V roce 1919 učiněn byl v tomto státě náběh k lepšímu, avšak uvázlo se již v počátcích. Ihned nastal proti tomu boj a odpůrcům jednotné organisace sociálního pojištění se podařilo učiniti proti tomu počátku k lepšímu v oboru nemocenského pojištění opět značný krok zpět. Dnes slyšeli jsme několik řečí, kterými nám mělo býti ukázáno, že již tato předloha sociálního pojištění v sjednocení pojištění nemocenského jde příliš daleko. Pěly se chvalozpěvy na společenstevní nemocenské pokladny, zástupci zemědělských stran opět prohlašovali, že bylo především naléhavou potřebou zavésti zemědělské nemocenské pokladny. Jeden pan předcházející řečník označil statistiku za vědu lži a chtěl tím ukázati, že číslice, které uvádíme pro své požadavky, nemohou býti považovány za dostatečný důkaz. Ptám se ho, zda potom nevztahuje se poukaz na výrok velikého Francouze o statistice jako lživé vědě také na číslice, kterými chtěl potom dokázati, že sociálním pojištěním vzniká pro zemědělce nesnesitelné břemeno? Jiný předcházející řečník pracoval velmi mnoho číslicemi, aby dokázal, že společenstevní nemocenské pokladny zasloužily by jiného osudu než toho, kterého se jim dostalo zákonem z roku 1919 a který se jim opětně chystá v tomto zákoně. V sociálně-politickém výboru jsme se již touto otázkou zabývali. Pánové se budou moci rozpomenouti, že jsme mohli vystoupiti s dostatečným materiálem a postačujícími doklady, ze kterých všem, kdo se chtějí poučiti, zřejmě vycházelo, že jen ve velmi ojedinělých případech společenstevní nemocenské pokladny, trpasličí to útvar, kterým byly - a i po tomto zákoně napříště budou - vykonaly něco závažného, a že správní náklady v poměru k výdajům na podpory v nemoci a na léčení členů byly nepoměrně vyšší než v jiných pokladnách. (Posl. Hackenberg [německy]: Z čísel pana dr. Keibla mohlo se to také poznati!)
Kdyby statistika, které použil dnes pan dr. Keibl, byla nepředpojatě přezkoumána, musil by i on dojíti k názoru, který jsme zastávali v sociálně-politickém výboru. Totéž budeme moci snad dokázati v dohledné době ohledně zemědělských nemocenských pokladen. Věc se líčí tak, jakoby zemědělské nemocenské pokladny byly životní nutností a požadavkem zemědělských dělníků. Těch se však nikdo neptal. Pokud oni zaujali stanovisko k sociálnímu pojištění a pojištění nemocenskému, pokud máme po ruce o tom usnesení a prohlášení zemědělských dělníků, souhlasí s požadavky a názory, které jsou zastávány všeobecně dělnickou třídou. Zavedení zemědělských nemocenských pokladen neznamená ničeho jiného než další roztříštěnost v nemocenském pojištění. Nejde snad o lepší zřetel na nemocné zemědělské dělníky, nýbrž o to, aby zemědělský dělník přišel co možno nejméně do styku s dělníkem průmyslovým. Myslí se, že je tímto způsobem snáze dostanou politicky pod vedení zemědělských stran. (Posl. Křepek [německy]: Obráceně to bylo!) Kde budou moci rozhodovati zemědělští dělníci bez nátlaku a úplně volně o formě sociálního pojištění a o organisaci pojištění nemocenského, budou pro to, aby sociální pojištění bylo vybudováno jednotně a aby spojením všech odvětví pojišťovacích a sjednocením nemocenského pojištění bylo umožněno, aby pojištěnci byly vypláceny přiměřeně vysoké dávky. V podvýboru sociálně-politického výboru zvítězily snahy proti sjednocení pojištění, ba odstranění jednotných pokladen, kterých se stále zastáváme, bylo již hotovou věcí, než ještě návrh tohoto zákona přišel do sněmovny. Požadavek jednotné pokladny není požadavkem sociálních demokratů. Mluvíte-li s odborníky, kteří byli po desetiletí činnými v nemocenském pojištění, uslyšíte ode všech, kteří nezastávají zájmy jednotlivců, že je nutné spojení sil a že přirozeně vede k tomu, že se může více poskytovati. V Německu a všude můžete to slyšeti, že v otázce sociálního pojištění, pojištění starobního a invalidního nesmí býti postupováno malicherně, nýbrž že musí býti spojena všechna odvětví pojišťovací. Ještě dříve než počaly porady o této předloze v sociálně-politickém výboru, zvítězili odpůrci jednotné pokladny a sjednocení všech odvětví pojišťovacích na celé čáře. Tu musíme se ptáti: proč? Myslím, že ony strany, které by bývaly měly míti za úkol bezohledně zastupovati myšlenku sjednocení, není možno úplně sprostiti viny, že při tom spolupůsobily. Zda z lásky ke koalici, z ohledů na jednotlivé státní potřeby nebo na potřeby stranické politiky, nevím. Požadavkům odpůrců lepší organisace bylo povoleno v době, kdy toho naprosto nebylo třeba. Zde však musíme viděti, že se dělají ještě větší ústupky, kde jde o samosprávu v nemocenských pokladnách a v ústavech sociálního pojištění vůbec. Jestliže na poli nemocenského pojištění bylo vykonáno veliké dílo, jestliže z počátků skutečně nedostačujícího pojištění nemocných dělníků povstalo během několika málo desetiletí dílo velikého významu, pak stalo se to především proto, že pojištěnci měli úplnou samosprávu, protože v nemocenských pokladnách měli pojištěnci možnost uplatniti se tam, kde pracovali s potřebným uvědoměním. To má býti napříště jinak. Ujišťují nás sice, že samospráva potrvá, že samospráva pojištěnců v nemocenských pokladnách zůstane nedotčena. Chtějí nám zhoršení, která mají nám nastati spolu se správními zařízeními nemocenských pokladen, učiniti přijatelnými tím, že se prohlašuje, že to není byrokratické zřízení, státní úřad, kterému se svěřuje jmenovati první úředníky nemocenské pokladny. V ústřední sociální pojišťovně budou zastoupeni pojištěnci a zaměstnavatelé. Protože však proti dvanácti dělníkům stojí dvanáct zaměstnavatelů a šestnáct odborníků jmenovaných vládou, není přepínáním, řekneme-li: O právu na samosprávu, o právu sebeurčení pojištěnců při sociálním pojištění možno již sotva mluviti. Představte si pak dále, k jakým poměrům musíme přijíti zařízením, že první úředník ústavu pro nemocenské pojištění je jmenován, aniž představenstvu nemocenské pokladny je ponecháno jen navrhovací právo.
Proti přijetí tohoto ustanovení musil by povstati mnohem silnější odpor, než tomu bylo posud. V pokladnách, které jsou větší, s více než 2000 a 5000 členy, budou jmenováni vedle ředitele také účetní a pokladník Ústřední sociální pojišťovnou. Pováží-li se ještě dále, že tito úředníci podléhají jen Ústřední sociální pojišťovně, uváží-li se, že ředitel stojí pravomocí, které se mu dostane, nad představenstvem, pak možno si snadno představiti stav, v jakém se ocitnou nemocenské pokladny. Toto ustanovení neznamená ničeho jiného, než téměř úplné zrušení samosprávy v nemocenských pokladnách. Při jmenování prvních úředníků nebude přihlíženo k potřebám v jednotlivých oborech, nýbrž budou se zde uplatňovati byrokratické a stranicko-politické vlivy. Tu nebudou povolávány vždy za ředitele nemocenských pojišťoven osoby, jež mají schopnosti k vedení a k splnění úkolů, které se jim tu dávají, nýbrž nezřídka bude postupováno podle jiných hledisek. Je to jedno z nejnebezpečnějších, zcela neuvěřitelných zařízení, jež se zde vytváří. Nepřeháním, řeknu-li, že snad nikde by si nedali dělníci v nemocenských pokladnách líbiti takové poručníkování se strany byrokracie. V Rakousku nebyla předloha sociálního pojištění z r. 1914 vypracována také podle potřeb dělnické třídy. Nebylo však odvahy bráti dělníkům ona práva, která měli po desetiletí, nebyl ani učiněn pokus dotknouti se práva samosprávy pojištěnců v nemocenských pokladnách. U nás setkal se boj měšťáckých stran proti samosprávě v nemocenských pokladnách s úspěchem.
Ale také jiná snaha měla úspěch. Ode dávna potírají zaměstnavatelé vliv dělníků v nemocenských pokladnách. Víme přece všichni a dosti často zažili jsme to při volbách v okresních nemocenských pokladnách, že podnikatelé při tom používali všech prostředků, aby dosáhli vedení, jež jim vyhovuje. I při tomto zákoně opětně je se strany podnikatelů a jejich organisací, jejich tisku stále a stále prohlašováno, že jejich vliv na nemocenské pokladny, na sociální pojištění je příliš malý a že musí býti zvýšen. Průmyslníci odvolávají se na to, že musí platiti polovičku nákladů, že musí platiti polovinu příspěvků a že jim proto přísluší vliv právě tak velký, jako je vliv zaměstnanců. Nechci se naprosto zaměstnávati tím, že národohospodářsky myšleno, tato námitka není naprosto opodstatněna; ostatně věc se má tak, že pojištění pro případ nemoci, proti následkům stáří a proti invaliditě je výhradně věcí dělníků, proto má býti ponecháno dělníkům, aby sami rozhodovali o zařízeních sociálního pojištění. Avšak podnikatelé požadují zvýšený vliv a také ho dosáhli. Ne sice v tom smyslu, že mají v představenstvu polovinu členů, nýbrž tím, že dozorčímu výboru, ve kterém mají osm míst proti dvěma pojištěncům, dána veliká pravomoc. Také to přispívá k podkopávání samosprávy a k jejímu seslabení. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Při této příležitosti chci se dotknouti otázky zatížení průmyslu. Jak ve schůzích průmyslníků, tak také ve schůzích obchodních komor bylo několikráte zástupci podnikatelů prohlášeno, že při nynějším stavu československého průmyslu nemůže tento na sebe vzíti takové břemeno, jaké je spojeno se sociálním pojištěním. Jak to vypadá? Viděli jsme z výpočtů p. prof. Dra. Schönbauma, o kterých podával zprávu podvýboru, že to zatížení národního hospodářství není naprosto tak veliké. Asi půlprocentní zatížení výroby sociálním pojištěním není skutečně možno nazvati ochromujícím pro průmysl, a jestliže se přes to stále o tom mluví, má to jen ten účel, aby se činily sociálnímu pojištění obtíže. Při tom je námitka, která se činí, že tento zákon má za následek snížení soutěživosti průmyslu, již dávno vyvrácena skutečností. V Německu bylo měšťáckými sociálními politiky a národohospodáři nesporně dokázáno a číslicemi i příklady doloženo, že právě vysoce vyvinutá sociální politika byla jednou z příčin toho, že německý průmysl se mohl během několika málo desetiletí, ba dokonce několika málo let tak rychle a tak mocně rozvinouti. S rozhodností obracíme se proti pokusu, snad s poukazem na veliká břemena, která by národní hospodářství československé muselo na sebe vzíti, na veliké zatížení průmyslu, protahovati a odsunouti uskutečnění sociálního pojištění. Uvidíme později, že nebezpečí odsunutí sociálního pojištění ani tenkráte není zabráněno, jestliže poslanecká sněmovna a senát usnesou se na této předloze.
Projednávaná předloha sociálního pojištění je výsledkem nejmalichernějšího boje zájmového, který se odbýval mezi koaličními stranami. Pravdu měli ti, kdo tvrdili, že v nejdůležitějších otázkách budou rozhodujícími ne názor, nýbrž jen stranické sobectví, malicherné ohledy na potřeby strany. Nebyly vždy povzbuzujícími pračky, které se odehrávaly. My nemáme příčiny mluviti vzhledem k ustanovením této předlohy o vítězství optimismu. Někteří členové koaličních stran mluví o vítězství optimismu; avšak při této předloze nezvítězil optimismus, zvítězil malicherný, úzkoprsý duch, který ovládá jednotlivé měšťácké strany a kterým se dají vésti ve chvílích, kdy jde o splacení dluhu dělníkům, kdy mělo jíti o to, aby bylo vyhověno potřebám a přáním dělníků. Nezvítězil tedy optimismus, nýbrž sobectví, krátkozrakost jistých politických stran a duch, který opravdu nemůže býti oceňován jako duch sociálně-politického rozhledu a uznalosti. Vedení podržely při poradách o sociálním pojištění ony strany, které s nechutí přistupovaly k celému dílu. Daly si nejmenší ústupky, kterých bylo dosaženo v sociálně-politickém výboru a v podvýboru, doslovně vyrvati v těžkých bojích. Ani dnes ještě nejsme z toho venku. Ještě není po hlasování. Víme z posledního zasedání sociálně-politického výboru, že se strany jednoho zástupce českých agrárníků, poslance Dubického, ještě v poslední hodině děje se pokus, aby vliv zástupců pojištěných v představenstvu v jedné z velmi důležitých otázek byl vyloučen. Čeští a němečtí agrárníci jsou bohužel v této otázce na škodu německých dělníků v jedné řadě.
Jedním z nejužitečnějších a pro nás nejcennějších ustanovení předlohy sociálního pojištění jest, že svazy nemocenských pokladen mají býti ponechány. Původně chtěli je odstraniti, ač každý musí uznati, že svazy nemocenských pokladen učinily velmi mnoho k rozvoji nemocenského pojištění. Zavedení pojištění příslušníků rodin jest v neposlední řadě přičísti tomu, že nemocenské pokladny spravované dělníky působily příkladem a že svazy se přičinily o zavedení tohoto pojištění v pokladnách k nim příslušejících. Svazy vykonaly veliké dílo v oboru léčení. Zákonodárci tohoto státu měli by podle možnosti tyto svazy vybudovati a pečovati o to, aby se mohly rozvíjeti, aby byly vyzdviženy z malicherného stranického boje. Místo toho má býti ponecháno rozhodnutí, ke kterému svazu má nemocenská pokladna přistoupiti, podnikatelům. To se má státi tak, že o přistoupení ústavu pro nemocenské pojištění nemá rozhodovati představenstvo nemocenské pokladny, nýbrž představenstvo a dozorčí výbor. Mělo by tedy 8 podnikatelů v dozorčím výboru se 2 zástupci podnikatelů v představenstvu ústavů pro nemocenské pojištění spoluurčovati, ke kterému svazu se má přistoupiti. Poněvadž dostaneme poměrné volební právo, jest s určitostí, alespoň pro delší dobu s určitostí, počítati s tím, že do představenstva přijdou nejen zástupci pojištěnců, kteří jednají s potřebným sociálně politickým přesvědčením, nýbrž přihodí se namnoze, že také zástupci pojištěnců v představenstvu nemocenských pokladen budou dělati spolu politiku, jaké si přejí podnikatelé. Tímto způsobem, že má býti dozorčímu výboru dáno spolurozhodování o přistoupení ke svazu, dává se jedna z nejdůležitějších otázek úplně do vůle podnikatelů. Jestliže čeští agrárníci kladou tento požadavek, nepřekvapuje nás to naprosto při jejich dosavadním chování vůči sociálnímu pojištění. Nemůžeme však nahlédnouti, z jakých důvodů jsou pro takový požadavek zástupci německých zemědělců. Návrh Dubického je ohlášen. Je třeba upozorniti na jeho škodlivost a zabrániti, aby tato myšlenka nebyla uplatněna.
Nepatříme, jak již bylo řečeno, k těm, kdo nad nynější předlohou sociálního pojištění pustí se do chvalozpěvu. Proti zhoršení ve správě a zařízení nemocenského pojištění není v dávkách žádného vyrovnání. Ty byly dokonce podstatně zkráceny. Poukazuji jen na ona omezení, která jmenovitě u dělníků ukáží se citelnými. Po první tři dny nebude vypláceno vůbec žádné nemocenské. V prvních 14ti dnech nebude neděle započítávána do výplaty nemocenské renty, takže již v tom záleží těžké poškození pojištěnce. Jako dnes, i dříve byli lidé, kteří žádali, aby pro první dny nemoci odpadla podpora, že tím se mnoho ušetří. Znalci nemocenského pojištění jsou jiného mínění a popírají, že je možno tím nějak ušetřiti. Proto odmítáme tuto myšlenku a trváme na tom, aby nemocenská podpora byla vyplácena od prvního dne nemoci. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o dělení týdenní mzdy sedmi a dělení měsíční mzdy třiceti při výpočtu mzdové třídy nebylo do zákona pojato. U oněch dělníků, kteří pracují sedm dní v týdnu nebo třicet dní v měsíci, má býti postupováno podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Brzy dojde se k tomu, že se to příčí ustanovením o nedělním klidu a o náhradním dnu odpočinku. Je to rozhodnutí, které bylo učiněno skutečně jen z úzkosti před podnikateli, před projevy podnikatelů. Pokud jde o dávky, nenapravujete ničeho z toho, co v dřívějších částech zákona, pokud jde o nemocenské pojištění, bylo zhoršeno a zkaženo.
Zkoumejme nyní, jak bylo možno, že nejdůležitější zákonodárné dílo pro dělnickou třídu v této zemi musilo takto dopadnouti. Zcela krátce jsem již poukázal na to, že ony strany, které by bývaly měly míti za úkol zastávati se základních požadavků ve věci sociálního pojištění, stále a stále ustupovaly. Daly s sebou mluviti, a připadá mi to, jako by část koalice, která tvoří zastoupení sociálně-demokratických organisovaných českých a slovenských dělníků, která je zástupcem těchto dělníků ve vládě, jako by tato část byla v poměru k měšťáckým koaličním stranám, který jim opravdu není třeba záviděti. Tato sociálně-demokratická strana koaliční vlády může druhé části říci jako Markétka Faustovi: "Udělala jsem již tak mnoho pro tebe, že mi již téměř ničeho nezbývá udělati." To, co v sociálním pojištění bylo učiněno za ústupky a oběti, připadá nám příliš mnoho, než abychom to mohli pochopiti a uznati. A zač? Jakou náhradu dostanou za to dělníci, že jejich zástupci obětovali nejdůležitější zásady sociálního pojištění? Bude hodně hubená, jestliže vůbec k ní dojde. Ústupky a oběti, které byly učiněny, budou přineseny marně. Nemáme ještě sociálního pojištění, i jestliže tuto předlohu ve sněmovně přijmeme a jestliže se na ní usnese senát. Jest souvislost tohoto zákona s pojištěním osob samostatných, ustanovení, jež praví, že sociální pojištění pro dělníky vstoupí v platnost jen zároveň se sociálním pojišťěním osob samostatných. Byli jsme vždy pro to, aby také osoby samostatné byly zajištěny pro stáří. V Rakousku jsme se o to zasazovali. Byli jsme jen proti směšování obou skupin pojištění v jedné organisaci. Tomu bylo také u nás na štěstí již od počátku zabráněno. Předběžné práce pro sociální pojištění osob samostatných postupují však nesmírně pomalým tempem. Dostali jsme dosud z kruhů osob samostatných povšimnutí hodných podnětů v takém rozsahu, že by se mohlo tvrditi, že jsme docela blízko pojištění osob samostatných? Předběžné práce jsou sice v běhu, jsou podněty, avšak vedle toho ozývají se proti tomu hlasy z kruhů osob samostatných. Přicházejí zde v úvahu vrstvy obyvatelstva, které sice usilují o sociální pojištění, avšak bojí se nákladu. Poněvadž jsme viděli, že při předloze sociálního pojištění v podvýboru a ve výboru rozpoutal se malicherný boj, že bylo bojováno s nejzpátečnějšími názory, uvážíme-li potíže, které bylo třeba překonati, pak se bojíme, že sociální pojištění osob samostatných dá na sebe čekati ještě velmi dlouhý čas. Se spojitostí s pojištěním osob samostatných může to dojíti tak, že zákon o sociálním pojištění dělnickém bude sice možno čísti ve Sbírce zákonů a nařízení, že však dělník nebude ještě míti ani starobního ani invalidního pojištění. Uplatní se nové odpory při poradách o pojištění osob samostatných a veliké dílo, které zde ve sněmovně a v senátě má býti nyní skončeno, bude sice jako zákon hotovo, avšak ještě dlouho nebude působiti.
Jsem u konce. Nežli můžeme promluviti poslední slovo o předloze sociálního pojištění, musíme vyčkati dalšího běhu jednání. Představovali jsme si - a to podtrhuji - den, kdy v tomto státě bude provedeno sociální pojištění, jinak. Očekávali jsme, že pozornost pro toto zákonné dílo bude větší, než ve skutečnosti je. Představovali jsme si, že nebude hráti tak rozhodující roli při budování tak veliké věci úzkoprsost a žárlivost politických stran mezi sebou, jako tomu bylo ve skutečnosti. Zvláště jsme čekali, že přistoupí se k zavedení starobního a invalidního pojištění s pevným rozhodnutím, aby vybudováno bylo veliké sociálně politické dílo, jež působí příkladem. To se však nestalo. Chápeme, že za nynějších poměrů bylo socialistickým stranám v koalici těžko uplatniti vůbec myšlenku sociálního pojištění. Pochybuji však, že měšťácké strany by byly měly odvahu z malicherného zájmu stranického znemožniti toto veliké dílo, kdyby socialistické strany byly zůstaly pevnými v otázkách samosprávy a dávek.
Pro nás však není boj o skutečné dobré sociální pojištění u konce, jestliže zákon bude přijat. Toho, co nám zákon dává, využijeme k pozdějším pokrokům. V rámci tohoto sociálního pojištění, jestliže je dostaneme, nezapomeneme ani okamžik, že to není žádnou, anebo jen velmi nedostatečnou splátkou a jen velmi malou výhodou proti tomu, co může žádati dělnická třída. Přijdou opět jiné doby. Dnes myslí měšťácké strany v koalici a měšťácké strany v německém táboře, že mají moc uplatniti svou vůli, a uplatňovaly svou vůli tím více, poněvadž bylo k nim přespříliš mnoho povolnosti. To však tak nezůstane navždy. Přijde hodina, kdy síla dělnické třídy v Československé republice dosáhne toho, aby prosadila v sociálním pojištění ony zásady, o které jsme se po desetiletí zasazovali s celou silou a vášní. Usnesení o tomto zákoně není pro nás koncem boje o dobré sociální pojištění. Přijetí zákona znamená jen konec jednoho úseku tohoto boje. Tento boj však bude veden dále, až dosáhneme sociálního pojištění, jež odpovídá oprávněným požadavkům dělnické třídy. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce a pořadu dnešní schůze vůbec.
Před ukončením schůze některá presidiální sdělení.
Udělil jsem dovolenou na dnešní schůzi posl. Petrovickému, na dnešní a zítřejší schůzi posl. Palmemu; dodatečně na schůze dne 11. a 12., jakož i na dnešní schůzi posl. dr. Hanreichovi a posl. J. Mayerovi - vesměs pro neodkladné zaměstnání.
Lékařské vysvědčení předložil posl. Hillebrand.
Byly provedeny některé změny ve výborech.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Klub poslanců čsl. národní demokracie vyslal do výboru imunitního posl. Votrubu za posl. Dyka; do výboru ústavně-právního posl. dr. Matouška za posl. Votrubu.