Je tedy rovněž tvrzení obchodních komor a kruhů zaměstnavatelských, jakoby zavedení sociálního pojištění ohrožovalo soutěživost našeho průmyslu, tvrzení přehnané a nedoložené.
Je pravda, že bude stát zatížen o 100 mil. Kč na léčebná zařízení a ročním příspěvkem 16,095.000 Kč na vojíny vedle státního příplatku, jenž bude činiti v pátém roce účinnosti zákona 6,664.000 Kč, v 30. roce pak 178,967.000 Kč vedle nákladu poštovného porta a nákladu na soudy pojišťovací. Nesmí se však zapomenouti, že tímto pojištěním kryty jsou eventuelní náklady příštích válečných invalidů, které nyní činí ročně 783 miliony Kč.
Osnova zavádí dokonalou soustavu pojišťovacího soudnictví, které v plné míře zabezpečuje striktní výklad zákona proti všem vlivům postranním. Přes všechny v předu uvedené nedostatky zákona o sociálním pojištění znamená toto dílo ohromný krok vpřed na poli dělnické ochrany.
Bylo by si jen přáti, aby vláda přikročila k brzkému prodloužení osnovy zákona o zabezpečení osob přestárlých, jak několikráte bylo vládou slavnostně přislíbeno, a aby předložila osnovu zákona o sociálním pojištění osob samostatně výdělečně činných, na jehož urychlení má iniciativa socialistických stran největší zásluhu, nehledě k tomu, že poskytne k jeho uskutečnění ráda a ochotně svého politického vlivu.
Víme, že sociální pojištění zaměstnanců, jak vyšlo z dohody koalovaných stran, má mnohé vady a nedostatky co do dávek a organisace. Je to dílo kompromisu. Mohlo býti dokonalejší a lepší, kdyby mocenské postavení pracující třídy nebylo oslabeno a morálka v dělnických masách rozvrácena. Je snáze kritisovati než tvořiti. Je to však dílo ve svých základech pevné a bezpečné, je solidní, jak všechny vědecké kapacity evropských jmen potvrzují. Je soběstačné, bezpečné, levné a vývoje schopné.
Je to výsledek positivní práce obou socialistických stran. Pracováno bylo na něm s úsilím hodným veliké věci. Československému proletariátu předkládáme výsledek jeho mnohaletých snah a bojů. Nechť slouží k dobru pracující třídě. V předloze jsou ovšem nedostatky, které vyplynuly z nezbytných kompromisů stran socialistických a měšťanských, jako představitelů vládní koalice. Dílo toto považujeme za širokou a bezpečnou základnu, na níž budou jednotlivé nedostatky odstraňovány podle získaných zkušeností. Druhý z hlavních postulátů dělnických jest splněn, sociální pojištění dělníků stává se skutkem! Spolupracovali jsme na předloze, bojovali jsme za ni, budeme pro ni také hlasovati, aby se stala co nejdříve skutkem a byla štěstím a požehnáním nejen pracujícímu lidu československému, ale i celému Československému státu. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem zapsaným "proti" je pan posl. Schubert. Dávám mu slovo.
Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno! Návrh zákona o sociálním pojišťování dělnickém jest nepodařeným kompromisem většinových stran a tudíž dílem, jež vlastně nikoho řádně neuspokojuje. Toto neuspokojení u všech stran projevovalo se již při výborových poradách a dalo tehdy kterémusi koaličnímu řečníku podnět k příznačnému výroku, že právě okolnost, že žádná strana není s tímto návrhem zákona spokojena, svědčí prý o tom, že návrh je dobrý a že zachovává zlatou střední cestu. Na tento výrok, který sám o sobě jest klamným závěrem, jsme odpověděli tehdy úsměvem a mohli jsme se z toho přesvědčiti, že jste od kýženého "odrakouštění" ještě velmi vzdáleni, ježto tento druh klamných závěrů pochází z vládní školy Taaffeovy.
Avšak nejen obsah tohoto návrhu jest pro nás naprosto neuspokojivý, také způsobu, jak bylo o návrhu ve výborech jednáno a jak činěna usnesení, lze činiti výtky. Sociálně-politickému výboru, když mu byl návrh zákona podvýborem přikázán, nedostávalo se náležitého času, aby návrh podrobně prostudoval. Z čista jasna byl velký výbor svolán. Takový návrh zákona, který tak hluboko zasahuje do hospodářských a sociálních poměrů, byl by jistě zasluhoval, aby nebyl projednáván tak rychle. Jestliže bylo tehdy předem prohlášeno, že návrh nesnese zásadních změn, ježto jinak by byl jeho osud zpečetěn, svědčí to jasně a zřetelně o tom, co si máme mysliti, když mluvčí jednotlivých koaličních stran pronášeli ve výboru ostré řeči a s elánem naznačovali jakýsi boj. Tyto divadelní hromy byly demagogickou posou a výsledkem jejich byl nanejvýš obsáhlý článek v některém večerním koaličním orgánu, byly to jen boje na ústupu, řeči na ústupu, pronesené a bojované jen za tím účelem, aby se ta či ona strana čestně zachránila. Vážné návrhy menšiny byly téměř bez výjimky zamítnuty a tak podán důkaz, že přes všechna krásná slova a ujišťování nevážíte si nijak zvláště spolupráce menšiny a že již výborové porady nelze považovati za dobré parlamentní porady.
Návrh jest torsem. Velký problém sociálního pojištění nesmí býti řešen zákony, které jsou nám jeden po druhém předkládány a které jeden po druhém béřeme na vědomí. Zákony o sociálním pojištění jsou navzájem v těsné věcné souvislosti. Úprava některé otázky zákonem má vliv také na úpravu stejné nebo podobné otázky v jiném zákoně. Jest to tudíž základní chyba, jíž není rovné, že není zároveň předložen také zákon o pojištění hospodářsky samostatně činných osob, nebo že se o něm aspoň nejednalo dříve než přišel tento zákon do pléna. Celý návrh je proniknut duchem ztrnulého centralismu. Samospráva jest všude omezována a zužována, vládě se dostává dalekosáhlých zmocnění. V tomto směru jste nejpřísnějšími centralisty, kdežto my mezi jiným trváme také na tom, aby styk mezi nositeli pojištění a pojištěnými jakož i obstarávání místních obchodů bylo uskutečněno prostřednictvím zemědělských, živnostenských a obchodnických dobrovolných svazů. Jen tyto dobrovolné svazy poskytovaly by záruku levného, spravedlivého a věcného vedení.
V dřívější době smýšleli jste o této věci v podstatě jinak. Při projednávání této otázky v rakouském parlamentě byl to poslanec Sláma, jenž podal návrh, aby vzhledem k různosti národnostních, sociálních a hospodářských poměrů ve státě - tehdy běželo o Předlitavsko - bylo utvořeno několik ústředních pojišťoven. Takové bylo vaše stanovisko ve starém Rakousku. Toto stanovisko jste opustili a prohlásili jste nám, že pokud se toho týče, poměry ve státě jsou nyní jiné než tehdy. O tom určitě pochybujeme a stačí zajisté pouhý poukaz na Podkarpatskou Rus, aby byla prokázána vratkost tohoto tvrzení. Avšak jakožto úporní centralisté nechcete ani slyšeti o oddělené samosprávě, ačkoli důvody účelnosti jsou pro ni. Mimo to jsou to hlavně také národnostní důvody, které vás zdržují, abyste nepovolili autonomním snahám. Aktivní země postihuje sociální pojištění finančně těžce tím, že musí nad míru přispívati svými penězi zemím pasivním. Budeme tudíž platiti především na pasivní východ. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
I jinak jest tento návrh zákona torsem, neboť projednává věc neúplně a přenechává provedení nejen důležitých, ale i zásadních ustanovení volnému uvážení vlády tím, že se jí opětně uděluje zmocnění, aby vydávala nařízení. Takový postup je tu - a my proti tomu důrazně protestujeme - když podle § 12 odst. 7. mzdová třída může býti měněna pouhým nařízením na návrh Ústřední pojišťovny. Jakožto naprosto nepřípustné musíme dále označiti, že vláda je v § 276 zmocněna neomezenou měrou rovněž nařízením ustanoviti drahotní přídavky k důchodům, jež jsou ukládány jako břemeno jedině zaměstnavatelům. Tímto ustanovením ocitá se osnova v rozporu s všeobecně platnými právními zásadami, jakož i s ústavní listinou, podle níž veřejné dávky mohou býti ukládány jen zákonem. Rovněž tak se ohrazujeme také proti ustanovení § 259, podle něhož zařízení sloužící obecnému blahu, jež byla zřízena ze soukromého popudu, mají býti podrobena dozoru ministerstva sociální péče. Omezování osobní svobody právě tam, kde se jí používá k účelům veřejného blaha, je nemorální a my si dobře rozmyslíme zřizovati ústavy pro veřejné blaho, aby nám byly při nejbližší příležitosti z nicotných důvodů odňaty a převedeny do vaší vlastní národní mocenské sféry. Klárův ústav slepců a jiné ústavy jsou nám dostatečným dokladem pro toto naše tvrzení.
Tolikerá moc neměla by býti vládě svěřována. Vážete se tím také pro všechnu budoucnost a já se poděkuji za takovou methodu, která vydává veliké dílo sociálního pojištění na milost a nemilost stran, které jsou právě u vesla. Budete tak zajatci svých vlastních zákonů.
Návrh jest v jednotlivých důležitých otázkách bohužel jen rámcem, jehož vyplnění jest přenecháno nesmírnému množství zvláštních zákonů. Ústřední sociální pojišťovně, která má býti zřízena, vyhrazují se oproti okresním pojišťovnám tak velká práva, že nelze ani mluviti o nějaké samosprávě těchto okresních pojišťoven, která by stála za zmínku. Tak na př. podle § 65 návrhu jmenuje ředitele, pokladníka a účetního okresní pojišťovny Ústřední pojišťovna, jejíž disciplinární moci také podléhají. Také to je vážným omezením samosprávy okresních pojišťoven. Sociální pojištění má býti spravováno společně od zaměstnavatelů a zaměstnanců ve všech jejich organisacích, poněvadž obě tyto skupiny je také společně vydržují. Snaha zbyrokratisovati jednotlivá tělesa pojišťování, jako na příklad ústřední pojišťovnu, jmenováním velkého počtu t. zv. odborníků, jest rovněž v příkrém rozporu se zásadou autonomní správy.
Kterýsi váš občanský řečník ve výboru nepokrytě přiznal, že se dnes nepopíratelně musí mluviti o bujení státní byrokracie a že státní byrokracie vystupuje dnes v mnohem ostřejších formách než ve starém Rakousku. Nuže, vy to jistě víte nejlépe; a přes to zapomínáte vyvoditi z tohoto poznání přiměřené důsledky v tomto zákoně.
Národnostních záruk není vůbec, neboť jest to vypočítáno na chvilkové klamání, jestliže se stanoví, že při jmenování tří hlavních úředníků okresních pojišťoven, jež se má díti z Prahy, má býti přibližně dbáno národnostního klíče. Klasičtější výraz než je slůvko "přibližně", může býti sotva asi nalezen (Výkřiky na levici.), a my také pochybujeme, že někdy nějaký německý úředník jako bílá vrána zabloudí do Ústřední pojišťovny.
Zejména při propracování organisačního plánu vepluli jste úplně do vod byrokratismu a jsou to nemožné methody, jichž používáte při vybudování rozmanitých pojišťovacích těles. Tato kapitola byla pro vás zvláštní politikum. Při této kapitole tudíž koaliční strany čachrovaly a právě zde při organisaci docházelo k zvlášť velkému počtu koaličních konfliktů. Zde byl také bojován zásadní boj o idol jednotné pokladny. Náš požadavek, požadavek naší strany, aby byly zřízeny samostatné zemědělské, živnostenské, závodní, gremiální, spolkové, společenstevní a pomocné nemocenské pokladny byl nazýván choutkou po moci, kdežto my v tom spatřujeme jen plně oprávněný právní nárok, právní nárok, který byl mimo to veden úvahou, aby nemocenské pokladny a celé sociální pojištění bylo trvale odpolitisováno.
Jednotná pokladna padla a nespatřujeme v tom žádný ústupek; napodobili jsme v tom jen cizí zákonodárství, které také nezná jednotných pokladen. V Německu se právě mnohostí nemocenských pokladen dosáhlo intensivnější péče o členy, poněvadž tyto pokladny ve vzájemném zdravém konkurenčním boji snaží se předstihnouti se svými výkony tím spíše, že v četných případech jsou to ústavy, založené na dobrovolnosti.
Také argument, že jednotná pokladna pracuje s menší režií, jest již překonán a skutečnostmi vyvrácen. Naše zemědělské pokladny pracují vzorně a důkazem toho, že i malé pokladny vykonají mnoho prospěšného, jest každá společenstevní pokladna, a to dokonce i za velmi těžkých poměrů, a že u četných těchto společenstevních pokladen vybírají se menší příspěvky než u okresních nemocenských pokladen. Právě živnostenská a obchodnická společenstva již před rokem 1888, tedy ještě před utvořením okresních nemocenských pokladen, v sociální práci vykonala mnoho znamenitého. Přesto musíme vytknouti, že vláda víc než je slušno stále ještě oddaluje tvoření zemědělských nemocenských pokladen, které mají býti přece jakousi spodní stavbou pro sociální pojištění, a uvádí pro to ne zcela udržitelné důvody.
Ve výboru byl návrhu vylomen jistě mnohý jedovatý zub, než strany pravice přece jen nedovedly vahou svého počtu a průbojností svého programu proraziti a tento zákon není nic jiného než takový lex Prášek. Jenom tím, že na tomto zákoně záviselo trvání koalice, vysvětlujeme si stanovisko stran pravice, zejména stanovisko českých agrárníků. U těchto sedlák byl pohlcen politikem a pro několik málo agrárních ministerských křesel obětovali svoji agrární reputaci.
Známe laskavého otce zákonného návrhu. Provedl jej se vzácnou neomrzelou vytrvalostí a s vlídným pohledem na odpůrce mezi Scyllou koalice a Charybdou oposice.
§ 93 odst. 3, který jedná o přihlášení nemocenské pojišťovny a toto přihlášení svěřuje jen přednostovi, aniž dbá při tom dozorčí rady, způsobilo uvnitř koaličních stran hotovou palácovou revoluci. Ostatně brzy uvidíme, bylo-li to s touto věcí tenkrát míněno vážně a bude-li opětně podáno minoritní votum, jímž jedna koaliční strana hrozila, či máme-li zde co činiti jen s planými přestřelkami.
Jako s nevlastními dětmi nakládá návrh s pokladnami společenstevními a gremiálními a pomocnými. Již zrušení § 121 živnostenského řádu bylo bezprávím a žádáme obnovu tohoto § 121 v celém jeho rozsahu a dále také, aby bylo dovoleno další trvání těchto pokladen již při 400 členů. V tomto těžkém, odůvodněném boji jsme ochotni podporovati zájmy živnostenského a obchodnického stavu. Dále spatřujeme vážný nedostatek zákona v tom, že nebylo do něho pojato úrazové pojištění. Není nejmenší pochybnosti, že úrazové pojištění velmi těsně souvisí s ostatními druhy pojištění, na př. pokud se týče léčení, pročež také v dosavadních rakouských návrzích všechna tato pojišťovací odvětví byla upravena jedním zákonem, vyplývajíť z toho četné přednosti pro správu a dosáhne se tím také značného snížení nákladů. Také v Německu jest úrazové pojištění zahrnuto do rámce říšského pojištění. K tomu by mělo dojíti i u nás přes to, že je zde různost premií při úrazovém pojištění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Vy se bohužel spokojujete nejprve s reformou úrazového pojištění, chcete je nejdříve sjednotiti a pak teprve zamýšlíte přivtěliti je k sociálnímu pojištění. Ministr Gruber byl jiného mínění. On si prozíravě přál, aby úrazové pojištění bylo hned od počátku pojato do pojištění sociálního. Měl úplnou pravdu, neboť úrazové pojištění není ve skutečnosti nic jiného, než zcela zvláštní případ invalidity. Dále hájíme stanovisko, že zaměstnavatelům podle jejich příspěvků náleží také stejně silné zastoupení ve veškerých orgánech nemocenského pojištění. Vždyť se velmi často stává, že zaměstnavatel vzal na sebe při nemocenském pojištění dobrovolně často vyšší zatížení, takže by mu mělo býti přiznáno paritní zastoupení v představenstvu. Na valné hromadě delegátů nemocenské pojišťovny nejsou zaměstnavatelé vůbec zastoupeni. To je jistě nespravedlivé. Také jest nemístné, jestliže podle § 33 ředitel pojišťovny jest předsedou volební komise, poněvadž jakožto strana mající zájem na volebním výsledku není k tomu vůbec způsobilý.
Abyste podepřeli ustanovení o platech a výkonech, které se v návrhu vyskytují, pracujete s velmi obsáhlými statistikami. Tyto řady a sloupce čísel, které nám byly předloženy a předneseny jakožto důkazní materiál, svědčí jistě o kolosální a úctyhodné práci, avšak musíme se na ně dívati přece jen očima velmi kritickýma a opatrnýma. Jedině na čísla nemůžeme jen tak zhola přísahati, a to tím méně, když je nám velmi dobře známo, jak povrchně a nepozorně a namnoze přímo nesprávně bývají tyto statistiky u podřízených úřadů vyráběny. Četné chyby, které obsahují, bývají pak sečítáním u ústředních úřadů zmnohonásobňovány, takže částečně stále ještě platí slovo onoho duchaplného Francouze, jenž řekl: "Statistika jest věda lži". Neboť čísly lze dokázati všechno. Veškeré německé zemědělské hlavní korporace tohoto státu prohlašují, že by se přimlouvaly za spravedlivé, poctivě provedené sociální pojištění, že však tento návrh v nynější jeho podobě jest pro zemědělství ze sociálně-politických, národnostních a finančních důvodů nepřijatelný. Postavení zemědělství je dnes takové, že tísněno jsouc velkými hypotekárními dluhy, nesmírnými daňovými břemeny, nedostatečně splacenou válečnou půjčkou, nedostatečně novelovanou dávkou z majetku a nedostatečnou státní podporou zemědělské výroby není s to, aby sneslo toto nové zatížení v této výměře a nezhroutilo se pod ním.
V posledních třech letech stouplo zadlužení venkovského majetku o 3758 milionů korun, t. j. o 80% proti stavu v r. 1920. Zemědělci tudíž žádají, aby byl předložen nový návrh, který by byl přiměřený jejich platební schopnosti. V tomto smyslu se vyjadřují všechny zemědělské korporace, zejména i ústředna německého zemědělství pro Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko, ke kteréžto ústředně náležejí zemědělci z různých politických táborů, takže zde máme před sebou skutečně stanovisko veškerých německých zemědělských občanských skupin v tomto státě.
Ohromná ústředna v Praze bude nesmírným aparátem, stane se těžkopádným a neupotřebitelným nástrojem a selže zrovna tak, jako selhala vaše ústředna válečných invalidů. Rozhodování o nárocích na důchody bylo by mnohem účelnější a prostší, kdyby toto odvětví správy bylo decentralisováno, t. j. přikázáno přiměřenému počtu důchodových komisí. Odvoďte jen přirozené důsledky z úplného selhání vaší invalidní ústředny, zemského úřadu pro péči o invalidy. Tam jest nepřeháním a nepoužívám neštěstí invalidů jako agitačního prostředku - neslýchané, bezpříkladné, nadmíru špatné a těžkopádné úřadování. Správní náklady starobního a invalidního pojištění pohlcují již podle nynějšího neurčitého, kolísavého ocenění 8% = 52 milionů pojistných prémií. Příspěvky dělníků a zaměstnavatelů nejsou nijak nepatrné. Když už jsou zde tak značné náklady, mohli bychom se snad utěšovati tím, že těmto zvýšeným nákladům budou snad odpovídati zvýšené výkony; avšak ani to není pravda. Dělníci pojatí do sociálního pojištění budou museti dospěti k smutné zkušenosti, že nákladné režie pohltí většinu premií. V tomto směru je návrh přímo protisociální. Jak jinak to zní, obsahuje-li na př. statut zemské o pojištění ustanovení, že ani haléře ze zaplacených premií nesmí býti použito na režii! Kolega, který jest jinak velmi zkušeným odborníkem v otázkách pojištění, pronesl v kterési z posledních schůzí sociálně-politického výboru poznámku, že prý státní sociální pojištění má odstraniti výstřelky v dosavadním pojištění. Pochybujeme, že tomu tak bude, neboť stát nebyl ode dávna nikdy dobrým organisátorem a rozmanité zjevy nejposlednější doby poskytly pro to opětně důkaz. Téměř všechno, co stát vezme do rukou, ukáže se neproduktivním, proto se i na české straně množí hlasy přimlouvající se za upuštění od tohoto systému a zejména má prý se, jak se udává, uvažovati o tom, aby železnice a jiné podniky byly propachtovány soukromému konsorciu. Dále mám výtky proti příkrému odbývání ministerstva zemědělství. Mimo ministerstvo sociální péče rozhodné slovo má ministerstvo financí. Ministerstvo zemědělství je úplně vyřazeno a my si přejeme energicky a důrazně, aby také ministerstvu zemědělství byl zajištěn plnoprávný vliv, zejména pokud se týče zemědělských sociálně pojišťovacích ústavů.
Podle návrhu zaručuje stát příplatek k rentám. Místo tohoto slíbeného příplatku k rentám doporučujeme příplatky k premiím, ježto v prvním případě příplatky nebudou k dobru všem pojištěným, kdežto v druhém případě na příplatcích k premiím budou míti podíl všichni pojištění a tato okolnost bude působiti zlevnění premií a bude tudíž povzbuzovati k pojišťování. Dále žádáme také přímou, všeobecnou, svobodnou volbu lékařů ve všech směrech a pokud se toho týče, budiž poukázáno na poměry v Německu, kde se tato soustava osvědčila a četné zemědělské pokladny a pokladny soukromých úředníků zavedly již rovněž svobodnou volbu lékařů. Svobodná volba lékařů není, bohužel, v návrhu zavedena neomezeně, nýbrž ponechává se volnému uvážení ústavů. I to je velmi nesociální. Nemocný má jíti za všech okolností k lékaři, k němuž má důvěru. Neboť i důvěra sama o sobě a duševní vliv lékařův, k němuž máme důvěru, jest hluboce působivým momentem a tudíž také léčebným činitelem prvního řádu. Pravý lékař není bezduchým automatem, má léčiti netoliko tělo; naopak připadá mu také úkol, který od něho smíme žádati, totiž, aby byl také člověkem a aby svým vlivem pronikl i do hlubin lidského srdce. Šablonovité hromadné ordinace znamenají smrt sociálního pojištění a tomuto šablonovitému ošetřování chceme zabrániti především svobodnou volbou lékařů ve všech směrech. Není-li výslovně stanovena svobodná volba lékařů, jest to neštěstí pro všechny, kdož toužebně čekají na léčení a uzdravení.
Tempo sociálně-politického zákonodárství má se vždycky říditi hospodářským stavem a jest jistě na místě otázka, zda náš hospodářský stav také snese tak zrychlené tempo, jakým se nyní postupuje. Nemocenské pojištění zatěžuje hektar půdy ročně průměrně břemenem 34·54 Kč. Paušalované úrazové pojištění činí na hektar a ročně 3 Kč. V zemědělském podniku, který platí daní i s přirážkami 425·93 Kč, přistoupí-li k tomu ještě starobní a invalidní pojištění, bylo by nutno platiti ne méně než 520 Kč z hektaru a ročně. To je 48% hodnoty půdy v r. 1913. Uvažte to, pánové, jsou to vážná čísla. (Posl. Schäffer [německy]: To je přece také statistika!) To není statistika vybudovaná na nějakém sumáři pocházejícím z tisíců rukou, nýbrž na skutečném zdanění, která jest založena na skutečných číslech. (Výkřiky německých sociálních demokratů.) Díváme-li se na to vážně, neznamená to nic jiného, než hotové socialisování zemědělství.
Ústředna obchodních komor odhadem vypočetla, že sociální pojištění v širším smyslu vyžádá si ročně téměř 3·5 miliard, tedy skoro polovinu toho, co stát vybere ročně veřejných dávek. (Obrácen k německým poslancům soc. demokratickým:) Slyšíme-li výpočty jednoho úřadu, musíme zajisté slušně a spravedlivě vyslechnouti také výpočty druhého úřadu! Podle úředních čísel budeme za 50 roků počítati na 508 milionů státních příspěvků. Za 40 let budou nahromaděny miliardové reservy, 4·225 miliard Kč a v tom nejsou ještě obsaženy premiové reservy pojištění osob samostatně hospodářsky činných. Takové nesmírné a k tomu ještě nedobře kontrolovatelné ohromné částky nemohou býti národnímu hospodářství odnímány, nemá-li býti vyssáto a provozovací kapitál mu uloupen.
Mimo to měla by vám býti krise sociální politiky v Německu vážným a varovným mementem.
Kapitály odevzdané sociální pojišťovně mají býti vráceny národnímu hospodářství a zúrodniti výrobu. Jimi má býti také snížena úroková míra z dluhů, neboť teprve tehdy budou tyto kapitály národnímu hospodářství k užitku a požehnání. Zejména mělo by býti těchto peněz v širokých rysech použito k povznesení zemědělské a živnostenské výroby, mají opět napájeti zdroje, z nichž vyprýštily. Jmenovitě provádění zemědělských meliorací v největším rozsahu bylo by lze jimi umožniti. Neboť povznesení výroby znamená i povznesení národního blaha. Žádáme tudíž co nejdůrazněji, aby kapitál v sociálním pojištění nahromaděný byl za přiměřený úrok propůjčen výrobě, a to nejlépe v podobě pevně zúročitelných obligací.
Kapitál sociálního pojištění měl by býti mimo to přenechán nejen zemědělským a živnostenským soukromým zájemcům, nýbrž také k vydatnému použití obcím a okresům. V jejich rukou by byl kapitál nejjistěji a nejlépe uložen, mnohem lépe, než kdyby ležel ve státních papírech, o čemž promluvím ještě později.
V § 180 v posledním odstavci se praví: "Ústřední sociální pojišťovna vypracuje směrnice pro ukládání jmění, jež vyžadují schválení ministra sociální péče v dohodě s ministrem financí."
Při ukládání kapitálů a ve věcech státních papírů nebývá ministerstvo financí vždycky nejlepším rádcem. Jsme tudíž proti znění odst. 2 § 182, který ustanovuje, že z volného jmění pojišťoven nejméně 20% musí býti uloženo ve státních papírech a 10% v jiných hodnotách. Kmotrem tohoto znění bylo ministerstvo financí. Máte-li již snahu nalézti nějaké přístřeší pro státní papíry, měla býti v tomto směru stanovena nikoli nejnižší hranice 20%, nýbrž hranice nejvyšší. Demokratický stát nesmí nikdy svěřovati ministerstvu financí takovou plnou moc, takový monopol. Jinak se stane ze sociálního pojištění jakýsi druh státní banky, s níž bude ministerstvo financí nakládati podle libosti, ježto, jak bylo řečeno, podle § 180 ministerstvo financí má rozhodné slovo při vypracování, po případě schválení směrnic pro uložení majetku.
Abych se ještě jednou vrátil k poradám výborovým, myslím, že nejen já, nýbrž mnozí asi měli dojem, že tento návrh není ještě pro plenum zralý. To se projeví ještě silnější měrou, až výbor začne projednávati oba druhé návrhy sociálního pojištění, a není vůbec pochybnosti, že tento zákon bude vyžadovati novely ještě dříve, než se pořádně vžije - abych to mohl tvrditi, k tomu není potřebí zvláštního daru prorockého - a nebude standartním dílem, za jaké vy tento návrh považujete. Vláda by měla také včas odhaliti roušku zakrývající návrh sociálního pojištění osob samostatně hospodářsky činných. Dříve musíme věděti, co tento zákon přinese, než budeme moci hromadně hlasovati pro jiný zákon. Velká díla se nerodí ve skrytu.
S hrdým gestem tvoříte tento zákon o sociálním pojištění, zatím co v jiném směru jste příkře nesociální a na př. pozemkovou reformou vyhazujete tisíce zaměstnanců a dělníků s bezvýznamným odškodněním prostě na ulici. Proniknouti do hloubky - a jak by bylo zapotřebí - návrh od kořene zreformovati se neodvažujete. A učinil-li k tomu ve výboru někdo z vás střízlivý náběh, vaše konejšivé talenty se hned daly do práce a spatřovaly v každém silnějším tonu, jejž si některý z vašich zástupců dovolil, již labutí píseň koalice. Při tom se velmi vydatně sem tam házelo slovy "loyalita" a "illoyalita".
Návrh, který projednáváme, znamená pro široké kruhy trpké zklamání a proto můj klub svazu zemědělců nemůže v něm spatřovati návrh prodchnutý opravdu sociálním a spravedlivým duchem a zklamání a vystřízlivění z něho se ukáže na všech stranách, bohužel, až příliš brzo. Těmito úvahami je určeno naše stanovisko a tento návrh nemůže si tudíž činiti nároků na naše úplné schválení a uznání. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále p. posl. Schäfer.
Posl. Schäfer (německy): Dámy a pánové! V posledních dnech bylo nám několikráte řečeno, že zavedením sociálního pojištění, vyřízením této veliké sociálně politické předlohy v poslanecké sněmovně bude vykonáno dílo mimořádného dosahu. To úplně uznávám. Nevidíme však ani u sněmovny nezkalené radosti, se kterou byly konány porady o této předloze sociálního pojištění a tato s urychlením vyřízena. Je pravda, že zavedením starobního a invalidního pojištění vyhovuje se, nebo má býti vyhověno, potřebě pracujících tříd, požadavku, který zaměstnával dělnickou třídu již za starého Rakouska a na jehož splnění v tomto státě pomýšlela již první vláda. Představovali jsme si však toto dílo sociálního pojištění jinak, než má býti uskutečněno tímto nám předloženým návrhem zákona. Nyní je možno nám namítnouti, jestliže mnohé na této předloze vytýkám, že přání a požadavky pracující třídy nemohou býti dnes splněny v plném rozsahu, poněvadž každý takový zákon musí vyrůsti z protiv zájmových a že následkem toho jest již počátek řešení této veliké otázky sociálního pojištění značným pokrokem. Síla dělnické třídy je v tomto státě ochromena, zeslabena mnohými příčinami, myslíme však, že můžeme říci, že v této předloze, jež nyní má býti projednávána, vyjadřuje se nejen politická a hospodářská slabost dělnické třídy, nýbrž že také ukazuje, že již od počátku učiněno bylo příliš mnoho ústupků a příliš bylo povoleno. Ostatně bylo tomu tak při sociálně politických zákonech vždy, že nebyl jen a pouze rozhodujícím názor, sociálně politická uznalost, ani ohled na potřeby dělnické třídy, nýbrž že při tom nesmírně mnoho rozhodovaly stranicko-politické potřeby. Starobní a invalidní pojištění v Německu nebylo Bismarckem zavedeno, protože byl veden sociálním uznáním a názorem, nýbrž mělo sloužiti k tomu, aby odvracelo dělnictvo od připojení k sociální demokracii a k socialistickému hnutí. A když se v Rakousku přistoupilo k tomu, aby byl vydán pensijní zákon pro zaměstnance, nebyly to také jen sociální pohnutky, které přiměly politické strany tehdejší poslanecké sněmovny k vybudování takového zákona, chtěly míti spíše závažný a na zaměstnance působící agitační prostředek. Z těchto pohnutek přistoupily k tomu, aby ještě před novými volbami podle rovného volebního práva vybudovaly pojištění soukromých úředníků. Dělnická třída od té doby získala na síle a vlivu. V tom však se ani nejmenšího nezměnilo, že se při každém novém sociálně-politickém zákoně měšťácké strany stále a stále dávají vésti svými úzkoprsými stranicko-politickými hledisky. A tak bylo možno pozorovati při předběžných poradách o sociálním pojištění právě totéž divadlo, které jsme viděli ve starém Rakousku a v Německu. Již od počátku nepřistoupilo se k tomuto velikému dílu s úmyslem, aby se přihlíželo ke všem zkušenostem z minulé doby, aby se použilo zkušeností, jež získány byly ve státech, v kterých bylo již dříve zavedeno starobní a invalidní pojištění. V žádném směru nebyly brány v úvahu vlastní zkušenosti, které jsme učinili při nemocenském pojištění za dobu, co trvá, neboť jinak bylo by muselo dílo sociálního pojištění vypadati opravdu jinak.
Chci dotknouti se jen nejdůležitějších požadavků a nejnaléhavějších potřeb, na které při takovém zákoně po zásluze měl býti vzat zřetel. Všichni znalci v oboru sociálního pojištění jsou za jedno v tom, že tím více možno vykonati, čím jednotněji je pojištění vybudováno. Nic nebrzdilo takovou měrou rozvoj nemocenského pojištění po celá léta než přímo skandální roztříštění, které jsme měli za starého Rakouska v organisaci nemocenského pojištění.