5. Zpráva výborů živnostenského a zahraničního o dodatkové úmluvě k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským, podepsané v Římě dne 23. března 1921 (tisk 4839).
Zpravodajem výboru živnostenského je za nepřítomného a omluveného p. posl. Prokeše předseda téhož výboru p. posl. Slavíček a zpravodajem výboru zahraničního je p. posl. Koudelka.
Dávám slovo p. zpravodaji výboru živnostenského posl. Slavíčkovi.
Zpravodaj posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Mezi republikou Československou a Italií upraveny byly hospodářské styky rámcovou obchodní a plavební smlouvou, podepsanou v Římě dne 23. března 1921. Smlouva ta uvedena byla prozatímně v platnost nařízením vlády republiky Československé z 9. ledna 1922, č. 4 Sb. z. a n., a po schválení zákonodárnými sbory v obou státech ratifikována 1. března 1924 v Římě.
Tato obchodní a plavební smlouva zajišťuje výrobkům i plodinám ve vzájemném styku nakládání podle doložky o nejvyšších výhodách. V době uzavření této smlouvy byla doložka o nejvyšších výhodách úplně postačitelná pro oba smluvní státy. Poněvadž však po uzavření smlouvy došlo ku změně cel - v Italii zavedením nového celního tarifu z 9. června 1921, v Československu pak vedle nové adaptace cel tak zv. součiniteli odpadl smluvní tarif bývalé monarchie modifikací smluv s královstvím SHS a Švýcarskem v důsledku zavedení nového celního tarifu v těchto jmenovaných státech - objevila se nutnost smlouvu založenou na pouhé doložce o nejvyšších výhodách doplniti úmluvou tarifní, která by ustanovením smluvních cel pro typické produkty s obou stran umožnila intensivnější rozvinutí vzájemných hospodářských styků.
To se má státi tím dodatkem. Jakou důležitost obchodní smlouva mezi republikou naší a Italií má, vidíme, slavná sněmovno, z důvodové zprávy, která byla rozdána, a proto výbor pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu usnesl se doporučiti tuto smlouvu sněmovně ke schválení. (Souhlas.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru zahraničního panu posl. Koudelkovi.
Zpravodaj posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Výbor zahraniční pojednal o předložené obchodní smlouvě československo-italské a doporučuje spolu se živnostenským výborem její schválení. Zahraniční výbor je si vědom toho, že zejména v těžké době poválečných poměrů, způsobivších rozvrat politický, systém obchodních smluv je nejlepším způsobem k odstranění potíží politických, bránících řádnému rozvoji hospodářského života. Připojuje se tedy zahraniční výbor k usnesení výboru živnostenského a doporučuje smlouvu ke schválení. (Souhlas.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Ke slovu jsou přihlášeni "proti" p. posl. dr. Holitscher; "pro" p. posl. Kostka.
Nežli udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji, aby řečnická lhůta trvala 20 minut.
Není námitek? (Nebyly.)
Není jich, řečnická lhůta je tedy ustanovena dobou 20 minut.
Dávám slovo prvnímu řečníku "proti" zapsanému p. posl. dr. Holitscherovi.
Posl. dr. Holitscher (německy): Velectěné dámy a pánové! Předevčírem skončil jsem své vývody při rozpravě o finančních návrzích výrokem, že to není oposice, která otřásá základy tohoto státu, nýbrž že koaliční strany samy přikládají k nim sekeru a způsobem aspoň v kulturních zemích bezpříkladným kladou stranické zájmy nad potřeby veškerenstva a národního hospodářství. Nemohla se mi vskutku státi větší laskavost, než to, že již o dva dny později byla dána na denní pořad obchodní smlouva s Italií, neboť podává nám školský příklad toho, co vše jest v této republice možno a s jakým neslýchaným cynismem se nedbá zájmu obyvatelstva. Při odporné hře do, ut des, kterou nepřetržitě hrají většinové strany a zcela zvláště občanské strany a která čas od času působí, že celá zákonodárná mašinerie vázne, zapomínají členové "pětky" a "desítky" nyní dokonce oněch zřetelů, které jinak jim byly věcí nejvyšší a nejsvětější, totiž na cizinu. Poškozují a hanobí jméno a vážnost republiky tím, že překážejí vládě a znemožňují jí plniti slovo a mravně závazné smlouvy.
Dne 1. března t. r. byla podepsána v Římě dodatková smlouva k obchodní a plavební smlouvě uzavřené dne 23. března 1921 mezi Italií a Československou republikou. Tato dodatková smlouva jest, jak upřímně připouštím, žádaným a potěšitelným pokrokem v naší obchodní politice, neboť zajišťuje četným důležitým výrobkům našeho průmyslu podstatnou přednost při vývozu do Italie proti jiným státům konkurujícím s Československou republikou, která může značnou měrou vývoz povznésti a oživiti. Jaký význam to má pro náš zahraniční obchod, vysvítá z toho, že Italie, pokud jde o dovoz do Československé republiky, mezi všemi zeměmi v prvém půl roce 1924 jest na druhém místě s 591 miliony. Jen Německo s 2 1/2 miliardami jde před ní, Rakousko pak následuje ihned za ní s 569 miliony. Pokud jde o vývoz, jest ovšem Italie se 347 miliony na osmém místě, avšak i to vždy má pro náš vývoz podstatný význam. Naše obchodní styky s Italií zaujímají také proto jakési zvláštní postavení, poněvadž právě zboží, které se odtamtud dováží, většinou ba převážně jest takové, že se u nás ani nevyskytuje, ani nevyrábí, takže poskytne-li se mu přednost nižšími cly, nebolí to ani zemědělství ani průmysl. Citronů, pomerančů, vinných hroznů, mandlí, cibule, ranné zeleniny, ranných bramborů, kávy, hedvábí, fosfátů, železného kyzu potřebujeme, v zemi se vůbec nevyskytují anebo téměř vůbec ne. Dále se dováží hovězí kůže, konopí, vepřové sádlo, které sice u nás jsou, avšak nikoli v takovém množství, aby se mohla uhraditi naše spotřeba. Musí tedy býti doplněny také z ciziny. To jest tedy zboží, které jest hlavní částí našeho dovozu z Italie.
Zavládlo tedy veliké uspokojení u zúčastněných průmyslových závodů, když byla smlouva sjednána a její ustanovení oznámena. Ihned se navázaly styky, do Italie byli vysláni cestující a skutečně došlo ke zcela značným uzávěrkám. Dovolte mi, abych to vyložil na velmi důležitém průmyslovém odvětví, o něž při tom jde, výrobě porculánu; žiji přece v Karlových Varech, středisku naší porculánové výroby. V lednu byl pozván zástupce největších našich porculánových továren československým vyslanectvím v Římě, aby při zamýšleném snížení cel na porculán poskytl odbornou radu. Pozvání vyhověl a s dostiučiněním mohl konstatovati, že úředníci u vyslanectví a konsulátu měli živý zájem, aby vyjednávání byla příznivě vyřízena. Konkrétní návrh na snížení cel se uskutečnil a on odcestoval domů s ujištěním, že nejdéle počátkem května lze počítati, že smlouva nabude účinnosti. Ovšem ihned byla zahájena živá prodejní činnost. Došly velké objednávky, zvláště když se na obou stranách dověděli, že koeficient pro porculán bude snížen z 1.5 na 0.7, že tedy má býti snížen o více než polovici. Znamenalo to převahu nad naším nejdůležitějším konkurentem, Německem, které ještě nemá žádné smlouvy s Italií. Této konjunktury musilo býti využito, a to využito rychle, neboť stojíme před provedením Dawesova plánu podle usnesení londýnské konference a není pochybnosti, že se tím německá konkurence podstatně zostří. Šlo tedy o to, jednati rychle. Avšak pan ministr Dvořáček míní a pan Dubický mění. Ratifikace se prodlužovala od měsíce k měsíci. Senát sice již udělil svůj souhlas 25. dubna avšak teprve 28. května mohl býti návrh předložen poslanecké sněmovně. Čas rychle míjel, italské obchodní a dovozní domy byly netrpělivé. V našich továrnách leží na skladě drahé zboží, jehož nelze odeslati a jež znamená mrtvý kapitál. Jiné rozkazy se podnikatelé neodvažovali vzíti do práce, poněvadž vládla nejistota. Nové příkazy nepřicházely a ty, které již byly uděleny, byly stornovány. Národní hospodářství ztratilo tak miliony, bylo o ně oloupeno, příležitost k práci, možnost živobytí pro mnoho set dělníků byla na několik měsíců svévolně zničena.
A tak, jako to je v porculánovém průmyslu, je to také i v jiných průmyslech, zvláště v průmyslu sklářském. Také pro naše léčebné a minerální vody, jejichž vývoz do Italie téměř úplně přestal, jest zdržení ratifikace ohromnou a snad nenahraditelnou ztrátou. Avšak nejen průmysl, i národní zdraví utrpělo tím nesmírné škody. V žádném státě v Evropě nejsou pomeranče tak drahé jako v Československu. V Rakousku, Německu, ve Švýcařích, Dánsku a Švédsku stojí polovici, ba třetinu toho, co se žádá na pražském trhu. V době inflace, když se chtělo chrániti devisi, byly, bohužel, jižní plody označeny jako zboží luxusní a jejich dovoz omezen. A ještě dnes jsou pomeranče zatíženy clem 460 Kč. Se stanoviska lidového zdravotnictví a lidové výživy jest to těžké bezpráví. Ovoce a plody obsahují určité látky, výživné soli a vitaminy, jichž organismus potřebuje právě tak nutně jako tuku a bílku. Proto nelze plody a ovoce nahraditi ničím a jejich nedostatek hluboce poškozuje tělesnou soustavu. Jsou přece v roce měsíce, kdy pomoranče jsou téměř jediným plodem, jejž si mohou široké vrstvy opatřiti. Proto jest nesprávné je zdražovati. Nová smlouva snižuje clo na 60 Kč, jest to tedy podstatné zlevnění pomorančů, nad čímž jsme se velmi těšili. Avšak letošní dovozní kampaň již začala, větší uzávěrky byly již sjednány a jest se obávati, že výhody nové smlouvy nebudou moci řádně působiti na tvoření cen letošní zimy.
A proč to vše? Živnostenský výbor přijal smlouvu již v červnu. Byla již na denním pořadu zahraničního výboru. V celé republice nebylo člověka, který by proti ní mohl namítati něco vážného. Několik chybiček krásy má jistě, avšak která smlouva, zakládající se na kompromisu, by jich neměla? Přece však jest velikým pokrokem. Náhle však byla dána s denního pořadu zahraničního výboru, referent se zdráhal podati zprávu. A proč to? Poněvadž smlouva se stala předmětem výměny, poněvadž agrárníci chtěli propustiti obchodní smlouvy jen za agrární cla. A tak se stala bezpříkladná věc, divadlo, které jistě není možné v žádném státě na světě, že strana ministerského předsedy, ministra vnitra a předsedy nejdůležitějšího výboru sabotovala podle všech pravidel umění dobrou, pro národní hospodářství prospěšnou a nutnou smlouvu, kterou podepsal zástupce vlády. Co pak je jí do národního hospodářství, do lidového zdravotnictví, do vážnosti republiky v cizině? Zde vládne jen jeden zákon, a to jest zákon stranického zájmu. "My jsme propustili italskou úmluvu," zvolal včera večer vůdčí agrárník na nás. Dnes jest tedy smlouva skutečně také na denním pořadu. Jaká cena musila býti za to zaplacena, to ještě nevíme. Jsme jen zástupci lidu. Malá ta cena nebude a bojíme se jen, že konsumující obyvatelstvo velmi brzy ji ucítí ve své kapse a ve svém žaludku.
Tato smlouva jest však jen prvním krokem. Nemáme však ještě právě důležitých smluv s Rakouskem, Německem a Maďarskem. Nemáme ještě obchodně politického dorozumění se sovětovými republikami. Těch všech jest třeba, aby se povznesl náš vývoz, zajistila naše práce a umožnila soutěž s reparačními dodávkami Německa. Budou se musit všechny tyto smlouvy opět vykupovati od té či oné strany? Či jsou již zahrnuty v kupní ceně, která byla včera odpoledne ujednána v saloně pana předsedy vlády? Dodnes to ví jen hrstka lidí, jak se právě v demokratické republice rozumí samo sebou.
Italská smlouva budiž mene tekel. Nebudou-li v brzku změněny metody, podle nichž se v tomto státě vládne, pak podlehne a musí podlehnouti obchvatům stran toužících po kořisti. Ony samy mu kopají hrob. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku p. posl. Kostkovi.
Posl. Kostka (německy): Slavná sněmovno! Obchodní smlouvy zde v této sněmovně mají velmi podivuhodný osud. Objeví se, přijdou, opět zmizí, vnoří se do temnosti a v pozadí pracují a táhnou temné síly o neviditelných věcech, které jsou nám dnes ještě skryty. Zde ve sněmovně klape mlýn oficielního proudu řeči dále, moudře řízen většinovými zpravodaji. Mluví se dále a v pozadí se vyjednává. Obchodní smlouvy jsem si vždy představoval jako velmi těžké. Přece jsem sám ve své praxi z části na těchto věcech spolupracoval a viděl jsem, že vyjednávání s cizími státy jest věcí velmi těžkou. Avšak poměrně ještě velmi zřídka se mi stalo, že jednání o obchodní smlouvě, která sama o sobě jest dobrá, jest ve vlastním státě tak ohromně těžkou věcí. V posledních týdnech a měsících jsme se dožili toho, jak je to těžké, a lze jistě říci, že obchodní smlouva, která zůstala ležeti 9 měsíců, musí býti dobře projednána, přichází-li nyní na denní světlo. Ve výboru pro zahraniční obchod jsme se dožili zázraku: Schůze byla odřeknuta a obchodní smlouva zmizela na dlouhou dobu se světa. Slyšeli jsme sice o požadavcích, jaké kladla agrární většinová strana, slyšeli jsme, jak se na druhé straně proti tomu zdvihaly hlasy, že se z obchodní smlouvy dělá předmět čachru, avšak na povrchu se neobjevuje; a když konečně zde ve sněmovně opět byly na denním pořadu jiné obchodní smlouvy, právě tak rychle zmizely, aniž se o nich hlasovalo. Italové čekali marně, marně čekali dokonce na ohlášenou návštěvu, kterou měly zatím vykonati v Italii nejvyšší kruhy ke zlepšení našich poměrů, a pravděpodobně se nad tím zamyslí. V živnostenském výboru, když se tam konečně jednalo o této smlouvě, jsem prohlásil, že jsme povinni vysloviti své uznání svým diplomatickým zástupcům, že pracovali přesně, že sjednali dobrou obchodní smlouvu a předložili ji v březnu parlamentním zástupcům. Tito parlamentní zástupci, tato slavná sněmovna, nejen špatně pracovala, nýbrž utržila si také neslýchanou ostudu před veřejností v tomto státě a před veřejností v cizině. To musíme, bohužel, konstatovati z výsledku těchto vyjednávání.
Mnoho se mluví o temných mocích, které již dnes vykonávají někteří čekatelé ministerských křesel, které směřují proti předsedovi vlády a proti ministrovi pro věci zahraniční. My to kontrolovati nemůžeme. Mluví se o obilních clech, mezitím přišla a zmizela opět předloha o vymílání obilí, která prozradila intimní vztahy k tomuto celému problému. Obilní ceny ovšem stouply, drahota stoupla v celé zemi, tyto výsledky z vyjednávání v pozadí ucítili jsme všichni; a konečně se dovídáme v poslední chvíli, že dokonce jedna koaliční strana - nevím, je-li to pravda, avšak vypravuje se to tak a my přece máme také zájem na těchto událostech uvnitř koaličních stran - hrozila, že to tak dále dělati nebude. To bylo poslední znamení, aby dostala další dárečky, a vypravuje se dále a jistě se to bude vypravovati v celé zemi a také v cizině, že obchodní smlouva s Italií musila býti od jednotlivých většinových stran odkoupena. Jedna chytrá hlava, která jest členem naší strany - a vážím si toho - prohlásila v poslední době, že, kde se takové věci dějí, dalo by se vlastně mluviti "o trhařské zemičce". Nechci míti zákonné ochrany pro toto slovo a přeji si dokonce, aby se ve veřejnosti rozšířilo, aby se v budoucnosti vážené většinové strany takovéhoto postupu vyvarovaly. Avšak jako hospodářsky smýšlející lidé musíme co nejostřeji proti tomu protestovati, že se zde z hospodářských věcí nejvyšší důležitosti dělají předměty takového obchodování a čachrování. (Souhlas na levici.) Jest naprosto neospravedlnitelné, že se věci, na něž čekají všichni činitelé zúčastnění na hospodářství 7 až 8 měsíců, nechávají zde ve sněmovně pro takovéto smlouvání ležeti. Již řečník přede mnou se zmínil a já s ním souhlasím: Na štěstí není možno, aby takovéto machinace mohly ubíti hospodářství jednou ranou. Náhodou se ovšem v posledním půl roce ze zvláštních okolností vztahy k Italii vyvinuly příznivěji, avšak právě proto, poněvadž náš vývoz stoupl, musíme se tázati, jak je možno, že v posledním půl roce důležité posice vývozu do Italie vykazují velmi značné minus. Poukazuji zde jen na posici "pletené zboží". Zde máme v posledním půl roce proti loňskému roku - a budu nyní srovnávati vždy tak - o 900.000 Kč menší vývoz. Při balicím a tiskařském papíru, tedy také velmi důležitý vývozní předmět, máme v posledním půl roce minus kolem 4 milionů, u skleněných perel a skleněných knoflíků, právě posice, které budou také v italské smlouvě, jestliže ji podrobně pročtete, minus o více než jeden milion, u tabulového skla půl milionu, u porculánu minus l·8 milionu - počítáno vždy za půl roku proti stejné době roku loňského - textilní stroje minus 1·3 milionu, tedy summa summarum velmi veliké ztráty. Myslím, že jest to velmi podivuhodná věc, neboť ztráty postihují přece dělníky a podnikatele. Jak již prohlásil pan řečník přede mnou, bylo stornováno velké množství smluv, které nebudou také více obnoveny, neboť zboží není více k potřebě, snad již vyšlo z módy. A nyní náhrada se nedává vlastně oněm vrstvám, které tuto ztrátu utrpěly, nýbrž dává se jiné straně, zemědělství, která s touto obchodní smlouvou chce dělati své vlastní obchody.
Nechci se zde šířiti o tom, zda požadavky, které zemědělství vzneslo v souvislosti s touto smlouvou, jsou oprávněné či nikoli; najisto však bylo to chybou naší veškeré obchodní politiky, že jsme tuto důležitou agrární otázku již dávno nevyřídili v souvislosti se všemi svými obchodně politickými otázkami, neboť se již před dvěma lety zde o tom mluvilo, že naše cla jsou dnes protekcionářská, že máme neslýchané přirážky při průmyslových předmětech a zemědělství toho nemůže více snésti a že také má býti chráněno clem, ovšem odstupňovaným podle cenových poměrů, klesajícím nebo stoupajícím. Nechci dnes zde o tom usuzovati, neboť nemám k tomu času, je-li tento požadavek oprávněný či nikoli. Zemědělci a také jiné vrstvy dokazují, že aspoň částečně tyto požadavky jsou oprávněné. Avšak jest hrubou chybou, že tato otázka nebyla již před delší dobou zásadně vyřízena. Neboť dnes se domnívám, že pro naše vyjednavače není lehké, zahajovati vyjednávání o obchodní smlouvě se zeměmi, které se dovolávají toho, že mohly dosud své zemědělské výrobky dovážeti do Československa bez cla. Dnes nemáme v rukou autonomního celního tarifu a jest starou zásadou, že se při celních smlouvách vychází ze všeobecného celního tarifu. Tyto otázky, které nyní tak nesmírně zaměstnávají pozadí, musíme zde vyříditi ve vší veřejnosti a před sněmovnou. Musíme si dáti práci, i kdyby k tomu bylo potřebí porad trvajících týdny a měsíce, abychom připravili zde ve sněmovně autonomní celní tarif. Teprve na základě něho mohou se zahajovati takováto přesná a svědomitá vyjednávání, která se nemusí konati za kulisami, nýbrž která se mohou konati před veškerou veřejností.
Bohužel, není to jediná chyba, která tkví na naší celé obchodní politice. Dělali jsme také po léta velmi velkou chybu, že jsme zásadně promeškávali příležitosti, které se nám naskýtaly. Mírová smlouva velmi ochotně poskytovala v článku 222 Československu možnost zříditi jednotné celní území starých zemí dřívějšího Rakousko-uherského mocnářství. O tom ať si myslí co kdo chce; avšak že obchodně politické styky hospodářské povahy vůbec nelze tak lehko roztrhati, vidíme z událostí posledních let. Neustále bojujeme o nová odbytiště a tato nová odbytiště jsou vlastně ona stará odbytiště, která leží kolem naší země. Avšak ve svém obchodně politickém chaosu dospěli jsme již tak daleko, že právě s těmito zeměmi jsme beze smlouvy, nebo aspoň pro nejbližší budoucnost budeme míti nejisté poměry. Že tato otázka má největší význam, dosvědčuje velmi zřetelně několik číslic, povznesených nade vší pochybnost. Vidíme to již ve statistice posledního půl roku 1924. S Maďarskem nemáme smlouvy, aspoň žádné vlastní tarifní smlouvy; s Rakouskem jsme se octli ve velmi nejistých poměrech, pokud jde o obchodní politiku. Rakousko uvedlo v platnost nový celní tarif, a my dnes nevíme, jak bude smlouva s Rakouskem vypadati. Polsko s námi uzavřelo smlouvu, avšak dosud ji neratifikovalo. Německo stojí před nejistými poměry. Přes tyto nejasné poměry v sousedních zemích jsou, jako právě to bývá u starých obvyklých linií, zahraniční styky omezeny hlavně na tyto sousední země. Vezměte jen poslední půl roku a shledáte: Z vývozu 9.143 milionů Kč jde do Rakouska, Maďarska, Polska a Německa 4.559 milionů Kč, tedy 50%. Počítaje podle váhy zboží ještě mnohem více, totiž 89% veškerého našeho vývozu. Rovněž tak jest také dovoz značný. Z těchto zemí odbíráme rovněž 50%. A nyní naše tak proslavená obchodní politika s Francií, SHS a dokonce s Italií, které jistě nepodceňuji, avšak jest to jen minimálním procentem ve vývozu. V témž půl roce 1924, červenec v to počítaje, máte do Jugoslavie 5%, do Italie 4% a do Francie - její vývoz nemůže se vzpamatovati - 1·7%. A pak přichází z Francie do Prahy jistý pán, Henry Savary, který se nazývá generální tajemník francouzsko-československé obchodní komory v Paříži. Dovolávám se zde "Národních Listů". O povznesení našich obchodních vztahů s Francií se praví: "Bohužel Francie a Československo nejsou přímými sousedy". Toho nelze, bohužel, ovšem změniti. Obě tyto země spolu právě nesousedí, na té věci nemůžete nic změniti, avšak, prosím, dejte pozor: "Jsou odděleny Německem" - tak to stojí v "Národních Listech" - "a to nepřátelským Německem, které je nutí, aby dovážely zboží oklikou přes Švýcarsko a Rakousko". Co si pan Savary představuje pod těmito slovy, budeme-li moci jednou zboží dovážeti příměji podmořským průplavem nebo nadmořským průplavem, to nevím. Avšak myslím si tolik: chce-li tento pán takovýmito výroky podporovati obchodní politiku, pak by měl býti nejpřímější cestou ihned vyvezen zpět do Francie. To je ta klamná orientace vaší obchodní politiky. My musíme rozhodně vždy zdůrazňovati: Nemůžeme se odděliti od našich starých odbytišť, od našich starých dovozních zemí a také naše vztahy musí se k těmto zemím vytvářeti přátelštěji, než se to dálo v poslední době.
Chtěl bych zde vsunouti malou episodu, která jest poněkud příznačná pro povznesení našich přátelských vztahů k sousedním zemím. Následkem falešného zpravodajství byl starosta Külz z Drážďan obžalován pro velezradu v Československu. Avšak vyšlo najevo, že tato zpráva byla klamná a liberecký krajský soud žalobu - byla také podána proti mně - zastavil. My jsme totiž s panem dr. Külzem velmi dobře demokraticky mluvili, možná, že znáte toho pána, jest to velmi klidný, rozumný demokratický politik v Německu. Nyní, jak krásně řečeno, byla zde na něj podána žaloba. Nu dobře, takové přehlédnutí může se státi. Nedávno se sejdeme jako demokratická strana se spřátelenou žitavskou demokratickou stranou, a to v Hrádku, na hranicích, abychom si přátelsky pověděli své mínění, podali si ruce a potěšili se, že my Němci jsme jednou spolu. Tu se dostaví dva četníci, zůstanou seděti v naší schůzi, na níž se zpívaly písně a pronášely přátelské řeči, a na konec se dovím, že jsou vysláni, aby zatkli drážďanského starostu. Můj ty milý
Bože, mají-li se naše přátelské vztahy k zemím hospodářsky úzce s námi vázaným podporovati takovýmito opatřeními, pak se domnívám, že budeme skutečně míti také potíže při uzavírání obchodních smluv. Na konec musím vzdáti jen velmi velkou chválu vyjednavači o obchodní smlouvě, jestliže přes všechny tyto přehmaty, přece sjedná obchodní smlouvu s dobrými podmínkami, jako jest italská. Musíme zde také připomenouti, že stran obchodních smluv nejen špatným protežováním, bohužel také přeceňováním svých hospodářských sil, jsme se octli v chaosu. Nejsme ani s to, abychom vše vyráběli. Našemu průmyslu již před rokem, myslím při jednání o rozpočtu zde ve sněmovně, bylo přislíbeno, že stroje, jichž nemůžeme vyráběti a jež jsou zatíženy vysokým clem, mohou býti dováženy z ciziny beze cla. Co nejpřesněji lze přece zkoumati, které stroje to jsou. Přes to do dneška nemáme zákona, který by dovoloval dovoz takovýchto strojů beze cla. Všemi těmito opatřeními však konec konců se také omezuje konkurenční způsobilost našeho průmyslu.
O dani z obratu můžeme míti velmi různé mínění. Prohlásil jsem to již také ve výboru; lze říci, že paušalování daně z obratu při textilním průmyslu jest nesprávné, avšak právě pro vývoz našeho textilního zboží do určitých oblastí má ohromnou důležitost, aby se takováto opatření, jež mají průmysl podporovati, nepouštěla s očí. Před 3 dny, nedávno při jednání o finančních návrzích, při daňové předloze vyslovili jsme přání, aby bylo resolucí ustanoveno, aby se pro příště majetek ve válečných půjčkách, jehož nelze zrušovacím zákonem vyměniti, průmyslu při vyměřování daní při nejmenším nepočítal. Naše resoluce byla zamítnuta. A tomu se říká podporování průmyslu! Na druhé straně jest průmysl zatěžován nesmírnými břemeny. Musíme si dnes představiti, že právě poslední zákony znamenají pro průmysl těžká břemena, a musí býti úkolem vlády právě při podporování průmyslu, aby mohl býti schopný soutěže, tedy při obchodních smlouvách, aby vynaložila všechno, aby tato konkurenční způsobilost průmyslu stoupla.
V tomto směru jsem navrhl ve výboru resoluci a prosil bych pány zástupce ministerstva, poněvadž tato resoluce byla přijata, aby k ní přihlíželi. Jest velmi krátká, avšak obsáhlá a zní takto: "Nechť vláda právě se zřetelem k obchodním smlouvám vynaloží vše, aby stoupla schopnost soutěže našeho průmyslu". Představuji si pod tím tato opatření: Nutná daňová opatření, která nevyplývají ze zákona o slevě daní, nýbrž z toho, že se přihlíží k tomu, že průmyslu bylo v poslední době odňato ohromné množství peněz. Na tom všem, bohužel, nemůže změniti nic, že jsme dnes, pokud jde o obchodní smlouvy, ještě ve velké nejistotě a po této stránce máme nadmíru nezdravé poměry. Neboť dnes slyšíme, že Polsko neratifikovalo smlouvy z roku 1921, že Maďarsko nenechá platiti rámcovou smlouvu z roku 1922, že zde operujeme jen s prozatímními smlouvami, že Rakousko, Rumunsko, Německo, Jugoslavie pracují o nových celních tarifech a že zde musí býti zahájena nová jednání, dále že Řecko vypovědělo smlouvu, dále že Španělsko nám poskytuje největší výhody, které největšími výhodami nejsou, že s námi Španělsko nakládá také hůře než s Německem a že přes krásné řeči zástupců Francie se nám tam nevychází vstříc. A tak vidíme, že se našim vyjednavačům ukládají ohromné úkoly a že musí zároveň pracovati všechny síly, aby právě v tomto chaosu v oboru obchodně politickém došlo k určité jistotě a byl určen pevný plán pro budoucnost. Nad tím nade vším visí neurčitá otázka reparační politiky Německa a my dnes nevíme a nemůžeme v této věci podati úsudku, jak tato reparační politika v oboru průmyslovém bude působiti na sousední země.
Na konec svých vývodů, které mají věc jen kriticky objasniti a samozřejmě nesměřují proti smlouvě, musím co nejslavnějším způsobem protestovati proti tomu, že se takovéto důležité hospodářské věci, jako jsou obchodní smlouvy, dělají předmětem vnitropolitického čachru. Všem vrstvám a také většinovým stranám musí tanouti na mysli jako poslední cíl velké hospodářské a obchodní území, které si musíme opatřiti mírovou politikou ve střední Evropě. Goethe vyslovil někde, myslím ve "Vilémovi Meisterovi": "Budujte cesty a lidé ať čile vyměňují své zboží, tím se také podporuje mír a mravnost." Myslím, že také česká vláda a vážené většinové strany mohou se od Goetheho mnohému naučiti. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Rozprava je skončena.
Dávám slovo zpravodaji výboru živnostenského, p. posl. Slavíčkovi k doslovu.
Zpravodaj posl. Slavíček: Slavná sněmovno! V doslovu dovolím si krátce reagovati na některé vývody posledního řečníka p. posl. Kostky. Je pravda, že přišli jsme k hospodářské škodě tím, že od jara nemáme ratifikovánu smlouvu s Italií. Myslím, že výpočty jeho zakládají se na správných údajích. Upozorňuji ho, že to není nic neobvyklého, neboť ve všech jiných státech, nežli se uzavírají smlouvy se státy sousedními, musí býti napřed překonány vnitřní těžkosti, a postup jednotlivých států ke státům druhým upravuje se teprve tehdy - vidíme to na Italii samé - když byly vyřízeny vnitřní záležitosti domácí. Nemajíce celních autonomních tarifů, nemůžeme opláceti zlé zlým - kdybych to chtěl říci hodně tragicky - ale pravda je, že Italie chránila se proti dovozu levnějšího zboží vysokými cly tak jako jiné státy; pravda je, že sousední Německo se velmi snaží vytlačiti všechny obchodníky z území italského a balkánského, a budeme musiti chtěj nechtěj i tuto otázku rychle rozřešiti.
Jiná věc ovšem je, pokud p. kol. Kostka nám do jisté míry vytýká, že jsme propásli ustanovení o celní unii bývalých států Rakousko-uherské říše, tvořících celní unii ve střední Evropě vůbec. Mám za to, kdybychom toto všechno kritisovali, že musili bychom jíti dále, nestačila by nám celní unie bývalých států a musili bychom uvažovati tak, jak uvažují jiné veliké a rozhodující státy v národohospodářském ohledu, jako Anglie, o hospodářském postavení celé Evropy proti Americe. Ti, kdož mají peníze, kdož budou půjčovati světu poškozenému světovou válkou, tedy evropským státům, kdož jsou rozhodujícími činiteli, nedělají rozdílu mezi Československou republikou a bývalými zeměmi Rakousko-uherskými, nýbrž staví tyto dvě alternativy, tyto dva kompaciscenty: Evropu a Ameriku. A kdybychom se i my pokoušeli o celní unii p. kol. Kostkou citovanou, neměli bychom vlivu na Ameriku, ba myslím, že bychom měli minimální vliv i na Anglii. Pokud lidstvo nevyspěje tak daleko, aby mělo jedno kulturní a jedno sociálně-politické zřízení, pokud nevyspěje tak daleko, aby to myslelo opravdu vážně s udržením míru, a pokud by se nemohlo rozděliti přírodní bohatství mezi jednotlivé státy stejnou měrou, nelze mluviti o nějaké celní unii a nelze mluviti o nějaké naprosté soudržnosti a o nějaké naprosté loyálnosti jednotlivých států. Každý stát má své zařízení sociálně-politické, každý stát vlastní něco z přírodního bohatství a tím bude manipulovati proti druhým státům, a všechny možné pokusy v tomto směru po mém názoru by selhaly. Ale nebyla to republika Československá, která řekla, že o unii celní pro tuto dobu nemůže býti řeči, nýbrž řekly to jiné státy, tvořící bývalou říši Rakouskouherskou. Není tedy vina na Československé republice, naopak naše republika se snaží navázati opravdu přátelské styky se všemi okolními státy i s Německem a Rakouskem, o které panu kol. Kostkovi šlo.
Prosil bych pana kol. Kostku, aby ovšem neposuzoval republiku Československou podle případu ojedinělého, který se stal na hranici československé příslušníku sousedního státu, neboť nikdo před přehmatem státního zřízence nebo zaměstnance, který to učiní v dobré vůli, není chráněn. Pamatuji se na velmi zajímavé případy z dřívějších styků mezinárodních. Na příklad jeden zájemce pro nedostatečnou informaci na bývalém rakouském konsulátě v Srbsku přišel pro informaci na konsulát německé říše a za to byl odsouzen pro rejdy a podezření z velezrady, a přece to byl jen zřízenec. Tak nemůžeme mluviti o Československé republice, která přece má zájem na tom, aby zejména po stránce hospodářské udržela dobré styky jak s Rakouskem, tak s Německem. Prosil bych, aby pan kol. Kostka nepaušaloval.
Jinak nemám, co dodati, a prosil bych, aby sněmovna schválila úmluvu s Italií tak, jak jsem ji přednesl. (Souhlas.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru zahraničního, panu posl. Koudelkovi.
Zpravodaj posl. Koudelka: Vzdávám se slova.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Budeme hlasovati. (Výkřiky posl. dr. Schollicha.) Prosím o klid.
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Prosím, aby se paní a páni posadili na svá místa. (Děje se.)
Schvalovací usnesení má toliko jeden odstavec. Dám proto hlasovati najednou. (Námitky nebyly.) Námitek není.
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, a to ve znění souhlasném s předchozím usnesením senátu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Je schváleno.
Tím poslanecká sněmovna přijala schvalovací usnesení ve čtení prvém a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.
Druhé čtení vykonali bychom ještě dnes podle §u 55 jedn. řádu, bude-li osnově zkrácené projednávání přiznáno.
Resoluce výboru živnostenského je otištěna ve zprávě. Nedám ji tedy čísti a dám o ní hlasovati.
Kdo souhlasí s touto resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
Resoluce výboru živnostenského je schválena.
Nyní dám hlasovati o předešlém předmětu dnešního pořadu, o němž hlasování bylo odloženo: