Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Pořádány byly demonstrace proti daním, zakročováno bylo u vlády. Všude jsme varovali před touto politikou; když jsme zakročili na místech rozhodujících, byli jsme ovšem ujišťováni, že prý budou poskytovány berní úlevy, náležité slevy. Tehdy jsme rozhodně požadovali dosazení berních komisí, abychom v tomto směru měli naproti berní správě správné projednávání a posuzování poplatníků. Toužebně jsme tento zákon očekávali a konečně skoro po dvou letech předkládá vláda v naprosto neodpovědném tempu návrh zákona o úlevách daňových. Nehledíce ke krátké lhůtě k projednání této důležité osnovy, jež se nám snesla na lavice sněmovny, musíme konstatovati, že ani jedno společenstvo, ani jediná hospodářská organisace, ani jediný svaz neměly možnosti tento zákon důkladně prozkoumati a připojiti k němu, co mu náležitého scházelo. Spoluporady poplatníků byly touto taktikou většiny vyloučeny. Dnes můžeme jen bezvadně zjistiti, že tento zákon nutno označiti za naprosto pochybený theoreticky jako prakticky. Osnova nazývá vládní návrh zákonem "o mimořádných úlevách při placení přímých daní". Postrádáme zvláštního označení, nevidíme jasné definice pojmu úlevy a placení daní pro ty, kdo mají mzdu a plat; v tomto směru nenacházíme podle toho naprosto ničeho pro dělnictvo a zaměstnance s pevným platem, kteří přece mají zajisté zaručené právo z oněch dob trpké nouze, kdy právě oni se svými rodinami prodělali trpké dny, aby v zákoně samém na ně bylo pamatováno s jasně stanovenými úlevami daňovými. V osnově schází tato důležitá zjištění úplně a ačkoli bylo zde od "pětky" a opětně v českých časopisech, zvláště v "Národních Listech" zjištěno, že na každého československého občana připadá 51 zlatý frank daní, t. j. osmkrát tolik jako v Rakousku, přesto nebylo pro dělnictvo a pro osoby s pevným platem nic určitého v zákoně stanoveno. Dělnictvo a zaměstnanci trpce pykali v minulých dnech, a oni potřebují daňových úlev zcela určitě právě tak, jak je to snad míněno na jiné strany. Avšak jak je to s daňovými úlevami pensistů, kteří mají bídné platy? Jak je to se samými státními zaměstnanci? Zde zeje v zákoně mezera. V tom směru je ovšem několik výnosů, avšak s touto berní ochranou se pro naše vyhladovělé a od státu zapomenuté pensisty a státní úředníky nevystačí. Domníváme se, že právě v tom směru mělo býti něco jasného a pevného předepsáno v zákoně. V celku jsme se domnívali, že dělnictvo bude nařízeními ušetřeno před vymáháním daní. Avšak aby se daně přece na dělnících vymáhaly, byli zavázáni podnikatelé, aby daně při výplatě strhovali. Tento postup by musil zmizeti, neboť takové jednání, jak je předpisuje zákon, je nemožno označiti za úlevu daňovou. Také vládní osnova ničeho v tomto směru neustanovuje a je příznačno pro nynější berní morálku, že se dělnictvu a úřednictvu velkomyslně poskytují ve výnosech úlevy a že se zaměstnavatelé nezbavují povinnosti vybírati daně srážkou se mzdy.

Osnova nám předložená má býti zákonem o mimořádných úlevách při placení přímých daní. Veškeré občanstvo ve státě toužebně očekávalo tento spásný zákon. Avšak jak vypadá? V zákoně jsou pojmy příliš málo jasné. Mimořádné úlevy jsou pochopitelně jen tehdy na místě, když nastaly mimořádné poměry u jednotlivých poplatníků, když tedy výjimečné poměry vyžadují při placení daní zvláštních výhod. Jak osnova sama, tak i důvodová zpráva uvádějí ovšem několik výjimečných případů, jsou to zvláště ztráty pohledávek, pokles cen zboží a ceny hodnoty investic. Nejsou tu tedy jmenovány následky valutové politiky. Dnes mají živnostníci nepochybně u berní správy zapsáno mnoho dluhů. Pro nepředpisování daní a pro opožděné doručování předpisů ocitají se tisíce živnostníků přímo před hospodářskou zkázou. Mnozí jsou tím fatálně zadluženi. Když už se chce dělníkům a zaměstnancům právem pomoci, pak musí býti nezbytně také pomoženo maloživnostníkům. Je ovšem několik skupin z těchto, jimž pšenice kvetla, avšak většina v živnostnictvu hrozně trpěla pod tlakem daňového břemena a všichni doufají v brzkou pomoc.

Dnes patrně každý berní úřad zjistil, že sestavení ročního daňového účtu bylo velmi silně stíženo velikým počtem malých a větších daňových nedoplatků z let minulých. Taková prázdná běžná práce připravuje berní úředníky o čas a přijde státu velmi draho. Spotřeba času a správních peněz a mnoho různých úředních úkonů, aby bylo vynuceno zaplacení, přesahují rozpočtenou hodnotu.

Roztrhněme pouta, která dodnes utlačuji maloživnostníka a rolníka. Je to hrozný pocit, býti věčně dlužen státu daně. Bylo by tedy potřebí přijmouti ještě do zákona ustanovení, že při nedoplatcích daní, pokud je zjištěna nedobytelnost, a to buď absolutní úplná nemajetnost nebo jiná neschopnost k placení, neznámé bydliště dlužníkovo, bydliště dlužníkovo v cizině a nedostatek jmění jeho v tuzemsku, nebo relativní ohrožení živnostenské a jakékoli hospodářské existence a platební schopnosti dlužníkovy, obtížná a zdlouhavá jednání atd. je hned důvodem k daňové úlevě. Při posuzování této otázky nutno rozhodně slyšeti berní komisi. Rovněž je rozhodně nutno, aby při zahájení konkursu nebo vyrovnání se nedostávalo pohledávkám daňovým přednosti před pohledávkami jinými, jak na př. dodnes vždy musela býti nejprve uhrazena daň.

Podle osnovy si autor představoval, že bude vyšetřovati každý jednotlivý případ, zda tu jsou takové mimořádné poměry. Autor osnovy přehlédl a chtěl snad přehlédnouti, že dosavadní daňové břemeno a nemožnost zaplatiti vysoké daně nepředstavují v pravdě vůbec mimořádné poměry, vůbec výjimky, nýbrž pravidlo, které vzestup koruny s sebou přinesl ve svém katastrofálním účinku.

Zákon by měl obsahovati, že k provedení daňových odpisů a úlev mají berní úřady při vydání zákona sestaviti v naznačeném směru neprodleně seznamy nedobytných daní a nedoplatků, jež se mají odepsati. Tyto seznamy se zašlou berním komisím, berní správě a zemskému finančnímu úřadu. Berní odhadní komise, berní správa a zemské finanční ředitelství prozkoumají došlé seznamy, povolí odpisy podle svých kompetencí a vrátí po jednom exempláři bernímu úřadu a berní komisi. Tyto seznamy se založí podle obcí, v nichž jsou nedoplatky předepsány a mají obsahovati: číslo položky, jméno a zaměstnání dlužníkovo, daňové kategorie, částky nedoplatků podle jednotlivých berních roků a odůvodnění návrhu na odpis.

Má-li se státi osnova o daňových úlevách zákonem, který přinese poplatníku v pravém slova smyslu ulehčení, pak musí býti náležitě rozšířena. Nutno dáti berním správám rozkaz - tento pasus by musil býti v zákoně - aby ihned předložily návrhy na nutné doplnění odhadních berních komisí na plný stav a na jejich co nejrychlejší svolání a aby při návrzích podle možnosti přihlížely k náležitému zastoupení všech kategorií poplatníků a v tom směru k předneseným přáním stavovských organisací poplatníků, kteří činí nárok na daňové úlevy.

Zajisté není pochyby, že naše nynější hospodářské poměry, vyvolané berním tlakem, potřebují nutné pomoci. S výnosy nic neříkajícími přetíženým úředníkům není pomoženo. Je správné, že změna může býti způsobena jen mimořádným napětím sil úředníků, k tomu však při nadměrné práci a při nadměrném výkonu úředníků berních je potřebí lépe je platiti. Je nezbytně nutno vyloučiti všechny pedantické formálnosti, zjednodušiti řízení při zpracování nedodělků a při poskytování daňových úlev. Tak to nemůže dále jíti, jak se dnes daně předpisují. Vidíme, že se berní úředníci co nejlépe snaží morálně, aby vyřídili ohromně nakupené práce. Chtějí-li pracovati přes čas, pak se jim tato práce přes čas neplatí. Vidíme také zde, kde se koná práce ve státě nejdůležitější, že úřednické poměry jsou co nejbezohledněji stísněné, vláda by ráda v tomto směru také ve státních úřadech prolomila osmihodinnou dobu pracovní a také ji prolamuje, avšak ve skutečnosti za práci přes čas ničeho neplatí nebo nechce platiti. Zde nutno jednou udělati pořádek, nikoli jen v zájmu spořádaného berního hospodářství, ale i v zájmu ozdravění veškerého národního hospodářství. Veškeří poplatníci toužebně očekávají dobrý zákon na ochranu výrobních stavů ve smyslu opravdové berní úlevy. Dnes úpějí miliony hospodářsky slabých pod mocným berním tlakem a očekávají tak od tohoto zákona vykoupení. Jistě možno vycházeti z poznání, že každý dlužník daní, který upadl do hospodářské katastrofy, má životní snahu hledati cesty k vzestupu. Pakli vláda má za to, že tato životní snaha po hospodářské svobodě je skutečně nutná, pak by měla tuto snahu podporovati. Snad je zákon o daňových úlevách onou možností od milionů vytouženou, kdy tisíce existencí bude zbaveno trpkých starostí o daně, aby se zase stali dluhu prostými pracujícími občany. Podmínkou však je, aby tento zákon byl značně zlepšen a příslušnými návrhy podstatně změněn. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku p. posl. Kamelskému.

Posl. Kamelský: Vážená sněmovno! Tento návrh, jejž právě projednáváme, je poslední z toho souboru finančních předloh, jež byly předloženy a z části projednány. Nedá se jinak posuzovati, než jako součást, úplně s těmi předchozími souvisící, a pravím, že, kdyby slavná sněmovna ho nepřijala, dopustila by se nové nespravedlnosti proti ohromné části obyvatelstva, proti všem těm, kteří se obírají samostatným podnikáním. To, myslím, by bylo osudné, poněvadž právě na samostatné podnikání bude ještě stále a stále bezpečnost, síla, hospodářská uspořádanost naší republiky, našeho státu odkázána. Následkem toho jistě by to bylo ohromnou nespravedlností, kdyby i tento poslední návrh nebyl přijat.

Ale tento celek, všechny tyto předlohy, jež zde byly podány, dlužno pokládati za počin, jímž mají býti napraveny, aspoň pokud je to možné, rány, způsobené našemu hospodářskému životu válkou a poměry, které nastaly po válce. Jsou to tudíž zákony, které nemají býti trvalým zřízením. Až úkol svůj vykonají, to jest až přivedou hospodářský život opět k normálnímu zdravému chodu, přestanou působiti.

Tak zejména my národní demokraté, jako zastanci a obhajovatelé soukromého podnikání rozhodně nechceme zaváděti trvalé zákony, které by omezovaly, sešněrovávaly a komandovaly soukromé podnikání. Jestliže tedy dáváme k nim svůj souhlas, činíme tak jenom proto, že jejich úkol pokládáme za dočasný, aby odčinily zlo, které právě mimořádné válečné poměry přivodily. Byla to zejména spoutanost průmyslu, živností a obchodu, která nastala za války a potrvala po válce.

Tyto poměry to byly, které zničily podstatu všeho podnikání, ale také dobré a zdravé zásady průmyslu, živností a obchodu a ubily morálku nejen u podnikatelů, ale i u konsumentů. Nedostatek zboží vedl k tomu, že na obchodování vrhly se živly nekalé. Po skončení války nadešly poměry v jistém smyslu ještě horší. Domnění, že nadešla doba, kdy je možno všechno strádání si vynahraditi, vedlo ke dvěma nesprávnostem: k domněnce, že stát může svým občanům všechno opatřiti, a z toho povstal volnější život nad poměry jednotlivých lidí. Druhá nespravedlnost spočívala v tom, že povstala domněnka, že zásadami socialistického, kolektivního podnikání je možné také všeho dosáhnouti, a z toho právě vyvinulo se nezdravé podnikání, hlavně podnikání družstevní, které nebylo vedeno odbornými znalostmi a potřebou, nýbrž s hledisek čistě stranických. Ukázalo se však nade vši pochybu, že hospodářství takové není možné. Ačkoliv kolektivnímu podnikání dostávalo se rozsáhlých výhod, daňových předností, přes to upadalo a hledalo podpory, již také dostalo a přece hledá nyní znovu podpory, které se jí také zákonem, který jsme včera odhlasovali, dostane ve způsobu fondu pro zmírnění ztrát, povstalých z poválečných poměrů.

Tu přece je nutno pochopiti, že není možno pokračovati v takovém hospodářství, v němž by různé kolektivní družstevní podniky, vedené neodborně a jenom ze stranických důvodů založené, mohly konkurenčně poškozovati a ubíjeti soukromé podnikání a s ním povolané živnostníky a obchodníky, kteří mají v tomto podnikání své životní povolání, celou svoji existenci a pak, když kolektivní podniky dojdou ve svém podnikání k smutným výsledkům, působiti k tomu, aby stát ze svých prostředků a z peněz všeho poplatnictva ztráty tím povstalé uhradil. Stát si potřebné prostředky opatřuje daněmi a na tyto daně soukromí podnikatelé, právě malí živnostníci, obchodníci a průmyslnici, z největší části přispívají.

To je nejen nespravedlivé, poněvadž jsou zde nuceni soukromí podnikatelé přispívati na své vlastní ničitele, nýbrž nebylo by to ani možno dlouho prováděti, poněvadž by tím celý náš hospodářský život byl rozvrácen.

Vždyť jsme ukázky toho již viděli. Z nich jsme seznali, že nám státní hospodaření a obchodování nebo úřední obmezování obchodu a živností nepřineslo snížení cen; v družstvech a konsumech se neprodávalo levněji, za to došli jsme k ohromným daňovým břemenům, pod kterými trpí těžce nejen malí a střední živnostníci, ale i průmysl.

My tudíž také tuto předlohu o mimořádných úlevách při placení přímých daní musíme pokládati za opatření nouzové, které právě tak, jako u ostatních hospodářských zákonů zde přijatých, má vykonávati důležitý úkol, t. j. vytáhnouti náš hospodářský život z bahna, do kterého se dostal poměry válečnými a poválečnými. (Tak jest!)

K tomu patří najisto také to, že daně nebyly včas vypisovány, že při předpisování hrály také určitou úlohu různé domněnky a udávání, jež všeobecně pokládaly živnostníky za zbohatlíky, ba i za milionáře. Zapomínalo se, anebo nechtělo se viděti, že u velikého množství živnostníků byl pravý opak. Mnozí byli po celou dobu války vzdáleni svých živností, které byly buď zavřeny nebo živořily. Mnozí ani po válce nemohli hned vydělávati, neměli ani surovin, ani zboží. A kde to zboží bylo, dostávaly je privilegované konsumy, privilegovaná družstva; živnostníci byli opravdu nejhůře postiženi. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)

Druhou závažnou chybou bylo to, že podávané rekursy nebyly vyřizovány, a tak stále zvětšovaly se daňové dluhy do takových rozměrů, že dnes u mnohého živnostníka přesahují podstatně celý jeho majetek. Mezitím vzniklo několik nových daní a naproti tomu valutovými a jinými poměry poklesly ceny všeho majetku živnostníka, obchodníka i průmyslu, hlavně ceny zásob zboží atd.

Za takových poměrů je ministerstvem financí podaný návrh o daňových úlevách jistě důležitý a potřebný. Mohu za naši stranu prohlásiti přes to, že za nynějších poměrů jsme panu ministrovi financí za toto porozumění pro daňovou tíseň vděčni, že není toto rozřešení pro nás žádným ideálem. My dobře víme, že je v tom jistá nespravedlnost, když poskytne se snad i dosti velká mimořádná úleva v placení daní těm, kdož zůstali je dlužni, kdežto jiní se musili uskrovňovati, nedopřáti ničeho rodině, aby daně mohli zaplatiti. Namítne-li se, že zpravidla nebyly daně za léta předpisovány, pak nutno uvésti, že pro jiné platil předpis zákona, že poplatník má zaplatiti podle posledního předpisu, když nového předpisu nedostal. Také to je jisto, že živnostník i obchodník měl na daně pamatovati a učiniti si tak zv. daňové reservy. Vždyť daně jsou důležitou režijní položkou, na kterou nesmí býti zapomínáno.

Avšak, vážení pánové a dámy, bylo by možno, aby někdo byl tak nespravedlivý a tak krajně zaujatý proti živnostníkům a obchodníkům, aby nechtěl uznati mimořádnost poměrů, aby nechtěl pochopiti to, co u jiných podniků, zejména u bank, peněžních ústavů, u družstev a konsumů pochopuje a uznává totiž, že byly to jak válka, tak doba poválečná, doby pro podnikání krajně kritické, které zavinily veliké ztráty? Uznává-li se to u podniků akciových a družstevních a shledává-li se nutným v zájmu našeho hospodářského života přispěti těmto podnikům, pak není ani jinak možno, nežli že u samostatného soukromého podnikatele musí býti také tato nutnost uznána. Jsou důvody pro to stejné. Stejně tak jako veliké ztráty z neurovnaných a kolísavých poměrů valutárních postihly kolektivní podniky i soukromého podnikatele, stejně tak ohromné ztráty na surovinách a hotovém zboží draze koupeném, jež náhle pokleslo v ceně.

Stejně trpí živnostníci a obchodníci dubiosními pohledávkami anebo pozdním placením účtů. Na př. u stavebních živnostníků jsou to hlavně stavební družstva, jež dluží dosud živnostníkům miliony nezaplacených pohledávek. (Hlas: Rovněž stát špatně platí!) Velmi správně se uvádí, že i stát a všechny podniky státní velmi špatně drobným živnostníkům platí.

U živnostníků menších a středních jsou tyto poměry daleko horší, poněvadž skutečně nemají, kam o pomoc se obrátiti. Nejvýmluvnější v tomto směru jsou četné exekuční výměry a zápisy do pozemkových knih, kde má živnostník nějaký majetek. To zpravidla má pro něho zhoubné následky, ježto všichni věřitelé se na něho sesypou, vypovídají mu úvěr a není málo těch případů, kde poměrně velmi slušné hospodářské existence byly úplně zničeny. Uštvaný živnostník, drobný i větší, odchází třeba ze svého rodinného domu, kde otec, ba i děd jeho vedli živnost, jako skutečný žebrák.

Velmi často slýcháme z agitačních důvodů, ba i v této sněmovně jsme to slyšeli, že prý průmysl platí nepřiměřeně malé daně. Po mém soudu musíme o této otázce mluviti jenom z věcného stanoviska. Kdybychom se dali svésti demagogickými hesly a chtěli skutečně ten náš československý průmysl více daňově zatěžovati, jistě bychom musili dojíti k velmi smutným výsledkům. Nikomu bychom tím nepřispěli, ale ohrozili bychom zvýšenou režií náš průmysl, který by musil zdražiti výrobky, ztratil by zahraniční trhy a byl by nucen propustiti dělníky.

Nemůže býti na škodu uvésti několik dat o situaci průmyslu, pokud se týče zatížení daňového. Československý průmysl překonal s velikými obětmi krisi, která dosáhla vrcholu koncem r. 1922 a počátkem r. 1923. Jeho situace však nepřestala býti těžkou, což jest zřejmo zejména z toho, že právě v poslední době byla řada firem opět nucena omeziti práci. Proto jest nutno učiniti vše, aby tyto zjevy nestaly se všeobecnými a ulehčiti výrobním vrstvám jejich dnešní málo záviděníhodnou situaci. Jest to zejména daňové zatížení výrobních vrstev a zatížení sociálními příspěvky, nad nimiž nutno se co nejvážněji zamysliti. Když se v létech 1920 až 1921 u nás jednak zaváděly nové daně - uhelná dávka, daň z obratu a přepychová daň z vodní síly - jednak staré dávky zvyšovaly - poplatková novela, daň dědická, válečné přirážky - v letech, kdy obce a okresy šmahem zvyšovaly přirážky, poukazovalo se marně na to, že naše výroba nesnese takového daňového zatížení. Každý byl oslněn dobrou konjunkturou oněch let, tak zvanými poválečnými zisky, jen málokdo věděl, že jsou to zisky fiktivní v době inflace vznikající. Daně z těchto zisků namnoze dosud nejsou předepsány, ale stane se tak co nejdříve, nebo byly teprve v poslední době vyměřeny a nyní se vymáhají. Tím stává se daňové břemeno ještě tíživějším, ježto zisky v méněhodnotných korunách docílené zdaňují se v korunách zhodnocených. Ale i kdyby nebylo tohoto valutního trojnásobného zvýšení daní, jest i absolutní zvýšení daní ohromné, jak je patrno z našich rozpočtů nebo z výkazů ministerstva financí o výtěžku daní.

Kdežto na příklad všeobecná výdělková daň na r. 1919, kdy činila již více než v celém Předlitavsku v r. 1913, byla rozpočtena částkou 48,565.000 Kč, očekává se výnos této daně v r. 1924 v částce více než pětkráte vyšší, totiž 250.900.000 Kč s Podkarpatskou Rusí. Faktický výnos této daně v r. 1923 byl 240,076.645 Kč, tedy vyšší než bylo preliminováno na rok 1923, kdy byl výnos 212,080.000 Kč. Výnos výdělkové daně zvláštní stoupl v rozpočtech na léta 1919 a 1923 ze 47,900.000 Kč na 215,300.000 Kč. Faktický výnos její v r. 1923 pak činil dokonce 222,140.316 Kč. Na r. 1924 je preliminováno 200,300.000 Kč. Při tom ovšem nutno míti na paměti, že v uvedených cifrách jedná se jen o státní daň s válečnými přirážkami, ale nejsou v nich obsaženy přirážky svazků autonomních. Ještě lépe však vynikne výše nynějšího daňového zatížení srovnáním roků 1914 a 1923 u určitého poplatníka. Číslice, jež uvedu, vztahují se na akciovou společnost výrobní, prvořadnou firmu, která vede velmi rozumnou a opatrnou dividendovou politiku. K tomu nutno podotknouti, že se výroba snížila asi o 25%.

Tato společnost byla zatížena v r. 1914

Tyto daně stouply v r. 1923 takto:

Je zajímavo, že za platnosti zákona o ochraně nájemníků vzrostla i činžovní daň, neboť berní správa zvýšila podstatně činžovní hodnotu vlastních továrních objektů společnosti. Propočítá-li se daňové zatížení na jednotku výrobní, stoupla daň výdělková z 1·15 na 8·04, daň činžovní na tutéž jednotku výrobní z 0·03 na 0·11 a dávky nepřímé ze 4·47 na 43·57. Vedle toho však r. 1923 přibyla ještě daň z obratu, jež obnášela Kč 1,253.063·90, nebo na jednu výrobní jednotku propočítáno Kč 3·13.

Avšak daně nejsou jedinou stále stoupající složkou výrobních nákladů. I ostatní režijní položky stoupaly v uvedených letech: tak na příklad mzdy dělnické z K 758.312·64 při 546 osobách r. 1914 na Kč 6,894.312·44 při 456 osobách r. 1923; jak patrno, stav dělnictva se zmenšil o 90 osob, ježto výroba se snížila.

Při tom nemocenské pojištění dělnictva obnášelo r. 1914 K 12,553·38, kdežto r. 1923 Kč 334.548·66. Tato položka, propočtena na jednotku výroby, stoupla z 0·026 na 0·84, tedy více než 32krát.

Rovněž zajímavá srovnávací data možno podati o podniku podléhajícím všeobecné dani výdělkové, který r. 1914 platil výdělkové daně 1750 Kč, kdežto r. 1923 již 194.580 Kč.

Příspěvky nemocenské pokladně obnášely:

Jest proto vítati vládní návrh zákona o mimořádných slevách daní v těch případech, kdy je daňovým zatížením existence podniku ohrožena. Zákon tento jest jen jakousi prozatímní náplastí, pravý a účinný lék musí ovšem přinésti daňová reforma. Jestliže však podniky, které jsou tak daněmi přetíženy, mají ještě k tomu pohledávky proti bývalému eráru rakouskému, vzniklé z dodávek provedených za války, tedy pohledávky, na jichž zaplacení již marně po 6 roků čekají, jest zajisté situace takových podniků hrozivá.

Uvedl jsem tato data hlavně z toho důvodu, aby opravdu nadešlo jaksi takové všeobecné porozumění pro to, že nejenom drobní a střední živnostníci, ale také existence průmyslu je pro nás důležitá, takže, chceme-li spravedlnost, musíme ovšem vymáhati a vymáháme také, aby spravedlivě byly vymáhány daně na malých, středních a také velkých, a jestliže se velkému průmyslu tu a tam křivdí, chceme i zde, aby bylo spravedlivě zasáhnuto a všechno posouzeno.

My tedy samozřejmě budeme hlasovati pro tento návrh. Vždyť od samého počátku daňové krise se staráme poctivě o to, abychom poučováním, radou a pomocí přispěli hlavně drobným a středním živnostníkům, aby uměli daňového zákona správně používati, aby správně přiznávali a aby správně platili, ovšem, aby se dovedli také důstojně a správně brániti tehdy, když jsou přeceněni a když jsou jim předepsány daně jich výdělkovým poměrům neodpovídající.

V důsledku toho jsme se starali také - a také jsme toho docílili - že vydány byly zvláštní výnosy o úlevách ve vymáhání daní a také dva zákony, jimiž mělo býti docíleno spravedlivých předpisů daňových, zákon o počítání výdělkové daně podle skutečného výnosu a zákon o možnosti upraviti si přiznání daňové pro daň na rok 1924. Přes to poplatníci z těchto zákonů a výnosů ministerstva mnoho nedocílili. Po této stránce bude tato předloha mnohem účinnější. Uvádí výslovně, že nedoplatky přímých daní za minulá leta až včetně 1923 mohou býti sníženy nebo i prominuty, kdyby trvání na zaplacení ohrozilo poplatníka v jeho hospodářském podnikání. A to je důležité především pro živnostníky. Zachování možnosti dalšího provozování živnosti nebo obchodu je u nich nejhlavnější. Zejména má jim býti vyhověno, když povstaly hospodářské ztráty poklesem cen zboží a jinými následky války a dobou poválečnou. Všechno záviseti bude na způsobu provádění, k čemuž bude vydáno vládní nařízení. Proto jsem již v rozpočtovém výboru žádal, aby při sdělávání tohoto nařízení spolupůsobily odborové a živnostenské organisace. Jelikož rozhodovati s konečnou platností budou finanční úřady, berní správy, finanční ředitelství a ministerstvo, je nutno, aby podřízené úřady dostaly takové pokyny, aby tento zákon zjednal skutečnou úlevu nestranně a spravedlivě. I zde měly by spolupůsobiti živnostenské organisace.

V rozpočtovém výboru bylo také vážně mluveno o situaci, do které se dostanou obce tím, když sleveny budou daně, poněvadž menší se také základna pro přirážky.

Není třeba ani mluviti o tom, že podmínkou úlevy je právě snížení autonomních přirážek, které dostupují mnohdy výše 1000 i více procent. V zákoně učiněno opatření, aby obce mohly dáti svá dobrozdání. I to je správné, ale tím více odůvodněn je i požadavek, aby dobrozdání mohla dáti také společenstva a odborové organisace.

Ze všeho, co jsem zde uvedl, je jasno, že v tomto zákoně jde o opatření přechodné, jaksi nouzové, a že správný a trvalý stav lze spatřovati jenom v tom, když poplatníkům včas a řádně vyměřena bude přiměřená daň a bude pak důsledně vymáhána. Neboť to nejde, aby jedni, neplatíce daní a zůstávajíce je dlužni, následkem toho mohli nebezpečně konkurovati těm, kteří správně daně platí a aby pak, když nedoplatky dosáhnou větší výše, byly prostě odepsány.

Jaké poměry nastaly by mezi kolegy živnostníky a obchodníky! A jaké zhoubné následky mělo by to na poplatnickou morálku!

Nikdo by nechtěl platiti daní, když by viděl, že těm, kdož neplatí, nic zlého se nestane, naopak jen příjemné - nedoplatky se jim odpustí. Tedy stejnou spravedlnost pro všechny. Ovšem tomu musí předcházeti důkladná a rozumná reforma daňová. Vím, že se na ní v ministerstvu financí pracuje, a proto vznáším zde veřejně apel na pana ministra financí, který projevil velký smysl právě pro svízele živnostnictva a obchodnictva, aby práce s reformou daňovou co možno nejvíce urychlil tak, aby co nejdříve vešla v život. Při tom má stav živnostenský a obchodnický určité důležité požadavky, které na četných svých schůzích a sjezdech propagoval a ministerstvu financí přednášel. Jsou tedy veřejnosti i ministerstvu financí známy a doufám, že jsou nebo mohly by mu býti také vodítkem při chystané reformě.

Připomínám jenom dva z těchto požadavků. Je to odstranění z aparátu berních správ t. zv. osob předzvědných nebo-li tajných důvěrníků, jež nemají vůbec odpovědnosti a jež jakkoli o svých kolezích rozhodují, nikdo nezná a připuštění a obligatorní spolupůsobení odborných živnostenských a obchodnických organisací při vyměřování a ukládání daní. Je jisto, že tímto uspořádáním zbaveno bude ukládání daní té zlověstné pověsti nynější a že postupem doby povede to k ozdravění poměrů vůbec.

Pro tento zákon, který je pomocným prostředkem, abychom se dostali k ozdravění, budeme hlasovati. (Souhlas.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. R. Fischer. Dávám jemu slovo.

Posl. R. Fischer (německy): Dámy a pánové! Při projednávání státního rozpočtu poukazovali řečníci z naší strany opětovně na to, že bude nemožno skutečně vybrati daně v té míře, jak jsou v rozpočtu rozvrženy Opětovně poukazovali moji straníci na sebeklam, jemuž se oddávají vláda a strany většinové, domnívají-li se, že tím, když se uvedou v rozpočtu daně v míře neobyčejně vysoké, už i také jsou pro stát vybrány. V době hospodářské krise, v době, kdy statisíce lidí je bez práce, kdy jsou továrny zavřeny, možno zajisté přímé daně preliminovati, avšak nikoli vybrati. Předloha je doznáním toho, že vývody našich druhů byly správné, doznáním toho, že výstrahy k vám tehdy vyslovené byly skutečně úplně odůvodněny. Část přímých daní má býti odepsána, musí býti odepsána, poněvadž jsou naprosto nedobytné.

Kdo prohlédne důvodovou zprávu k předloze, shledá toto: Finanční ministr nezříká se těch daní, jež jsou dobytné, zříká se jenom té části, která by beztoho musila býti odepsána, i kdyby tato předloha nedošla. Poukazuji na to, že tato předloha bude míti za následek, že jak v obcích, tak v okresech nutno úplně změniti přirážky, že nutno velmi velikou část přirážek odepsati, a že se obce a okresy budou musiti starati, kde najdou náhradu, což bude patrně možno jen tak, že musí druhým poplatníkům, jimž daně nebyly odepsány, předepsati vyšší přirážky. Když už se vedou stížnosti do výše daní, pak je zajisté dobře upozorniti na to, že to není tak státní daň, jako spíše výška přirážek, která namnoze znemožňuje naprosto vybrati předepsané daně. Statistický státní úřad nám před několika dny předložil výkazy o výši daní v 38 největších městech této republiky. Kdo tento seznam prohlíží, shledá, že na př. Chomutov předepsal roku 1922 veškeré přirážky v takové výši, že činily proti indexu z 1911 1263 %. Město Louny samo má 680% obecních přirážek, a každý z nás ví, že v mnohých menších místech průmyslových nebylo a není zvláštností, zvláště stávalo se to v letech 1921 a 1922, že bylo nutno předpisovati obecní přirážky ve výši až přes 1000%. Samosprávným tělesům je vzata téměř všecka daňová oprávněnost, je jim téměř úplně znemožněno otevříti si berní prameny, ony musí, ať chtějí čili nic, aby udržely v pořádku finanční hospodářství, zatížiti přímé daně takovými přirážkami, jak jsem je tu uvedl.