Tělocvikem jest v armádě všecko. Není tudíž třeba organisovati zvláštní kursy a hodiny tělocvičné na úkor výchovy čistě bojové. Toho času zavedená u nás morální či osvětová výchova, slavnosti, parády, závody a jiné zaujímají nyní v armádě mnoho místa v neprospěch vojenského výcviku.
Co chceme? Chceme vycvičiti občana na obranu státu, tedy vycvičiti jej vojensky. Vše musí býti usměrněno v určitých mezích. Různé jiné atrakce a zbytečné parády jest vynechati, neboť nemohli bychom chtíti ulehčiti občanstvu na břemenech a nebylo by možno zkrácení presenční služby.
Nahlédneme-li blíže do vojenského zřízení, tu každý laik pozná, že máme mnoho zbytečností. Máme nyní na př. 12 větších pěších divisí, ač by jich stačilo méně při vhodnější organisaci. A proč by tyto vyšší jednotky nemohly podléhati přímo ministerstvu národní obrany? Proč bychom nezrušili dosavadní zemská velitelství, která zbytečně vše zatěžují? Zemská velitelství mohou býti na úkor divise osvobozena od teritoriální agendy a mohou tvořiti pouze středisko budoucího armádního štábu pod jménem armádních inspektorátů, kde by byl vyšší štáb bez pomocných orgánů a bez služeb. Armádní inspektoři měli by na starosti připravovati mobilisaci armády, koncentraci a hlavně bdíti nad výchovou důstojnického sboru. Pravomoc velitelů divisí by byla ovšem povýšena tak, aby ministerstvo národní obrany rozhodovalo pouze o zásadních věcech. Podobná úprava mohla by býti provedena u velitelství pěších brigád, které jsou dnes zbytečnou meziinstancí, zatěžující a udržující chod služby a agendy.
Generální inspektorát nemá dnes žádné podstaty. Je to dnes orgán nevhodně organisovaný a novou, námi navrhovanou institucí zbytečný. Náčelník štábu se 2 podnáčelníky je zcela dostatečným a má také vhodné, vysoké, ba nejvyšší postavení v armádě, aby mohl přijmouti na sebe práci generálního inspektora a odpovědnost.
Ministerstvo nár. obrany musí pracovati na venek jako jediný orgán, přivádějící v život směrnice náčelníka generálního štábu, schválené ministrem. Náčelník generálního štábu musí organisovati svůj bezprostřední a živý styk s armádou a ministerstvem. Aby se docílilo jednotnosti, harmonické spolupráce všech odborů ministerstva, nutno dáti ministru k ruce odborníka-vojáka, který by připravoval pro ministra synthesu prací jednotlivých odborů, návrhy a projekty rozkazů a rozhodnutí učiněná ministrem předával kompetentním odborům k vyřízení, bděl nad jejím včasným vyplněním a zabezpečoval souřadnost rozkazů.
Bylo by velice prospěšné a v našich poměrech absolutně nutné, zříditi a obsaditi schopným člověkem úřad bezprostředního pomocníka ministra (s libovolným titulem) a s úkolem souřaďovati veškeru exekutivu. Takovým způsobem ministr nár. obrany měl by spolupracovníky dva: náčelníka generálního štábu, representujícího veškeru iniciativu, a svého zástupce, šéfa presidia, státního tajemníka neb pod., representujícího veškeru exekutivu. Úkolem ministra nár. obrany bylo by rozhodovati o tom, které návrhy náčelníka generálního štábu mají býti provedeny min. zástupcem a za učiněné rozhodnutí zodpovídati parlamentu. Spolupráci s gen. štábem čsl. armády tedy nutno upraviti. V důležitých otázkách přirozeně jedná náčelník generálního štábu přímo s ministrem nár. obrany. Jest však tisíce otázek detailních, technických, vyplývajících ze zásadních rozhodnutí ministra, ve kterých náčelník generálního štábu prostřednictvím svého českého zástupce měl by jednati přímo, často lehce a bezprostředně s ministerskými odbory a s vojáky. Dále je nutno bdíti nad plněním směrnice gen. štábu. Tohoto styku dnes není, není organisován v tomto duchu venku. Úspěšná činnost náčelníka gen. štábu, francouzského generála, je přímo závislá na schopnosti jeho českého zástupce. Náčelník gen. štábu musí jím býti přesně a včas informován o všem, co se děje v armádě, o jejích potřebách, způsobu chápání, stavu, tužbách i duchu. On musí armádě sdělovati směrnice náčelníka gen. štábu a upravovati je ve vhodnou formu a přesvědčovati se o tom, zda jsou dobře chápány a vůbec kontrolovati všechny instrukce, které česky ze štábu vycházejí. Je jisto, že tomuto důstojníku připadá úkol zdvojovati, doplňovati náčelníka gen. štábu ve všem, specielně českém a býti jeho pomocníkem ve věcech technicko-vojenských, býti mu zdrojem iniciativy.
Celý armádní stroj je dnes zhoubně zatěžován různými službami. Máme dnes v demokratickém státě dvoje soudnictví a při tom chceme říkati "rovnost". Vojenské soudnictví je úplně zastaralé a zralé k důkladné reformě. Vojenský trestní zákon je z roku 18555, tedy z doby Bachovy hrůzovlády absolutismu; tím měřítkem měří se dnes vojákovi republiky svobodného lidu. To je nemožné! Dle toho vypadá i celé vojenské soudnictví. Je zdlouhavé, ztrnulé duchem císařského militarismu. A spravedlnost jeho liší se od spravedlnosti ostatních občanů. Máme dvojí právo, což je neudržitelné. Veliký aparát vojenské justice vyhledává si práci a zabývá se důležitě i věcmi, o nichž ví, že jsou nesporné. Popřevratová perioda vojenského soudnictví může se vykázati více případy středověkých manýr.
Zločiny a přečiny mají již své zákony občanské a přísluší tedy do kompetence soudů civilních, ať se jedná o vojáka, nebo nevojáka. Budou ovšem vojenské delikty, nespadající pod paragraf civilního zákona. Tu by se doporučovalo, aby zřízeny byly vojenské senáty, složené z laiků a jednoho justičního důstojníka, které by rozhodovaly o deliktech čistě vojenských. Senáty tyto byly by sestavovány od případu k případu velitelem divise, jenž by také rozsudek potvrzoval nebo poukázal přestupek civilnímu soudu.
Velitelé divisí měli by u štábu jednoho justičního důstojníka, zařazeného do jednoho oddělení štábu, který by byl poradcem velitele. To jsou vážné příčiny, které mluví pro to, aby vojenské soudnictví bylo v době míru ne-li úplně zrušeno, aspoň omezeno na minimum a agenda předána soudnictví civilnímu, kde by byly jen vojenské senáty pro věci čistě vojenské. Vojenské zřízení může se v době míru omeziti na vykonávání trestní pravomoci disciplinární a kárné, právo, jehož rozsah je již tak jak tak převeliký. V žádném případě nelze však připustiti, aby u nás byly dvě justice, z nichž jedna by byla v rukou jen několika málo jednotlivců a mohlo by se jí i zneužíti.
Vojenská stavební služba je úplně zbytečná, alespoň v takovém rozsahu, jak je dosud organisována. Pravomoc ministerstva národní obrany, odboru stavebního, jest směšně malá a každou větší položku nebo práci provádí a vyřizuje ministerstvo veřejných prací. Stačí tedy u vojenského zřízení malý kádr inženýrů, kteří budou tlumočiti požadavky kompetentnímu orgánu, to je ministerstvu veřejných prací, neboť do dnešního dne za 6 let nemá vojenská stavební služba vůbec žádné organisace, její úřady nemají kompetence a proto jakákoliv zdárná služba je nemožna. Veškeren úkol vojenské stavební služby posuzován byl dodnes s hlediska osobního a ne věcného. Praví lidé nejsou na svých místech, a podle toho rovněž vypadají výsledky. Na Slovensku vystavěny pro vojáky nemožné prkenné boudy, které odnášel vítr a ničila houba, takže vyházeny miliony na stavby, které znemožňovaly kázeň ve vojsku, organisaci výcviku a přiváděly vojáky o morálku, o zdraví, o důvěru ve stát. V Rimavské Sobotě postaveny baráky v bahně. Vojenská stavební služba nedovedla vůbec využitkovati zákona o pozemkové reformě, v tom ukázala se naprosto neschopnou.
Po stránce odborné možno jen ukázati na anomalie, na příkl. stavbu muniční továrny v Poličce, kde celý objekt za mnoho milionů staví se v bahně, které nelze odvodniti, nebo na stavbu pavilonů leteckého pluku ve Kbelech, kde regulační čára zkřivena v délce fronty jednoho domu o celých 7 metrů. A tak to jde dále. Stavby trčí namnoze rozestavěny celé měsíce, na příkl. telegrafní dílny ve Kbelech a hangár ve Kbelech, což je čin neodpovědný, neboť se tím poškozuje stát, podnikatel i dělnictvo. Stavební vojenská služba za dobu 6 let své činnosti ukázala, že není schopna existence v rámci vojenské organisace, výsledky její práce neuspokojují vzhledem k vynaloženým nákladům, neumí vyhověti požadavkům odbornosti, účelnosti a láce. Vojenskou stavební službu nutno tedy demilitarisovati.
Výkonné zdravotnictví vojenské je v mírové době přímo luxus. Již sama Jednota lékařů upozorňovala na to, že zatím co zdravotnictví občanské kulhá za potřebami doby a nedostatečností prostředků, lékařství vojenské oplývá vším. Bylo dokonce odborně diskutováno o existenci vojenského lékařství v míru a zdá se, že se i podařilo přesvědčiti o nutnosti řádné demilitarisace vojenského zdravotnictví. V nejmenším je třeba zabrániti tomu, aby se z prostředků vojenských zařizovaly ve vojenských nemocnicích zbytečně nákladné dětské a porodnické kliniky. K tomu jsou určeny ústavy občanské. V civilních nemocnicích je nedostatek místa, lékařů a všeho, zatím co vojenské ústavy zejí poloprázdnotou a shánějí pacienty. Drahá zařízení ambulatorií vojenských zůstávají nevyužita v době, kdy jich občanský živel nejen nutně potřebuje, ale současně platí.
Pokud se týče zásobnictví, nutno říci, že zásobování potravinami lze přenechati živnostenským a obchodním družstvům, které v míru vše dovážejí až k oddílům, ve válce až k divisím. Podobně je tomu s oděvem a obuví. Tato družstva nechť jsou pod vojenským dozorem, nechť udržují předepsané zásoby, dopravní prostředky a řídí se podle pokynů vojenské správy a dodávají vojenským gážistům vše za režijní cenu.
Vedle toho nutno poukázati na vojenské duchovenstvo. Vojenské duchovenstvo nelze rovněž odůvodniti. Duchovní vede vojenskou matriku, spadající do oboru civilního, působí při osvětě na úkor výcviku a je tím také původcem dlouhé služební doby a nepohotovosti státu. Nebéřeme přesvědčení nikomu, avšak do armády tento orgán nepatří. Přihlížejíce dále, seznáme, že je dbáti rovněž normalisace zbraní, oděvu, obuvi, vozů, koní atd. U jízdy nebo u dělostřelectva nebuď žádné přijíždění remont, které by se dálo u vozatajstva, u zvláštních oddílů sestavených z nejlepších jezdců, důstojníků, poddůstojníků a mužstva déle sloužícího.
V zájmu ekonomie buďtež vyloučeny ve službě veškeré pohyby, které nesouvisejí s čistě vojenskou službou polní, jako nástup stráží, zbytečná hlášení. Celá agenda musí také doznati zjednodušení a úspornosti, musí přestati papírování a zbytečné úřadování. Beztoho se naši organisátoři nedostali proto k vybudování řádné protiletadlové obrany, řádné služby světelné, zbraně plynové, k vybudování řádné dopravní sítě a jiných stěžejních věcí.
Dalo by se mluviti ještě o účelnosti jiných odvětví služeb vojenské správy. Pro nedostatek času ponechávám si tyto úvahy do důvodové zprávy k reformním návrhům strany.
Chci jen mimochodem jmenovati Zeměpisný ústav, který stal se ohromnou institucí, jako stát ve státě, na úkor účelnosti a prosperity. Rovněž možno s úspěchem civilisovati doplňovací velitelství, evidence koňstva, či traťová železniční velitelství při ponechání jen vojenských vedoucích. Rovněž potřebí přihlédnouti k zbytečnému rozmnožení různých učilišť, na př. podkovářských, tělovýchovných a všech, jež souvisejí s civilním povoláním a zrušiti neb omeziti je. Dále nutno přezkoušeti účelnost nesčetných těch vojenských výroben, dbáti normalisace, dopravních prostředků atd.
Zásadní reorganisaci jest provésti v ministerstvu národní obrany, které počítá 49 oddělení, kde by stačilo podle vojenských odborníků 23 oddělení sloučených ve 4 odbory. Složení odborů musí býti co nejúčelnější a nejekonomičtější. Na př. výchovný odbor s jeho 5 odděleními nemá vůbec podstaty existenční, jeho oddělení školské a výcvikové patří do oboru hlavního štábu odpovědného za přípravu obrany státu. Oddělení tělovýchovné patří k výcviku, ať už by se jednalo o tělovýchovu v armádě nebo předvojenskou; oddělení osvětové patří do školství, to je taktéž do hlavního štábu. Podstatu oddělení studijního a statistického nelze vůbec ani řádně odůvodniti.
Názvoslovní oddělení připadá do každého oddělení a jest věcí koncipientů a přednostů, aby dbali názvosloví a vydávali ve svém oboru působnosti případnou dobrou terminologii vojenskou. Nyní má ministerstvo nár. obrany 7 odborů, presidium, 4 samostatná oddělení, hlavní štáb a generální inspektorát. Jest to plýtvání lidmi a penězi. Vystačí se velmi dobře se 4 odbory, hlavním štábem a presidiem a přičleněnými útvary, jako jsou výzkumný ústav, vojenský letecký ústav, kancelář legií (tato jest dočasnou), a vojenský vědecký ústav, vojenský letecký ústav, kancelář legií kem ministerstva nár. obrany, pouze podporovaný nepatrným obnosem.
Ohromným zatížením ministerstva nár. obrany zbytečně zkracují se pak vojsková tělesa o důstojníky a poddůstojníky, jichž mají velký nedostatek. Francie s její velkou armádou má o polovinu méně důstojníků v ministerstvu války, než my v ministerstvu národní obrany.
Zbytečná byrokracie zakotvila u nás všeobecně a v tomto ohledu jest provésti reformu všude. Ministerstvo nár. obrany má zaměstnáno 135 civilních úředníků od IV. do XI. hodnostní třídy a nahlédneme-li na jejich práci, shledáme pouze práci málo plodnou, ne-li žádnou. Administrativní oddělení, jež má na starosti hlavně věci občanských zaměstnanců vojenské správy a jiné zbytečnosti, spadající do kompetence jiných resortů, má v čele ministerského radu. To je plýtvání. Takových věcí dalo by se uvésti ještě více. Proto každý na své místo podle své zkušenosti a podle své schopnosti. A při tom je třeba uplatňovati síly delší čas na místě, ne je stále vyměňovati, neboť tak jsou instituce stále ve stadiu nezapracovanosti. A tak bych mohl uváděti celé hodiny argumenty, jež naši stranu vedly k přesvědčení, že dosavadní vojenské zřízení je nutno zreformovati, abychom ulehčili břemenu lidu a zlepšili jakost naší obrany.
Nechtěl jsem dnes rozvinovati svými vývody program celé branné reformy tak, jak ji uvažuje naše strana, měl jsem na mysli jen zdůvodniti její nutnost, ukázati na několik okolností, jež jistě dostatečně přesvědčují prospěchu státu dbalé občanstvo o nevyhnutelnosti přistoupiti k takové úpravě vojenského zřízení, která by zaručovala účelnost prostředků, jež na materiál a lidech stát pro svou obranu vynaloží. Naše strana, jíž leží tyto statky státu na srdci, odhodlala se proto přijíti s takovým návrhem a usnesla se na resoluci, kterou současně předkládá slavné sněmovně. A to:
"Vojenského výcviku buď účasten co největší počet občanů, fysicky schopní výcviku plného, méně zdatní výcviku částečného.
Část výcviku, jež nevyžaduje přímé součinnosti vojenských činitelů, budiž obstarávána v rámci školního tělocviku a brancem samým pomocí tělovýchovných a sportovních sdružení. Úroveň vyspělosti průpravné výchovy rozhodne o výhodách v délce presenční služby. Vojenský výcvik nebudiž zkracován výkony, nesouvisejícími s polní službou. Pro službu specialistů a poddůstojníků budiž využito dobrovolníků odměňovaných podle délky služby. Presenční služba nastupuje se ve dvouročních obdobích. V rámci mírového početného stavu presenčně sloužícího mužstva buď armáda tak organisována, aby byla dokonalou kostrou ozbrojeného národa. Pro ostrahu hranic budiž zabezpečena náležitá spoluúčast četnictva a vojensky organisované finanční stráže. Všechna činnost v armádě odpovídejž požadavkům ekonomie. Vojenské zřízení nebudiž zatěžováno úkony, jež nesouvisejí s požadavky válečnými. Věci, které mohou býti obstarávány občanskými resorty, buďtež z armádní správy vyňaty. Budiž přihlíženo k větší pohotovosti všech obranných prostředků. Reorganisací ministerstva nár. obrany, vyšších velitelství, úřadů, útvarů a ústavů budiž vyhověno plné účelnosti a úspornosti.
Provedením těchto zásad může vláda přikročiti k podání novely k brannému zákonu, v níž
1. pravidelná presenční služba trvá 9 měsíců,
2. mírový početný stav presenčně sloužícího mužstva je 70.000.
Za účelem podrobného projednání branné reformy budiž určena komise sestávající z členů branné pětky Národního shromáždění a senátu a jí schválených vojenských odborníků jmenovaných ministrem nár. obrany."
To jsou zásady a názory, které vedly nás k tomu, abychom ve slavném Národním shromáždění uvedli, jak přejeme si, aby naše obrana byla organisována.
Žádám slavnou sněmovnu, aby uvažovala o tom, co předneseno bylo a aby v době nejkratší přikročeno bylo k reorganisaci celé naší armády a ministerstva nár. obrany, aby šetřeno bylo tím nejen na majetku, ale i na lidech, aby skutečně náš stav hospodářský mohl snésti to, co se na něj ukládá. Tím končím. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále p. posl. Haken.
Posl. Haken: Paní a pánové! Vývoj kapitalismu a zvláště jeho posledního období (panství finančního kapitálu, imperialismus) přinesl s sebou velmi těsnou hospodářskou souvislost všech zemí náležejících do okruhu kapitalistického světového hospodářství. Tato souvislost je tím význačnější pro malý a nesoběstačný stát, jakým je Československo.
V důsledku protikladné povahy kapitalismu nemohl se tento vývoj díti jinak, než současným přiostřováním rozporů mezi hlavními kapitalistickými státy, zvláště když imperalismus svým bojem o odbytiště a kapitálové ukládací sféry, jakož i prostředky, jichž používá (vysoká cla, zbrojení, koloniální politika), tyto rozpory neobyčejně přiostřil. Světová válka byla vyrovnáváním mezi dvěma ohromnými skupinami imperialistických mocností ve světovém měřítku, třebaže obě při tom používaly jako jiných prostředků aktuelních otázek: nacionální otázky, hesla o demokratisaci a sebeurčení národů, boje proti militarismu nebo carismu. Válka rozvrátila jednotné světové hospodářství a způsobila ohromné přesuny hospodářských sil. Kromě toho vedla válka k výbuchu sociální revoluce, která se udržela při moci v Sovětském svazu, jenž zaujímá již dnes 1/6 obydlené plochy a téměř 1/10 všech obyvatel zeměkoule.
Ve světové krisi kapitalismu vyniká zvláště hospodářská krise Evropy, v níž zaujímá neposlední místo přeprůmyslněné, přelidněné Československo. K vleklé hospodářské krisi v Československu přistupuje nejnověji ještě krise finanční, jež se čím dále zřetelněji hlásí. Nutno počítati s tím, že již r. 1925 propukne těžká finanční krise. Předluženost státu se dlouho však ukrývati nedá a netřeba zdůrazňovati, že finanční krise státu a dnes již kritická finanční krise samosprávných svazků (Kladensko) bude též zhoršovati možnosti výroby.
Je zcela přirozené, že hospodářská a finanční krise bude vyhraňovati třídní protivy tak, že buržoasie ani za pomoci sociálpatriotických stran nebude jich moci zastříti. Přiostření třídních protiv bude míti za následek snahu buržoasie všechnu tíhu hospodářství a finančních poměrů ještě větší měrou svrhnouti na pracující lid, dělnictvo, živnostnictvo a malé rolníky. Toho bude chtíti dosíci použitím násilných fašistických metod. Všechny okolnosti vývoje politických poměrů v Československu nasvědčují tomu, že se buržoasie k uplatnění těchto metod pilně připravuje. Při tomto postupu spoléhá na armádu, četnictvo, jež vybudovala v druhou armádu, a státní policii. Kromě toho spoléhá buržoasie na sociálpatriotické strany, jichž vůdcové spíše se dají získati pro diktaturu buržoasie než pro diktaturu proletariátu.
Dělnictvo, které bude sesilováním krise a stoupající diktaturou buržoasie tlačeno do otrockého stavu - snížení mezd, propouštění z práce, zvýšená nezaměstnanost, drahota, delší doba pracovní, požadavek větší výkonnosti, vyšší zdanění - nemůže zůstati k tomu lhostejným. Ono pozná, že se musí vzchopiti nejen k obraně, ale i k výboji. Ono musí zabrániti diktatuře fašistické diktaturou proletariátu. Je však nanejvýš nutno, aby se proletariát na tento čin vážně připravoval. Příprava záleží v buzení vědomí třídní příslušností a solidarity a ve vybudování bojovných oddílů proletariátu.
Buržoasie je však vládnoucí třídou a má v rukou celý státní aparát a ten nutno rozložiti. V prvé řadě je to armáda. Proletariát musí pochopiti, že ministerstvo Nár. obrany má se vlastně nazývati ministerstvem vojenské moci buržoasie, neboť armáda je ozbrojenou mocí vládnoucí buržoasní třídy. Ubozí proletářští vojíni nejsou ničím jiným než otroky vládní třídy, jež tato, jsouc vládnoucí třídou, oblékla do stejnokroje a ozbrojila. My počítáme s tím, že tento svůj stav proletářští vojáci v rozhodnou chvíli poznají, a že si řeknou: Jsme příslušníky pracujících vrstev, jsme synové chudiny, naše oči se otevřely, nebudeme nadále konati janičářské služby buržoasii proti proletariátu. Ozbrojila-li nás buržoasie, dobře, zbraněmi, jež nám dala, podepřeme spravedlivý osvobozenecký boj proletariátu.
Buržoasní třída ví dobře, že je třídou menšiny. Aby uhájila své vládnoucí, nadprávné postavení, vnáší zmatek do třídy pracujících, užívajíc k tomu různých hesel jako: vlast, národ, demokracie, zájem státu a pod. Proletariát musí si uvědomiti, že slova "vlast", "národ", v ústech buržoasie mají ráz třídní a znamenají jen buržoasii. "Demokracie" znamená zajištění jejího nadpráví,."zájem státu" nic jiného, než zájmy buržoasní třídy. Sociálpatriotické strany mají hlavní vinu na tom, že správný význam těchto pojmů je v lidu maten.
Tak za zájem státu je hlásána nutnost, aby československý stát byl politicky i hospodářsky spiat s kapitalistickými státy západu a fašistickými státy balkánskými, čili aby byl ve spolku s kapitalistickou, reakční a fašistickou internacionálou. Tato závislost je čím dále tím větší, takže ve skutečnosti nelze již mluviti o samostatnosti československého státu. Anglický časopis "Times" prozrazuje v jednom z posledních článků, že angličtí kapitalisté zamýšlejí dáti do Československa komisaře anglického kapitálu, jako je v Rakousku. On bude míti dohled na finanční hospodářství státu, pod jeho tlakem bude asi provedeno propuštění tisíců státních zaměstnanců a zotročení tisíců příslušníků pracující třídy.
Tohoto "zájmu státu", to jest zájmu kapitalistů, my nemáme. Sledujeme zájem chudého obyvatelstva, jenž není totožným se zájmem kapitalistické internacionály, nýbrž jest jí protichůdný. Pro proletariát, pro jeho třídní boj má význam jedině internacionála revoluční, moskevská, a jedině připojení k Federaci socialistických sovětských republik je východiskem československého proletariátu.
Nejsme stoupenci pacifismu, jenž je ve skutečnosti jen zástěrou, za níž se zbrojí a připravuje válka. Svaz národů, ženevská odzbrojovací konference není ničím jiným než švindlem na klamání lidu. Čím více mluví diplomaté na konferencích o odzbrojení, tím jejich státy horečněji zbrojí. Taková je skutečnost. Lidstvo se již nedá klamati frásemi diplomatů.
Je třeba, abych ještě o něčem se zmínil. Poslední čas šířeny jsou s velkým bombastem zprávy, že se připravuje branná reforma a pan posl. Hummelhans právě přede mnou široce o ní mluvil. Z tisku jsme se dověděli o existenci dvou návrhů. Sociálně-demokratického - Hummelhansově - a československých socialistů - Klofáčově. Jaký je smysl těchto návrhů? Buržoasní rozpočet československého státu pohlcuje hrozné miliardy na armádu, což zostřuje finanční krisi státu. Sociálpatriotičtí navrhovatelé spěchají v této situaci buržoasii na pomoc tím, že navrhují zkrácení presenční služby, což znamená finanční úsporu a výcvik navrhují přenésti z části do civilního stavu před nastoupením presenční služby. Čili: teď se dál celý výcvik buržoasní armády na útraty státního rozpočtu, podle zmíněných návrhů budou část jeho platiti chudí rodiče přímo z vlastních kapes. Ač podrobnosti navrhované reformy nejsou ještě známy, můžeme k nim ohlásiti předem, že nás neuspokojí a my nepřestaneme usilovati o ozbrojení proletariátu.
Konečně proletariátu dnes nezáleží na organisaci branné moci. To je otázka podružná. Hlavní je, čí je armáda a komu slouží. V kapitalistickém státě, kde vládne třída buržoasní, je armáda nástrojem kapitalistické třídy, ať už má formu tu či onu. V Rusku je vládnoucí třídou proletariát, Rusko je státem socialistickým. (Posl. Sedláček: To není pravda!) To je pravda už proto, že vy na Rusko nadáváte - tam je rudá armáda oporou a nástrojem proletářské třídy, tam chrání armáda dělnictvo před útoky kapitalistické reakce. Pryč s armádou měšťáků, sláva rudé armádě. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan posl. Myslivec.
Posl. Myslivec: Vážené Národní shromáždění! Laskavě mi prominete, že ujímaje se slova nebudu reagovati na výrok bezprostředně přede mnou předřečníkem pronesený, ve kterém velebil armádu rudou.
Spatřuji v tom jistý pokrok, poněvadž hnutí, jehož mluvčím je pan předřečník, stávalo dříve na jiném stanovisku, stávalo na stanovisku: Pryč s militarismem! A to byl nejsilnější důvod, kterým se podařilo prolomiti ranou do týla ruskou frontu a zraditi věc slovanského Ruska. (Posl. Toužil: Jeho Veličenstvo Papež!) Teď je jeho veličenstvo Bronstein! A jestli se vám lépe líbí jíti za jeho veličenstvem Bronšteinem, jděte si. Proti gustu žádný dišputát. (Veselost.)
Tedy první stanovisko jejich bylo: Pryč s militarismem vůbec, pryč s válkou! To heslo vnesli v řady ruských bojovníků. Nelze mu upříti, že se jim podařilo tímto heslem zlomiti zdatnost ruské armády a přivoditi její rozklad. Jakmile ovšem sami dnešní komunističtí vládci v Moskvě nabyli moci, už toho antimilitarismu nemohli potřebovati, naopak postavili se na stanovisko militarismu. Rudá armáda Ruska je dnes snad nejsilnější a výtečně vyzbrojenou armádou světa. A i v naší sněmovně nevolník - pardon - služebník té komunistické moskevské vlády volá již, aspoň té Bronsteinově armádě, sláva. Je v tom jistý pokrok a jestliže budou postupovati tím směrem, snad se dočkáme i toho, že jedenkráte budou volati "slávu" i té armádě, která je povolána, aby chránila hory naše, vlast naši, samostatnou naši Československou republiku. (Výborně! - Výkřiky posl. Toužila.)
Vážené shromáždění! Jen to jsem chtěl podotknouti k těm posledním slovům pana předřečníka, jinak nebudu příliš vaši trpělivost zdržovati.
Líbí se mi, že v letošním rozpočtu jeví se tendence úsporná. Vítám ji, poněvadž šetrnost je základem blahobytu a šetrnost u státu v dobách finančně tak rozháraných, hospodářsky tak nejistých, jakými jsou doby dnešní, může zajistiti a zabezpečiti hospodářství naší mladé republiky a tím i může jí zajistiti budoucnost. (Výkřiky. - Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Myslivec (pokračuje): Vítám tedy tuto úspornou tendenci, a mám za to, že nebude nemístno při té příležitosti podotknouti, že se mi zdá, že by mohla ještě ta tendence úsporná pokračovati a zejména hned u ministerstev že by se mohlo začíti a přikročiti k redukci jejich počtu, anebo aby se aspoň uplatňovala tendence, která již začíná se projevovati, že se jednomu panu ministrovi svěří dva resorty. Snad to dotáhneme jednou tak daleko, že bude moci obstarávati 3-4 resorty, předpokládajíc ovšem, že tím také bude docíleno úspory.
Rozpočet letošní je rozdělen na hospodářství ministerstev jako takových a na hospodářství podniků, které podléhají pravomoci, ingerenci ministerstev. Ono to snad některému ministerstvu je příjemnější, když ten rozpočet není tak příliš tlustý a když ta suma, která v rozpočtu se jeví jako tomu ministerstvu k disposici daná, není tak veliká. Tedy formálně rozdělen byl rozpočet tím způsobem, že hospodářské podniky, jednotlivým ministerstvům podléhající, jsou vedeny zvlášť. Snad by se doporučovalo jíti ještě krok dále v této tendenci a tyto hospodářské podniky také samostatně spravovati. Mám na mysli na př. železnice. Jsou sousední státy, kde se již přikročilo k tomu, že hospodářství železniční bylo zřízeno jako zvláštní hospodářský obor, který je spravován přednostou, za celé to hospodářství odpovědným, ale nikoliv ministrem. K tomu dospěli v sousedním státě rakouském z té příčiny, poněvadž viděli, že politické vlivy často příliš působí na ministry a že ministři přílišnými ohledy jsou vázáni. Mám za to, že v našich železnicích by se takovéto samostatné hospodaření rovněž osvědčilo. Provoz na našich železnicích by se jistě zdokonaloval, kdyby v čele jeho stála odborná, zdatná síla, nepodléhající příliš vlivům politickým, organisačním. Přál bych si toho také proto, poněvadž se obávám, aby jedenkráte naše státní podniky nedospěly k takovému stadiu, že by se řeklo: nejlepším prostředkem že bude odstátniti je. Takové podniky, jako železnice jsou, mají zůstati v rukou státu, ale mají-li býti ekonomicky spravovány, nesmí podléhati politickým vlivům, jakým, bohužel, ministerstva v naší republice vystavena jsou a ještě dlouho zůstanou. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
K rozpočtu samému celková hlediska objasnili moji dva klubovní předřečníci, kol. dr. Nosek a kol. dr. Mazanec. Nebudu opakovati tedy to, co oni již přednesli a omezím se na několik málo stručných poznámek.
K rozpočtu zahraničního ministerstva měli jsme příležitost objasniti své stanovisko již při debatě o exposé pana zahraničního ministra. Jestliže se zdůrazňuje však v této debatě již také nutnost uznání de jure moskevské vlády, odvolávám se na to, co jsem již v debatě o exposé pana zahraničního ministra řekl, a s podmínkami k uznání tomuto počkám až do té doby, kdy vláda předstoupí před tuto sněmovnu s požadavkem po uznání moskevské vlády jako po právu existující.
Vážené Národní shromáždění! Chtěl bych nyní pronésti několik slov k rozpočtu ministerstva národní obrany.
I v resortu toho ministerstva je patrno, že se šetřilo, škrtalo, a hodně škrtalo, ale přece ještě i v tomto oboru ministerstva národní obrany je dosti příležitosti k ušetření. Nebudu podrobně rozebírati položku za položkou, jako to činil pan předřečník, prohlašuji však, že každou akci, která směřuje k úsporám ve vydáních ministerstva nár. obrany, budeme podporovati s tou jedinou podmínkou, aby tím neutrpěla nutná obrana našeho státu, neboť k zabezpečení existence našeho státu, bude-li třeba i obětmi brannými, musíme býti pohotově obětovati všechno.