Předseda (zvoní): Volám pana poslance za tento výrok k pořádku.
Posl. dr. Hanreich (pokračuje): Za který výrok?
Předseda (zvoní): Žádám, aby pan poslanec pokračoval.
Posl. dr. Hanreich (pokračuje): Já se ještě později dovím, zač jsem byl volán k pořádku.
Dovoz ječmene byl, jak nám pan ministr řekl, povolen. Ještě nikdy jsem v této sněmovně a u většiny této sněmovny neshledal stanovisko Němcům příznivé a právě tentokrát byli to pánové z většiny, kteří přece musejí rozhodně pana ministra krýti, kteří povolili dovoz říšskoněmeckého ječmene a kteří mají na svědomí prudký pokles cen, který nastal před 14 dny na trhu ječmene. Zdá se tudíž, že zde přece jen nebývá vždycky toto protiněmecké smýšlení a že seskupení podle stran dovede mnohdy překlenouti i protiněmecké proudy. Vývoz našeho ječmene byl ovšem regulován a já se táži, jakým právem mohl býti dovoz bez dotázání parlamentu povolen a vývoz regulován?
Něco podobného jsme zažili loni se žitem. Šumava a jižní Čechy vůbec, také česká území, leží dopravně příznivěji směrem k Linci a do Rakouska. Své žito mohla prodávati sotva za 70 Kč, v ostatních územích bylo za 120 Kč a ještě dražší. Vývoz nebyl povolen. Loňského léta dováželo se žito z Německa, Polska a Maďarska asi za 150 Kč, a ježto byl dovozní kontingent nepřirozeně velký a také vyhlídky na bohatou úrodu, pokud ještě stála, byly zvlášť dobré, dožili jsme se poklesu cen a nebylo možno zachrániti se tím, že by snad bylo obilí zase vyváženo. Československo je podle mého mínění taková pasť na myši: sem může všechno, ven se už nedostane nic. To je patent Franke, patent našeho ministra zásobování a myslím, že mu bude jistě mezinárodně potvrzen. Neboť v žádném státě střední Evropy, o západní Evropě ani nemluvím, nebudou se snažiti tento patent mu napodobovati, ponechají mu jej a "Made in Czechoslovakia" bude jistě mezinárodně uznáno.
Pan ministr se také domníval, že uhlí bylo loňského roku dvakrát zlevněno. Stojí-li uhlí asi 35 Kč, jak je platíme u nás doma, musím říci, že ono zlevnění je až do dnešního dne velmi nedostatečné. Před válkou jsme platívali za metrický cent uhlí u hokynáře 2 K, dnes platíme 35 Kč. To je přece zvýšení ceny skoro o 2000%. Nemám proti tomu ničeho, povolíte-li nám tentýž poměr pro ječmen, pšenici a žito. Kdysi jsme dostávali za metrický cent 20 až 24 korun a tak nám budete dnes platiti 400 až 500 Kč. Pak byste nás ovšem jistě nazvali lichváři, lupiči a zdražovateli chleba. Na tyto lichotivé názvy jsme již zvyklí. Říkali byste nám tak jistě i tehdy, kdybychom vám dávali žito zdarma, pravděpodobně jest vám dokonce i práce s jídlem spojená přílišná.
Pánové! Pan ministr se zmínil o tom, že v boji proti drahotě bude použito i zákona na ochranu republiky. To je velmi krásné. Tak na př. mohou se dostati všichni, kdož rozšiřují nějaké zprávy, že ceny stoupají, jsou-li tyto zprávy nepravdivé, za mříže, nebo jinak býti potrestáni. A tím bude jistě zachráněna demokracie, republika a všechno krásné a dobré, jehož zde požíváme. Nemám ničeho proti tomu, domnívá-li se pan ministr, že je to nutné a řídí-li se také podle toho. Avšak jedno bych rád věděl: bude-li zakročeno podle zákona na ochranu republiky také proti těm, kdož rozšiřují nepravdivé zprávy o poklesu cen na trhu obilí nebo zeleniny! Chtěl bych totiž od pana ministra věděti, co zamýšlí podniknouti proti jakémusi Soukupovi, brněnskému obchodníku, který obchází po jihomoravských trzích na okurky a který před 14 dny rozhlásil, že bude stanovena nejvyšší cena za okurky 30 Kč. Bude ten člověk také zavřen, bude také potrestán, nebude zákon na ochranu republiky spát, když jsou naši drobní zemědělci takovým lumpem, takovým holomkem obelháváni a klamáni? To bude v pořádku? Pane ministře, spal jste a spali vaši vyslanci, nebo jste byli vzhůru, když se to stalo? (Ministr dr. Franke: Slyším to teprve dnes!)
To jsem chtěl věděti; tady spí naše úřady, tady spí ministři, tady spí celá republika a žádného zákona na ochranu republiky zde není potřebí! Jednou musí býti už konec demagogie, která se zde ve sněmovně provádí. Nesmíte zde debatovati v době, kdy většinové strany ženou útokem proti vládě, v níž sedí jejich vlastní lidé. Buďte přece jednou muži a řekněte upřímně: Je to nutné, poněvadž jinak se rozbije koalice. Buďte poctiví a řekněte: Zásady svých stran musíme opustiti; my, socialisté, nemůžeme se vším proraziti, poněvadž jsme v koalici, buďte poctiví a řekněte, vy, agrárníci: musíme opustiti své zájmy, poněvadž nemůžeme býti jen sedláky, poněvadž musíme ustupovati socialistům, abychom mohli jeti s koaličním vozem kupředu. Pak to bude poctivá politika! Lid snad tomu porozumí, snad porozumí, že republika to žádá, že to vyžaduje stát, že to musí býti. Ale vy víte, že váš lid toho nechápe. Myslíte, že s tímto chvástáním budete moci svou politiku provozovati věčně? Mýlíte se však, neboť obyvatelstvo venku je konečně dosti zralé, aby rozpoznalo, že za touto koaliční politikou roztahuje se mnoho temných existencí, že strany chrání obchodní zájmy jednotlivců. Je to bursovní spekulace, která za touto koaliční politikou roste. Proč neučiníte konce praxi dovozních a vývozních povolení? Jak může dnes existovati obchodník, který nemá nějakého strýčka někde v ministerstvu, jenž by mu včas prozradil, kdy bude dovoz zakázán, nebo vývoz povolen? Kdo může dnes ujednati nějaký obchod, nemá-li styků s pány z ministerstva zásobování? Nikdo, nechce-li dáti v sázku své jmění. Tím jste, pánové, vlastně vyvolali pustou bursovní spekulaci a nikdy se jí nebudete moci zbaviti. Chcete-li stabilisaci trhu, stabilisaci cen, kterou může dělník žádati a o kterou rolník musí usilovati, pak musíte upustiti od této koaliční politiky, pak se musí jednati poctivě, pak musí býti závory, jež byly postaveny, pro všechny stejné, pak nesmíte protekčním dětem dovozní povolení dávati a jiným je odpírati. Pak to nesmíte dělati tak, jak se dělalo až dosud, že jen hodní, spolehliví státní občané mohou si takováto dovozní a vývozní povolení opatřiti. Politika, která se zde dělá, udrží snad při životě strany, avšak hospodářský život státu a národů tohoto státu nebudete moci takovým způsobem nikdy zabezpečiti.
Myslíme, že jádro otázky, o níž zde dnes vedeme rozpravu, jest mnohem hlouběji, než jak vy se domníváte, že je vystihujete. Potřebujeme ve velkých rysech povznesení výroby ve státě. Přímo mě ohromilo, když pan ministr prohlásil, že největší část jatečného dobytka musíme dovážeti z ciziny. Ve skutečnosti jsou také čísla, týkající se dovozu obilí a mléčných výrobků, jež zde byla uvedena, ohromující a tážeme se: Což nemají zde vedoucí mužové státu, řekněme, dosti svědomí, aby poznali, že musíme učiniti všechna opatření k povznesení domácí výroby? Malichernými prostředky zde věci nikdy neprospějete. Musíte vzíti otázku tak, jak jest. Žasl jsem, když jsem dnes četl naléhavý dotaz kolegy dr. Czecha, kde se od vlády žádá, aby byl dovoz obilnin a moučných výrobků, jakož i ostatních potravin úplně uvolněn. Slyšeli jsme již z úst pana ministra zásobování, že dovoz těchto výrobků jest již dávno volný. Musíme také slyšeti a musíme věděti, že ani žádná celní omezení nejsou na překážku dovozu těchto výrobků. Divím se, kde berou socialisté odvahu, žádati něco, co je povoleno, a nepovážiti, že pak může a musí býti s druhé strany položen požadavek: Otevřete hranice pro všechno ostatní, co vyrábí průmysl, otevřete hranice pro to, co zde vyrábějí průmysloví baroni.
Nepřejeme si, aby byl lid vykořisťován. Již léta pracují rolníci této země za cenu na světovém trhu. Již léta nedostávali jsme ani o haléř více, než co žádá za své výrobky americký farmář, pracující s negerskými otroky, Australec, Sibiřan. Nemohli jsme dostati více, neboť naše výrobky nebyly chráněny, a tentýž rolník musí již léta za každou botu, kterou si koupí, za každý kus šatu, za každý stroj zaplatiti lupičskou cenu, poněvadž domácí výrobu chrání ohromné clo a výrobky ohromně zdražuje. A proti tomu se namítá, že jakmile se domácí trh vydá všanc světové soutěži, že ihned nastane u nás nezaměstnanost a že průmysl bude nucen zastaviti práci. Pánové, my se neuzavíráme poznání, že je v tom zrníčko pravdy. Než dovolte otázku s naší strany: Kde je vděk za to, že rolník v letech popřevratových dostával za své obilí, za svůj ječmen 75 Kč a že v téže době Československý stát prodával do ciziny slad za 700 Kč? Kde je vděk za to, že stát mohl z naší práce nahrabati miliony? Kde je vděk za to, že českoslovenští řepaři, Češi jak Němci, léta byli nuceni dáti se šidit o cenu své práce, že bylo od nich zboží odebíráno za babku, kdežto stát mohu to klidně říci - za každého rolníka vydělal při vývozu cukru 50.000 až 100.000 Kč, kde je vděk za tuto nepřímou daň, kterou jsme zaplatili, kde je vděk za to, kde je podpora výroby? Což myslíte, že rolník jest jenom k tomu, aby sloužil ostatním za dojnou krávu? K tomu si vyhledejte lidi, kteří bydlí někde v Asii, ale ne zde, v zemích vysoce rozvinuté kultury. Rolník má právo, aby bylo toto placení uznáno, a platí-li volný obchod pro zemědělské výrobky, pak se domáháme tohoto volného obchodu také pro všechny ostatní. Pryč se cly na průmyslové výrobky! Nechceme se dříti na továrníky. Myslíte, že my, němečtí rolníci, máme živiti vaše továrníky, aby oni mohli míti auta a bydliti ve vilách? Myslíte, že jsme blázni, kteří mají pracovati pro vás? Jsme toho syti a mohu to zde klidně prohlásiti, že český rolník už dávno nevidí v republice to nejpřednější. On chce zabezpečiti svoji existenci, zabezpečiti svoji rodinu, zabezpečiti svůj domov a zabezpečiti sebe před vykořisťováním touto koaliční soustavou.
Pánové, musíte si zvyknouti na jiné methody. Nesmíte již dále přehlížeti skutečnost, že se dnes v Rakousku projednává celní tarif, který je zahrocen přímo proti Československu) Byly stanoveny celní sazby, směřující proti Československu. Podobné celní sazby přijdou v brzku v Německu, a já se divím, že se Československo domnívá, že se může obejíti bez agrárních cel, že může zůstati bez ochrany proti Maďarsku. Nemohli jsme proraziti ani s tím a při koaliční zmatenosti bylo to nemožné, abychom lidu objasnili, že je nutno zavésti celní sazby proto, abychom měli kompensační objekty. Podnes jste nemohli svému lidu objasniti, že potřebujeme cla na rýži.
My agrárníci nemáme zájmu na rýžovém clu, poněvadž rýže nepěstujeme, ale potřebujete takového cla na rýži proto, abyste mohli uzavříti příznivou obchodní smlouvu s Italií. Potřebujete takové celní ochrany na obilí, na mouku, abyste mohli uzavříti obchodní smlouvu s Jugoslávií a Rumunskem, s Maďarskem, a nechápu, že místo abychom mluvili o takové věci, scházíme se zde v této sněmovně, abychom mluvili z oken o tom, že je drahota, že je zde odpravený, sesazený ministr, který se zde šíří o tom, co vláda učinila, nikoli aby drahotu potírala, nýbrž aby ji zvětšovala. Neodvedu pochopiti, že se zde s hospodářskými otázkami provádí demagogie místo toho, aby zůstaly otázkami hospodářskými a jako hospodářské byly posuzovány.
Předseda (zvoní): Upozorňuji pana poslance, že řečnická lhůta již uplynula.
Posl. dr. Hanreich (pokračuje): Hned jsem hotov. Pánové, buď si odvyknete těmto methodám, nebo budete moci tuto sněmovnu, která byla dost dlouho na prázdninách, klidně zavříti. Zavřete sněmovnu, neboť dosud neprokázala, že má nějakou cenu. Žádný parlament se netvoří za tím účelem, aby klamal veřejnost. Parlamenty jsou zde proto, aby rozhodovaly o ideách, nikoli však, aby se ožehavým ideám přítomnosti vyhýbaly. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Gáti.
Posl. dr. Gáti: Paní a pánové! Nikde v celé republice nejsou poměry drahotní tak hrozné jako v Podkarpatské Rusi. Úroda bude letos, zvláště u nás, velice špatná a ceny, které již v normální době bývají vyšší než jinde, jsou již nyní a budou i nadále nejvyšší v celé republice. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Žádám o klid.
Posl. dr. Gáti (pokračuje): Při tom pracující lid v Podkarpatské Rusi je nejhůře placen a má nejméně příležitosti k výdělkům. Bude-li jinde nouze, u nás bude krutý hlad a zoufalství. (Výkřiky komunistických poslanců.) Lid je v rukou lichvářů a kontroly vůbec není a nebude, poněvadž úřady a byrokracie vládnou z podpory těchto lichvářů. (Výkřiky komunistických poslanců.) Proto také nevěříme, že debata o drahotě, která zde právě probíhá, bude míti nějaký význam pro poměry v Podkarpatské Rusi. Tam je všecko drahé, jen krev chudého lidu je laciná. (Tak jest!) Jen pro nás, zástupce tohoto ubohého, zdeptaného lidu, je tato krev příliš drahá.
Jménem statisíců rusínských dělníků a rolníků a jménem československých komunistických dělníků s nimi solidárních, jsem nucen dnes zde vznésti obžalobu na odpovědné úřady, které prolily krev Rusínů ve Svaljavě. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Žádám o klid.
Posl. dr. Gáti (pokračuje): Svaljava je jenom jedním z krvavých zastavení na křížové cestě, po níž nesvědomitou administrací české vlády jest vlečen mučený rusínský lid, jemuž jako na výsměch se říká, že dobyl svobody a samostatnosti. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Žádám znovu o klid.
Posl. dr. Gáti (pokračuje): Ardanovo, Hrušovo, Perečín, Poljana, Dulovo, Goronda a Urmözovo jsou krví zbrocené stanice, které našemu lidu na věky budou připomínati, jak bezcenným kusem papíru zůstaly pro něj sliby mírových smluv, záruky kapitalistických států, vláda a zákony československé buržoasie, tak zvaný právní stav svobody. (Výkřiky poslanců strany komunistické. - Předseda zvoní.) Zemědělci svaljavského obvodu chtěli 3. srpna, stejně jako se dálo v celé republice, protestovati proti světové imperialistické válce. Svaljavští zemědělci a dělníci čtli v novinách, že protestní schůze v celé Podkarpatské Rusi byly dovoleny, čtli také plakáty, které na základě písemného povolení civilní správy Podkarpatské Rusi byly vylepeny. Nemohli ani tušiti, že protestovati nemohou. Ale ve Svaljavě je úřad hlavnoslúžnovský, v Munkačevě županát a v Užhorodě gubernium. V čele svaljavského úřadu jako hlavní služný stojí ukrajinský emigrant, (Slyšte!) služným při tomto úřadě jest maďarský renegát. Oba tito byrokraté nenávidí lid a jsou lidem nenáviděni. Tito pánové už jedenkráte dopustili se velké provokace domácího rusínského obyvatelstva, když prokázali hraběti Schönbornovi laskavost, že mobilisovali ke krvavé srážce četníky proti obyvatelstvu obce Poljany . . . (Výkřiky posl. Kreibicha.)
Předseda (zvoní): Žádám p. posl. Kreibicha, aby zachoval klid.
Posl. dr. Gáti (pokračuje): . . . když někteří příslušníci této obce vyhnali dobytek na jediné pastvisko, které jest v okolí vhodným. Tenkráte položili jsme zde na stůl sněmovny kus bajonetu, jenž vnikl do nohy jednoho rusínského zemědělce. Poljanští Rusíni přišlí samozřejmě do vězení. Úředníci hlavnoslúžnovského úřadu zůstali však ve svých funkcích a ještě více nenávidí rusínský lid, jehož pobouření se bojí. Proto dodávají soustavně na vyšší úřady relace s hroznými, někdy přímo nesmyslnými lžemi, jen aby mohli odůvodňovati svůj, nenávistí a strachem současně určovaný, nesmyslný režim vůči místnímu obyvatelstvu.
Obyvatelstvo svaljavského obvodu strádá v pravém slova smyslu hladem. Vlci už v létě za bílého dne sežerou jeho poslední kozy a ovce. Obyvatelé nedostávají ani od Schönborna ani od státu pastvin. Nedostanou lesů a polí, nedostávají žádné náhrady za škody způsobené divokou zvěří, byly jim odňaty zbraně na obranu proti vlkům a divokým vepřům, musí v noci bdíti u strážných ohňů, aby svá malá políčka bramborů anebo kukuřice uhlídali před divokou zvěří. Kdyby však opovážili se divokého vepře zabíti, dostanou se do vězení, poněvadž divocí vepři náleží jen velmožnému velkostatkáři a vysokým pánům úředníkům.
Podali jsme žádost za povolení svaljavské schůze. Hlavní služný ji zamítl s odůvodněním, že veřejný pokoj není zajištěn. Toto šablonovité, všeobecné odůvodňování je u všech hlavnoslúžnovských úřadů v Podkarpatské Rusi obvyklým. V této souvislosti musím vysloviti, že právě ve svaljavském obvodu "pořádek" domácím obyvatelstvem nikdy nikde nebyl porušen a že nikdy se tam nic nestalo. Proti nepovolení schůze podali jsme odvolání na županát. Župan Ťoupalík tři dny před schůzí prohlásil mně osobně před svědky, že naše odvolání bude vyřízeno příznivě. Z opatrnosti byl jsem zase se svědky dva dny před schůzí u policejního referenta gubernia Vohlídala. Také tento prohlásil za přirozené, když byly povoleny schůze v celé Podkarpatské Rusi, že bude povolena také schůze ve Svaljavě. Řekl mi mimo jiné, že župan Ťoupalík s ním v této záležitosti telefonoval a on že mu sdělil, gubernium že nemá nic proti tomu, aby schůze ve Svaljavě byla povolena.
Za tohoto stavu věcí dostali jsme v posledních hodinách zprávu, že županát naše odvolání zamítl. Svaljavský obvod je velký. Během posledního dne není možno obyvatelstvo celého obvodu vyrozuměti. To také není naší povinností, neboť strana přirozeně není výkonným orgánem bezhlavého úřadu. Co se stalo potom, jest všeobecně známo. Přes mrtvoly tří probodnutých a prostřelených Rusínů mluvil četník proti lidu řeč: "Zde jsme my pány!" A obyvatelstvo stalo se přirozeně ještě roztrpčenějším.
Není slov, abych jimi označil nemožnost soustavy, za níž každý zbabělý a neschopný úředník bez jakékoli důslednosti rozhoduje a, nemaje nejmenšího spojení s obyvatelstvem, nejmenšího pochopení pro jeho potřeby, zájmy a psychologii, diriguje stále proti lidu četníky, ukládaje jim nemožné příkazy. Nejsou vrahy četníci, ale ti odpovědní lidé, kteří, spoléhajíce na souhlas a ochranu z Prahy, četníky tak nesvědomitě proti lidu komandují. (Výkřiky. Hluk.)
Předseda (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku.
Posl. dr. Gáti (pokračuje): Do vězení nemají přijíti ti, kdož ve své jednoduché naivnosti proti zbraním četníků se hájili malými kameny . . . (Výkřik posl. Toužila. - Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Gáti (pokračuje): . . . . . ale ty odpovědné orgány, které na lid četnické pušky poslaly. Byli pozatýkáni vesměs chudí lidé, mezi nimi všichni naši důvěrníci, také ti, kteří na místě srážky vůbec nebyli přítomni, ale pánové hlavnoslužnovského úřadu a županátu jsou ještě dnes ve svých úřadech a rozhodují dále. Gubernátor Beskid, unavený tím, že nic nedělá, sedí na své sinekuře a ani mu nepřijde na mysl myšlenka, že by měl vyvoditi důsledky z toho, že lid jeho národnosti od měsíce k měsíci krvácí.
Páni mluví stále o komunistické agitaci. Celá jejich moudrost spočívá jen v tom, jak by mohli potrestati lid za jeho politické přesvědčení. Přes to, že podle papírových ústavních zákonů každému jest zaručeno právo volně projevovati své přesvědčení, mají odvahu veřejně prohlašovati, že lid musí tvrdě pykati za to, že při volbách hlasoval pro komunisty. Proto pro domácí obyvatelstvo neplatí žádné právo, nedostává se mu autonomie, půdy, pastvin, polí a lesů. Jednotliví hlavní služní prohlašují na vesnicích zcela otevřeně, že zákon o pozemkové reformě platí jen pro ty, kdož vstoupí do agrární strany. Minulý týden byli v Gejovcích sepisováni lidé, kteří potřebují semena, a bylo výslovně řečeno, že semena mohou dostati pouze osoby, které vstoupí do agrární strany. V Tysa Ujlaku byla v posledním měsíci zastavena výplata všem invalidům, vdovám a sirotkům invalidů s odůvodněním, že jsou komunisty. Zákon o naturálních pachtech, jehož působnost prošla, se neprodlužuje. Desetitisíce chudých nájemníků ztrácejí svůj nájem a jejich dosavadní právo chtějí úřady přenésti na stoupence strany agrární. Agenti procházejí vesnicemi a za vyšší než úředně stanovenou cenu prodávají pole určená pozemkovým úřadem k rozdělení.
Tak prochází obyvatelstvo stále názorným vyučováním. Na mnohých místech zaplatili odvislí lidé pět korun jako zápisné do agrární strany, hned potom však přicházejí k nám a prohlašují, že následkem těchto nespravedlností jsou v našich komunistických zásadách ještě pevnější. Ať si jen vláda, konejšená falešnými informacemi, zkusí vypsati nové volby! Zcela klidně počítáme s tím, že by počet našich hlasů v porovnání k minulým volbám se daleko zvýšil. Pokračování dosavadního systému jen urychlí výbuch sociální revoluce v Podkarpatské Rusi.
Byrokracie každé opatření své nesvědomitosti a neschopnosti kryje odvoláváním se na komunisty. Jsme však s to uvésti nový doklad, že používání četnictva a pacifikace bajonety je soustavou. Dne 26. srpna bylo ve srážce s četnictvem v obci Urmezovo poraněno 20 Rusínů, když jako pravoslavní šli procesím do kostela vykonati svou náboženskou zvyklost.
Myslím, že nejsilnějším potvrzením obžaloby, kterou zde vznáším o bezdůvodnosti zákazu schůze, jenž ke krveprolití ve Svaljavě vedl, je okolnost, že týden po krveprolití schůze lidu ve Svaljavě byla povolena a konána. Bylo to v den, kdy po celé republice pořádány byly protesty a manifestace. Tehdy po krveprolití, když lid byl skutečně krajně pobouřen a výbuch vášní byl pravděpodobnější, tytéž úřady, které před týdnem nepovolením schůze krveprolití ve Svaljavě způsobily, nyní tuto schůzi povolily. A disciplinovaná massa na této schůzi dokázala, že pro dřívější opatření a pro vraždu nebylo věcného důvodu. Co je to za správu, která připraví o život tři chudé živitele rodin, do zoufalství uvede tři vdovy a čtrnáct sirotků a pak týden na to povolením schůze podá důkaz bezdůvodnosti svého vlastního jednání? Tato bezhlavá nedůslednost jest nejtěžším odsouzením administrace, byrokratismu Podkarpatské Rusi a koaliční vlády.
Jménem třech mrtvých, jménem tří vdov a čtrnácti sirotků, jménem 70 obžalovaných, jménem všeho rusínského pracujícího obyvatelstva a jménem komunistické strany v Československu činím následující prohlášení:
Obyvatelstvo Podkarpatské Rusi se přesvědčilo, že také od provedení voleb do sněmovny se nic nestalo v jeho zájmu. Přes všechny kapitalistické záruky a zákony koaliční vláda buržoasie jedná s Podkarpatskou Rusí jako s kolonií.
Předseda (zvoní): Volám pana poslance pro tento výrok o kolonii k pořádku. (Posl. Skalák: Ale je to pravda, je to kolonie! - Výkřiky.)
Předseda: Žádám p. posl. Skaláka, aby zachoval klid.
Posl. dr. Gáti (pokračuje): Vystupuje v ní takovými krvavými opatřeními, jakých používal anglický kapitalismus ke koloniálnímu zotročení Indie.
Proletariát Podkarpatské Rusi jest si vědom, že svého osvobození nemůže očekávati ani od mezinárodních závazků, ani od platných zákonů, nýbrž od splnění hospodářského a národního programu III. internacionály. Prohlašuje, že koaliční vláda je neschopna vládnouti našemu lidu. Je důsledkem nemožnosti a neschopnosti režimu, že dovoluje nesvědomitým a bezhlavým úředníkům, aby na zakrytí své neschopnosti a ve jménu falešné chápané autority státu stále znovu komandovali proti lidu četnictvo a obnovovali krvavé konflikty. Zjišťuji před nejširší proletářskou veřejností celého státu, že státní administrativa v Podkarpatské Rusi soustavně, úmyslně a cílevědomě dělá rozdíl mezi obyvateli podle jejich politické příslušnosti a národnosti a podle této příslušnosti různě se chová k jejich soukromému a veřejnému právu. Většina obyvatelstva, jež se projevila ve volbách hlasováním pro komunisty, vyloučena jest ze všech zákonných práv. A všechny úřady proměněny jsou v politické expositury, jejichž zdatnost vláda posuzuje jenom podle toho, pokud sníží se na nástroje kortešování politického ve prospěch agrárníků a jiných koaličních stran.
Proti krveprolití ve Svaljavě protestovalo všechno komunistické dělnictvo republiky. Prohlásilo se solidárním s persekvovaným obyvatelstvem Podkarpatské Rusi. Jménem strany a jménem našeho klubu žádám ministry vnitra a spravedlnosti, aby odpověděli na tyto otázky:
Jest vláda ochotna v Podkarpatské Rusi ihned provésti změnu soustavy a jako prvý projev této vůle okamžitě propustiti úředníky, kteří svaljavské krveprolití bezdůvodně vyvolali?
Jest ochotna znemožniti, aby nezkušení a malou kompetencí nadaní úředníci včetně až do vicegubernátora za účelem krytí svých omylů mohli komandovati kdykoli četnictvo proti lidu?
Jest ochotna zejména ihned z úřadu sesaditi nejvíce vinného župana v Mukačevě a oba úředníky hlavnoslužnovského úřadu ve Svaljavě a zavésti proti nim trestní řízení?
Jest ochotna vdovám a sirotkům po zabitých ulehčiti jejich osud aspoň okamžitým poskytnutím peněžní náhrady a zastaviti neslýchané trestní řízení proti 70 nevinným lidem?
Československá komunistická strana prohlašuje, že dále nestrpí tento krvavý režim, nýbrž naopak, že všemi prostředky bude podporovati boj o právo a svobodu utlačovaných obyvatelů a národů v Podkarpatské Rusi. Kdyby podobný krvavý případ měl se ještě jednou státi, jsme přesvědčeni, že massy dělnické dodají nám tolik síly, aby sympatie a vůle pomoci pronásledovaným mohla se projeviti v naší straně tak aktivně, aby koloniální ovládání Podkarpatské země bylo jednou pro vždy znemožněno.
Nedají-li ministři ihned uspokojivou odpověď na otázky, jež jsem vyslovil, budou-li naše požadavky podle obvyklého systému koaliční většiny zase odmítnuty, bude to pro obyvatelstvo Podkarpatské Rusi novým důkazem, že ničeho nemůže očekávati od této vlády a od tohoto Národního shromáždění, nýbrž jedině od své vlastní síly. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. inž. Nečas.
Posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno! V celé Československé republice není bída lidu tak veliká, jako v Podkarpatské Rusi, nikde nedolehne drahota na obyvatele tak těžce, jako na Podkarpatské Rusi a nikde není proto potřebí tak důsledného provedení protidrahotní akce se strany vládní i ostatních činitelů do všech důsledků, jako právě na Podkarpatské Rusi. Podkarpatská Rus je zemí proletářů a malých lidí. Hospodářská situace Podkarpatské Rusi je nyní kritická (Hluk.), v některých místech zoufalá, a odtud vyplývají hlavně ty nešťastné události podkarpatské, které znepokojují naši veřejnost.
Největší průmyslové odvětví Podkarpatské Rusi, chemicko-dřevařský průmysl, v poslední době vegetuje a odumírá. Perečín, Svaljava a Bočkov restringovaly výrobu až na 20% a velký podnik Klotilda v Bočkově, od něhož přímo nebo nepřímo závisí více jak 10.000 lidí, zastavily v poslední době úplně výrobu. Svaljava snížila počet zaměstnaných dělníků na 1/5 a závody Bantlivay redukovaly počet dělníků na 1/4.
Dělnictvo průmyslových podniků stojí tu dnes bezradně a bez prostředků a pohlíží s hrůzou vstříc kruté podkarpatské zimě a stále vzrůstající drahotě. Velká část dělnictva Podkarpatské Rusi, která ztratila zaměstnání, byla v létě zaměstnána při sezonních pracích, při stavbě činžáků, při stavbách regulačních, při stavbě kolonie v Batu a jinde. Průmyslové krise bylo však při tom využito průmyslníky k redukci mezd, a to v takovém měřítku, že dnes nepřekročuje mzda u dělníka i velmi dobře kvalifikovaného 100 Kč týdně při velké podkarpatské drahotě.
Index cen přesvědčuje o tom, že se žije na Podkarpatské Rusi dráže než v ostatních částech republiky. Zejména žije se dráže v těch od světa odloučených koutech Podkarpatské Rusi bez komunikačních prostředků, odkud vlastně indexů cen ani nemáme.
Největší část dělnictva Podkarpatské Rusi dosahuje dnes při velké námaze mzdy 70 až 80 Kč týdně a z této mzdy musí živiti 7- až 10člennou rodinu a našel jsem na př. v továrně Kerlinově kluky 10leté, kteří pracovali 8 až 10 hodin denně a dostávali 3 K na den tam, kde 1 kg chleba stál 3 Kč a dnes možná více a při tom . . . (Výkřiky posl. Sedorjaka.)
Předseda (zvoní): Žádám pana posl. Sedorjaka, aby zachoval klid.
Posl. inž. Nečas (pokračuje): A při tom jsou dělníci ještě šťastni, dostanou-li takovou stálou práci.
V skromném měřítku provádějí se také lesní práce. Lesy, toto hlavní bohatství Podkarpatské Rusi, které kdysi živily celou severní polovinu Podkarpatské Rusi, vyživují dnes jen malý počet dělnictva. Dělnictvu platí se ve státních i privátních lesích taková mzda, že se musí dělnictvo práci přímo vyhýbati, poněvadž z ní nemůže býti živo.
V těchto dnech přinesly některé pražské noviny oficielní i polooficielní zprávu, že lesní správa hledá nadarmo na Podkarpatské Rusi 600 dělníků. To je zpráva vypočítaná na klamání veřejnosti, jíž se chce vsugerovat, že lidu v Podkarpatské Rusi se nechce do práce. Ať státní lesní správa oznámí též, za jakých podmínek chtěla tyto dělníky najímati, a ať sdělí veřejnosti, že je najímala v době, kdy malý člověk chce skliditi chudičkou úrodu, to jediné, co má, kdy nemůže opustiti domov.
S politováním dlužno konstatovati, že situace dělnictva ve státních podnicích na Podkarpatské Rusi je stejně trudná, ne-li trudnější nežli v podnicích soukromých. V rozpočtu ministerstva zemědělství na r. 1924 je ve vysvětlivkách k rozpočtu poznamenáno k rubrice o státních lesích a statcích, že vydání pro rok 1924 zůstávají ve stejné výši jako v minulém roce až na snížení platů a mezd zaměstnanců. Z těchto vysvětlivek vzala si zvláště příklad lesní ředitelství na Podkarpatské Rusi. Pro dělnictvo neplatí tam vůbec zákony republiky, dělnictvo jest tu pod hrozbou propuštěním donucováno k práci přes čas bez jakékoliv odměny, a pracuje se zde, jak jsem se sám přesvědčil, mnohdy od 4 hodin ráno do 9 až 10 hodin večer. Mzdové podmínky diktovány jsou ředitelstvím státních lesů způsobem, o němž budeme míti ještě příležitost promluviti jindy. (Hlas: To je ta koalice!) Já mluvím právě ke koalici. Ženatý dělník, otec rodiny, pracuje za 15 K, někde za 12 i 10 K denně. (Hluk. Předseda zvoní.) Nízkou mzdu odůvodňuje státní správa deficity státních lesů na Podkarpatské Rusi. Lesní ředitelství chtějí sanovati svá hospodářství na účet dělnictva. Přes všechny pokusy u generálního ředitelství státních lesů i statků i jednotlivých ředitelství nepodařilo se dosud našim odborovým organisacím zjednati nápravu. Zejména užhorodské ředitelství vyvíjí největší odpor proti dohodě, směřující k úpravě mzdových a pracovních poměrů.