V úvodu svého referátu jsem poukázal na souvislost s ochranným zákonodárstvím, totiž, aby zákon chránil dělníka v podniku, kde pracuje, měl hygienická opatření, aby nebyl nemocen. Na tom má interes sociální pojištění a přirozeně také sociální pojištění má interes, aby se pracující člověk nestal předčasně invalidním. Proto zákon mluví v §u 154 o léčebném řízení. Pensijní ústav několikráte velmi věcně a obšírně hovořil o tom, jak by prakticky podle §u 23a) zákona o pensijním pojištění bylo léčebné řízení prováděno. Prohlašuji zcela otevřeně, že do dnešního dne nepodařilo se nám nalézti metodu a alespoň minimální program léčebného řízení, který by splnil úkoly kladené na takovou instituci. Přes to nynější správní komise všeobecného pensijního ústavu věnuje velmi pečlivou pozornost léčebnému řízení. Myslím, až bude nalezena, jak ani jinak býti nemůže, souvislost mezi pojištěním pensijním a nemocenským, která zde dosud všeobecně scházela, poněvadž nemocenské pokladny nevěděly, které choroby měly hlásiti pensijnímu ústavu, aby se podílel společně na léčebném řízení - a ani dnes to není jasno v konkrétních případech; až tyto překážky budou překonány, budeme moci konkrétně říci, co si asi pod pojmem léčebného řízení, léčebné péče představujeme. Avšak i v tomto přechodném stadiu pokusném vykonal pensijní ústav velice mnoho a zajímavo je, že poměrně s velmi dobrým výsledkem. Tak nám říká na základě výsledků z r. 1923, že na př. při tuberkulose a chorobách dýchacích orgánů bylo docíleno těchto výsledků: Úplně vyléčeno 22·4%, zlepšených případů 61·9%, nevyléčených pouze 15·7%. Při chorobách nervových bylo úplně vyléčených 36·5%, zlepšených 54·5%, nevyléčených 9%. Při chorobách vnitřních bylo úplně vyléčených případů 20%, zlepšených 75%, nevyléčených 5%. Při chorobách pohlavních je statistika přímo překvapující. Zdá se, že to není možné, aby zejména při chorobách syfilitických bylo docíleno tak krásných výsledků. Na př. z celkem léčených 102 případů chorob pohlavních bylo úplně vyléčeno 71, zlepšeno 27 a nevyléčeny pouze 4 osoby. Já jsem byl překvapen výsledkem této léčebné péče a tázal jsem se lékařů, zdali je to vůbec možné, aby z 41 případů chorob syfilitických bylo 20 úplně vyléčených, 20 zlepšených a 1 případ nevyléčený, a lékaři mi potvrdili, že skutečně to možné jest. Ovšem neradi by asi převzali záruky do budoucna.
Přes to mám za to, že tato statistika nás přesvědčuje, že sociální pojištění nalezlo již velmi dobrého předchůdce v léčebném řízení pensijního ústavu, který prodělal léta svých zkušeností a bude moci vypracovati rámcový program léčebného řízení, až zde bude určitá souvislost s nemocenským pojištěním.
Co nám schází v zákoně o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, je právě ochrana, o které mluví § 155 této osnovy, že totiž ten, který je poslán ústavem k léčebnému řízení, nesmí býti vypověděn. V tom ohledu máme velmi smutné zkušenosti. Lékař nařídí na př. tuberkulosnímu, aby se 3 měsíce léčil na Pleši nebo v Prosečnici, a tu takový člověk nám za 4 neděle ujede do svého zaměstnání, poněvadž má obavu, že ztratí místo, poněvadž zákon ho nechrání. Jedině náš zákon o soukromých zaměstnancích ho chrání šest neděl a podle pragmatiky pro bankovní úředníky a zaměstnance pojišťoven je chráněn 1 rok, ale ostatní zaměstnanci nemají vůbec ochrany. Zde byla velká závada, která je podstatně již odstraněna v zákoně o sociálním pojišťování v §u 155, který znemožňuje, aby zaměstnanec, který se léčí, byl ze svého místa vypověděn. Já to srdečně vítám, již proto, poněvadž předpokládám, že při novele pensijního zákona soukromých zaměstnanců bude také na tuto věc alespoň v této formě pamatováno.
Důležité opatření je také, aby ten, kdo přichází domů z léčebního řízení, nalezl místo, a to místo vhodné. Lékař musí rozhodovati, zdali se navrátí opět do toho nezdravého a vlhkého skladiště, aby tam zase znovu nalezl prameny své choroby; lékař musí rozhodovati, kde by se takový polovyléčený člověk měl umístiti. Proto znovu se vracím k tomu problému. Nechť odborové organisace jedině a samy opatřují místa nezaměstnaným, poněvadž zde by se našel přímý kontakt mezi pojišťovnou sociální a mezi odborovou organisací. Dokud bude zprostředkování práce roztříštěno, nemůžeme se nadíti, že by také v tomto směru, pokud jde o léčebné řízení, nastaly podstatné změny.
Budiž mi ještě dovoleno ku konci mých vývodů zmíniti se o zaměstnancích, kteří budou ve službách sociálního pojištění.
Vážení pánové, mám za to, že zaměstnance osnova zvláště nepotěšuje. Již ve výboru sociálně-politickém žádal jsem, aby poněkud lidštěji se jednalo s těmi zaměstnanci, kteří z různých příčin nemohou nastoupiti nové místo, nemohou se odstěhovati do nového působiště, jak o tom mluví § 269 osnovy. Ustanovení §u 269 zhoršuje praksi dosavadního zákona o obchodních pomocnících, který praví: "Když někdo je přijat pro určité místo, nemusí nastoupiti místo v jiném místě". Je-li na příklad účetní přijat pro Prahu, nemusí, nařídí-li mu to firma, přijmouti místo pro tutéž firmu v Bratislavě. Může dostati výpověď, ale má zachovány nároky podle zákona o soukromých zaměstnancích anebo podle služební smlouvy. Ale co praví o takových případech § 269 ve svém 2. odstavci? "Odepře-li některá z těchto osob vejíti ve služební poměr s Ústřední sociální neb okresní nemocenskou pojišťovnou, má se za to, že dobrovolně vystupuje ze služeb nemocenské pokladny, u níž byla zaměstnána; v tom případě nemá nijakého nároku odškodného. To platí i tenkrát, odepře-li zaměstnanec nastoupiti službu v jiném místě, nežli pro které byl přijat." Upozorňuji na to znovu a prosil bych velmi pana zpravodaje, zejména výboru soc.-politického, aby uvažoval o požadavcích úředníků dnešních nemocenských pokladen a úředníků příštího sociálního pojištění, a přání, které jsem také tlumočil ve výboru sociálně-politickém, pokud možná vyhověl. Další odstavec téhož paragrafu, pravda, se poněkud blíží přání zaměstnanců pojišťoven, že se totiž má přihlížeti k poměrům rodinným atd., ale to je pouze podmínečné opatření. Myslím, když prostě přichází nový zaměstnavatel - a okresní nemocenská pojišťovna je novým zaměstnavatelem podle práva - a ten zaměstnanec nechce nastoupiti práci u tohoto nového zaměstnavatele, že ho nemůže nikdo nutiti, ale právě proto nesmí ztratiti nároky, které mu zaručuje snad zákon o soukromých zaměstnancích anebo služební smlouva zaměstnanců nemocenských pokladen. To, myslím, že je minimum, co se může v tomto směru žádati a já poznovu prosím, aby tento spravedlivý požadavek úřednictva byl také respektován.
Ještě méně ovšem jsme spokojeni se 4. odstavcem §u 69, kde výbor rozpočtový zhoršil usnesení výboru sociálně-politického, pokud jde o předkládání služebního řádu, poněvadž se má podle nynějšího ustanovení předkládati nejen ministru soc. péče, ale i ministru financí. Co to, prosím, v praksi znamená? To znamená, že ministr financí bude působiti buď přímo anebo nepřímo, aby platy úřednictva byly přizpůsobeny nízkým platům státního zaměstnanectva a aby niveau platu úřednictva sociální pojišťovny nerušilo plány s platy státních zaměstnanců, pokud jde o odbourávání a podobně. Dnes má úřednictvo nemocenských pokladen svou kolektivní smlouvu, daleko výhodnější ve svých požitcích, než je tomu u státních zaměstnanců, ale to podle mého soukromého názoru nemůže býti důvodem, abychom v sociálních ústavech, kde se kladou na úřednictvo velmi značné požadavky intensivní práce, jim měřili snad hůře než ostatním zaměstnancům.
Toto ustanovení má ovšem další nebezpečí nejen pro úředníky sociálních pojišťoven, ale také pro ostatní pojišťovací ústavy, které jsou nedotčeny tímto zákonem: to je pensijní ústav soukromých zaměstnanců, to jsou úrazové pojišťovny, to jsou bratrské pokladny, pojišťovny zaměstnanců železnic a tabákových továren; prostě a dobře všude, kde jsou nějaké pojišťovny, bude se objevovati stín 4. odstavce §u 69.
My litujeme, že ministr financí má vůbec co povídati do poměrů zaměstnanců. Myslím, že je to resort ministra sociální péče a i zde jsem pověřen, abych proti tomuto opatření protestoval a žádám, aby bylo škrtnuto ustanovení, pokud jde o dozor ministra financí. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Odborové organisace předložily znovu svou žádost, aby absolutní karenční lhůta při nemocenském pojištění byla změněna na princip relativní. Znám projednávání věci ve výboru sociálně-politickém, nechci zde dnes opakovati pro a contra důvody, které jsme slyšeli a kterých jsme se také zúčastnili při detailním projednávání ve výborech, ale chci říci, že zaměstnanectvo nenese toho nikterak lehce, že se mu tato výhoda béře. Mám za to, že v dnešní době těžko dá se to hájiti v odborových organisacích, poněvadž je to poškozování dělnictva a jestliže šlo o to, uspořiti určitý obnos, aby tíže břemena veřejné správy a zaměstnavatelů byla snesitelnější. Přes to lituji, že musila se obětovati právě tato lhůta relativní ve prospěch principu absolutního.
Nejsem ovšem také spokojen se zásadou vdovského pojištění. Nesdílíme názor, že by vdova, která je vlastně určena k tomu, aby se věnovala svým dítkám a své domácnosti, byla zákonem nepřímo nucena, aby vydělávala, poněvadž pak jest a priori již pojištěna. Já jsem s velkou pozorností četl statistiku, která ukazuje, že většina vdov vrací se nebo přijímá zaměstnání a tím je tedy pojištěna. Ale když mluvíme o sociálním pojištění, dovolte mně, vážení pánové, abych řekl, že sociální opatření má umožnit, aby vdova byla ponechána dětem doma, by byla ponechána pro domácnost. Jestliže však sociálním pojištěním znemožňujeme tuto okolnost, a nutíme ji, aby chodila do továrny a na pole, pak je přirozeno, že je to těžkým sociálním nedopatřením.
Naproti tomu soukromí zaměstnanci vítají, že osnova pamatuje na ochranu vojínů. My reklamujeme již několik let požadavek, aby doba vojínů-pojištěnců, kteří rukovali v době světové války a také i v Československu nastoupili aktivní svou službu, nebo konají vojenská cvičení, pokud ovšem je to k prospěchu zaměstnance, byla započítána a hrazena buď státem, nebo, jestliže to matematický podklad dovolí, ústavem. Připomínám, že na př. v pensijním zákoně o soukromých zaměstnancích následkem novely z r. 1920 jsme zaznamenali velmi značný přesun cifer v celém matematickém podkladě, takže ten zaměstnanec, který v roce 1914 rukoval, a firma za něho platí premie po dobu jeho služby, má v mnohých případech menší nárok než ten, který v roce 1920 vstoupil v pojištění a je pojištěn nyní, jak obyčejně bývá, v XVI. třídě pensijního pojištění. Je zde určitý anachronismus, který jsem konstatoval v pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, který se může opakovati po letech, budou-li se následkem valutových přesunů měniti základy této osnovy. Soukromí zaměstnanci, vážení pánové, zajímali se již při počátcích tvoření díla sociálního pojištění velmi intensivně o průběh prací. Řekl jsem již, že byli vlastně tři proudy mezi soukromými zaměstnanci. Jedna část žádala jednotné sociální pojištění, t. j. pojištění všech za mzdu pracujících lidí, bez rozdílu, zda úředník nebo dělník. Víme, jaké těžkosti zde byly, by tato zásada byla v praksi provedena. Druhé dva proudy táboru soukromých zaměstnanců, jeden, který velmi jasně žádal samostatné pojištění soukromých zaměstnanců, a druhý, který žádal uchování tak zv. společenstevních pokladen, vedly boj ne snad ze zásady nějaké, nýbrž více z hledisek praktických. Velké nemocenské okresní pokladny nemohly poskytovati zaměstnancům i tolik, kolik poskytovaly pokladny soukromých zaměstnanců nebo jiné pokladny společenstevní prostě proto, že v době velké nezaměstnanosti šlo v okresních nemocenských pokladnách o hromadné hlášení nemocných, fondy určité nemocenské pokladny nesmírně trpěly a logický důsledek pak byl, že nemohly nejen posílati pojištěnce na léčení a stavěti sanatoria a podobně, nýbrž musely pamatovati na to nejnutnější. Soukromí zaměstnanci, kteří volali po zachování společenstevních pokladen a po samostatném sociálním pojištění soukromých zaměstnanců, měli zde velmi mnoho důvodů, aby si stěžovali na praksi velkých pokladen. Konstatuji to zde velmi jasně, abych mohl podepříti také stanovisko těch, kteří z důvodů zásadních žádali jednotné sociální pojištění. My však, kteří jsme žádali jednotné sociální pojištění, nikdy jsme neříkali, že může za těchto podmínek býti prováděna prakse v nemocenském pojištění, jako až dosud. Nám šlo vždy o to - a já to říkal všude otevřeně - že v nemocenském pojištění musí se poskytovati nemocnému všechno, to nejmodernější a nejlepší, aby se uzdravil a zachránil. A jestliže tento princip by nemohl býti splněn, pak je logické, že i v řadách socialistických soukromých zaměstnanců nalezly se hlasy, které volaly po zaručenější ochraně v nemoci. A my tudíž, když máme osnovu před sebou a známe její strukturu, nemůžeme, když jsme se dívali také jen prakticky na celou otázku, jinak než prohlásiti, že i soukromí zaměstnanci, kteří mají své zkušenosti z pensijního pojištění a trpí nesouvislostí s nemocenským pojištěním, žádají z hlediska praktického, aby byl upraven poměr nemocenského pojištění a pensijního pojištění soukromých zaměstnanců tak, jak upravuje tato osnova poměr nemocenského pojištění k sociálnímu pojištění průmyslového a zemědělského dělnictva.
To, myslím, nám diktují poměry vytvořené touto osnovou a příštím zákonem. A my, kteří především jsme povinni chrániti zájmy soukromých zaměstnanců, nemůžeme jinak než žádati, aby tato úprava souvislosti nemocenského pojištění se sociálním pojištěním byla co nejdříve provedena, poněvadž máme obavy, jestliže nemocenské pojištění soukromých zaměstnanců zůstane delší dobu trčeti v tomto zákoně, že v praksi narazíme na velmi značné potíže, kterým by bylo možno snad zavčas předejíti.
Přes to však srdečně vítáme tuto osnovu, která po prvé zaručuje průmyslovému a zemědělskému dělnictvu opatření ve stáří a práce neschopnosti. Nám jsou známy slabiny této osnovy. Referent, zejména referent výboru sociálně-politického loyálně také je přiznal, neboť celé dílo je dílem kompromisu. Máme však za to, že osnova je nejlepším podkladem pro úpravu sociálního pojištění ve smyslu socialistickém, totiž, že zkušenosti, které získáme během nejbližších let prakse tohoto zákona, budou jistě využity ve prospěch zlepšení zákona a není tudíž lepšího podkladu, aby zákon o sociálním pojištění byl zlepšen, než ten, o kterém právě teď jednáme a který, jak pravím, nám ukáže, zdali v praktickém životě se uplatní tak, jak zákonodárci mají na mysli.
Ke konci tohoto měsíce sejde se v Praze světový kongres sociálně-politický. Jistě vhodným doprovodem tohoto kongresu bude uzákonění sociálního pojištění v Československu. Já, který osobně mám možnost navštěvovati velmi často cizinu a zúčastňuji se mezinárodních kongresů dělnických organisací, vím, jak cizina cení si práci sociálně-politickou, kterou konáme my v Československu. Jestliže ministr sociální péče má odvahu i před cizinou chrániti a brániti zákona o 8-hodinné době pracovní, pak myslím, že uzákoněním sociálního pojištění přesvědčíme tím více cizinu, že chceme u nás chrániti ty nejzákladnější principy sociální ochrany dělnictva, že chceme, jak to říkáme kolektivně, chrániti práci. Bude však třeba, aby také sněmovna, jak doufám, nečinila dalších potíží v projednávání, abychom odhlasováním zákona mohli toto dílo, které jest počátkem moderního pojištění, také bez dalších důsledků zakončiti.
V důsledku toho budeme také pro osnovu, jak byla předložena výbory a, jak bude snad moci býti ještě dohovorem ve prospěch úřednictva změněna, hlasovati. (Souhlas.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem jest pan posl. Vávra. Dávám mu slovo.
Posl. Vávra: Slavná sněmovno! Prohlásil jsem již v subkomité sociálně-politického výboru, jehož jsem byl členem, že nejsme proti sociálnímu pojištění, poněvadž to je již dávný požadavek veškerého živnostnictva. Projednáváme sice sociální pojištění, ale pouze jedné třídy pracujícího lidu, a oddalujeme sociální pojištění samostatně výdělečně činných, to jest maloživnostnictva a malozemědělců, těch vrstev, které rovněž poctivě pracují pro dobro státu a jeho obyvatelů.
To jest velká sociální nespravedlnost vůči živnostnictvu a rolnictvu, jestliže se s osnovou touto tak pospíchá, zatím co druhá ponechává se osudu. Mohu prohlásiti jménem živnostnictva, že toto ztrácí již důvěru a obává se, že sociální pojištění samostatně výdělečně činných bude velmi chudé. Sdílím tento názor a jsem přesvědčen, že se živnostnictvo neklame. Jistě každý rozumný člověk musí uznati oprávněnost sociálního pojištění pracujícího lidu v širokém slova smyslu, nelze však dobře pochopiti tento dvojí loket.
Máme dojem, že strany socialistické dobře věděly, že sociální pojištění dělnické by utrpělo na vydatnosti, když by se projednávaly obě předlohy po stránce finančního zatížení současně. Proto ten spěch. To jest ta sociální nespravedlivost, na niž si plným právem stěžujeme. V této osnově se nešetřilo, ale na sociálním pojištění osob samostatně výdělečně činných se jistě šetřiti bude.
Slyšeli jsme, jaké bude nové zatížení státu a podnikání vůbec. Slyšeli jsme ostré odpovědi, že to není sociální pojištění, jaké by mělo býti a že to nelze nazvati zatížením výroby a státu, neboť to neplatí zaměstnavatel, nýbrž dělnictvo svou prací.
To jsou opravdu smutné zjevy, soudí-li se takto. Což samostatný podnikatel, živnostník a rolník, nepracují? Což pak nejsme na všem v tomto státě spoluúčastněni? Živnostnictvo nebylo nikdy proti spravedlivým požadavkům dělnictva, ale na naše živnostenské podnikání uvalena jsou již přímo nesnesitelná břemena, kterými trpíme čím dále tím více. Živnostnictvo je bezohledným způsobem existenčně ničeno, zatím co velkokapitálu se pomáhá všemi prostředky. Také tato předloha zatěžuje značně naše živnostnictvo, a lituji, že nebylo možno docíliti uznání, pravého sociálního cítění u stran socialistických, aby těm hospodářsky slabým se stalo břemeno snesitelným. Živnostnictvo, které zápasí se svojí rodinou o práci, živnostnictvo, které nešetří námahy a rádo by pracovalo, vyráběti nemůže, poněvadž kalkulace jeho výrobků je následkem stále nového zatížení čím dále tím horší. Proto nelze pochopiti, proč tento snaživý, pracovitý stav živnostenský nemá v našem státě takové ochrany, jaké právem zasluhuje, ba proč naopak je zatěžován a bezohledně šikanován.
Proto, byly-li předneseny při této předloze různé námitky a žádány určité změny, stalo se tak pouze proto, aby nebyl hospodářský život náš zcela ohromen. Živnostnictvo těžce nese rušení nemocenských společenstevních a gremiálních pokladen, ve kterém zákon tento pokračuje, takže zbude jich jen nepatrný počet. Škoda těchto pokladen, v nichž hospodařilo se svědomitěji, než v okresních nemocenských pokladnách, v něž živnostnictvo nemá a nemůže míti důvěry! Proto budeme se snažiti, aby v dohledné době politická moc naše vzrostla takovou měrou, aby živnostnictvu pokladny jeho musely býti vráceny. (Výborně!)
Vážené dámy a pánové, dovoluji si přednésti seznam živnostenských gremialních a společenstevních nemocenských pokladen, které budou tímto zákonem zrušeny; jsou to nemocenské pokladny: v Chebu, kde společenstevní nemocenská pokladna má dnes 680 členů a reservních fondů 175.798 Kč, Jablonec n. Nisou 2.871 členů, reservních fondů 842.686 Kč, (Posl. Hlinka: Čujme!), Karlovy Vary 1.622 členů, reservních fondů 336.512 Kč, Liberec, kde nemocenská pokladna má býti sice ponechána, ale jsem o tom pevně přesvědčen, že i tato bude zrušena, poněvadž socialisté budou se starati upřímně a svědomitě o to, aby reservní fondy těchto pokladen co nejdříve dostali do okresních pojišťoven. Liberec má 3.179 členů, 175.000 Kč reservních fondů, Plzeň 1.551 členů, 610.621 Kč reservních fondů, Praha 16.866 členů, 7,604.353 Kč reservních fondů, Teplice-Šanov 1.284 členů, 816.000 Kč reservních fondů, Brno 1.733 členů, 623.000 Kč reservních fondů, Olomouc 1.008 členů, 543.000 Kč reservních fondů, Dobruška 604 členy, 26.505 Kč, Duchcov 754?? členů, 16.785 Kč reservních fondů, Jiřetín 1.533 členů, 400.000 Kč reservních fondů, Hradec Králové 2.060 členů, 196.839 Kč reservních fondů, Chomutov 2.721 členů, 330.780 Kč reservních fondů, Praha, hostinští a výčepníci, 7.108 členů, 2,873.000 Kč reservních fondů, Praha, krejčí, 8.000 členů, 1,311.000 Kč reservních fondů, Praha, prádelny a žehlírny, 500 členů, 48.000 Kč reservních fondů, Praha, modistky, 2.132 členů, 340.000 Kč reservních fondů, Praha, obchodníci uhlím a dřívím, 2.305 členů, 957.831 Kč reservních fondů, Praha, obuvníci, 1.171 členů, 451.000 Kč reservních fondů.
Vážené dámy a pánové! V tomto celém seznamu, který jsem dostal k disposici, je celkem 53 pokladen, které by připadly do okresních pojišťoven, takže by celkový obnos, který by získaly tyto okresní pojišťovny, byl 22,863.229 ·78 Kč. Z těchto 53 pokladen zůstalo by pouze 6, ale je již dosti značný počet živnostenských pokladen, které byly zrušeny před tím. My víme, že snaha socialistických stran byla vedena jen k tomu, aby živnostenské pokladny, živnostenské učně a živnostenské dělnictvo, dostaly do svého středu proto, poněvadž živnostenské dělnictvo nevyužitkovává tak nemocenské pokladny, jako je využitkovává dělnictvo tovární a dělnictvo stavební. Potřebují poctivě a spolehlivě platící materiál, jako je živnostnictvo a živnostenské dělnictvo, a proto byla ta veliká snaha socialistického hnutí, aby tyto nemocenské pokladny uchvátilo. Ne snaha o to, aby živnostenské dělnictvo bylo řádně pojištěno, ale snaha o to, aby dostali tyto poctivě platící lidi do svého středu a aby reservní fondy posílily to, co ve skutečnosti ve svém snění již měli.
Živnostnictvo, které zápasí v každém případě, nemůže si dáti líbiti, aby tyto nemocenské pokladny živnostenské byly takovým způsobem jemu vzaty. Živnostnictvo bude státi na svém požadavku, že živnostenské zrušené pokladny musí býti vráceny, (Výborně! - Potlesk.), živnostnictvo má na to plný nárok, poněvadž hospodařilo docela jinak v těchto nemocenských pokladnách, nežli jak hospodaří okresní nemocenské pokladny. Živnostenské nemocenské pokladny konaly svou povinnost vůči dělnictvu, nemusely však předpisovat tak vysoké příspěvky, jelikož živnostenské dělnictvo, jak jsem již poznamenal, nevyužitkovávalo svých pokladen a správa jejich nebyla tak nákladná. Dnes okresní nemocenské pokladny získaly spolehlivé živnostenské dělnictvo, které bylo nuceno přejíti k nim ze zrušených pokladen se značnými reservními fondy, a o to, jak jsem již několikráte poznamenal, hlavně šlo. Příspěvky nemocenské stále rostly, vypláceny stále vyšší a vyšší podpory, což právě svedlo konečně i mnohé řádné dělníky k využití těchto poměrů, takže v některých nemocenských pokladnách okresních nastala finanční tíseň. Hospodářství některých okresních nemocenských pokladen bylo přímo úžasné a tu není divu, že živnostnictvo, které těžce hájí svoji existenci, poukazovalo na využitkování a využívání jeho vysokými příspěvky, které v mnohých případech platí i za své dělnictvo. Požadavek živnostnictva za vrácení a zřízení nemocenských společenstevních pokladen je plně odůvodněn, nyní však tím více, jelikož jejich působnost mohla by býti rozšířena o starobní a invalidní pojištění, které spadalo by též v rámec jejich působnosti.
Vážené dámy a pánové, před časem jsem mluvil s p. prof. Schönbaumem, který řekl, že je velikou otázkou, kdo bude spravovati toto sociální pojištění samostatně výdělečně činných, hlavně co se týká živnostnictva. Poznamenal, že to pravděpodobně budou společenstva a obchodní gramia. A tu jsem řekl: nebylo by bývalo užitečnější a prospěšnější, kdybychom byli nechali tyto živnostenské pokladny, které by toto sociální pojištění samostatně výdělečně činných spravovaly?
Námi podaný návrh, aby učňové a živnostenští dělníci byli zahrnuti do pojištění samostatně výdělečně činných, byl zcela na místě, poněvadž jsou to lidé, kteří šli do tohoto povolání za tím účelem, aby se později osamostatnili. Nemusilo býti obav o jejich pojištění, naopak možno říci, že požitky těchto pojištěnců mohly býti při menších příspěvcích daleko výhodnější. Proto budeme také požadavek tento do krajnosti hájiti, a to tím více, že touto osnovou o sociálním pojištění je suspendován správný požadavek paritního zastoupení v představenstvu v okresních pojišťovnách. Je vrcholem nespravedlnosti, nemá-li zaměstnavatel, který platí polovinu příspěvků, a u živnostnictva a rolnictva v mnohém případě příspěvky celé, rovnoprávné zastoupení ve správě ústavu, kde se hospodaří se značnými penězi. Naopak, dělnictvo mohlo by býti povděčno, že zaměstnavatelé dozírají na správné hospodaření ústavu, který je pro jejich dobro založen. Správnost tohoto názoru potvrzuje se tím, že stále je vidno, že jmění sociálních ústavů potřebuje spolehlivé správy, aby s ním bylo účelně a poctivě nakládáno.
V roce 1922 přijaly na příklad okresní nemocenské pokladny ohromný peníz ca 992 mil. korun. To je obnos, nad nímž se musí každý zamysliti. Musíme stále poukazovati, že příspěvky na sociální břemena nemusely by býti tak veliké, kdyby se řádně šetřilo a dělnictvo bylo vedeno k tomu, aby rafinovaným způsobem nevyužívalo svých ústavů. Pozorovali jsme dobře zhoubné účinky zvyšování podpor nemocenských, pozorovali jsme, jak zvýšení podpor v nezaměstnanosti zatížilo stát a celé podnikání a nedovedli jsme těmi ohromnými miliony podpořiti ani dost málo práci, která by byla nezaměstnanost obyvatelstva odstranila. A ještě dnes stále se mluví o zákonitém zahrnutí podpory v nezaměstnanosti do sociálního pojištění, což je hrozná myšlenka, uvážíme-li, co se vše žádá. Samá podpora, samé pojišťování, ale v případech, které nejsou nutné.
Lid je stižen těžkou chorobou míti se dobře a málo dělati. Tak to, vážená sněmovno, nepůjde! Takovým způsobem stát a obce neudržíme, takovým způsobem klidu a spokojenosti občanstva nedocílíme. Naše československé živnostnictvo a střední stav je jiných zásad, ono chce pracovati, hodně pracovati a pak se dobře míti, neboť jenom práce přinese blahobyt celému národu!
Touto předlohou musíme zajistiti jenom ty, kteří toho nutně potřebují. Starobní a invalidní pojištění má státi ročně asi 641,000.000 Kč. Ti lidé toho zasluhují, to třikrát podtrhuji. Nemocenské a jiné požitky musí býti přísně střeženy. Simulace nesmí býti trpěna, poněvadž okrádá sociální fondy a celé naše národohospodářství. Stát a jeho poctivě pracující obyvatelstvo strádá, dává ohromné sumy na sociální opatření, a proto musí býti na druhé straně snaživou a poctivou prací podpořeno.
Jaké máme sociální zatížení v našem státě? Náklady na: ministerstvo sociální péče, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo zásobování, zemské nemocnice, okresní nemocnice, okresní a obecní sirotčince, chudinské ústavy, Úrazová pojišťovna, pensijní ústavy, humanní ústavy atd., atd. A nyní vedeme boj proti drahotě. Ale budou-li břemena neustále zvětšována, pak boj náš je marný. Musíme všichni společně pracovati k tomu, abychom účelnou a poctivou prací odstranili zhoubné zjevy, které státu a národohospodářskému jeho rozvoji škodí.
Zjednodušme vše, slučme určité ústavy tak, aby administrativa, která je tak nákladná, byla snížena. Budeme-li míti toto veliké sociální pojištění, pak musí odpadnouti ona břemena, která ukládána jsou zemím, okresům a obcím, poněvadž přirážky, které na chudinství atd. připadají, jsou již nesnesitelné. Bude nyní naší povinností soustřediti veškeré sociální opatření na tyto ústavy, a nemocenské pojišťovny, to podtrhuji, nesmí se předstihovati v zařízení sociální péče, když budou vybudovány léčebné ústavy z jiných prostředků. Ústřední sociální pojišťovna, která bude míti v deseti letech přes 5 miliard jmění, ve 30ti letech přes 16 miliard a v 50ti letech 27 miliard, bude míti možnost učiniti vše, co pro dobro a zdraví člověka lze vykonati. Ústřední sociální pojišťovna bude míti svěřeny ohromné sumy, které budou nastřádány z národního hospodářství, a je tudíž zcela na místě, že tento státní ústav má býti pod náležitým státním dozorem. Je proto bránění se socialistů v tomto směru nepochopitelné. Živnostnictvo plně souhlasí se státním dozorem a bude museti pilně sledovati, k jakým účelům bude jmění Ústřední sociální pojišťovny upotřebeno. Bude to kapitálová moc, které může býti použito proti živnostenskému podnikání. A proto živnostnictvo svou politickou mocí musí býti na stráži a starati se o to, aby tyto spolunastřádané kapitály byly vráceny k obživě pracujícího stavu.
Jménem všeho živnostnictva varuji, aby úmluva ohledně sociálního pojištění samostatně výdělečně činných nebyla dodržena. Živnostnictvo pro případ stáří musí býti zabezpečeno, neboť zásluhy jeho ve státě jsou značné.
Pozměňovací návrhy, které předkládám k této osnově, jsou plně odůvodněny, a žádám slavnou sněmovnu, aby projevila sociální cit k strádajícímu stavu živnostnictva a návrhy ty schválila. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem "proti" zapsaným je pan posl. dr. Labay. Dávám jemu slovo.
Posl. dr. Labay: Slávna snemovňa! Povinnosťou každého štátu a - môžeme povedať - i celej ľudskej spoločnosti je starať sa o to, aby ľud, ktorý celý svoj život svedomite pracoval, v starobe bol zaopatrený. V tomto ohľade posledné roky sa spravily isté sociálné kroky. Vo všetkých europských štátoch bolo už postarané o štátné a súkromné zamestnanectvo, ba aj o robotníctvo, len naše zákonodárstvo kulhalo za týmito. U nás dodnes len o štátné a súkromné zamestnanectvo bolo postarané, ale o robotníctvo, ktoré je vydané najväčšej biede a na starobné a invalidné poistenie najviac čaká, nebolo dodnes postarané. Toto bol vážný, môžeme riecť, na našu republiku hanbu donášajúci nedostatok zákonov. Tento zákonný nedostatok by mal nahradiť teraz pojednávaný návrh o sociálnom poistení zamestancov pre prípad nemoci a invalidity. Keby bol tento zákon skutočne tak vypracovaný a tak sostavený, ako toho záujmy chudobného robotníctva vyžadujú, tak by ho každý jeden z nás bez ohľadu na národnosť, bez ohľadu na stavovskú príslušnosť s radosťou prijal a s radosťou odhlasoval. O tomto návrhu však toto tvrdiť nemôžeme. Tento návrh nekryje vôbec záujmy robotníctva, ba opačne škodí tomu robotníctvu. Prečo? Veľké ťarchy, a môžeme riecť, dvojnásobné ťarchy priame a nepriame; priame tým spôsobom, že na robotníctvo ukladajú sa nové platenia nového poistného, nepriame tým spôsobom, že následkom sostavenia zlej administrácie sa ohromné dane, ohromné ťarchy valia na štát a následkom toho poplatníctvo je viac obťažené, výroba sa zdražuje a tieto následky zase len robotníctvo odnesie. Tedy na tejto strane robotníctvo je obťažené a na druhej strane, čo dostane za to? Nič, tak rečeno. I tie poistné dávky, ktoré tu sú nám sľúbené, sú tak malicherné, že vôbec z toho samého poistného, ktoré robotníctvo platí, keby administratíva bola jednotná, mohlo dostať väčšie poistné dávky. Týmto ťarchám, slávna snemovňa, by sa bolo mohlo odpomôcť tak, keby sa jak úrazové, tak penzijné, ako aj hornícke poistenie bolo bývalo spojilo a jednotnou administratívou prevádzalo. Ten personál, ktorý dnes prevádza tú šablonovitú prácu v nemocenských pokladniach, myslím, že by s malým pribraním síl doviedol prevádzať aj celú administráciu všetkých ostatných poisťovní. Keby bola sjednotená a zjednodušená táto administratíva, tak pravdepodobne by bolo bývalo možno zabezpečiť nižšie poistné a vyššie poistné dávky a môžem riecť, i bez každého príspevku so strany štátu. Dnes má každá táto poisťovňa svoje ustanovenia, svoju administratívu a svoj zvláštny personál a svoje zvláštne riaditeľstvo, a to riaditeľstvo veru veľmi drahé. A tak potom to poistné, ktoré chudobné robotníctvo platí, viacej menej ide na krytie platov týchto drahých pánov riaditeľov, poťažne na krytie všeobecnej režie. Vezmime len do ohľadu, že pri každej poisťovni je t. zv. riaditeľstvo, ktoré má najmenej 3 direktorov a neviem koľko správcov a pod. Každý má 50-60.000 ročného platu, ku ktorému prijde ešte všelijaká režia, diurnia, cestovné atď., čo činí veľké miliony.