Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Sněmovna je schopna se usnášeti.

Předem upozorňuji, že podle dosavadní prakse návrh na zahájení debaty o vládním prohlášení, vztahujícím se k podaným naléhavým interpelacím, považuje se zároveň za návrh na sloučení rozpravy o vládním prohlášení s rozpravou o naléhavých interpelacích.

Budeme tedy hlasovati o okamžitém zahájení společné debaty o prohlášení p. ministra zásobování, jakož i o naléhavých interpelacích ve věcech drahotních podaných.

Kdo s návrhem na okamžité zahájení debaty v tomto smyslu souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, návrh je přijat.

Než zahájím debatu, žádám, aby přečteny byly nadpisy a petity naléhavých interpelací, jež již byly rozdány tiskem, a aby naléhavé interpelace, jež ještě tiskem rozdány nebyly, byly přečteny celé.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Podepsaní se táží:

1. Jaké kroky učinila dosud vláda, aby nový vzestup drahoty zastavila?

2. Co hodlá dále podniknouti, aby ceny nezbytných životních potřeb včetně průmyslových výrobků opět poklesly v poměru k valutě a k výdělkům pracujícího lidu měst i venkova?

Podepsaní činí tento dotaz:

1. Jaká opatření hodlá vláda učiniti, aby učinila přítrž řádění spekulačních lupičů s životními potřebami?

2. Není-li vláda s to řádění lichvářů dostatečně rozhodným vystoupením učiniti přítrž, proč nebyl už předložen vládní návrh na přiměřenou úpravu platů státních zaměstnanců?

Od července t. r. lze pozorovati silné stoupání cen.

Víme, že příčinou stoupání cen u nás jsou z části události na světovém trhu. S tím větší pozorností musí tedy vláda sledovati ony události, které vyhánějí ceny v Československu ještě nad úroveň na světovém trhu, a jim čeliti. Nesmí se při tom přehlédnouti, že se stoupání cen na světovém trhu již asi od polovice srpna zastavilo, kdežto drahota u nás pokračuje. Nová vlna drahoty ohrožuje všechny pracovníky námezdní i se stálým platem dalším zhoršením jejich živobytí, omezeného beztoho již na nejnutnější míru.

Vláda jest tedy povinna postaviti se proti spekulaci a především zlevniti výrobní náklady. Úvěrová politika Bankovního úřadu ministerstva financí musí se tak zaříditi, aby snížila vysokou úrokovou míru. Vláda však musí podrobiti revisi také svou daňovou politiku, která jest převážnou měrou vybudována na zatížení spotřebitelských mas, a dále účinně provésti snížení sazeb, jež sice slíbila, avšak uskutečnila zcela nedostatečně.

Především však musí vláda učiniti přítrž neslýchanému stavu, že se naprosto zastavilo uzavírání obchodních smluv, poněvadž jedna vládní strana žádá zavedení obilních cel. Jest samozřejmé, že v době, kdy ceny obilí stoupají, lze méně než kdy jindy přikročiti ke splnění tohoto požadavku. Naopak se musí pokud možno ulehčiti dovoz potravin.

Tážeme se tedy vlády:

1. Jest vláda ochotna úplně uvolniti dovoz obilí a moučných výrobků a ostatních potravin a pro tyto výrobky zrušiti povolovací řízení?

2. Jest vláda ochotna náležitě snížiti daně, které znamenají zatížení spotřebitelských mas, zvláště daň z obratu, daň uhelnou, z cukru a masa?

3. Jest vláda ochotna účinně snížiti sazby zvláště pro potraviny?

4. Jest pan ministr financí ochoten učiniti všechna opatření, aby se snížila úroková míra?

Sněmovna se schází ve znamení hospodářské krise, která přináší tisícům a tisícům nezaměstnanost, bídu a nouzi. Strašidlo nezaměstnanosti stojí denně přede dveřmi dělnických bytů, směny, v nichž se nepracuje, a klesající mzdy zhoršují živobytí dalších tisíců až k nesnesitelnosti, průmysl a živnosti a rovněž mnoho průmyslových podniků stojí pro ohromné zatížení dávkami a daněmi přímo před zhroucením. Mnoho podniků se může namáhavě udržovati jen užíváním bankovních úvěrů. Než opatřování úvěru stává se stále těžší a pro vysokou úrokovou míru stále nepřístupnější. Vzhledem k tomuto stavu táží se podepsaní celé vlády:

Je-li ochotna oznámiti poslanecké sněmovně ihned, jakmile se sejde, opatření, jaká zamýšlí provésti, aby čelila těmto katastrofálním poměrům?

Předseda (zvoní): Slovo udělím nejprve pánům navrhovatelům, jimiž jsou: pp. posl. Zeminová, posl. Schweichhart, posl. Mikulíček a posl. Simm, pak dalším řečníkům zapsaným, jimiž dosud jsou: pp. posl. Najman, Johanis, Beran, Bezděk, dr. Hanreich, inž. Nečas, dr. Gáti.

Než udělím slovo prvému řečníku, navrhuji ve smyslu usnesení presidiálního, aby řečnická lhůta stanovena byla na půl hodiny.

Kdo s návrhem tímto souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je přijat.

Dávám slovo pí. posl. Zeminové.

Posl. Zeminová: Slavná sněmovno! Pan ministr zásobování, jeden z nejvážnějších sociálních pracovníků, měl obsáhlé exposé o protidrahotních akcích, které vláda nejen již učinila, ale které také ještě učiniti hodlá, aby se poměry hospodářské v našem státě staly snesitelnými. Jsem tomu velmi povděčna, že přímo prohlásil pan ministr zásobování, že v určitých ožehavých problémech nechává koalice volnost projevu, ježto mám za to, že v některých věcech, o kterých mluvil pan ministr, nebudou mínění pánů poslanců jednotna.

Když jsme na podzim r. 1922 prodělávali ohromný zápas za pokles cen nejen v oboru výroby zemědělské, ale i v průmyslu, dopravě atd., zachraňovali jsme tím náš stát, jeho valutu i život všeho obyvatelstva před katastrofálním úpadkem hospodářským, v jakém se tou dobou topily všechny okolní státy. V té době, která znamenala, že hodnota našich peněz se upravuje a že tím zejména zámožnějším kruhům zhodnocuje se majetek, obětovaly široké vrstvy lidové politice deflační oběti nebývalé.

Mzdy, platy a příjmy nebohatých pracujících lidí sráženy byly úžasně, v předpokladu, že docílená láce umožní všemu obyvatelstvu snesitelný život. V mnohém ohledu zažili jsme zklamání. Ve všech oborech výroby a prodeje neklesly ceny zejména nezbytných denních potřeb tak, jak tomu odpovídalo zhodnocení peněz. Přece však usilovnou prací vlády a celé veřejnosti docílená stabilisace valuty dávala možnost upraviti životní a výrobní podmínky alespoň na delší dobu.

Vláda i parlament přikročily ke konci roku 1922 i ke snížení, a to k podstatnému snížení platů státních zaměstnanců, čemuž následovalo potom přirozeně i snižování platů zaměstnanců veřejných a soukromých. Toto opatření, čelící také ke snížení státního rozpočtu a úlevám daňovým, provázeno bylo prohlášením vlády, že snížení platů bude vyváženo usilovným bojem proti drahotě. Předpoklady tyto jakž takž objevily se v hospodářském životě roku 1923 a v prvém pololetí roku letošního. V posledních měsících však náhle valí se státem naším i celou řadou jiných států evropských nová nečekaná vlna drahoty, která znamená těžké ochromení celého hospodářského života.

Od jara se opakující útoky v cizině, zejména ve Vídni, v Berlíně a v Curychu proti kursu československé koruny neměly sice valného výsledku. Vláda s celou váhou své autority stabilisaci koruny hleděla udržeti. Přece však přechodné oslabení naší československé koruny mělo v zápětí, že jsme v posledních třech měsících řadu nezbytných životních potřeb jakož i surovin nutných k průmyslové výrobě nakoupili, pokud jsme je musili v cizině nakoupiti, o něco dráže. Mouka, maso, tuky, vejce, bavlna, ruda atd. měly podle nákupu v cizině stoupnouti o několik málo procent. Poplachu se zvýšením cen se zmocnila však mezinárodní bursovní spekulace i spekulace u nás doma, která neslýchaným způsobem zdražuje o 20, 30 ano i více procent produkty nejenom dovážené z ciziny, ale i nakupované u nás doma. Neváhám říci, že kdo jde věci až na kloub, plným právem se obává ohromných důsledků, kterých by drahota mohla míti na příští vývoj našeho státu.

V posledním týdnu objevilo se nám Německo jako hrozný konkurent zejména v oboru průmyslovém. Londýnská ujednání postavila provinilé Německo zase na nohy. Amerika opatřuje mu ohromný úvěr, evropský západ zaručuje dobré obchodní smlouvy a zlatou valutu, omezením armády ušetří také Německo velké miliardy, ale těžce zejména do života evropského pracujícího lidu zasahuje pošlapání 8hodinové doby pracovní, kterého se Německo dopouští. (Posl. Malá: Ale vždyť jste byli nadšeni tím londýnským plánem a psali jste pro to!) Mýlíte se. Teprve, když byla prohlášení a hotová usnesení známa, teprve pak se mohly udělati celkové dedukce.

Macdonaldova vláda přílišným držením Němců zabije sama sebe a uškodí ostatním demokraciím evropským. Zde je viděti nejlépe, jaká to byla chyba, že náš zástupce dr. Beneš nemohl se zúčastniti osobně londýnského jednání. Jako socialista, moderní politik a dobrý znatel Německa jistě by se byl postavil s celou energií proti privilegiím poskytovaným kapitalistickému Německu. Zejména by byl žádal ochrany 8hodinové pracovní doby a záruky, že reparace poražených států nesmějí býti zaplaceny prostě na účet pracujících vrstev.

Německý útok na 8hodinovou pracovní dobu nezůstal omezen pouze na Německo, ale také 21 německých poslanců v tomto parlamentě se našlo, kteří podali letošního roku ve sněmovně návrh na odstranění 8hodinové pracovní doby nejprve v zemědělství a lesnictví a potom i v dopravě.

Některé strany u nás vidí záchranu ve zvyšování mezd a platů podle toho, jak budou stoupati cenové indexy veškerých životních potřeb. Názor na prvý pohled velmi spravedlivý a oprávněný. (Posl. Malá: Co říkají vaši lidé? Přečtěte si to!) Račte dovoliti, i náš člověk nemusí míti stejný názor se mnou a můžeme si názory vyměniti. Snad jen u vás je diktát, ať je to dobře nebo ne.

Nejde však již jenom o úpravu platů, ale našemu národu nastává ohromný zápas o hospodářské bytí, boj o trhy zahraniční a možnost konkurence se státy okolními. To jest, myslím, pánové, věc již nejenom dělníků, úředníků a zřízenců, nýbrž i průmyslu našeho a celého veřejného státního života.

Kdo nevidí tuto naši těžkou budoucnost a krátkozrace naprosto neodůvodněným zvyšováním cen dožene naše dělnictvo, gážisty a jiné pracovníky rukou i hlavou k zápasům o vyšší mzdy a platy, je největším škůdcem nejen republiky, ale všeho obyvatelstva. (Posl. Malá: A vy s těmi škůdci sedíte v koalici, jak je to možné?) Vždyť ono na vás také dojde!

První poplach vedoucí ke zvýšení cen vznikl tentokráte v Americe z důvodu volební agitace. Vládnoucí republikánská strana, chtějíc získati hlasy farmářů, sama rozhlašováním falešných zpráv o úrodě, jakož i poplachy bursovními vyvolávala zdražení zejména obilí, aby získala sympatie zemědělců. Když však se zvedla všeobecně cenová hladina a kde kdo začal protestovati, couvla republikánská strana, a aby si usmířila města, zastavuje zdražovací agitaci a působí opět na přirozený pokles cenový. U nás ovšem, třeba jsme odebírali obilí a mouku i ze států, kde zdražování se tak neobjevovalo, bursovní spekulace ceny ihned hnala do výše, nesnižujíc jich po dojití zpráv příznivějších.

S rostoucí drahotou zápasí nejenom vláda naše, ale také veřejní činitelé v Rakousku, v Anglii, Dánsku - a zde bych vám připomněla - zápasí s ní také v sovětovém Rusku, kde stouply ceny potravin o 60% v poslední době. Večerník "Rudého Práva" ze dne 30. června 1924 přináší velikou řeč lidového komisaře Rykova, který ve svém referátě uvedl, že v Rusku průmysl dosáhl teprve 54 % mírové výrobnosti, dále že úroveň mezd dosáhla 70 % mezd mírových, že nezaměstnaní dostávají 18% mzdy jako podporu, že průmysl snižuje svoje výrobky o 25 %, ale že ceny potravin stouply o 60 %. Rykov omlouvá toto poslední ohromné zvýšení vyživovacích produktů tím, že jest tak čeleno nesprávnému rozpětí mezi cenami výrobků průmyslových a zemědělských.

Z prohlášení pana ministra zásobování jest naproti tomu zjevno, že u nás nelibujeme si, že zvýšeny byly v poslední době ceny ať zemědělských nebo průmyslových výrobků. Naopak. Naše vláda dělá rozsáhlé disposice nejen k zaražení drahoty, ale také k zpětnému snížení cen.

Upozorňuji však na velikou nespravedlivost, o které jsem již mnohokrát v této slavné sněmovně mluvila. Ochrana výroby jest u nás veliká, ochrana konsumentů je nepatrná. Ministerstvo zemědělství má rozpočet na 700 mil., ministerstvo obchodu a průmyslu na 50 mil. Kč. Vedle toho výroba má ku pomoci četné obchodní a průmyslové komory, zemědělské rady a ohromnou spoustu časopisů bohatých měšťanských stran. Naproti tomu ministerstvo zásobování nemá dosud k ruce ani komory spotřebitelů. Z 19 miliard státního rozpočtu je povoleno na všechnu agendu ministerstva zásobování ubohých 17 milionů Kč. R. 1920 bylo v činnosti 443 protilichevních orgánů a vedle toho ještě 230 kontrolorů, kteří zejména meziobchod a tajné spekulační bursy pronásledovali. R. 1924 má však ministerstvo spotřebitelů k disposici pouze 140 protilichevních orgánů. 100.000 lidí v republice hlídá jeden protilichevní orgán! A přece podařilo se ministru zásobování aspoň v některých případech zaraziti neoprávněné zdražování. Vzpomeňme si na ceny cukru, ovoce, raných brambor atd. Také jeho veliký boj o ceny ječmene je vlastně bojem o zlevnění cen obilí a mouky vůbec. Spekulace netroufala si přímo podniknouti v prvé chvíli útok na ceny pšenice a bílé mouky, ačkoliv pšenici dovážíme, kdežto ječmene je u nás přebytek. Bursiáni kalkulovali dobře, že za cenami ječmene poletí nahoru i ceny druhých obilin.

Průmysl pivovarnický zvedl velký odpor proti prohlášení vlády, že nedovolí zvýšení ceny piva. Pánové ukazovali na rostoucí ceny ječmene. Ministerstvo zásobování vymohlo si proto souhlas, že ječmen nesmí býti nadále vyvážen, pokud ceny jeho neklesnou. Vedle toho loni stálo 50 kg chmele 7 až 8000 Kč, letos se pohybuje cena téhož množství kolem 2000 Kč, tedy klesla téměř o 3/4.

Bursy po ohlášení, že ječmen se nesmí vyvážet a že ceny piva zvýšeny nebudou, rychle v cenách ječmene zlevňovaly. Celý úspěch byl by býval opřen dodržováním zákazu vývozu ječmene. Tu však pan ministr obchodu Novák míní a jeho sekce pro dovoz a vývoz mění. V druhé polovině srpna bez ohledu na zákaz vývozu vydala tato sekce povolení na vývoz 20 vagonů ječmene fě Gebrüder Gleisner v Lovosicích, 20 vagonů fě Emil Kraus Praha, 30 vagonů fě Kufnerův cukrovar Břeclava a 160 vagonů fě Robert Karsten v Praze. Firma Karsten však stála zde pouze jako figurant, vývozní povolení zněla a také byla tak orazítkována - sama osobně jsem to viděla - na firmu Julius Rábl v Praze I., Dlouhá tř. Mimo to bylo také dáno povolení řadě mlýnů na Slovensku k vývozu velikého počtu vagonů mouky. Celá tato komedie vypadá tak, že vždycky něco vyvezeme a pár spekulantů na tom vydělá. Za krátkou dobu zase tyto věci potřebujeme, proto se dovolí jejich dovoz, a spekulanti vydělají opět na dovozu.

Švestek je letos u nás také nedostatek. Místo 30 tisíc vagonů počítáme s úrodou asi 10 až 15 tisíc vagonů. Švestky jsou nejlidovějším ovocem a také na podzim nejhledanějším. Bylo by proto spravedlivo, aby letošní malá úroda zůstala pouze pro domácí konsum. Při tom Lidové Noviny brněnské a celá řada jiných časopisů mluví pro vývoz švestek, odůvodňujíce to tím, že bychom neměli ztratiti londýnský trh. Pan dr. Ottis, respektive jeho oddělení i zde dalo povolení k vývozu 7000 q švestek. Proti tomu ovšem v zastoupení konsumentů musíme co nejrozhodněji protestovati. Vyvážeti to, čeho máme naprosto málo, je jistě neekonomické a zbytečně tím působíme obyvatelstvu drahotu a nesnáze.

Drahota masa a tuku u nás zaviněna je zejména nepatrným odprodejem dobytka domácími producenty. Jsme ze tří čtvrtin odkázáni na tuky a masa z ciziny, jak už uvedl při některých případech pan ministr zásobování. (Posl. Blažek: Proto se zavádí černá mouka!) Ještě ji nejíte, pane kolego! Sama jsem viděla výkaz Ústředního jatečního trhu pražského z 18. srpna 1924, podle něhož z Čech a Moravy dovezeno bylo 59 kusů hovězího dobytka, ze Slovenska 90 kusů, z Jugoslavie 190, z Maďarska 118, z Rumunska 256, z Polska 400, z Dánska 851, úhrnem za jeden den trhu přivezlo se 1893 kusů, z toho však připadá na republiku pouze 145 kusů, tedy sotva 10 % celkové spotřeby.

Upozorňuji vládu, družstevní organisace, obce atd., aby letos již včas dbaly na dovoz bramborů do měst, jakož i umožnění jejich nákupu za nepředražené ceny.

Mluví se mnoho o tom, aby také stát slevoval. Konstatuji, že dopravní tarify na mléko, brambory, zeleninu atd. byly v posledních létech značně sníženy, namnoze až o 50 %, přes to však, že sleveno bylo na dani dopravní 341 milion Kč, na dani uhelné na 500 milionů Kč, neměly široké vrstvy konsumentů velkého zisku z těchto obětí státu.

Plným právem stěžují si zemědělci, že jsou-li jejich produkty desateronásobně drahé, že cena výrobků průmyslových je 20-, ano i 30krát větší než před válkou. Ukazují zejména na předražené zboží lékárnické, papírnické, na ohromnou drahotu kůží, velkou drahotu železa, stavebních potřeb, jakož i některých druhů textilií.

Proti požadavku agrárníků na zavedení obilních cel staví celá strana naše, a to jak zemědělci, tak i dělnictvo, gážisti a živnostníci požadavek řádného snížení přemrštěných cel průmyslových. Je prostě neudržitelno, aby zboží lékárnické chránil 30násobný koeficient celní, papírnické zboží 25násobný, kůže 30násobný atd., je neudržitelno, aby léky, pomáhající člověku v nejtěžších dobách života, byly tak předraženy, je nesnesitelno, aby jeden pár mizerných punčoch stál dnes 30krát tolik, jako před válkou, nehledě k jakosti, poněvadž nevydrží ani desetinu toho, co v míru.

Do tohoto celního chaosu chceme zavésti pořádek, ale zavedení obilních cel bylo by popudem k novému výbuchu drahoty, takže by zemědělci nic nezískali a obyvatelé měst by byli dvojnásobně potrestáni.

Za nejhlavnější prostředky k potírání drahoty považujeme:

1. Silné a energické zasažení vlády proti zdražovatelům po způsobu velké akce z podzimu 1922. (Posl. Blažek: Šibenice! To mluvili jinak!) Ale pane kolego, vždyť sami přiznáváte, že v Rusku stouply ceny životních potřeb o 60 %. Máte tam celý aparát státní v rukou a přece střílíte tam tak často, jako nikde jinde. To je dokladem toho, že se takovým drastickým způsobem takové věci vždy nenapraví.

2. Zrušení sekce pro dovoz a vývoz u ministerstva obchodu, kde se povolují dovozy a vývozy spekulační a zdražovací.

3. Dostatečný vliv ministerstva zásobování na regulování dovozu a vývozu pro zabezpečení domácí potřeby.

4. Zastavování vyváženého zboží, jehož je u nás nedostatek, nebo jehož ceny spekulačně se ženou do výše, třeba i na hranicích.

5. Plodinové bursy buďtež podřízeny trvalému dozoru státních komisařů, podléhajících ministerstvu zásobování.

6. Bezodkladné přikročení k projednávání zákona o zřízení komor spotřebitelů a zrušení povolovacího řízení na životní potřeby.

7. Vydání protikartelového zákona.

8. Náležitý vliv socialistů na finanční politiku státu.

9. Tlak na snížení úrokové míry a ulehčení úvěru. Při této příležitosti připomínám, že ministr spravedlnosti, ministr vnitra i ministr zemědělství na popud ministra zásobování učinili četná opatření pro přísné stíhání lichvy, řetězového obchodu atd.

Moravský president zemské politické správy dr. Černý nečekal, až ho vláda požádá, aby učinil pořádek ve svém obvodu. Sám svolával porady interesentů a některá prospěšná opatření vymohl. Lituji, že nemohu totéž říci o presidentu Zemské správy politické v Čechách p. dr. Kosinovi, který neměl té iniciativy a čekal, až co učiní jiní. Bylo by snad na čase, aby p. dr. Kosina, který beztak má již přeslouženo, učinil místo některému z mladších a energičtějších čekatelů.

Také velká města mají celou řadu možností do protidrahotního procesu zasáhnouti. Zejména nechť bdí nad správným vyvěšováním cen, ať organisují sběr mléka a nákupy ovoce, brambor, zeleniny atd. po venkově, ať uvolňují tržiště pro životní potřeby, snižují po čas krise tržní poplatky, vypovídají předražovatele z tržišť, místní zdražovatele nechť ohlašují protilichevním úřadům a případně vyvěsí jejich jména na veřejných radničních vyhláškách atd.

Ženy hospodyně nesmějí čekati jen na vládu, co ta učiní. To bychom potřebovali milion dozorčích orgánů, to by musil státi člověk vedle člověka! Ale hospodyně nechť vytvoří bez ohledu na stranickou příslušnost v době této hospodářské tísně ligy hospodyň drahotu potírající. Ženám zejména příslušejí dohlídky na tržišti, porovnávání cen v různých obchodech, udávání předražovatelů, vydávání seznamů solidních a dobrých obchodníků, družstev a živnostníků, kteří nepředražují, u nichž by závazně členky ligy nakupovaly, nešetříce několika kroků cesty, je-li někde něco levnějšího. Budou-li ženy u zdražovatelů stále kupovati z pohodlnosti nebo z nemyslivosti, každá akce vlády neb obcí bude marnou.

Jestliže máme odvahu žádati kategoricky, aby ženy jako hospodyně v prvé řadě plnily úkoly protidrahotních akcí, nemohu jinak než zase ve jménu sedmi milionů žen tohoto státu protestovati proti náhlému předložení zákona o jednotném vymílání mouky v tomto státě.

Loyálně uznávám, že vládu vedly k tomuto kroku dva ušlechtilé motivy: Snaha, abychom nevydávali tolik set milionů Kč do ciziny za pšenici a bílou mouku a aby jednostranný způsob výživy byl u nás podstatně změněn. Návrhu tomuto vytýkám ukvapenost. Papírovým dekretem se život nezmění. Ukazovati na Francii, že tam mají také jen jeden druh mouky, nebo na Ameriku, kde používá se dvou druhů mouky, nedá se aplikovati na naše poměry. Až náš dělník a gážista vydělá tolik, jako pracující třídy v Americe a Francii, pak si nakoupí více masa, tuků, zeleniny, vajec atd. jako v těchto státech a nebude potřebovati tolik mouky a různých druhů.

Právem nazývá žurnalistika tento pokus revolucí v domácnosti. Kdo není povinen státi u plotny československé domácnosti, ten nemá potuchy o tom, co by znamenala jednotná a dosti černá mouka ve vaření. U nás je mouka na pečení, ale také na vaření! Z tmavé mouky mazlavější nedá se nikdy udělati ani knedlík houskový nebo čímkoli nadívaný. Také polévkové zavářky z této jednomleté mouky by u hospodyň vyvolaly hrozné nesnáze. Že měšťanské strany, zejména agrárníci, tento návrh hájí, je pochopitelno, oni najdou vždycky dosti cest, aby si opatřili bílé mouky dostatek. Jenom města a chudý venkov, i malozemědělský, vedle přetěžké nezaměstnanosti a drahoty mají býti trestány, bůhví proč, předčasnými recepty mužských státních kuchařů? Chudáci by jedli mouku černou a boháči bílou. Tomu by se těžko zabránilo. (Ministr dr. Franke: Jednotná mouka by byla!) Ano, pane ministře, já tomu věřím, vždyť ve válce pod ochranou bodáků bylo zakázáno vymílati obilí na tolik a tolik procent a přece, kdo měl peníze, koupil si mouku takovou, jakou chtěl, a kdo neměl peněz, musil jísti všecky odpadky, které tu byly k disposici. Pan ministr právem nám ohlásil, že v tomto směru dává nám volnost projevu. My, nejen že ho používáme, ale my přímo varujeme sněmovnu. (Posl. Blažek: Ale nejen projev, nýbrž i hlasovati! Béřeme vás za slovo!) Mně na tom málo záleží, co vy budete dělati. To je moje odpovědnost, já vám to ohlašuji. (Výborně! Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.) Jsem přesvědčena o tom, jakmile tato předloha bude na veřejnost rozhlášena, že ohromná většina domácností se vzepře. To se nedá lámati přes koleno. Ani ohromná většina poslanců nebude nakloněna vyřízení této věci, a také zásobovací výbor bude jistě pečlivě o věci uvažovati.

Zákon na ochranu republiky přísně zakazuje každý zdražovací poplach. Prorokuji, a ráda bych, abych se mýlila, že tento nápad vyvolá již nyní na jedné straně schovávání bílé mouky a na druhé straně předražování, aniž by přijetí zákona bylo zaručeno. Měšťanské strany získaly řadu odborníků, kteří tento projekt novinářsky podporují. Vzpomínám si maně, že jeden takový případ, a to klasický, jsme již měli. Bylo to na sklonku války. Tenkráte také proslulý učenec prof. dr. Stoklasa doporučoval chleba ze dřeva. Dnešní učenci nečiní jistě svá doporučení jednomleté mouky ze špatných úmyslů. Odvolávají se na vědu. Neříkáme zásadně, že bychom přílišné požívání vařené mouky bezpodmínečně schvalovali. Ale to je věcí poznenáhlé výchovy (Hluk. - Předseda zvoní.), úplné postupné změny výživy, jakož i v prvé řadě opatření pracujícímu lidu tolika dobrých náhradních potravin, jako jich má k disposici dělnictvo západní Evropy a Ameriky.

Jestliže v přítomné době bylo si stěžováno oprávněně, že sem dovážíme z ciziny příliš mnoho pšenice nebo bílé mouky, nalezlo to i v našem hospodářství odezvu. Je to však jen proto, že osev pšenice je u nás nedostatečný. Odpadl ve prospěch řepy. Až cukr nebude hledán za hranicemi jako dnes, uvolní se velká část polí pro osev pšenice a nebudeme museti pšenici přivážeti z ciziny.

Končíc svoje vývody prohlašuji, že budeme vládu ochotně podporovati ve všech protidrahotních akcích. Také naši lidé v samosprávě, zejména naše ženy nechť vykonají svoji povinnost.

Na veškeru žurnalistiku, stojící věrně za naším státem, vznáším vřelý apel, aby pilně proti drahotě psala a tím i ona přispěla k nastávajícímu velikému úkolu. Boj proti drahotě je bojem o klid ve státě. Boj proti drahotě je bojem pro možnost vývozu. Boj proti drahotě je bojem o udržení naší valuty. Vzpomeneme-li si na těžký život dělnických rodin, malých zemědělců a živnostníků, jakož i gážistů, připomeneme-li si bídu státních a veřejných zaměstnanců, jejich rozervané rodinné poměry, kdy muž pracuje na ztracených koutech Slovenska nebo Podkarpatské Rusi, často o hladu a bídě, věříme pevně, že vláda Švehlova učiní všechno, aby zdražování zastavila, docílila snížení cen a tím i splnila svoje programové prohlášení z 24. října 1922. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Schweichhart.

Posl. Schweichhart (německy): Slavná sněmovno! První slovo, . . . (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Schweichhart (pokračuje): . . . . . jež my, němečtí sociální demokraté, musíme promluviti, když se sněmovna zase sešla, je slovo protestu proti stoupající drahotě, jest napomenutí a důtklivá výzva k vládě, aby se proti tomu chopila rozhodných, účinných opatření. Když před rokem kapitalisté a podnikatelé všech stupňů s pomocí vlády snižovali mzdy a platy, což se dálo za bojů více nebo méně tuhých, říkalo se, že prý máme v republice konsolidované poměry, že prý máme ustálenou měnu a pokles cen potravin a potřeb. Skutečností však je, že ceny klesly, ovšem nikoli v té míře, v jaké byly sníženy mzdy a platy.

Je jisto, že průmysl ožil. Když pan ministr obchodu Novák proslovil při zahájení letošního dunajského veletrhu v Bratislavě řeč téměř nadšenou o československém hospodářství, tu přehlédl zvláště jedno, že totiž důvodem tohoto chvilkového rozkvětu průmyslu nejsou dalekosáhlá opatření vládní, nýbrž že útraty tohoto rozkvětu musí, bohužel, z největší části nésti dělnictvo. A jako v Německu, dějí se i zde pokusy ještě více snížiti životní míru dělnictva, hledí se ještě více vykořistiti, aby se pak mohl průmysl na venek lacino representovati. Vždyť teprve před několika týdny pomáhali jsme odraziti útok, který byl podniknut proti osmihodinné době pracovní. Je příznačno, že jsou to právě pánové z venkovského svazu, kteří podporují reakci na poli sociálním, kteří kráčejí v čele, když jde o to, aby se prokázaly služby lásky podnikatelům, kapitalistům. Nám velmi mnoho na tom záleží, aby se poměry v Německu vytvořily tak, aby byla osmihodinná doba pracovní zachráněna, aby boj o osmihodinnou dobu v Německu dobře dopadl, aby byla zachována také u nás. Kdyby byla v Německu důsledně zavedena devítihodinová pracovní doba, jak je úmyslem mnohých podnikatelů, členů venkovského svazu a kapitalistů, znamenalo by to nesmírný zpětný náraz pro dělnickou třídu. Mzdy dělníků jsou dnes strašně nízké. Jsou četné kategorie, kde průměrná týdenní mzda jistě nepřesahuje 150 Kč. Je mnoho dělníků, kteří týdně vydělají ještě méně, nemluvě ani o dělnicích. Zmiňuji se jen o mzdách dělníků textilních, o mzdách dělníků sklářských a kovodělníků, které byly strašně sníženy. V této chvíli znamená zvýšení cen životních potřeb těžkou ránu pro domácnost veškerého dělnictva. Nová drahotní vlna, s níž máme co činiti již po měsíc, aspoň od několika týdnů, měla za následek nesmírné zhoršení životní míry největší části dělnictva, beztak již stlačené. Nemůžeme toho klidně pominouti. Také vláda ovšem musila přiznati, že boj proti drahotě je zajisté z nejdůležitějších otázek přítomnosti.

Podle úředních číslic stoupl index velkoobchodních cen 1. srpnem o 3·3%. Od té doby se procentní poměr jistě zhoršil. Avšak nutno přece bráti v úvahu ceny v drobném. V obchodu drobném však stoupání cen lze pozorovati mnohem citelněji. Připomínám jen Karlovy Vary. Mám tabulku, z níž jde na jevo, že tam v jednom roce stouply ceny potravin, jako na př. mouky, masa, zeleniny atd., o 20 až 40%. To dělá v domácnosti dělnické již nesmírně mnoho. Podobně jako v Karlových Varech mají se poměry ve všech ostatních průmyslových krajích německých Čech, které jsou nejdražší oblastí v republice. Musíme se brániti tomu, aby tato drahotní vlna dělala ještě větší pokroky.