícího dalšího odborného zkoumání.
Odborně vedené toto odvětví, kde by bylo výsledkem práce hospodářsky skutečně dokonalé zakládání sadů, při čemž by se nahrazovaly někdy velmi ubohé aleje ovocných stromů, planých višní nebo kulatek podél cest a silnic ušlechtilými a hospodářsky výnosnými druhy ovocných stromů, našlo by mnoho hospodářsky ušlechtilé práce, která by přinesla dobré výsledky. Zdůrazňovati zkušebnictví pro další naše obory, ječmenářství, chmelařství atd. jistě netřeba.
Za ustálené nelze pokládati ani poměry v oboru chovu hospodářského zvířectva, jehož podporu bylo by úžeji spojiti s organisací služby veterinární. Příslušné organisace hospodářské a odborné by svou iniciativou mohly býti nápomocny a i tu by se jistě osvědčil co nejpřímější styk veřejné správy se zájemníky v zájmu sjednocení návrhů a opory. Ještě neucelenější poměry jsou v oboru technické úpravy půdy. Tříštění je místní, podle hospodářských oblastí, i věcné podle úkolů. Půdní reforma, komasace, meliorace, úprava vodstva, opatření vody a energie si zůstává cizí, jdou si každá svou cestou a důsledkem je chaos, jehož zaniknutí je úlohou velikou a jen postupně řešitelnou.
Podmínkou zdaru je koncentrace technického vedení a decentralisace místní. Jakmile pominou mimořádné poměry v oboru půdní reformy, musí býti soustředěna péče o pohyb půdy jak dělením, tak zcelením a vedle toho vybudována spolehlivá a neodvislá evidence pozemkového majetku. Účely daňové nyní silně ustupují do pozadí před nezbytností právní jistoty a příslušné instituce se musí tomuto novému úkolu přizpůsobiti. Procedura s dělením a změnou vlastnictví je příliš složitá, než aby zvláště při dnešním pohybu hodnot nynější organisace stačila a nebyla zbytečně drahou.
Bylo by uvážiti soustředění evidence pozemkové a všeho, co s ní souvisí v přiměřených oblastech pod jedním vedením a dáti této ráz úřadů, placených jednak z fondů veřejných za úkony, státem od nich žádané, jednak zájemníky, pokud by šlo o práce v jich užším zájmu. Za závadu možno pokládati dvojí vedení pozemkových map a bylo by pomýšleti i na sjednocení pozemkových knih s pozemkovými archy. Příslušný, náležitě předvzdělaný orgán by potom v přiměřeném obvodu jen v zájmu přesnosti opatřil celý evidenční postup na podkladě právních dokumentů. Bylo by tak možno ulehčiti i agendě soudní. Tomuto stavu bylo by přizpůsobiti činnost pozemkových orgánů státních i civilních, aby byla součinnost co nejjednodušší a práce se zbytečně neopakovaly.
Lze si představiti účelnost drobných vodních úprav, přizpůsobených velkým dílům vodocestním v rámci předem smluveného programu. Jest však naprosto pochybno, a nevede proto k žádnému cíli oddělené projektování úprav říčních, odtoků a přilehlých pozemků. Tu pro jednotlivé skupiny musí pracovati jeden duch, ovládající celek za jedním cílem. Až bude tomuto požadavku vyhověno a vedení těchto prací sjednoceno, dospějeme k plodné práci, zatím nám zůstává jen pohled na chaos a jeho důsledky v hospodaření národa a státu.
Vodní soustava není mrtvou hmotou, nýbrž živým organismem, který vyžaduje opatrování v přiměřených jednotkách v rámci generálního programu. Práce sem spadající musí býti sjednoceny v přehledu a propracovány orgány místními, kteří by byli s režimem našich vod ve styku co nejužším. Při zřeteli na vyšší zájem požadavku vyhověti lze a již příští hospodářský plán státu měl by vykázati v tomto směru pokrok co největší. V zájmu urychlení tohoto vývoje byla by jistě vhodna užší součinnost v účelně sestaveném pracovním sboru pro otázky technického hospodaření s půdou i vodou, který jsem již dříve připomenul a Vodohospodářským sborem nazval.
Meliorační činnost v Československé republice je nejdůležitější činností národohospodářskou.
Soběstačnost státu našeho v produktech denní potřeby obyvatelstva nutí k zemědělskému využitkování každé pídě půdy a k využití všech technických pomůcek, aby výkonnost půdy naší po stránce zemědělské produkce byla co nejvyšší. Meliorace a zlepšování půdy jakýmkoliv způsobem je nejvýše nutna a doporučitelna. Práce meliorační podporovány jsou ve státě našem ze zvláštního melioračního fondu, který je dotován v rozpočtu ministerstva zemědělství ročním obnosem 15 milionů Kč. Výsledky prací melioračních vykazují od převratu cifry podpor: V roce 1919 bylo vydáno v Čechách na podporách 720.000, na Moravě 419.500, ve Slezsku 182.000 Kč, v roce 1920 v Čechách 1.285.000, na Moravě 1.693.000, ve Slezsku 445.000, na Slovensku 248.000 Kč, v roce 1921 v Čechách 3.874.000, na Moravě 4.870.000, ve Slezsku 995.000, na Slovensku 135.000, v Podkarpatské Rusi 100.000 Kč, v roce 1922 v Čechách 7.929.000, na Moravě 15,000.000, ve Slezsku 1,690.000, na Slovensku 554.000, v Podkarpatské Rusi 155.000 Kč, v roce 1923 v Čechách 14,684.000, na Moravě 18,060.000, ve Slezsku 2,422.000, na Slovensku 1, 703.000, v Podkaraptské Rusi 386.00 Kč; úhrnem bylo vydáno na melioračních podporách od převratu až do konce roku 1923 v Čechách 28,492.000, na Moravě 40,042.500, ve Slezsku 5,734.000, na Slovensku 2,640.000, v Podkarpatské Rusi 641.000 Kč. Celkem vyplaceno na státních podporách 77,549.500 Kč. Pět roků bylo věnováno každoročně po 15,000.000 Kč, to činí 75,000.000 Kč, něco dodáno z položek jinak v řádném rozpočtu zařaděných. Sečteme-li to dle jednotlivých let, činí tato meliorační podpora celkem v roce 1919 1,321.500, v roce 1920 3,671.000, v roce 1921 9,974.000, v roce 1922 25,328.000, v roce 1923 37,255.000 Kč.
Je viděti, že nutnost meliorovati pochopena, že však položka ročních 15 milionů Kč naprosto nedostačuje volané potřebě. Je žádoucno, aby na toto podnikání byla příslušná dotace zvýšena přibližně alespoň na 50,000.000 Kč příspěvku ročně.
Meliorovati třeba v naší Československé republice 1,922.000 ha a sice v Čechách 772.000 ha, na Moravě 292.000 ha, ve Slezsku 55.800 ha, na Slovensku 746.000 ha, v Podkarpatské Rusi 174.900 ha. Abychom mohli počítati se skončením melioračních prací za 20 let, musilo by býti ročně meliorováno 100.000 ha. Náklad na tyto meliorace, počítáno průměrně na 1 ha 3500 Kč, činil by ročně 350 mil. Kč. Kdyby stát přispěl pouze 30% nákladu, činila by potřeba roční na meliorační fond obnos 95 mil. Kč.
Naproti tomu možno počítati, že by meliorací zvýšil se výnos z 1 ha o 4 q obilí neb 16-20 q sena, bylo by to roční zvýšení zemědělské výroby na všech pozemcích, které mají býti meliorovány, na 1 ha 800 Kč, nebo-li z celkového nákladu melioračního na 1 ha 23%; z podpory, kterou by na 1 ha z melioračního fondu věnoval stát (na 1 ha circa 1000 K), činil by úrok 80% ve prospěch celkového národního hospodářství.
Provedením meliorace na pozemcích, které ji ještě potřebují, můžeme výnosnost zemědělskou k rychlejšímu dosažení soběstačnosti zvýšiti ročně o 8 mil. q obilních produktů.
Povšimnouti si také třeba, jak jednotlivé země pracují na pracích melioračních, zejména v posledních letech po převratu. Při tom nutno zvednouti, že Morava stojí v popředí tohoto ruchu, a to velmi daleko v předu. Hned roku 1920 vyplaceno bylo z melioračního fondu pro Čechy 1,285.000, pro Moravu 1,693.000 Kč, r. 1921 pro Čechy 3,874.000, pro Moravu 4,870.00 Kč, r. 1922 pro Čechy 7,929.000, pro Moravu 15,000.000 Kč, r. 1923 pro Čechy 14,684.000, pro Moravu 18,060.000 Kč.
Nepoměr vzhledem k rozloze země je značně makavý. Co je úkazu toho příčinou? Vedle státu podporovány jsou meliorace také prostředky jednotlivých zemí. Tak v zemských rozpočtech vloženo bylo pro Moravu r. 1924 na meliorace a regulace 5,444.000, na agrární operace 1,389.000 Kč, na rok 1925 pro meliorace a regulace 5,612.000, na agrární operace 1,389.000 Kč. Morava však zaručuje velikou část prací půjčkami jak na subvence, tak i mimo to na příslušné provedení jejich cestou úvěru. Pro Čechy nejsou příslušné dotace v rozpočtu nižší. Roku 1924 je to na meliorace a regulace 10,600.000 Kč, na hospodářské vodovody 2,500.000 Kč, roku 1925 na meliorace a regulace 10 mil., na hospodářské vodovody 3 mil. Kč, na hrazení bystřin 1 mil. Kč. Pro Slezsko r. 1924 300.000 Kč.
Vyřizování žádostí melioračních družstev o příslušnou podporu podléhá proto jak ministerstvu zemědělství, tak i příslušným zemským výborům. V Čechách pak poradním orgánem jest technické oddělení ústředního sboru zemědělské rady.
Činnost tohoto oddělení má svoji dobrou tradici po stránce technické i organisační a jest třeba zdůrazniti vděčnost našeho zemědělství k této korporaci.
Však při tom jest také povinností poukázati na velkou těžkopádnost a organisační obtíže vznikající tím, že příslušné žádosti před svým vyřízením musí prodělati nesprávně dlouhou cestu. Soudím, že tento správní moment jest jedním z příčin, že v Čechách provádění meliorací nejde tím tempem, jak by odpovídalo vysoké inteligenci zemědělského lidu a potřebě melioračních prací.
Také poměry jiné jsou to, že meliorační podnikání v Čechách zůstává pozadu. Vypracování projektů nebylo možno obsáhnouti veřejnými orgány technické kanceláře Zemědělské rady, takže namnoze musilo býti zadáváno soukromým podnikatelům - civilním technikům. Projekty, těmito pracované, měly pak své obtíže při předkládání subvencujícím úřadům, musily býti přepracovány a tím meliorační ruch zdržován.
Vyřízení žádostí o meliorační podporu v Čechách trvá vždy dlouhou dobu, často několik let. Zrovna tak práce je často formalitami úředními velmi zdržována a tak se nedivme, že namnoze před sysifovou prací funkcionářů melioračních družstev jest oprávněná obava a strach.
V posledních letech viděli jsme též, že podniky meliorační v Čechách pracovaly dráže než na Moravě, a uvážíme-li, že v Čechách jest menší procento půd úrodných než na Moravě, pochopíme snadno důsledek: Méně vykonaných melioračních prací. Zato na Moravě vidíme, že snadnější práce, mírnější mzdy, levnější materiál, větší úrodnost půdy a tím i rentabilita meliorací - podporována kromě toho ještě vyššími subvencemi, jak bude dále doloženo - méně rozloh napadených suchem a poměrně vyšší stav spodních vod v nížinách - z opaku těchto dvou příčin vysvětluje se též rozsáhlá činnost vodovodní v Čechách tvoří souhrn přirozených příčin, proč zájem hospodářů o regulačně-meliorační práce je na Moravě živější než u nás.
Druhá, ještě závažnější skupina příčin, jimž přičítáme zvýšený zájem rolníků a daleko úspěšnější úřední iniciativu na Moravě, záleží jednak v účelnější organisaci služby, jednak v obětavosti, kterou moravský zemský výbor melioracím přináší vstříc. Jmenovitě sluší uvésti, že veškeré záležitosti zemědělskotechnické, regulačně-meliorační a vodovodní řídí jediný přísedící zemského výboru; že zemský stavební úřad, ve kterém agenda zemědělsko-technická tvoří samostatné oddělení vedle oddělení pro regulace a oddělení pro stavby pozemní a silniční, je přímou součástí zemského výboru, při čemž každé ze jmenovaných oddělení je v přímém úředním styku s přísedícím zemského výboru a s jeho tajemníkem. Přímo ideální soustředění - veškery kanceláře zemského technického oddělení jsou v jediném poschodí a ve dvou přímo sousedících křídlech moderně zařízené budovy, seřazeny za sebou v dlouhé průchozné řadě. V téže budově jsou dále obě již jmenovaná oddělení, regulační a pro stavby pozemní a silniční; poznamenává se, že si tato tři oddělení podle potřeby vzájemně vypomáhají, zejména však oddělení regulační a zemědělsko-technické. V téže budově jest dále zemědělská rada, meliorační svaz, jemuž zemský výbor poskytuje místnosti zdarma - český ovšem ne - a zemědělská jednota, odbočka pražské centrály. Ježto se družstva zhusta na tyto korporace obracejí, vyřizuje se vše ústní dohodou v krátké cestě. Hlavní budova zemského výboru, ve které se konají vždy za 14 dnů schůze, sousedí s touto právě popsanou budovou.
Detail o postupu vyřizování došlých spisů: Ředitel kanceláří zemského výboru poznamená na spis týkající se zemědělské techniky tužkou St (přísedící Stoupal), tajemník přísedícího vepíše značku StÚ (stavební úřad), administrativní přednosta tohoto úřadu vepíše značku Pol. (přednosta vrchní stavební rada Poláček), který připojí jméno inženýra referenta a tento podá vyjádření nebo vyřizovací návrh. Touž cestou jde spis zpět - sluhové vzhledem k přímému sousedství rychle obstarají spojení - a stává se, že žádost došlá dva dny před schůzí gremia bývá v té schůzi již vyřízena. Zpravidla prý netrvá vyřízení déle tří týdnů. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Budiž zde poznamenáno, že moravské zemědělsko-technické oddělení čítá 39 inženýrů, tedy poměrně o 60% na plochu více, než u nás. Naproti tomu technické oddělení zemědělské rady v Čechách volá marně po sesílení stavu technických pracovníků již několik roků. Z uvedeného vyplývá, že zemědělskotechnické oddělení si provedené stavby samo kollauduje v zastoupení zemského výboru. Je patrno, že inženýr zemědělsko-technického oddělení zaujímá tam mnohem pevnější postavení vůči kollaudátoru ministerstva, než u nás. Na Moravě je bezplatné pracování všech projektů i v tom případě, kde až dosud dálo se vždy úřadem a nyní začíná se zadávat úředně autorisovaným odborníků,. I v tom případě však hradí projekty zemský výbor. Zemský výbor hradí také všechny předběžné výlohy a intervence až po řízení vodoprávní. Pracovat objekty zdarma, znamená neúčtovati družstvu výlohy inženýra nebo geometra a mistra při zaměřování, výlohy pedologa, výlohy za mechanické rozbory, za sdělání situací, kopie, výkazy atd. Třeba ještě poznamenati, že projekty na Moravě se téměř vesměs pracují methodou nivelisační na katastrálních mapách, tedy jednodušeji, než u nás, což je umožněno v mnohých případech hlavně také scelením pozemků na základě zákona komasačního. Než ani intervence úředníků zemědělského-technického oddělení po řízení vodoprávním až do kolaudace neúčtují se družstvu přímo, nýbrž výlohy srazí se teprve při výplatě zemské subvence. Je na bíledni, že dotyčný má v očích družstva zcela jinou posici a váhu. Zemský výbor poskytuje na subvenci pro regulace 30 až 40%, pro melioraci 20 až 40%, pro vodovody venkovské 20 % a pro vodovody městské 10%, čímž dociluje často i poměrného zvýšení podpor státních, takže poskytování subvence z veřejných fondů lze pokládati všeobecně na Moravě za vyšší než v Čechách. Zejména v poslední době pozorujeme v Čechách velké omezení prostředků ve správě zemského výboru, což působí velké zdržování a omezování meliorační práce. Okolnost, že následkem příznivějších cen a nižších celkových nákladů mohou se veškeré stavby zadávat podnikateli, umožňuje zemědělsko-technickému oddělení zastati větší počet objektů. Mimochodem se uvádí, že živnostenskou oprávněnost dostávají na Moravě od okresní politické správy i absolventi melioračních kursů, ač dosud se jim zadávaly, když byli lacinější, než úředně oprávnění kulturní inženýři, jen podniky menší. Další význačnou obětí se strany zemského výboru jest, že až do kolaudace vyplácí stranám zálohy nejen na zemskou, ale i na státní subvenci.
Porovnáme-li výsledky činnosti u nás v Čechách s výsledky moravskými, vidíme, že volání po reorganisaci správy je více než oprávněné. Jaký pak je to rozdíl v interkalářích, je možno seznat z toho, že meliorační podnik v Čechách na úvěr musí postaviti celou práci a teprve značně pozdě dostává meliorační podpory. Nezávidíme moravským zemědělcům těchto úspěchů, ale předkládáme je jako dobrý vzor, jak zlepšená organisace správy bude také působiti u nás a jak podpora hospodářského života touto lepší organisací jako vzor bude zde působit, aby i zde se mohlo těch dobrých výsledků dosáhnout.
Dnes nelze říci, že Morava si své zvýšení meliorační činnosti hradí sama, nýbrž nutno konstatovat, že v zájmu budoucí unifikace správy omezuje se finanční samostatnost jednotlivých zemí, kde zemský rozpočet podléhá schválení vlády státu a stát z výnosu státních daní doplňuje příjmy zemím kvotou přídělovou.
Proto nutno pracovat k odstranění dnešní nesrovnalosti, proto je třeba zjednodušení systému podporování melioračního po stránce administrativní v Čechách, aby svou vleklostí a těžkopádností příslušné kruhy, mající o provedení meliorací zájem, neodstrašoval, nýbrž aby lehkostí postupu pro toto národohospodářsky důležité podnikání byly získávány. Rozčlenění správy v Čechách způsobuje mnoho práce papírové a málo práce faktické. Menší počet technických sil, o jehož zvýšení tak dlouho marně voláme, působí, že i při nadlidské práci techniků v této kategorii zůstáváme co do výsledků práce značně pozadu. Rozšíření melioračních úprav od pouhého zlepšení půdy ke zvelebení pozemků v údolích řek a tím zintensivnění produkce především masné, jest dalším důvodem pro podporu majitelů pozemků měrou daleko zvýšenou. Potřeba v tomto směru poroste, když dospějeme k úpravě toků velkých v zájmu plavby a elektrisace. Tu jest rozlišiti stavby náhradní v zájmu udržení dosavadní produkční schopnosti půdy, které jest požadovati od podniku úpravního, a stavby doplňovací za účelem využití nových hospodářských podmínek vodními družstvy s úměrnou podporou veřejnou. Jen tak v zájmu vydatného využití vodstva možno dospěti k rychlému vyřizování složitých projektů. Tyto však nesmí také zapomenouti, že podniky meliorační budou v prvé řadě potřebovati vodu v kratších obdobích pro účely vegetační, jimž v zájmu veřejném musí býti dána přednost a po případě na náklad veřejný pro ně voda ve spojení s jinými zařízeními zaopatřena.
Připomenouti zde ještě sluší úkaz, který konstatovati třeba, že není potřebí meliorací jen tam, kde přirozeně buď nedostatkem spádů pro odtok vody neb nedostatek vody v oblastech suchých nutí k technickému melioračnímu zákroku, nýbrž i tam, kde jinou činností státní správy takovýto škodlivý stav vzniká, Je to v údolí regulovaných řek.
Český severovýchod, východ a střední Čechy cítí co nejvíce v oblastech regulovaných toků řek Labe a Orlice. Nesoustavná regulace toků způsobila namnoze velmi vysoké hospodářské škody. V trati regulovaného Labe, kde důsledky regulace pro parcielnost práce nejsou dostatečně podporovány, vzniklo však mnoho škod hospodářských, jichž výše jsou nedozírné. Dobrá labská luka změněna v suchopáry, každoroční hnojivé záplavy minuly a sklizně sena klesly na a pod minimum. Změniti luka v pole někde nejde pro vzdálenost neb inundaci a tak vznikla provedením regulace škoda, kterou nutno napravovati.
Náklady těchto meliorací jsou však tak vysoké, že při obyčejné dotaci z melioračních fondů není soukromníkům možno práci tuto podniknouti. Je proto jistě oprávněným volání, že současně s regulací musí býti provedena veřejným nákladem také meliorační kostra dotýkaného území, aby tak bylo vyvarováno hospodářským škodám, těžce postihujícím jednotlivé soukromé majitele pozemků těchto oblastí a národohospodářskými důsledky pak celý stát.
Není tomu dávno, kdy měli jsme pro tato samozřejmá práva velmi malé pochopení u příslušných činitelů správních a vítáme vřele změnu kursu, který začíná uznávati, že zájmy zemědělské jsou též zájmy celostátními, které nesmí býti pomíjeny.
Naše střední Labe má v této činnosti již svoji historii a volání, aby spolu s regulací a kanalisací byla zároveň provedena na veřejný účet kostra meliorační, má své, v práci této sešedivělé zastánce. A přece nepostoupili jsme ještě k tomu, aby tato tužba byla jako samozřejmost plněna. Na veliké trati částečně regulované řeky máme teprve jedno družstvo meliorační v práci a několik menších v projednávání. Doufáme, že docílíme onoho pochopení, které tato gigantická práce zasluhuje a že polabský meliorační spolek, který k hájení těchto zájmů zakládáme se sídlem v Kolíně, bude míti onu podporu, která mu z národohospodářských důvodů přísluší.
Pro zemědělské rady, v jejichž obor působnosti spadá valná část veřejné služby pro zvelebení zemědělství, zejména hospodářského i sociálního posílení vrstev malozemědělských jest v rozpočtu ministerstva zemědělství velmi důležitá kapitola XVIII, tit. 3, Zemědělství, a specielně její § 2 "Hospodářství polní a lesní". Z položek této kapitoly dostávají především zemědělské rady státní dotace a podle toho, jak jednotlivé položky jsou prostředky vybaveny, může se rozvinouti činnost zemědělských rad.
Jestliže s tohoto hlediska posuzujeme státní rozpočet ministerstva zemědělství na rok 1925, resp. jeho XVIII. kapitolu, tit. 3, § 2, můžeme s povděkem konstatovati, že souhrn prostředků této kapitoly je ještě vyšší než souhrn r. 1924 (t. j. 47,806.434 Kč oproti 47,057.329 Kč z r. 1924), přes to, že rozpočet na rok 1925 není zatížen obnosem 12,600.000 Kč na podpory okresům postiženým živelními pohromami, kterýžto obnos zatěžoval rozpočet na rok 1924. Možno tudíž říci, že kap. XVIII tit. 3, § 2, je v rozpočtu na rok 1925 vyšší téměř o 13,500.000 Kč.
Dalo se tudíž očekávati, že v rozpočtu na rok 1925 odčiněna bude křivda, která byla způsobena veřejné službě zemědělské pro nejrozmanitější zvelebovací akce v nejširších vrstvách zemědělských v rozpočtu na rok 1924 tím, že oproti rozpočtu na rok 1923 byly jednotlivé položky silně redukovány. Stalo se tak proto, aby opatřen byl jednak obnos 12,600.000 Kč pro nouzovou akci v pol. 28, jednak nepoměrným zvýšením pol. 6 "Zemědělské a lesní družstevnictví" ze 3,530.000 Kč na 18,000.000 Kč. Obě tyto položky dohromady činily 30,600.000 Kč, takže na všechny zvelebovací akce ostatní zbyl nepatrný obnos 16,457.329 Kč pro Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko.
Zemědělské rady domáhaly se usilovně, aby chyba, která se zde stala, byla napravena v rozpočtu na rok 1925. Bohužel, chyba tato je napravena jen částečně. Jsme plně spokojeni s dotováním položek 23-29, zejména jsme vděčni za to, že byly dány dostatečné prostředky k opatřování hospodářských strojů pro malozemědělce. Naprosto však nemůžeme býti spokojeni s úpravou položek 7, 9-21, 28 c, kde buď zachovány byly nešťastné redukce z r. 1924 nebo dokonce byly provedeny další škrty. Zde staly se skutečně nesrovnalosti, které tím více vyniknou, srovnáme-li je s položkami jiných titulů nebo kapitol. Uvádíme zde jenom příklady:
Na hospodářské výstavnictví vřazeno bylo do rozpočtu na rok 1923 500.000 Kč. Položka tato byla r. 1924 zmenšena na 250.000 Kč a redukce tato ponechává se v rozpočtu na r. 1925.
Hospodářské výstavnictví je ve státním rozpočtu podceňováno. Přehlíží se výchovný i propagační význam výstav, jaký tyto nesporně mají, jak pro ostatní obyvatelstvo našeho státu, tak pro cizinu. Poukazujeme zde jen na říšskou hospodářskou výstavu.
Říšská hospodářská výstava je nezbytností, před kterou materielní oběti musí ustoupiti do pozadí. Má-li se tato výstava před cizinou důstojně representovati - a na tom musí míti zájem stát - pak musí ti činitelé, kteří rok co rok podávají na výstavě přehledy nejen své činnosti, nýbrž i přehledy národohospodářského vývoje zemědělského, míti aspoň nejnutnější prostředky, aby vystavovati mohli. Poukazujeme, že jen účast českého odboru Zemědělské rady v Praze na jarní výstavě Zemědělské jednoty vyžaduje nákladu přes 200 tisíc Kč, pro který nemá český odbor Zemědělské rady vůbec úhrady a který posléze musí hraditi z položek k jiným účelům věnovaných.
Zajisté je nesrovnalostí, která podivně působí, jestliže ministerstvo zemědělství věnuje na veškeré zemědělské výstavnictví v republice částku 250.000 Kč a naproti tomu v témže rozpočtu na zřizování závodních drah pro koňské závody zvyšuje svůj příspěvek ze 150.000 Kč na 400.000 Kč.
Státní dotace na akce zalesňovací, jichž význam pro stát a zemědělství netřeba zajisté dokazovati, preliminuje se v rozpočtu na rok 1925 v částce 2 mil. Kč, tedy obnosem o 1/2 mil. menším, než jakým byl v rozpočtu na rok 1924.
Položka "Zemědělské stavitelství" jest dotována opětně jen 50.000 Kč, ačkoliv ještě roku 1923 měla částku 718.000 Kč.
Ministerstvo veř. prací bylo vybudováno na podkladě obdobného správního orgánu rakouského, který byl původu novějšího. Zdá se, že vedoucí myšlenkou bylo v jistém období vývoje soustředění technické práce v jednom oboru správním. Toto nestalo se důsledným, nebylo proveditelno a nyní zase jest uvážiti, je-li na místě separovati technické odborníky od správy celkové. Zatím co se právní živel uplatňuje všude a snadno se potřebám správy přizpůsobuje, jest výlučnost technických orgánů pociťována jako nedostatečný styk s potřebami celku a pramen řady nesouladů.
Činnost technická vyplývá z hospodářských potřeb a musí se těmto přizpůsobovati, nikoliv život technickým teoriím s jich obtížnou aplikací na místní poměry. Není-li v tomto směru pohotovosti a příslušného styku se životem, vidíme uplatňování projektů dobou již překonaných, jimž se brání moderní kruhy technické a docela i praktický smysl vlastních zájemníků.
Jediným východiskem z těchto obtíží je vrátiti zase inženýry k úzkému styku s hospodářskými potřebami jednotlivých oborů správních, a zvláště správní úřednictvo v zájmu jeho rozhledu odspecialisovati. Naproti tomu tvůrčím inženýrům musí býti dána příležitost k uspokojivé a plodné práci v podnicích a volná cesta všemu, co si již dnes razí nové směry; nezbývá, nežli kruh výlučnosti v zájmu celého stavu rozraziti úplně a technický svět připoutati ke práci hospodářské. - Budoucí reforma správy jistě zasáhne i do organisace tohoto ministerstva.
Úkoly plavební společnosti bude přimknouti více organisaci dopravy. Vodotechnické hospodářství musí dostati směr, aby šetřilo zájmů všech státních elementů jak po stránce úprav vodních, využití vody po stránce vodohospodářské i po stránce opatření enerige.
V rámci ministerstva veř. prací obstarává se i správa civilní dopravy vzdušné. Výsledky práce v oboru tomto jsou velice cenné a pozoruhodné, ač musíme přiznati, že náklady na podporování letectví jsou značně vysoké, snad v zájmu uhájení posice v tomto oboru v budoucnosti, dosud však s výsledky praktickými pro mírové hospodářství výši nákladů neodpovídajícími. Státní podniky v rámci ministerstva veřejných prací spravované, vykazují podle rozpočtu na rok 1925 výsledky, jež možno prohlásiti za velice potěšitelné. Pasivita některých podniků mění se v aktivitu, ovšem nelze ještě přesně posouditi do jaké míry, dokud nejsou známy výsledky jednání reparační komise a tím zatížení těchto státních podniků v účtě investičním.
Úkaz, že státní podnik pasivní se udržuje v zájmu zaměstnanosti dosavadních pracovních sil, smí býti jen velmi dočasný. Je povinností jeho správy, aby v nejbližším rozpočtu byla záležitost vyřešena uspokojivě. Buď takový podnik stačí učiniti aktivním soukromý podnikatel a je lépe jej prodati, nebo musí nastati podstatné změny provozu i jeho rázu. Podle potřeby musí se přikročiti k podnikům náhradním a v případech nezbytnosti sáhnouti i k jiným sociálním opatřením. Avšak trvalá pasivita některého státního podniku musí býti vyloučena. Je-li státní podnik pasivním v důsledku snad jiného úkolu, je účelnějším poskytnouti náhradu za jeho konání přímo, jen aby byl dosažen o jeho hospodaření jasný obraz.
Vodohospodářské podnikání v oboru ministerstva veř. prací předpokládáme způsobem, který - jak jsem již dříve řekl - bude respektovati i zájmy ostatních interesentů, a proto připomínám zde usnesenou resoluci melioračních zájemníků na schůzi v Kolíně ze dne 28. září t. r. Na schůzi této po výkladech odborníků o situaci vodních staveb na středním Labi zaujmuto shromážděnými interesenty toto stanovisko:
1. Pokládají za vhodno, aby bylo pokračováno co nejúsilovněji v úpravě středního Labe.
2. Jsou přesvědčeni, že ve vhodné kombinaci podniku vodocestného s využitím vodních sil a pronikavou meliorací pozemků jde i o sobě o podnik rentabilní v rámci řešení, navrženého inž. Kobzou.
3. Předpokladem tohoto projektu je však vybudování nádrží na přítocích, zvláště veliké nádrže u České Skalice a skupiny nádrží v povodí orlickém. Žádají za jich urychlené provedení a zvláště úplné zabezpečení půdy v rámci prováděné půdní reformy v době co nejkratší i na účet pozemků státních. Spokojují se a pokládají v účelném rozměru za vhodno, aby pozemků bylo dočasně použito jako náhradních ploch za inundaci v rámci projektu vodocestného v případě, že tato zařízení jim budou k disposici i pro letní závlahy a v rámci jednotných melioračních projektů budou výstavbou nádrží v prameništích obmezena na míru jen nejnutnější.