Velectění! Mluvím docela věcně, zmiňuji-li se o těchto věcech. To jsou vůbec příčiny krise, v níž žijeme, a drahota není ničím jiným, než její částí. Ohromné výstřelky politického a hospodářského vedení státu nejprve poškodily nejvyšší měrou hospodářství, takže dnes již jen stěží je s to, aby sloužilo spotřebě a spotřebitelům, což však se stává tím méně možným, když se této ochromené výrobě ukládají ještě nesmyslná břemena daní a dávek. Výroba pokouší se, řekl bych, jaksi z donucení, odškodniti se na spotřebitelích, přesunuje na ně břemena, nutí je odebírati výrobky z produkčního zařízení za cenu, do níž jsou započtena všechna břemena tížící výrobu. To není, probůh, za stavu věcí v tomto státě nic nepatrného, nýbrž jest to, velectění, břemeno velmi značné a bude stále větší a nesnesitelnější, čím déle tato methoda potrvá.
Cenová křivka stoupá. Ve zvýšených cenách jsou obsaženy náklady representační politiky, která nemá sobě rovné a která i nejnestrannějšího pozorovatele poměrů vybízí ke kritice. Vysoké ceny všech potravin a předmětů potřeb obsahují také náklady na neslýchanou propagační a tiskovou politiku státu, která pohlcuje ročně miliony a miliony, aby tak pověst a uznání nahradily to, čeho nelze dosáhnouti přirozeným vedením státu.
Velectění! Vysoké ceny všech našich potravin a životních potřeb obsahují však také náklady na 150.000 mužů čítající armádu, která jest vzhledem k velikosti a významu tohoto státu nepoměrně veliká. V této souvislosti chtěl bych připomenouti jen tolik, že přece jen značně většímu Německu dostává se mnohem menší armády a Rakousko že má také malou armádu. A i když mi namítnete, že poměry v Německu a v Rakousku jsou výsledkem skončené války, poukázal bych na Ameriku, která je jistě velkým státem a přece se necítí povinna vydržovati tak velkou armádu, jako Československá republika.
Nutno prohlásiti, že zkoumáme-li kritickou sondou drahotní poměry, jak se vyvinuly, nesmíme si při tom zatajovati, že za drahotu živobytí kromě velkého vojenského aparátu máme co děkovati také udržování ohromného vojska policistů a četníků, avšak také ohromné korupci, která se u nás zahnízdila a stále ještě trvá přes všechny zákony, ano i přes to, že máme zákon na trestání a stíhání úplatkářství a pokusů o ně. (Souhlas na levici.) To jsou kořeny zla specielní československé krise, za jejíž část nutno považovati i poměry drahotní. Máme-li věřiti, že je zde vůle učiniti vážný pokus změniti tyto věci, musíme především už jednou slyšeti, že jest již přiložena sekera na kořen všech těchto věcí; museli bychom, velectění, mezi velkým množstvím opatření za účelem odstranění krise slyšeti nejprve o generálním, hlavním opatření, o onom opatření, jež by stát samotný nutilo, aby zasáhl k vyjasnění a rozřešení věci, především by se musel již jednou přiznati k soustavě šetrnosti, aby, když už nelze ušetřiti všech výdajů na representaci, propagandu, vojsko, policii a korupci, bylo přece jen ušetřeno z toho aspoň devět desetin. Dosud ovšem nepozorujeme žádné vážné vůle, přiložiti sekeru na kořen zla. Co dnes pozorujeme, není nic jiného než vůle, použíti jistých utišujících prostředků, které však podle našeho mínění nejsou naprosto způsobilé, problém uspokojivě rozřešiti. Kdo se dnes nedívá na poměry očima úplně zavřenýma, bude míti často chvíle - není to naprosto žádná fráze - že se mu srdce sevře lítostí nad vývojem věcí. Co občané za celý svůj život nashromáždili, ať už je to malý domek nebo něco jiného, práce celého života bývá zničena jediným daňovým předpisem, jenž je právě pro stát nutným následkem takové soustavy ohromných výdajů na věci, které pro trvání státu nemají vůbec významu.
Velectění! Velmi pozorně sleduji hospodářské poměry ve svém okresu, jak nutně vyplývají ze státní soustavy a jsou tam pro to charakteristické. S mnoha svými německými kolegy jsem se pokoušel zakročiti a zabrániti mnohému, co z tohoto stavu proti jednotlivým občanům vyplývá. Připomínám naši dávnou snahu pomoci hospodářským existencím - bez ohledu na to, zda malým či velkým, nás zajímá celé hospodářství - jež jsou tak krutě postiženy předpisy daňovými a břemeny všeho druhu; připomínám, jak všechny tyto pokusy zůstaly bez výsledku, jak jsem teprve dnes dostal od ministra financí odpověď na dotaz týkající se vložení ještě definitivně nepředepsané daně výdělkové a daně z příjmu, ba dokonce i úroků z prodlení z těchto daní do pozemkových knih, daní - ještě jednou to důrazně opakuji - které nebyly ještě definitivně předepsány, nýbrž jen přibližně odhadnuty a takovým způsobem poplatníku udány, že ministr financí necítí potřeby doporučovati a nařizovati berním správám liberalismus. Tudíž moje snaha, zjednati oněm lidem úlevy, byla marná. To jsou poměry, jichž se člověk hrozí a nad nimiž by si mohl zoufati, kdo má vůbec ještě trochu mravního citu! (Výkřiky na levici.) Nejen bída těch stavů, o nichž jsem se nyní u příležitosti daňové techniky právě zmínil, jest nekonečně velká; v souvislosti s rozpravou o celé hospodářské krisi a jejích příčinách musíme zvláště vzpomenouti bídy zaměstnanců s pevným platem, ať už jsou to zaměstnanci státní nebo soukromých hospodářských podniků. Nejprve se zmíním o poměrech osob s pevným platem zaměstnaných u státu, oněch ubohých lidí, jimž byly, jak známo, zákonem z 20. prosince 1922 jejich požitky katastrofálním způsobem sníženy, ovšem nikoli katastrofálním způsobem podle mínění zákonodárců, kteří tehdy předpovídali, že vývoj státu spěje do klidných kolejí a mimo jiné že také klesnou ceny všech potravin a životních potřeb, a tak se odvážili tak hluboko zasáhnouti do hospodářství státních zaměstnanců s pevným platem. Připomínám bídu těchto lidí, kteří se dnes zde v této síni dávají zastupovati rozvážnými členy parlamentu a kteří se domáhají nápravy oněch opatření, jež byla tehdy učiněna na podkladě nesprávných předpokladů, jež se pak nedostavily.
Vyložil jsem vám, jaké máme mínění o krisi, že bude potřebí přiložiti sekeru ke kořenu všeho zla a že jsme samozřejmě také toho mínění, že v mezidobí, jehož bude potřebí, aby taková povšechná opatření mohla projeviti účinky, je nutno učiniti také jednotlivá drobná opatření, a žádáme důtklivě vládu, aby je co nejdříve učinila.
Nejprve, pokud se týče platových poměrů státních zaměstnanců s pevným platem: opravu zákona z 20. prosince 1922, okamžité vyřízení zákona o právních poměrech pensistů (Souhlas na levici.), poskytnutí odkladu živnostníkům, zemědělství a průmyslu při plnění daňových závazků, tedy revisi daňových předpisů. Připomínám nesociální daně, daň z obratu, uhlí, z masa a cukru. Žádáme, aby vláda provedla tato jednotlivá opatření ihned. Bude potřebí okamžitě učiniti vhodná opatření proti spekulačnímu využívání krise. Jest to zkušeností dávno osvědčená věc, že spekulace, která se vyskytuje vždycky, v dobách krise se nadouvá a cítí zvlášť silnou. (Výkřiky na levici.) Proto musí býti v nynější době obzvláště již předem čeleno výstřelkům spekulace. Považujeme za nutný přísný dozor na bursy, přísné stíhání nekalé soutěže, bursovní spekulace, rozšíření příslušnosti lichevních soudů. Při tomto posledním bodu považujeme za svou povinnost upozorniti, že prakse těchto lichevních úřadů bývá taková, že se nevzpomíná na přísloví: "Malé zloděje věší, velcí běhají." (Výkřiky posl. inž. Junga.) Jsme však toho mínění, že nejen obchod mívá v dobách krise sklon ke spekulaci, nýbrž že i výroba se pokouší odškodniti se. Proto v dobách krise bývá nutno kontrolovati výrobu a možnost k tomu máme v rukou. Můžeme utvořiti regulativ tím způsobem, že bude vydán zákaz vývozu a dovoz usnadněn, zvláště pokud se týká dovozu potravin a předmětů potřeby nutných k životu. Stavíme se na stanovisko, že bude nutno okamžité uvolnění dovozu obilí, moučných výrobků a jiných potravin, a to co nejdříve. Avšak jest také nutno, aby výsledek toho, co nazýváme prostě výrobou, co nejrychleji a nejlaciněji se dostal k spotřebiteli; cesta od původních zdrojů výroby k spotřebiteli, která je dnes naplněna množstvím překážek, musí býti uvolněna. Máme za to, že bude nutno na cestě od výroby až ke spotřebiteli zavésti za tím účelem tarifní úlevy. Žádáme zavedení specielních tarifů na mouku, brambory, ovoce, uhlí atd.
Ukázal jsem vám, velectění, jakým způsobem si představujeme všeobecná opatření, jež vedou k odstranění krise a která opatření považujeme prozatím za užitečná. Jménem své strany prohlašuji, že budeme podporovati každé opatření, o něž se pokusí vláda, pan ministr zásobování v nejbližší době, aby snad již zítra, rozhodně však co nejrychleji čelil krisi, budeme-li toho mínění, že tato opatření skutečně něco znamenají a jsou prováděna v poctivém úmyslu, potírati jimi krisi. Avšak při prohlášení, že jsme vždycky ochotni spolupracovati, zdůrazňuji jednu věc, totiž, že tato spolupráce musí býti zasloužená, že budeme přibráni ke spolupráci hned s počátku, již k předběžným poradám o opatřeních, jež se mají provésti. V poslední době se zde mnoho hřešilo; vůbec jest to příznačné pro český parlamentarismus, že se oposice přehlíží takovým způsobem, který je naprosto nedůstojný parlamentu a neodpovídá jeho pojmu. Nakonec ještě jednou prohlašuji, že jsme ochotni spolupracovati na opatřeních k odstranění drahoty a krise, jež dnes ohrožuje stát. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Najman. Dávám jemu slovo.
Posl. Najman: Slavná sněmovno! Dnešní debatě děkujeme snad za jedno, že se totiž opět dovídáme, že v naší republice ještě existuje, co všude již dávno zrušili, totiž ministerstvo zásobování. Po celý rok a snad i po delší dobu neslyšeli jsme o existenci tohoto zbytečného ministerstva a mám za to, že vlastně celá ta agitace proti drahotě vyvolána byla snad jen proto, aby se zde poskytla ministerstvu zásobování možnost, aby odpovídalo. Já jsem přesvědčen, že nyní v době, kdy se sdělává nový rozpočet a kdy se všeobecně mluví o tom, že v našem státě musí se šetřiti, poněvadž poplatnictvo nemůže vydržeti a snésti těch ohromných břemen, která se mu ve způsobu daní předkládají, je nezbytně nutno, abychom jedenkráte přestali hýřiti tak velkým počtem ministerstev, že je nutno 4 až 5 ministerstev zbytečných zrušiti. Proto se odůvodňuje nutnost, že ministerstvo zásobování je potřebné, že musí trvati. Je to zajímavé. Měli jsme ministerstvo zásobování, ceny obilí, mouky a potravin šly dolů, zboží klesalo, drahota upadala, a máme dnes ministerstvo zásobování, zase máme dnes úřednictvo v ministerstvu zásobování a přece ministerstvo zásobování nedovedlo zabrániti stoupání potravin, nemohlo zabrániti drahotě.
Když tak uvažuji o slovech, která zde mluvil pan ministr, dělá to na mne divný dojem. Pan ministr sám přiznává a říká, že hlavní vinu na tom má americký trh. Americký trh je příčinou toho, že dnes máme dražší mouku, americký trh je příčinou toho, že máme dražší sádlo, americký trh je příčinou toho, že stoupají ceny potravin. Pan ministr řekl, že sádlo v Americe stouplo o 6 dolarů na 100 kg, čili stouplo skoro o 200 Kč na 100 kg. Pan ministr tedy sám uznává, že je to přirozená věc, že nemůže tomu zabrániti, a také tomu žádným způsobem nezabrání.
Pan ministr zde poukazoval, že v Americe stoupla cena mouky. Je zajímavé, že v Americe stoupla cena mouky, že naši pekaři musí mouku daleko dráže platiti, nežli ji platili před 3 až 4 měsíci; ale naši pekaři přes to, že dnes platí mouku o 150 až 160 Kč na 100 kg dráže, hotové výrobky, bílé zboží, chléb nezdražili. Zde se výslovně poukazovalo na to, že příčinu drahoty nelze hledati u našich živnostníků nebo u meziobchodu, že pravé příčiny drahoty nutno hledati na mezinárodních trzích. Jsem přesvědčen, že tomu nezabrání, jak jsem řekl, žádné ministerstvo zásobování.
Pan ministr zásobování zde poukazoval, co všechno ministerstvo zásobování proti drahotě dělalo. Já se u jedné takové věci - jak ministerstvo zásobování odbourávalo drahotu - zastavím. Je to obchod ovocem. Ministerstvo zásobování zavolalo si sem, snad dokonce subvencovalo, společnost "Marmu". Této "Marmě" přes odpor pražské městské rady dalo privilegium, aby ve stáncích prodávala ovoce, aby na pojezdných vozících byla prodávána snad i zelenina. Jest zajímavé, jak rychle se tyto žádosti vyřizují. Pražská městská rada nechtěla dáti povolení a "Marma" podala proti tomuto zamítavému nálezu odvolání. Druhý den byl tento zamítavý nález vyřízen ve prospěch této společnosti. A co se stalo? Naši živnostníci a obchodníci ovocem chtěli prodávati ovoce týmž způsobem jako "Marma". Vzali si také vozíky, naložili si ovoce, ale nyní se zjistilo, že "Marma" prodává ovoce daleko dráže než prodávali živnostníci a obchodníci. A přece ti naši živnostníci a obchodníci nebyli nijakým způsobem podporováni, nedostalo se jim žádných subvencí. A nyní přišla zajímavá věc. Zjistilo se, že prý ti živnostníci a obchodníci s ovocem nejezdí, že zkrátka to není pojízdný obchod, ač před tím vozíky "Marmy" stály třeba celé půldne na místě a nikdo si jich nevšiml, ale když obchodníci začali dělati totéž, byli udáváni, stíháni a pokutováni.
Zde se mnoho mluvilo o tom, že prý konsumní družstva musí býti podporována a že jsou nejlepším prostředkem k tomu, aby bylo zamezeno stoupání drahoty. Řeknu docela otevřeně: Pánové, vy stále nechcete viděti, kde je příčina, ač to pan ministr říká. Vy nechcete viděti, že hlavní příčinou drahoty není malé živnostnictvo a obchodnictvo, nýbrž že drahotu dělají jiní lidé anebo jiné věci. Nejraději byste potírali drahotu tím, že byste nejkrutějšími tresty stíhali malé živnostníky a obchodníky. Mluvíte zde na jedné straně o tom, že americké bursy jsou příčinou drahoty, a na druhé straně říkáte, že budete potírati meziobchod, který prý tu drahotu dělá. Nevím potom, kdo má pravdu.
Ve svých denních časopisech, zejména socialistických, píšete: "Překupníci jsou lichváři, živnostníci a obchodníci jsou lichváři."" To čteme a slyšíme stále, a je zajímavo, co zde řekla kol. sl. Zeminová, že totiž žádá noviny, aby psaly proti drahotě a tím uklidňovaly veřejnost. To si nedovedu dobře vysvětliti. Noviny mají psáti proti drahotě a mají uklidňovati veřejnost. Mně se zdá, že právě tím štvaním proti drahotě docílilo se opaku, že se rozechvěl zbytečně lid, že se nakupovalo veliké množství zboží, kterého není nutně potřeba. V Komenského ulici na Vinohradech máme maloobchodnici, která prodávala pytel mouky za týden. Když vypukla tato protidrahotní agitace, mělo to za následek, že dotyčná prodává 20 pytlů mouky týdně. A to, co se dělá u jedné obchodnice, dělá se u deseti, sta a tisíců obchodníků a to je také příčinou, že se najednou objevuje veliká poptávka. Přirozeným důsledkem toho je, je-li po jednom zboží velká poptávka, že stoupají také ceny.
Když tedy pořád říkáte těm živnostníkům, že jsou lichváři, a když pořád své konsumní hnutí tak vehementním způsobem vnucujete lidem, proč ty vaše konsumy samy nejdou příkladem napřed? A když říkáte, že živnostníci a obchodníci jsou lichváři, proč ty vaše konsumní spolky, když živnostník prodává nejlepší mouku za 3·40 Kč, neprodávají mouku za 2 Kč 80 h? Pak byste tím nejlépe dokázali, že je pravda, co tvrdíte, že totiž živnostníci příliš mnoho vydělávají. Ale, prosím, vaše konsumní spolky neplatí skoro žádných daní. Prosím, pánové, vy neplatíte výdělkové daně skoro žádné. Vy své bilance dovedete takovým způsobem přizpůsobiti, že nevykáží žádného čistého zisku, takže neplatíte žádné výdělkové daně a důsledkem toho též žádných obecních přirážek. Ale živnostníka a obchodníka se neptá nikdo, jestli vydělá. Tomu se předepíší ohromné výdělkové daně a ohromné přirážky. Vaše konsumní spolky neplatí daní a přes to neprodávají o nic levněji, ba v mnohých takových spolcích shledáme, že prodávají dráže. Kde je potom pravda, kdo je lichvářem, na koho se pak může ukazovati ve skutečnosti, že lichvaří? Pánové, také vaše konsumní spolky byly žalovány pro lichvu, byly takové případy! A jak soud rozhodl? Soud řekl, že konsumní spolek nemůže býti stíhán pro lichvu. Jestli voláte lichevní úřady na živnostníky a obchodníky, měli byste také jednou říci, aby si lichevní úřady všimly i vašich konsumních spolků, poněvadž podle mého názoru pro všechny občany v tomto státě mají býti nejen stejná práva, ale také stejné povinnosti. Ale, pánové, vy na jedné straně chcete, aby živnostník a obchodník lacino prodával, a říkáte, že prý lichvaří, ač prodává stejně jako vy, a na druhé straně chcete pro své konsumní spolky obrovské obnosy. Chcete, aby se jim dalo 250 milionů Kč podpory. Uvažte, nebylo by lépe těchto 250 milionů Kč, které chcete pro své konsumní hnutí, když to tak upřímně s tím odbouráváním drahoty myslíte, a když stále ten zájem chudého dělného lidu máte na srdci, rozděliti chudým lidem, než dáti je opět vašim konsumním spolkům, aby je za krátkou dobu různým způsobem prodělaly? Jsem přesvědčen, že by to více přispělo k zmírnění bídy, než když se takovým způsobem dává 250 milionů. (Posl. Bezděk: Živnostníci jsou také členy konsumních spolků!) Není to pravda, pane kolego, leda jsou-li to živnostníci strany, k níž vy ráčíte přináležeti, strany lidové. Ale pak bych se tomu nedivil, poněvadž i u vás je něco živnostníků, kteří vlastně, jsouce ve vaší klerikální straně, podobají se klubu sebevrahů, poněvadž jsou tam, kam nepatří.
Na jedné straně stále voláte a mluvíte o odbourávání cen, ale prosím, vy koaliční poslanci jste to byli, kteří jste hlasovali pro zvýšení daně z obratu z 1% na 2%. Mám za to, že daň z obratu vlastně je jednou z hlavních příčin, proč drahota nemůže jíti dolů a stále se udržuje. Nedávno váš koaliční ministr přišel s návrhem, aby řada předmětů, které dosud podléhaly dani z obratu, byly z této daně vyňaty a podrobeny dani přepychové. A nebyly to věci přepychové, které pan ministr za přepychové označoval. Byly to věci, kterých jistě každý člověk potřebuje.
Mně je divno, že na př. v době, kdy voláte po odbourávání cen, jste docela klidně pánům cukrovarníkům povolili, bez ohledu na to, že ceny cukru na světových trzích letošního roku budou nižší, tutéž cenu jako loňského roku. Na mne to dělá vždycky dojem, že vlastně takovou štvanici má odnésti živnostenský a obchodnický stav, že vy sice zde mluvíte o socialistickém cítění, ale ve skutečnosti zde jsou daleko více hájeny zájmy velkokapitalistické než zájmy malého a středního lidu.
Poukazuji, vážení pánové a dámy, na to, že na naší lavici octla se předloha o jednotném typu mouky. Ještě snad nikdo nezkoušel, jak by tento jednotný typ mouky vypadal, ale už se proti tomu bouří, a jest zajímavo nyní sledovati, kdo proti tomu vystupuje.
Ti, kteří nejvíce dnes mluví o tom, že lid trpí podvýživou, že lid má hlad, že lid má bídu, bouří se proti tomu, aby se lidu dala dobrá, zdravá mouka. Říkají, že je to mouka válečná. Není. Taková mouka zde již je, dodává se vám z Ameriky, z ciziny, jen s tím rozdílem, že je uměle barvena a že k tomu zbělení je nutno používati zdraví lidskému škodlivých předmětů. To se jí proto, poněvadž to na oko vypadá pěkně. Je tomu tak nejen s moukou, ale i s jinými věcmi. Že v části dělnictva je nouze, víme, ale i mezi živnostníky je nouze. Ptejte se našich uzenářů, co se kupuje. Naši uzenáři a řezníci říkají, že nemohou prodati přední druhy masa. Nikdo dnes nechce přední maso, nikdo dnes nechce pražský salám. Řezníci si mně v těchto dnech stěžovali, že za žádnou cenu nemohou prodati lůj, dnes ho nikdo nechce. Jestliže dnes je to naše obecenstvo ze všech řad tak zmlsané, pak ve skutečnosti . . . (Hlas: To je demagogie! Jmenujte ty řezníky, kteří to jsou?) Pane kolego, nevím odkud vy jste, ale račte se laskavě tázati tamějších řezníků a uzenářů a ti vám potvrdí, že nemohou prodati dnes přední druhy masa. (Hlas: Poněvadž chtějí za ně velké ceny!) Nikoliv. Dnes se prodává lůj 1 kg za 6 Kč přeškvařený a nikdo ho nechce, poněvadž ve skutečnosti bída a nouze není tak zlá. Zvláště vidíme to i u másla. (Posl. Johanis: Pane kolego Najmane, kde se prodává lůj za 6 Kč? Já vás přesvědčím úředními cenami, že za tu cenu není!) Pane kolego, úřední ceny . . . . (Posl. Johanis: Úředními cenami z pražské tržnice!) Pane kolego, my jsme tu také měli úřední data o tom, mnoho-li se dováží dobytka domácího a cizího na pražské jatky, ale zapomnělo se říci, že vlastně domácí maso, které se tam dováží, nedováží se tam ve formě dobytka, nýbrž poražené. Ti, kteří chtějí dělati statistiky státní, musí je dělati správně a ne takovým způsobem, jak zde byly přednášeny. (Posl. Johanis: Půjdeme ráno na trh a podíváme se, kde je lůj za 6 Kč!) Všude, ať jdete kamkoliv. U všech řezníků dostanete lůj za 6 Kč. (Posl. Johanis: Nemáte pravdu, já vám to dokáži!) A já vám dokáži, že pravdu mám, poněvadž všichni pražští uzenáři si stěžovali, že nemohou prodati lůj 1 kg za 6 Kč.
Tu se mluvilo o tom, mnoho-li se živého dobytka domácího prodalo na jatkách a neřeklo se, že na pražské jatky dováží se ohromná spousta domácího poraženého dobytka. Takto vypadají úřední statistiky, k nimž nechovám žádné důvěry!
Proč na příklad maso není u nás levné? Podívejte se, co stojí dovozné a jiné poplatky. Nebudu to znova zde uváděti, poněvadž jsem to zde již několikráte dokázal. Staly se případy, když někdo zaplatil poplatky z dobytka, že mu za dobytek skoro nic nezůstalo.
Vážení pánové a vážené dámy! My jsme také proti drahotě. Naše strana, za kterou mám čest mluviti, uznává také nutnost, aby ceny byly odbourány. My se žádným způsobem nebráníme tomu, též pro nás je prospěšné, je-li levně, nemáme z vysokých cen naprosto žádného výdělku a zisku, ale protestovali bychom co nejdůrazněji, aby proto, že různé příčiny dnes drahotu zavinily, chtěl někdo viniti živnostnictvo a chtěl zákonem nebo nějakým způsobem postupovati proti malému živnostníku a obchodníku, jako se dálo dosud. Myslím, že by slavné ministerstvo zásobování více přispělo k odbourání drahoty, kdyby řeklo: "My nikoho nezásobujeme, nemáme vlastně naprosto žádného oprávnění, abychom nesli napříště titul ministerstva zásobování, poděkujeme se a ušetříme státu 20 milionů, které ho stojíme." (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Johanis. Dávám mu slovo.
Posl. Johanis: Slavná sněmovno! V tomto domě od r. 1920 debaty protidrahotní byly již několikráte. (Posl. Mlčoch: A vždy pro kočku!) To bych, kolego Mlčochu, neříkal, myslím, k hanbě strany, kterou máš čest zastupovati. Pánové, já bych vám chtěl říci několik slov. Vy zastupujete malé živnostníky. Není k vaší cti, že vlastně representujete tady lichváře. (Odpor poslanců živnostensko-obchodnické strany středostavovské.) Já hned řeknu na vaši adresu několik slov a s vámi se vypořádám. V této sněmovně od r. 1920 jedině vy vystupujete, jako byste byli ochránci lichvy. (Posl. Najman: Vy lichvu hájíte, poněvadž velkolichváře schováváte!) Pane kol. Najmane, to jistě neplatí o mé osobě a o straně, jejímž jménem zde budu mluviti. Vy to dobře víte, protože jste byl jedním z těch, který jste organisoval proti mně řezníky, když jsem byl ministrem zásobování. (Posl. Mlčoch: Udělal jste maximální ceny na maso, ale maso jste neobstaral!) Pánové ze strany středostavovské mají za sebou voliče malé lidi. (Posl. Najman: A ty necháváte zavírat pro nic!) Konstatuji, že pánové zapomínají . . . (Hluk. Výkřiky.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid!
Posl. Johanis (pokračuje): Křikem jste ještě nikoho nepřesvědčili. Dosud jste hráli při každé akci protidrahotní roli . . . (Výkřiky posl. Najmana.) Kolego Najmane, křikem nikoho nepřesvědčíte, je známo, že, pokud jde o lichvu, nemáte choditi na slunce. Ke cti strany středostavovské neslouží, že kdykoliv je zde debata protidrahotní a kdykoli vláda činí jakékoliv prohlášení, nikdy nestaví se tato strana na stanovisko malých lidí, nýbrž na stanovisko lichvářů. Konstatuji, že kol. Najman se zde ve své řeči divil, že nejde na odbyt ve velkých městech přední maso. (Posl. Najman: Nejde na odbyt! Hluk. - Výkřiky.) Jak může někdo říci, že nejde na odbyt, když skutečnost mluví o opaku? Pane kolego Najmane, já vás zvu . . . (Posl. Najman: Jděte, pane ministře, na schůzi řezníků!) Pro mne nejsou rozhodujícími řezníci, nýbrž to, co se ve skutečnosti prodává.
Kol. Najman řekl, že se prodává lůj podle zprávy řezníků za 6 Kč. Konstatuji, že nemá pravdu, protože prodává se lůj v Praze přeškvařený za 8 Kč, někde za 10 Kč a podle zprávy pražské tržnice mezi 17. a 23. srpnem prodával se za 12 Kč. Pan kol. Najman myslí, když řekne, že nevěří úřední zprávě, že je to argument. Argument je, abyste se ráno podíval k řezníkovi a přesvědčil se, že to není pravda.
Když se mluví o ceně životních potřeb, je nutno ovšem zdůrazniti, že v Československu je draho, a to tu bylo předešlými řečníky konstatováno. Zástupce vlády, p. ministr Franke, pro to snesl důvody. (Posl. Najman: Ministr Franke nedávno říkal, že je nejdráže ve Francii!) Musím zde říci, že věc je povážlivější, nežli se na oko zdá, protože opravdu v poslední době se výrobě, ať již průmyslové nebo zemědělské, se strany státní správy vyšlo mimořádně vstříc. Pan ministr správně konstatoval, že státní správa již na podzim slevila dopravu na drahách, slevila dávku na uhlí . . . (Posl. Najman: A to všechno pohltili velcí továrníci!) To je možné, já to nebudu zkoumati, naším úkolem není zkoumati, kdo to pohltil, my máme povinnost jako členové zákonodárných sborů říci, že státní správa na volání, zejména konsumentských stran, opravdu ukázala, kde by bylo lze vyjíti vstříc a příkladem v otázce odbourávání cen. Jestli se předpoklad, aby se snížila cena životních potřeb, ať už je to pokrm nebo oděv, stručně řečeno živobytí, nesplnil, je nutno, aby státní správa zkoumala, kdo je vinníkem a kdo tu miliardu, o níž pan ministr Franke mluvil, která se přinesla jako oběť, shrábl do kapsy. To je věc vážné diskuse. Ale my vidíme, že zde jsou také okolnosti, kterých je si všimnouti se stanoviska prostě lidové psychologie.
Bylo zde uvedeno mnoho cifer. Těžko se pamatují, ale snad by pražskou bursu a bursy obilní bylo možno zakřiknouti. Na pražské burse 1. ledna pšenice stála 176 až 182 Kč, žito 143 až 145, ječmen 165 až 175. 1. dubna stála pšenice 182 až 187, žito 153 až 157, ječmen 190 až 200. 19. srpna již stála pšenice na pražské burse 200 až 218, žito 155 až 160, ječmen 225 až 250 a sádlo, které stálo 25. srpna 1310 - konstatuji cenu amerického sádla - stálo již 30. srpna 1367.
Byl bych opravdu rád, aby státní správa, zejména ministerstvo zásobování, zkoumalo, zdali takto stoupající tendence na pražské burse není lichvou a zdali by se neslušelo asi 10 těch pánů zavříti na 14 dní, pane ministře! Myslím, že by cenová politika dostala jiný směr. Na pražské burse se lichvaří a státní správa si toho lichvaření nevšímala až do pondělka, kdy teprve se poslala policie, aby se dělal pořádek, ale více z důvodu, aby se nedemonstrovalo, nežli z důvodu, aby se těch 10 lichvářů vzalo do vazby. A já za to ručím, jak znám situaci do roku 1920, vždyť se to roku 1920 také tak musilo dělati. Když ceny šly nahoru, vzalo se několik pánů do vazby, a pánové, ta stoupající tendence dostala docela nový směr. Je pravda, říká se, že je to bolševismus, ale takový bolševismus je někdy nutný, a kdybychom takové opatření, které jsme dělali r. 1920, nebyli udělali, nebylo by bývalo k snesení to, co bylo v r. 1920. A páni bursiáni nejsou dnes lepší než r. 1920. Ale toho roku jsme našli lék, recept, jak je do jisté míry držeti na uzdě.
Bylo by nutno všimnouti si některých věcí v malém. Poněvadž se mluví při drahotě se stanoviska národohospodářského příliš vědecky a dokazuje se, že poměry jsou také jinde takové, musím konstatovati, že to není pravda. Jen na malém dokáži, že je u nás nutno chrániti konsumenta a že není vždycky vinen producent. Vidíme to na příklad u ovoce a p. kol. Najman neměl pravdu, když dával příklad na ovoci. Hrušky na venkově sadař prodá za 1 Kč a proč v Praze musí státi 2 Kč 40 hal.? (Výkřiky.) Jsou ještě dražší, a proč musí ovoce lepšího druhu státi v Brně o korunu méně nežli v Praze? (Posl. Najman: Když je to tak výnosné, proč si nezavedete také obchod s hruškami?) Pane kolego, každý nemůže obchodovati kartáči, svíčkami a jiným zbožím. Jiný má jiné zboží a jiné živobytí. Vy máte své zkušenosti o obchodě, ale tak obchodovati jako vy, každý nedovede.
Pokud jde o máslo všimněme si tohoto fakta: Před válkou stálo máslo 1 K 80 h až 2 K. Podle tržních cen v Praze stojí 26 až 36 Kč. Srovnávejme výši příjmu dělníka a úředníka, kde mzdy zvýšily se zpravidla o 6 až 7%, a vidíme, že vzestup ten je v nepoměru k tomuto zvýšení mzdy. Ještě křiklavější poměr jest u vajec. Já jdu do detailu, abych charakterisoval tu lichvu. Vejce stálo před válkou 4 haléře. Že by u vajec ta výroba se tak zdražila, že by se vejce musilo dnes prodávati za 90 hal., nikdo nebude tvrditi. Vejce se tedy prodává na trzích za 90 hal. proti 4 hal. mírové ceny. Kdybychom vzali za měřítko, že vejce se mělo zdražiti desetkráte, tak by mělo státi dnes nanejvýše 40 hal. Jdu k největšímu násobení desetkrát a vidím-li, že stojí dnes vejce 90 hal., slaví pak lichva své orgie právě u tohoto produktu. Mléko ve velkých městech stálo před válkou 20 hal litr. V Praze se dnes prodává za 2 Kč 20 hal. Vidíme zase ten nepoměr ku příjmu konsumenta a táži se, jak bychom měli počítati zdražení tohoto produktu. (Hlas: Což zdražení u železa a stavebních hmot?) Přijdeme k tomu. Maso před válkou stálo 1·60 K až 1·80 K. Dnes ve všech velkých městech stojí 16 až 18 Kč, připomínám, že živá váha se prodává za 7 až 8 Kč. Stojí-li maso ve výseku 16 až 18 Kč, mám na mysli průměrné ceny hovězího a vepřového masa, pak nejen producent, ale i ten, kdo vysekává, se veze a veze se důkladně. Když se mluví o některých městech průmyslových, musím říci, že pozoruhodny jsou ceny v Praze. Jsem povinen, poněvadž zastupuji pražskou župu v tomto domě, konstatovati, že Praha má nejdražší potraviny. V poslední době však má opravdu nejdražší potraviny. Vzestup cen v poslední době jde tak daleko, že přesto, že k 1. červnu ceny již stoupaly, vidíme, že hovězí maso je proti 1. červnu 1924 o 1 Kč dražší, a to přední, zadní o 1 Kč, telecí zadní i přední o 2 Kč, vepřové přední o 1 Kč a zadní o 3 Kč, máslo čerstvé venkovské o 4 Kč, dánské o 2 Kč, lůj přepouštěný o 2 Kč, sádlo vepřové syrové i americké je dražší o 2-3 Kč.