Když mluvím již o Praze, tu připomínám, že městská rada pražská znovu učinila usnesení o drahotě, ale k jejímu zmírnění a ke zlepšení zásobování obyvatelstva velkého města Prahy neučinila ničeho. Celá desetiletí mluvíme a navrhujeme, aby Praha zřídila velké tržnice a mrazírny na užitkový dobytek, aby tak přispívala k zvelebení chovu. Nejmenší městečko venkovské činí více pro zvelebení chovu a odbyt dobytka nežli hlavní město Praha. A nejen dobytkářství, také v odbytu ovoce, zeleniny a jiných zemědělských plodin jsou poměry v Praze naprosto zastaralé a nikterak nevyhovují ohromnému vzrůstu města Prahy. Jestliže činitelé na pražské radnici přijímají resoluce, jak má se odstraniti drahota, pak bych radil, aby pánové z pražské radnice a z mnoha jiných měst, kteří získali v rámci provádění pozemkové reformy velikou řadu velkostatků, ukázali na cifrách, jaká jest výnosnost těchto velkostatků (Výborně!) a jakým způsobem hospodaří oni, když v praksi provádějí zemědělství na nejlepších půdách a za nejlepších podmínek v okolí hlavního svého města. Budeme povděčni, jestliže z těchto kruhů přijdou návrhy našim zemědělcům a jestliže na příkladech ukáží ti, kteří tak často zemědělství kritisují, jak oni dovedou na objektech, které jsou jim svěřeny, hospodařiti.
Chceme-li trvale odstraniti drahotu, musíme zvýšiti zemědělskou produkci. Vyšší intensita výroby zemědělské je podmínkou soběstačnosti našeho státu ve výživě. Umožněte zemědělci, aby mohl zvýšiti svoji výrobu, umožněte mu, aby mohl prováděti potřebné meliorace, aby mohl intensivně hospodařiti, a budete pracovati nejúspěšněji k odstranění drahoty.
Působte ke snížení daní a dávek u zemědělce a umožníte, aby zemědělec mohl zlepšiti a zvětšovati svojí výrobu. Prospějete tím nejenom zemědělci, ale prospějete tím také trvale a nejlépe konsumentům a zabezpečíte, aby sta milionů národního jmění neodcházelo nám každého roku do ciziny. Ne četníky, ne hejtmany, ale zvýšením zemědělské výroby, podporou této výroby může se odstraniti trvale drahota a může se zlepšiti celkový blahobyt veškerého obyvatelstva tohoto státu. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Bezděk.
Posl. Bezděk: Vážené Národní shromáždění! Okolnost, že octly se dnes v rukou našich najednou 4 pilné předlohy proti stoupající drahotě, a okamžitá odpověď p. ministra zásobování dokazují, že otázka drahoty v naší republice jest skutečně vážná. Již přes měsíc jsou naše vrstvy lidové znepokojovány stoupající vlnou drahoty, zvláště drahotou mouky a masa. Že právě po žních drahota stoupla, je velmi nepříjemným překvapením. Tím, že ceny životních potřeb, tedy hlavně ceny mouky a masa, dále mléka i vajec, jakož i průmyslových výrobků vyskočily tak vysoko, je opravdu ohrožena existence nejširších vrstev lidových, tedy v prvé řadě dělnictva, gážistů, živnostníků a konečně i drobného zemědělského lidu.
Lid pracující, tedy hlavně dělnictvo, přineslo veliké oběti několikerým odbouráním mezd. Touž oběť přinesli státní zaměstnanci. To vše proto, aby byl zabezpečen sociální mír republiky a ustálena naše valuta. Za to slíbila vláda dělnictvu i gážistům, že bude pracovati všemi prostředky a veškerým svým vlivem, aby náhrada za snížené mzdy a gáže se objevila ve snížení cen všech životních potřeb.
Dělnictvo i státní zaměstnanci uvěřili slibům vlády, očekávali, že drahota soustavně bude mírněna a klesne postupně co možno nejvíce. Během dvou roků klesaly sice ceny životních potřeb, ale nijak úměrně se snížením mezd dělnictva a gážemi státního zřízenectva. Ba před měsícem počaly ceny mouky a zrna postupně každého týdne stoupati, až dostoupily výše povážlivé. Mezi lidem, jenž musí počítati s každým haléřem, bylo hotové zděšení ze stoupající drahoty. Touto drahotou je opravdu sociální mír naší republiky ohrožen. Příčiny drahoty se uvádějí: Letošní naše úroda prý málo sypala. Na to si budeme musiti zvyknouti, že každoročně tak skvělá úroda nebude jako roku loňského, ale že by letošní úroda, poněkud slabší, opravdu měla býti příčinou tak povážlivého zdražení mouky, nemožno věřiti. Dále menší úroda v Maďarsku a Rumunsku, jak bylo oznámeno p. ministrem zásobování. Další důvod zdražení uváděna neúroda v kterési gubernii na Rusi. Německo nebude zásobeno Ruskem, proto my to musíme podle zákona poptávky a nabídky odnésti a zaplatiti. Leč dodatečně bylo hlášeno, že o katastrofální neúrodě na Rusi jsou zprávy přehnány a dokonce vylhány.
V kruzích do obchodu zasvěcených se domnívali, že v severní Americe si jen zahráli na hausse, odvolávajíce se na neúrodu v Kanadě, což se přiházívá, ale ceny nepolevily, naopak stoupají. Ač letošního roku je píce u nás tolik, že namnoze nevěděli, kde a jak ji uložiti, v důsledku značného zdražení otrub zvýšeny i ceny masa a masných výrobků. Důsledek zdražování je nespokojenost obyvatelstva, protidrahotní schůze a tábory, novinářské polemiky a deputace, jež u úřadu snaží se dosáhnouti nápravy.
Postrach z drahoty byl zvýšen, když na Plodinové burse před 14 dny bylo hlášeno, že ceny se sice zastavily, ale že spekulačním manévrům není konec. K tomu bylo pak doloženo v časopisech: Ceny prý budou, jak si spekulace jen trochu oddychne, znovu stoupati, a poženou se až do vánoc do výše. Byla dokonce vyslovena nehoráznost, že ceny mouky a chleba budou stupňovány o 80%!
Z uvedeného je zřejmo, že není to namnoze jen menší úroda, hlášená u nás a z některých států, jež zaviňuje zvyšování cen životních potřeb, ale že je to také bursovní a časopisecké manévrování, jakož i nezhojitelná honba za ziskem nenasytných lichvářů. Proti těmto upírům musí vláda svými orgány všude co nejrozhodněji a nejpřísněji zakročiti.
I my uznáváme, že v hospodářském neklidu Evropy žádná vláda, tedy ani vláda Československé republiky, zázraků dělati nemůže, ale musí učiniti vše, co je v její moci, aby zabezpečila existenční podmínky všech vrstev, které drahotou trpí.
Aby ceny poživatin od konce měsíce července do nynější doby stouply tak vysoko, jak je hlášeno: u zemáků o 200%, u ječmene 130 procent, žita 93%, pšenice 61%, amerického sádla 40%, masa 25%, kávy 16% atd., k tomu není nijakého důvodu, nýbrž je to sprosté řádění lichvářů s životními potřebami, které sídlí také na našich bursách, proti nimž musí vláda všemi prostředky po ruce jsoucími co nejpřísněji zakročiti.
Dosavadní zákroky vlády proti stoupání cen životních potřeb a drahoty uznáváme a rádi kvitujeme, ale pro dnešní dobu vše, co bylo učiněno, nedostačuje.
Je-li nedostatek úrody, je nutno zakázati vývoz a umožniti dovoz potravin. Zvláště nutno umožniti levný rozvoz bramborů do průmyslových středisek.
Pro celkové státní hospodářství je prý důležito dovoz co nejvíce omeziti, aby zabráněno bylo vývozu 100 milionů našich peněz do ciziny a zhoršení naší platební bilance. Je-li však nedostatek, nutno umožniti dovoz, a to všeho, čeho se u nás nedostává. Pokud se týká dovozu mouky, zvláště uherské, mouka nepodléhá clu, ale dovozní povolení také stojí peníze a nad to se "provinciím" dává z Prahy velmi skoupě. Kolují pověsti, že v Praze potřebné dovozní povolení snadno se dostane, dokonce že židovští obchodníci mívají je v zásobě. Upozorňuji na to pana ministra obchodu, aby si povšiml tohoto veřejného tajemství.
Konečně systém povolovacího řízení je jakýmsi provisorním opatřením, ve kterém se jen jistý okruh zasvěcenců vyzná. Od sepsání všech zásob životních potřeb v republice mnoho nápravy neočekáváme. Je to znak diktatury v zásobovací politice. Máme v paměti ještě nedávné zkušenosti ze státního hospodářství. Proto neradi vidíme, když se toto opět objevuje. Také od kroku toho neočekáváme zlevnění cen životních potřeb, naopak opětné jejich zvýšení. Spekulanti budou velmi vynalézaví, jak prakticky tohoto opatření využíti ve svůj prospěch. Všeobecné sepsání zásob nedoporučujeme, ale doporučujeme sepsání těch zásob, které dopraveny byly do republiky za účelem spekulačním. Levně byly nakoupeny a k nám dopraveny v očekávání zavedení cel, ze kteréhožto opatření má plynouti tučný zisk. Naši velkomlynáři budou snad také o tom něco věděti. Jinak doporučujeme, aby k nám bylo dováženo raději obilí nežli mouka, aby mlynáři byli dostatečně zaměstnáni. Ovšem musejí se také snažiti, přizpůsobiti se cizozemské konkurenci.
Protože letošní sklizeň chlebovin je menší než loňská, nutno počítati s dalším vzrůstem dovozu. Vláda hodlá učiniti opatření o vymílání pšenice a žita. Žito máme vymílati jen na jednomletou mouku, a to nejméně na 70 až 75 %, pšenici na 75 až 80%. Máme-li nedostatek, máme si pomoci svépomocí. Drahotu mouky máme potírati tím, že se zřekneme výrobků z pěkné bílé mouky, která je nyní drahá, a nahradíme ji výrobky z mouky černější a špatnější, která bude o něco lacinější.
Ve všech západních státech vymílá se obilí racionelněji než u nás, na příklad ve Spojených Státech pšenice až na 85%. Tyto mouky se k nám dovážejí a jsou hledány, protože mouka je pěkná, hodí se zvláště k pečení, dosáhne se větší váhy pečiva z ní vyráběného, většího objemu a složení a mouka je chuti nasládlejší. Potravní chemik inž. Josef Koblic nás upozorňuje, že veškeré mouky uměle bílené jsou zdraví lidskému škodlivé. Je nutno pokládati podle názoru tohoto chemika veškerou mouku bílenou za falšovanou, či lépe řečeno za padělanou, a to z toho důvodu, že bílením je zakryta její jakost, resp. že se ze zadnějších druhů mouky padělala mouka bělejší, t. j. při nebílených moukách přednější jakosti. V Německu je jakékoliv bílení na lučební cestě, nechť již kysličníkem dusičitým nebo persírany, kysličníkem siřičitým nebo chlorem, jakož i barvení mouky pokládáno za falšování ve smyslu §u 10 potravního zákona ze dne 14. května 1879. Ve Švýcarsku nesmějí býti bílené mouky podle čl. 61. spolkového zákona ze dne 8. prosince 1905 připuštěny do obchodu. V Dánsku je podle příslušného zákona zakázáno barvení mouky. I potravní zákoník rakouský prohlašuje umělé bílení mouky nebo umělé barvení mouky za falšování.
Naskýtá se tu otázka, zda je československý stát takovou zemí, kde je dovolen dovoz bílené mouky nebo bílení mouky. Otázka, zda bílenou mouku je považovati za falšovanou, je tím důležitější, že někteří ziskuchtiví reformátoři u nás činili, prozatím jenom nesměle, i v denních listech náladu pro bílení mouky jako pro věc prospěšnou pokroku. Nemůže býti o tom pochyby, že hmoty, jimiž se mouka v Americe bílí, t. j. kysličník dusičitý, resp. kyselina dusitá a dusičná, jsou hmoty škodlivé.
Máme tudíž obavu, aby uskutečněním zákona o vymílání pšenice a žita otázka bílení mouky u nás nebyla rozvířena, neboť ziskuchtiví reformátoři dovedou se rychle uplatniti. Je obava, že budeme míti mouku špatnou, obsahující hmoty škodlivé.
Pro ten návrh zákona se nijak nemůžeme rozehřáti. Je třeba opravdu nestranného zjištění všech příčin drahoty a poctivého úsilí o její odstranění. Jsme dalecí toho, viniti naše zemědělce ze stoupání cen a drahoty. Nabízí-li jim spekulant vyšší cenu za produkty, bylo by bláhové, aby neprodali a nebrali. Dlužno uznati, že zemědělci byli mezi prvními, kteří přinesli oběti. Zlevnění cen produktů bylo značné, stala se chyba, že průmysl se nepřizpůsobil. Chce-li zemědělec spravedlivé ocenění a hodnocení práce, nemožno viniti ho ze zdražování.
Pak zde bylo mezi řečí panem kol. Najmanem mluveno o konsumech, které nějakým způsobem nedokázaly prakticky, že dovedou levněji prodávati než živnostníci a jiní obchodníci. Nutno konstatovati, ačkoliv nejsem obhájcem konsumů, že konsumy se nevzpamatovaly z ran, které dostaly. Ovšem také obchodníci a živnostníci. Ale obchodníci a živnostníci namnoze měli možnost vyrovnati se na 25-30%, kdežto konsumy snažily se udržeti svoji působnost až do nynější doby, a proto nedivno, že se nějaké pomoci od vlády také dožadují. Když pan kol. Najman tak horlil proti konsumům, poukázal jsem, že celá řada živnostníků je také členy konsumů. Nejsou to, pánové, snad živnostníci lidoví, ale živnostníci vůbec, poněvadž každý živnostník také rád koupí výhodněji potraviny, kterých nezbytně potřebuje. Ale odpověď pana posl. Najmana, že naši živnostníci jsou klubem sebevrahů, je naprosto neodůvodněná, poněvadž oni mají naopak velkou chuť k životu a budou žíti, protože se mají k životu a nemíní se dáti panem Najmanem pohřbíti.
Nesmíme zapomínati, že jednou z největších příčin drahoty jsou přímé daně a přirážky, zvláště obecní. Přiměřené snížení daní a přirážek přispělo by značně ke zlevnění všech životních potřeb. Ovšem předpokladem pro toto snížení je šetrnost a účelné hospodářství.
Vládu, hlavně hospodářské ministry, ve snaze potírati drahotu budeme podporovati. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. dr. Hanreich.
Posl. dr. Hanreich (německy): Jeden z řečníků, kteří mluvili přede mnou, bývalý ministr, nabízel zde dnes velmi prostý prostředek proti drahotě: Na každé plodinové burse bude ustanoveno několik popravčích, pokaždé se tam zatkne dvacet keťasů, kteří se tam snad vyskytnou, a prostě se pověsí a bude hned po drahotě a po všem rámuse. A já myslím, že tento prostředek, ježto pochází od demokratického poslance a zejména je prodchnut demokratickým duchem, dojde souhlasu této demokratické sněmovny. Jiná otázka jest ovšem, bude-li tím drahotě na venkově skutečně čeleno. Ale já myslím, že zde ve sněmovně neběží tolik o to, abychom se starali, aby drahota přestala, nýbrž že záleží spíše na tom, aby se podnikalo co možná hodně mnoho z oken pro obyvatelstvo, aby bylo zas trochu ukonejšeno. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.) Pádným důkazem toho, že našemu kol. Johanisovi nešlo zde o boj proti drahotě, je zajisté skutečnost, že minulou středu, tedy včera, demonstrovali příslušníci jeho strany v Brně proti drahotě před Besedním domem v téže době, kdy se ve dvoranách téhož Besedního domu bez překážky, bez šibenice, bez popravčích, bez dvaceti oběšenců konala plodinová bursa. Myslím, že celá rozprava zde ve sněmovně je velmi málo účelná. "Hory pracují k porodu", praví přísloví, "a narodí se myš". Stranám běží zde spíše o to, aby se dělaly hezkými venku před voličstvem, aby venku obyvatelstvu prohlašovaly, že podnikly proti drahotě všechno možné, ve skutečnosti ovšem neučinily ničeho.
Podivil jsem se dnes našemu ministru zásobování. My vlastně už nemáme ministra zásobování, neboť jeho místo bylo již dávno zrušeno - já se aspoň pamatuji, že jsme učinili takové usnesení. Nohy jeho křesla jsou již podříznuty, on však na něm ještě stále sedí. Dobrý ten muž měl dnes odvahu, předkládati nám zde své recepty, jak prý si on a vláda představují boj proti drahotě. Je k tomu potřebí odvahy, postaviti se zde, jakožto propuštěný ministr, na toto místo a chtíti ještě dnes věřícímu světu předkládati dávno překonané moudrosti, jimž ani za války nikdo nevěřil. Předložil nám několik velmi roztomilých věcí, co vláda již podnikla a co ještě zamýšlí podniknouti. Dovoz ječmene na př. byl povolen, vývoz byl "regulován". Vypravoval nám, že ceny uhlí již značně klesly a ještě dále nám vypravoval, že povolovací řízení při dovozu obilí bude úplně odstraněno.
Velectění pánové! Jak je to ve skutečnosti s opatřeními ministerstva zásobování, o tom by nás snad mohla poučiti ne tak slova, jichž pan ministr použil, jako spíše jeho skutky. Již předem chci prohlásiti, že beze všeho uznávám, že obyvatelstvo jest znepokojeno vlnou drahoty, jež se na nás přivalila; nerozpakuji se prohlásiti, že ani zemědělci nejsou touto vlnou drahoty nijak potěšeni. Vlna drahoty, která snad přikvačí na zemi v době zvlášť dobré úrody, mohla by snad samostatného zemědělce zůstaviti bez pohromy, v době však, kdy jsme byli postiženi neúrodou, jaká nebyla už kolik let, stoupnutí cen neposkytuje nám samozřejmě dostatečné kompensace pro naši hospodářskou existenci, poněvadž nákup všech výrobků pro nás potřebných, poněvadž pracovní síla, které potřebujeme, velmi značně stoupá. A prohlašuji docela upřímně, že by nám bylo mnohem milejší, kdybychom při normální úrodě mohli počítati s normálními cenami na světových trzích, s normálními poměry na trhu práce atd. Co však nám zde přednesl pan ministr zásobování, co podnikl a co zamýšlí zaříditi, to podle mého mínění naprosto nepostačí a musíme přiznati, že by bylo lépe, kdyby pan ministr zásobování co nejrychleji opustil svoje místo. Vrátili bychom se konečně k onomu volnému hospodaření, jaké jsme mívali kdysi před válkou.
Abych se zmínil o jednotlivých případech: Dole v jižní Moravě jest produkce okurek nejdůležitějším z výrobních odvětví našeho zemědělství. Je-li sezona příznivá, pak jsou ovšem ceny produktů nízké. V posledních 14 dnech, poněvadž se produkuje zboží trvalejší, nastává ovšem obyčejně stoupání cen a obyčejně to bývá cizina, která toto zboží kupuje. Co učinil náš pan ministr zásobování? Poslal nám tam dolů asi před týdnem dva své komisaře a ti - ačkoliv celé týdny byl přebytek okurek, takže lidé jimi krmili prasata a krávy, poněvadž lidská spotřeba nepostačila - pozatýkali všechny obchodníky z Rakouska a Německa, které na trhu přistihli a vyvezli je na hranice, poněvadž prý vyháněli ceny do výše. A pak očekáváte, aby jihomoravský zemědělec, jenž celý rok čeká na oněch 14 dnů konjunktury, platil daně, aby miloval tento stát, aby měl úctu před jeho orgány, když nejsou k ničemu jinému, než aby nás všechny ničily, když mohou přijíti takoví dva lidé, poslaní ministrem, vykázati se jako státní funkcionáři a odříti lid a kaziti mu výtěžek jeho dlouholeté práce. A pak se ještě opováží, představiti se zde ve sněmovně jako ministr.