Odpusťte, slávna snemovňa, keď si dovolím poznamenať, že sa mi zdá, že celé toto sociálné poistenie je vlastne nie poistenie chudobného robotníctva na jeho starobu alebo pre prípad jeho invalidnosti, ale poistenie výnosných riaditeľských miest pre istých pánov zo strán vládne-socialistických. (Potlesk ľudových poslanců.) Títo páni boja sa, že pri budúcich voľbách vypadnú z poslaneckých mandátov a preto už dnes usiľujú do týchto kráľovsky honorovaných riaditeľských miest sa dostať. Páni, ktorí zosnovali túto osnovu, usilovali všemožným spôsobom odôvodniť, prečo je nemožné to spojenie. Ale tieto príčiny sú tak malicherné, že keď uvážime, že štát na túto režiu musí ohromné miliony doplácať, vôbec nemôžu byť prijaté. Menovite odvolávajú sa na to, že vraj zo zásadných a administratívnych príčin nebolo možné to spojiť.
Slávna snemovňa! Ako ja znám, úrazové a penzijné poistenie o mnoho bližšie stojí invalidnému a starobnému poisteniu ako nemocenské poistenie a pri tom všetkom tí páni vedeli spojiť nemocenské poistenie s invalidným, starobným, a s úrazovým, s horníckym a penzijným vôbec to nespojili. Tedy skôr by to mohli spojiť s tým horníckym, penzijným a úrazovým ako s nemocenským poistením. Pán referent vo svojej reči poznamenal, že tieto sväzy samy jednotlivých horníckych bratských pokladní, penzijných ústavov a úrazových poisťovní protestovaly proti spojeniu. Áno, tie sväzy protestovaly, ale z čoho pozostávajú tie sväzy? Z tých platených hodnostárov, a títo protestovali, lebo sa báli, že keď sa to spojí, oni o tie miesta prijdú. Ale keby ste sa boli opýtali toho samého robotníctva, tých poistencov a predniesli to, že spravovanie jedného ústavu ako druhého spojené je s ohromnou režiou, tak som istý, že by boli pre spojenie.
Ale aj ináč pán rečník predniesol, ako sa mi zdá, len to, čo slúžilo k podopretiu jeho stanoviska, lebo mám tu zase memorandum od Zemskej úrazovne, ktoré poslala každému poslancovi, v ktorom táto žiada, aby na Slovensku nemocenské a úrazové poistenie bolo spojené, a odôvodňuje to tým, že toto súvisí jedno s druhým a že sa bude môcť spojene blahodárnejšie provodzovať, nežli oddelene. Pán referent toto, ako vidíme, neuznal za potrebné predniesť - neviem či preto, že to bolo zo Slovenska, lebo slovenské hlasy vôbec neprichádzajú v úvahu.
To bola asi jedna veľká chyba. Druhá veľká chyba pri tomto návrhu je, že sa toto poistenie súčasne nerozprestrelo na osoby samostatne výdelečne činné. S týmto poistením spojenú daňovú poplatnosť by poplatníctvo o veľa snadnejšie bolo snieslo. Je v povahe každého človeka maloroľníka, remeselníka a obchodníka: "Keď platím, aspoň dostanem niečo, jestli budem vo výhodách zúčastnený." Toto sa však nestalo a preto môžeme riecť, že maloroľník, remeselník a obchodník sa iste krivým okom díva na celé sociálné poistenie.
V prevádzajúcej klauzuli osnovy je povedané, že súčasne sa má nová osnova vypracovať, ktorá bude pojednávať o poistení osôb samostatne výdelečne činných. Obávam sa, že sa toto nestane. Povedané je v tejto klauzuli aj to, že tento návrh, ktorý pojednává o poistení zamestnancov, len vtedy vstúpi do života, keď vraj tento návrh bude hotový a vstúpi do života. Obávam sa, že tento návrh, až prijde, bude celé roky pojednávaný, že do života vôbec neprijde. Z tejto klauzule mám ďalšiu obavu, vlastne je to isté, že chystané poistenie osôb samostatne výdelečne činných znova nová administratíva bude provodzovať, tedy že sa nebude zase samostatne spravovať. To znamená nové riaditeľstvá, nový personál, novú režiu, a môžeme riecť - nové sinekúry. Môžeme smele tvrdiť, že poplatníctvo nebude platiť na svoje poistenie, lež na sinekúry istých pánov.
Nevyhovuje nám tento návrh ani so stanoviska slovensko-národného. Dľa tohoto návrhu má byť celé poistenie spravované Ústrednou sociálnou poisťovňou, ktorá bude sídliť v Prahe. V tejto Ústrednej sociálnej poisťovni je zabezpečený vliv český, to je tak rečená väčšina, a tak v tejto Ústrednej sociálnej poisťovni vliv a záujem slovenského robotníctva sa nikdy neuplatní. Tento návrh narušuje aj autonomiu sociálneho poistenia, lebo viem, že robotníctvo bolo na to pyšné, že sociálné poistenie nemocenské a úrazové sa samo spravuje, je to autonomný sbor, ale tento návrh to naštrbuje, lebo vláda tuná a Ústredná sociálna poisťovňa ľubovoľne bude vymenovávať svojich ľudí do týchto poistovní.
Do ďalšieho pojednávania týchto návrhov sa nepúšťam, dovolím si však poznamenať a vyzdvihnúť ešte jedno, o čom som už hovoril, totižto že tento zákon má do života vstúpiť súčasne s návrhom, ktorý bude pojednávať poistenie osôb samostatne výdelečne činných, tedy maloroľníkov, maloremeselníkov a maloobchodníkov.
Pánovia, buďme si úprimní, že ešte mnoho vody pretečie, kým sa tento návrh zrodí a bude prijatý. Buďme úprimní, že vlastne toto je ako záväzné celého robotníctva. Vládne socialistické strany potrebovaly z agitačných dôvodov vyniesť zákon o sociálnom poistení, ktorý zákon dnes ešte do života uvedený nebude, a hádam, ako som to už riekol, ani tak chytro nebude, lebo druhé strany sa pravdepodobne proti tomuto ohradia a tak potom títo to použijú pre robotníctvo, aby sa mohli odvolávať, že oni vykonali zákon, ktorý však vôbec neexistuje. Je to jednoducho švindel, podvádzanie celého robotníctva.
Tieto príčiny a ešte mnoho by som mohol predniesť, ale čas mi nedovoľuje, ale tieto príčiny doviedly moju stranu, menom ktorej hovorím, že primerane k týmto príčinám vyniesly jedno prehlásenie, ktoré si dovolím prečítať.
Slovenská ľudová strana ako strana všestavovská, vzniklá z potreby jednotlivých tried národa, chce v súlade so záujmami všetkých ostatných vrstiev ľudu na základe spravedlivosti a vzájomného porozumenia, ale nikdy nie vyvolávaním triedného boja riešiť ten problém. Za takúto rozlúštenia žiadajúcu potrebu uznávame aj sociálné poistenie, s ktorým sa prítomný návrh zákona, ale len čiastočne, zaoberá.
Sme za sociálné poistenie, lež nielen robotníctva, ale aj všetkých ostatných, na toto utisnutých tried, tedy aj maloroľníctva, remeselníctva a obchodníctva. Očakávali sme v tomto ohľade návrh zákona záujmom všetkých spomenutých tried zodpovedajúci alebo aspoň súčasné predloženie, bárs aj osobitných návrhov, čo sa od rozličné záujmy zastupujúcej terajšej vládnej koalície celým právom aj žiadať môže. Miesto toho vláda prichádza s návrhom, ktorý len čiastočne rieši tento veľký problém, nakoľko tento výlučne len o sociálnom poistení robotníctva jedná.
Vynechanie súčasného pojednávania o sociálnom poistení ostatných, na toto utisnutých spoločenských tried, nás tou najväčšou obavou a nespokojnosťou naplňuje ohľadom uskutočnenia vzájomnej spravedlivosti, čoho provedenie je základným bodom nášho programu.
Posúdiť túto vzájomnú spravedlivosť dľa prítomného návrhu zákona, keďže o ostatných návrhoch s týmto súvisiacich dosiaľ ani dostatočného obrazu nemáme, je nemožné a práve preto tento návrh zákona, akožto len vytrhnutú čiastku z celého komplexu úzko súvisiacich sociálnych otázok bez obavy poškodenia záujmov ostatných vrstiev prijať, je smelé a povážlivé. Ale už aj sám návrh, nakoľko on len výlučne na robotníctvo sa vzťahuje, ani zásadám demokracie nezodpovedá.
Pri sociálnych návrhoch práve zo strán socialistických viackrát veľmi dôrazne prizvukované bolo, že sociálne zákony v prvom rade sú pre sociálne slabších a preto v prevádzaní týchto zákonov tí majú mať rozhodné slovo, v ktorých záujme patričný zákon v prvom rade vynesený bol.
Sociálné poistenie robotníctva teda dľa vyrieknutej zásady vyžaduje, aby v ňom poistiť sa majúce robotníctvo malo rozhodný vliv.
Prítomný návrh zákona úplne protirečí týmto zásadám, je plodom najkrajnejšieho centralizmu, ktorý v Prahe sídliac, k žiadnemu rozhodnému vlivu nepripustí zvlášť slovenské robotníctvo.
Stačí sa nám odvolávať len na Ústrednú sociálnu poisťovňu v Prahe sídliť majúcu, ktorá ako najvyššie fórum soc. poistenia pri vymenovaní riaditeľov a úradníkov záujmom slovenského robotníctva pravdepodobne nevyhovie, ako to v iných odboroch nadobudnuté zkúsenosti potvrdzujú.
Vážne obavy máme aj v tom ohľade, že sa v pražskej Ústrednej sociálnej poisťovni záujmy slov. robotníctva už aj preto neuplatnia, lebo táto Ústredňa všetok, teda aj zo Slovenska sosbieraný kapital výlučne len do českých bánk a do českých investičných pôžičiek vkladať bude.
Ako strana autonomná tieto práva slovenského robotníctva vôči ostatným zemiam republiky - aj tak slabšieho a dosiaľ krutým osudom utláčaného - za žiadnu cenu nezadáme.
Prítomný návrh zákona neznamená rozmnoženie autonomných práv slovenského robotníctva, ale naopak znamená ešte prísnejšie jeho podriadenie centralistickej Prahe.
Vieme porozumieť, že predložený návrh zákona z akých príčin má tieto spomenuté nedostatky a vady. Nezvíťazily v ňom ani záujmy zamestnávateľov, tým menej záujmy zvlášť slovenského robotníctva, ale zvíťaziť chce v ňom snaha ďalej udržať nemožnú a výsledkami obecných a župných volieb na Slovensku odsúdenú vládnu koalíciu, ktorá sa týmto spôsobom na blížiace sa poslanecké voľby chystá; následkom čoho celý návrh zákona miesto meritórneho a spravedlivého riešenia vážnej veci, na sebe pre isté strany náter volebnej prípravy a reklamy nosí.
Naším presvedčením je, že vláda má predostrieť návrh zákona výlučne záujmom celého obyvateľstva zodpovedajúci, a nakoľko tento návrh neuspokojuje ani robotníctvo, ani ostatné daňujúce poplatníctvo, preto neváhame vyzvať vládu, aby tento návrh zpät stiahla a nový, robotníctvu prajnejší, zvláštnym slovenským pomerom primeraný, tak poistenie zamestnancov, ako aj poistenie osob samostatne zárobkove činných, ďalej tak úrazové, penzijné, ako aj hornícke poistenie v sebe zahrnujúci návrh zákona čim prv predložila. (Potlesk slovenských ludových poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Johanis. Dávám mu slovo.
Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Dny, kdy v poslanecké sněmovně se jedná o starém požadavku dělnické třídy, aby bylo zavedeno invalidní, starobní, vdovské a sirotčí pojištění, považujeme my, sociální demokraté, za dny sváteční, ba dokonce pro dělníky pro neschopnost k práci a starobu nezajištěné za dny historické. Kdo se pamatuje na manifestace mas dělnických za všeobecné hlasovací právo, ten nezapomněl dosud na mohutné projevy pro uskutečnění starobního a invalidního pojištění v Rakousku. 34 let již uplynulo od té doby, co dělnictvo počalo se domáhati tohoto spravedlivého požadavku, a 34 let dělnictvo musilo čekati na tuto slavnostní chvíli, kdy největší zákon kromě ústavního projednává tato sněmovna. Byly-li manifestace za všeobecné právo hlasovací manifestacemi za lidská práva a za uznání politické demokracie, jsou manifestace za uskutečnění invalidního a starobního pojištění manifestacemi sociálními. Sociální demokracie všech zemí stála vždy v popředí bojů za uplatnění lidských práv a vyrovnání sociálních rozdílů, a nesla-li se činnost sociální demokracie v jiných zemích tím směrem, aby dělnictvu se dostalo zaopatření pro případ stáří a invalidity, bylo to tím více nutno v Rakousku, ve kterém dělnictvo marně hledalo sociální podepření a uspokojení svých lidských práv. Mohutným přílivem socialistických poslanců r. 1907 do říšské rady dostalo se sice invalidní a starobní pojištění na stůl členům přípravného výboru, avšak předloha neměla štěstí pro překážky, které se této osnově sociálního pojištění valily v cestu. To též se opakovalo po nových volbách r. 1911, a dělnictvo bylo nuceno stále a stále na ulicích demonstrovati za tento důležitý a potřebný požadavek. Po převratu bylo každému jasno, že nastala doba, kdy je nutno splatiti dělnictvu dluh, na jehož zaplacení tak dlouhou dobu čekalo, každý uznával spravedlivost takového sociálního zařízení, aby každému pracovníku dostalo se v případě jeho invalidity zaopatření pro neschopnost k práci a v případě dosažení určitého věku, kdy je pracovní schopnost minimální, starobní renty.
V nejrannější době naší mladé republiky objevily se potíže jak uvnitř státu, tak také v zahraniční politice, a jedinou myšlenkou státotvorných elementů bylo udržeti republiku. Proto nebylo možno hned projednati tak velký zákon, jako je zákon o sociálním pojištění, neměl-li se státi pouze nepřipraveným zákonem. Ale i přes to trvali jsme při každé příležitosti na nejrychlejším uskutečnění sociálního pojištění. V té době octly se však řady dělnictva na scestí pomateny byvše komunistickými ideami, a tato událost, o které nutno vždy s politováním mluviti, znamenala další odklad velké předlohy. Ale nejenom pro to bylo nutno odložiti zákon, na jehož uzákonění čekalo statisíce dělníků. Nastala také nepříznivá doba, která znamenala pro dělnictvo zhoršení sociálních nařízení a dobytých vymožeností. Po roztříštěnosti naší strany komunisty bylo zjevno, že každý příští zákon, znamenající zlepšení sociální politiky, bude dílem kompromisu na úkor jeho jakosti a prospěchu dělnické třídy. Tento osud stihl také zákon o sociálním pojištění u nás. Když jsme prohlíželi pojišťovací a léčebné ústavy v Německu, zajímali jsme se zejména o organisaci sociálního pojištění, gratulovali nám přední činitelé a praktikové k tomu, že u nás si můžeme vytvořiti sociální pojištění lepší, a že můžeme, čerpajíce ze zkušeností, organisaci sociálního pojištění zaříditi tak, aby toto pojištění za nejmenší prémie poskytlo co největší dávky a aby vyhovovalo i v administrativě potřebám pojištěnců. Tehdy jsme měli ještě naději, že v zájmu věci bude sociální pojištění u nás vypadati tak, jak jsme si ho jako sociální politikové vždy představovali. Tuto naději měla i odborná komise, která pracovala na předloze od roku 1920 do roku 1923 a která obšírně na základě sneseného materiálu odůvodnila nejenom finanční část předlohy, nýbrž i část organisační a vyslovila se pro unifikaci sociálního pojištění. Ačkoli tato, odborníky vypracovaná předloha úplně nás socialisty nemohla ve všem uspokojiti, přece jenom viděli jsme v této předloze dílo vědecké a dílo objektivní, neboť ti, kteří na něm pracovali, znajíce bídu lidskou a potřeby lidu, vytvořili vše, co se za daných poměrů vytvořiti dalo vzhledem k dané situaci, neboť věděli, že jejich předloha může býti přijata jen po vzájemné dohodě vládních stran.
Měli jsme opravdu radost, když odborníci dokončili své dílo a když bylo předloženo ministru sociální péče soudr. Habrmanovi. Považovali jsme my socialisté a jiní politikové tento den za svůj svátek, neboť práce naše, boje, které předcházely, nebyly nadarmo. Žel, že situace byla nepříznivější než jsme si představovali. Politická konstelace způsobila, že vláda nejen předlohu odborníků přepracovala, nýbrž také v některých případech zhoršila v neprospěch pojištění i organisace. Bylo to pro nás nemilé překvapení, když 28. června 1923 byla předloha zákona zhoršena. Věděli jsme, že bude nemalá práce, když tento vládní návrh zákona bude vzat za podklad. Zejména my sociální demokraté, kteří jsme byli poctěni tou důvěrou a ustanoveni k projednávání vládního návrhu, očekávali jsme tuhý boj, a dnes můžeme říci, že jednání nejedné schůze subkomitétu bylo také takového druhu, že ohrožovalo práci další na tomto důležitém díle.
O pracích užšího výboru, který jednal o osnově, bylo podrobně referováno v tisku denním i odborném. Občanské strany zvláště usilovaly, aby pojištění bylo co možno nejlevnější. Proto chtěly, aby pojištění invalidnímu a starobnímu podléhaly teprve osoby od 16 a nikoliv od 14 let, jak navrhovala vládní osnova. Kromě toho nechtěli připustiti, aby pojištění nemocenskému, invalidnímu a starobnímu podléhaly posluhovačky, domácí švadleny a jiné osoby, zaměstnané střídavě u různých zaměstnavatelů. Užší výbor v obou případech se řídil hledisky sociální ochrany zaměstnaných a stanoviska občanských stran neschválil, což bude v historii sociálního pojištění vždycky ke cti majority sociálně-politického výboru zaznamenáno.
Zhoršení dávek u nemocenského pojištění navrhla již vládní osnova, aby totiž nejvyšší mzda v pojištění byla stanovena částkou 36 Kč. V užším výboru zástupci občanských stran chtěli docíliti toho, aby nejvyšší pojištěná mzda byla 24 Kč, a zástupci strany středostavovské navrhovali dokonce jenom 20 Kč. Nejvyšší nemocenská podpora dle návrhu vládního má činiti 24 Kč denně. Dle návrhu agrárníků a národních demokratů měla býti pouze 16 Kč. A dle návrhu zástupce středostavovské strany živnostenské má činiti dokonce jen 13·50 Kč denně na místo dnešních 28 Kč denně.
Z tohoto porovnání lze nejlépe seznati, jak snažily se občanské strany zhoršiti mzdové třídy ke škodě jak pojištěnců, tak i nemocenských pojišťoven.
Že by snížení mzdových tříd proti vládnímu návrhu mělo vliv i na snížení invalidních a starobních rent, je samozřejmé. To nebylo možno připustiti, takže i v tomto případě návrhy zhoršovací byly majoritou v užším výboru zamítnuty.
Že jsme sváděli boj o každý jednotlivý paragraf v užším výboru, zvláště tam, kde jde o příjmy nemocenských pojišťoven a dávky pojištěncům, jsem řekl již při jiných příležitostech. Žel tomu, že příspěvky na nemocenské pojištění jsou v příštím zákoně sníženy ze 6 na 5%. Škody, které toto opatření způsobí, budou značné. To však je důsledkem stálého volání po snížení příspěvků jak zaměstnavateli, tak i dělníky, kteří dobře neporozuměli tomu, že čím větší příjmy má nemocenská pojišťovna, tím více může na dávkách poskytovati.
Nyní několik slov při této partii k slovům kol. Vávry. Pánové, protože jsem řekl, že považujeme tyto dny projednávání osnovy za dny sváteční, nerad bych každou titěrnost, která byla zanesena do debaty, vyvracel.
Musím se hájiti proti tvrzení, jakoby zavedené pojištění bylo sinekurou pro činovníky a zvláště zaměstnance nemocenských pokladen, případně invalidního a starobního pojištění. To přece nutno odsouditi. (Posl. dr. Labay: Veď to tvrdil i pán referent rozpočtového výboru!) To je možné, ale také je možné, že pan referent rozpočtového výboru se mýlil. Sluší to jak panu referentovi, tak i vám, že vy, jako poslanec s vysokoškolským vzděláním nechápete, že toto je námitka, která může platiti na schůzi agitační, ale nikoliv v tak vážné debatě, jaká je ve sněmovně. (Výkřiky.) Přiznávám, že zde by každá věc měla býti řádně kritisována, a jistě zejména my členové sněmoven máme míti odvahu říci pravdu, ale když pan kol. Labay uvedl takovou věc, která se snad dá říkati na Slovensku lidu ne vědomému, lituji ho a bude na to možná odpověděno ještě jinak. (Výkřiky.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, nevyrušujte!
Posl. Johanis (pokračuje): Když jsem, vážené dámy a pánové, konstatoval, že snížení nemocenského pojištění bude míti značný vliv na úkoly léčebné péče a působnost celé ochrany zaměstnaných osob v dílnách, továrnách, na dvorech a velkostatcích, uvedl bych na příkladech toto:
Pro nemocenské pojištění normováno jest v rámci sociálního pojištění pouze 5% příspěvků celkem, to jest příspěvků zaměstnanců a zaměstnavatelů dohromady, místo dosavad vyměřovaných 6% celkového příspěvku z přihlášené mzdy mzdové třídy. O jaké částky nemocenské pojištění příště předepíše méně příspěvků, buďtež zde uvedeny konkrétní případy, namátkou vybrané:
Okr. nem. pokladna Praha při 6% příspěvku, který bude teď novelován, předepsala r. 1923 21,559.000, příště předepíše při příspěvku 5% 17,966.000. Méně o 3,593.000. Okr. nem. pokladna Brno předepsala r. 1923 na základě příspěvku 6% 31,138.000, příště při 5% předepíše 25,949.000. Méně předepíše o 5,189.000. Okr. nem. pokladna Plzeň předepsala r. 1923 13,602.000, příště při 5% předepíše 11,335.000, méně o 2,267.000. Okr. nem. pokladna Pardubice předepsala 3,524.000 a předepíše příště při nižším příspěvku 2,937.000, méně tedy o 587.000. Okr. nem. pokladna Olomouc předepsala 6,307.000 a předepíše při nižším příspěvku příště 5,256.000, méně tedy o 1,051.000. Okr. nem. pokladna Mor. Ostrava předepsala 6,551.000, příště předepíše 5,459.000, tedy méně o 1,092.000. Okr. nem. pokladna Ml. Boleslav předepsala při vyšším příspěvku 3,612.000 a příště předepíše 3,010.000, tedy méně o 602.000. Okr. nem. pokladna Kladno předepsala 2,538.000, příště předepíše 1,715.000, tedy méně o 823.000. Okr. nem. pokladna Něm. Brod předepsala 1,241.000, příště předepíše 1,034.000, tedy méně o 207.000, ačkoliv je to okres, který má dnes nejvýše 4000 pojištěnců. Okr. nem. pokladna Jihlava předepsala 3,230.000, příště předepíše 2,692.000, tedy méně o 538.000.
Při 6%ním předpisu příspěvků mohly jakž takž pokladny vyjíti, ač podle úředně vydané statistiky veškeré pokladny za r. 1922 připsaly pouze 2·56% k reservnímu fondu. Musí se však při tom vyzvednouti činnost nemocenských pokladen za poslední léta, kdy nemocenské pokladny snažily se zdokonaliti léčebnou péči a poskytovaly svým členům mimořádné léčení v sanatoriích, lázních a v léčebných ústavech. To bylo ovšem možno při předpisu příspěvků 6%ních, ale nebude to pravděpodobně možno při stanovené míře 5%ní. Žel, že tomu již tak, že nepříznivá hospodářská situace nutí i dělnictvo volati po snížení příspěvků nemocenských, ke kterémužto požadavku, rozumí se samo sebou, přidružili se zaměstnavatelé, zvláště pak velkokapitalisté, representanti velkovýroby. Jejich hlasy ozývaly se příliš silně v podvýboru soc.-politického výboru a byly vyslyšeny. Rozhodnutí o příští výši procenta nemocenských příspěvků tak, jak jest v tomto projednávaném návrhu zákona předkládáno, bude znamenati přirozeně zmenšení příjmů nemocenských pojišťoven a velmi neradi bychom viděli, aby toto zmenšení příjmů mělo za následek omezení léčebné péče, která se již v pokladnách tak slibně vyvíjela. Nemůžeme říci, že by se v pokladnách nešetřilo, a jsou-li pokladny při 6% předepsaných příspěvků téměř všechny ve finanční tísni, nedovedeme si představiti jako praktikové při provádění nemocenského pojištění, jak budou ústavy vycházeti s příspěvkem o celé procento nižším. Zdálo se nám, že bude lépe, když vyčkáme vhodnější doby pro projednávání tak důležitého zákona, a že lépe sociální pojištění žádné, než takové, jaké se nám předkládalo. Tak tvrdili někteří dělníci, tak tvrdili někteří praktikové dosud činní v dělnickém pojištění. Když jsme však uvážili svoji odpovědnost za prodloužení uzákonění tohoto zákona, dostavila se rozvaha a zahájeny společné práce znovu. To, co se dnes posl. sněmovně předkládá jako návrh zákona o sociálním pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, je typickým dílem kompromisu, neboť takřka o každé slovo sveden byl boj, každé ustanovení podrobeno zvláštní poradě, zvláštní debatě, zvláštnímu šetření a jednání. Nebyl to jen rozsah pojištění, který, jak se dalo očekávati, zabral velkou část času, než bylo docíleno dohody, nebyl to systém úhradový, o kterém bylo tak dlouho debatováno a nové návrhy předkládány, nýbrž byla to organisace sociálního pojištění, o kterou svedena byla v pravém slova smyslu bitva, a nejednou se hrozilo zastavením nynějšího vládního stroje, který pracoval na sociálním pojištění. Jako činitel v nemocenském pojištění, jako sociální demokrat a mluvčí strany, která má největší zásluhu o to, že dnes poslanecká sněmovna se zabývá tímto velkým zákonem, jsem povinen říci, že při podrobném projednávání této předlohy nebylo příliš přihlíženo k zájmům všeobecným a že se uplatňovaly zde zájmy vlastních stran ke škodě a zhoršení věci samé. Jsem povinen to říci v zájmu pravdy, aby také podle pravdy kritisováno bylo dílo, o kterém předem musím, žel, prohlásiti, že je dílem v některých směrech nedostatečným, zejména po stránce organisační. Zdá se nám býti jako praktikům absurdní, že zákon ponechává k provádění sociálního pojištění více druhů nemocenských pojišťoven, že myšlenka jednotnosti propagovaná odbornickou komisí byla ve vládním návrhu upuštěna. Poukázali jsme nesčetněkráte na technické obtíže, které se určitě vyskytnou při provádění invalidního a starobního pojištění za roztříštěnosti jeho organisace, a budoucnost ukáže nám, že měli jsme pravdu. Jakkoliv zaměstnavatelé a vláda naše stejně měla zájem na tom, aby náklady na sociální pojištění byly nejmenší, bude tomu asi sotva zabráněno pro tuto koncesi, které se dostalo v návrhu zákona některým nemocenským pokladnám a politickým stranám, které na udržení těchto pokladen mají zájem. Jest sice vyslovena parola, aby v budoucnosti bylo pomýšleno na koncentraci sociálního pojištění, ale již to, že dnes vědomě ve věci organisační dělá se chyba, nemůžeme svalovati na nynější ustanovení návrhu zákona, neboť tyto zkušenosti z roztříštění sociálního pojištění budou v budoucnosti draze zaplaceny. Varovali jsme na všeobecném sjezdě nemocenských pokladen v únoru 1922, kterého se zúčastnili jak činovníci českých nemocenských pokladen, tak i činovníci německých a slovenských pokladen, před roztříštěností organisace sociálního pojištění, avšak hlasy naše nebyly na příslušných místech vyslechnuty. Na sta praktiků sešlo se tenkráte ve Smetanově síni Obecního domu a nebylo jediného důvodu a hlasu, který by vyzněl pro ponechání stávající roztříštěné organisace v nemocenském pojištění také pro budoucí sociální pojištění. Politické zájmy našich politických stran rozhodly však jinak. Nejen že nebyly soustředěny všechny pojistné obory, jak by to vyžadoval prospěch věci, nýbrž nebylo pojištění ani co do provádění soustředěno na jednotné pojišťovny. Je opětně nepochopitelno, že mají býti rušeny okresní nemocenské pokladny v okresních městech, ve kterých není sídlo politické správy, a to v zájmu koncentrace, avšak naproti tomu zakládají se nové okresní zemědělské pojišťovny, které budou rovněž nositeli sociálního pojištění.
Je nesporno, že i kruhy zaměstnavatelské tuto roztříštěnost odsoudí, dosud se však nepodařilo je přesvědčiti o škodlivosti těchto úmyslů. Budoucnost prokáže, že náš předpoklad v otázce organisace byl správný. Je pozoruhodné, že jakkoliv se uznává, že sociální pojištění musí býti vybudováno na jednotném risiku a za jednotných prémií, přece ponechávají se úřednické nemocenské pokladny, které prý mají více možnosti poskytovati pojištěncům zvláště na léčebné péči než pojišťovny okresní. Za takových okolností, když nebylo dbáno výstražných hlasů, nemůžeme pochopitelně zaručiti bezvadnost provádění sociálního pojištění, a bude povinností vládních kruhů, aby se staraly o zdokonalení tohoto sociálního zařízení. Je nesporno, že svazy nemocenských pokladen ať české nebo německé, nebo Zemská úřadovna v Bratislavě, na jejichž bedrech bude otázka příští organisace a celé přeměny pojištění ležet, učiní vše, aby zdar zejména po stránce administrativního provedení invalidního a starobního pojištění byl umožněn.
Sluší zvláště však vyzvednouti, že osnova pamatuje po stránce sociální a zdravotní na účel sociálního pojištění i v jiném směru, a to je léčebná péče. Již bylo některými předešlými řečníky i kol. dr. Wintrem jako zpravodajem sociálně politického výboru konstatováno, že úkolem příští osnovy není jenom dávat dávky v hotových penězích, nýbrž že úkolem sociálního pojištění bude zejména zdokonalení léčebné péče. Vláda chce vyjíti této činnosti příštího sociálního pojištění vstříc tím, že navrhla, aby bylo věnováno při zahájení činnosti invalidního a starobního pojištění 100 milionů korun na léčebnou péči, jejíž úkolem bude zejména zameziti předčasnou invaliditu. Vítáme jako sociální demokraté tento návrh zákona zvláště, i když víme, že mnoho léčebných domů se za sto milionů nedá zříditi, ale proto, že už republika Československá od převratu právě v otázce boje proti sociálním chorobám šla v lecčems vstříc a umožnila zřízení celé řady léčebných ústavů, je nesporno, porozumí-li dobře příští správa Ústřední sociální pojišťovny zejména obnosu slíbenému a zákonem zaručenému, že za 100 milionů korun dá se mnoho zlepšiti, mnoho dobrého zaříditi, což vlastně bude hlavním účelem příštího pojištění starobního a invalidního a celého pojištění vůbec.
Při tvorbě organisace sluší litovati, že mají býti ponechány v činnosti úrazové pojišťovny. Jak vidíte, již výbor rozpočtový i sociálně-politický navrhuje resolucí, aby se vládě uložilo, aby, jakmile vejde zákon o sociálním pojištění v platnost, co nejdříve působila ke zrušení samostatného úrazového pojištění a k unifikování jeho s pojištěním nemocenským, invalidním a starobním. Vítám v zastoupení své strany aspoň tuto resoluci, předpokládaje, že dělnictvo bude míti v budoucnosti ve státní správě tolik vlivu, aby tuto resoluci uvedlo v platnost formou zákona.
Sluší také říci s tohoto místa, že živly úřednické, zejména vedené Jednotou soukromých úředníků, fedrovaly v Československu po léta a ještě před podáním osnovy uplatňovaly názory, aby úředníci nebyli pojištěni s dělníky. Neschvalujeme tyto názory, jsme proti nim z důvodů prosperity nejen příští osnovy, nýbrž každého pojištění. Je nemyslitelno, když dělníci s úředníky jsou v továrnách, na stavbách, v zemědělských podnicích, proč jistá část těchto živlů hájí separaci pojištění, o níž přece musí býti známo, že je ku škodě věci samé.
Při debatě každá strana uvádí svůj názor na pojištění invalidní a starobní. Učinil tak i za lidovce kolega Čuřík, člen užšího výboru, který tvrdil, že marxisté se vždycky stavěli proti sociálním reformám. Musím, kolego Čuříku, říci, že tomu tak není. Marxisté, jak dokazuje všechna činnost sociální demokracie ve všech státech, zejména opravdu věrné křídlo Marxovo, nestavěli se proti tomu - jen skupina směru Bakuninova, tedy směru anarcho-nihilisticko-komunistického stavěla se svého času proti sociálním reformám, ale její názory zanikly, a v dělnické třídě ve všech státech zvítězil vždy názor, aby sociální reformy v rámci nynějších společenských řádů byly radikálně prováděny.
Kolega Čuřík řekl, že v pokladnách sedí lidé s politickou legitimací. Nevytýkejte jim to, jsou to zástupci dělníků a dělníky dosazení. Vždyť také nevytýkáme, když na farách sedí zástupci s politickou legitimací, když sedí na radnicích, záložnách, spořitelnách, bankách, poněvadž je věcí každého příslušníka té neb oné strany, eventuelně příslušníka té neb oné třídy, aby si vyvolil stranu, k níž má důvěru. A jestliže dělnictvo dosazuje do pokladen a do příštích pojišťoven své zástupce, nedělá to v pravém slova smyslu ke škodě věci samé ani ke škodě pojištění. Věru těžko by příslušník nedělnický osvojil si tolik sociálního porozumění pro dělníky, a tu je pochopitelno a nutno, aby při provádění pojištění byli zejména lidé, kteří cítí s dělníky a kteří pojištění nedělají jen podle pravítka, nýbrž podle skutečného porozumění.