Předseda (zvoní): Všechny tyto návrhy jsou dostatečně podepsány a jsou předmětem jednání.
Dávám slovo dalšímu řečníku zapsanému, jímž je pan posl. Špaček.
Posl. Špaček: Slavná sněmovno! Vzhledem k různým názorům, které se i uvnitř koalice i mimo ni, veřejnosti i v tisku objevily o stanovisku některých koaličních stran a koaličních poslanců k této zákonné předloze, mám za povinnost jménem klubu i jménem vlastním jako legionář k této zákonné předloze prohlásiti krátce toto stanovisko: Devisou naší za hranicemi a devisou všech poctivých lidí doma za války bylo pracovati k tomu, aby z trosek Rakousko-Uherska a plamenů veliké světové katastrofy narodila se naše národní svoboda, naše národní neodvislost. Pracovali k tomu všichni poctiví lidé za hranicemi i ve vlasti podle svých sil, schopností a podle možností, které jim dával buď útlak doby nebo volnost jednání za hranicemi. Jsme šťastni, že se republika a svoboda naše společným úsilím všech poctivých Čechů a Slováků narodila a nebudeme oceňovati, kdo se o to přičinil více nebo méně (Výborně! Potlesk.), jsme přesvědčeni, že nestranná historie a vědomí poctivě vykonané povinnosti každého jednotlivce řekne každému a celému světu, zdali bylo vykonáno, co každý vykonati mohl, nakolik to mohlo nebo nemohlo býti vykonáno pro různé překážky. Ve jménu tohoto nazírání na naši revoluci zahraniční i domácí, ve jménu našeho stanoviska, které jsme jako strana měli k počátku jednání o válečných půjčkách a jejich honorování republikou, vzhledem k tomu, že jsme jsouce tenkráte mimo koalici, hlasovali původně ve jménu tohoto našeho stanoviska prvopočátečního proti IV. státní půjčce, kterou byl učiněn počátek honorování válečných půjček rakouských, vzhledem k tomu, že jsme dnes členy koalice, že své koaliční povinnosti béřeme mužně na svá bedra jakožto odpovědnost za stát a jeho dobrý vývoj v budoucnosti, prohlašuji jménem klubu a sám jako legionář, že v této době, kdy je stát přetížen finančními závazky, kdy má nedostatek prostředků k tomu, aby mohl splniti různé úkoly na něj kladené, jmenovitě ze širokých vrstev, vzhledem k tomuto finančnímu stavu státu, majíce na zřeteli skutečnou konsolidaci této republiky a umožnění jejího lepšího a spravedlivějšího vývoje v budoucnosti, jsme ochotni vzíti na sebe odpovědnost i za tento vládní návrh, kterým mají býti částečně honorovány válečné půjčky rakousko-uherské. Tímto svým přijetím tohoto návrhu nechceme sloužiti nikomu jinému a ničemu jinému, než vlastnímu státu, vlastnímu národu, jeho konsolidaci, a chcete-li, i těm slabým, kteří buď donuceni nebo zastrašeni podlehli za Rakouska hrozbám, kterými bylo na ně přikročeno k upisování válečných půjček, nebo kteří se domnívali, že nečiní tolik zlého, když k tomu přispívají, třeba počítali s tím, že ztratí to, čím přispěli. Budeme hlasovati pro tento zákon o válečných půjčkách bez ohledu na to, že nám nebyl nikdy sympatický, bez ohledu na to, že jsme jako strana stáli původně, jmenovitě ústy svého předáka dr. Rašína, proti tomuto zákonu, budeme proň hlasovati jako lidé, kteří z velké části pracovali podle svých sil pro tento stát za hranicemi i doma, budeme proň hlasovati proto, že za dnešní situace národohospodářské a finanční našeho státu nevidíme výhodnějšího východiska než přijetím těchto zákonných předloh, mezi nimiž jest také předloha o dodatečném honorování válečných úpisů rakouských. Tedy státní a národní hledisko rozhoduje v tomto případě pro naši stranu, aby se klidně k předloze postavila. Musíme však žádati, dámy a pánové, aby stejně posuzovali tuto záležitost všichni, kdož jsou skutečně čestnými členy koalice. Není možno, abychom uvnitř kolektivní odpovědnosti kterou koalice má vůči státu a národu, klasifikovali se na lidi více nebo méně odpovědné, nebo více nebo méně ochotné přispěti státu v těžké situaci. Řeknu otevřeně, že bych nechápal zejména stanovisko bratří legionářů, jak bylo tlumočeno ve veřejném tisku, zejména proto, že přece Československá obec legionářská, jejíž nejsem organisovaným členem, poněvadž se neztotožňuji úplně s programem, na kterém byla založena, přes to, že jsem při jejím utvoření spolupůsobil, že přece Československá obec legionářská jest institucí, která pokládá v daných politických poměrech za rozhodující osobnost v našem politickém životě všemi námi jistě stejně váženou a ctěnou, našeho presidenta dr. Masaryka. Víme a ví to celá veřejnost, že pan president nejen mezi námi, ale i oficielně vůči deputaci německých našich spoluobčanů prohlásil, že pokládá konečné spravedlivé řešení, honorování válečných půjček rakousko-uherských za akt státní, národohospodářské a občanské mimořádné důležitosti a spravedlnosti, a myslím, že koalice a my všichni, kteří pro tuto předlohu chceme hlasovati, plníme tím nejen své povinnosti ke státu v této těžké chvíli, nýbrž že tím také plníme mínění nebo názor našeho presidenta republiky a že tím tedy nečiníme nic, zač bychom jakýmkoliv způsobem měli nebo mohli odmítnouti odpovědnost. Jestli je něco našemu národu a státu, velectěná sněmovno, prospěšným, tedy myslím, že je to v prvé řadě mužné nazírání na obtížné budování našeho státu v prvých dobách jeho trvání, že je to mužné vzetí odpovědnosti na sebe a vyhýbání se každé obojakosti a každému jednání, které by uvádělo zejména do řad občanských, stojících v našich stranách koaličních, nelad a chaos.
Jsem přesvědčen, že jmenovitě po těchto vývodech a po tomto mém prohlášení pochopí také bratři legionáři za Obec legionářskou zvolení, že není žádnou, bych řekl, ani úhanou a prohřešením se na našem programu revolučním, když i oni by pro tuto předlohu hlasovali. Mně jistě jest stejně nesympatická, bych tak řekl, historicky, jako jim. Byl to sám p. president, který mluvil první za hranicemi o tom, když nás vedl, že neuznáme naší válečné půjčky rakouské a uherské, ba zdá se, že je dokonce passus o tom ve washingtonské deklaraci, na které, jak víte, Obec legionářská programově stojí. Jestliže p. president vzhledem k těžkostem finančním a národohospodářským našeho státu změnil aspoň částečně svoje stanovisko a jestliže my, stejnými důvody vedeni, opravujeme toto stanovisko historicky původní, myslím, že nedopouštíme se ničeho, co by nás mohlo nějakým způsobem vzhledem k naší revoluční minulosti legionářské diskvalifikovati. Mám tedy, slavná sněmovno, za to že ve jménu prospěchu národního a státního, ve jménu prospěchu slabých, za války skutečně utlačovaných lidí, ať již silnějšího nebo slabšího ducha, kteří chtěli si eventuelně zachovati upisováním válečných půjček možnost zůstati ve vlasti a plniti revoluční úkoly jiným způsobem, než by byla k tomu možnost, kdyby byli přišli na frontu, ve jménu potřebné konsolidace našeho státu, ve jménu demokratické a opravdu poctivě chápané spoluodpovědnosti na vývoji tohoto státu a na parlamentarismu, ve jménu ochoty přispěti státu i za cenu abdikace, buď úplné nebo částečné, názorů z minulosti, ve jménu pohotovosti k obětem pro tento stát z naší strany a jistě i mnohých jiných stran, které za války i po válce byly ochotny tyto oběti přinésti, prohlašuji, že budeme pro tuto osnovu o válečných půjčkách rakouských a uherských hlasovati. Činíme tak ovšem jen za těch předpokladů a ovšem prohlašujeme již nyní kategoricky, že jiného řešení opravného v budoucnosti po přijetí tohoto zákona jako strana se nezúčastníme, resp. že je budeme potírati.
Učinili jsme maximum toho, co jsme učiniti mohli a co jsme učiniti museli ve jménu státní raisony, hlavně finanční a národohospodářské. Béřeme za to odpovědnost a přejeme si, aby stejnými motivy vedeni všichni členové aspoň koalice, na tyto věci se dívali tak, jako je třeba se na ně dívati.
Musím ovšem na konci prohlásiti, že by snad bylo, skoro bych řekl, aktem loyality, resp. aktem prvního reelního provádění ochoty některých německých stran k spolupráci v této sněmovně, kdyby svým hlasováním pro tuto osnovu vládní daly na jevo, že nejsou pouze ochotny přijímati presenty, které také jejich občanům vzejdou z této zákonné osnovy z rukou našich, že nejsou pouze ochotny vymáhati na nás ještě větší rozsah výhod, ale že jsou ochotny za to, co se jim dává, a nota bene co jim v nemalém rozsahu bude třeba ještě koncedováno, akceptovati to tím, že budou pro tyto věci samy hlasovati.
Je jistě již několikráte v historii této sněmovny zaznamenáno hlasování některých oposičních členů pro vládní předlohy proto, poněvadž přinášely také občanstvu německého nebo maďarského jazyka tohoto státu prospěch. Dnes na příklad viděli jsme v zahraničním výboru velmi energické votum členů německých sociálních demokratů pro schválení obchodních smluv anebo dodatku k obchodním smlouvám s Italií a s Islandem a pan dr. Holitscher prohlásil jménem jejich, že tyto vládní osnovy pokládá nejen za samozřejmé a za osnovy, pro které musí hlasovati a rád bude hlasovati, ale také dokonce vytýká koalici, že pro vnitřní rozpory nedostala se ke schválení těchto zákonných osnov vládních už dávno, ačkoliv musí a měla věděti, že jejich přijetím bude našemu státu, našemu národohospodářskému životu a tím tedy i fisku způsoben jistě veliký prospěch. Jestliže tedy při této zákonné osnově velmi mnozí z nich, snad všichni dívají se na to jako na osnovu, která přinese prospěch především německému a maďarskému obyvatelstvu tohoto státu, jestliže tedy jsou přesvědčeni, že tato zákonná osnova vládní koalici, nejen státu, nejen československému národu a konsolidaci této republiky, ale i německému obyvatelstvu přináší značný hmotný prospěch, myslím, že by bylo zrovna tak charakterní, kdyby pro to hlasovali i oni. Já ovšem nemám možnosti, jakýmkoliv způsobem to na nich přímo žádati, ale je nutno, aby z úst koaličních poslanců bylo zde zdůrazněno, že ani při této příležitosti neprojevila se ochota k reelní spolupráci v tomto parlamentě ve prospěch nalezení společné základny aspoň na půdě národohospodářké se strany německé tak, jak bychom to mohli po právu očekávati.
Končím a myslím, že toto prohlášení není bezvýznamné, jmenovitě vzhledem k některým kalumniím, které byly vůči naší straně ve veřejném životě nadhozeny. My nechceme býti nikdy elementem rušivým, nám je vždycky národ a stát v prvé řadě nejvyšším, k čemu jdeme. Naše strana jako všechny strany, které jsou zde a z nichž některé se někdy nejvíce nafukují, jsou jen přechodným útvarem a žádná strana nevydrží ani 10 let, všechny strany se budou musiti přizpůsobovati vývoji poměrů, neboť strana není cílem, nýbrž umělým a dočasným prostředkem k lepšímu bytí národa a k lepšímu vybudování státu. My nechceme dělati demagogii a nebudeme ji dělati, ale nechceme se vymykati odpovědnosti a jsme přesvědčeni, že tento způsob našeho nazírání na politiku přispěje k práci zákonodárné v této sněmovně a že ovoce jeho a výsledky jeho uzná každý nepředpojatě a reelně uvažující člověk dneška a že uzná správnost a poctivost této politiky, jako ji uznají dějiny a že uzná naši práci historie budoucnosti a proto ve jménu tohoto našeho přesvědčení prohlašuji, že přijímáme za tuto vládní osnovu plnou odpovědnost. (Výborně!)
Předseda (zvoní): K slovu je dále přihlášen p. posl. Rýpar, dávám mu je.
Posl. Rýpar: Slavná sněmovno! Vláda v posledních svých návrzích vystoupila jako lékař, který má léčiti poválečnou chorobu v národohospodářském životě našem, která zatěžuje nejen Československou republiku, ale mohli bychom říci, celou Evropu. Tento léčebný proces odehrává se této doby v celé Evropě, ve všech státech, které zúčastněny byly na světové válce, které zúčastněny byly na katastrofě národohospodářské po světové válce. Samozřejmo, že vlna tato zasáhla také stát náš, že zastihla také náš národohospodářský život, že zasáhla tím celý život státní, a nejen státní, ale i život každého jednotlivce. Strana naše, strana lidová, jejíž jménem mám čest mluviti, stavěla se od počátku k tomuto těžkému problému honorování válečných půjček příznivě. Bylo to naší zásluhou, když při prvním řešení, upisování na IV. státní půjčku, byly dokořán nechány dveře pro všechny upisovatele, kteří jsou z malého a středního stavu, pro všechny ty, kteří nemají jmění většího, takže nabylo jim možno upisovati na IV. státní půjčku; ano, byl to ústupek našemu pozměňovacímu návrhu, který jsem podával sám jménem svých ostatních kolegů, aby, pokud se týče honorování válečných půjček u těch nejmenších a nejnutnějších, otázka tato rozřešena nebyla.
A pamatuji se ještě dodnes na onu noc, v níž jsme až do rána projednávali důležité otázky, a o páté hodině ráno byla to opět naše strana, která cítila těžkou tíhu, jež by dolehla na náš hospodářský a veřejný život, kdyby válečné půjčky honorovány nebyly, a která svolila, aby ustanoven byl tehdy ex presidio, když v rozpočtovém výboru otázka tato projednána nebyla, z našeho středu referent p. kol. dr. Nosek, než o půl šesté vláda vzala tento návrh zpět. Tedy lidová strana, jejíž jménem mám tu čest mluviti, viděla vždy a všude, že válečnými půjčkami doléhá na náš veřejný život těžká hospodářská tíha, zvláště na kruhy nejnižší, a vždy jsme souhlasili s vyřízením této otázky, pro vyřízení jsme spolu pracovali a chceme pracovati také až dodnes.
Vytýká-li se snad, že máme nějakou spoluúčast na upisování válečných půjček, mohu zde konstatovati veřejně a jasně, že ústavy naší strany byly nejméně angažovány, nejméně postiženy válečnou půjčkou, že ústavy naše nebyly nikdy tak zúčastněny na té agitaci, jako ústavy jiné. Již když vezmeme časopisy - a bylo by to prolistování v časopisech v době válečné velice zajímavé - vidíme rozdíl mezi časopisy strany naší tehdy křesťansko-sociální a katolicko-národní a mezi časopisy ostatních stran. V našich časopisech byly inseráty o válečné půjčce, ale rozměrů velmi nepatrných, kdežto časopisy jiných stran měly inseráty celostránkové, opakované. Takovým způsobem byla prováděna agitace pro válečnou půjčku, takže dnes při honorování nemůže se vymlouvati někdo, ať to dělal z té neb oné příčiny (Posl. Najman: Naše ne!) a i živnostenské časopisy uveřejňovaly celostránkové inseráty. (Posl. Najman: Které?) To vy dobře víte, jen si je prolistujte! (Posl. Najman: Jest to dvojnásob trapné, že kněz katolické církve nemluví pravdu! Jmenujte, které to byly!) Nebudu jmenovati žádný. Já prosím, abyste si je sám prolistoval. (Posl. Najman: To je hanba, že katolický kněz lže!) No, dovolte!
Předseda (zvoní): Volám pana posl. Najmana pro učiněný výkřik k pořádku.
Posl. Rýpar (pokračuje): Dnes proto díváme se na honorování válečné půjčky zcela otevřeně a jasně. Honorována býti musí, poněvadž se musí dostati těm postiženým nejnižším a středním vrstvám tolik, aby existenčně dále žíti mohly, aby náš národohospodářský život se mohl vyvinouti.
Já se nedívám na upisování válečných půjček tak, jako se dívají mnozí jiní, že by v tom bylo jenom a jenom rakušáctví a nic jiného. Mnozí upisovali v docela jiném myšlení, z docela jiných ideí, řeknu to zde otevřeně a jasně, že upisovali, poněvadž se želízko ohřívalo tehdy ve dvou ohních: v ohni domácím a v ohni zahraničním. Za hranicemi pracovali pro naši samostatnost velcí naši pracovníci, počínaje panem presidentem republiky Masarykem, který sám, jak zde můj předchůdce pan kol. Špaček řekl, jako první legionář prohlásil se pro honorování válečné půjčky a prohlásil to oficielně v několika svých promluvách, také při poslední své cestě po Moravě. Na druhé straně také se pracovalo doma, aby se ten veliký odpor, který byl proti válce, proti rakouské politice a proti všemu, co rakouská vláda prováděla, tlumil, až bude příhodná doba k vyřešení této veliké otázky, která přišla 28. říjnem, prohlášením naší samostatnosti.
Tedy bylo to dědictví velkých našich státníků, Palackého, Riegra a ostatních, kteří pracovali na myšlence: "I kdyby nebylo Rakouska, musili bychom je utvořiti", tedy pro samostatnost v rámci Rakouska. Ovšem když dopadlo to lépe, jiným způsobem, jsme vděčni těm, kteří pracovali za hranicemi, ale nikdo nemůže vytýkati, že se pracovalo tímto způsobem doma.
Proto vytýkati dnes, jak se často říká, rakušáctví těm, kteří z těchto důvodů upisovali - a to byli nejvíce z malých vrstev, ano i z nejchudších stavů - bylo by trochu podezřelé podezřívání, proti čemuž musí se oni ohraditi a ohrazujeme se také my.
A podíváme-li se na upisování měst, kde se upisovalo rovněž často z těchto důvodů - sám mohu uvésti několik takových případů - octlo se hospodářství městské následkem toho ve velmi ubohém stavu. Mám zde přehled, co upisovaly jednotlivé obce. Tak obec Švábenice v okresu Vyškovském na Moravě 350.000, obec Bořitov, Boskovice 250.000, Malá obec Pískov v unčovském okrese 121.000, Český Bohdíkov, Šumberg 150.000, nepatrná obec Rakov na Moravě, okr. hejtmanství Hranice 165.000, Zámrsky 90.000, Prostějov 111.000, Vyškov 150.000, Ivančice 154.000, Dačice 114.000, Čechovice 100.000, Tištín 192.000, Kroměříž 480.000, Přerov 190.000, Němčice u Přerova více než 1,000.000. A tak to pokračuje dál a dál.
Kdyby tyto půjčky nebyly honorovány a kdyby - řeknu to otevřeně - nebyla provedena sanace tohoto městského a obecního hospodářství, pak nastává katastrofa obecních hospodářství, která bude přenášena dál a dál a vlna tato zasáhne celý náš veřejný život a tudíž samo sebou se rozumí, stát. Důsledky toho jsou ovšem dalekosáhlé. Provádíme-li tudíž honorování válečných půjček, doufám, že tím podáváme pomocné ruky nejen jednotlivcům, těm malým a středním, nýbrž podáváme pomocné ruky hospodářství našich měst, vesnic, celému národohospodářskému životu našemu, končíme hospodářství válečné, abychom na nový, pevnější základ postavili nové hospodářství, na němž by náš hospodářský život se dále rozvíjeti mohl.
Naříká se často a bylo zde řečeno, že okresní hejtmani velmi nutili k upisování válečných půjček. Jest to pravda, zvláště nutili okresní hejmani národnosti německé. Já sám vzpomínám na zemřelého okresního hejtmana okresu opavského (za venkov) dr. Klingnera, který dojížděl každý týden do Prahy a přinášel z Prahy plakáty, noviny a předkládal je českému obyvatelstvu opavského okresu venkovského, aby takovým způsobem v Praze dával zářný příklad českému obyvatelstvu slezskému, aby upisoval venkov a také co největší obnosy sebral. Tento člověk dělal to opravdu proto, že souhlasil s válkou, že sloužil myšlence Vilémově. A my, kteří žijeme v Opavě, tam na pokraji krajů, jichž se dotýkala už germánská peruť pruské orlice, peruť dávící český lid ve Slezsku, zvláště před válkou, cítili jsme také jeho pádnou ruku a cítil jsme, jaký úmysl měl v tom všem, tou vší prací, svými zájezdy do Prahy, atd. Ale musím říci, že zase na tomže hejtmanství byl člověk, okresní komisař, který cítil s českým národem, a u toho bylo přesně a jasně viděti, že dělá to, poněvadž to dělati musil. On musil sloužiti, jinak by byl zbaven chleba, on musil to dělati, poněvadž by ho stihlo to, co stihlo jistého, když řekl: "Kdo si válku udělal, ať si ji platí" a na druhý den stěhoval se na Špilberk u Brna. A doufám, že těch byly desítky a desítky, všichni ti, kteří si zachovali opravdové české cítění a proto uvrhovati vinu na ně nelze. Naopak, jako musíme v tomto ohledu omlouvati tuto dobu poměry tehdejšími, musíme také omlouvati je: dělati to musili a nemohli se tomu jinak vyhnouti.
Pokud se týká konečného řešení válečných půjček, strana naše docela otevřeně a jasně staví se k tomuto konečnému řešení, jak jsem již prohlásil, že to má býti poslední a konečná operace, operace opravdová, která má přivésti stát náš již k pevnému národohospodářskému životu a že tím mají býti již jakákoliv jednání o honorování válečných půjček ukončena. Tedy všechny ty názory, které jsou projednávány a podány nám s německé strany, jsou marné, poněvadž čím déle by se otázka tato ještě nechala otevřenou, tím více by se jistě schovávaly válečné půjčky a čekalo by se na lepší řešení, čímž by se otázka tato stala zapletenější a tím více by se národohospodářskému životu uškodilo. Proto jednou ranou musí se již jednou tato otázka navždy vyřešiti řešením konečným, které dnes má provésti sněmovna podle předloženého vládního návrhu. Co se týče Němců, já již od r. 1907 žiji úplně v německém území. Německou stanicí jako kooperátor jsem začal, potom na měšťanské škole matiční mezi Němci jsem žil a žiji podnes a mám příležitost sledovati německý veřejný život a zároveň se pohybovati mezi německým lidem. A německý lid, to říkám do řad německých pánů kolegů, bude vděčný za to, že již jednou válečnou půjčku vyřešíme, že válečné půjčky honorujeme, že jim dáváme za ně to, co dáti můžeme. Německý lid opravdu po tom volá a vyslovuje se proti svým vlastním poslancům, ba dokonce mnozí se vyslovili, že je budou nutiti, aby pro toto honorování válečných půjček hlasovali. Mně zdá se, že ve svém nitru páni kolegové s německé strany budou nám vděčni a budou doma vykládati, že přinášejí dárek svému lidu, ale zde s tribuny řečnické musí samo sebou mluviti proti. To již ani jinak nejde, oposice se dělati musí, musí se mluviti pro oposici. Ale v duchu, jak také na mnoha a mnoha místech to bylo řečeno, přijímá se toto honorování válečných půjček alespoň s jakýmsi klidem, po případě s malou radostí, že se přináší i tomu německému lidu, těm malým upisovatelům, kteří byli svedeni, opravdově svedeni, něco, nad čím se mohou radovati. Na př. pamatuji se jako dnes na okamžik, když byla prohlášena první válka, jak vystoupil německý učitel na telefonní budku u divadla v Opavě a řečnil o osvobození německého národa, o velké německé budoucnosti a povzbuzoval německý lid a všechny, aby co nejvíce upisovali, aby pomáhali. A tyto hlasy šly stále. (Posl. A. Novák: Čeští faráři to hlásali na kazatelnách!) Prosím, pokud jde o české faráře na kazatelnách, vám sděluji, že celá řada českých farářů na kazatelně byla proto očerněna a jako "verdächtig" označena, že mluvili proti válečným půjčkám. Na př. ve Slezsku mohu panu kolegovi jmenovati pana faráře Kulbalu z Hlavnice, který dokonce s četnickou asistencí pro takové výroky byl veden do Opavy, a chcete-li, mohu vám zde jmenovati toho, který neublížil ani kuřeti, pana senátora dr. Stojana, který pro podobný výrok proti válce v kroměřížské nemocnici stál jednou nohou již na Špilberku. (Hlas: Bílá vrána!) Ne, těch bílých vran byly četné řady, ale naopak je velmi málo těch, kteří by byli agitovali pro upisování hromadné a když musili se agitace zúčastniti, kde mohli, naopak upozorňovali - a lid je jim za to vděčný - "aby se upisovaly nepatrné obnosy", a tak vyhovělo se přísloví: "Vlk se nažral a koza zůstala celá."
Páni kolegové s německé strany budou nám asi vděčni, že jsme tomu udělali konec a jistě lid, až přijedou domů po odhlasování honorování válečných půjček jim za to opravdu poděkuje, že národohospodářskému životu, městům, vesnicím a i celému hospodářskému životu německému, zvláště záložnám a bankám bude tímto zpomoženo.
Tím jsem se dotkl aspoň nejdůležitějších hledisek k válečným půjčkám a jich honorování, pokud zde o nich nebylo mluveno, a dovolím si na konec jménem strany lidové, jejímž jménem mám čest zde mluviti, prohlásiti, jak jsem řekl již na počátku: "Byli jsme pro honorování válečných půjček od počátku, poněvadž jsme se dívali vždy na tento předmět střízlivě s hlediska tehdejší doby, s hlediska doby, která před světovou válkou přicházela, spolupracovali jsme a spolupracujeme až do poslední doby, ale jsme také pro konečné vyřešení této otázky dnešním dnem. Budeme pro toto honorování a konečné uspořádání této otázky také hlasovati. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Žádám o přečtení dvou posledních podaných návrhů pozměňovacích a návrhu resolučního.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
87. Pozměňovací návrh posl. Tauba a druhů k §u 31 (resp. po přečíslování k §u 30).
Odst. 1 a 2 tohoto paragrafu nechť znějí:
"Kdo učiní vědomě nesprávná udání o okolnostech, které podle §§ 2-8 jsou podmínkou pro výměnu válečných půjček, nebo které podle §u 13, odst. 3 jsou podmínkou pro výměnu 3 1/2 %ních dluhopisů IV. státní půjčky za odškodňovací dluhopisy, za účelem dosažení takové výměny nebo kdo vydá vědomě k tomuto účelu nesprávná potvrzení o takových okolnostech, bude potrestán, pokud čin není přísněji trestný, řádným soudem za přestupek vězením (uzamčením) od 14 dnů do 6 neděl. Při odsouzení pro přestupek buďtež válečné půjčky nebo 3 1/2 %ní dluhopisy složené k výměně, a byly-li již vydány odškodňovací dluhopisy, taktéž jmenovitá hodnota vydaných odškodňovacích dluhopisů prohlášeny za propadlé ve prospěch státu.
Nelze-li nikoho pro tento přestupek stíhati, vysloví soud na návrh finanční správy, že válečné půjčky nebo 3 1/2 %ní dluhopisy složené k výměně, a byly-li již vydány odškodňovací dluhopisy, taktéž jmenovitá hodnota vydaných odškodňovacích dluhopisů propadá ve prospěch státu."
Odst. 3 zůstane podle zprávy.
88. Pozměňovací návrh posl. Patzela a druhů k §u 31 (resp. po přečíslování k §u 30).
Odst. 1 a 2 tohoto paragrafu nechť znějí:
"Kdo učiní vědomě nesprávná udání o okolnostech, které podle §§ 2-8 jsou podmínkou pro výměnu válečných půjček, nebo které podle §u 13, odst. 3 jsou podmínkou pro výměnu 3 1/2 %ních dluhopisů IV. státní půjčky za odškodňovací dluhopisy, za účelem dosažení takové výměny nebo kdo vydá vědomě k tomuto účelu nesprávná potvrzení o takových okolnostech, bude potrestán, pokud čin není přísněji trestný, řádným soudem za přestupek vězením (uzamčením) od 14 dnů do 6 neděl. Při odsouzení pro přestupek buďtež válečné půjčky nebo 3 1/2 %ní dluhopisy složené k výměně, a byly-li již vydány odškodňovací dluhopisy, taktéž jmenovitá hodnota vydaných odškodňovacích dluhopisů prohlášeny za propadlé ve prospěch státu.
Nelze-li nikoho pro tento přestupek stíhati, vysloví soud na návrh finanční správy, že válečné půjčky nebo 3 1/2 %ní dluhopisy složené k výměně, a byly-li již vydány odškodňovací dluhopisy, taktéž jmenovitá hodnota vydaných odškodňovacích dluhopisů propadá ve prospěch státu."
Odst. 3 zůstane podle zprávy.
89. Resoluční návrh posl. Patzela a druhů:
Vláda se zmocňuje, aby provádějíc § 4 zákona učinila všechna vhodná opatření, aby se přihlíželo ke všem změnám nastalým po uložení dávky z majetku, aby se tak zabránilo jednak těžkému poškození státních občanů, kteří se od té doby octli v nepříznivějších majetkových poměrech, a na druhé straně pak nezaslouženému protežování osob, které od té doby dosáhly zámožnosti a majetku.
Předseda (zvoní): Tyto návrhy jsou dostatečně podepsány a jsou předmětem jednání.
Sděluji, že návrh pp. posl. Křepka, Böhra, dr. Kafky, Stenzla a druhů, týkající se téhož §u 31, byl pány podateli pozměněn tak, že má úplně shodné znění s právě přečtenými návrhy pp. posl. Tauba a druhů a pp. posl. Patzela a druhů k §u 31 osnovy.
Ke slovu není již nikdo přihlášen, debata je skončena.
Závěrečné slovo dávám zpravodaji p. posl. dr. Noskovi.
Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Obsáhlá debata, která rozvinula se po konečném návrhu úpravy válečných půjček, nasvědčuje, že osnova tato a s ní také celý národohospodářský problém je posuzován s nejrůznějších hledisek.
Celá řada pozměňovacích návrhů, které byly podány, může býti označena jako návrhy, které snaží se jednostranně o zlepšení právního a hospodářského postavení dřívějších držitelů válečných půjček. My chápeme tendenci těch návrhů, možno míti plné pochopení pro tyto snahy, ale na druhé straně jsou to ohledy na státní finance, na poplatnictvo tohoto státu, které prostě znemožňují nějaká dalekosáhlejší nadlepšení, než jaká jsou touto novelou k zákonu o IV. státní půjčce dávána.
Při jednání o jednotlivých těchto návrzích bude možno se o nich zmíniti a považuji za svou referentskou povinnost, abych k těmto pozměňovacím návrhům zaujal stanovisko. Ale jedno důležité vyplývá z celé této velké debaty, že složitost, se kterou vůbec otázka válečných půjček byla řešena, sama o sobě nasvědčuje myšlence, že snad už původní řešení, ke kterému se stát československý odhodlal, bylo méně vhodné a že právě z toho vyplynula celá řada důsledků, které nyní z dřívější novely nám se vyskytují. Vážení pánové, jsou určité zásady, které jsou prostě i v této novele důsledkem původního stanoviska. Tak na př. hýbati hranicí jmění 25.000 Kč není dobře možno z důvodů administrativních, poněvadž by to mělo za následek nesmírné zatížení příslušných orgánů úředních, které by byly nuceny, aby ohromný počet položek podrobily zase novému přezkoumání, a došlo by se k nutnosti, že by po případě celá řada do desítek tisíců jdoucích úpisů musela býti stornována. Vzhledem k tomu právě nebylo by dobře možno, aby některé pronikavější návrhy byly doporučeny ke schválení plenu sněmovnímu.
Pokusím se probírati nyní jednotlivé návrhy tak, jak jsou podány k jednotlivým paragrafům, což konečně je s to umožniti snazší přehled hlasování, které vzhledem k velikému počtu pozměňovacích návrhů bude dosti komplikované. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Především tedy nejširší návrh, který byl podán pp. posl. Křepkem, Böhrem, dr. Kafkou, Stenzlem a soudr., aby totiž celá osnova byla vrácena zpět k projednání rozpočtovému výboru, nemůže býti doporučen, a to z důvodu, že tato otázka je považována v tomto stadiu za konečné řešení, že zde tedy není už dobře možno chovati úmysl nějakého opětného přepracování celé věci, a není tudíž možno referentu, aby doporučil tento návrh, který by bylo možno považovati za nejširší, ježto doporučuje vrácení výboru a nové přepracování celé osnovy.