Jakou důvěru má vláda k svým poplatníkům, vysvítá z toho, že ve státním rozpočtu na rok 1924 jsou exekuční poplatky proti r. 1923 zvýšeny čtyřnásobně až pětinásobně. To ukazuje, že vláda má špatné mínění o svých poplatnících, ukazuje to však také, že si tímto zvýšením ve státním rozpočtu nezíská příliš velké důvěry svých občanů, nýbrž že dosáhne právě opaku. Žádná československá vláda, ať je taková či onaká, nebude moci takovým postupováním povznésti důvěru občanů ke státu. Jsem pevně přesvědčen o tom, že právě ten, kdo může platiti, vždycky platí. A tvrdím zde právem, že němečtí poplatníci bývali vždycky ještě nejhodnější, že jakmile dostali šek, běželi zaplatit a tvrdím dále, že tento návrh jest přičísti ne tak naléhání německých, utlačených poplatníků, jako naléhání českých poplatníků, kteří prostě již nechtějí snášeti takových daňových břemen.
Zároveň bych poukázal na to, že by bylo záhodno a nutno, aby po daňových přiznáních, fasích, které se podle ustanovení zákona podávají v lednu každého roku, ještě v témž roce následoval předpis daně. Budeme se rozhodně brániti tomu, aby i v budoucnosti přicházely předpisy teprve po 2 nebo 3 letech, kdy je poplatník již neschopen platiti. Avšak dále také žádáme, aby berní zákonodárství bylo podrobeno řádné, všech vrstev obyvatelstva stejnoměrně se týkající reformě a aby tato reforma byla ku prospěchu také živnostenskému stavu.
K zákonu samému mnoho mluviti jest zbytečné, víme, a všichni řečníci přede mnou na to poukazovali, že všude je pověstné slůvko "může" a "mohou". A, bohužel, musím projeviti obavu, že toto slůvko "mohou" bude vykládáno tak, že i nadále budou státní občané druhé kategorie, pro něž úřad nemusí nic učiniti, nýbrž jen může učiniti. Jen, jsi-li loyálním státním občanem, dostaneš něco, v jiném případě nebudeš účasten dobrodiní zákona. Vzhledem k velké pohotovosti této sněmovny, s jakou zamítá návrhy oposice, třebas jsou sebe lépe míněny, ani jsem se vůbec nenamáhal podávati pozměňovací návrhy, ježto už předem vím, že budou zamítnuty.
Na konec bych rád poukázal na něco zvláštního. Myslím totiž, že tento stát, jejž řečníci koalice označují někdy jako stát velký, avšak tu a tam, jako na př. předevčírem, také jako stát malý, nepotřebuje vydržovati v cizích státech tak veliká vyslanectví s takovým personálem, který pohlcuje miliony. Tam by se mělo začíti, tam by se mohlo dosáhnouti úspor, což by bylo jistě ku prospěchu jednotlivým občanům a poplatníkům tohoto státu. Živnostnictvo tohoto státu bude bdíti, aby se tohoto zákona používalo spravedlivým způsobem, zejména budeme dbáti, aby se na základě podaných žádostí přihlíželo také k německému živnostnictvu. Doufám, že u vlády nebude vždycky spolurozhodovati šovinismus, nýbrž že se zde bude jednou jednati spravedlivě a že se všemi občany bude před zákonem nakládáno stejně. Německé živnostnictvo si již dovede zajistiti náležitý vliv na zákonodárství a jeho zástupci budou také hlasovati pro ony návrhy zákonů, které mu snad budou ku prospěchu. Avšak nyní, za nynější nedůvěry právě v německém živnostenském středním stavu k nynější vládě nejsem s to, abych hlasoval pro tento návrh zákona. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Štolba. Dávám mu slovo.
Posl. Štolba: Slavná sněmovno! Dříve nežli budu mluviti k vládní předloze, chci několika slovy se zmíniti o tom, že dnešního dne přišla deputace chodského lidu v počtu 50 osob, vedená spisovatelem Baarem, aby se domáhala u vlády práv v lesích trhanovských, jako se jich domáhali jejich předkové před 230 lety u apelačního soudu v Praze, kdy pře o tato práva skončila utracením života chodského sedláka Koziny na plzeňském popravišti . . . .
Proč domáhá se tento chodský lid těchto lesů? Právě proto, že v těchto lesích měl svá práva. Chodové v těchto lesích měli svá práva regální, to jest práva dřevní, honební i vodní. V těchto lesích konali Chodové svoji strážní službu, a - jak praví krásně Alois Jirásek v "Psohlavcích" - lesy ty nesčíslněkráte skropili chodskou krví. V tomto pohraničním pásmu zachycoval se jedině český živel, takže Chodové - díky své hrdinnosti - právem nazývají se nejzápadnějšími Slovany. Proto jistě budou rozhodující činitelé zkoumati právo a spravedlnost a upřené právo před 230 lety jim bude nyní ve svobodné vlasti jistě v plné míře vráceno. A tak, jako učinil projev pan kol. Pik, že jejich strana bude státi na straně práva a spravedlnosti, tak také i já jménem celého našeho klubu prohlašuji, že budeme za jejich oprávněnými požadavky státi celou svou vahou a že se vynasnažíme, aby právo a spravedlnost, která je na straně Chodů a chodského lidu, zvítězila. (Výborně!)
Slavná sněmovno! Vládní návrh zákona o mimořádných úlevách daňových má odčiniti a zmírniti daňové zatížení u těch, kterým berní správa předepisovala takové daně, jichž zaplacení by ohrozilo jejich podnikání, anebo výživu jejich rodiny. Není tajemstvím, že předpisy daňové dály se až dosud takovým šablonovitým způsobem, že to vzbuzovalo a vzbuzuje úžas u poplatnictva a marně často poplatník zkoumá, co vedlo berní správu k tak vysokému předpisu. Tyto namnoze nesmyslně vysoké předpisy vedly skutečně k tomu, že mnoho drobných, venkovských živnostníků a obchodníků zastavilo živnost. Rovněž tak obchodní a průmyslové podniky, z nichž některé následkem vysokých daní a různých nepříznivých vlivů zkrachovaly, vyrovnaly se s věřiteli na několik procent a tím také ovšem s finančními úřady. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.) Někteří snad byli dokonce tak chytří, že nečekali tak dlouho a vyrovnali se ještě dříve, než to snad bylo potřeba. Jiní zase prostě neplatí a zdá se často divné, že se u nich nezaplacené daně nevymáhají. Jsou to zejména velcí poplatníci.
Největší zatížení daňové vidíme u zemědělských podniků. U těchto nejde ani zastaviti živnost, ani se vyrovnati. U těch již berní správy se postarají o to, aby nezaplacené daně exekutory byly vymoženy. Zatížení daňové u zemědělců je nejen vysoké, ale také v mnohých případech krajně nespravedlivé. Také v žádném jiném podnikání nenajde se tolik přehmatů při předpisech daňových, jako u zemědělců. Kolik musí často zemědělec zaplatiti na daních z neznalosti podkladů pro vyměřování daně, neznalosti složitých, nesrozumitelných přiznání nebo pro nedostatek času a opomenutí podání k přiznání na př. u osobní daně z příjmů!
A nejnespravedlivější ze všeho u této osobní daně z příjmů u zemědělců je, že se často ani na přiznání nehledí a prostě šablonovitě se mu tato předepíše podle posledního roku, ovšem se značnou přirážkou. Odvolání bývá často marné a vyřízení se často poplatník ani nedočká. Proto vítáme snahu vlády, aby ulevila aspoň těm, kteří jsou ohroženi ve svém podnikání. Ale vítali bychom tuto předlohu dvojnásob, kdyby také vyhovovala v úlevách daňových zemědělskému lidu a kdybychom měli aspoň trochu naděje, že také zemědělci přinese jisté ulehčení.
Řekl jsem, že u zemědělců jest zatížení daňové vysoké, ale také často nespravedlivé. Chci poukázati na tyto nesrovnalosti. Podívejme se na předpisy daně z obratu za r. 1921 v krajinách horských, obilnářských a bramborářských. Předpisy ty vyvolaly přímo zděšení, neboť jejich výnos byl jim odhadnut na 3 000 Kč z hektaru, v horách jako v krajích s dobrou bonitou a pateronásobným čistým katastrálním výnosem. Těmto chudým horalům, kteří dostávají ze svých políček jen skrovnou sklizeň, u nichž čistý katastrální výnos činí 15 až 20 Kč z hektaru, byla předepsána daň z obratu ve výši 30 Kč z hektaru, jako těm, u nichž čistý katastrální výnos činí 60 až 65 Kč z hektaru při značně lepší bonitě půdy. Veškerá nanejvýš oprávněná odvolání proti těmto nespravedlivým předpisům leží někde zaprášena u berních správ dosud nevyřízena . . . .
Ještě nespravedlivější je předpisování daně pozemkové z pozemků, na nichž živelní pohroma zničila veškerou úrodu. Ptám se vás, vážení pánové a dámy, a zejména pana ministra financí, je-li spravedlivo a je-li to vůbec možno, aby zemědělci byla předpisována daň pozemková z pozemků, na nichž mu živelní pohroma zničila úplně úrodu? Jistě, kdyby pan ministr jednou shlédl takovou katastrofu krupobitní v horských okresích, jako byla r. 1921 v okresu nepomuckém, nebo r. 1922 v okresu královickém a r. 1923 v okresu sušickém a blatenském, a na Slovensku, kde nebylo znáti, co bylo na poli seto, sám by uznal, že předpisování jakékoliv daně, aspoň pro tento rok, je pácháním zločinu na těchto ubožácích. Vždyť v těchto chudých krajích zemědělec není nic jiného než dělník, dělník, který od slunka do slunka celý rok dře, který dal vedle práce do půdy koupené hnojivo i osivo, tedy značný hotový neb vypůjčený peníz, a čeká 12 měsíců, že tento vložený peníz dostane zpět a že se mu dostane také zasloužené mzdy. A tu přijde živelní pohroma, krupobití s průtrží mraků, zničí úrodu, zničí cesty. Byl jsem v několika případech svědkem, že tito zemědělci, připravení o celou úrodu, museli v prvé řadě na svůj náklad spravovati cesty, z nichž přívaly vod učinily nesjízdné rokle několik metrů hluboké, takže pohroma tu bývá dvojnásobná.
Vážení pánové a dámy, co je zemědělec, stižený takovou pohromou? Čím je celá řada těch zemědělců, kteří koupili půdu z přídělu pozemkové reformy, kteří koupili osivo i hnojivo do té půdy, zaplatili potah? Není v tomto okamžiku takový zemědělec jako dělník, který nemaje výdělku, béře podporu v nezaměstnanosti? Ano, nic méně a nic více! Rozdíl je jen v tom, že o toho, který nedostal práci a nemá výdělku, o toho se tento stát, tato vláda stará, aby mohl býti živ - snad zcela správně - dává mu podporu v nezaměstnanosti, kdežto o tohoto zemědělce-dělníka se nestará žádný, jak bude živ, když nemá ani potravin, ani peněz. K tomu ještě předepíší se daně. Neuvěřitelné, a přece pravda! V žádném státě to není, aby předpisovány byly daně založené na čistém katastrálním výnosu z pozemků a byly předpisovány i tenkráte, když poplatník byl o výnos připraven živelní pohromou. A pakliže tato živelní pohroma přijde často za sebou, jako na příklad na Nepomucku, kde r. 1921 byla úroda zničena úplně krupobitím v mnoha obcích, r. 1922 polozničená trvalým suchem, poněvadž půda je chudá a vysoko nad mořem a zase r. 1923 zničena opět úplně krupobitím a letošního roku zaoráno ze dvou třetin žito, vyleželé sněhem, pak se ptám, slavná sněmovno, čím že má zemědělec platiti daně a kde vzíti na celoroční vydání?
Tu bych chtěl míti odpověď na jednu otázku, vážení pánové a dámy: Jak by bylo asi úředníku anebo dělníku, který by na prvního šel pro měsíční svoji mzdu a někdo mu ji vzal anebo nějak zničil a dělal mu to celých 12 měsíců a žádný se o něho nestaral jak bude živ, za co obleče sebe a rodinu a za co nakoupí nezbytných potřeb? Co by tomu říkal, kdyby mu ještě předepsali daně a vymáhali je na něm exekutory, zabavovali mu peřiny a co by se dalo? Jistě by musel každý bez rozdílu říci, že je to šílenství. A v tomto případě je skutečnost, že o tohoto zemědělce, který celých 12 měsíců čeká nejen na to, co do půdy dal za hnojivo, co zaplatil čeledi a co vydal za potřeby, nutné v hospodářství, ale čeká také 12 měsíců na mzdu a nemá zde prostředků, čím by do budoucna vyživil svoji rodinu, nikdo se nestará. Je skutečně s velikým podivením, že tato vláda dosud neumožnila vyřízení návrhu zákona, spravedlivě požadovaného, o odpisu daně pozemkové při živelních pohromách, který byl naší stranou podán. Či není v zájmu státu, aby se také postaral o dělníka pracujícího na půdě, jenž svou těžkou prací vyrábí chléb pro všechny, aby mu zajistila přiměřenou mzdu? Proč dosud nepředložila návrh zákona o všeobecném povinném pojištění proti živelním pohromám? Nebo aspoň kdyby příspěvek poskytovala na zaplacení premií pojistkových, aby zemědělci bylo umožněno pojistiti si úrodu, což mu dnes při vysokých premiích je nemožno? My se nechceme doprošovati almužny od státu, to jest nedůstojné našeho stavu, my nechceme žebrati, my si chceme na tyto věci připlatiti, my si chceme ten fond tvořiti ze svých vlastních příspěvků, ale chceme, aby v tomto státě naše práce byla ceněna, jako je ceněna práce průmyslového dělníka. My chceme také, abychom byli zajištěni, abychom nebyli zde žebráky a nevypadali před státem a vládou jako žebráci, kteří se doprošují deseti milionů, takového nepatrného obnosu, který, když se rozdělí, bude jako kapka do moře! A ani to neuznaly strany koaliční za dobré, aby tuto almužnu těmto ubožákům povolily, ačkoliv naše strana ochotně povoluje všecky sociální požadavky zástupcům našich průmyslových dělníků . . .
Tyto chudé obilnářské a bramborářské kraje postihla již také vídeňská vláda zvláštní daní a to takovou, že byly nuceny po celou válku své produkty za poloviční cenu odváděti státu. Poněvadž to nebyla nežli daň v jiné formě, daň krajně nespravedlivá, měla ji naše vláda po převratu přenésti na všechny poplatníky a ne ji ještě také sama tři léta vybírati a to od těch, kteří nejvíce válkou trpěli, tedy zase od těch ubožáků z obilnářských a bramborářských krajů, kteří neměli a nemohli nic jiného pěstovati, než žito a brambory. Sedm let tyto obilnářské kraje platily tuto velikou daň ve způsobu odevzdávání státu obilí a brambor za poloviční ceny. A jestliže zemědělská výroba naše nepožívá žádné ochrany a je vysazena světové konkurenci a jestliže není ani státem umožněno zemědělci, aby uchráněn byl škod povstalých živelní pohromou, pak zdá se mi, že vláda pochopila špatně své poslání, nevěnujíc téměř žádné pozornosti dělníku, vyrábějícímu jeden z nejdůležitějších produktů - chléb! Na zemědělce je pamatováno dobře - ale jen v povinnostech a to nejen daňových, ale také v těch zákonech, jež byly v této sněmovně přijaty a jež nesou se ku zlepšení sociálního postavení průmyslového dělníka. Naše strana jistě ochotně všecky tyto zákony spolupracovala a za ně hlasovala. Ale myslím, že na dělníka zemědělského těmito zákony je mnoho naloženo a snad bych mohl tvrditi, že je již přeloženo. Myslím, že si neuvědomuje vláda, že břemena zatížení našeho zemědělce mohou býti také osudnými pro ty, kteří zemědělci upírají právo na život.
Úprava sociálního postavení našeho dělnictva stala se různými zákony, ale jsem jist, že podlomením schopnosti platební u zemědělství shroutí se a rozsypou se tyto zákony jako karty a to jest si třeba dobře uvědomiti.
A nyní se táži, co přináší tento zákon našemu zemědělci, jaké úlevy daňové a zejména těm nejpotřebnějším, těm, kterým vláda skutečně v daňových předpisech nejkřiklavěji křivdí?
§ 1 tohoto zákona mluví o dlužných daních za minulá léta až včetně 1923, že mohou býti sníženy nebo prominuty, jestliže by zaplacení těchto nedoplatků mohlo ohroziti poplatníka v jeho hospodářském podnikání nebo ve výživě jeho rodiny.
Podle posavadní prakse jsou zemědělci nejen předpisovány daně, ale také vymáhány za všech okolností a proto bude málo zemědělců, kteří budou moci žádati o snížení daní dlužných a já se obávám, že i těm, kteří dluhují daně, bude snížení odpíráno a to z důvodu, že nejsou ohroženi ve svém podnikání ani ve výživě své rodiny.
Mám v té věci své vlastní zkušenosti. Roku 1921 domáhal jsem se podpory u státu pro okres nepomucký, který byl stižen ohromným krupobitím. Po náležitém vyšetření navrhlo ministerstvo vnitra pro okres almužnu asi 30.000 Kč. Ministerstvo financí to však dostalo asi v prosinci onoho roku a škrtlo to. Bylo mi sděleno, že to mohlo ministerstvo vyplatiti bezprostředně po katastrofě, ale nyní že to již vyplatiti nemůže. Vyložil jsem si to tak, že když ti postižení do prosince neumřeli, že již také neumrou. Takový aspoň to prohlášení na mne dělalo dojem. Teprve na rázné zakročení předsednictva strany povoleno bylo několik tisíc Kč, a to jen pro ty, kteří jsou na své existenci anebo ve výživě rodiny ohroženi. A tu jsem u toho, jak se to až dosud praktikuje. Šetřením se zjistí, zdali zemědělec je ohrožen na své existenci anebo není. Přijde četník, vyšetřuje to a zjistí, že má ještě kus pole, že má ještě jednu krávu nebo dvě a napíše, že rozhodně na své existencí ohrožen není, třebas 4 leta za sebou ho stíhala živelní pohroma, třebas 4 léta po sobě nesklízel, třebas 4 léta platil daně, třebas 4 léta platil čeládku. Nyní však není na své existenci ohrožen, poněvadž může prodati snad ještě dva strychy pole, poněvadž může prodati krávy a může tedy živořiti.
Tak také se obávám, že dopadne šetření pro ty naše zemědělce, kteří podají si žádost o snížení dlužných daní podle tohoto zákona. Myslím, že se obávám právem a že nepatrné procento zemědělců, které bude se v mezích zákona domáhati snížení daní, bude odmítáno.
Promiňte mi laskavě, když řeknu, že tento zákon na mne dělá dojem, že je stvořen pro nepřátele tohoto státu, kteří neplatili, neplatí a platiti nehodlají a které naše úřady tak rády přehlížejí. Co je tu takových Auerspergů, Schönbornů, kteří vyvezli miliony za poražené lesy a daně neplatí a neplatí! Jediný často dluhuje více než je v celém okrese předepsáno na daních. Auerspergovi ze Zel. Hory u Nepomuka, který byl nedávno zatčen pro vyvážení peněz a kterému zaplatila západočeská důlní společnost 11 mil. za dříví, byla teprve v minulých dnech vyměřena dávka z majetku. Jaká to ohromná nespravedlnost a nesrovnalost, která nemůže vésti k ničemu jinému než k demoralisaci poctivých republikánů a poctivých poplatníků! Na takové snad se hodí tento zákon, na ty, kteří zašantročili různým způsobem miliony a dnes nemají čím platiti. Ti snad použijí dobroty tohoto zákona, tím, že budou žádati o snížení daní. My zavčas upozorňujeme ministerstvo financí na tyto možné nepřístojnosti a budeme pilně pozorovati, jakým způsobem se bude v praxi tento zákon prováděti.
Situace zemědělců, a to zejména zemědělců v chudých horských krajích, je kritická. Zadlužení jejich valně přibývá. Podíváme-li se, že zadlužení selských usedlostí činilo před válkou průměrně ročně 140 mil., pak se musíme zamysliti, když za jediný rok 1922 zadlužení selských statků činilo 1459 mil., čili desetkrát tolik, co před válkou. To jsou cifry úředně zjištěné. Žádáme důrazně, aby odstraněn byl nešťastný způsob vybírání daní šekovým úřadem, neboť zemědělec jest syt již šeků, v nichž nevyzná se žádný poplatník, neboť neví, zač platí a nač platí a začasté to neví ani berní úředník, kolik poplatník má platiti. Zemědělský lid jest dosud nejlepším a nejspolehlivějším poplatníkem státu, ale chce věděti, nač platí, chce, aby mu byly daně předpisovány v mezích zákona, aby berní správa předpisovala daně včas a ne za 4 roky najednou, a chce, aby stát s penězi těžce vydělanými šetřil a řádně jich užil. Nestrpíme, aby našemu lidu zemědělskému byly kladeny jen povinnosti daňové a aby se ostatním vrstvám dostávalo za naše peníze různých daňových výhod. Žádáme vládu a zejména ministerstvo financí, aby se přesvědčila, jak berní správy v častých případech konfiskují majetek nesmyslným zdaněním u těch, kteří jej přebírají po rodičích anebo jej dědí. Doporučuji na příkl. případ Josefa Černého v Čečovicích u Nepomuka, kde 3 dítky dostaly po zemřelém otci polovičku chalupy a polovičku polí, 2 ha, a zaplatily již na daních na 50.000 Kč, kde děti ty proklínají, proč to otec nedal raději hned státu, proč to odkázal jim, kteří jsou voláni na úřady a šikanováni a mají často potíže, aby si vydlužily obnos, který jim byl předepsán. Ale já tento zajímavý případ přinesu zvlášť do této sněmovny, aby bylo jednou jasno, jakým nespravedlivým způsobem se předpisují daně na našem venkově, jakým nespravedlivým způsobem si počínají berní úřady vůči našemu nejdrobnějšímu lidu. Budou-li pánové chtíti, přinesu více případů, neboť takových případů máme v našem kraji dosti. A také mohu říci, slavná sněmovno, že dnes každý chvěje se hrůzou, přebírá-li statek nebo chalupu, kterou zdědil, neboť ví, jaké poplatky na něho čekají.
Poněvadž na zemědělství nebylo v tomto zákoně s dostatek pamatováno, podáváme k tomuto zákonu příslušnou resoluci tohoto znění: "Vládě se ukládá, aby při použití zákona bylo přihlíženo také k poplatníkům, jimž počínajíc rokem 1919 až 1923 živelní pohromou zničena byla úroda."
Přeji si, aby ministerstvo financí tyto věci vzalo v úvahu a aby tato bezohlednost v předpisování a vymáhání daní na našich chudých krajích byla zmírněna. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Netolický.
Posl. Netolický: Vážená sněmovno! Otázka předpisování a placení daní, krátce otázka daňová, jak viděti podle dnešní debaty, kdy projednáváme předlohu zákona, kterou má býti umožněno našim berním správám odepisování, eventuelně úplné odpouštění zadržených daní, kde by existence dotyčného poplatníka byla ohrožena, dotýká se všech vrstev našich poplatných a zasahuje hluboce do našeho života hospodářského.
My vycházíme ze zásady, že jako občané tohoto státu daně platiti musíme, dovoláváme se však toho, aby daně tyto byly učiněny snesitelnými a aby podle spravedlivého klíče rozděleny byly na ty poplatníky, kteří různé daně snésti mohou. My ovšem nynější daňový systém nepokládáme za úplně spravedlivý a nám vyhovující. Již dávno se dovoláváme toho, aby nynější systém daňový změněn byl v systém jednotné progresivní daně z příjmu, kterou by byly postiženy právě vrstvy zámožnější, kterým snad by bylo snesitelněji možno nésti břemena, která stát ukládá svému poplatnictvu.
V této popřevratové době, kdy potřeba našeho státu i našich obcí, našich komun, neobyčejně stoupla, je ovšem postavení takového berního ukládacího orgánu nadmíru těžké a je ovšem při té, řekl bych, pokleslosti mravní . . . (Hluk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím o ticho.
Posl. Netolický (pokračuje): . . . tím těžší, poněvadž dotyčný úředník nemůže jen rozhodovati podle okolností, které jsou mu k disposici, ale je nucen často bráti zřetel na různé udavače a rozhodovati kolikrát na úkor toho kterého poplatníka.
Máme celou řadu daní - nás malých a středních vrstev týkají se hlavně daně přímé, daň výdělková, osobní daň z příjmu, daň z obratu, o kterých zvláště chci hovořiti a při kterých chci poukázati právě ne snad na stížnosti, že tyto daně platiti musíme, ale ke kterým chci přičiniti několik stížností a přání, které máme ke státní berní administrativě.
Naše berní ukládací orgány počínají si podle našeho mínění v mnohých případech naprosto nesprávně; zvláště v těch případech, kde jde o poplatníky veliké. Není možno paušalisovati, co však, prosím, můžeme říci k tomu, když na př. dochází stížnost z Třebenic, ve které výslovně je uvedeno, že tamějšímu poplatníku Kraupnerovi z Roudnice není doposud předepsána ani daň z majetku (Slyšte!), která měla býti předepsána již r. 1919 a 1920, tedy daň, která byla zaplacena již celým tisícem našich poplatníků a která ve zdejší sněmovně byla již také novelisována a celé řadě poplatníků, snad jedné polovině či snad méně, byla vrácena? Ale vedle toho zajímavé nedostatky berní správy musíme konstatovati z přípisu tak důležitého orgánu, jako je Zemská správní komise ve Slezsku, která docela oficielně nám píše, že slezské obce si stěžují a že ty stížnosti jejich jsou úplně oprávněny, že větším podnikům daně po leta nejsou definitivně předepsány tak, že přirážky obecní následkem stálých dodatečných předpisů a odpisů jsou nesprávně odhadovány a v důsledcích toho rozpočty obecní jsou sdělávány na podkladech neznámých, jež mohou při známé hospodářské situaci způsobiti obcím přímo katastrofální obtíže. Jsou to zvláště obce kamenouhelného a průmyslového revíru východoslezského, jež tímto způsobem ocitly se v povážlivé situaci finanční. Také berní úřady mají svou evidenci o zaplacených daních a přirážkách upravenou tak, že není možno zjistiti před súčtováním koncem roku, kolik odvedl dotyčný podnik na přirážkách, obzvláště, když pod oblast příslušného berního úřadu spadá několik obcí, v nichž má tento podnik svou provozovnu, a tím se stává nejednou, že obcím dostane se v jistém roce přeplatků, jež pak v příštím roce jsou sráženy na počátku období ročního. Obce s tímto příjmem počítají v běžném roce, obnosy spotřebují a počátkem příštího roku jsou zase v situaci velmi nepříznivé. Berní úřady zasílají svá súčtování až po uplynutí celého správního roku, a obce nemohou tudíž případné nesprávnosti svého hospodářství v tomto směru napraviti a jim včas čeliti.
Ježto vylíčený stav je pro obce nadále nesnesitelný, ano přímo ohrožuje jejich hospodářství, dosavad v tomto směru podniknuté kroky o nápravu zůstaly bezvýslednými, dovoluje si zemská správní komise žádati, aby vhodnou parlamentní intervencí bylo působeno k tomu, aby učiněna byla přítrž uvedeným nedostatkům a úřady daně předpisující byly vybídnuty, by vyměřování daně výdělkové bylo prováděno s největším uspíšením, by obcím se dostalo spolehlivých daňových základen k stanovení obecních přirážek.
Opakuji: Jestliže takový důležitý orgán, jako Zemská správní komise ve Slezsku podává tuto stížnost, jak potom vypadají stížnosti jiných menších obcí, kde nestojí oproti nim takový důležitý orgán, který přece má možnost lépe a snadněji se brániti? Řekl jsem již, že berní referáty, které ukládají daně, ocitají se v nynější době v těžké situaci tím, že jednak potřeby státu a obcí neobyčejně stouply, jednak že nemohou ukládati mnohdy podle svého přesvědčení, nýbrž že musí se podřizovati udavačství a podobným nepěkným zjevům.
Přímo si však stěžuji, že u berních referátů někteří z pánů úředníků počínají si takovým způsobem, že je nutno veřejně si na to stěžovati. Když poplatník přijde se zeptati k bernímu referátu, nebo stěžuje si, bývá často způsobem nepříliš zdvořilým odbyt. Hledí se na poplatníka, jako by byl každý simulantem, jako by chtěl v každém případě stát o daně ošidit. Jsem si vědom toho, že poplatníci snad nepřiznávají všichni tak, jak by přiznávat bylo nutno. Jde nám v tomto případě o vypěstění určité daňové morálky. Ale daňová morálka může a musí býti vypěstována také za pomoci berních orgánů, poněvadž ty musí pravděpodobné udání poplatníka respektovati a ne každého, ať udává správně nebo nesprávně, pokládati za člověka, který by chtěl simulovati nebo odpírati daně. Takovým způsobem morálku daňovou nevypěstíme nikdy. Z naší strany jsme se o to poctivě starali, by morálka poplatnictva při přiznávání k různým daním byla respektována, ale musíme s veškerým důrazem žádati, aby berní orgány v tom případě respektovaly a braly za pravdu to, co pravděpodobnosti odpovídá.
Při tomto zákoně má býti pamatováno s odpisy a sleveny daně všem těm, jichž existence by byla ohrožena, nejenom z poválečného obchodování, ale i těm, kteří v otázce mzdy a služby jsou na tom hůře, nežli byli v době předpisování. Jsme toho svědky, že berní orgány nerespektují výnosu nadřízeného úřadu, kterým je v tomto případě ministerstvo financí, jež přece uložilo všem berním orgánům, aby při předpisování a placení osobní daně z příjmů byl u dělnictva vzat zřetel k hospodářskému jeho postavení a aby žádostem, které o i posečkání daní jsou podávány, bylo vyhověno. Je zajímavo, že při osobní dani z příjmu nebylo respektováno nařízení nadřízeného ministerstva v tom případě, aby dělnictvu na příklad byla povolena srážka 15% na pořízení šatstva. Nebyly odpočítány poplatky ať na nemocenskou pokladnu nebo úrazovku, tedy prostě berní orgány učinily si předpisování osobní daně z příjmu jak dělníkům, tak i živnostníkům docela pohodlné, vzaly za základ zjištěný příjem v některém případě a beze všech srážek předpisovaly z tohoto příjmu, aniž by braly zřetele k těm srážkám, které předpisuje zákon nebo nařízení.
Ohledně podávání žádosti o poshovění v čas rekursu by se dala napsati zvláštní kapitola. O podaných stížnostech rozhoduje úředník toho kterého berního referátu. Mám, bohužel, celou řadu případů, kdy žádosti odůvodněné byly prostě zamítnuty. Nejenom, že je lákán poplatník, aby si koupil kolek, aby měl vydání se psaním žádosti, s jejím posíláním, aby tím jeho daňová povinnost byla zvýšena, ale jeho žádosti se prostě nevyhoví.
Zdá se, že zákon sám, který má býti důsledkem usnesené resoluce poslanecké sněmovny, bude více užitku přinášeti vrstvám zámožným, kapitálově silným. Až doposud byla ta prakse u berních orgánů v tom směru také prováděna, ale to bylo již s tohoto místa přednášeno téměř od každého z předešlých pánů řečníků, že se jde na poplatníka malého bezohledně, poplatník malý musí zaplatiti, tam se exekvuje a prostě prodá nebo obnos se zaknihuje, aby stát nepřišel o svoje pohledávky na dani, ale u poplatníků velkých se berou všechny ohledy, tam se vyjednává, sečkává, slevuje, odpisuje, takže to dělá dojem, jakoby stát měl jen povinnost vůči poplatníkům velkým a ne vůči poplatníkům malým.
A co řeknete tomu, vážení pánové, že jednomu poplatníku, p. Jehničkovi v Chocni, který je dlužen státu 2 mil. na daních, byly povoleny splátky 12.000 Kč měsíčně? Počítáme-li prostě úrok, který dělá 140.000 Kč ročně, tedy pouhé tyto splátky stačí sotva ke krytí dlužného úroku a dlužné daně by mohly býti spláceny snad doživotně. Ale vedle toho zavřel tento pán svoji tkalcovnu, vyhodil 150 dělníků na dlažbu, aniž by k nim cítil jakoukoli povinnost a žije ze své elektrárny, která vynese mu dostatečných příjmů k tomu, aby mohl býti živ. To je jeden z řady nesčetných případů, jakým vrstvy zámožné, kapitálově silné, v pravém slova smyslu sabotují naše státní finance. Zdá se, že v tomto případě právě zmíněného zákona bude v jejich prospěch používáno více, nežli ve prospěch malého poplatníka, na kterého se v každém případě šlo bezohledně.
Vedle toho, mám-li již přednésti další přání, upozornil bych na nepěkný způsob, jakým jsou prováděny exekuce malých poplatníků. Dotyčný berní orgán přijde, a aniž by řekl poplatníku, co mu zabavuje, nechá si prostě od něho podepsati zabavovací arch a když dodatečně má dojíti k exekuční dražbě, dovídá se onen nešťastník, že mu jsou zabaveny předměty, které exekuční řád naprosto vylučuje ze zabavení. Dovolává se ochrany, ale je mu prostě řečeno, že promeškal lhůtu, kterou zákon předpisuje, aby proti exekučnímu zájmu podal protest. Jest nemožno, aby takováto prakse byla u našich berních úřadů prováděna. Poplatníku musí býti známo, co se mu zabavuje a jakým způsobem by se měl eventuelně brániti, aby se uchránil veškerých následků, které by z takového zabavení pro něho mohly vzejíti.