Přeji vašemu jednání zdar co největší. (Hlučný potlesk.)
Předseda (zvoní): Zahájíme debatu. Oznamuji podle §u 43 našeho jedn. řádu a podle dohody, učiněné v předsednictvu sněmovny, že rozpravu rozdělíme na povšechnou a podrobnou.
Zároveň navrhuji, aby podle učiněné dohody řečnická lhůta pro povšechnou debatu stanovena byla na 3/4 hodiny, ve specielní, podrobné debatě na 25 minut.
Jest snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)
Není tomu tak. Návrh můj je přijat.
Přistoupíme k debatě povšechné. Zapsáni jsou dosud na straně "proti" pp. posl. dr. Keibl, Schubert, Kučera, na straně "pro" pp. posl. Laube, Schäfer, Schälzky, Patzel, Čuřík, Johanis, Dubický, Klein, Vávra.
Dávám slovo prvnímu řečníku, zapsanému na straně "proti", panu posl. dr. Keiblovi.
Posl. dr. Keibl (německy): Slavná sněmovno! Předloha dnes projednávaná jest mezníkem v sociálním zákonodárství tohoto státu. Moje strana je si jistě vědoma důležitosti sociálního pojištění, a přeje si naléhavě, aby také v tomto státě vstoupilo v život. Chápu-li se zde slova jako řečník proti, pak to nemá znamenati nikterak, že my jsme vůbec odpůrci tohoto právního zřízení, naopak tím má býti vyjádřeno, že my nemůžeme projeviti souhlas s mnoha ustanoveními, jak jsou v osnově a musíme je podrobiti nejostřejší kritice. Pakli je pravda, že dobrá věc vyžaduje času, pak by musela býti tato osnova po stránce věcné a formální osnovou vzornou. Bohužel, tomu tak není. Je to spíše opravdové dítě svého věku, věku plného neklidu a rozkladné vášně, v němž se přízeň a nenávist stran zmocnily všech zařízení státní správy a zákonodárství, aby jich zneužily ve svůj prospěch. Tak i zde sestavily politika jednotlivých stavovských stran a národnostní nesnášenlivost osnovu, která, ač jest jejím předmětem část sociální péče a tedy lásky k bližnímu, jest ve svých organisačních předpisech zcela zařízena k tomu, aby se úplně a úmyslně nepřihlíželo k nejprostším právům menšinových národů na užívání jejich jazyka a na zastoupení ve správních úřadech, zvláště v nejvyšších úřadech budoucích sociálně pojišťovacích ústavů. Navrhovaná organisace je úplně proniknuta duchem byrokratického centralismu a vtiskne sociálně pojišťovacím ústavům úplně ráz čistých správních úřadů české vlády, které budou především hájiti jejího přání a potom teprve zájmy těch, pro něž vlastně se nové ústavy tvoří. Avšak také velké politické stavovské strany se pokusily úspěšně spatřiti svá stranická přání v osnově splněna, a tak osnova, která stanoví obsáhlé předpisy pro novou ještě, neobyčejně rozsáhlou a choulostivou látku správního práva, má příliš zřetelně vtisknuto znamení kompromisu na čele, kompromisu, v němž je spojeno v podivné směsici dobré i zlé. Při tom však je dobrého příliš málo a špatného příliš mnoho.
Osnova znamená pokus řešiti velkou otázku sociálního pojišťování aspoň částečně, a nikterak nechci neuznávati obtíží, jež se proti ní stavěly. Jako při každém pokusu řešení, ukáže se nyní i zde brzy po účinnosti, že nutno odstraniti vady a odpory, takže dojde k dodatečným změnám. Avšak poněvadž účinnost její dá na sebe ještě dlouho čekati a různé strany samy sotva budou časem spokojeny tím, čeho dosáhly, jsem přesvědčen, že dojde ještě před její účinností k pokusům o změny v tom nebo onom směru, a že aspoň všemocná a vždy nezlomná koalice bude se musiti ještě častěji, než jí samé je libo, zabývati touto otázkou, než nové volby tuto sněmovnu, jak si lze přáti, dorazí.
Moje strana podala k osnově jen několik pozměňovacích návrhů, poněvadž jednání nechceme ani zdržovati, ani ctěným dámám a pánům poskytovati příležitost ku zbytečným prostocvikům. To, co chceme přednésti, větším dílem již přednesl ctěný pan kolega Schälzky v užším výboru sociálně politického výboru. Rádi mu přiznáváme čest autorství těchto jeho návrhů a budeme pro ně hlasovati.
Pokud jde nyní o největší naše obavy proti předloze, jsou to v podstatě tyto: Nejprve budiž zjištěno, že osnova vykazuje množství míst, která správním úřadům, ať už vládě nebo ústřednímu pojišťovacímu ústavu dávají právo změniti podstatná a základní ustanovení zákona nařízením. Pokládáme to za velký nešvar, který se bohužel všude rozšiřuje v zákonodárství tohoto státu, a který nutno energicky potírati. Proti všem těmto místům budeme hlasovati.
Dále: V osnově se střetly dvě zásady: Zásada jednotné pokladny a její protiklad, zásada, že různě organisované ústavy mohou býti nositeli sociálního pojištění. Theoreticky jsou možny obě. Socialistické strany hájí zásadu jednotné pokladny a tvrdí, že jen ty mohou bezvadně splniti úlohu jim uloženou, poněvadž výkony nemocenské pokladny nebo pojišťovny mohou býti tím větší při stejných příspěvcích, čím více členů mají a čím větší je vyrovnávání mezi většími a menšími risiky, poněvadž dále správa jediné jednotné pokladny způsobuje menší náklady, než když existuje vedle sebe množství menších, samostatných pokladen. Tvrdí dále, že jejich pokladny, t. j. takové, jež jsou spravovány socialisty, jsou prý vedeny dobře, kdežto u jiných pokladen že tomu naprosto tak není, a žádají tudíž, aby všecky nemocenské pokladny, jakož i úrazové pojišťovny již existující a pensijní ústavy soukromých úředníků s okresními nemocenskými pokladnami byly sdruženy v sociální pojišťovny, ba již nyní se ohrazují předem proti tomu, aby, bude-li splněno dávné přání státních úředníků, nemocenské pojištění, stalo se tak ve formě vlastní nemocenské pokladny státních úředníků, naopak žádají, aby pak byli i státní úředníci pojati do všeobecného nemocenského pojištění.
Naproti tomu zástupci stavu obchodního a živnostenského, průmyslu, zemědělství, soukromých zaměstnanců a zvláště státních úředníků ohrazují se zcela rozhodně proti tomu, aby měly zmizeti nyní theoreticky z větší části, prakticky však téměř docela, jejich ještě existující pokladny společenstevní, gremiální a pomocné, které již beztak zle byly rdouseny zákonem z 15. května 1919, č. 269 Sb. z. a n. Poukazují nejprve k tomu, že dosavadní závodění mezi společenstevními a okresními nemocenskými pokladnami přineslo pojištěncům jen prospěch, že společenstevní nemocenské pokladny mají značně menší správní výlohy, poněvadž bývají často spravovány jako úřady čestné, že také finanční situace pokladen dosud činných je nanejvýš příznivá, což lze viděti z několika případů.
Tak měla nemocenská pokladna gremia pražských obchodníků roku 1905 4704 členů, roku 1914 5152, roku 1918 3867 členů a roku 1921 již 14.129. Z toho výkazu plyne, že ač podle zákona z r. 1919 členové z pokladny mohli vystoupiti a přistoupiti k okresní nemocenské pokladně, nejen že toho neučinili, ale naopak svojí spokojeností s činností pokladny způsobili, že ve velkém množství přistupovali členové noví. Řádné hospodaření je také viděti ze vzrůstu reservních fondů. Roku 1905 činil 283.000 K, r. 1918 373.000 K, r. 1921 pak 3,465.000 Kč. Také jinak přichází pokladna svým členům daleko více vstříc, než zákon předpisuje, poněvadž má skutečně zájem na tom, aby splnila úkol jí svěřený, totiž aby přispěla k povznesení zdravotního stavu svých členů. Za tím účelem zřídila léčebný ústav v Karlových Varech a najímá villu v lázních Poděbradech, kde jsou její nemocní členové bezplatně ošetřováni. Těžce nemocní a výdělku neschopní členové požívají v uvedených ústavech ještě výhod dalších. Pokladna poskytuje léčení vibroinhalacemi, elektrisací, tuberkulinem a rtuťovými injekcemi, jakož i horským sluncem a radiem. Jednotlivé nemoce, vnitřní, duševní, nosní, ušní, kožní, zubní, nemoci ženské a jiné léčí odborní lékaři, jichž je činno 18. Běžnou agendu obstarává 50 lékařů obvodních. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Nemocenská pokladna živnostenských pomocníků při společenstvu zámečníků v Praze ukazuje tento obrázek: Roku 1917 měla pokladna 548 členů při reservním fondu 32.000 K, r. 1920 2292 členů s 93.400 Kč reservními fondy. Jak i tato pokladna zvyšuje náklady na léčení, je nejlépe viděti z percentuelního poměru jednotlivých výdajových položek v letech 1919 a 1920. Na podporách nemocenských bylo roku 1919 vydáno 45·6%, r. 1920 pak 34·3%, na výdaje lékařům a na kontrolu nemocných 17·8 resp. 20·5%, na léky 9·7 resp. 16·1%, na nemocnice 3·7 resp. 7·7%, správní výlohy 20·2 resp. 19%, příspěvky pohřební 3 resp. 2·4%. Z toho je viděti, že se výdaje na nemocenských podporách za jeden rok zmírnily o 11·3% a správa o 1·2%, kdy naproti tomu výlohy na lékařské ošetřování byly vyšší o 2·7%, na léky o 6·4% a na léčení v nemocnici o 4%. Tato pokladna si právě vytkla cílem raději věnovati větší částky na důkladné léčení členů a poskytovati jim tak zase možnosti k výdělku, než prodlužovati neúplným léčením jejich neproduktivnost.
Také pokladny ve venkovských městech vykazují podobný požehnaný úspěch své činnosti. Tak se mohou nemocenské pokladny v Plzni chlubiti těmito výsledky:
Nemocenská pokladna obchodního gremia v Plzni měla roku 1905 248 členů, r. 1914 1070 členů, r. 1918 704 členů a r. 1921 pak 1287, počátkem roku 1922 měla pokladna 1405 členů, dne 31. srpna 1746, z toho 578 mužů a 447 žen. Pokladna počala svoji činnost 17. června 1905 s pokladní hotovostí 1·65 K, takže si musela vypůjčiti od Živnostenské banky 800 K. Nynější finanční úspěch je viděti z těchto dat: Roku 1905 činil reservní fond 5.700 K, r. 1914 37.000 K, r. 1918 54.000 K a r. 1921 268.000 Kč. Roku 1922 vykazuje pokladna k 31. srpnu částku 381.900 Kč. Pokladna je bez dluhů. Agendu obstarává jeden úředník s pomocnou silou. Pro 1476 členů pracují kromě speciálního lékaře 2 lékaři, kdežto okresní nemocenská pokladna zaměstnává pro 32.000 členů jen 8 lékařů. Léčení se děje v ordinaci lékařově a v bytě nemocného, kdežto okresní nemocenská pokladna má svoji místnost ordinační a před lékaře předstupuje najednou 10-15 pojištěnců.
Pokladna dovoluje léčení speciálními lékaři bez žádosti a bez průtahu, dále poskytuje chrupy a jejich součástky, nehledíc k délce členství u pokladny.
Pokladna povoluje členům, kteří se oprávněně zdržují mimo její obvod, při onemocnění na účet pokladny lékaře a léky, dále povoluje léčení v sanatoriu a platí za léčení polovici nákladů pensijnímu ústavu po 3 měsíce. Léky povoluje nemocenská pokladna bez výhrady a to podle lékařova uvážení. Členové rodiny, užívají týchž lékařských a lékárnických výhod jako členové a také za ně platí pokladna léčební útraty v nemocnici. Lékaře honoruje pokladna zvláště za každou ordinaci, aby lékař řádně nemocného léčil. Tímto postupem získávají jak nemocenská pokladna, tak i členové. Pokladniční lékaři, jakož i lékaři specialisté při stávce nestávkovali a léčili a ordinovali jako jindy, čehož při okresních nemocenských pokladnách nebylo.
Také v severních, severozápadních a východních Čechách jsou poměry společenstevních pokladen velmi příznivé, jak lze viděti z těchto příkladů: Nemocenská pokladna gremia vývozců v Jablonci měla roku 1914 členů 1626, r. 1918 1528, r. 1919 2633, a roku 1921 3193 členy; reservní fond činil roku 1919 189.137 Kč a stoupl r. 1921 na 552.399 Kč 69 h. Jak zřejmo, zvýšila nemocenská pokladna r. 1921 svůj reservní fond o 321.292 Kč 89 h, ačkoli vybírala jen příspěvek 5 1/2 % denní mzdy a ačkoli vykonala ostatně více než zákon předpisuje.
Nemocenská pokladna obchodního gremia v Liberci nalézá se rovněž v téže situaci, poněvadž počet členů z 1548 roku 1913 mohl stoupnouti r. 1921 na 2801, a jmění se zvýšilo z 181.871·85 Kč r. 1919 na 500.846 Kč 65 h r. 1921.
Nemocenská pokladna spojených živností v Ústí nad Labem vykazuje rovněž nesmírné výhody pro pojištěnce naproti tamější okresní nemocenské pokladně, kteréžto výhody umožněny jsou racionelním hospodařením.
Prosperita nemocenské pokladny obchodního gremia v Karlových Varech může býti rovněž vzata jako příklad vzorného ústavu. Také tu reservní fond v částce 48.771 Kč 25 h r. 1920 stoupl za jeden rok na 290.911 Kč 92 h.
Zajímavým zjevem jest nemocenská pokladna živnostenských dělníků sdružených společenstev v Dobrušce. Ačkoli pokladna jest v celku z dosud existujících nejmenší, dokazují tato data, jak racionelně používá jmění jí svěřeného: Reservní fond, který činil roku 1920 15.819 Kč 41 h, zvýšil se roku 1921 na 34.292 Kč 4 h, tedy více než o polovici. Z výdajů per 71.195 Kč 41 h tvoří nemocenské podpory pouze 18.183 Kč, tedy 26·9%, výdaje za léky naproti tomu 9.037 Kč 77 h, tedy 12·69%, náklady léčební v nemocnici 8.117 Kč 47 h, tedy 11·40%, výdaje na lékaře a na kontrolu 7.494 Kč, tedy 10·52%. Pokladna platí tudíž raději dražší a lepší léky a pečuje o důkladnější léčení a úplné vyléčení nemocných, než aby platila simulantům neproduktivní nemocenské podpory.
Totéž, co platí pro pokladny české, platí také pro pokladny moravské a slezské. Mám tu k disposici data, avšak nechci ctěné dámy a pány vypočítáváním jich déle zdržovati, chci jen zjistiti, že i nejmenší pokladny těchto okresů dobře fungují a že nelze říci, že by pokladny, jichž počet členstva klesá pod určité číslo, na př. pod 1000, musely býti již z toho pouhého důvodu neproduktivní anebo špatně hospodařiti.
Prosperitu pokladen dokazuje nejlépe vzrůstající počet členů. Proto také mocný vzrůst členstva dokazuje, že výhody jimi poskytované převyšují daleko úkony okresních nemocenských pokladen. Zaměstnavatelé a dělníci těchto pokladen se také semkli a usnesli se na resoluci, kterou vám chci aspoň ve výtahu přečísti, poněvadž její obsah je dosti zajímavý. Resoluce zní:
V okamžiku, kdy Národní shromáždění má přistoupiti k projednání zákona o sociálním pojištění, pokládají podepsané korporace za nutno, aby znovu důrazně upozornily na dalekosáhlý význam společenstevní organisace a tím také na nutnost udržeti společenstevní nemocenské pokladny v plném rozsahu. Jak společenstva řemeslných živností, tak i živností obchodních byla odedávna uznána u nás jakož i v cizině všeobecně za nepostradatelná odborná střediska, která pečují o všestranné vzdělání svého členstva, o udržení spořádaných sociálních poměrů a existenčních podmínek příslušné kategorie. Skvělé výsledky naší společenstevní organisace dokazují nejlépe, jak cennou a významnou složkou jsou pro zdraví našeho hospodářského života.
Právě společenstva živnostenská a obchodní to byla, která dávno před rokem 1888 velmi účinně pečovala o své onemocnělé příslušníky, takže také v novém zákoně o nemocenském pojištění dělnickém byla utvořena zvláštní kategorie společenstevních nemocenských pokladen. Tyto instituce prokázaly za své více než 30leté činnosti plnou schopnost života a mnohé z nich se vyvinuly v ústavy, které své úkoly na poli humanity plní se zvláštním porozuměním, jak to dokazuje nemocenská péče od nich vzorně vybudovaná a téměř jedinečná. Kromě toho nacházejí příslušníci společenstva v onemocnění při těchto svých stavovských pokladnách kolegiální porozumění a žádoucí individuelní posuzování, takže jsou právem těmto institucím nakloněni, poněvadž v nich spatřují nepostradatelnou součást svého společenstevního života, která zvláště dobře vyhovuje jejich stavovským a lidským zájmům a potřebám. Nejenom důvody odborné příslušnosti, ale také veliké úspěchy dosažené na poli sociální péče musejí tu již býti vzpruhou, aby společenstevní nemocenské pokladny také nadále zůstaly zachovány a aby jim byla také zajištěna možnost dalšího vývoje a rozvoje, jak to poměry skutečně budou vyžadovati.
Opatrnost, s jakou bylo postupováno při hospodaření společenstevních pokladen, dokazuje také to, že podle dosud provedeného šetření jen velmi málo společenstevních pokladen nemocenských při zrušení bylo pasivních, naopak největší část z nich odevzdala dosti značný reservní fond okresní nemocenské pokladně. Že tyto fondy nebyly nejmenší, dokazuje nejlépe protokol, který byl sepsán o předání společenstevní nemocenské pokladny ve Lhenicích okresní nemocenské pokladně v Netolicích. Tuto společenstevní pokladnu možno zajisté pokládati za nejmenší, poněvadž roku 1918 měsíční průměr činil 5 pomocníků a 3 učedníky. Přece však předané jmění bylo u sekce pomocnické 1125 Kč 36 h a u sekce učednické 667 Kč 77 h. Kromě toho byly společenstevní nemocenské pokladny zrušovány bez ohledu na jejich řádnou správu, což mělo za následek, že v mnohých okresích komorních nezůstala ani jediná. Tato perioda nemocenského pojišťování jest nejlépe dokumentována těmito tabulkami: Poměr zrušených a pozůstalých nemocenských pokladen společenstevních a gremiálních v jednotlivých okresích komorních činil: V okrese obchodní komory brněnské zůstalo z původních 51 pokladen jenom 15, v budějovické ze 6 žádná, chebské 9 ze 13, liberecké 9 ze 23, olomoucké 11 ze 64, opavské ze 34 žádná, plzeňské 2 ze 12, pražské 16 z 21, králové-hradecké 7 z 9.
Hospodaření společenstevních nemocenských pokladen vystupuje však zvláště, když srovnáváme jejich výdajové položky s položkami okresních nemocenských pokladen a zjistíme, jakou měrou každá z nich pečovala o léčení, o nemocenské podpory a správní výlohy. Z okresních nemocenských pokladen vezmeme největší, pokud bylo možno si jejich data zaopatřiti, ze společenstevních, pak pokladny různého charakteru. Za základ jsou vzaty účetní zprávy z roku 1921. Okresní nemocenské pokladny na Smíchově, v Čes. Budějovicích, v Prostějově, v Kutné Hoře vydaly na nemocenských podporách v procentech 64·84, 52·22, 55·56, 61·72, na lékaře a kontrolu 11·89, 16·53, 14·53, 12·82, na léky a léčebné pomůcky 4·27, 9·25, 8·89, 6·15, na léčení v nemocnici a dopravu 4·45, 5·72, 8·66, 7·16, na pohřebné 2·14, 1·89, 2·00, 1·60. Na správní výlohy vydala okresní nemocenská pokladna na Smíchově 12·40, v Čes. Budějovicích 12·39, v Prostějově 10·23 a v Kutné Hoře 10·55%. - Naproti tomu vydaly společenstevní nemocenské pokladny v Úpici, v Chebu, v Karlových Varech a v Třebechovicích na nemocenských podporách 39·40, 25·91, 40·70, 40·16, na lékaře a kontrolu 15·15, 43·65, 26·16, 18·90, na medikamenty a léky 29·90, 12·23, 9·03, 20·63, na léčení v nemocnici a dopravu 5·45, 1·49, 9·13, 6·76, na pohřebném 0·96, 0·39, 0·94, 2·75 a na správních výlohách 13·34, 11·88, 14·05, 10·77 procent. Z uvedeného vyplývá, že u okresních nemocenských pokladen náklad na nemocenské podpory dělá více nežli polovici všech výloh, nejméně 53·22, nejvýše 84·84%, naproti tomu výdaje na medikamenty a léčivé prostředky činí (průměrně vypočítáno u čtyř uvedených pokladen) 7·29% a u okresní nemocenské pokladny na Smíchově klesá dokonce na 4·27%. Z tohoto poměru vyplývá jasně, že okresní nemocenské pokladny, které vydávají ohromné obnosy na nemocenské podpory a na druhé straně tak hrozně nepatrné sumy na léky a léčebné potřeby, buď vůbec nedbají na řádné a rychlé léčení svých členů, neposkytujíce jim pro jejich uzdravení nutných léků a omezujíce svoji činnost raději na zbytečně dlouhé placení nemocenských podpor, anebo že podporují členy nikoli nemocné simulanty. Taková činnost však není patrně ani cílem ani účelem nemocenského pojištění. První zásadou nemocenského pojištění zajisté jest, aby skutečně potřební členové obdrželi nutné léky a také v plné dávce, aby byli zase co možná brzy zdrávi, na druhé straně, aby na útraty řádných členů nebyli podporováni simulující lenoši.
Jak naproti těmto ústavům hospodaří společenstevní pokladny, ukazují zase výše uvedená statistická data. Nejvyšší procento použité na podporu nemocenskou u pokladny nemocenského obchodního gremia v Karlových Varech činí 40·70% veškerých výdajů, nejmenší u gremiální nemocenské pokladny v Chebu 29·91%. Průměrně činí tato výdajová položka 36·65%, tudíž o 22·08% méně než u okresních nemocenských pokladen. Naproti tomu výdaje na léky činí průměrně 15·70% a převyšují pak průměrnou položku prvních ústavů o 8·41% a u společenstevní pokladny v Úpici dosahují dokonce 20·63% (průměr 4 uvedených pokladen). Podobný nepoměr vládne také při výdajích na lékaře. Kdežto u okresních nemocenských pokladen činí tato položka průměrně 13·94% a u největší pokladny na Smíchově klesá na 11·89%, průměr u společenstevních pokladen je 25-97% a dosahuje v gremiální pokladně v Chebu dokonce 43·65% - tudíž téměř dvojnásobek peněžních podpor této pokladny.
Pokud jde o správní výdaje, nutno připojiti, že v poměru k velikým okresním nemocenským pokladnám jsou výdaje u pokladen gremiálních a společenstevních zdánlivě větší. Průměr u okresních nemocenských pokladen uvedených ve výkazu činí totiž 11·40, u druhých naproti tomu 13·58. Ovšem nutno i zde zdůrazniti, že statistický poměr nesouhlasí úplně s pravdou a že zhoršená situace společenstevních pokladen jest mezi jiným způsobována jmenovitě tím, že v rubrice "lékaři" jest obsažena také kontrola nemocných, tudíž položka čistě správní. Srovnáme-li pak, jaký počet revisorů vydržují okresní nemocenské pokladny naproti pokladnám společenstevním, musíme přijíti k náhledu, že ani tato položka není pro nemocenské pokladny pasivní. Avšak i když vezmeme za základ poměry zjištěné uvedenými statistickými daty, nutno přiznati, že rozdíl 2·08, který je způsoben především jen nepatrnými celkovými výdaji společenstevních pokladen, je daleko vyvážen ostatními uvedenými výhodami, jmenovitě velkou úsporou nemocenských podpor. Jak je tato položka rozhodující také pro bod "správní výlohy", vysvítá jasně z tohoto vylíčení: Činí-li u okresní nemocenské pokladny při správních nákladech u 1,010.470 Kč 13 h tato položka výdajová pouze 12·40% celkového vydání, pak to má svůj původ právě v tom, že výdaje na nemocenské podpory činí 5,279.428·49 Kč. Kdyby se tedy v poměru ke společenstevním pokladnám uvedený obnos ze 64·83% zmenšil na 36·53% tedy o 2,931.206·44 Kč, pak by správní výlohy nečinily 12·40%, nýbrž 19·395% celkových výdajů a tedy by přestoupily o 1·745 maximální náklad na správní výlohy, jaký vykazuje gremiální pokladna v Úpici.
Pak následují ještě další vývody, jichž nechci již předčítati a které konečně vrcholí v požadavcích:
1. Nynější nemocenské pokladny společenstevní a gremiální nebuďte zrušovány, poněvadž by tím přestaly trvati takové pokladny, které nejlépe prosperují a stojí v čele vydatného rozvoje sociálního pojištění.
2. Budiž dovoleno zřizovati nové společenstevní a gremiální pokladny tam, kde společenstvo, gremium, společenstevní okresní svaz nebo svaz více společenstev vykazuje aspoň 300 členů.
Na úplně stejném stanovisku stojí druhé pomocné pokladny a nemocenské pokladny zemědělské.
Nynější osnova v tomto směru prodělala mnoho změn. Ve svém původním znění ponechávala jen úrazové pojišťovny, bratrské pokladny a pensijní ústavy soukromých zaměstnanců. Pod tlakem českých agrárníků byl pak § 24 v podvýboru sociálně-politického výboru změněn a doplněn, takže nyní mohou zůstati ještě dále: 1. zemědělské nemocenské pokladny bez ohledu na počet členů, 2. závodní pokladny, pakli již existovaly 1. ledna 1924, 3 společenstevní nemocenské pokladny, pakli 1. ledna 1924 měly aspoň 4000 členů, 4. gremiální pokladny, pakli tohoto dne měly aspoň 2000 členů, 5. spolkové nemocenské pojišťovny podle spolkového zákona ze dne 26. listopadu 1852, pakli dne 1. ledna 1924 měly aspoň 4000 členů, 6. zapsané pomocné pokladny, zřízené podle zákona ze dne 16. července 1892, pakli měly dne 1. ledna 1924 aspoň 4000 členů. Jestliže však před tímto dnem podle stanov pojišťovaly jenom osoby, které jsou podrobeny pensijnímu pojištění soukromých zaměstnanců, mohou zůstati dále, pakli měly 1. ledna 1924 aspoň 2000 členů. Na těchto ustanoveních jest pozoruhodno, že se vyžaduje vůbec tak vysoký počet členů pro další trvání pokladen společenstevních, gremiálních, spolkových a pomocných, kdežto pro pokladny zemědělské považuje se za dostatečný libovolný stav členstva, dále, že rozhodný den byl stanoven nikoli do budoucnosti, nýbrž v minulosti, a že právě obchodním gremiím je zakázáno zřizovati nové gremiální pokladny a rozšiřovati jejich činnost na živnostenské společenství, kdežto pokladny zemědělské možno v každé době dále zřizovati. Avšak nedosti na tom. Poslední hodinu byla ještě přijata ustanovení pro případ, kdy některé pokladně gremiální, společenstevní nebo pomocné nutno zhasnouti světlo života, když počet jejích členů později klesne pod přípustnou poslední míru.
Podle § 73 zruší Ústřední sociální pojišťovna nemocenskou společenstevní pojišťovnu, když společenstvo zajde, anebo když počet pojištěných v posledních šesti měsících klesne průměrně pod 500. Spolkové nemocenské pojišťovně a zapsané pomocné nemocenské pojišťovně odejme ústřední ústav právo pojišťovati pro případ nemoci osoby pojištěním povinné s účinkem, že tyto osoby nemusejí býti pojištěny u příslušné nemocenské pojišťovny okresní, zemědělské nebo společenstevní, pakli počet jejích členů pojištěním povinných průměrně posledních šest měsíců klesne pod 500, nebo když pojišťovna nemůže poskytnouti ani nejnižších tímto zákonem stanovených úkonů.
Při této příležitosti konstatuji, že těmito předpisy osnova sama přiznává, že společenstevní a pomocné pokladny nejméně s 500 členy jsou již života schopné. Vznik a účel těchto předpisů je zajisté každému jasný. Zde nerozhodovaly skutečné zkušenosti a praktická potřeba, nýbrž zde rozhodla síla politických stran. Čeští agrárníci, jako vynikající součást vládní koalice, prosadili právě svou vůli, nestarali se více o živnostníky a obchodníky a vydali jejich nemocenské pokladny socialistům, aby je odpravili. V tomto směru nechci, prosím, aby vzniklo nějaké nedorozumění, jako bych se obracel proti zřizování zvláštních zemědělských nemocenských pokladen, naopak těším se z tohoto úspěchu zemědělských zástupců, avšak pravím: Buď je zásada jednotné pokladny správná, pak ji nutno bezohledně a úplně provésti, nebo je správnou zásada mnohostrannosti, pak nutno také ji uplatniti. Nemělo by však býti výjimek, výhod ve prospěch několika politických stran při věci nepolitické, jako je sociální pojištění. Takto však se nepřihlíží k praktické potřebě, theorie stranického dogmatu triumfuje.
Jednotná pokladna odpovídá socialistické zásadě udělati všeobecně všecko stejným a naprosto nepřihlíží k osobnosti pojištěncově. Pojištěnec klesá na číslo jak při počítání příspěvku, tak i při účasti na správě, konečně také při lékařském léčení. To je to mnoho vychvalované vyrovnávání risika. Avšak právě to nechtějí zemědělci, živnostníci a obchodníci, rovněž také soukromí zaměstnanci, pokud ovšem nejsou sociálními demokraty, nechtějí se dáti od velké masy dělnictva rukou majorisovati a nenahlížejí, proč mají býti nuceni, aby své staré a osvědčené ústavy vydali na pospas sociálně demokratické theorii.
V dalším promluvím o tom, že navrhovaná organisace přímo poráží zásadu svobodné samosprávy. Vím, že také sociálně demokratická strana to pociťuje jako nesnesitelné, avšak při svém požadavku jednotné pokladny dělá vlastně totéž jako vládní předloha: Požaduje, aby se tam všechno bez rozdílu shrnulo, co možno v nejširším způsobu pokládalo za dělníka, aniž se nějak třebas i v nejskrovnější formě samosprávy dbá osobních potřeb jednotlivých vrstev dělnických. Přiznávám, že správa velikého podniku je poměrně lacinější než mnoha podniků malých, že provoz může býti hospodárnější, ale to jest výhoda čistě materielní, naproti ní však stojí aspoň stejná výhoda ideální, které dosahují menší pokladny společenstevní a jiné tím, že mohou své členy lépe přehlédnouti a vyjíti vstříc jejich osobním zájmům.
Jest jasno, že v největší části budoucích velkých okresních pojišťoven bude míti sociálně demokratická strana většinu a vtiskne jim svůj ráz. Tak budou samy sebou doplňkem její stranické organisace, o důvod pro nás více, abychom se vyslovili proti zásadě jednotných pokladen. My jsme proto podali více návrhů a uvidíme, kdo bude hlasovati pro ně a kdo proti nim.
Další vadu osnovy spatřujeme v tom, že úplně nepovšimnutým ponechává obor pojištění proti nezaměstnanosti. Stojíme na stanovisku, že pro dělníka může býti pro případ nezaměstnanosti uspokojivě postaráno jenom pojištěním proti nezaměstnanosti, a v tom směru navrhli jsme ku přijetí resoluci.
Žádáme také, aby byl brzy vyřízen zákon o sociálním pojištění osob samostatně výdělečně činných.
A nyní několik slov k navrhovanému vybudování nemocenských pojišťoven a Ústřední sociální pojišťovny. Nemocenská pojišťovna má sice volenou valnou hromadu, volenou dozorčí radu a představenstvo, avšak její vrchní úředníci, ředitel, hlavní účetní a pokladník jsou jmenováni ústřední pojišťovnou, vlastně vládou. Ústřední sociální pojišťovna má 40-členný výbor, z toho 24 členů volených, druzí a předseda jsou jmenováni vládou. Podobně je složeno představenstvo. Trojčlenné ředitelské kolegium ustavuje se jenom se souhlasem ministrovým. Poněvadž však osnova poskytuje řediteli nemocenské pojišťovny právo zrušiti i usnesení valné hromady, shledá-li, že odporují platným předpisům, tedy pak vlastně podle volného uvážení jest vlastním a neobmezeným pánem ústavu tím spíše, když ředitel a oba vrchní úředníci jsou podřízení jenom Ústřední sociální pojišťovně. Táž práva má předseda ústředního ústavu proti jeho výboru, a poněvadž ústředně přísluší dalekosáhlé dozorčí právo nade všemi ústavy pojišťovacími a ona sama má obstarávati pro celé státní území pojištění invalidní a starobní, je z toho viděti, že jedině správná zásada svobodné samosprávy interesenty pojištění byla úplně opuštěna a že celé zařízení bylo dáno do ruky vládě, která je bude spravovati centralisticky, byrokraticky a zajisté v duchu dosavadní národnostně české mocenské politiky.
O kvalifikaci úředníků není řečeno v předloze ani slova, co se představuje pod slovem "odborníci", jest však zajisté úmyslně zamlčeno, avšak přímo jako výsměch nám připadá § 69 odst. 2 předpisu, že ústředna jest povinna dbáti toho, aby mezi úředníky nemocenských pojišťoven souhlasil poměr národnostní příslušnosti přibližně s národnostní příslušností pojištěnců.