Jak jsem řekl, tato snaha narážela na tradici, která byla opřena o silné hospodářské zájmy, takže nebylo možno ji čistě provésti v osnově a výbor byl nucen najíti střední cestu mezi oběma extrémy. Fakt je, že i podle této osnovy soustředění pokračuje. Nepokračuje tak, aby všechny ostatní druhy nemocenských pokladen byly zrušeny, ale pokračuje tak daleko, že menší nemocenské pokladny jsou odstraňovány, takže útvary, které touto osnovou jsou vytvořeny, budou tak silné, že jsou s úkolů, jež na ně osnova uvaluje.
Bylo mně vytýkáno i osobně, že jsem v tomto směru povoloval. Bylo mně připomínáno, co jsem psal a mluvil o organisaci pojištění a jaký význam jsem přičítal právě způsobu této organisace. Já jsem se, slavná sněmovno, nikdy netajil oceňováním tohoto významu a nepodceňuji ani nyní význam způsobu organisace. Ale jsem přesvědčen, že způsob, jaký zvolila osnova, nedosáhl té hranice, kde by závady organisační mohly způsobovati poruchy na pojišťovacím díle.
Porovnáme-li naši osnovu s obdobnými zákony cizími, vidíme, že nejen pojišťování samo o sobě, nýbrž i organisace naše je daleko lepší než obdobná organisace v cizině a jsem přesvědčen, že náš zákon bude i na poli organisačním školou pro zákony cizí.
S otázkami organisačními a s otázkou nákladů a pojistného byla spojena otázka, zdali by nebylo možno spojiti jiné obory pojistné s tím, co je předmětem naší osnovy. Tu bylo nasnadě nejdříve pensijní pojištění. To jest pojištění úplné téhož druhu, jako je pojištění upravené tímto zákonem, to jest pojištění dlouhodobé pro případ stáří, invalidity a obsahuje pojištění vdovské a sirotčí, které jiným způsobem v naší osnově je upraveno. Bylo by bývalo po stránce technické daleko nejsnadnější tyto dva obory spojiti; také pokusy v tom směru byly učiněny. Nebyly učiněny pouze u nás, ale i v Německu.
Nezdařily se v Německu a nezdařily se u nás. Ta vrstva pojištěnců, která je zahrnuta v pojištění pensijním skoro ve své celistvosti postavila se proti snaze, aby byla zahrnuta do společného pojištění s ostatními zaměstnanci a vyžadovala, aby její zvláštní pojištění bylo zachováváno. Výbor, který o této věci několikráte jednal, přišel k přesvědčení, že by bylo zapotřebí jednak těžkých bojů, aby tento odpor byl zlomen, a jednak že by nesloužilo pojištění, kdyby proti vůli celé této vrstvy bylo učiněno usnesení, aby všichni soukromí zaměstnanci, kteří podléhají soukromému pojištění, byli násilným odhlasováním vtlačeni do organisace, kterou potírají, a že by to vyvolávalo třenice, které by nebyly vůbec pojištění zdrávy.
Výbor proto ponechal stranou pojištění pensijní a připustil i zvláštní výjimky pro pojištění nemocenské těchto osob. Zde ovšem není podle mého názoru vysloveno poslední slovo. Když zůstává samostatné pojištění pensijní, když zůstávají samostatnými pojišťovny nemocenské soukromých zaměstnanců, nebude možno nadále, budeme-li míti pořádek v organisaci pojištění dělnického, tento, jak jsem již jindy řekl, anarchistický stav v pojištění soukromých zaměstnanců zachovati, bude nutno provésti obdobnou úpravu, jakou má na mysli tato osnova, i v pojištění soukromých zaměstnanců a bude nutno pensijní ústav s oblačných výšin, v nichž se dosud vznášel, stáhnouti k nějaké organisaci pozemské, totiž k pokladnám úředníků, jejichž způsob organisace bude muset býti ještě vyhrazen dalším úvahám.
Druhá skupina, o kterou obdobným způsobem šlo, jsou horníci. Pro horníky byl vydán zákon z července 1922, kterým bylo upraveno - obdobně jako jsme měli v projektu odborné komise - pojištění nemocenské ve spojení s invalidním a starobním, a šlo rovněž o otázku, zdali by nemělo býti toto pojištění zrušeno a nemělo-li býti spojeno s ostatním pojištěním dělnickým. Poněvadž hornické pojištění poskytuje jistých výhod svým pojištěncům oproti pojištění všeobecnému, které všeobecné pojištění nemohlo ještě přijmouti, seznali jsme, že by byly způsobeny opět mezi těmito dvěma vrstvami nesrovnalosti a ponechali jsme proto pojištění hornické, tak jako pensijní, stranou.
Ale při jednání o organisačních otázkách bylo zajímavo, že právě ty kruhy, které se bránily soustředění pojištění nemocenského, velmi usilovně naléhaly na soustředění pojištění invalidního a starobního s pojištěním úrazovým. O otázce, zdali má býti zvláštní pojištění úrazové, když máme pojištění invalidní a starobní, by se dalo theoreticky uvažovati, ale když vycházíme z hlediska, že pojištění úrazové ve své meritorní části má zůstati i nadále v platnosti, nemůžeme přehlédnouti, že mezi pojištěním úrazovým a pojištěním invalidním a starobním jsou přece jen velmi důležité a dalekosáhlé rozdíly.
Pojištění úrazové je pojištění proti následkům výrobního nebezpečí, kdežto pojištění invalidní a starobní je pojištění proti nebezpečí obyčejného života. Následek toho je, že pojištění úrazové vyžaduje odstupňovaného pojistného podle nebezpečí podniku, kdežto pojištění invalidní a starobní vyžaduje průměrných pojistných prémií.
My jsme vlastně učinili v odborné komisi na počátku svého jednání pokus, spojiti oboje toto pojištění v jednom zákoně, ale shledali jsme, že by pro pojištění úrazové bylo potřebí tak četných úchylek, tak četných výjimek, že výhody s tím stlačením do jednoho zákona spojené nebyly by vyvážily obtíže, jež by byly takto vyvolány.
My máme však za to - a k tomu také směřuje resoluce, která byla schválena rozpočtovým výborem na návrh pana zpravodaje rozpočtového výboru - že bude možno obráceným způsobem dosíci téhož účinku, totiž úspory v administrativních nákladech. Budeme museti v nejbližší době přikročiti k reformě úrazového zákona. Jednak proto, že zákon sám o sobě jest zastaralý, je příliš omezený ve své působnosti, jednak že náš úrazový zákon v historických zemích se liší od ustanovení zákona úrazového na Slovensku a Podkarpatské Rusi, a bude třeba unifikace. Při této příležitosti nebude nic brániti, abychom provádění úrazového zákona svěřili Ústřední sociální pojišťovně a způsobili tak koncentraci administrativy, která bude moci účtovati mezi svými výhodami nejen úspory administrativní, nýbrž také to, že obstará už od začátku pro Ústřední sociální pojišťovnu personál, jenž je v praxi pojišťovacího zákonodárství zapracován.
Momenty, o kterých jsem se zmínil, způsobily tedy, že bylo možno tak poměrně lacino vybudovati tento zákon, jak jej předkládám slavnému sněmu.
Ale jest nutno, myslím, přece jen říci, že otázku, má-li býti zavedeno invalidní a starobní pojištění, nesmíme posuzovati pouze s hlediska peněžního, že důvody pro sociální pojištění leží také jinde. Sociální pojištění jest dnes potřebou státní. I jinde je hospodářská situace zlá, my nejsme na tom v Evropě nejhůř ve svém hospodářství a přece nikde tam, kde starobní a invalidní pojištění měli zavedeno, ani v dobách nejhorších se neodvážili na ně sáhnouti, naopak snaží se s největšími obětmi i svého hospodářství i státu je dále vybudovati. A ve státech, ve kterých zavedeno před válkou nebylo, které jsou zrovna tak hospodářsky v těžké posici, v jaké jsme my, se zavádí s daleko většími náklady a obětmi, než jakých náš zákon vyžaduje od našeho hospodářství. Neboť všade se poznalo, že pojištění je, jak jsem si dovolil jinde říci, poutem dnešní generace s budoucností. Bude mi snad dovoleno, abych ze svého pojednání, které jsem o tom napsal, přečetl několik řádek (čte):
"Kdyby dělník, živnostník, rolník, bez rozdílu politických názorů a bez rozdílu národnosti nevěřil v budoucnost republiky, kdyby nepočítal s jejím klidným vývojem a další existencí, kdyby nedoufal v její schopnost, že umožní v budoucnosti zaplacení dávek, na než již nyní chce dáti vybírati pojistné, nemohl by tak horlivě naléhati na uzákonění sociálního pojištění. Tuto bezvýhradnou víru výrobních vrstev v budoucnost republiky musí státník ve všeobecném zájmu zužitkovati a přeměniti v pevné pouto s budoucností. Sociální pojištění spíná totiž výrobní vrstvy se státem. Až naše pojišťovací projekty budou uskutečněny v plném rozsahu, bude skoro všechno obyvatelstvo už se zřetelem k pojišťovacím dávkám interesováno na budoucnosti státu. Člověk, který dlouholetými obětmi příspěvkovými nabyl naděje na důchod pro dobu nezpůsobilosti výdělečné, nedá těchto nadějí tak snadno všanc, neohrozí tak snadno vývoje státu, neboť uvažuje, že už může ztratiti více nežli své okovy." (Výborně!)
Tím stává se sociální pojištění opravdu pojítkem mezi obyvatelstvem a existencí státu a mezi dnešní generací a budoucností státu. Proto je sociální pojištění opravdu požadavkem státní resony, zejména v době hospodářsky a sociálně tak nebezpečné, jako je doba dnešní. Můžeme říci, že sociální pojištění není jen pojištěním vrstev, na něž se vztahuje, nýbrž že je také vnitřním pojištěním státu.
Slavná sněmovno! Je ovšem možno mluviti o tom, zdali způsob, který jsme zvolili, by nemohl býti v jednotlivostech různý. Jistě by mohl. Sledovali jste vývoj tohoto zákona u nás a vidíte z toho, jak mnoho různí se představy o něm. Ode všech stran v této sněmovně jsme dostali návrhy na sociální pojištění a každý jiný. Potom byl vypracován projekt odborné komise, jenž lišil se podstatně od návrhů, vypracovaných jednotlivými stranami, potom byla předložena osnova vládní, jež opět se lišila od projektu odborné komise, potom byl předložen projekt sociálně-politického výboru, který velkou část osnovy vládní vůbec přepracoval, a konečně rozpočtový výbor provedl některé změny v návrhu sociálně-politického výboru. Je z toho viděti, že v jednotlivostech jest možno najíti řešení různá.
Také celý národ opravdu měl příležitost zúčastniti se jednání o tomto zákoně, snad tak jako o žádném jiném. Zákony, které jsme projednávali bezprostředně před tímto předmětem, jakož i zákony, které mají býti projednány, až budeme hotovi s tímto bodem denního pořadu, jsou předmětem živých stesků, poněvadž neměla veřejnost příležitosti seznámiti se s jejich obsahem v takové době, jakou považuje za účelnou, neměla možnosti zaujmouti potřebné stanovisko, neměla příležitosti podávati sama pozměňovací návrhy.
Že také tato osnova byla ukvapeným způsobem projednávána, pak by to mohl říci pouze člověk, který si vůbec nevšímá toho, co se v naší republice děje. Nejen že mezi dobou, kdy byla vládou předložena a dneškem uplynulo pět čtvrtí roku, nýbrž byla i celých 9 měsíců projednávána veřejně v zákonodárných sborech a v komisích, které předkládaly obsažné zprávy o průběhu tohoto jednání. Také jsem přihlížel ke všem podnětům, ať přišly ze kterékoliv strany a ze kterýchkoli kruhů. Bylo mně jako zpravodaji vytýkáno, že si všímám každého i sebe bezvýznamnějšího návrhu, a že o něm přemýšlím a před výborem jej převracím zprava a zleva. Slavný sněme, já jsem hrd na tuto výtku, neboť tomuto zákonu nebude moci nikdo vytknouti, že neměl příležitost se k němu vyjádřiti a že by na jeho podněty nebyla bývala dána zákonodárným sborem odpověď. (Výborně!) A také, slavný sněme, není v této sněmovně skupiny, která by byla nebyla zúčastněna nikoliv pouze pasivní přítomností při jednání výborovém, ale opravdu aktivní činností při vypracování této osnovy. Tato osnova, tak jak vyšla z výboru, nese na sobě stopy součinnosti všech stran v této sněmovně - já to výslovně konstatuji ještě dnes s tohoto místa. Následkem toho je také duševním majetkem všech stran, všichni mají právo se k ní hlásiti, ale všichni mají také povinnost hlásiti se k zásadám, na kterých spočívá, i když v jednotlivostech nesouhlasí s tím, jak výbor osnovu zpracoval.
Slavný sněme, je však nutno si uvědomiti, že přípustnost změn na osnově takového dalekosáhlého významu, jako je zákon, jenž má pojistiti skoro 3 miliony obyvatel tohoto státu, má také svoje určité hranice, že není možno každou změnu připustiti, která by snad byla i líbivá, která by snad pro tu nebo onu skupinu byla příjemná, která by i byla, já připouštím, jí prospěšná, neboť je nutno zachovati kostru zákona. Kdybychom připouštěli změn na kostře, dostali bychom potom výtvor zdeformovaný na všechny strany. My bychom byli mohli pro ty nebo ony změny jednou dostati většinu zprava, jednou dostati většinu zleva, jednou většinu, kdyby střed se spojil s levicí i pravicí. Takovéto většiny nahodilé mohly by býti, a kdyby bylo možno je připustiti, byly by změnily toto dílo velmi značně, a někdy i ke prospěchu. Ale toto dílo bylo by ve svojí kostře zdeformováno. Takovou kostru zákona musí někdo vytvořiti a musí někdo držeti linii, na níž spočívá; to musí býti vláda. Pro nás nebylo nejmenší pochybnosti o tom, že vláda s touto osnovou stojí a padá (Výborně!), že vláda nemohla by se udržeti ani chvíli na svých místech, kdyby základ této osnovy byl posunut a kdyby tím byla otřesena možnost osnovu uzákoniti.
Ve státech parlamentárních je vláda exponentem většiny. Když je tato většina jednolitá, je také ovšem jednolitá vláda a je jednolitá linie zákonodárství, které je vládou touto drženo. To má svoje výhody, o tom není pochyby. Kdybychom měli jednolitost vlády, jednolitost linie politické, byli bychom dnes mohli začíti již v 11 hodin s tímto předmětem denního pořadu. (Hlas: Možná že také o týden nebo několik měsíců dříve!) O tom není pochyby. Ale musíme býti také spravedliví sami k sobě a musíme si býti vědomi toho, že taková jednolitá většina má také svoje nevýhody. Vede k jednostrannosti, vede k vytýčení jednostranných zájmů, vede k potlačování jiných zájmů a následkem toho k radikálním otřesům, k ostrým přesunům a k příkrým změnám. Není-li vláda jednolitá, je dosti obtížno a často velmi obtížno dosáhnouti jednotnosti linie, poněvadž většina nejednolitá musí přihlížeti k zájmům všech svých složek. Ale právě proto, že jest obtížné střední linii najíti, jest nutno v takových institucích potom tuto střední linii držeti a neodchylovati se od ní, kompromisy, které těžkými boji a těžkým obětmi byly zjednány, udržeti a nevydávati je nahodilostem nových jednání a nových eventuálních změn. Kdyby socialistické strany, které jsou součástí vlády, byly měly volnost ve svém jednání, byly by jistě hlasovaly pro některé pozměňovací návrhy, které měly za účel zvýšiti dávky, které měly za účel rozšířiti autonomii a pod. Naproti tomu kdyby byly měly občanské strany, které jsou součástí vlády, volnost a kdyby i byly chtěly - což bych jim nepřiznal, kdyby nebyly v koalici - provésti sociální pojištění, byly by také rády hlasovaly zase pro jiné pozměň ovací návrhy, které se vyskytly při jednání, pro další omezení samosprávy, pro další zvýšení vlivů státní správy a pro další tříštění organisace nemocenského pojištění. Ale jako socialistické strany, které jsou součástí vlády, musily od svých dalekosáhlejších požadavků upustiti, tak také musily občanské strany, tvořící součást vlády, upustiti od svých požadavků, aby se obě tyto velké skupiny sešly na určité linii, která jest snesitelná těm i oněm.
Z toho ovšem vyplyne, že nikdo nemůže říci, že by nechtěl již na tomto zákoně nikdy žádných změn. Z toho vyplývá, že nikdo z nás nebude považovati tuto osnovu za poslední slovo v sociálním pojištění. My jsme si vědomi toho, že jako každé lidské dílo není ani tato osnova prosta vad a prosta chyb. Ale přes to, slavná sněmovno, se odvažuji říci, že vám předkládá výbor dílo dobré, - pravím to s plným přesvědčením a s plným vědomím i své osobní odpovědnosti. (Výborně.)
Předkládáme vám dílo, které přinese dobro masám dělnického lidu bez rozdílu národnosti v naší republice. Předkládáme vám dílo, které přinese prospěch republice a přispěje k posílení všeobecné sociální spravedlnosti v celém světě.
Prosím, abyste z těchto důvodů, z těchto hledisek zprávu výboru sociálně-politického posuzovali a osnovu tak, jak byla výbory vypracována, schválili. (Výborně! Hlučný potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji výboru rozpočtového, panu posl. dr. Srdínkovi.
Zpravodaj posl. dr. Srdínko: Slavná sněmovno! Poslanecká sněmovna Národního shromáždění republiky Československé přistupuje dnes k projednání osnovy zákona důležitosti prvního řádu.
Sociální pojištění bylo programem všech vlád od převratu, všechny kombinace politické, které tu byly a se vystřídaly, měly v seznamu svých postulátů sociální pojištění. Jestliže nemohly již dřívější vlády, zvláště vláda Tusarova a Benešova, přijíti do Národního shromáždění s vládním návrhem o zavedení starobního a invalidního pojištění dělnického a jestliže to učinila teprve vláda Švehlova, sluší to vysvětliti potřebou odborných příprav a dalekosáhlých studií, které bylo třeba podniknouti za poměrů poválečných často velmi obtížných, odborníky, jichž nebylo u nás nazbyt.
Ta okolnost, že vláda Švehlova mohla přijíti a přišla do sněmovny s konkrétním návrhem a že jednání přivedla tak daleko, že příslušné výbory návrh propracovaly a že dnes plénum posl. sněmovny začíná o něm své porady, má také veliký význam v jiném směru, který třeba zdůrazniti. A tu navazuji na závěrečný passus řeči váženého pana kolegy referenta výboru soc.-politického, který se shoduje obsahem téměř s tím, co chci uvésti já, ačkoliv jsme spolu nikterak o této věci nejednali.
Dnešní den, vážená sněmovno, je skvělým dokladem o loyalitě všech pěti stran sdružených v této době ve vládní většině, které všechny navzájem si dodržují dané slovo a přistupují k řešení tohoto dalšího, nikoliv posledního, důležitého bodu programu své koaliční vlády. Tato loyalita jest jediným tmelem vládní majority, činí možnou spolupráci stran s programem tak často protichůdným a zajišťuje státu nejen samozřejmé nezbytnosti k pravidelnému chodu státního aparátu, nýbrž přináší občanstvu řadu blahodárných zákonů a opatření v této tak často hospodářsky velmi těžké době poválečné.
Tato vzájemná loyalita koalovaných stran jest jediným politickým pokladem, jedinou zárukou zdárného vývoje státu. (Výborně!) Třeba stav politického vzdělání a politické vyspělosti voličstva těchto stran někdy je toho příčinou, že jednání parlamentních zástupců a vůdců stran není tu či onde správně chápáno a podporováno, je přece s potěšením konstatovati, že jinak samozřejmá zásada: držení čestného slova a loyalita získává si více a více stoupenců. Další snahou každé strany musí býti tuto zásadu šířiti v kruhu svých voličů. Z loyality prýští další důvěra, vzájemná důvěra je pak žulovou základnou pro spolupráci v dalších důležitých plánech pro blaho státu. (Výborně!) Se starým Rakouskem pominula u nás v republice éra chytráctví a tak zvané mazanosti politické, éra úskočnosti a politického podvodu a nastala éra úmluv, jich loyálního dodržování, éra důvěry naprosto nezbytné k těžké lopotné spolupráci. (Výborně!)
Dovedou-li vůdcové stran, poslanci a žurnalistika přesvědčiti široké vrstvy o nezbytnosti těchto demokratických instrumentů politiky, o zavržitelnosti instrumentů politiky, jakými byly politický podvod, úskok, rvačky a kravaly ve sněmovně, pak nebudeme postrádati v politice prvků a činitelů, kterých jsme se tak rádi zřekli a kterými byli v Rakousku vliv generálů, hierarchie, šlechty a dynastie.
Jest jen dvojí možno: Buď půjdeme naznačenou cestou demokracie, vzájemné loyality a důvěry anebo se dostaneme na scestí, kterého pozdě pak bylo by litovati.
Já věřím, že půjdeme cestou prvou, a naším úkolem jest vésti lid tak, aby ten žulový základ vzájemné spolupráce, loyality, byl chápán v nejzastrčenější venkovské dědině, jako musí býti chápán ve městech, továrnách i v parlamentě. Vznáším apel na celou veřejnost při této příležitosti, abychom ve chvíli, kdy uskutečňujeme veliký požadavek sociálního pojištění, byli pamětlivi toho, že jen demokratická snášenlivost všech tříd občanstva a harmonická spolupráce zajistí nám stát. Sledujme to, co nás pojí, zesilujme pásky ty a vytvoříme silnou, vzornou republiku ve středu Evropy. (Výborně!)
Slavná sněmovno! Význam předlohy, o které začínáme jednati, je tak dalekosáhlý, že mohu zajisté tvrditi, se souhlasem vaším, že volené Národní shromáždění ještě neprojednávalo osnovu takové důležitosti. (Výborně!) V revolučním Národním shromáždění byla to snad pozemková reforma, dávka z majetku, zákony na obranu státu a ústava, ale v této sněmovně přistupujeme dnes po prvé k dílu tak dalekosáhlému, vytvořenému pro daleké a dlouhé věky. Obsah osnovy, slavná sněmovno, je dluhem, který jsme převzali z bývalého Rakouska. Je to dluh, který musí býti splacen pracujícím třídám, a to nejen občanům pracujícím za mzdu, nýbrž i občanům pracujícím jako samostatní, drobní a střední podnikatelé. Pan kol. dr. Winter jako referent výboru sociálně-politického vylíčil úplně a obsažně celou osnovu po stránce obsahové a v mnohém uvedl některá čísla, takže mně jaksi úlohu ulehčil a nebudu musiti v tomto směru svůj referát rozšiřovati. Já, jako referent rozpočtového výboru musím hlavně si všímati finanční stránky všech ustanovení navrhovaného zákona, všímati si i pramenů úhrady, zatížení státu a národního hospodářství, ale nesmím přehlížeti také nesmírný politický dosah celé předlohy; a také rozpočtový výbor po této stránce posuzoval tuto osnovu, poněvadž v prvé řadě jest rozpočtový výbor výborem politickým prvého řádu.
Mám jen jednu obavu, že budu přece nucen uváděti ve své zprávě celou řadu čísel, která činí zprávu poněkud jednotvárnou, ale není vyhnutí. Je to mou povinností, povinností referenta rozpočtového výboru pohlédnouti na osnovu se všech stran a nezatajovati žádných důsledků, které touto osnovou parlament a parlamentem občanstvo pro celá a celá pokolení na se béře. Kdybych zatajoval některé věci, byl by referát můj nesprávný, kusý a nebylo by možno míti správný názor o tom, co tato předloha finančně znamená.
Pan kol. dr. Winter již vylíčil, jak elaborát vznikl. Já již v rozpočtovém výboru řekl jsem k tomu skrovnou poznámku, že arrangement projednávání bylo do té míry vadné, že nebylo hned s počátku působeno k tomu, aby podvýbor, který projednával osnovu, byl doplněn také delegací z výboru rozpočtového, a řekl jsem, že třeba snad celá osnova byla by ve svých základech vypadla stejně, přece jen mnohé ustanovení bylo by vlivem rozpočtového výboru vypadlo jinak, než nyní v osnově jest, v době, kdy na celém projektu nedá se nic velkého měniti. Jako malý doklad dovoluji si uvésti případ úrazového pojištění. Toto pojištění nadále zůstává mimo správu Ústřední sociální pojišťovny. A tu je třeba přihlédnouti trochu k nynějšímu stavu úrazového pojištění, abychom nahlédli, v čem do budoucna je třeba změny. Úrazové pojištění dělnické zavedené zákonem z r. 1897 začalo působiti r. 1889 a působí až dodnes. Je velmi zajímavo uvésti některá čísla, jak vzrostlo úrazové pojištění dělnické u nás v Čechách a na Moravě. R. 1890 byl úrazový počet pojištěnců okrouhle 303 tisíce a podkladem vyměřování prémií byla mzda tohoto dělnictva částkou 163 mil. Před válkou r. 1913 bylo pojištěnců v Praze již 668.000 a mzda sloužící za podklad byla 633 mil K. Nyní se podívejme na dvě léta poválečná v republice. R. 1920 bylo pojištěnců 683.000 a mzda sloužící za výpočtový podklad prémií 3.981,000.000 Kč. R. 1921 bylo pojištěnců 720.000 a mzda podkladová 6.908,000.000 Kč.
Nyní přihlédněme k rozvoji pojistného a zaplaceného odškodného. R. 1890 činilo pojistné okrouhle 2 mil. K, odškodného bylo vyplaceno 105.000 K, r. 1913 před válkou pojistné činilo 13·7 mil. K a odškodného bylo vyplaceno 8·2 mil. K. Po válce r. 1920 pojistné u Úrazové pojišťovny pražské činilo 114·2 mil. K a vyplacené odškodné 17,318.000 K. R 1921 předepsalo se na příspěvcích pojistných 152·9 mil. K a na odškodném se vyplatilo pouze 23·2 mil. Kč. R. 1922 činily prémie 126 mil. Kč a na odškodném se vyplatilo 40·9 mil. Kč.
Co z toho vidíme u pražské Úrazovky, vážené shromáždění? Že r. 1921 správa této Úrazové pojišťovny stála okrouhle 12 mil. Kč, kdežto odškodného se vyplatilo 23 mil. a na příspěvcích se vybralo 153 mil. Kč, okrouhle tedy režie stála skoro 52% toho, co se vyplatilo na odškodném. R. 1922 režie pražské Úrazovky činila 13·7 mil. Kč, 30% toho, co se vyplatilo na odškodném. Na odškodném se vyplatilo 40 mil. Kč a na příspěvcích se vybralo 126 mil. Kč. Namítne se mi, že bylo třeba, aby hospodářství Úrazové pojišťovny hlavně pražské se restaurovalo po ranách, které mu dala válka. Ale uvidíme dále, že odškodné činí nepatrné množství toho, co se na příspěvcích v poválečné době vybírá, že režie je příliš vysoká.
Úrazová pojišťovna v Brně r. 1922 vybrala na pojistném 65·7 mil. Kč, na odškodném vyplatila 22·8 mil. Kč a režie stála 9·5 mil. Kč, tedy okrouhle 42% toho, co se vyplatilo na odškodném.
Dále třeba uvésti, že prémie u Úrazových pojišťoven v Praze, Brně a Bratislavě nejsou jednotné. V Praze do r. 1921 byly 10%, od r. 1921 8%, a od r. 1922 7%. V Brně do r. 1921 7·62% příspěvkové sazby, od 1. července 1922 7%.
Statistika z Bratislavi mi není známa. Jmění všech tří úrazových pojišťoven v Praze, v Brně a v Bratislavě k 1. lednu 1923 činilo r. 1923 asi 555,000.000 Kč. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Jaký je závěr z těch čísel mnou přednesených? Předně, že jsou příspěvky příliš vysoké, že režie je drahá a že je trojitá. To, soudím, mělo býti popudem, aby se hledělo úrazové pojištění sloučiti co do správy s Ústřední sociální pojišťovnou. Z důvodů, které byly označeny v důvodové zprávě, jako "politické a organisační", nebylo v osnově zákona k tomu přistoupeno a proto rozpočtový výbor, uvažuje o této věci, uznal za vhodné vysloviti svůj názor v resoluci, kterou navrhuje slavné sněmovně ku přijetí, aby úrazové pojištění dělnické bylo v celém státě unifikováno, a aby jeho správa byla přenesena z důvodů úsporných na Ústřední sociální pojišťovnu. Tolik bylo třeba říci o pojištění úrazovém.
Přistoupím nyní k číslům, která se týkají nemocenského pojištění. Nemocenské pojištění upravuje se osnovou na nové základně. Místo 15 mzdových tříd stanoví se pouze tříd 10 a zaměstnanci, vlastně pojištěnci rozdělují se podle mezd do těchto 10 skupin, takže v první je průměrná střední mzda denní 4, v druhé 8, v třetí 12, v čtvrté 16, v páté 20, v šesté 24, v sedmé 27, v osmé 30, v deváté 33, v desáté 36 Kč.
Jaký bude celkový roční příspěvek nemocenského pojištění za jednu osobu průměrně? Pojištění to v obnosu 5% mzdy bude činiti v první třídě 50·40, v druhé 100·80, v třetí 151·20, v čtvrté 211·20 Kč. To jsou první čtyři třídy, percentuelně nejvíce obsazené pojištěnci. Další třídy jsou méně obsazeny a poslední má roční pojistné za osobu průměrně 518·40 Kč.
Přihlédněme k tomu, jak původní důvodová zpráva rozdělovala pojištěnce pro nemocenské pojištění v zemědělství a v průmyslu. Počítalo se: Počet pojištěnců v zemědělství je 851.100, v průmyslu 1,742.800 pojištěnců. Celkový roční příspěvek v zemědělství podle těchto výpočtů by byl činil okrouhle 194,330.000, v průmyslu 518,000.000, úhrnem 712,430.000. Roční předpis na příspěvcích byl však přepočítán nyní na základě nových dat, na základě snížení mezd a přezkoumán k 1. lednu 1924. Z tohoto nového výpočtu vysvítá, že by částka pojištění nemocenského obnášela podle osnovy 553,431.000 Kč ročně, při čemž na prvé tři třídy připadá 52 3/4 % všech pojištěnců s pojistným 136,396.500 Kč ročně. Z uvedených čísel vysvítá, jak vážené shromáždění ráčilo samo nahlédnouti, že podle osnovy bude nemocenské pojištění pro příště levnější, a to, okrouhle proti dnešku asi o 225,000.000 Kč.
Podle seskupení pojištěnců k 1. lednu 1924 soudí se, že bude toto nemocenské pojištění lacinější asi o 192 milionů; potom bude lacinější o 18 milionů následkem zmenšení nákladů na pojistné osob přes 60 let starých a o 15 milionů zmenšením nákladů na pojištění osob, podléhajících pojištění nemocenskému, ale ne starobnímu. Tedy úhrnem dojdeme k číslu 225 milionů, o které se má nemocenské pojištění zlevniti.
Je zajímavo uvésti na vědomost slavné sněmovně a hlavně pro informaci veřejnosti čísla, v jakém stavu nalézá se dnes v republice nemocenské pojištění. Roku 1922, ku kterému byla vydána poslední statistika, působilo v republice 435 nemocenských pokladen a v těch bylo pojištěno 2,136.547 členů. Zajímavo je, že mezi těmi bylo dobrovolně pojištěno, tedy ne nuceně, 127.259 osob. Finanční efekt hospodaření nemocenských pokladen je tento: Celkové příjmy roku 1922 byly okrouhle 846 milionů a vydání okrouhle 826 milionů, takže přebytek činil 20 milionů. Příspěvků bylo úhrnem 810 milionů, z čehož polovičku mají platiti zaměstnavatelé a polovičku zaměstnanci, takže příspěvky činily 95·5% všech příjmů anebo 98·1% všech vydání.
Pojistné dávky činily roku 1922 okrouhle 711 milionů, to jest 86% všech vydání, anebo 88% všech příspěvků. Vzniklými přebytky příjmů nad vydáním 20 milionů byly dotovány různé fondy.
Léčebná péče činila v tom roce, celkově vzato, 28% celkového vydání a 28·7% úhrnných příspěvků. Peněžité dávky, které pojištěnci dostali, činily celkem okrouhle 58% vydání, anebo 59% příspěvků. Na jednoho člena připadalo průměrně na léčebné péči, celkově vzato, 109 Kč a na peněžité dávky, celkově vzato, 223 Kč. Na rodinných příspěvcích, tedy rodinným příslušníkům, připadalo na jednoho člena 31 Kč.
Čisté jmění všech pokladen v republice roku 1922 činí okrouhle 285 milionů a kromě toho specielní fondy mají 30 milionů jmění.
Zajímavá je statistika úřednictva nemocenských pokladen, ze které vysvítá, že roku 1922 bylo úředníků 2880 s celkovým ročním platem 57,640.000 Kč. (Výkřiky posl. Hlinky. Místopředseda dr. inž. Botto zvoní.) Připadalo pak na jednoho zaměstnance pokladny průměrně ročních požitků 19.959. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi působilo 29 pokladen a ty měly příjmů roku 1922 okrouhle 99 milionů a vydání 96 milionů, takže přebytek činil něco přes 3 miliony.
To je statistika přítomného pojištění nemocenského podle zákona dosud platného, kteréžto pojištění má býti osnovou nám předloženou nyní zlevněno.