Vážené Národní shromáždění, jsou však jisté nesrovnalosti v rozpočtu našeho ministerstva nár. obrany. Jedním z nich je veliký nepoměr důstojnictva a šarží vůči prostému mužstvu. Jen málo číslic: V r. 1921 měli jsme důstojníků 11.748, rotmistrů 14.470, mužstva 123.802. Roku 1925 budeme míti důstojníků 10.629, rotmistrů 11.387, mužstva 98.984, dohromady v roce 1921 150.000, r. 1925 121.000.
Stav mužstva snížil se o 20%, stav důstojníků a rotmistrů se však snížil pouze o 16%, ačkoliv již před tím byl mezi počtem mužstva a mezi počtem šarží značný rozdíl. R. 1921 měli jsme 65 generálů a r. 1925 jich máme už 111. Ze 65 na 111 jsme skočili za 3 roky u generálů. Měli jsme r. 1921 štábních důstojníků 2903, r. 1925 máme štábních důstojníků 4973, tedy za 3 roky počet štábních důstojníků stoupl z 2900 na 4900. (Slyšte!) Stav nižších důstojníků obnášel r. 1921 - 8133 a r. 1925 však pouze 5545; tedy kdežto u vyšších důstojníků počet nápadně vzrostl, u nižších důstojníků poklesl. Počítáme-li důstojníky-bojovníky, tedy generály zbraní, generální štáb, pěší, dělostřelectvo, letce, jezdecké, ženisty, telegrafisty, máme jich z celého počtu 10.629 pouze 5800, z toho je 215 důstojníků v ministerstvu, zbývá tedy t. zv. bojovných důstojníků 5585. Druhá polovice koná služby, jež jsou ovšem také potřebné, jež však mají býti co do počtu osob na nejnutnější míru omezeny.
Jak jsou rotmistři rozvrstveni na bojovníky a nebojovníky, o tom, bohužel, tabulka uvedená v rozpočtu ministerstva národní obrany nevykazuje podrobnějších dat, konstatujíc pouze, že máme 11.387 rotmistrů. Jak jsou však rozvrstveni na jednotlivé oddíly se zde neuvádí, ačkoliv by to bylo záhodno věděti.
Dále v rozpočtu ministerstva nár. obrany jest důležitý poměr prostých vojínů k šaržím. Národní obrana čítá prostých vojínů pouze 63.008, naproti tomu je 10.004 důstojníků, 11.200 rotmistrů, 2500 déle sloužících poddůstojníků a 33.410 mladších poddůstojníků. Dohromady tedy 57.114 šarží, důstojníků a poddůstojníků.
Vážené Národní shromáždění! To bije do očí! 63.000 mužů prostých a ti jsou vedeni 57.114 šaržemi, takže na jednoho prostého vojáka připadne 1 šarže! Myslím, že není potřeba býti odborníkem ve věcech vojenských, prostý ten fakt stačí na důkaz, že poměr mužstva k šaržím není v naší armádě takový, jak by toho úspornost vyžadovala.
Mám tedy za to, na tyto poznámky se omeziv, že by bylo jistě lépe, aby byl menší snad počet důstojníků a poddůstojníků, ale za to, aby byli řádně odměňováni za svoji zejména při bojovnících - velmi obtížnou a namáhavou službu. Anketa, která se konala 22. října letošního roku, jejíž stenografický protokol právě mne došel, byla opravdu dokladem kritických, ba skoro zoufalých poměrů, které v naší armádě zavládají. Plaťme řádně ty, kteří vlasti a obraně její slouží a neplýtvejme zbytečnými, přebytečnými vydáními na nadpoměrný počet šarží.
Při této příležitosti bych připomenul jenom požadavek spravedlnosti, tolikrát již s tohoto místa zdůrazňovaný, aby vojenským pensistům, zejména těm ubohým staropensistům, kteří jsou mezi pensisty nejubožejší mezi ubohými, bylo pomoženo, aby jejich bědy a nářky již jedenkráte byly umlčeny úpravou jejich opravdu žalostných a zoufalých poměrů.
To jsou, vážené Národní shromáždění, poznámky, které jsem chtěl učiniti k resortu ministerstva národní obrany. Neuvedl jsem jich mnoho, ale jsou jistě závažné.
V celém světě je dnes tendence omezovati zbrojení. Celá Společnost národů, zejména v poslední své schůzi v Ženevě konané, velkolepým způsobem zasazovala se o odzbrojení. Také ženevský protokol, podepsaný naší republikou v den národního státního svátku 28. října směřuje k tomu, aby i v Evropě otázka odzbrojení byla uvedena postupně ve skutek. Tu mám za to, že musíme i v naší armádě vystříhati se vydání zbytečných, vydání k poměrů našim finančním nepoměrným.
A tu chci se zmíniti jen několika slovy o chystané střelnici v Brdských lesích. Novinami prošla zpráva, že se má na tuto střelnici vynaložiti 300 milionů. Nevěřím, že by obnos tak obrovský byl obětován na tuto střelnici. Mám za to, že celý podnik je příliš kvapně připravovaný, a vyslovuji přesvědčení, že Národní shromáždění musí dbáti varovných hlasů, které v příčině zřízení brdské střelnice se ozývají.
Mám zde pamětní spis, vypracovaný radou města Rokycan, ve kterém je protestováno proti zřízení této brdské střelnice z toho důvodu, že by ohrožen byl vodovod, který velkým nákladem a se značnými obětmi pořídila sama obec rokycanská. Obec ta dotázala se vynikajícího učence českého, profesora naší techniky Hráského, jaký dosah by mělo na vodovod, který z těch brdských lesů pramení, zřízení střelnice, a tu, jak se v pamětním spise uvádí, prof. Hráský vyslovil se proti zřízení té střelnice, poněvadž by to na vodovod a jeho trvání mělo neblahé následky. Zástupce zemského vojenského velitelství zajel do Rokycan, když zde dlel pan prof. J. V. Hráský, s nímž o té věci konferoval a který se vyslovil proti projektu střelnice z toho důvodu, že by jí byl při geologickém útvaru brdského pohoří obecní vodovod takřka zničen. Tento svůj úsudek podrobněji rozvedl ve svém dobrém zdání, jež si od něho vyžádalo ministerstvo nár. obrany přípisem svým ze dne 24. září 1924. Proto konala se v Rokycanech 26. října letošního roku schůze občanstva z Rokycan a podbrdských obcí, na které zástupcové, vyslechnuvše obsažné a věcné zprávy inž. J. V. Hráského, prof. české vysoké školy technické v Praze a dr. B. Horáka, profesora z Rokycan a ostatních řečníků, usnesli se jednomyslně na tom, aby veškeré přednesené důvody rázu všeobecného i místního byly podrobně vylíčeny v memorandu a tlumočeny zástupci města Rokycan ministerstvu národní obrany s důraznou žádostí, aby bylo vůbec od úmyslu zříditi v Brdech střelnici upuštěno.
Ke konci tohoto pamětního spisu města významného v Čechách praví se: "Vzdáleni jsouce naprosto nějakých úmyslů protistátních a zvláště protivojenských, apelujeme na ministerstvo nár. obrany, k němuž jako k důležitému činiteli československé vlády máme plnou důvěru, aby uvážilo objektivně a důrazně všechny v memorandu snesené důvody a aby neblahou otázku zřízení střelnice od brdského kraje odvrátilo. Nestane-li se tak, budou během času zničeny Brdy, které by měly býti státem prohlášeny jako nádherné přírodní reservace za národní park" - to navrhoval již v Národním shromáždění člen této sněmovny pan prof. dr. Lukavský. "Až se vojenská správa přesvědčí" - praví se tu dále - "že její předpoklady o účelnosti zabraného lesního prostoru selhaly, nebude snad již možná vrátiti půdu lesu, nebude tu potom lesů, jen holina - český kras." (Výkřiky posl. Špatného.)
Vážené Národní shromáždění! Pokládal jsem za svou povinnost, když mně zaslán byl tento pamětní spis, abych se dotknul této otázky. Přiznám se, že nechápu náš Státní pozemkový úřad - prosím, i ten v tom má své prsty, - že on, byv ministerstvem národní obrany dotázán, jako jediný projekt na zřízení této střelnice v brdských lesích označil tyto lesy. Státní pozemkový úřad . . . (Hlas: Pražský arcibiskup!) Připomenu hned. Myslím, že to jedno jedno, zdali to patří Petrovi nebo Pavlovi. (Hlas: To vás nejvíce pálí pravděpodobně při tom celém projektu!) Myslím, že nemůžete sahati nikomu do svědomí, ale vy jste mi svým výrokem připomenul, jaký motiv je to, který vás vede, abyste třebas zničili vodovod celého města, abyste přes protest turistického ústředí pražského připravili střed české země, na lesy nepříliš bohaté, o krásné lesy, které z jiné strany - ne z naší - navrhovány byly za národní park. Je viděti, že to je bestia triumphans antiklerikální, která by zničila všechno, jenom aby té své touze učinila zadost. (Výborně! Potlesk poslanců lidové strany.) Ostatně vám však děkuji za poznámku, která mne opravdu přesvědčila o tom, že jsou to ještě zvláštní motivy, které vás k této otázce vedou. Ale ať jsou to arcibiskupské lesy nebo jiné. Jak jsem slyšel, arcibiskupské lesy v celém komplexu 20.000 ha, které přicházejí v úvahu, jsou mizivou malou částkou z toho celku, ale i kdyby to byly lesy číkoliv, hanobiti a pustošiti krásy české země, myslím, že není odůvodněno ani tím, že se jedná o lesy arcibiskupské.
Vážené Národní shromáždění! Chtěl jsem ministerstvu národní obrany připomenouti ještě jednu věc, a to je ta neblahá otázka benzinu. Ale nemějte, prosím, obavu, že chci zde znovu rozvinouti tu otázku. Pokládám ji za rozřešenou rosudkem soudním. Ale jen to jsem zde chtěl opakovati, co již až do Ameriky proniklo z našeho tisku. Cituji zde saintlouiský "Hlas", kde se z procesu benzinového uvádí také výslech plukovníka Veselého. Plukovník Veselý praví: "Vycítil jsem, když se jednalo o dodávkách benzinu, že se proti dosavadnímu dodavateli Stratulovi vede boj. Byl jsem nejprve toho mínění, že původcem toho je štábní kapitán Boubela. Později jsem se přesvědčil, že pouhý referent není schopen takového odporu, a když jsem věcí sledoval, zjistil jsem, že v pozadí pracují vynikající činitelé, vesměs členové tajné zednářské lože J. A. Komenského. Čím vším se též lože obírají, je skutečně zajímavé, i benzinovou záležitostí. Dr. Bass, obhájce jednoho z obžalovaných, se ptá: "Znáte členy této zednářské lože?" Svědek na tuto otázku přímo neodpovídá, nejmenuje a mluví o organisaci zednářské. Dr. Bass znovu se ptá, zda může jmenovati některé ze členů lože. Podplukovník Veselý odpovídá: "Jsou mezi nimi všichni vedoucí činitelé národa. Zná je každý, ani je nemusím jmenovati." Dr. Bass: "Je to také Machar?" Svědek: "Ano." Předseda soudu: "Tuto otázku nepřipouštím!" Plukovník Adam: "A Kvapil?" Svědek: "Je také členem!"
Vážené shromáždění! Já jsem se pozastavil nad tím, že v naší republice existují tajné spolky, zednářské lože, které zasahují i do takových otázek, jakou byla záležitost dodávky benzinu. O jednom ze zúčastněných, o panu generálním inspektoru Macharovi, nebudu mluviti, poněvadž jsem četl, že zažádal o své pensionování. Avšak mám za to, že neslouží našemu státu ke cti ani druhý z pánů, o němž se před soudem konstatovalo, že za zjednání pouhého slyšení, pouhé návštěvy u pana gen. inspektora Machara obdržel 17.500 Kč a dalších 17.500 Kč měl ještě dostati. Jestliže tedy jeden z pánů vyvodil z toho důsledky, snad by bylo na místě, aby, když již ušel světské spravedlnosti, poněvadž státní návladnictví prohlásilo, že nenalézá důvodu, aby jej stíhalo, aspoň v zájmu cti a čistoty úřednictva v naší republice bylo rozhodnuto, zdali může čelné místo v našem ministerstvu zaujímati muž, který za zjednání pouhé návštěvy u generálního inspektora Machara chtěl si dáti zaplatiti 35.000 Kč a ve skutečnosti dal si zaplatiti 17.500 Kč.
Vážené Národní shromáždění! Tím bych byl hotov se svými poznámkami k rozpočtu, poněvadž po mně přijdou druzí kolegové, kteří své věci přednesou. Jen na konci vyslovuji své politování, že debaty v této sněmovně neúčastní se zástupci Slováků a vyslovuji bolest nad tím, aniž bych se dotkl otázky, kdo je vinen tím, že poměry dospěly tak daleko, a je to jistě pasivní položka v politice státotvorných stran naší republiky, že zástupci slovenského národa jsou tlačeni po bok té oposice, která a priori a za každou cenu je proti našemu státu a proti naší republice. Promiňte, že jsem pokládal za povinnost poslance a občana Československé republiky vysloviti svou výstrahu s tohoto místa, abychom nezapomínali složení obyvatelstva naší republiky podle národnosti a abychom nezapomínali, jestliže Češi a Slováci v tomto státě nebudou držeti pohromadě, nebudou svorni, pak nevím, kdo bude tvořiti ten sbor ochránců a obránců naší republiky, na který se ona za všech okolností musí spoléhati.
Končím a reaguji ještě jen na jednu poznámku, která během debaty byla pronesena, že politický vývoj v Evropě jde na pravo nebo na levo. Ve Francii šel na levo, v Anglii posunul se zase na pravo. (Hlas: Počtem hlasů na levo!) Hlavní věcí je, že má anglická konservativní strana ze 615 poslanců 415, čili dvoutřetinovou většinu. Přiznávám, že co do počtu hlasů sesílila i Labour Party, strana práce. Připomněl bych však, že to není strana socialistická v našem smyslu, poněvadž členy anglické Labour Party jsou i uvědomělí katolíci. To je strana, která neutopila své snažení o zlepšení poměrů dělnictva v protináboženském štvaní, jako to učinily politické strany socialistického barvení jiných zemí, ale faktem je, že vývoj v Anglii šel na pravo. Nevyslovil jsem to s nějakou zvláštní radostí, přiznávám se, že moje stanovisko k anglické konservativní straně není takové, abych pro ni horoval a v ní viděl spásu. Mně je známo, že ta konservativní strana nejméně horovala pro svobodu a samostatnost, samosprávu irského národa, pro kterou každý z nás Čechů choval a chová jistě sympatie. Mám za to, že ani v sociálním ohledu neodpovídá ideálům sociálního cítění u nás silně vyvinutého. Neuvedl jsem to jako výraz radosti, že vývoj věcí v Anglii jde na pravo, ale mám za to, že politika naší lidové strany nejde ani na pravo ani na levo, ale střední zlatou cestou, proti štvaní třídnímu, proti rozněcování a rozeštvávání kulturnímu, zlatou střední cestou k lepší bohdá budoucnosti našeho československého státu, naší samostatné republiky. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr. Gáti.
Posl. dr. Gáti: Paní a pánové! Navrhovaným rozpočtem nezajišťuje si vláda jen svůj rozpočet pro výdaje a příjmy v příštím roce, nýbrž vláda razí na tuto předlohu také známku svého vládního systému. Předložený návrh zákona neobsahuje jen čísla a údaje, nýbrž zejména dokazuje, že vláda chce pokračovati v dosavadním kapitalistickém systému ještě nepokrytěji a násilněji. Vláda chce vyhraditi bankovnímu, průmyslovému a agrárnímu kapitálu ve vládě ještě méně omezenou moc, a poněvadž Dawesův plán znamená pronikání amerického finančního kapitálu do Evropy, zároveň však také bankrot kapitalistického hospodářského řádu, který ztěžuje výrobu dosavadnímu výrobnímu systému a stupňuje mezinárodní konkurenci, chce vláda na úkor konsumentů a pracující třídy snížiti životní úroveň jejich, aby zabezpečila zisky tříd majetných. Mezi řádky rozpočtové předlohy je nadále zachována snaha udržeti dnešní kapitalistický koaliční systém a zdokonaliti jeho organisaci násilí, ba rozvinouti tuto organisaci až k fašismu. Socialisticko-patriotické strany jsou prostituovány, národnostní menšiny jsou utlačovány největším politickým šarlatismem kapitalistické soustavy. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Tyto politické tendence jsou sloučeny v rozpočtu ministerstva zahraničí, vnitra, války a spravedlnosti. Pojem t. zv. měšťácké demokracie, která je výronem poválečných revolucí, žel proletariátem nevyužitých, je dnes pojmem každému jasným. Kapitalismus byl r. 1918 ohrožen a zahnán do úzkých a proto v zájmu své existence ochoten k dalekosáhlým ústupkům. Kapitalismus počítal s tím, že jeho existence mu umožní další vývoj, neboť v kapitalistickém řádě může se hlouběji zachytiti zase jen kapitalismus a socialismus zůstává až do úplného zničení kapitalismu právě jen takovým pouhým heslem, jakým jest u nás demokracie. Měšťácké revoluce nezničily kořeny kapitalismu, spokojily se s prací polovičatou a dokud nebude kapitalismus zničen, do té doby zůstávají socialistické strany jen kapitalismem trpěnými, na levo zavěšenými přívěsky kapitálu, a je to právě v podstatě kapitalismu, který užíval v zájmu své další existence veškeré své moci proti dělnické třídě, která jej ohrožuje. Kapitalismus ukazuje tedy každé situaci vždy dvojí obličej, jednou blahovolný, po druhé nepřátelský, ale vždy za stejným účelem. I kdyby kapitalismus i kapitalistická vláda československá chtěly opravdu dobru širokých vrstev upevniti situaci a dáti občanstvu příznivější podmínky, nemohou tak učiniti, neboť by se dostaly do rozporu se svými zvláštními hospodářskými zájmy. Demokracie je tudíž nesplnitelným snem a dokonce jest jím i v době rozkvětu kapitalismu. V době dnešního odumírání kapitalismu, v době zostřeného třídního boje musí však odkládati svou demokratickou masku přimykaje se k nejreakcionářštějším vrstvám. Proto prohlašuji, že komunistická strana neoddává se nijakým ilusím o státu a vládě, že strana dobře ví, že sociálně-politická situace se v příštím roce ještě více zhorší, že bude pro dělnickou třídu přímo nesnesitelnou, že se reakce bude stupňovati, že pracujícímu obyvatelstvu Československa bude ještě více strádati. Postavení pracujících vrstev v t. zv. osvobozených zemích bude ještě mnohem těžší, než v historických zemích, které obývá t. zv. vládnoucí národnost. Nesnesitelné koloniální poměry Podkarpatské Rusi budou nadále zachovávány.
V Podkarpatské Rusi provádí vláda již po léta tragikomické cirkusáctví. Tato tragikomedie spočívá v tom, že vláda chce se svou pokulhávající politikou vnutiti proletářům této typicky proletářské země kapitalistickou státní formu. Vláda si chce zaopatřiti většinu všemi prostředky a dělá proto experimenty s nejnemožnějšími individui. (Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Gáti (pokračuje): Pro Prahu je každý dosti dobrý, kdo ukáže nahoru loyální tvář, i kdyby byl sebeneschopnější a sebevětší šplhavec. Je však nemožno zavésti v Podkarpatské Rusi kapitalistický vládní systém tak, jak by si toho přáli Švehla, Hodža, Beneš a koalice vůbec, neboť takový systém je v příkrém rozporu s životními podmínkami a hospodářskými, kulturními a sociálními poměry obyvatelstva. Je příznačným dokumentem, že každý vládní politik, každá vládní strana, chce-li získati sympatie v Podkarpatské Rusi, musí použíti oposiční zástěrky, neboť by jinak neměla naděje na úspěch. Vláda to ví, vláda to trpí, vláda to sama snad tak zařizuje, neboť vláda se chce vplížiti do karpatoruských vesnic i za pomoci trojánského dřevěného koně.
Vláda má v Podkarpatské Rusi 3 poslance, tito 3 poslanci mluví doma jinak a jinak v Praze. Ovšem, vždyť doma se také čte, co se tady v parlamentě mluví. Poslanec agrární dr. Kaminský teprve dnes v parlamentě promluvil, ale lépe by byl učinil, kdyby toho byl býval zanechal. Místo Kaminského pracují pro agrární stranu všechny referáty, nejvíce pozemkový referát, který je expositurou agrární strany, a Frankenbergerové a Nedvídkové nehájí ovšem pozemkovou reformu, nýbrž agrární stranu a nechovají se v Podkarpatské Rusi jinak, než jako kdyby byla jejich vlastnictvím a spravují zemi jako soukromý majetek agrární strany. Není bez zajímavosti pozorovati druhé dva vládní poslance. Český inženýr Nečas je muž praxe; žije z toho, že lidu, ke kterému se dostane, zaslepuje oči svým obrovským vlivem u vlády a nadává zároveň vládě, v jejímž úřadě je v čele. V jeho parlamentních řečech lze pozorovati jenom jemnou nespokojenost, zato však v řeči, kterou pronesl na sjezdu sociální demokracie v Podkarpatské Rusi, bojoval pro autonomii, proti škandálním zjevům v otázce státního občanství. (Posl. inž. Nečas: Pro zdravou decentralisaci jsem pracoval!) To je pravda - a hrál si na ochránce a dobrotivého otce státních úředníků a invalidů. Činil tak v téže době, kdy dr. Medvecký prohlásil v rozpočtovém výboru společně s ministrem Malypetrem předčasnou autonomii za nebezpečnou a škodlivou, a v téže době, kdy sociální demokrat dr. Dérer vypracoval proti mému návrhu zákona novelu o státním občanství, ve které jsou rozdělovány almužny a vyřízení novely vůbec sabotováno. A tak mluví p. Nečas na Podkarpatské Rusi, zatím co jeho vláda chce propustiti státní úředníky a zatím co jeho ministerstvo sociální péče jedná s invalidy tak krajně macešsky. Nebylo toto komedií?
Konečně p. dr. Gagatko, třetí vládní poslanec na Podkarpatské Rusi. Jednou je chladný, jindy horkokrevný, jednou hlasuje pro vládu, po druhé proti vládě. Zdůrazňuje, že pro karpatoruské záležitosti má volné ruce a při tom sedí v klubu československých socialistů a snaží se nahoru dokázati, že jenom takovým jedním může se udržeti v karpatoruském bolševickém moři.
Naivní pánové z měšťácké oposice, páni Kurťak a Korláth, mají důvěru ve Svaz národů a měšťáckou spravedlnost. Jdou po nesprávných cestách, ale ve své nenávisti proti dělnictvu jsou s vládou jednotní. Vláda vychází ze dvou vůdčích předpokladů, a to: z centralismu jakožto jediného možného prostředku imperialismu a koloniálního vykořisťování v zájmu vládnoucí národnosti, a z boje proti bolševismu, který tvoří většinu obyvatelstva. Vše ostatní stojí ve službách těchto dvou vůdčích motivů. Tyto cíle sledují pánové Ehrenfeld, Bezkid, Frankenberg, Rozsypal a ostatní podařené vládní figurky, které se pohybují na podkarpatské šachovnici.
Měšťácká morálka snese v zájmu těchto cílů každou koalici a každou variaci. Při tom činí se u nás již pokusy s klerikálně-sociálně-demokratickou a židovskou vládní koalicí. Později po krátkém vítězném jásotu agrárníků po obecních volbách, došla řada na agrárníky. Lid nemůže však agrárníky nijak stráviti. Vládě by odpovídal i socialistický vládní blok anebo snad také blok rusínský, který sestává z neexistujících stran a který má jen vůdce velkých ambicí, ale tím menších vědomostí. Strany musí býti vytvořeny za pomoci bajonetů, slibů a peněz. Vláda se domnívá, že si u nás může vytvořiti pro svou politiku většinu nějakým oposičním řečněním. Skládá většinou všechny své naděje na jednu osobu, jako kdyby situace na Podkarpatské Rusi byla závislá na jednotlivci. Naproti tomu lze situaci řešiti jenom komunistickým hospodářským řádem a pozemkovou politikou, tedy tím úplně jiným hospodářským systémem, před jakým má vláda kapitalistů přirozeně ďábelsky strach.
Vláda se domnívala, že oposičník Kaminský je jedinou překážkou konsolidace, a nyní, když Kaminského pro sebe získala, může se přesvědčiti, že tím konsolidace nijak přivoděna nebyla. Vláda si vybírá mezi Ehrenfeldem a Rozsypalem, ač oba jsou pouhými byrokraty, kteří tančí podle vládních rozkazů, ač jsou neschopni dosáhnouti něčeho na základě intencí vlády. Zde je tedy úplně lhostejno, zdali v guvernérském autu paraduje Bezkid anebo Želtvay, bývalý úředník uherského sovětského režimu a nepřítel Čechů, anebo Konstantin Hrabar, který se z duchovního stal bankovním ředitelem, nýbrž opravdu důležitým je, aby zde byl vytvořen novy vládní a výrobní systém.
Noviny mluví také o jakémsi duchovním Kondratovičovi, jako kandidátu na úřad guvernéra. Tento duchovní, který vidí situaci jasněji než mnohý politik, napsal do "Kassai Napló" 14. listopadu úvodní článek, nazvaný "Na sopce". Tento pán, který nemůže rozhodně býti obviněn, že by byl komunistou, tento duchovní píše v onom článku takto: "Konec medového provazu se již v ústech rusínského proletariátu roztřepil. Vše vře, kypí. Každý se blíží k nejvyššímu bodu nespokojenosti. Ubohá, nešťastná země! A její lid je ještě nešťastnější! Ty jsi byla ze své zvířecí úrovně povznesena na výši kultury ukrajinské baletní školy a velkoruské caristické opery a víry v carismus . .!"
Avšak neuskutečněný hospodářský a sociální program vymstí se strašlivě právě na těch, kdož jej měli uskutečniti, avšak neučinili tak. Dokud koalice vládní moci spatřuje v dělnictvu, bojujícím o své existence, jen revoltující luzu, a dokud zná půdy lačné Rusíny jen podle starého brutálního přísloví: "Rusín se narodí, krade a umírá," do té doby nelze dospěti nijak ke konsolidaci. Ardanovo, Hrušovo, Tereblja, Goronda, Svaljava a máme snad ještě vypočítávati dále? Legie bajonetů, pancéřové automobily nedají hladovějícím žádného chleba, žádné půdy a tyto prostředky neuklidní revoltující. Říká se, že Podkarpatská Rus se bolševisuje. Je to pravda. Mnozí tvrdí tak na základě příznaků, že podkarpatoruský lid se ve své duši odvrátil již od republiky. Snad není tomu úplně tak. Je však jisto, že zde něco není v pořádku. Prohlášení sovětské vlády vyvolalo všeobecný neklid. Kdyby na věci nebylo něco pravdy, nemluvilo by se o ní. V jedné nové brožuře amerických Slováků praví se mimo jiné, že Užhorod měl by býti rozhodně připojen ke Slovensku, a to proto, poněvadž v Americe jsou všichni toho přesvědčení, že Podkarpatská Rus bude dříve či později připojena k sovětskému Rusku, takže by měl býti zachráněn alespoň Užhorod atd. atd. Tak píše duchovní, čekatel úřadu guvernéra. Jak velké musí býti naše právo, když takto píše měšťák v měšťáckém listu a v téže době prohlašuje pan dr. Medvecký, čekatel křesla ministerského předsedy, a ministr vnitra Malypetra dnes posl. Kaminský, že autonomie je nebezpečná a škodlivá. Tak mluví dnes tito páni, ač autonomie je zajištěna v druhém odstavci, 10.-14. bodu Saint-Germainské smlouvy a v 2.-9. odstavci §u 3 zákona, číslo 121 z r. 1920, kterýžto zákon jmenovaní pánové sami podávali.
Proti našemu lidu vede se u nás ohromný a strašný boj, poněvadž tento lid něco chce. Lid chce vládu proletariátu. U nás bojuje se proti komunistické straně. Tím bojuje se u nás proti rusínskému lidu, jejž tato strana ztělesňuje. Také Maďaři a Němci byli a jsou u nás pronásledováni. Jejich řeč, jejich kultura je potlačována a znásilňována. Školy jsou počešťovány a v četných obcích, kde před převratem školy byly, není již po několik let žádných. V jednotlivých užhorodských školách je nyní ubytováno vojsko. O skandálních poměrech v užhorodské škole občanské podáváme dnes interpelaci.
Podkarpatská Rus, kde velká část obyvatelstva hladoví a je bez půdy, bez práva, bez státního příslušenství a kde v minulých týdnech oběsil se staropensista Josef Baum, poněvadž nemohl už snésti celou tu bídu, kde invalidé žebrají a kde na návsích potloukají se vlci, tato Podkarpatská Rus obrátila svou tvář na západ, poněvadž také její nepovolaní zástupci navázali styky se západem. Však dnes pohlíží veškerý podkarpatoruský proletariát toužebně k východu, k sovětskému Rusku. S klidem mohu prohlásiti, že karpatoruskou otázku nerozluští ani vojenská diktatura, tím méně snad rozpuštění naší strany. Naši stranu můžete hromadně pronásledovati, její příslušníky trestati, zavírati, avšak je jisto, že Podkarpatská Rus bude první ze zemí, které tvoří tuto republiku, jež se stane sovětským státem. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): K této prvé, politické skupině v podrobné rozpravě o rozpočtu a finančním zákoně není již přihlášen žádný řečník. Listina řečnická je vyčerpána a rozprava o této skupině je skončena.
Proto přikročíme k další skupině podrobné rozpravy, t. j. ke skupině druhé, finanční, zahrnující tyto rozpočtové kapitoly:
V. Nejvyšší účetní kontrolní úřad, VI. a VI A. Příděly samosprávným svazkům, VII. Státní dluh republiky Československé, VIII. a VIII A. Pensijní a zaopatřovací požitky, XIV. a XIV A. Ministerstvo financí, XXV. Likvidace repatriačních nákladů čs. příslušníků.
Ke skupině druhé, finanční, jsou přihlášeni dosud řečníci "pro" pp. posl. G. Navrátil, R. Chalupa, Bezděk a dr. Hnídek.
Uděluji prvnímu řečníkovi zapsanému, p. posl. G. Navrátilovi slovo.
Posl. G. Navrátil: Slavná sněmovno! Vláda ohlásila ústy p. ministra financí úmysl upraviti ještě v tomto podzimním zasedání nejnaléhavější otázky státních civilních i vojenských, a to jak aktivních tak i pensionovaných zaměstnanců.
Dovolte, abych zvlášť upozornil na některé významné okolnosti, které nutno i při částečné úpravě hmotných poměrů veřejných gážistů uvážiti.
Že hospodářské poměry úřednictva jsou neuvěřitelně ubohé, že domácnosti této nejinteligentnější části našeho obyvatelstva jsou rozhárané, že zproletarisování veřejných činitelů pokračuje stále rychlejším tempem s rostoucí drahotou, netřeba dnes již dokazovat. To uznává celá veřejnost, o tom svědčí denní tisk, úřednická bída jest dnes oblíbeným terčem anekdot a karikatur, stává se předmětem posměchu a pohrdání a co nejpovážlivější, vzbuzuje soustrast všeho ostatního obyvatelstva, a to jak samostatně výdělečného, tak i dělnictva. Důsledky tohoto stavu jsou neblahé, výkonnost úředníka, sklíčeného finančními starostmi a roztrpčeného sociální nespravedlností, přirozeně klesá, charakter se seslabuje, trpí povážlivě i morálka, autorita státního úředníka zaniká nejen interně, uvolňujíc disciplinu, ale i na venek, ve styku se stranami.
Nejsou to však jen hmotné nedostatky, které doléhají na úřednictvo. Daleko zhoubnější následky mají nesrovnalosti služebních poměrů, vzniklé během doby různými dílčími úpravami, hlavně však trváním t. zv. sociální mzdy, t. j. rodinných přídavků. V tom spočívá hlavní moment nivelisace. Uznávám, že ještě není možno úplně odstraniti drahotní přídavky, ale aspoň částečné odbourávání jich jest příkazem doby. Ponechání dětských přídavků až do definitivní úpravy platové jest jistě odůvodněno. Ale jednotný drahotní přídavek jest ve své struktuře tak rozházený, že neodkladné jeho započtení do pevných platů jest naprosto nezbytné.
Zvlášť naléhavé jest však upravení otázky vysoko- a středoškolské ve státních službách. Řešení této otázky, tvořící souvislý celek, nemá dnes již ani v řadách ostatního úřednictva odpůrců, naléhavost řešení uznává se všeobecně a doufám, že smím říci, že i všemi politickými stranami. Bylo by však nespravedlivo, mluviti jen o aktuálnosti otázky vysokoškolské, a přejíti mlčky přes problém středoškolský. Representanty státní administrativy jsou nesporně obě tyto kategorie - míním tím skupiny A, B a C - které jsou úzce spiaty nejen uceleným předběžným vzděláním, ale i vyšším služebním výkonem, jenž se navzájem doplňuje a proto musí býti vzájemně a současně upraveny. V platovém a postupovém rozpětí těchto skupin, daném rakouskou pragmatikou z r. 1914, která velmi obezřele a opatrně oceňovala vzdělání a výkon, nenastaly dosavadními úpravami žádné přesuny. Středoškolák nezískal stejně jak vysokoškolský úředník ani propočítáním služebních let; obě tyto kategorie trpí stejně degresivní tendencí platového schematu. Příčina, proč dosud otázka středoškolská byla úplno přehlížena, spočívá podle mého mínění hlavně v tom, že se význam správní služby přeceňuje na úkor služby účetní a výkonné, kterážto odvětví spočívají z největší části v rukou skupiny C, t. j. středoškolské. Výkonná služba ať již finanční, železniční, poštovní, politická nebo jiná, při níž přichází úředník v přímý styk s obyvatelstvem, jest bohužel stále podceňována, jest jaksi druhotřídnou, jest popelkou. Kdyby se měla řešiti jednostranně jen vysokoškolská otázka, kdyby dnešní rozpětí jmenovaných skupin mělo býti na úkor středoškolské skupiny porušeno, byla by to nová nesrovnalost, křiklavější a nespravedlivejší ostatních.