Pokud se týká dalšího návrhu, totiž návrhu pp. posl. Tauba a soudr. k §u 3, záleží návrh v tom, že pensionovaní státní zaměstnanci mají býti postaveni, pokud se týká posuzování jejich bydliště, na roveň aktivním státním zaměstnancům. I zde je možno chápati intenci, která je podkladem a motivem tohoto návrhu, ale na druhé straně nutno zdůrazniti, že při takovémto příležitostném zákonu, který nejedná o poskytování a likvidování drahotního příspěvku státním zaměstnancům v pensi, kteří žijí zrovna mimo území našeho státu, nebylo docela dobře možno jen této kategorii občanů poskytnouti nějakého nadpráví, poněvadž by to bylo opravdu nadpráví vůči ostatním občanům, kteří bydlí v cizině. Zde kategorie občanů, státních zaměstnanců v pensi se nalézajících, měla by zvláštní postavení oproti ostatním, ačkoli nelze říci, že by u nich byl nějaký důvod k tomu. Dovoluji si upozorniti, že úředníci důchodkové kontroly nebo pohraniční stráže, úředníci naší legace, kteří jako činní úředníci jsou pro svůj úřad činni na území cizích států, musejí býti posuzováni, jako by bydliště měli na území našem, ale ani z daleka toho nelze říci o státních zaměstnancích, kteří jsou už v pensi. Z toho důvodu nelze ani tento pozměňovací návrh doporučiti ke schválení.
Další pozměňovací návrh, totiž návrh pp. posl.: Křepka, Böhra, dr. Kafky, Stenzla a druhů, navrhuje, aby další kriterium nároku na poskytnutí odškodňovacích dluhopisů byla uvedena také ještě v souvislost výše zdanitelného příjmu v r. 1923. Tento návrh by z kořene vyvrátil základní hledisko zákona o IV. státní půjčce i této novely, poněvadž by vůbec opustil hraničnou mez, která nezáležela ve výši příjmové, nýbrž stanovena byla na 25.000 Kč jmění bez ohledu na výši příjmů toho kterého roku. Tedy po této stránce, poněvadž jde o změnu zásadního nazírání na celou věc, není možno také tento pozměňovací návrh doporučiti ke schválení.
V tomto návrhu uvádí se dále: "Nárok na přiznání této hranice dlužno přihlásiti. Rozhoduje o tom berní úřad I. stolice. Proti tomuto rozhodnutí jest přípustné odvolání k zemskému finančnímu úřadu do 30 dnů." Nehledě k úplnému zvrácení původně platných zásad znamenalo by to také velmi podstatné a daleko jdoucí zatížení administrativy, které musí býti označeno jako nežádoucí a tedy jako nedoporučitelné.
Další návrh k §u 4 navrhuje, aby hranice jmění 25.000 K byla podstatně zvýšena na číslici vyšší, 50.000, jiný podobný návrh žádá ještě více, dokonce 100.000 K. Vážení pánové! Po této stránce nutno ohledně všech těchto návrhů materielně stejných učiniti prohlášení, že zde zase není dobře možno v pozdější době zaváděti jinou hranici rozhodnou, poněvadž by to mělo nezbytně za následek důsledky, o kterých jsem se zmínil již při návrzích prvních.
Jeden návrh, totiž první eventuelní návrh posl. Křepka, Böhra, dr. Kafky, Stenzla a druhů, je ještě také potud zajímavý, že chce, aby rozhodným dnem pro přiznání této výhody nebyl 1. březen 1919, nýbrž 1. leden 1924. Jako při jiných návrzích, tak i zde je možno míti jasné pochopení a uznání pro snahu, která se jeví v tomto návrhu. Ale jakmile bychom opustili pevnou základnu, totiž pro každého objektivně zřetelnou, jasnou a pochopitelnou základnu stavu jmění k 1. březnu 1919, která je směrodatnou pro naši dávku z majetku a z přírůstku na majetku, a jakmile bychom z jakýchkoliv ohledů chtěli zaváděti některý termín jiný, je jasno, že je otevřeno pole libovolnému stanovení termínu. Je možno žádati, aby takovým rozhodujícím dnem byl den, kdy se předloží válečné půjčky, aby byly zaměněny za odškodňovací papíry československé, ale je také možno stanoviti, jak zní návrh, 1. leden 1924. Avšak stejným právem kdokoli jiný může navrhnouti 27. červen 1923, poněvadž zde není objektivního měřítka a vždy to zůstává ke konkrétnímu uvážení, který termín by se tu libovolně vyvolil, a při každém termínu je dána možnost - a jistě se to ve skutečnosti naskytne - že celé řadě zúčastněných lidí tento termín vyhovovati nebude. Také výboru rozpočtovému bylo zřejmo, že budou moci činiti nárok na poskytnutí odškodňovacích dluhopisů lidé, kteří jsou dnes velmi zámožní, ačkoli k 1. březnu 1919 byli nezámožní a neměli ani 25.000 K jmění. Je však také zcela jasno, že tenkráte mohli býti lidé velmi zámožní, a nároku toho dnes nemají, ačkoli je dobře možno, že dnešní jejich hospodářská situace je taková, že by - se stanoviska jaksi sociální péče, nikoli se stanoviska právního - těm lidem nějakým způsobem mělo býti pomoženo. Ale takovým způsobem bychom mohli hledati celou řadu takových termínů a z toho je zřejmo, že různým bolestem skutečného života hospodářského nemůže tento zákon právě proto, že je to jen zákon, v tomto směru odpomoci.
Další návrh pp. posl. Patzela a soudr. doporučuje zvýšení z 25.000 na 100.000. Jak jsem se již zmínil, je to změna podstatná a příliš dalekosáhlá, a z toho důvodu není návrh ten dosti dobře přijatelný.
Návrhy, které jsou chronologicky seřazeny, jsou věcně v celé řadě úplně stejné. Návrhy dotýkají se také oceňování válečných půjček. Vážení pánové! Jest ještě v živé paměti, že zákon o IV. státní půjčce - a před tím již zákon o dávce z majetku a přírůstku na majetku - stanovily, že nominale válečných půjček bude se k těmto berním účelům počítati 40% jmenovité hodnoty. Zde zase naskýtá se celá řada obtížných případů, kdy zejména vzhledem k dnešním nízkým kursům náhradní papíry, které byly poskytnuty při upisování IV. státní půjčky, jsou podstatně nižší, nežli by to odpovídalo, propočítá-li se kurs 40% nominale válečných půjček. Ale je nezbytno uvážiti, že již celá řada případů vyměřovacích byla provedena, kde právě tyto válečné půjčky byly oceněny 40%, a že nyní, kdyby se to změnilo na číslici podstatně nižší, znamenalo by to celou řadu změn ukládacích případů. Je to nesporně zatížení administrativy.
Ale přece jen vzhledem k tomu, že v celé řadě konkrétních případů, i tam, kde půjčky byly konvertovány na IV. státní půjčku, i tam, kde k této konversi nedošlo, kde úpis se bude musiti prováděti, i tam kde se žádá za poskytnutí odškodňovacích dluhopisů - znamenalo by to podstatnou tvrdost, poněvadž imaginární hodnota stala by se složkou pro vyměření dávky z majetku a dávka musila by se platiti z něčeho, co vlastně neexistuje, doporučuje se, aby byl dán souhlas k návrhům pp. posl. Křepka, Böhra, dr. Kafky, Stenzla a soudr., pp. posl. Patzela a soudr. a pp. posl. Tauba a soudr., kteréžto návrhy jsou materielně úplně shodné a navrhují, aby válečné půjčky pro vyšetření nároku na odškodnění, který závisí na tom, jestli někdo měl 25.000 Kč jmění čili nic, započítaly se pouze 30% a ne 40% jmenovité hodnoty. K tomuto pozměňovacímu návrhu jmenovaných pánů poslanců referent se přizpůsobuje proto, že, jakkoliv to znamená určité zatížení administrativy, z důvodů vyšší spravedlnosti je to nutno, a také proto, že je to věc, která může býti k prospěchu nejen novým upisovatelům a těm, kdo žádají odškodňovací dluhopisy, nýbrž i těm, kdo až dosud zúčastnili se upisování na IV. státní půjčku.
Nyní máme zde ještě další pozměňovací návrh (posl. Tauba a soudr.), který doporučuje, aby citace § 43 zákona o dávce z majetku a přírůstku na majetku byla ještě doplněna slovy: "sdružení osob a podstaty majetkové, které slouží obecně prospěšným účelům". Intence, která vedla pana navrhovatele, je také při tomto návrhu zřetelná a všeho uznání hodná. Ale nesmí se zapomínati, že by to jaksi neodpovídalo právním zvyklostem dosavadním, kdybychom citovali určité ustanovení dřívější, které má určitou svou náplň, a k této citaci chtěli připojiti další vysvětlivky. Ostatně je jisto, že i při těch osobách, které jsou uvedeny v § 43 citovaného zákona, jde také mezi jiným o sdružení osob a o majetkové podstaty, které slouží obecně prospěšným účelům. Tedy bez porušení zájmů, které tímto doplňovacím návrhem byly sledovány, je docela dobře možno omeziti se na pouhou dosavadní citaci bez oněch žádaných doplňků. Další návrh uvádí v souvislost držbu majetkovou na válečných půjčkách a velikost jmění, které dotčená osoba vůbec měla. Navrhuje se, aby ta hranice z 25.000 Kč byla zvýšena na 50.000 Kč a aby bylo možno přihlásiti k odškodnění i válečné půjčky do výše nominále 50.000 K. Stran tohoto návrhu již byla podána zpráva, že vzhledem k podstatnému zvýšení není možno k němu se připojiti právě pro dalekosáhlost jeho na poli hospodářském, a pro značné zatížení státní pokladny, které by nebylo dosti možno tímto způsobem odůvodniti.
Jiný podobný návrh žádá zvýšení dokonce na 150.000 K. Také zde nelze dobře vyhověti. Jiný návrh žádá, aby ne 100.000 K nominale válečné půjčky, nýbrž dokonce 200.000 K válečných půjček mohlo býti přihlášena k záměně.
Dovolil bych si zde upozorniti, proč vlastně toto omezení bylo do zákona pojato. Je nesporno a dnes každému zřejmo, že při tehdejších poměrech - a nebylo to jen na české straně, nýbrž i na straně našich nynějších německých spoluobčanů - že drobný člověk byl ať hospodářskými neb politickými poměry donucován k upisování válečných půjček. Již mnohokráte v debatě byla o tom učiněna zmínka, že občané byli donucováni k upisování z toho důvodu, aby získali aspoň krátkou dovolenou ve své trapné službě, v dlouhotrvajícím pobytu na frontách a že podobným způsobem činěn byl nátlak i na občany, kteří zůstali doma, aby upisovali válečné půjčky za cenu, aby nemusili předčasně nastoupiti svou vojenskou službu.
Nesporno však je, že tyto motivy nemohly býti rozhodnými u osobností, které dnes vykazují sumy válečných půjček mnohem větší. Jestliže někdo lombardem, který šel do statisíců, upisoval potom značně vysoké položky válečných půjček, snad milionové nebo dokonce několikamilionové, tedy tu přece jen presumpce svědčí tomu, že těch všeobecných motivů zde nebylo, nýbrž že tu byly motivy jiné, které dnes nemáme zrovna zájem zvláště zkoumati, a nemělo by to tak pražádného smyslu. Jsou však svědectvím toho, že zde nějaké zvláštní ochrany se stanoviska sociálního není potřebí. Tedy zde již má býti dána možnost, aby se upisovalo jiným způsobem, aby se válečné půjčky zužitkovaly po případě konversí na IV. státní půjčku, ač je nesporno, že při dnešní drahotě peněz to bude podstatně ztíženo. Ale přesto musí zůstati zachováno toto hledisko, které je směrodatné a které nemůže připustiti, aby snad milionové položky válečných půjček, zatížených do 75% lombardním dluhem, jen tak beze všeho byly přihlašovány a zaměňovány za odškodňovací dluhopisy, poněvadž zde skutečně není 25.000 Kč jmění.
Přesto však nutno vzíti v úvahu návrh pp. posl. Křepka, Böhra, dr. Kafky, Stenzla a druhů, jakož i oddělený sice, ale věcně úplně shodný návrh pp. posl. Patzela a soudr. a pp. posl. Tauba a soudr., kteří navrhují, aby tato hranice limitující možnost přihlášení příslušných válečných půjček za československé odškodňovací papíry byla zvýšena na 125.000 K. Dovoluji si upozorňovati, že známá novela ke IV. státní půjčce, t. zv. novela "Beneš" z r. 1922, stanovila tuto hranici na 70.000 K. Nyní vládní osnova doporučila 100.000, rovněž tak výbor rozpočtový. Vzhledem k tomu, že jmenovaní páni poslanci navrhují 125.000, že tedy navrhují mírné zvýšení této hranice, kdy ještě zmíněné mnou motivy sociální dají se docela dobře hájiti, připojuje se referent také k tomuto pozměňovacímu návrhu jmenovaných pánů poslanců. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Další návrh pp. posl. Patzela a soudr., který doporučuje, aby při právnických osobách byly zvýšeny tyto obnosy na 250.000 K, nelze dobře doporučiti. Je sice všeobecně známo, jaký nátlak byl konán na různé právnické osoby, na obce, správy nadační a fondy, aby také upisovaly, ale je dobře známa řada případů, že nadační správy zbavily se svých dobrých papírů, případně jmění reálního a že všeliké svoje jmění tehdejší upsaly na válečné půjčky. Je známo, jaký nátlak byl vykonáván na obce, aby ony svoje specielní chudinské fondy upisovaly na válečné půjčky. Ale přes to všechno není možno zavésti zde nějaké diferencování mezi osobami právnickými a mezi osobami fysickými. Je nutno uvážiti, že přece za všech okolností nebylo nutno upsati všechno. Jestliže někdo byl nucen upsati obnos až 100.000 K, a jak nyní, možná bude sněmovnou schváleno, 125.000 K, pak přece jenom tento nátlak dále již jíti nemohl a tedy nebylo potřebí upisovati více. A uvážíme-li, že při těchto osobách právnických každý fond, pokud je samostatnou právnickou osobou, je počítán za samostatnou položku, že každý může přihlásiti 125.000 K a uvážíme-li, že tyto právnické osoby nejsou omezeny tím, že by musily míti jmění jen do 25.000 Kč, nýbrž u nich tato mez, pokud se týká výše jejich jmění, není směrodatna, pak je viděti, že přece jen ve velké řadě případů a snad ve většině těchto případů je skutečné potřebě hospodářského života plně vyhověno normami dosavadními. Proto návrh pozměňovací, který by si přál plných 250.000 K, nelze doporučiti.
Jiné návrhy k tomuto paragrafu podané jsou podstatně stejného myšlenkového základu. Dále je zde návrh, který je podán pp. posl. Taubem a soudr., aby se respektoval stav rodiny příslušného držitele válečných půjček v tom způsobu, aby za další příslušníky členů rodiny byly také počítány větší obnosy. Je to zásada, která plného uznání a plného praktického provedení doznává v zákoně o přímých daních osobních a která je také prováděna určitým způsobem, pokud se týká odpisů nebo zmírnění sazeb dávky z majetku. Ale zde v tomto zákoně od samého počátku ke stavu rodiny se nikdy nepřihlíželo. Není tedy možno bez zvrácení základního principu přistoupiti na tento návrh, který jinak se stanoviska sociálního docela dobře možno chápati a míti všecko uznání pro základní jeho myšlenku.
Znamenalo by to, že by celá řada lidí, kteří si dříve vypočítali, počítajíce všechno rodinné jmění dohromady, že mají přes 25 tisíc Kč a že jediná cesta ke zhodnocení válečných půjček je zkonvertování na IV. státní půjčku, nyní při větším počtu členů mohla činiti nárok na záměnu bez úpisu na IV. státní půjčku. Právě proto, že není možno tímto způsobem zavésti určitou nejistotu pro dosavadní upisovatele, nelze tohoto návrhu doporučiti.
K §u 6 jmenovaní páni poslanci - zase ne dohromady, nýbrž jednotlivě - podali souhlasné návrhy, aby analogicky jako v §u 5, tento limit 100.000 K byl zvýšen na 125.000 K. Poněvadž běží o důsledné provedení zásady, která referentem byla doporučena při §u 5, nelze z logických důvodů činiti námitek, aby ta věc byla provedena ve smyslu učiněného návrhu též v §u 6.
Máme zde další návrh při §u 7, kde pp. posl. Taub a soudr. navrhují, aby směrodatný den 28. října 1918 byl nahrazen dnem 26. února 1919. Snad by mohla vzniknouti otázka, jakým způsobem páni navrhovatelé k tomuto termínu 26. února 1919 dospěli. Je to termín rozluky valutové mezi Československou republikou a ostatními státy bývalé říše Rakousko-uherské. Je nesporno, že až do této chvíle valuta československá sdílela osud valut ostatních součástí bývalé Rakousko-uherské říše, ale nelze doporučiti, aby tento den byl vzat za směrodatný, a to z důvodů, které byly již dříve uvedeny, vzhledem k tomu, že od počátku při dávce z majetku a při zákonu o IV. státní půjčce žádali jsme průkaz zdejšího občanství od 28. října 1918 a že zákon žádal držbu válečných půjček od 28. října 1918 a že právě v té době od převratu až do rozluky valutové se vyskytla celá řada někdy přímo velkých spekulací při válečných půjčkách, které dnes s hlediska sociálního zřetele nezasluhují. Spekulanti očekávali, že skoupením velmi značných položek právě u drobných držitelů válečných půjček budou si moci očekávaným honorováním válečných půjček ve státě československém polepšiti. To jsou držitelé a spekulanti, kteří jistě žádného ohledu od veškerenstva tohoto státu nezaslouží. Nehledě k těmto motivům nutno zdůrazniti, že by to znamenalo úplné převrácení dosavadního postupu, kdyby místo toho termínu v tolika směrech rozhodného, 28. října 1918, měl býti přijat termín 26. února 1919.
Další návrh týchž pánů poslanců k §u 8 doporučuje, aby příslušné odškodňovací dluhopisy byly vydány i tenkráte, když převod válečných půjček nedál se jenom mezi československými občany, jak to žádá osnova vládní a jak to doporučuje také návrh rozpočtového výboru, nýbrž aby zde bylo doporučeno zmírnění v tom smyslu, že by požadavek státní příslušnosti československé pro tento postup byl vůbec odstraněn. V dalším eventuelním návrhu se žádá, aby stačilo, jestliže jedna ze zúčastněných osob je československým státním příslušníkem. Zde zase, jakkoliv dovedeme chápati intenci toho návrhu a uznati, že v celé řadě případů, zejména v pohraničí, může se státi praktickým, že převody tyto byly provedeny mezi osobami, z nichž jedna je příslušníkem československého státu a druhá není, nemůže dnes býti nárok tento uplatňován a není možno ani tento pozměňovací návrh doporučiti. Dovoluji si upozorniti i na moment, že od původního řešení otázky válečných půjček se stanoviska československého státu prováděného s hlediska teritoriálního, musilo touto novelou býti upuštěno, poněvadž reparační komise neřešila zcela určitým způsobem honorování válečných půjček, nýbrž prohlásila za zásadu, že jednotlivé nástupnické státy otázku tuto musí si vyřešiti se svými státními příslušníky. Tedy po této stránce nastává také závaznost i našeho státu, aby respektoval příslušné usnesení a aby otázku tu vyřešil vůči svým státním příslušníkům.
Další návrh, totiž doplňovací návrh k §u 12, podaný týmiž pány poslanci, žádá, aby válečné půjčky mohly býti složeny k výměně za odškodňovací dluhopisy do 31. prosince 1925. Text osnovy zákonné sám navrhuje, aby to bylo ponecháno nařízení, do které doby musí tato směna býti provedena. Možná, že to bude delší termín, ale jistě není docela dobře možno, aby v zákoně samém byla tak dlouhá lhůta dávána, nehledě ani k tomu, že není věcně potřebí poskytovati tak dlouhé lhůty.
K rozhodnutí, chce-li někdo své válečné půjčky zhodnotiti úpisem na IV. státní půjčku, či toho nechati a spokojiti se s náhradními dluhopisy, není potřeba tak dlouhé lhůty, jaká se navrhuje.
Další návrh. K §u 13 - k němuž je vůbec učiněno mnoho návrhů - podán byl pozměňovací návrh posl. inž. Kalliny a soudr., aby procento zúročení těchto papírů ze 3% bylo zvýšeno na 4% a aby kuponová služba, tedy placení úroků z těchto papírů nezačala od roku 1925, nýbrž od 1. ledna 1921. Intence tohoto návrhu také jsou velmi zřetelné a pochopitelné, ale na druhé straně se nesmí zapomínati, že bylo-li hlásáno jako zásada, že nikomu v budoucnosti nebude děláno žádné nadpráví a nebude dána lepší výhoda, než těm, kdo uposlechli první výzvy dané zákonem o IV. státní půjčce, není vůbec možno, aby byla dávána 4% těm, kdož nově upíší nebo kdož dostanou náhradní papíry, když dosavadním upisovatelům byly dávány renty 3 1/2 %. S tohoto hlediska je návrh ten nepřijatelný.
Že se také žádalo, aby úroky byly placeny od roku 1921, je také věc dosti pochopitelná, ale na druhé straně nesmíme zapomínati, že by ze značných položek, o které tu půjde, měly býti placeny po dobu 4 let obnosy úrokové, které by jistě zatížily státní rozpočet za tento rok i léta budoucí. A poněvadž není zase docela dobře možno z tohoto titulu ukládati tak dalekosáhlé zatížení státním poplatníkům, nelze doporučiti ani tohoto pozměňovacího návrhu.
Pokud se týká dalšího návrhu týchž pp. poslanců, aby papíry tyto byly osvobozeny od daně důchodové, dovoluji si upozorňovati, že tento návrh je obsažen v jiné souvislosti v návrhu jiného pana poslance, jak systematicky tento návrh do §u 13 náleží a bude možno při příslušném návrhu a zprávě o něm prohlásiti stanovisko referentovo k němu.
Pokud se týče návrhu pp. posl. Tauba a soudr., že má býti 4%ní zúročení a že ty papíry mají býti slosovatelné v době 40 let, nutno zase upozorniti, že by to bylo příliš značným nadprávím proti dosavadním upisovatelům, kteří dostávali neslosovatelnou rentu, neboť, dávali-li by se takovýto 4%ní a zúročitelný papír, znamenalo by to značné zlepšení.
Jiný návrh, totiž eventuální návrh týchž poslanců, který se spokojuje s papírem 3 1/2 %ním a navrhuje slosování v 60 letech, jest podobných intencí a rovněž nelze jej doporučiti.
Jiný návrh (pozměňovací návrh pp. posl. Patzela a soudr.) doporučuje, by číslice 3% byla změněna na 3 1/2 % a spojuje s tím návrh, aby neslosovatelná renta byla zaměněna za papíry slosovatelné. Tedy v tomto spojení byly by to papíry vyššího zúročení a slosovatelné. Návrhu toho z důvodů uvedených ovšem rovněž doporučiti nelze.
Za to však možno doporučiti jiný, modifikovaný návrh. Jsou to tři návrhy, odděleně sice podané, které však věcně úplně souhlasí, totiž eventuální návrh pp. posl. Křepka, Böhra, dr. Kafky, Stenzla a soudr., eventuální návrh pp. posl. Patzela a soudr. a druhý eventuální návrh pp. posl. Tauba a soudr., kteří navrhují proti vládní osnově a proti doporučení rozpočtového výboru, aby papíry, které jsou dány podle §u 13, byly sice zúročeny 3%, jak to osnova navrhuje, ale aby byly slosovatelné - ne sice hned, nýbrž teprve po době 10 roků, totiž od 1. dubna 1935 po dobu 90 let, ale přece jen, aby to byly papíry slosovatelné.
Dále pánové navrhují, aby tyto papíry byly osvobozeny ohledně svých úroků od daně rentové, tedy doporučují něco, co při jiných kuponech státních papírů jest již věcí docela běžnou. Mimo to doporučují, vzhledem k tomu, že by tu nastala určitá divergence mezi osobami, které, nejsouce nyní nuceni upsati, dostanou papír slosovatelný, a osobami, které také by nebyly musily upsati, poněvadž měly 25.000 Kč jmění, ale poslechly výzvy a upsaly a dostaly papír 3 1/2 %ní, ale neslosovatelný, aby tato jistá nerovnost, která by zde mohla vzniknouti, byla vyrovnána tím, že dosavadním upisovatelům, kteří, majíce jmění menší než 25.000 Kč, nemusili tak činiti, vyhrazuje se právo, aby do určité doby se přihlásili a svou 3 1/2 %ní neslosovatelnou rentu dali si vyměniti za 3%ní papír slosovatelný.
Tedy podle návrhu jmenovaných pánů poslanců doznává § 13 podstatné změny. Ale možno se k návrhu jejich vyjádřiti positivně a doporučiti jej se stanoviska referentova, a to z důvodu, že zde musí býti směrodatné vyšší hledisko a musí se doporučovati, abychom nyní, kdy poznenáhlu se blížíme konsolidování svých poměrů, snažili se omezovati počet neslosovatelných rent, abychom nyní i v budoucnosti do svého státního rozpočtu, třeba po dlouhou dobu, ale přece jen každého roku vkládali určitou částku předem k tomu určenou, by umořovala státní dluh. Jistě by byla nesprávnou hospodářská a finanční politika, která by nepřihlížela k nezbytnosti umořování státního dluhu, který by dále narůstal do nekonečna, kdyby se dalo narůstati státním rentám. Bylo by to závadné nejen se stanoviska finančně-hospodářské politiky - poněvadž čím dále tím méně je možno státní papíry umístiti, poněvadž jich narůstá velké množství - nýbrž je zde také velmi závadné hledisko sociální, které musíme perhoreskovati z důvodu, poněvadž renty státem placené umožňují, aby určitá vrstva obyvatelstva bez pracovního výkonu byla živa jen z těchto rent na účet veškerenstva. A proto z tohoto hlediska sociálně závadného není možno, by takové narůstání státních rent bylo ještě podporováno, a to proto, poněvadž to neznamená na dohlednou dobu podstatné zatížení státního rozpočtu a státní pokladny, ale znamená to pozvolné umořování papírů, které by do nedohledné doby jako neumořitelná renta zůstaly zatížením státní pokladny.
Doporučuji tedy, aby § 13 byl schválen plenem sněmovny v pozměněném znění, totiž s obměnami, jak jsem na ně upozornil a jak jmenovanými pány poslanci byly předneseny.
Pokud se týká §u 14, mám zde pozměňovací návrh týchž pp. poslanců, kteří doporučují, aby lhůta jednoroční, která se tam dává pro jakési respirium lombardního dlužníka, prodloužena byla na dobu dvou let. Důvody, které se zde uvádějí a které je možno docela dobře respektovati, jsou, že v době nynější jest opravdu velmi těžko opatřiti si příslušné hotovosti, že má se tudíž poskytnouti delší respirium, ve kterém snad bude možno snáze hotovost si opatřiti. Proti tomu nelze nic namítati a možno i se stanoviska referentova tento návrh plně doporučiti.
Další pozměňovací návrhy, které také možno respektovati s hlediska sociální spravedlnosti, jsou eventuální pozměňovací návrhy, které - zase odděleně, ale věcně shodně - podali pp. posl. Křepek, Böhr, dr. Kafka, Stenzl a soudr. a pp. posl. Taub a soudr. k §§ 15 a 16, aby totiž lombardním dlužníkům, kteří nemají většího právoplatně zdaněného příjmu na berní rok 1923 než 30.000 Kč a nemají větší držby válečných půjček než za 20.000 Kč, bylo umožněno odevzdáním náhradních dluhopisů zástavnímu věřiteli liberovati se vůbec od příslušného dluhu, kdežto podle osnovy výborové bylo to možno jen tehdy, nemá-li lombardní dlužník válečných půjček více než 10.000 K jmenovité hodnoty a nepřevyšuje-li jeho na berní rok 1923 právoplatně zdaněný příjem 15.000 Kč. Jest zde tedy hranice o 50% zvýšena. Jest to návrh, který se stanoviska sociálního se snaží pomoci hlavně drobnějšímu člověku, možno jej tudíž schváliti a i se stanoviska referentova plně doporučiti.
Některé návrhy další, které po této stránce žádaly ještě více, není možno doporučiti vzhledem k tomu, že by to muselo znamenati podstatnou změnu příslušných zásad, v celé řadě praktických případů již dříve provedených.
Vzhledem k návrhu, který byl podán jmenovanými pány k § 13 a v němž vytvořena nová kategorie cenných papírů, která v dřívější osnově vůbec uvedena nebyla, že totiž papíry budou slosovatelné místo dřívějších neslosovatelných, třeba důsledně škrtnouti § 18, poněvadž ten rozváděl případ, kde by z určitých důvodů zřetele hodných vyhrazovalo se finanční správě poskytnouti držitelům neslosovatelných papírů papíry slosovatelné. Bude-li plénem sněmovny schválen návrh, který učinili jmenovaní páni poslanci a ke kterému já se stanoviska zpravodaje se připojuji, bude důsledkem tohoto škrtnutí §u 18 a ovšem také přečíslování paragrafů následujících, 19 až 33 na §§ 18 až 32 a nezbytná bude změna citace v dosavadním §u 24 - totiž § 23 místo §u 22 - a v dosavadním §u 28, odst. 3 místo nynějšího §u 29 citace §u 28. Tedy také tyto návrhy jmenovaných pánů poslanců jsou prostě důsledkem dřívějších návrhů a možno je doporučiti ke schválení.
Pozměňovací návrhy pp. posl. inž. Kalliny a soudr. k §u 20 a pp. posl. Tauba a soudr. k §u 21 osnovy týkají se toho, aby v některých případech, kdy vyhrazuje zákonná osnova výborová ministerstvu financí možnost poskytovati peněžním ústavům určité výhody, nebylo toto rozhodování dáváno do rukou státní správy, nýbrž aby z toho byl učiněn právní nárok. Dovoluji si upozorňovati, že celý soubor osmi zákonných osnov, který byl předložen a rozpočtovým výborem projednán, směřuje k tomu, aby různým ústavům bylo poskytnuto nadlehčení. Je zde dán nejlepší důkaz dobré vůle příslušným činitelům pomoci. Není potřebí, aby zde byl právní nárok, poněvadž by se mohlo státi, že by případně celé řadě podniků a ústavů takové hospodářské pomoci nebylo potřebí a tedy by poskytnutí této výhody znamenalo zbytečné zatížení státní pokladny.
Mám zde dále doplňovací návrhy pp. posl. Křepka, Böhra, dr. Kafky, Stenzla a druhů, pp. posl. Patzela a druhů a pp. posl. Tauba a druhů - podané sice odděleně, ale věcně úplně souhlasné - navrhující k §u 26 osnovy změnu, pokud se týče konečné lhůty pro upisování státní půjčky. Toto upisování má býti podle textu zákona skončeno do konce letošního roku, ale s výhradou, že ministerstvo financí má býti zmocněno, aby v určitých případech zřetele hodných poskytlo další prodloužení. Stran osob právních, které toho zvláště potřebují, dává se ministerstvu financí neomezená možnost, kdežto ohledně stran fysických se dává možnost prodloužiti termín přes poslední prosinec letošního roku s omezením, že prodloužená lhůta nemůže přesáhnouti 30. červen 1925. Tento návrh jmenovaných pánů poslanců vychází z přesvědčení, že vzhledem k dnešním poměrům na peněžním trhu není dobře možno všechny prostředky potřebné ke konversi státních půjček opatřiti do konce tohoto roku, že spíše to bude umožněno v prvním semestru příštího roku, kdy se očekává, že bude možno snadněji a za lepších podmínek opatřiti potřebné prostředky, a z toho důvodu připojuje se referent k tomuto návrhu pánů poslanců.
Mám ještě další návrhy jmenovaných pánů k §u 27 osnovy, kde navrhují, aby hranice držby válečných půjček byla zvýšena ze 125.000 na 150.000. Bude-li schválen sněmovnou jejich základní návrh při §§ 5 a 6, že se má uznati držba do 125.000 K, pak důsledné provedení tohoto návrhu též v §u 27 znamená zvýšení této číslice na 150.000. Poněvadž jde o důsledné provedení téže myšlenky, není námitky ani se stanoviska referentova, aby návrh tento byl schválen.
Jestliže zase jmenovaní pánové věcně úplně shodným návrhem doporučují, aby v dalším §u 28 bylo oceňování válečných půjček 40% zaměněno za 30% sazby v případě, o kterém jsem měl příležitost zevrubněji se zmíniti při §u 4, pak to považuji za logické doplnění tohoto pozměňovacího návrhu, který případně bude přijat, a není možno jinak, než připojiti se k návrhu, doporučujícímu jeho schválení.
Ovšem v §u 31 osnovy bude potom také nutno učiniti určité změny. Jmenovaní pánové učinili také příslušný návrh, který určitým způsobem doplňuje, ale také modifikuje příslušná ustanovení trestní. Vzhledem k tomu, že dosavadním upisovatelům válečných půjček, kteří měli jmění menší než 25.000 Kč, dává se možnost žádati za jejich neslosovatelné renty papíry slosovatelné, vyskytly by se snad ne četné případy, že někteří pokoušeli by se o vyloudění této výhody. Tento přestupek nebyl dříve možný, poněvadž skutková podstata nebyla dříve vůbec možna. Vzhledem k tomu, že je zde možná nová skutková podstata, zakládající nový trestní čin, bylo nutno modifikovati také cifry v §u 31. Sazbu na tento přestupek navrhují pánové zmírniti proti původním textům na dobu od 14 dnů do 6 neděl vězení pro všechny příslušné činy trestní, které by na tomto poli finančního práva byly spáchány. První část návrhu, která doporučuje zavedení tohoto přestupku, je důsledkem změny skutkové situace při této osnově. Jestliže páni navrhovatelé doporučují mírnější trestní sazbu, než je dnešní sazba od jednoho měsíce do tří měsíců, totiž vězení od 14 dnů do 6 neděl, je nutno uznati, že i tato sazba dostačí účelům, které jsou zde sledovány, že konec konců přece nejde o trestní činy tak dalekosáhlého významu, že by snad dříve navrhovaná trestní sankce mohla býti považována za větší, nežli se jeví toho skutečná potřeba. Vzhledem k tomu, že je to důsledně prováděno a že není zvláštního zájmu na výši trestní sazby, připojuje se referent k pozměňovacímu návrhu jmenovaných pánů.