Jak citelné je dnes ještě zatížení dělnictva, ukazuje tabulka další. Kdežto v jisté době činily výlohy za potraviny r. 1913 částku 22·47 Kč, vzrostly v roce 1921 na 334 Kč. Příštího roku pak pozorujeme pokles. V roce 1922 klesly tyto průměrné výdaje za potraviny na 184 Kč, avšak od května tohoto roku - což i pan ministr potvrdil - stoupají náklady na výživu nepřetržitě. V květnu bylo průměrné vydání 195, v červnu 201, v srpnu 203, tedy vždy ještě devítinásobek mírového stavu. Musíme se nyní tázati: Jsou mzdy dnes také ještě devětkráte vyšší než v roce 1913? O tom jistě není ani řeči. Je jasno, že se stoupání potravin musí jeviti především ve špatné výživě dělníků, že roste nebezpečí podvýživy. Dnes je jasno, že drahota potravin jeví účinky a zasahuje i na jiné výrobky, že všechny potřeby samozřejmě v ceně stoupají, že se výrobní náklady podstatně zvyšují, že se tím výroba omezuje a zmenšuje i konkurenční schopnost jistých průmyslových odvětví. Jest již příznačnou okolnost, že na lipském veletrhu, který se nyní konal, mohl severočeský sklářský průmysl velmi málo prodávati z toho důvodu, poněvadž byl vždy ještě příliš drahý, ačkoli mzdy strašně rychle a silně byly sníženy. Zde tedy byla všeobecná výrobní schopnost obmezena různými okolnostmi. Pakli potraviny se ještě více zdraží, pakli dělník bude nucen žádati vyšší mzdu, když se brání proti zhoršení svého způsobu života, pak je to samozřejmým následkem, že se průmysl stane ještě méně schopným konkurence.
Plným právem zavládlo již dnes mezi dělnictvem veliké rozčilení. Obává se většího vzrůstu cen, a z vývodů pana ministra musíme slyšeti, že tato obava je skutečně odůvodněna. Pan ministr Franke výslovně řekl, že nelze počítati s tím, že by v nejbližší době ceny potravin klesly. Dojde tedy ke stávkám, budou demonstrace, neboť musí býti pochopitelno, že se dělnická třída bude vší silou proti tomu brániti, aby se na jejích zádech, na její útraty jiné vrstvy dostaly do výše.
O příčinách vzrůstu cen potravin učinil pan ministr z části zcela správné poznámky. Jsou příčiny všeobecné, při čemž my, sociální demokraté, nikdy nezapomeneme toho, že při našem společenském pořádku v době kapitalismu, kde není hospodářství podle potřeb, nýbrž potraviny jsou zbožím a jako jiné zboží podléhají spekulaci, že při dnešním společenském pořádku se provádí samozřejmě s potravinami lichva právě tak, jako s jiným zbožím, tím spíše, když skutečně, jak pan ministr přiznal, jest pozorovati menší žeň v hlavních druzích obilních. Víme velmi dobře, že ceny světového trhu jsou i pro nás rozhodné, víme, že na př. při sádle a obilí více méně závisíme na americké produkci. Víme, že tam ceny stoupají a také nám není cizí, proč tam ceny stoupají. Pan ministr naznačil, že tu spolu rozhodují důvody politické, poukázal na volbu presidenta, která nastává, a není neznámo, že se tam vychází vstříc farmářům, aby byli získáni pro určitou politickou skupinu, a že se proto cena uměle vyháněla do výše. Není také neznámo, že se velkoobchodníci spojili, aby skoupili obilí a aby s ním spekulovali, a my musíme při tom platiti vyšší ceny. Co však je pro situaci příznačno, je okolnost, že ceny domácí byly vyhnány nad ceny trhu světového, že máme na domácích bursách ceny enormně stoupající, že se ceny obilí ve srovnání k roku minulému velmi značně zvýšily a že je tedy nebezpečí, prorazí-li uplatňovaná snaha agrárníků, jestliže se jim poskytne pomoc více nebo méně zřejmými nebo zahalenými agrárními cly, že budeme míti ceny daleko nad ceny trhu světového, které životní úroveň třídy dělnické a spotřebitelů velmi důkladně stlačí. Poukazuji na to, že 3. srpna na pražské burse stála pšenice 205 Kč, dne 22. srpna již 218 Kč. Účinek toho se ovšem objevuje ve stoupajících cenách mouky. Dnes jsou ceny mouky aspoň o 30% vyšší než byly ještě před několika týdny a měsíci. U chleba, u bílého pečiva se zvýšení moučných cen zdánlivě sotva pozoruje. Avšak zkouší-li se váha, zkoumá-li se jakost, přijde se již na to, že dnes dostaneme za tytéž peníze méně, než ještě v červnu nebo květnu. Vidíme stoupati ceny masa, pozorujeme, že kilo masa stouplo v málo týdnech o několik korun. Pan ministr přiznal, že při cenách masa závisíme na cizině, to se ukazuje také na příhonu na pražský dobytčí trh. Vidíme často - pan ministr se o tom zmínil - mnohem více cizozemského než domácího dobytka. Včera na př. bylo na pražský masný trh přihnáno 265 domácích a 274 polských vepřů, nehledě k vepřům uherským a jugoslávským. Vidíme tedy, že kdyby nám cizina nevypomáhala, musili bychom platiti za maso ceny ještě vyšší. Rozumíme, proč k tomuto zjevu došlo. Že sádlo v ceně tak zvýšilo, pochází od toho, že zvláště v Americe byly ceny tuku značně zvýšeny, poněvadž tam masový a tukový trust diktuje ceny. Také u pšenice velkým dílem závisíme na cizině. Musíme tisíce a desetitisíce vagonů pšenice, vůbec obilí a mouky, dovážeti, a rovněž tisíce centů masa a dobytka. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Příznačna je situace na trhu cukerním. Ve výrobě cukru je v Československu jistě nadbytek a je nebezpečí, když venku ve světě výroba cukru vzrostla, když mezery, jež způsobila válka, byly zase vyrovnány, že velmi brzo nastane zase nadvýroba cukru a že československá produkce neodbude již tolik cukru do ciziny, jak tomu jest dnes. Cukrovarníci chtějí vyvážeti co možno nejvíce cukru, poněvadž v cizině dostanou vyšší ceny, a je příznačno, že dochází k omezeným zásobám cukru v zemi, která pracuje pro vývoz, avšak na vlastní spotřebu velmi lehce zapomíná. Koncem roku, před novou kampaní, musejí spotřebitelé často používati cukru, který vůbec nebyl pro ně určen, který byl připraven pro Anglii a jiné zem, poněvadž právě domácí cukr, který byl určen pro tuzemsko, byl prodán do ciziny. Ceny cukru jsou vysoké. Při tom vidíme, že cukr se nedává domácí spotřebě k disposici v takové míře, jak by to bylo potřebí.
Účinek drahoty vidíme i u druhých předmětů, tak na př. u cen bramborů. Dnes máme cenu bramborů dvojnásobnou jako v roce předešlém. Kdežto minulého roku jsme platili asi 30 haléřů za 1 kg bramborů, stojí dnes 60 h. Nevím, zda je to následek špatného počasí a zda ceny nakonec ještě více nestoupnou.
Tak bych to mohl uváděti u každého jednotlivého předmětu. Všude se ukazuje tendence vzestupná. Kdo jest někde činným ve správě konsumního spolku, bude věděti, jak týdně musí správcové konsumního spolku předpisovati zvýšení toho neb onoho předmětu. Doba, kdy mohly býti ceny snižovány, bohužel již dávno minula.
Nyní se tážeme: Co vláda učinila, aby tyto zjevy potírala? Pan ministr dr. Franke nám dnes rozvinul dlouhý program. Avšak přihlédneme-li blíže a zkoumáme jej, můžeme z tohoto programu vzíti si velmi málo positivního. Měl jsem pocit, že pan dr. Franke mluvil méně jako ministr zásobování, jemuž byl svěřen zájem spotřebitelů, nýbrž že mluvil spíše jako agrárník, jako národní demokrat, jako zástupce kapitalistických stran. Rozumím, že mluvil jako zástupce koaliční vlády. V koaliční vládě jsou zájmy právě nejvíce si odporující. Víme velmi dobře, kdo vede dnes hlavní slovo. Bohužel, nemají moci ani konsumenti ani socialisté, nýbrž agrárníci, a ti přece chtějí něco docela jiného, než vyslovenou ochranu spotřebitelů. Co nám tu řekl pan ministr dr. Franke, nedává nám naděje, že v nejbližších týdnech a měsících nastane zlepšení, že ceny potravin klesnou. Pan ministr mínil, že u velkoobchodu se nedá nic dělati a že možno zasáhnouti jen u maloobchodu. Bude-li sáhnuto tam, pak z toho kouká zatraceně málo. Pakli není možno regulovati cen velkoobchodních, vystoupiti proti spekulaci, pakli stát sám není s to, učiniti zde vyrovnání většími opatřeními, pak musíme, bohužel, věřiti, že v nejbližším období až do jara, až do léta, až do příští žně, musíme zase počítati s vysokými cenami životních potřeb.
Co nám zvláště bylo nápadno, je poznámka, že má dojíti vedle přezkoumání železničních tarifů také k přezkoušení tarifů celních se strany vlády. Co to má znamenati? Má tím býti oznámeno zvýšení cel na potraviny? Chce dokázati, že je ochotna vyjíti vstříc přáním agrárníků? Za dnešních poměrů, při zvýšených cenách životních potřeb, při nutnosti dovozu, při snížení životní míry širokých mas lidových, bylo by zavedení cel na životní potřeby, která by byla vytvořena jen na prospěch hrstky velkoagrárníků, přímo zločinem. Proti tomu se obracíme s veškerou rozhodností. Je-li nutno, budeme otázku celní projednávati. Víme velmi dobře, kdo se zajímají o zvýšená cla. Malí zemědělci, velká většina zemědělského obyvatelstva jistě nikoli. Máme v republice 13 milionů obyvatelů, z toho je 12 1/2 milionů bez majetku půdy. Mezi 880.000 těchto je jenom zlomek, velmi malý zlomek interesován na clech na životní potřeby. Jsme pro to, byli jsme vždy a budeme i příště, že zájmů většiny nutno chrániti a nikoli zájmů mizivé menšiny. K tomu však patří vědomá výrobní politika, které, bohužel, není. Až budeme moci z hektaru půdy získati o několik centů obilí více, až dostaneme ze stájí více mléka, másla a masa, pak přijde čas, kdy podobně jako v Dánsku nebude třeba cel, nýbrž zemědělství si vlastní silou prorazí cestu. Ovšem nejsme také pro to, aby nějaká část výroby byla jednostranně zatížena. Rozhodně odmítáme, aby se průmyslu neodůvodněnými cly poskytovaly výhody a jsme pro to, aby se zemědělství náležitým laciným způsobem dostalo všech prostředků, aby také mohlo existovati. Avšak aby se beze všeho vybírala cla bez zřetele k širokým vrstvám, bez systematické výrobní politiky, jen aby se několika desetitisícům velkoagrárníků dostalo nesmírných výhod, pro to nebude žádný rozumný člověk. Nelze se stavěti na stanovisko, jako vrchní rada Meissner, který mínil, že ceny světového trhu nikdy nesouhlasí s výrobními náklady zemědělské produkce. Ba, kdyby tomu tak bylo, musila by se zaváděti cla na cla bez ohledu na to, jak daleko je zemědělství schopno výroby. Musili bychom také přihlížeti k těm, kdož v horách ve výši 600 a více metrů pěstují pšenici, ačkoli se to nevyplácí a nákladů nekryje. Tedy v otázce celní neznáme žádného paktování s přáním agrárníků a musíme zde hájiti zájmů velké většiny obyvatelstva. Co žádáme, je úplné uvolnění dovozu obilí a moučných výrobků. Jsme pro to, aby zmizela cla na životní potřeby, jež jsou důležité a které musíme z ciziny dovážeti. Je neudržitelno a jest jen clem finančním, když na př. káva, čaj, kakao je zatíženo cly, která jsou mnohem vyšší, než vlastní výrobní cena. Musíme usilovati o snížení daní, daň z obratu, z uhlí, z masa a z cukru ať zmizí co možná docela.
Jednu věc bych při tom chtěl ještě zdůrazniti: Konsumním spolkům musí býti ulehčeno. Pan ministr zásobování dr. Franke poukázal k tomu, že vedle obcí musí spolupůsobiti v boji proti drahotě také konsumní spolky, organisovaní spotřebitelé. Spolupůsobí, avšak jest jim denně zápasiti s obtížemi, zvláště s nesmírnými daněmi. Co spotřebitel nakupuje a co eventuelně ve formě tak zvané dividendy dostane zpět, jest jen výše placená cena a neměla by býti zdaněna. Avšak 80% tak zvaného čistého zisku odnímá přece fiskus v daních. Daně, jež platí konsumní spolek, činí mnohem více, než u tuctů malých živnostníků. Na př. v Podmoklech platí spotřební spolek více než všichni živnostníci města dohromady. Spotřební spolky jsou obecně užitečnými ústavy, neslouží k tomu, aby jednotlivce obohacovaly. Měly by býti, jak je tomu jinde, na př. v Rakousku, finančně šetřeny, podporovány a posilovány. Avšak o tom není řeči. Mám pocit, jakoby se vzmáhalo zase zachraňování živností, jakoby zase počínal v tomto směru kurs na pravo. Kdo skutečně usiluje o ulehčení širokým masám, musí v první řadě snažiti se o povznesení hnutí spotřebitelského, musí je podporovati; velké daně, jež mají platiti, nutno snížiti, nutno odstraniti.
Žádáme dále účinného snížení tarifů zvláště pro zásilky potravin. Pan ministr poukázal na to, že tarify byly již sníženy a že revise tarifů stála stát již asi jednu miliardu. (Posl. Grünzner [německy]: Spotřebitel z toho nic nepocítil!) Právě to chci říci. Kde je účinek tohoto snížení tarifů? Kde jsme slyšeli, že možno na základě snížení tarifů dostati levnější potraviny nebo jiné předměty pro denní život? Musíme říci: Snížení tarifů není cítiti. Nevím, zda přezkoumání této okolnosti přivodí změnu nebo zlepšení. Stále má člověk pocit, když slyšel pana ministra, že se dělá politika: Vyper mi kožich, ale nenamoč ho. Proti spekulaci, proti burse zakročí se policií! Že bursa v době kapitalismu je nutným zlem a že ji nelze beze všeho odstraniti, to pan ministr přehlíží. Co se děje ještě jinak, výzva k bezpečnostním úřadům, k státním zástupcům, aby postupovali proti lichvě - prosím, kde se proti velkým lichvářům postupovalo? Malí lidé byli obžalováni, také malí zemědělci byli udáváni a odsuzováni, avšak velkoobchodníci, velcí lichváři nebyli nikdy chyceni a potrestáni. Dnes byla vládou podána předloha, má číslo 4817. V tomto vládním návrhu je předepsáno jisté vymílání obilí, až do 75 % se zamýšlí. Nevím, zda tento prostředek pomůže. Účinek bude jen ten, že chudáci budou musiti jísti špatnou mouku, ti, kdož ji koupiti mohou, právě tak, jak tomu bylo za války, dostanou pod rukou ze mlýnů nebo jinde jemnou mouku, jež jim chutná. (Posl. Hackenberg [německy]: Nebudou museti kupovati ji pod rukou, dostanou ji i tak!) Rozhodně se tu bude v budoucnosti měřiti dvojí mírou. Tento prostředek jistě nebude pronikavý, nýbrž povede k velkým nepřístojnostem. Chuť obecenstva se nezmění. Tato chuť je dnes jiná, než ve Francii, kde toto dvoje vymílání snad mělo úspěch.
Co bylo dále ohlášeno, zákon proti kartelům, to jsou také slova, která hezky znějí, avšak jsou nožem bez střenky. V dnešní společnosti vystoupiti se zákonem proti kartelům je zajisté krásným gestem, pokusem, bude to však pokus bez účinku, poněvadž všechno spěje ke kartelování a vývoj k němu vede. Bylo by pak nutno kontrolovati i banky. Nevím, zda také Živnobanka nemá velmi mnoho co činiti se životními potřebami a zda budete míti moc postaviti Živnobanku pod kontrolu. Požadujeme také snížení úrokové míry opatřením bankovního úřadu. Jak již řečeno, požadujeme také kontrolu bank, dále sjednání obchodních smluv, neboť vidíme, že od delší doby se nepodařilo, ani se o to nestal pokus, aby se došlo se sousedními státy k uspořádání poměrů.
Co vláda jinak ještě navrhuje, je skutečně tak směšně málo, že nelze na venek dosáhnouti účinku. S tím tedy, co nám vláda navrhuje, s utěšováním a krásnými slovy naprosto nejsme srozuměni. Požadujeme více. Upozorňujeme vládu na to, že má ještě statisíce zaměstnanců, kteří jsou špatně placeni, kteří trpí pod špatnými hospodářskými poměry. Upozorňuji zde také na politování hodnou skupinu staropensistů, kteří po léta volají do ochraptění, aby se jim pomohlo. Teprve 3. srpna konala se v Podmoklech schůze staropensistů, která poukazovala na trpkou bídu, v níž pensisté žijí; připomněla vládě slavnostně dané slovo, aby konečně po dlouholetém protahování splnila slib o zrovnoprávnění s novopensisty. Dnes jsme dostali na stůl sněmovní celé množství předloh důležitého obsahu, předloha o staropensistech mezi nimi nebyla. Připomínám, že v Rakousku příjmy staropensisty činí 90% požitků, které by měl, kdyby ještě byl v aktivní službě, pense vdovská činí v Rakousku 50%. Kde je úprava poměrů staropensistů u nás? Je opravdu úmyslem, aby tito politování hodní staří lidé při stoupající drahotě ještě více hladověli, aby hladem zašli? Není hezké, že jste vůči těmto lidem tak upjati.
Chceme také poukázati na toto: V poslední době se častěji mluvilo o spolupráci národů. Podmínky k tomu musely by býti ovšem teprve vytvořeny; možnost žíti pro pracující třídy, bezpečnost existence a zajištění občanských a národnostních práv. Avšak z toho nevidíme ničeho, žádné úřední opatření se nedělá, z něhož by se dalo usuzovati, že se v tomto směru přichází vstříc. S oposicí se jedná před tím jako potom neslýchaně. Kdežto všude se oposice k práci přibírá, její rady jsou slyšeny, jejím přáním se vychází vstříc, zde jsme úplně ignorováni. Dnes se toho dožíváme znovu. Hodí se nám na hlavu množství předloh, o jichž obsahu nemáme ani zdání. Pánové z koalice jsou ovšem zpraveni, spolupůsobili při jejich tvoření. Zítra nebo pozítří se máme o těchto předlohách vyjádřiti, podati návrhy, o nich mluviti. Je to možno, podle lidských sil možno? Dnes se probičuje jeden bod, příští týden velký počet druhých důležitých otázek - je to parlamentární práce? Je to zdravé a rozumné?
Připomínám také něco jiného. Musím poukázati na způsob, jak se provádí pozemková reforma. Pozemkové reformy se zneužívá a dnes slouží velkému počtu spekulantů, půda se venku rozděluje, avšak nedostane ji domácí obyvatelstvo, nýbrž jiní. Je neuvěřitelno, avšak pravda, že se v "Českém Slově" píše, že půdu v tak zvaném zněmčeném území mají dostati jen dobří Čechové, kteří se osvědčili, kteří jsou dobrými občany a spolehlivou oporou. Představovali jsme si pozemkovou reformu jinak. Půda se má dostati tomu, kdo jí především potřebuje, půda má býti podrobena veřejné kontrole, má sloužiti veřejnému zájmu, avšak pan Viškovský chce na místo starých šlechticů vytvořiti novou českou venkovskou šlechtu. Nikoli, tu nejdeme s sebou, to je neslýchané znešvaření, zneužití pozemkové reformy, jak si ho hůře představiti nemůžeme!
Vidíme reakci na poli sociálního pojištění, vidíme, že byly přijaty návrhy, jež jsou s to, aby původní předlohu ještě více zhoršily, všude vidíme kurs napravo. Pan Prášek přece ve své brožuře uvedl, že kurs Československé republiky musí jíti v budoucnosti na pravo. Obracíme se a vždy jsme se obraceli proti této jednostranné politice, proti politice násilí. Všude ve světě je tato politika, v níž rozhoduje holé násilí, odbyta a všude bylo navázáno dorozumění. Doufám, že i zde účinek těchto věcí z ciziny bude znáti. Tak to dále nejde, ani na poli otázek hospodářských, ani na poli politickém.
Co nám vláda o drahotě praví, nemůžeme uznati za dostatečné, musíme svým soukmenovcům venku říci, že se musí připraviti na nový boj o životní úroveň. Následky odmítáme, následky nese kapitalistický systém, nese je však i vláda, která je dnes úplně jednostranně orientovaná, která neslouží širokým masám, nýbrž kapitalistickým zájmům; proto odmítáme jakýkoli projev důvěry a prohlašujeme, že povedeme tak jako dosud boj o zlepšení ve směru hospodářském a politickém. (Souhlas a potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Mikulíček. Dávám mu slovo.
Posl. Mikulíček: Paní a pánové! Bylo by potřebí, aby řeč ministra zásobování dr. Frankeho byla plakátována ve všech továrnách, aby dělnictvo z ministerského prohlášení vidělo jasně, že ani pan ministr nevěří v pokles drahoty. Snad pánové uznají, že, nemá-li dělnictvo a veřejní zaměstnanci naději na zlevnění životních potřeb, mají právo na zvýšení platu a nebudou napříště posílati proti eventuelně stávkujícímu dělnictvu četníky s bajonety. Bylo by dobře, kdyby dnes četníci s bajonety byli vysláni do burs a jejich okolí.
Jděte do kteréhokoliv koutu Československé republiky, zkoumejte život pracujícího lidu, poslouchejte jeho řeči, poslouchejte jeho stesky, a uvidíte veškerý pracující lid hluboce zamyšlený nad dnešním životem a starostí o budoucnost svých rodin. Lid přemýšlí, co je příčinou jeho bídy, rozpoznává, že nic mu není platna jeho, vámi tak opěvovaná svoboda, neboť vidí, že smečka nenasytných keťasů a lichvářů zdražuje každé sousto, potřebné k udržení živého lidského organismu. Vidí, že se zdražuje bezcitněji a bezohledněji, než se mohlo díti před 10 neb 15 lety.
První náběh učinili politikové ze strany agrární bojem o obilní cla a jest to přímo ironií, když podle novinářských zpráv odůvodňovali zavedení cel, aby prý i rolník byl za svou práci náležitě odměněn, právě ti agrární poslanci, kteří k polní práci celá léta rukou nepřiloží, kteří za 10 až 12 Kč denní mzdy nechají na svůj panský život dříti zemědělské dělnictvo, u nichž místo na rukou najdete mozoly někde jinde, anebo ti, kteří místo orání, setí a sečení mažou v represenťáku o tisícovky ferbla, odění ve fraku a v lakýrkách.
Pánové z vládní koalice, ve své naléhavé interpelaci sami přiznáváte, že hydru drahoty zavinila domácí spekulace a zdražování. Kdo však to zdražuje a spekuluje s potřebným soustem k výživě lidu? Jděte se podívati na bursu v Praze, v Brně, Olomouci a všude jinde, kdo tam spekuluje a zdražuje! Jsou to většinou třídní i političtí kamarádi pánů, kteří za agrární a národně-demokratickou stranu naléhavou interpelaci podepsali. Dnes aspoň ve své naléhavé interpelaci se sami hrozí duchů, které vyvolali. Je to ironie, ba více ještě, hotové házení písku do očí hladovému obyvatelstvu tohoto státu, když interpelaci proti drahotě podpisují sami zdražovatelé z řad agrárních a národně-demokratických. Napřed vyprazdňují lidu žaludky a pak ho politují a dokonce pochválí, že tento lid přinesl již ohromné oběti na platech a mzdách, jak k ustálení valuty, tak k sociálnímu míru v republice.
A aby komedie byla dovršena, ruku v ruce se zástupci lichvářů a spekulantů podepisují interpelaci proti drahotě i zástupci stran vládně socialistických. Pánové, koho to interpelujete? Vládu? A kdo je to ta vláda v Československé republice? Jsou to snad Němci, Maďaři nebo komunisté? Ne, pánové z vládní koalice, je to vláda vaše, z vašich řad, stojící na pilíři pěti politických stran vládní koalice. Kdybyste měli upřímnou snahu drahotu odstraniti, měli jste k tomu více nežli dosti příležitosti. Ale drahota jde měšťácké části obyvatelstva, která je zde zastupována pány agrárníky, národními demokraty a českými klerikály, k duhu, poskytujíc zdražovatelům hýřivého života na účet strádajících mas pracujícího lidu, a strany vládně socialistické, které prý "také" zastupují pracující lid, naučily se během poslední doby neobyčejně dobře buržoasii poslouchati.
Dnes, kdy drahota vyvolává velký nepokoj a pobouření obyvatelstva, pouštíte na zaslepení a omámení hladovějícího obyvatelstva plynovou bombu v podobě naléhavé interpelace. Myslíte při tom, že svou povinnost, bojovati proti drahotě, máte odbytu? Velice však se mýlíte. Bude naší povinností, abychom vaši neupřímnost hladovějícímu lidu bezohledně odhalili.
Pánové a dámy! Už mnoho neupřímnosti, klamání a slibů slyšel československy lid s tohoto místa od československé vlády. Slibovali jste, že dáte lidu za snesitelných podmínek půdu, že znárodníte velké průmyslové a bankovní podniky, které jsou ze tří čtvrtin ve vlastnictví cizích kapitalistů; lid věřil, že to upřímně provedete, ale byl hanebně zklamán.
Nejvíce tragiky však jste zavinili v řadách státních a veřejných zaměstnanců a dělnictva. Když jste těmto vrstvám srazili gáži a mzdu na polovici, slibovali jste v náhradu, že se postaráte celým svým vlivem také o to, aby ceny nejnutnějších životních potřeb šly rovnoběžně se srážkou na mzdě dolů. Široké vrstvy pracujícího lidu tyto oběti na mzdě již přinesly tak stojí ve vaší interpelaci - ale vy proradně mu každé sousto až do nemožnosti zdražujete. Rozepisovali jste se nedávno v Národních Listech, že nelze žíti úředníku a důstojníku za 1500 až 2000 Kč, že tyto stavy při tomto platu trpí bídu. Jak má žíti potom dělník se svojí rodinou při průměrném výdělku 400 až 600 Kč měsíčně!
Mluvíte a píšete o dělnických ženách a matkách a o dělnictvu vůbec, že je nezpůsobilé k vedení a ovládnutí lidské společnosti. Rád bych viděl, zdali jste vy nebo vaše ženy schopni vésti a při dnešní drahotě zaopatřiti za 500 Kč měsíčně 6 až 8člennou rodinu. (Výkřiky komunistických poslanců. - Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, pánové, nevyrušujte.
Posl. Mikulíček (pokračuje): Jsem jist, že by i státní finance lépe vypadaly, kdyby místo bankovním ředitelem byly vedeny inteligentní ženou dělníka. Je přímo zločinem, jak lichváři a spekulanti ženou ceny životních potřeb do výše pro dělnictvo téměř nepřístupné. Tak od srpna 1923 do srpna 1924 stouply ceny, ačkoli mzdy nestouply ani o haléř, tímto způsobem: U ječmene o 130 procent, u žita o 93 procent, u pšenice o 61 proc., u vajec o 70 proc., u sádla o 40 proc., u kávy o 16 proc. Potrava chudých, zemáky, stouply o 200 procent. Takové lichvářské zvýšení ceny nebylo beztrestně trpěno ani v starém Rakousku za doby válečné.
Charakteristické jest, jak tisk koaličních stran proti drahotě bojuje. "Právo Lidu", orgán 50 poslanců, se modlí: "Chléb náš vezdejší dej nám dnes", začež ho klerikální arcibiskupský "Čech" kráká za uši, aby nevolal zbytečně pána boha. Klerikální "Den", orgán pana pátera Šrámka a metrákových páterů, radí lidem na jídle šetřiti. To bude hlavní zásada, koupiti si nový řemen a utahovati žaludky. A dnešní "Národní Listy" radí vymílati mouku na 80%, tedy aby obsah obilního zrna, který až dosud byl určen pro dobytek, kazil žaludky pracujícího lidu. Ovšem ti páni, kteří mají možnost, aby dali denně stovku nebo dvě na maso, nepotřebují z této černé mouky jísti. Na tomto místě už o té věci bylo mluveno.
Pánové ať ze socialistických nebo měšťáckých stran v koalici mají stejně účinné zbraně proti drahotě. Spekulanti ovšem a lichváři se tomu smějí do hrsti.
Vzpomínám si maně, jak svého času nynější ministr pan Bechyně odsuzoval agrární loupežnické drancování kapes pracujícího lidu v Rakousku. Bylo to na táboru lidu v Malenicích, v mé obci. Bylo na ní asi 1200 lidí. Přirovnával agrárníky k lupičům v Abruzzách v Italii, kteří zajali šlechtice s 50.000 lirami, neuloupili mu nic, jen ho internovali v jeskyni, ale když chtěl snídani, oběd a večeři, musel za každé jídlo zaplatiti tolik, že za pár dnů mu z 50 tisíc ničeho nezbylo. Tak prý to tehdy bylo i s pracujícím lidem v Rakousku.
Přirovnání toto podle mého zdání nepřiléhalo ani tehdy, poněvadž před 12 lety bylo možno z Rakouska se odstěhovati i bez pasu, kdežto dnes při uzavření hranic, hlavně Severní Ameriky, jsme opravdu zde internováni a dáni v šanc lichvě za spoluúčasti strany, z níž dotyčný pán vzešel a za niž také byl skutečně ministrem.
Pan ministr dr. Franke tvrdí, že drahota je všude. Přepočítáno na valutu, že nejsme v ceně potravin o nic dražší, než na příklad v Severní Americe. Přirovnání toto silně pokulhává, poněvadž pan ministr zapomněl, kolik, přepočítáno na naši valutu, vydělá americký dělník. Známý autokrál Ford nedovolí, - aspoň tak píší noviny měšťácké i socialistické - aby dělník u něho vydělal za 8 hodin práce méně než 6 dolarů, čili - přepočítáno na naši valutu - 204 Kč, kdežto jeho napodobitel v Československu, zlínský švec Baťa, platí za týden, který nemá 48 hodin - tam pracují mnohdy dělnice 12 až 16 hodin denně - 5 až 10 Kč týdenní mzdy. (Výkřiky komunistických poslanců.) Mohu posloužiti těm, kteří by pochybovali, výplatními lístky a prokáži tato fakta, která budou v novinách a za která jsem odpověden. A když my komunisté proti takovému vyděračství ve Zlíně jediní bojujeme, propůjčuje se Baťovi k disposici všechen koaliční tisk. Pánové ze socialistických stran, uvažujte o tom! (Posl. Skalák: Zamlčuje, že je tam také mor!) Musí tam býti mor a tyfus, když lidé jsou hladoví.
Pan ministr dále prohlásil, že stát nemá peněz na mouku. Pánové, mohli-li korupčníci špiritusoví okrásti stát rafinovaným způsobem o sta milionů, máme-li miliardy na vojenské parády a manévry, stojí-li nás četníci přes 300 milionů Kč a klerikální agitátoři přes 70 milionů Kč, musí býti i peníze na mouku pro pracující lid, který platí čtyři pětiny veškerých daní v podobě nepřímých daní.
Při dnešní celé drahotní debatě sotva se kdo odváží obhajovati obilní cla. Ale víme dobře, že páni agrárníci je mají ukryty v patrontaši a že v příznivém pro ně okamžiku opět za cla zahájí boj. Jsme zvědavi, jak potom k tomuto novému lupičství se zachovají vládní socialistické strany. Prohlašujeme předem, že v zájmu dělnictva i malorolnictva, kterému cla neobyčejně škodí, se proti clům se vší silou postavíme.
Pánové a dámy z vládní koalice dokazují, že drahota je zjevem mezinárodním. My toto tvrzení doplňujeme, že drahota je dílem, jehož příčinou je kapitalistický řád, který všechny vlády kapitalistických států, i naše československá, úzkostlivě hájí, a jen v tomto kapitalistickém řádě, kde se vše otáčí kol všemocného boha Profitu, jsou možny tak ohromné rozdíly, že jedni umírají podvýživou a tuberkulosou, zatím co lichváři životními potřebami utrácejí desetitisíce v luxusních lázních a zábavních místnostech.
Pakli však tento kapitalistický řád nedovede nasytiti ani nevinné hladové děti produktivně pracujících proletářů, pak jsou jeho dni sečteny. Dělnictvo a zvláště komunistické dělnictvo má před sebou tu historickou úlohu, pád tohoto kapitalistického nespravedlivého řádu uspíšiti a zříditi spravedlivý řád socialistický, v němž tyto kontrasty nebudou možny. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Simm. Dávám jemu slovo.
Posl. Simm (německy): Dámy a pánové! Již týdny a měsíce pozorujeme, jak křivka, označující ceny potravin, ustavičně stoupá. Tisíce a tisíce rodin jest tímto vývojem vrháno stále ve větší nouzi, ba tento vývoj vede k nouzi celé společenské formy, jak se projevuje ve státě. Nikoli teprve dnes, nýbrž od počátku tohoto vývoje, který jsme předpovídali, byli jsme bez přestání nuceni poukazovati na jeho příčiny a důtklivě se domáhati oněch opatření, jež by byla podle našeho mínění s to, aby odstranila kritický stav, třebas ne hned a ne úplně, a tak nesnesitelné poměry zlepšila. Říkali jsme vždycky předem, že není možno odbýti tento nejtěžší problém dne utišujícími prostředky. K tomu jest potřebí uznání chyb plynoucího z pozorování celé dnešní hospodářské a politické soustavy a velmi usilovného pokusu jim čeliti. Nemůžeme zahájiti rozpravu jinak, než zjištěním hlavní skutečnosti, že nemůžeme čeliti krisi, která zajisté není jen místní, nýbrž mezistátní, evropská nebo snad i mimoevropská, jinak, než když se postavíme vůbec na jiný základ, než na který byla po skončení války postavena evropská pevnina. Musíme usilovati o jiné základy než jsou dnešní, z nichž na některé můžeme ukázati, jest to ohromná nenávist, která dnes vládne světem, a opatření, která z této nenávisti vyplývají a všechna způsobují trvalé otřesy, jsou to základy, z nichž jako další jmenujeme bezmeznou spekulační vášeň dnešních dnů, která jest formou, v níž se projevuje materialistická doba, v níž žijeme. Této spekulační vášni věnoval dnes několik slov i pan ministr. Chystá se jíti vstříc nejvyšším triumfům. Jakkoli je naší svatou povinností ukázati na základní příčiny všech běd, postihujících Československý stát, přece jen nesmíme také ještě zapomínati, že Československý stát, po případě jeho vláda, tyto základní příčiny spolu zavinila. Chceme-li kriticky zkoumati poměry, o nichž mluvíme, musíme si dnes důkladně posvítiti na chyby, jimž musíme dáti značku "Made in Czechoslovakia", poněvadž tyto chyby jsou s to, aby zvětšily podíl životních břemen, připadající na nás ze všeobecného zničení světa tak, že upadneme v bídu a zhyneme. Je tomu tak; nesmíme si nechávati oslepovati zrak leskem vnějších poměrů. Naopak musíme viděti, že tisíce a tisíce lidí jest bez práce a že tisíce a tisíce jiných je nuceno pracovati jen o některých směnách, první již vůbec nejsou s to, aby uhájil svého živobytí, druzí to mohou učiniti jen s neobyčejným napětím a námahou; musíme viděti, že břemena jsou vystupňována až k nesnesitelnosti, takže živnosti, obchod a zemědělství musí dnes pod nimi sténati; musíme viděti průmyslové podniky, jež neslýchané zatížení daněmi a dávkami dohání na pokraj zkázy, jíž jsou již blízko. Vidíte, velectění, celou holou bídu vyrábějících lidí v tomto státě, celý velký hřbitov jeho hospodářství, na němž je dobře nanejvýš několika hyenám. (Souhlas na levici.) Připomínám dobu, kdy byla Československá republika pokřtěna. Jak skvělý vývoj hospodářské budoucnosti byl jí předpovídán, všechno se tehdy hrnulo do nově vzniklé republiky, poněvadž se očekával její skvělý hospodářský rozvoj a toužilo se po něm ve státě s velkým bohatstvím, ve státě, který nebyl ničím jiným než šťastným spojením průmyslu, obchodu, živností a zemědělství! Toto očekávání se nesplnilo, a jestliže se nesplnilo, jestliže hospodářský oběh, který byl všeobecně očekáván, zvápenatěl, obviňujeme z toho dnes ty muže a ty kruhy, kteří nepůsobili ani dost málo jako věrní správcové svěřených jim hodnot a jako poctiví dělníci na budoucím utváření tohoto státu, nýbrž kteří methodou politického a hospodářského vedení sami vysušili bohaté zdroje tohoto státu.