Naši učitelé jsou šikanováni, právní ochrana školské práce není zabezpečena, školství je odvislo od úřadů politických, naši školští činitelé jsou znepokojováni.
Mám v ruce školský leták podepsaný Franciscus Archiepiscopus, v Praze 5. Augusta, imprimatur jeho, ke kterému je ještě přídatek, a zde pod 13. bodem čteme toto: "Žádáme, aby školní úřady opravdově a přísně zamezily ponoukání a svádění rodičů a dětí osobami učitelskými k odhlašování z náboženství ať při zápisu nebo před ním, ať ve škole nebo mimo školu. Jest zřejmě nepřípustno, aby školní osoby, učitelé, agitovali proti kterémukoli vyučovacímu předmětu zákonem uznanému. Když školní úřady vydaly vynesení proti učitelské agitaci proti návštěvě náboženství, psaly listy pokrokových učitelů, že si pokrokoví učitelé nedají vzíti právo poučovati i ve škole děti a skrze ně rodiče o jejich právech, a že budou ponoukati proti náboženství dále. Takovéto počínání jest urážkou občanů. Dnes každý občan umí čísti a v novinách se dávno dověděl, jaké má právo stran náboženství ve škole. Nepotřebuje žádný občan poučování od pokrokových učitelů. Jestliže tedy při zápisu nepodává sám od sebe žádost o zproštění jeho dítěte od návštěvy náboženské hodiny, znamená to, že občan považuje náboženství za povinný předmět a že tedy dítě musí choditi na náboženství v nejbližším školním roce. Proto katolíci, stůjte na stráži, a kdyby při zápisu se Vás úřední školní osoba tázala, bude-li choditi dítě na náboženství, ohraďte se proti takovým otázkám jako nezákonným a žádejte ihned, aby správce školy sepsal o Vašem protestu s Vámi protokol a aby tento protokol byl předložen školním úřadům výše. Nebojte se! Jen rázným zakročením proti takové potutelné agitaci doděláme se nápravy. Také důstojní páni katecheti nechť bdí při zápisech nad nestranností, jak už na mnohých místech to loni činili."
Dámy a pánové! Čpí to udavačstvím. Týká se to tak zv. malého školského zákona, který jsme přijali dne 13. července roku 1922 a kterým se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských. Tam mezi povinnými předměty bylo připuštěno také náboženství, ale bylo také ihned řečeno: S výhradou § 3, odst. 5. A tento § 3, odst. 5, jak se ctěná sněmovna pamatuje, zní: "Žáci bez vyznání nebo vyznání státem neuznaného jsou všeobecně zproštěni povinnosti, aby se zúčastnili vyučování náboženství. Žáci vyznání ostatních budou okresním úřadem školním na Slovensku a na školách menšinových příslušným okresním (obvodním) inspektorem školním zproštěni této povinnosti, požádají-li o to písemně nebo protokolárně jejich rodiče nebo jejich zástupci."
Jsem přesvědčen, že žádný učitel se nedopustil něčeho nezákonného, jestliže na tento 5. odstavec §u 3 malého školského zákona rodiče upozorňuje. Že rodičové zákon nedosti dobře znají, zvláště v jeho různých finesách, je pochopitelné a je občanskou i úřední povinností každého učitele, aby po této stránce rodiče svých žáků instruoval, a jestliže se zeptá rodičů na začátku školy, chtějí-li do vyučování náboženství své děti posílati, je to jeho povinností, a nejen jeho právo. (Výborně!)
Byl bych rád, kdyby ministerstvo školství v této věci brzy učinilo jasno. Já jenom ministerstvu školství připomenu opatření, které v otázce vyučování náboženství ve Francii bylo učiněno již před 43 roky. Tehdy byl vydán dekret měnící podmínky vyučování náboženství ve veřejných ústavech středoškolských a ten zní takto: President republiky Francouzské po zprávě ministra veř. vyučování - tehdy ještě také kultu - slyšev vyšší radu veřejného vyučování, nařizuje: Článek I. "V ústavech veřejných středoškolských přání otců rodin bude vždycky dotazováno, sledováno a uposlechnuto, pokud se týká účasti jejich dětí na vyučování a cvičeních náboženských." Článek II.: "Vyučování náboženské bude poskytováno služebníky různých kultů v ústavech školských mimo hodiny vyučovací." K tomu byl cirkulář z 24. ledna 1882 rozesílaný inspektorům: "Budete bdíti nad tím, aby přání otců rodin bylo vždycky konsultováno, t. j. zkoumáno, sledováno a uposlechnuto, pokud se týká účasti jejich dětí na vyučování a cvičeních náboženských. Z toho důvodu ředitelé středoškolských ústavů musí udržovati zvláštní registr, t. j. zvláštní arch, na němž vedle jména každého žáka budou zaneseny s podpisem otce anebo jeho ověřeného zástupce odpovědi na tyto otázky: 1. Pan X. Y. přeje si ano či nic - aby žák sledoval vyučování náboženské a cvičení náboženská? Které vyučování a která cvičení?" Dále se má naznačiti kult, jejž chce sledovati. "Připomeňte ředitelům ústavů, že jsou odpovědni za striktní dodržování vůle a přání otců rodin."
To je jasné, a myslím, že není žádné překážky, aby ministerstvo podobné opatření učinilo, aby konečně přestalo šikanování našeho učitelstva.
Dámy a pánové, končím. Chtěl jsem tím vším vysloviti jen přání, aby naše školství bylo jednotné, aby to bylo školství státní, státní nejen svou administrativní a budgetární jednotou, ale aby to bylo školství státní svou nejhlubší ideou, demokratické, republikánské a československé. Školství, které by bylo rozumně upraveno, které by bylo spravedlivě pečlivé o všechny vrstvy, které bydlí v tomto státě a které si žádají, aby školství jim ukazovalo lepší cestu k svobodě i sociální. Vždycky v české tradici bylo: "Osvětou k svobodě!" a šli jsme touto cestou osvěty k svobodě politické. Je dnes doba, kdy budeme musiti pomýšleti na to, jak konečně dosáhneme i plné svobody a spravedlnosti sociální, a té dosáhneme nejenom bratrstvím, ale zejména opravdovou osvětou a vzdělaným, moderním školstvím. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále paní posl. Rosolová-Chleborádová.
Posl. Rosolová-Chleborádová: Slavná sněmovno! Letošní rozpočet ministerstva školství je o 78 mil. menší, než byl roku loňského. Vidíme, že zásada šetření uplatnila se právě tam, kde by se nejméně uplatniti měla. Školský rozpočet musí se přece přibližovati potřebám nové doby. Peníze vynaložené na vzdělání nejsou peníze ztracené. Ty se velmi dobře úrokuje a je lépe stavěti školy než věznice. Škola, "dílna lidskosti", přetvořuje duši člověka, naplňuje ji vznešenými poznatky vědy, zušlechťuje a umravňuje, povznáší a zjemňuje ji. Probouzí touhu po poznatcích větších a dalších, nutí k další duševní činnosti a čím dále člověk ve vědách postupuje, tím širší otevírají se mu brány a člověk s úžasem pozoruje, že příliš krátký je lidský věk, než aby obsáhl všecka odvětví veliké vědy. Člověk cítí svoji malost a zároveň chápe velikost lidského ducha. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Jaké to veliké poklady ve vědě nahromadil tento duch a jakých vymožeností dosaženo bylo hlavně ve vědách technických za poměrně krátkého trvání vysokých škol, obírajících se tímto oborem! Tisíckráte vrátí se státu zpět, co vydá na vzdělání svého občanstva. Nemůžeme si naříkati, že by náš stát na tomto poli nedělal vše, co je možno za dnešních hospodářských poměrů. Jsou nám známé všechny naše nedostatky ve školství, je potřebí mnoho, ještě velmi mnoho, jsme však státem malým a musíme pozvolna napravovati a doháněti, co nám bylo ve starém Rakousku upíráno. Při hesle "Šetřiti" nesmíme zapomenouti, že jsou ústavy, na nichž by se šetření nevyplácelo. Jsou to na prvém místě naše vysoké školy, university, techniky, vysoká škola zvěrolékařská, zemědělská atd.
Kapitola o vysokých školách je pro nás Moravany kapitolou smutnou. Stále a stále vynořují se pověsti, že zrušena má býti filosofická fakulta při brněnské Masarykově universitě. Budiž mi dovoleno krátce zmíniti se o této brněnské fakultě filosofické.
Když zákonem revolučního Národního shromáždění dne 28. listopadu 1919 byla zřízena Masarykova universita a když tím byl splněn dávný kulturní požadavek národa českého, za nějž manifestovalo se na stu, ba na tisíci veřejných schůzích v Čechách a na Moravě a za který byla v Brně prolita česká krev, byla tato Masarykova universita zřízena tak, jak si ji národ vždy představoval a jak to hovělo samozřejmě potřebě kulturní a učebné. Měla 4 fakulty: lékařskou, právnickou, přírodovědeckou a filosofickou. Fakulta filosofická, pro niž nebylo ani poslucháren, ani vědeckých ústavů, vstoupila v život nejpozději, sotva pro ni několik místností bylo adaptováno. Ale rychlý její vzrůst ukázal, jak naléhavou byla potřebou, jeť stav jejího posluchačstva tento: Roku 1921/1922 měla 128 posluchačů, roku 1922/1923 164, 1923/1924 245, 1924/1925 270. Velký počet přípravných zkoušek filosoficko-pedagogických i státních učitelských ukazuje, jak plně koná svůj úkol prakticko-vychovatelský. Ale pracuje se na ní horlivě také vědecky. Mluví o tom vedle rigoros a promocí filisofických též knihovna odborných spisů, kterou vydává její profesorský sbor a jež již obsahuje 10 svazků. Profesoři působí ve vědeckých i lidově-výchovných podnicích v Brně i celé Moravě a nad to pomáhají přednáškami a seminárnímí cvičeními i v Bratislavě v oborech tam dosud nezastoupených. Tak filosofická fakulta vykonává dvojnásobný úkol. Jednak uceluje jednotné odborné vzdělání sesterských fakult, jednak je střediskem kulturního života moravského. Lze si stěží představiti, že by Brno, Morava byly zbaveny tohoto ústředního nervu svého vzdělanostního ruchu.
Místo její v Brně není nikterak nahodilé, ani bezvýznamné; jenom centrální postavení ve středu Moravy umožňuje moravskému studentstvu konati na ní svá studia vysokoškolská. Kdyby byly filosofické fakulty jenom v Praze a v Bratislavě, bylo by mnohým studentům moravským namnoze znemožněno dále studovati, a to nejen pro velkou dálku a náklady s cestou spojené, ale i z důvodů jiných. V Praze jsou universitní ústavy, posluchárny a semináře tak přeplněny, že se tam intensivní práce vědecká, ano i průprava pro odborné zkoušky napolo znemožňuje. V Bratislavě není a dlouho ani nebude pravého vědeckého prostředí. V Brně mají vědecké semináře asi po 20 členech, což je počet pro naukovou práci a odbornou výuku přiměřenější. Styk učitelstva se žactvem je tam velice důvěrný. Klid ke studiu nezbytný poskytuje město v dokonalé míře. Sociální opatření chudého studentstva, z něhož se zpravidla rekrutují posluchači filosofické fakulty, jest v Brně s jejími kolejemi, podpůrnými spolky, městskými stipendiemi daleko snažší než v Praze nebo v Bratislavě. Morava pokládá svou filosofickou fakultu za ústav stejně drahý jako důležitý, a když se loni s křesla ministerského ozval návrh na její zrušení, které se jako letos maskovalo formulí "Spojení filosofické fakulty v Brně a v Bratislavě", protestovala celá Morava všemi vrstvami svého obyvatelstva. I letos proti tomuto návrhu, sotva se vynořil, ozval se všeobecný odpor.
Ministerstvo odůvodňuje svůj návrh důvody úspornými; jsou dílem malicherné, dílem zdánlivé. Malicherné, ježto položka 1 milion 600.000 Kč pro filosofickou fakultu preliminovaných je opravdu nepatrnou částkou ve státním rozpočtu, tak nepatrnou, že naprosto nevyváží ani setiny kulturních ztrát s jejím škrtnutím spojených. Jsou však jenom zdánlivé. Nikdy tento rozpočet nebyl vyčerpán, ježto ministerstvo neobsadilo posud všech preliminovaných profesorských stolic. Po této stránce, jakož i po stránce výstavby vědeckých ústavů, filosofická fakulta v Brně byla přímo odstrkována, projevujíc při tom vzácné sebezapření, když po léta neměla ani vlastních poslucháren a když se při výstavbě ústavů spokojuje nenákladnými přístavky nádvorními v budově rektorátní. Ale ani zamýšleným spojováním s filosofickou fakultou v Bratislavě nic by se neušetřilo. Náklady na profesory, kteří by přece nemohli býti propuštěni, by neklesly, nýbrž náhradou za dojíždění do Bratislavy, kde není pro ně bytů, by naopak stouply. Stěhování ústavu do Bratislavy by daleko převýšilo několikaletý náklad na jeho udržováni v Brně. V rámci zmíněných těsných poměrů je brněnská fakulta filosofická skoro vybudována. Kdyby vláda konečně jmenovala profesory, jejichž stolice v Brně jsou preliminovány, a provedla stavby, které byly již v rozpočtu schváleny, byla by filosofická fakulta v Brně již hotova a prospívala by dvojnásobně národnímu, vědeckému a kulturnímu životu Moravy a Slezska.
Nikoliv rušiti, nýbrž dobudovati tuto mladou a svěží fakultu, jak ukládá zákon revolučního Národního shromáždění, k r. 1930, mělo by býti programem školské správy, programem, jemuž neubývá na činnosti a závažnosti tím, že jeho provádění je tak laciné, s finančními potřebami spořící republiky dobře srovnatelné.
Rušení této fakulty odůvodňuje se taktéž nadprodukcí inteligence s vysokoškolským vzděláním. O tomto důvodu promluvil prorektor dr. Weyr při instalaci nového rektora Masarykovy university dr. Babáka dne 23. listopadu takto:
"Jako jeden důvod uváděla se skutečnost, že máme v našem státě nadprodukci lidí s vysokoškolským vzděláním, kteří po ukončení svých studií marně hledají praktické zaměstnání. Vůči tomu nutno se vším důrazem prohlásiti, že by špatně chápal poslání vysokých škol, zejména universit, kdo by v nich spatřoval výhradně jen nebo v prvé řadě přípravky ku praktickým povoláním. Pak arciť bylo by správné zrušiti výrobnu, jakmile by se ukázalo, že je výrobků nazbyt, tak jako se zrušuje nebo zaniká továrna, po jejíchž výrobcích není dostatečná poptávka. Hlavním účelem universit není však ona výroba, nýbrž pěstování věd. Není pochybnosti, že tímto účelem stávají se tyto university s hlediska běžného názoru materialistického, který jest jedním ze smutných znaků dob poválečných, ústavy naprosto přepychovými, luxusními. Kulturní jednotlivci - a ne jinak celé kulturní národy - mají však určitých přepychů nezbytně třeba, a tím se liší právě od méně kulturních činitelů, kteří zde nevidí nezbytnost, nýbrž zbytečnost, která musí ustoupiti důležitějším potřebám.
Tím dospěla jsem k druhému důvodu, jenž spočívá v názoru, že naše vysoké školy příliš zatěžují státní rozpočet, a v jejich zrušení spatřuje tudíž účelnou akci úspornou. Nemohu si však představiti, že by v miliardovém rozpočtu poměrně skromná položka, která by se mohla vymýtiti podobnými restrinkcemi, znamenala nějaké znatelné zatížení a že by právě tato položka byla ze všech ostatních rozpočtových položek ta nejzbytečnější. Nedovedu dále chápati, že bychom za úsporu, která by v nejpříznivějším případě činila snad několik set tisíc korun ročně, chtěli na sebe vzíti před celou veřejností tuzemskou a mezinárodní odium, že zrušujeme v celku nebo částečně to, oč jsme téměř půl století houževnatě bojovali a co jsme prohlašovali za nejaktuálnější národní nezbytnost."
Podíváme-li se na rozpočet pro vysoké školy na rok 1925, vidíme, že v rozpočtu na rok 1925 srážejí se mimořádné dotace vědeckých ústavů vysokých škol brněnských do té míry, že vlastně jest opatřování další vědecké výzbroje - přístrojů, knih, časopisů atd. zastaveno, ba dokonce pohon ústavů těch po stránce badatelské i vyučovací ohrožen, t. j. opatřování věcí spotřebních. Řádné dotace jsou u srovnání s poměry nákupními před válkou dnes sotva poloviční, dokonce třetinové, ba čtvrtinové, takže z nich není možno dokupovati vědeckou výzbroj ústavů, ba nestačí naprosto na opatřování drobných výdajů, takže pouze přisazováním mimořádných dotací mohou ústavy býti činné. Jestliže mimořádné dotace odpadnou nebo se scvrknou na zcela nepatrné částky, utrpí práce výzkumná nejtěžší škody, a aby se konání praktických cvičení, demonstrací a pokusů v přednáškách umožnilo, nezbude než zvyšovati laboratorní taxy, beztak již dosti vysoké, a shrnouti náklad jich docela na posluchačstvo, nebo praktický výcvik posluchačstva obmeziti na míru nejmenší. Ale i ústavy, ve kterých se nekonají praktická cvičení atd., budou těžce poškozeny, protože při drahotě cizích knih, časopisů atd. nebude lze z nepatrných řádných dotací tyto náklady krýti.
Nejhorší však je, že nové vysoké školy, jako jsou školy brněnské, teprve si vědeckou výzbroj opatřují, i vyžadují si ještě řadu let bohatých mimořádných dotací, aby mohly po té stránce požadavkům nové doby vyhovovati; tu jest redukce mimořádných dotací daleko těžší než u škol dlouho trvajících, které si mohly i při nepřízni vídeňských vlád přece jen jak u řádných, tak občasných mimořádných dotací nejdůležitější vědeckou vyzbroj již dávno v průběhu let nahromaditi, ostatně jim bylo po převratu bohatě přáno.
Uspoří-li se na vysoké zvěrolékařské škole v Brně na př. letos 600.000 Kč tímto způsobem, znamená to tedy úplné podvázání jejího dalšího vývoje a veliké ohrožení už i prostého normálního chodu. Nelze si také představiti ani na př., že by z nepatrných řádných dotací mohly se tu prováděti práce disertační (doktorské), leda by se přesunul i tento náklad úplně na kandidáty; ale za dnešních poměrů si jich mnoho rozmyslí do takových a jiných nákladů se pouštěti, i klesne tu produkce vědecká vůbec a speciální zvýšení vědecké úrovně absolventů měrou velmi značnou.
Kdyby se měly při drahotě pomůcek vědecké ústavy spokojiti s řádnými dotacemi a obejíti se pokud možno bez mimořádných, bylo by nezbytno zvýšiti dnešní řádné dotace nejméně čtyřnásobně až pětinásobné. Ale novým vysokým školám je nutno přidati ještě dotace mimořádné, anebo jim pro řadu nejbližších let poskytovati řádné dotace mimořádně zvýšené.
Mají-li vysoké školy brněnské splniti svoje vědecké poslání, musí se jim věnovati zvláštní přízeň vlády. Nedávejme zbytečně miliony na technické vysoké učení v Brně, a věnujme oněch 5 milionů ještě českým vysokým školám brněnským a nebude trvati dlouho, budou vysoké školy brněnské chloubou a ctí republiky. Tímto není řečeno, že bychom na Moravě nepřáli vysokým školám v Praze; nechť vláda, pokud jen možno, hledí vzorně vybaviti svá vysoká učiliště jak v Praze, tak i v Brně a v Bratislavě. Nebudiž mi zazlíváno, přimlouvám-li se vřeleji za vysoké učení brněnské, poněvadž brněnská Masarykova universita je učiliště nové, které potřebuje zvláštní pozornosti jak se strany ministerstva, tak se strany vlády.
K otázce středních našich škol dovolila bych si v této rozpravě obrátiti se zde na přítomného pana ministra, aby ministerstvo školství a nár. osvěty postátnilo všecky střední školy na Moravě a v Čechách, zvláště když dotace samosprávným svazkům byly tolik seškrtnuty. Podíváme-li se na střední školství v Čechách a na Moravě, užasneme, jaké nadpráví mají ještě Němci a kolik zbytečných škol vydržuje Československá republika. Zde by se dalo velmi šetřiti a nepotřebovalo by se šetřiti na vědeckých ústavech českých. (Tak jest!) Divili jsme se, když četli jsme v novinách německých, když před prázdninami ministerstvo školství spojilo v Praze německé střední školy, že z toho byl tak veliký rámus. Jestliže se podíváme na čísla, vidíme, že toto spojení škol středních bylo velmi nutné a spravedlivé. Německé klasické gymnasium v Jindřišské ulici má 241 žáků, nejslabší české gymnasium na Žižkově má 264 žáků a nejsilnější v ulici Hálkově na Král. Vinohradech má 500 žáků, tedy právě asi dvakráte tolik, kolik německé. Německé reálné gymnasium, také v Jindřišské ulici, má 235 žáků, německé reálné gymnasium v Praze III., ve Zborovské ul. 447 žáků. Nejslabší české reálné gymnasium v Truhlářské ulici má 430 žáků, tedy právě asi tolik, kolik nejsilnější německé. Nejsilnější české reálné gymnasium na Vinohradech ve Slovenské ulici má 735 žáků. Kdyby byla obě německá reálná gymnasia spojena, měla by 682 žáků, t. j. asi tolik, kolik gymnasium v Křemencové ulici se 681 žáky a gymnasium na Smíchově se 694 žáky.
Německá reálka v Mikulandské ulici má 421 žáků, nejslabší česká reálka v Dušní ulici má 359 žáků.
Čtyři české reálky mají přes 500 žáků, a z nich reálka na Žižkově dokonce 688 žáků. Jak neoprávněný byl nářek Němců, dokazuje nejlépe zápis do I. třídy. Do německé reálky v Praze II., která vznikla spojením dosavadních dvou reálek, bylo letos zapsáno jen 43 žáků. Srovnejme to s českými reálkami. Nejslabší reálka v Dušní ulici má v I. třídě 65 žáků, nejsilnější v Karlíně a na Smíchově po 120 žácích. Při tom je reálka na Smíchově umístěna jen provisorně. Je pravda, že dva německé ústavy v Jindřišské ulici jsou špatně umístěny v činžáku, ale za to budovy v Mikulandské ulici a hlavně ve Zborovské třídě odpovídají všem požadavkům.
Poněvadž v nejkratší době má se tabáková režie vystěhovati z budovy německého gymnasia ve Štěpánské ul., bude se tam moci německé gymnasium z Jindřišské ulice přestěhovati. Spojí-li se obě reálná gymnasia dohromady, budou míti německé střední školy v Praze krásné a všem moderním požadavkům vyhovující budovy.
Co naproti tomu má říkati naše česká reálka v Podskalí, reálka na Smíchově, reformní reálné gymnasium v Bubenči a všechny naše dívčí ústavy, jako Krásnohorská, dívčí gymnasium v Soukenické ul., na Smíchově, ve Slezské ul. a dívčí reálka v Holešovicích. Krásnohorská ceká již na novou budovu plných 35 let. Jak rádo by se na př. dívčí gymnasium ze Soukenické ul. přestěhovalo do Jindřišské. Ať tu výměnu Němci zkusí.
A teď se ještě podíváme trou blíže na německé žactvo německých středních škol v Praze. Na německém klasickém gymnasiu v Jindřišské ulici je 241 žáků a z toho 114 židů, na reálném gymnasiu tamtéž z 235 žáků je 130 židů, na státním reálném gymnasiu ve Zborovské ulici ze 447 žáků 192 židů a na státní reálce v Mikulandské ulici ze 241 žáků 121 židů, čili ze všeho německého žactva ve Velké Praze je 42% židů.
Z těchto čísel je nejlépe viděti, kdo vlastně udržuje německé školy v Praze. Je skutečně s podivem, jak židé lpějí na německých školách, když, jak je všeobecně známo, duch těchto škol není židům nikterak příznivý. Vždyť němečtí profesoři pod vedením profesora Horpynky plovou čím dále tím více ve vodách hakenkreuzlerů. Spolek německých profesorů přijímá za členy jen Němce, profesory židovského vyznání nepřijímá vůbec, tím méně ovšem profesory jiné národnosti, třebas by učili na německé škole. Spolek dokonce s neobyčejnou vřelostí doporučuje ve svém časopise hakenkreuzlerovský orgán "Sudetendeutsche Tageszeitung", a výsledky toho je viděti. U školských úřadů se množí stížnosti židovských rodičů na chování nejen profesorů, nýbrž i ostatního žactva vůči jich dětem. Nechť si jen židé uvědomí, jak by s nimi byli Němci dnes zacházeli, kdyby světovou válku byli vyhráli. Ale snad i oni přijdou jednou k rozumu, a pak ovšem to nejvíce pocítí německé školství v Praze, Brně, Mor. Ostravě a všude jinde.
Ale jako v Praze, tak je tomu také i na státních německých středních školách celých Čech. Němci mají jedinou střední školu v Čechách, která má přes 500 žáků. Jest to reálka v Chebu s 515 žáky, z čehož však je 69 cizozemců. Českých středních škol, které mají 500 nebo více žáků, je celkem 22, a z těchto má reálka v Hradci Král. 813 žáků a reálka v Písku dokonce 825 žáků. Z těchto všech čísel je patrno, že nadpráví, které měli ve školství Němci za Rakouska, mají ještě dnes v Čechách a což teprve u nás na Moravě, kde mají němci i letos o 11% více středních škol než Češi.
Stav národního školství v Čechách a na Moravě není v ohledu národnostním o nic lepší, než na školách středních. Němci nemají příčiny ke stížnostem. Mají stále více nežli vládnoucí národ Češi. Jedna věc je velmi pozoruhodná za dnešních dob, je to velký úbytek žactva. V Čechách na příklad máme 386.104 žáky, minulého roku 440.430 žáků. Úbytek na školách obecných je 58.386 žáků. Na německých školách úbytek 30.970 žáků. Při tak značném úbytku žactva musí dojíti k celkovému úbytku tříd, neboť nejsme takovými boháči, abychom udržovali školy při 10 nebo 15 dětech. Je tu však míti při tom mnoho ohledů, a to hlavně na školy menšinové. Poměry poválečné zavinily, že úbytek dětí je zjevem přechodným. Zemská školní rada velmi blahovolně postupuje při zrušování německých škol. Žádáme, aby tuto blahovolnost měly zemské školní rady také při zrušování škol českých. Dle návrhu zemského správního výboru mělo se zrušiti asi 198 škol německých se 195 definitivními třídami, spojení tříd bylo nařízeno) 192 případech a zemský výbor nedal souhlasu k vydržování 59 zatímních poboček. Byly však zrušeny jenom 93 třídy na školách obecných a 8 na školách měšťanských. Byla ponechána řada německých škol, jichž počet dětí klesl na 20, tak na příklad: Horní Reuth 17 žáků, Neuenbrandt 19 žáků, Šitary 17 žáků, Rynartice 15, Bezdičky 17, Kohlink 14, Jizerka 19, Horní Žďár 16, Uhlenbach 14, Terezín 13, Klíčov 11 a ještě celá řada jiných. Tedy pro 11 žáků byla v Klíčově ponechána německá škola. Podle výsledků zápisů v r. 1924/25 bylo pozorovánáno, že na většině škol jsou nejslabší první třídy. Ačkoliv jsou ve velkém počtu přijímány dítky, které ani 6 roků nedosáhly. V 1. třídě má na příklad obecná škola v Grünthalu 14, v Husperku 14, v Jablonci 11, na druhé dívčí škole 10, v Jiřetíne 11, v Koníně 14, v Kořenově 7, v Žlučanech 16, v Horním Maxově 6, ve Mšeně 13, v Proseči 8, v Střední Smržovce 6 atd. Při takovém stavu věcí uznáváme, že nutno počet tříd zredukovati, zejména zrušiti zatímní a definitivní pobočky, nebo dočasně spojiti 1. a 2. třídu do té doby, než škole opět žactva přibude. Je však přece dbáti, aby nebyly rušeny školy málotřídní; zvláště tam, kde obce s velkým nákladem postavily školy, trpce snáší se redukce. Doufáme, že zemské školní rady věnují plnou pozornost provádění předpisu § 9, zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n. Při této příležitosti žádám opět, jako loňského roku učinil náš předseda klubu dr. Lukavský, aby ministerstvo školství co nejdříve předložilo zákon o zřizování obvodových škol měšťanských. V tomto návrhu je nutno dbáti toho, aby umožněno bylo každému občanu absolvovati školu měšťanskou tak, že by obvody rozděleny byly podle povahy kraje, schůdnosti cest a pod. O osobní náklad starati se musí stát, náklad věcný rozděliti se musí na župy, školní obce obvodů. Také je nutno odděliti správy školské od správy politické. Tento starý požadavek stále opakuje učitelstvo, neboť vidí nutnost, aby školství se samostatně vyvíjelo a nebylo závislo na úřadě jiném. Aby byl dosažen náležitý rozkvět měšťanského školství, bude nutno při úpravě platů pomýšleti na to, aby rozdíl požitků učitele obecných škol oproti učiteli školy měšťanské byl patrnější než je dnes. Za dnešních podmínek nebude učitel školy obecné se snažiti dostati se na školu měšťanskou, poněvadž mu přibude práce a rozpětí platové je velmi nepatrné. Máme dnes celou řadu měšťanských škol jak na Moravě, tak i v Čechách, na nichž není ani jediného zkoušeného učitele. Budiž mi dovoleno, abych při této rozpravě o školách obecných a měšťanských zmínila se ještě také o úmyslu vlády opět zavésti celibátní zákon pro učitelky. Jestliže některé provdané nesvědomité učitelky nekonají náležitě svých povinností, nelze odsuzovati celý stav a snad pomýšleti i na to, aby jednou nabytá již práva byla okleštěna. Nepřístojnosti dají se odstraniti novými prováděcími předpisy, aniž by trpěla podstata zákona ze dne 24. listopadu 1919, jímž nucený celibát učitelek byl zrušen. Co však velmi důrazně žádati musíme jest, aby školy národní vychovávaly žactvo národně uvědoměle a vláda musí již jednou uvažovati vážně o tom, je-li na prospěch státu a výchovy občanstva, jestliže tuto výchovu vedou učitelé neb profesoři, kteří stojí na stanovisku protistátním. Při této příležitosti považuji za nutné, zmíniti se zde o stavu školství menšinového, hlavně pokud se týče jeho umístění. Pro nás poslance je opravdu žalostno slyšeti a čísti o tom, v jak nedůstojných místech jsou namnoze školy, nesoucí jméno české státní školy.
Vzpomínám tu jen tak mimoděk na západní Čechy, kde zvláště toho pociťujeme, než i na jiných stranách republiky není lépe. Pohleďme na př. na severní Moravu a tu musí nás opravdu hořkostí naplniti, když konstatujeme, že na př. takový Šumperk má sice české školy obecné, měšťanské, školu obchodní, ba i reálku, ale ani jedna z těchto českých škol není dosud pod vlastní střechou. Obecnou školu dali do starodávných někdejších gardistských kasáren, obchodní přilepili ke škole německé s vrchní správou německou, měšťanku vrazili do dvora městské budovy, do bývalé tkalcovny a reálku mají po řadu let v budově zemské robotárny. Zajisté málo útulné a lákavé okolí pro snivého českého studenta.
Tak vypadá naše školství v městě, kde již měly státi budovy, které by českou mládež svým důstojným zevnějškem i vnitřní úhledností vítaly, nikoliv odpuzovaly. A co severní Čechy? O tom dále se ani nešířím. Mám však za to, že všichni, kdo čtou denní listy, často mají příležitost čísti o umístění menšinových škol našeho národa a státu naprosto nedůstojném. A co by tomu řekla česká veřejnost, kdyby se dověděla, že ve Šternberku-Smečně pro 18 padlých dívek je zřízen nádherný útulek v zámku s tak pohodlným a krásným zařízením, že leckterá dcera měšťanská o takovémto obývání nemá ani zdání. Žádám proto s tohoto místa pana ministra, aby se postaral o nápravu těchto trudných poměrů a místům, jichž se to týče, dal vystaviti vhodné budovy pro menšinové školy.
Doufám, že nebudeme musiti za rok znovu zde naléhati na uspíšení nutných staveb a že zvláště pro školy měšťanské, jež mají býti duševním chlebem malého lidu českého v krajích zněmčených, dostane se i řádného přístřeší, jakého potřebuje na př. měšťanka v Šumperku jako soli. S tohoto stanoviska nesmíme býti skoupí a nemístnými škrty v rozpočtu dělati na jedné straně úsporu problematické hodnoty, na druhé straně však poškozovati kulturní zájmy národa. Je žádoucno, aby v úvahu vzata byla hmotná stránka exponovaného učitelstva na školách menšinových, dále, aby splněny byly požadavky menšinových inspektorů.
Též školám odborným musíme věnovati zvláštní péči. Na řádném rozkvětu těchto škol závisí rozkvět našeho průmyslu a obchodu. Je nutno však dbáti toho, aby absolventi těchto škol věnovali se hlavně praktickému zaměstnání. Není správné přenechávati obchod a průmysl židům a Němcům. Naši lidé mají jistě tytéž schopnosti a mohou směle pustiti se na tuto praktickou dráhu. Není zdrávo státu, přeplňují-li se jeho úřady a domnívají-li se absolventi obchodních akademií, že nikde jinde než v úřadě není pro ně místa. Připomínám, že dosud platí přísloví: "Řemeslo má zlaté dno" a "v obchodu i když neteče, že přece jenom kape". Je povinností ministerstva školství hleděti k tomu, aby školy odborné vychovávaly pro život skutečné, praktické obchodníky, živnostníky a odvážné podnikatele.