Pánové kol. Kučera a Schäfer na jedné straně a druzí páni, které jsem jmenoval, na druhé straně, se navzájem nepřesvědčí; jedni jsou přesvědčeni o správnosti absolutní centralisace, druzí o správnosti naprostého tříštění nemocenského pojištění. Bylo nutno rozřešiti - řeknu to otevřeně - násilím spor, který mezi oběma skupinami vznikl. Tímto násilným řešením je řešení osnovy, jak byla vypracována výborem.
Při jednání o organisačních otázkách zabývali se páni problémy spojení ještě dalších okruhů pojišťovacích s tímto zákonem. Tak bylo vytýkáno zejména panem kol. Patzelem, že nezabývá se osnova pojištěním nezaměstnanosti, a pan kol. Patzel, jako tuším i kol. Schäfer, se zmínili, že opatření pro případ nezaměstnanosti, jak je zavedeno obdobně podle gentského systému v našem zákonodárství, je nevhodné, čehož důkazem je, že tento zákon až dosud nevstoupil v účinnost, ačkoliv 2 až 3 roky je ve Sbírce zákonů a nařízení uveřejněn. Měli za to, že tento systém je snad vhodný pro doby úplně normální, ale že není vhodný pro dobu hospodářské nejistoty, hospodářských poruch. Ale, pánové, není-li tento systém vhodný pro dobu hospodářských poruch, tím méně vhodné pro dobu hospodářských poruch je zavádění pojištění pro případ nezaměstnanosti. I kdyby toho nebylo, tato otázka může býti po případě sporná, ale rozhodně nebylo by možno v době, kdy jednáme, v tomto stadiu, zatahovati do této osnovy ještě požadavky dalších oborů pojišťovacích, tedy pojištění nezaměstnanosti.
Proto soudil kol. Patzel, že název "sociálního pojištění" se tomuto zákonu nemá dáti. Prosím, račte si vzíti osnovu. Osnova se nazývá "Zákon o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří". Osnova nejde do světa pod falešným titulem, pod falešným názvem, ona, smím-li se tak vyjádřiti, se nenaparuje, jak podezříval pan kol. Patzel; osnova se představuje světu jako to, co opravdu je, nic více a nic méně, ona je pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří.
S různých stran byl vysloven požadavek, aby úrazové pojištění bylo zahrnuto také do rámce tohoto pojištění. Důvody, které vedly k tomu, že se úrazové pojištění nevtěsnalo do tohoto rámce, jsou uvedeny obšírně v prvé i v druhé důvodové zprávě a v mých vývodech na začátku této debaty. Řekl jsem, že si věci představujeme tak, že při reformě úrazového zákona bude převedeno úrazové pojištění na Ústřední sociální pojišťovnu, takže úspor, kterých se chce docíliti v administrativě, se docílí touto cestou, totiž reformou zákona úrazového.
Ale na jednu výtku jsem nucen reagovati. Pan kol. dr. Labay totiž tvrdil, že jsem si nevšiml, jako zpravodaj, memoranda, které poslala Zemská úřadovna pro pojištění dělnické na Slovensku, a že prý jsem to neučinil proto, poněvadž je to ze Slovenska a k věcem slovenským prý není přihlíženo. Tato výtka je naprosto nesprávná. Věcmi slovenskými a zejména otázkou existence Zemské úřadovny na Slovensku, poměrem mezi tamním pojištěním nemocenským a pojištěním úrazovým, budoucím poměrem mezi pojištěním nemocenským a invalidním a starobním jsme se velmi obšírně zabývali. Důvody, které byly pro to, aby organisace, jak byla vytvořena na Slovensku na základě bývalých uherských zákonů a jaká v době, kdy nebylo ještě invalidního a starobního pojištění, byla výhodnější a pokrokovější než byla organisace v historických zemích, byla změněna, když zavedeme pojištění invalidní a starobní, byly obšírně uvedeny a jsou také uvedeny v důvodové zprávě. Není tedy správna výtka, že by přes námitky, pocházející ze Slovenska, právě proto, že pocházejí ze Slovenska, se bylo přešlo k dennímu pořadu.
Ale pan kol. dr. Labay řekl ještě něco jiného. Že prý, když jsme jednali o otázce, má-li se spojiti pensijní pojištění hornické a úrazové s tímto pojištěním invalidním a starobním, jsme se ptali pouze správ těchto institucí a tu prý je docela pochopitelno, že ty se vyslovily proti tomuto pojištění, poněvadž chtěly chrániti své sinekury, zachrániti místa, která v nynější formě organisační mají, a že, když jsme chtěli věděti, má-li se spojiti pojištění starobní a invalidní a pensijní pojištění s pojištěním hornickým, měli jsme se prý otázati dělníků a že od těch bychom se byli dověděli něco jiného, než od správ oněch ústavů. Dovolil bych každému, aby mne nazval demagogem, kdybych chtěl tvrditi, že o těchto otázkách čistě administrativních, technických, se může vyjadřovati někdo jiný, než odborník, který tuto věc ovládá. (Výborně! Tak jest!)
Pan kol. Čuřík se ptal na složení místních výborů volebních. Myslím, že obavy, které pronesl, se rozptýlí, když § 36, jenž jedná o volebních komisích a místních výborech, bude čten jako jeden celek. Volební komise podle našeho návrhu složena je tak, že jsou v ní zastoupeny všechny skupiny, které se zúčastnily voleb. Podle stejné zásady musí býti sestaven místní výbor, takže i v něm budou zastoupeny všechny skupiny volební. A kdyby volební komise, ač už její složení to nepřipouští, tuto zásadu porušila u místního výboru, byl by to důvod pro podání námitek proti výsledku voleb.
Tolik, pokud jde o organisační věci.
Pokud jde o dávky, stěžoval si pan kol. Schälzky do nás, do majority, že prý on měl nejkrásnější úmysl zákon udělati lepším než jest; že navrhoval, aby byly dávky zvýšeny; že navrhoval, aby byl důchod poskytnut i vdově takové, která není invalidní, jen když má malé děti, a že byl proti tomu, aby byla čekací doba 200 a potom 150 týdnů, že byl pro snížení na 104 týdny. To je pravda, - já to panu kolegovi Schälzkymu, potřebuje-li toho pro své voličstvo, potvrzuji, že opravdu tyto návrhy podal - ale každé zvýšení dávek vyžaduje samozřejmě úplatu, vyžaduje, aby pojistným byly tyto dávky uhraženy. Pan kol. Schälzky byl do užšího výboru soc. politického vyslán souručenstvím německých občanských stran. V tomto souručenství německých občanských stran hraje v otázkách soc.-politických nemalou úlohu kol. Schubert, který včera jako první a jediný řečník v této debatě nejen se nevyslovil pro zvýšení dávek, nýbrž vyslovil se vůbec proti zavedení starobního a invalidního pojištění. A tu bych si dovolil dotaz na kol. Schälzkyho, kdyby byl přítomen, byl-li pan kol. Schälzky zmocněn p. posl. Schubertem, aby navrhoval zvýšení dávek. Kdybychom byli na jeho návrh vešli, bylo by souručenství německých stran, které ho vyslalo, platilo směnku, kterou on sám podepsal? Odpověď dal kol. Schubert sám a věc může býti po této stránce vyřízena.
Ale také pan kol. dr. Labay ukázal, jak miluje dělnictvo, neboť sdělil nám, že za ty velké oběti, které zákon na dělnictvu vyžaduje, dělník prý nedostane nic, že pojistné dávky jsou docela malicherné, protože zákon není dělán na pojištění dělníků, nýbrž jedině na pojištění ředitelských míst pro socialistické strany. Pánové a dámy, doufám, že mi dovolíte, abych na tento "věcný" argument nereagoval. (Zcela správně!)
Při otázce dávek, slavná sněmovno, stojíme před otázkou druhou: jak opatřiti úhradu? A tu jsem oznámil již v úvodním slově k povšechné debatě ve výboru soc.-politickém, že vláda oznámila, že nemůže převzíti odpovědnost za vyšší pojistné, než jaké bylo navrženo v osnově. S daným pojistným byly pak vypočítány dávky co možná nejvyšší. Dále již nebylo možno jíti, nechtěli-li jsme se vydati v nebezpečí, že při daném pojistném dostaneme se do deficitového hospodářství, ze kterého by potom samozřejmě ani pojištěnci nic neměli. Jsem si vědom, že je možno dávky zvýšiti a že je to také v některých ohledech zapotřebí. Řekl jsem, že osnova, jak je předložena, není v této věci posledním slovem. Ale slavný sněme, tak zlé to přece není, jak to líčili kolegové z klubu německých sociálních demokratů, jednak p. kol. Schäfer, že prý je to docela nepatrná splátka, a nyní dokonce paní kol. Blatná, že, když se klub německých sociálních demokratů odhodlal pro tuto osnovu hlasovati, učinil tak nikoliv pro její obsah, nýbrž pro svaté jméno, kterým tato osnova je provázena.
Slavný sněme, já opakuji: Tak zlé to není ani s meritorní stránkou. Jsem přesvědčen, že by dělnictvo v republice rakouské, ve které mají němečtí sociální demokraté, blízcí našim kolegům z obdobného klubu, daleko větší vliv a daleko větší význam početně, nežli má dělnické zastoupení v této sněmovně, bylo tomu velmi povděčno, kdyby mohlo svou vládu přiměti, aby aspoň takovou osnovu předložila, jak jsme ji předložili my, a jakou my také odhlasujeme. (Výborně!)
Slavný sněme, při tom jsme si vědomi, že toto dílo jest dílem kompromisu. Pan kol. Patzel i ve výboru i zde velmi loyálně doznal, že kdyby německé strany - (Výkřiky posl. Patzela.) neračte mně to vytýkati, považuji to za svou referentskou povinnost reagovati na všechno, co bylo v debatě předneseno - v tom složení, v jakém dnes jsou, vytvořily vládu, že by jim nezbývalo nic jiného, nežli aby dělaly kompromisy, kdyby chtěly společně vládnouti, kdyby to bylo na německé straně, jmenovalo by se to "kompromis", a když se totéž dělá na české straně, jmenuje to pan kol. Patzel "schnöder Parteienkuhhandel". My zůstaneme však při tom slově "kompromis", i když to dělají Češi. (Výkřiky posl. Patzela a Hackenberga.)
A při tom i p. kol. Schäfer i pí. kol. Blatná se obrátili proti klubu, který zde nezastupuji, ale jehož jsem členem, a také proti klubu českých socialistů, že prý socialistické strany české při tvoření tohoto kompromisu příliš ustupovaly stranám občanským. (Posl. Hackenberg: [německy]: Dr. Kramář nám to dnes potvrdil!) Slavný sněme! Pan dr. Kramář pouze řekl, že jsme také ustupovali. Ano, to je pravda, to jinak při kompromisu nejde. Kdo se dívá pouze na výsledek, může konečně takto souditi, ale páni kolegové z klubu německých sociálních demokratů znají přece průběh věci a vědí docela dobře, že nepřišly hned obě skupiny ve vládní koalici na stanovisko, na němž dnes stojí osnova. Vědí to docela dobře, poněvadž nejen ze zpráv novinářských se to mohli dověděti, nýbrž v povšechné debatě v soc.-politickém výboru zástupcové občanských stran českých výslovně prohlásili, že chtějí vytýčiti v generální debatě svoje zásadní stanovisko, aby bylo viděti, kolik zase oni musili ustoupiti, aby se docílilo kompromisu. A když se porovnají proti sobě obě krajní stanoviska těchto skupin, tedy spravedlivý posuzovatel musí říci, že socialistické strany neustoupily dále, nežli odpovídá mocenským poměrům dělnické třídy v této republice. (Výborně!) A ostatně, slavný sněme, tak daleko se dělnická třída v pojištění ani v jiných státech nedostala, než se dostává naše dělnická třída v této osnově.
Ale ovšem ptá se pan kol. Schäfer: "Zač jste ty ústupky dělali? Vždyť jste vůbec tohoto pojištění nedosáhli, vždyť vás občanské strany zavázaly, učinili je závislým na pojištění osob samostatných". V jedné linii se ocitá p. kol. Schäfer s p. kol. dr. Labayem, který stejnou námitku - pravděpodobně z jiných důvodů - dnes v debatě pronesl. P. kol. Schäfer uváděl nám proti tomu, jak dělnictvo v Rakousku se bránilo proti tomuto spojení pojištění osob samostatných s pojištěním dělnickým. Líčení, které nám p. kol. Schäfer podal, není však správné. My jsme v Rakousku nebránili, aby bylo zavedeno současně pojištění dělnické a pojištění osob samostatných. Čemu jsme se bránili, byla snaha občanských stran a vlády rakouské, aby pojištění těchto obou skupin bylo provedeno v jedné organisaci, v jedné pokladně. (Výkřiky posl. Hackenberga). Tomu jsme se bránili, ale neubránili jsme se tomu tenkráte, neubránili jsme se tomu přes tu diplomatickou a strategickou obratnost, kterou měla vedoucí strana, vídeňští sociální demokraté tenkráte, a přes všechno úsilí, které tenkráte dělnictvo v celém Rakousku vynaložilo. Dnes jsme se tomu ubránili bez boje, neboť právě zásluhou koalice bylo rozděleno pojištění na dvě různé organisace, dvě různé pokladny. Ale ovšem koncedovali jsme, co jsme byli ochotni i v Rakousku koncedovati: ve stejné době provésti také pojištění samostatně výdělečně činných. (Výkřiky posl. Hackenberga.) A tuto obavu pronesl znovu p. kol. Schäfer i p. kol. Patzel se jí dotknul, že bude zdrženo pojištění dělnické, poněvadž prý pojištění osob samostatných vůbec nebude provedeno. Pánové, já se toho nebojím, já nejsem takový strašpytel, možná proto, že jsem optimista, což mi p. kol. Schäfer vytýká, neboť reaguje na jeden můj článek v "Právu Lidu", jejž jsem nadepsal "Vítězství optimismu". Řekl včera p. kol. Schäfer, že není důvodu mluviti o vítězství optimismu. A já pravím: Jest!, neboť způsob řešení sociálního pojištění, jak jsme jej po namáhavé práci v soc.-politickém výboru a po těžkých vnitřních zápasech v koalici předložili, vyniká nad způsob úpravy podobného zákonodárství v cizině. Ten mluví sám sebou pro uskutečnění sociálního pojištění a pojištění pro případ stáří a invalidity, je potřebou tak naléhavou nejenom pro vrstvy dělnické a osoby samostatné, pro něž má býti určeno, nýbrž i naléhavou potřebou pro stát, že podle mého pevného přesvědčení, uskutečněno býti musí. (Tak jest!)
Slavný sněme, navrhuji, by na podkladě zprávy výborů soc.-politického a rozpočtového byla zahájena rozprava podrobná. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati.
Oba páni zpravodajové navrhují, aby o osnově zákona projednávaného zahájila se podrobná rozprava na podkladě zprávy výborové.
Dám hlasovati o tomto návrhu.
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo souhlasí s návrhem pánů zpravodajů, aby se zahájila rozprava podrobná na podkladě zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh je přijat. - Rozpravu podrobnou zahájíme v zítřejší schůzi.
Teď přerušuji projednávání tohoto odstavce pořadu dnešní schůze. Nežli však přikročím k ukončení schůze, projednali bychom, nebude-li námitek, nejbližší odstavec dnešního pořadu, totiž druhé čtení osnovy zákona o příročí k ochraně peněžních ústavů a jejich věřitelů (tisk 4831).
Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Námitek není.