Máme i jiná přání. Mluví se o produktivní péči o nezaměstnané a chci mluviti jen o jednom z těch případů, o nichž máme za to, že se produktivní péče o nezaměstnané se strany státu neprovádí správně. Často si bylo stěžováno do toho - letos jsme ovšem nic podobného ještě neslyšeli, patrně se nikdo neodvažuje - že na naše německé krajiny prý připadá nepoměrně velký podíl na péči o nezaměstnané a že se pravděpodobně postupuje příliš liberálně. Chci vám uvésti případy, z nichž uvidíte, že celá správa státní v našich krajích při odstraňování nezaměstnanosti a péči o nezaměstnané nepostupuje vždy moudře a správně. V Jáchymově se přijímají horníci. Tolik a tolik německých a také českých horníků vybavených je na místě, kteří neberou již podpory. Ministerstvo veřejných prací posílá však na základě zákona o legionářích dělníky z českého vnitrozemí, z Plzeňska - v tomto případě české - nehledě k tomu že tam jsou domácí dělníci bez zaměstnání, kteří by byli na to měli právo, když stát již něco činí. Ministr veř. prací však přijde a řekne: tolik činím přece na německém území, stavím na německém území, rozšiřuji stát. doly atd., co chcete se svými stížnostmi? Ovšem, co pak máme z toho, když dělníci v našich krajích marně tlukou na dvéře a žádají o práci, když pan ministr a jeho páni odboroví přednostové přivádějí dělníky z Plzně a jiných krajů! Na dole Hrabáku v Mostě přijmou se dělníci k pracím prohlubovacím. Přivedou se ze sousedního okresu - zdá se, že se blíží sčítání lidu - čeští dělníci, tam usedlí dělníci němečtí i čeští vyjdou však na prázdno. Ústecko-Teplická dráha přešla do státní správy. Správa trati z Ústí do Teplic provádí práce a přijímá pro vrchní stavbu asi třicet mužů. Přijímají se jenom čeští dělníci přivolaní z Teplic a jiných okresů; inženýr praví, že se musí odvolati na zákon o legionářích zařazením 50 % legionářů, němečtí dělníci v kraji usedlí vycházejí na prázdno, a stěžuje-li si člověk u ministra železnic, že lidé, kteří byli 10 až 20 let u Ú. T. D. zaměstnáni jako dělníci na vrchní stavbě, byli propuštěni, pak zní odpověď ministrova: To není pravda, ti byli jenom pro provedení prací na vrchní stavbě dáni k disposici oné soukromé firmě v Duchcově. Toto "dání k disposici" již známe. Že to nemůžeme nazvati produktivní péčí skutečně spravedlivou i vůči našim dělníkům, pánové pochopí. Na co máme právo, jest, aby ve státě konečně jednou byl sestaven řádný pořad prací, nezávislý na náhodových okolnostech okamžitých politických skupin mocenských a koaličních s nejrůznějšími pojítky; máme právo na to, aby byl sestaven stavební program železniční ve velkém měřítku, máme právo na to, aby byl sestaven program pro stavbu silnic, do kterého bychom mohli i my mluviti, máme právo na to, aby konečně vzhledem k úpravě řek atd. byla mluvena pravda i prováděna. Pan ministr veř. prací Srba na př. v objemné zprávě, ve které líčí s pýchou výkony svého úřadu od trvání státu, vypravuje, že prý ve starém Rakousku bylo s Čechami, to jest s vnitročeskými kraji, zacházeno macešsky. Kdo jen tak trochu projde vnitřní Čechy, a kdo si vzpomene na splavňovací práce na středním Labi a na Vltavě, nebo na splavnění Berounky, kde byly učiněny splavnými trati, o nichž by se dalo ještě mnoho vypravovati, kdo si vzpomene na výstavbu holešovického přístavu, ví, že tyto stesky jsou neoprávněny anebo že mají nejvýše sloužiti k tomu, aby v cizině před techniky věci neznalými byl zastřen pravý obraz skutečnosti. Kdo pak ví, že tehdy při souhlasu s předlohou o průplavech mezi německými a českými členy sněmovny z Čech - zde nebylo zapotřebí se odrakouštiti - byla sjednána za ochrany vídeňské vlády skutečná úmluva, že jako protiváha a k doplnění jistých prací splavňovacích ve vnitřních Čechách musí pokračovati úpravy řek a práce k úpravě potoků v německých krajinách pohraničních stejným způsobem, ne snad jenom k tomu účelu, aby tolik a tolik připadalo na německé a tolik a tolik na české krajiny, ale i proto, že bez náležité úpravy pramenných potoků a řek není ani možné splavnění Labe a Vltavy ve skutečně velkém měřítku pro účely moderní plavby lodní, musí připustiti, že naše požadavky mají věcný podklad. Ale z toho, co tehdy bylo závazným předpokladem, až do dneška je provedena pouze minimální část.
Nechci připomínati, že my Němci jsme měli všechnu příčinu abychom si stěžovali na projednávání svých záležitostí úpravy řek v českém sněmě se strany tehdejší česko-feudální většiny, máme všechnu příčinu, stěžovati si na to, že se nyní na naše německé kraje při těchto pracích myslí příliš málo a příliš macešsky. Nechceme nic jiného než pro naše dělníky právo na práci a pro německé dělníky právo na německé pracovní místo ve vlastní domovině. (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Bobok.
Posl. Bobok: Slávna snemovňa! Pri pojednávaní o rozpočte na rok 1924 so strany opozície jasne sa poukázalo na nereálnosť rozpočtu tým, že vláda pravdepodobně veľmi optimisticky pojíma svoj úkol, svoju úlohu a pred občianstvom, pred poplatníctvom, ktoré od tiarch klesne až k zemi, zakrýva isté potreby do budúcnosti. Bolo poukázané jasne i na to, že obnos, ktorý bol určený na podporu v nezamestnanosti, nebude dostatočný. Ale vláda prišla so svojimi sladkými rečami a ružovými barvami nám barvila budúcnosť, že všetko sa zlepšuje, že priemysel ožíva, že nezamestnanosť prestane, ba docela nám hovorila, že z tohoto rozpočtu, vlastne z výdavkov, ktoré sú tam obsažené, sa ešte niečo usporí. Nuž, nakoľko sme mali my pravdu, ktorí sme poukazovali na nereálnosť tohoto rozpočtu, toho dôkazom je dnes ďalší návrh vládou predložený o podpore v nezamestnaní, v ktorom sa požaduje nových 80 mil. korún.
Slávna snemovňa! Tento návrh, ako skoro všetky, patrí medzi tie návrhy, ktoré vlastne neuspokoja ani tých, ktorí platiť budú, a ani tých, ktorí z toho dostávať budú. (Tak je!) A už táto okolnosť mi dáva podklad a základ k tomu, aby som ja vlastne poukázal na to, že koreň toho zla neväzí v tých návrhoch, neväzí v nedostatočnosti podpory v nezamestnanosti, ale väzí kdesi inde. Naších Slovákov nadovšetko zaujíma táto nezamestnanosť, poneváč primerané k rozpočtu naších robotníkov sa snáď táto nezamestanosť najväčšou mierou týka. Hovorí sa, že priemysel je príliš veľký, že je potreba odbúravať, že je potreba istú čiastku priemyslu zastaviť, a už teraz každé dieťa na Slovensku vie, že vlastne za túto obeť sme vyhľadaní my, ubohi Slováci. Továrne sa zatvárajú jedna za druhou. Komíny vyhasnú, a tie spoločnosti, ktoré dosiaľ maly istý zisk zo svojej továrne, čo povedajú? Zatvoríme, inzolvenciu vypovieme a daní viac platiť nebudeme. Slávna snemovňa! Doviedol by som poukázať na jednotlivých milionárov, ktorí keď videli, že kšeft a obchod sa im nevypláca; jednoducho zavreli továrne, čím zostalo niekoľko tisíc robotníkov bez zamestnania a títo dostali podporu, ktorá skôr ako tie ťarchy sa prevaľuje na malých roľníkov. Nieviem, majú-li továrnici príčinu a či nie. Mne sa zdá, že majú. Zavierajú svoje dielne, vypovedajú inzolvencie, neplatia dane a poneváč zákon lásky a humanity žiada, aby robotník bez svojej viny bez práce nezahynul hladom, táto ťarcha sa uvaľuje na naše roľníctvo. Rozumiem úplne a musím dať aj za pravdu naším malým roľníkom ako k tomu prijdú oni, že v čas núdze a potreby práve oni musia priskočiť so svojimi krvavými mozoly a grošom a podporiť tých, ktorí vlastne pre druhého a nie pre nich pracovali. Tedy vláda by mala iný spôsob si vyvoliť, aby uzdravila ten slovenský priemysel.
Hovorí sa mnoho, že náš slovenský priemysel bol umelým spôsobom vybudovaný. Prosím, keď je umelým spôsobom vybudovaný, tak nech sa najde ten jeden veľký majster, ktorý nám ukáže, ako prirodzeným a dobrým spôsobom sa dá skutočne vybudovať ten dobrý priemysel. Čakáme, ale márne. Tomu priemyslu vôbec nikto nepríjde na pomoc. Človeku až srdce zabolí, keď si prečíta zprávu Sväzu remeselníkov slovenských, kde predkladajú svoje boľasti. Z toho, čo oni žiadali, vôbec im nič nebolo uskutočnené. Ten slovenský priemysel hrdúsi vysoká železničná sadzba. Odvolávajú sa na to, že máme mnoho a mnoho súkromných železničných tratí. Tedy prosím, jestliže sa tu v historických zemiach jedna trať za druhou vykupuje, nech má vláda toľko smelosti, aby ich vykúpila i tam na Slovensku, alebo nech svojou mocou donúti, aby doprava pre našich remeselníkov a priemyselníkov nebola tak drahá, ako je. Ale ako sa zdá, niet k tomu dobrej vôle. Človek sa až zhrozí, keď slyší, že pri kusovom tovare o 110% je doprava na Slovensku drahšia než v historických zemiach a že pri vagonovej doprave je doprava 5krát drahšia na Slovensku nežli tuná. Ako môže potom konkurovať slovenský priemysel s vyvinutejším, silnejším a mohútnejším českým priemyslom? Čo je toho následok? To, že továrne jedna za druhou sa zavierajú, že robotníci zostávajú bez chleba. Už táto okolnosť sama o sebe je strašná, zostať bez zárobku, bez chleba. Ale keď sa aj stalo, aspoň by sme žiadali, aby pri takomto stave každý jedinec, ktorý je na túto podporu utisnutý, spravedlivým spôsobom bol obslúžený. Tí poplatníci, ktorí hrozné obeti prinášajú na tento cieľ, doista by boli v niečom uspokojení, keby videli, že táto podpora spravedlivým spôsobom sa rozdá. Lež, slávna snemovňa, ja bysom mohol uviesť také prípady, ktoré práve o opaku toho svedčia. Veľmi často sa opätuje, že to rozhoduje, kto je príslušníkom tej ktorej strany. Som toho presvedčenia, že v továrni človeka nie za politické presvedčenie, ale za prácu platia. Ale kto je v hlade na podporu odkázaný, ja sa ho nepýtam, je-li mojim stranníkom, ale ustálim, je-li hladový alebo nie.
A takéto pády sa stávajú. Ba stáva sa i to, že mnohí by chceli ku práci prijsť, ale práca sa im nedáva. Koľkoráz sa nám vytýka, že my Slováci sme nevďační, že vám niekdy trpké veci povieme. Ale prosím vás, práve tu nám bolo vzpomenuté, že už častokrát sa robotníci prevážajú s jednoho miesta na druhé. U nás v Baňskej Bystrici ministerstvo verejných prác stavalo centrálku, kde sa viac robotníkov zamestnáva. U mňa každý deň sa hlásia títo ubohí, bez práce ostalí robotníci, aby som ich zaprotežoval, tak, aby si mohli zarobiť chleba.
Tieto dni raz počujeme, že v čisto slovenskom kraji na Starých Horách pri Baňskej Bystrici, medzi Ružomberkom a Baňskou Bystricou, celá obec sa ozýva od maďarských piesní, a že sa tam vôbec ľud maďarčí. Ako sa to mohlo stať? To sa tak stalo, že našim Slovákom nedali chleba a jednoducho si vzali cudzích Maďarov. To je tá láska k tým Slovákom! (Výkřiky ľudových poslanců slovenských.)
Jestli by sa vskutku vážne myslelo na napomáhanie slovenskému priemyslu, tak by slávna vláda nebola natoľko skromná a skúpa ohľadom investícií. Síce že koľko sú hodné tieto investície, to sme počuli pri debate v rozpočte, že osud týchto investícií závisí od toho, či vláde sa podarí nejaký zahraničný úver dostať, či nie. To je, prosím, po slovensky povedané, straka na kôle. Jestli neuletí, tak ju máme, a keď uletí, tak ju vôbec nemáme. A my to na vlastné oči vidíme. My sme očakávali, že vláda vskutku prikročí k značným investíciam, ktoré boly označené aj v štátnom rozpočte. Čakáme na ne, ale márne čakáme, a práve za to slovenský priemysel pozdvihnúť sa nemôže a náš ľud tam chleba ako robotníctvo dostať tiež nemôže.
Mne sa vyprávalo tuná, že vlastne čo tvrde obťažuje položenie slovenského priemyslu. Konečne prišly akési lastovičky, že bude zavedený nový daňový systém. Chvála bohu, poneváč tento doterajší nadovšetko pre nás Slovákov je pretrpký a žalostný. Sľúbili, že má vstúpiť do života r. 1925, ale prosím, ja dosiaľ o tomto novom daňovom systéme nič neviem.
Uznám, že ťažkosti má náš štát v rozdávaní podpôr v nezamestnanosti. A práve z toho ku príkladu pri štátnych železiarňach sa praktizuje ten systém, že len komu môžu niečo dokázať, že má dve či tri kozy, jedno, dve či tri jutrá polí, už ho vylúčia a povedia mu: Ty máš doma gazdovstvo a nie si ani oprávnený podporu v nezamestnanosti brať.
Takáto deputácia bola nedávno aj u mňa. A sdelili mi to, že, prosím, my sme teda pozbavení práce, mi sme pozbavení podpory v nezamestnanosti a už teraz by sme chceli intenzívne s tým gazdostvom, s tým poľnohospodárstvom sa zaoberať, lenže tu zase je iná prekážka. Nakúpili sme si väčší počet dobytka, poneváč tam je skalnatá pôda, tam sa pšenica nerodí, ale sú len pašienky, a práve týchto pašienkov ten ľud nemá a slávny lesný erár, ministerstvo poľného hospodárstva je tak úzkoprsé, že vôbec o vypustení nových plôch na pašienky ani počuť nechce.
Slávna snemovňa! Na jednej strane nechcú dať prácu tomu ľudu, nechcú mu dať podporu v nezamestnanosti, a na druhej strane nechcú mu dať ani možnosť vyžiť v inom povolaní. To je, prosím, ozaj osud až do zúfania a neráčte sa potom diviť, že ľud zatína päste a čaká na osudnú chvíľu. (Posl. Tománek: Pokutovaný je človek, keď niečo zarobí!) Na tento pád chcem práve upozorniť.
Veľmi interesantný prípad sa stal v Ňaršanoch, v župe Šarišskej. Jeden viac než 70ročný obuvník, skoro práce neschopný, aby nemusel byť odkázaný na milodary svojich spolublížných, chodí po dedine a spravuje kde mu dajú buď čižmy alebo topánky. Pravda, on je skoro práce neschopný, už riadne svoje remeslo neprovodzuje, ale tu natiahli na neho zákon a riekli, aby zaplatil 200 Kč dane, pretože prevádza remeslo. Nemajúc ničoho, bol odsúdený, neviem na koľko denný žalár, a keď si trest odsedel, pýtal sa o radu, čo má robiť, keď prácou nemôže si vyhľadať chlebíčka. A tu mu riekli, iď k okresnému náčelníkovi a pýtaj si podporu v nezamestnanosti. Nuž čo je lepšie pre štát? Aby ten človek robil, ale keď robí, tu ho pokutujú - alebo ho jednuducho odkazovať, aby šiel pre podporu v nezamestnanosti?
Slavná snemovňa! Ja vôbec len ako ultima ratio prijímam túto podporu v nezamestnanosti, pretože má i svoje morálne následky.
Bez práce dostávať dôchodok je pre človeka ponižujúce, človek sa hanbí za to, ale v druhom ohľade môže sa veľmi nebezpečným spôsobom privykať národ k zaháľaniu a toho sa veľmi bojím. My v tomto ohľade radikálné zmeny žiadame, a síce to, aby vláda už jedon raz nastúpila na tú cestu, že by so slovenským priemyslom previedla radikálnu kúru a dobrú vôlu ukázala. Konkurencie u nás nikto sa nebojí. V konkurencii stojíte pred celým svetom a preto môžete stáť vy bratia Česi v konkurencii i so Slovenskom.
80 milionov na každý pád je značný obnos, o ktorom, keď naše poplatníctvo počuje, dozaista sa zhrozí. Jedno latinské príslovie vraví: "Prius esse, deinde philosophari" - napred jestvovať, potom filozofovať. Mne sa tak zdá, že my na nešťastie máme viac takých výtečníkov, ktorí ohromné obnosy, 33 milionov radšej dávajú len tak do sveta na politické filozofovanie. Keby sa tieto peniaze boly obetovaly na podporu nezamestnanosti, o toľko menej by bolo muselo platiť poplatníctvo na podporu nezamestnaných. O veľa lepšie by bolo bývalo upotrebiť špiritusové peniaze na podporu chudoby a nezamestnaných, ako sa upotrebily na tie ciele, o ktorých sa povedá. (Souhlas ľudových poslanců slovenských.)
Nakoľko ale, slávna snemovňa, do tohoto nemravného bahna bola vtiahnutá naša strana, za povinnosť si držím prehlásiť túto deklaráciu:
Klub poslancov slov. ľudovej strany usniesol sa na nasledujúcom prehlásení:
"V niektorých českých časopisoch, menovite v čísle 131 zo dňa 6. júna r. 1924 "Rudého Práva" uverejnená bola tá zpráva, že zo špiritusových úplatkových peňazí v obnose 33 mil. korún jednu čiastku, a síce 3,480.000 Kč dostala strana ľudová na Slovensku.
Vzhľadom na to, že slov. ľudová strana zo žiadnych špiritusových a iných úplatkových peňazí nikdy ani haliera nedostala, klub slov. ľudových poslancov túto zprávu ako urážlivú a tendencióznu pomluvu čo najrozhodnejšie odmieta a ohradzuje sa, aby takýmito nízkymi agitačnými zbraniami sa proti našej strane bojovalo. Nakoľko by ale isté záhadné, mimo našej strany stojáce osoby bez vedomia strany boly prijaly nejaký úplatkový obnos, mohlo to slúžiť len k rozbíjaniu našej strany. (Souhlas slovenských ľudových poslanců.)
A preto navrhujeme, aby neodvislá medzistranná parlamentárna komisia celú záležitosť vyšetrila a viníkov odhalila."
V tomto ohľade podávame aj návrh. (Výborně! Potlesk slovenských ľudových poslanců.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Mondok.
Posl. Mondok (malorusky): Pánové a dámy! Návrh zákona předložený vládou jest jen k tomu dobrý, aby se nezaměstnaným zacpala na krátký čas ústa. Dělníkům dávají zase almužnu místo práce a výdělku. Protidělnická, náš průmysl ničící vládní politika chce ospravedlniti se takovými žebráckými almužnami. Avšak ničeho nedělá v tom směru, aby zničila kořen zla - kapitalistickou soustavu.
80 milionů korun do konce letošního roku na podporu nezaměstnaných znamená tolik, jako jedna kapka do moře a jen zvětší rozhořčení dělnictva. Neboť podporu v nezaměstnanosti je možno dostati jen takovými byrokratickými cestami a jest tolik možností pro odmítnutí vyplácení, že směle můžeme říci: u nás právě ti nešťastní, kteří podpory nejvíce potřebují, ji nedostanou.
U nás na Podkarpatské Rusi jest nezaměstnanost již strašná, nadále nesnesitelná. K tomu přistupuje, že kolonisační politika vlády přímo zvětšuje nezaměstnanost tím, že otevřeně podporuje zájmy českých a moravských kapitalistů a usiluje, aby naše země se stala kolonií. Tohoto cíle dosahuje ničením našeho průmyslu. Pravíte, že jste osvobodili z otroctví chudý lid Podkarpatské Rusi. Toto osvobození jest potud podstatné, že jste vyňali z úst našeho lidu kus chleba. (Výkřiky posl. Sedorjaka.)
Jaká byla situace průmyslového dělnictva za maďarského panování? Ve městech kvetl drobný průmysl, stavěly se domy a materiál potřebný ke stavbám vyráběl se doma. (Výkřiky posl. Kurťaka.) Veliký průmysl také kvetl. V Bočkově největší chemická továrna "Klotild" pracovala s tisíci dělníky; světoznámým velikým závodem byl také perečinský "Bantlin"; ohromná továrna ve Svaljavě dávala práci tisícům vrchovinských ruských dělníků. Rozvíjely se továrny železa v Dolhém a Fridešově; nábytek zhotovený užhorodskou továrnou "Mundus" se vyvážel do celého světa i do Afriky. Četné pily pracovaly. Pracovaly všude cihelny a v solotvinských solných dolech se pracovalo dnem i nocí.
Co vidíme dnes? Hranice jsou uzavřeny, vývoz, může se říci, úplně nemožný, železniční tarify lichvářské, cla jsou nemožně vysoká. Naše závody byly tak znárodněny, že většinou přešly do rukou českých kapitalistických skupin, které v Čechách mají podobné závody. Není v jejich zájmu, aby výroba na Podkarpatské Rusi pokračovala, třebas jen ve starých rozměrech, neboť nepřihlížeje k tarifním výdajům, jsou podkarpatské výrobky lacinější a jsou tedy nepříjemnou konkurencí. (Výkřiky posl. Kurťaka.)
Dnes je situace taková, že drobný průmysl jest skorem úplně zničen, velice málo se staví, cihelny stojí, a zvláště na státní stavby se veškerý materiál přiváží z Čech, tedy naši kovodělníci a dřevařští dělníci jsou bez zaměstnání. Čeští podnikatelé dovážejí ještě i dělníky z Čech a tak karpatoruští dělníci zůstávají bez práce a bez kouska chleba. (Různé výkřiky. - Hluk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Neráčte vyrušovať rečníka.
Posl. Mondok (pokračuje): Perečinská a svaljavská továrna div že pracují, v kaboljapoljanské továrně není práce, bočkovská továrna "Klotild" zastavila úplně výrobu, železárny umírají, pily pro úžasné tarify nemohou vyvážeti, užhorodská továrna na nábytek dává mizerný výdělek jen stu dělníkům, a také solotvinské solné doly omezily výrobu na 80%.
Následek takové situace jest, že i těch 10% dělníků, kteří ještě pracují, dostává takový nicotný výdělek, že jim ani na chléb nezývá.
90% dělnictva jest bez práce. Statistika podstatně nevylučuje toto číslo, neboť od dělníka se vyžadují listiny o příslušnosti a občanství. Ale u nás 50% dělnictva nemůže předložiti takových listin, následkem čeho jest smrt z hladu, neboť nedostanou ani práce, ani podpory. A může se slyšeti na celé Podkarpatské Rusi skorem každý den volání našeho ubohého, strádajícího karpatoruského lidu: "Bože, dej nám umříti! "
Nechť vláda vezme již na vědomí . . . . (Různé výkřiky. - Hluk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím o kľud.
Posl. Mondok (pokračuje): Nechť vláda vezme již na vědomí, že před rokem 1910 dělníci byli podle zákonů osvobozeni od placení daní a tak si nemohli vymoci příslušnost. Jest již na čase, aby se toto bezprávné týrání skončilo. Nechť vláda nařídí, aby se dělnické vrstvy nemusily třásti strachem, že budou vyvedeny z krajin republiky, a aby každý dělník dostal práci a v nejhorším případě podporu v nezaměstnanosti.
Jak již macešsky a pode vši kritiku vláda jedná v Podkarpatské Rusi, nejlepším důkazem toho jest tento návrh zákona. Pánové, letošního roku dává stát ještě 80 milionů na podporu nezaměstnaných a z této částky Podkarpatská Rus dostane jen 250.000 Kč, ale ještě z této částky 150.000 Kč se vydá na administraci a platy úředníků. (Výkřiky posl. Sedorjaka.) Krátce z 80 milionů dělnictvo na Podkarpatské Rusi dostane všeho všudy 100 tisíc Kč. Takové jednání se jeví . . . (Výkřiky posl. Sedorjaka. - Hluk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Neráčte vyrušovať rečníka.
Posl. Mondok (pokrčuje): . . . . neslýchaným posměchem, bezprávím, pobuřujícím každého čestného člověka.
Když jest řeč o daních, našemu lidu berou poslední polštář, když jest zapotřebí sloužiti ve vojsku, seberou skoro do posledního člověka, když se rozčilujeme pro nevýhodnou situaci, četnickými bodáky probodávají naše těla, ale když je řeč o dělnické, sociální politice, o podpoře nezaměstnaných, z 80 milionů dostaneme 100.000 Kč, ačkoliv stát, jak sám ministr financí přiznal, na Podkarpatské Rusi jen na výměně maďarských peněz za české vydělal 315 milionů korun.
Vláda má dosti peněz na kupování duší; americký bývalý vládní časopis "Deň", orgán skupiny Vološina, napsal" že vládní strany vydaly na volby v Podkarpatské Rusi 28 milionů korun. Jestliže toto oznámení souhlasí s pravdou, pak se se vší pravděpodobností ukazuje, že zprávy o lihových fondech jsou pravdivé.
U vlády se peníze najdou na všecko, jen ne na zlepšení sociálního stavu karpatoruského pracujícího lidu. Možno-li se pak diviti tomu, že se náš lid odcizuje takové republice a nenávist proti ní stále roste? Dříve na Podkarpatské Rusi jen desetina nezaměstnaných dostala podporu v nezaměstnanosti a devět desetin bylo odstrčeno, podle nynějšího návrhu zákona ani to jedno procento nezaměstnaných podpory již nemůže dostati. Prosím, zde je úřední statistika, kolik vyplatil stát letošního roku během 5 měsíců (ledna, února, března, dubna a května). V Užhorodě bylo vydáno 158.387, v užhorodském okrese 40.551, v Mukačevě 867.382, v Berehovu 179.262, ve Svaljavě 178.269, v dolžanském okrese 159.598, v rahovském 152.941, v Sevljuši 40.688, v hustském okrese 40.911. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
To znamená, že vláda během 5 měsíců vyplatila na podporu nezaměstnaných 941.073 korun. To nyní znamená, že na příště během 7 měsíců, poněvadž se nezaměstnanost na Podkarpatské Rusi nikterak nezmenšila, nýbrž podle veškeré pravděpodobnosti vzroste, chce vyplatiti jen 100.000 korun. Z těchto čísel můžeme nejlépe viděti starostlivost vlády Československé republiky o Podkarpatskou Rus, z těchto čísel můžeme dokonce viděti, že to osvobození není osvobozením, ale větším otroctvím, než bylo dříve. (Výkřiky posl. Tausika.)
Jen pokračujte, pánové, tak dále ve své práci, ale nedivte se, že pracovníci Podkarpatské Rusi jdou s námi, komunisty, a očekávají svého skutečného osvobození, i že věří, že toto konečné osvobození přinese jim jen sociální revoluce. (Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Slovo má pan posl. Heeger.
Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno! Otázka podpor v nezaměstnanosti, jež je nepochybně velmi vážným problémem, týká se nejen dělníků ve státě, nýbrž podle našeho názoru státu a celé společnosti a měla by se také projednávati s vážností, jaká této otázce přísluší. Nuže, měli jsme příležitost slyšeti tu řeč jednoho poslance, k tomu ještě oposičního poslance z německé strany, řeč, která nejen vybízí k odporu, nýbrž přímo kypí podezřením a obviňováním dělníků. Této řeči nemůžeme přijmouti bez odporu. Především je také zajímavo zjistiti, že tento poslanec jaksi odevzdal svoji navštívenku pro schopnost k vládě a vydával se za obhájce státních financí stran většinových a že k tomu použil právě této důležité otázky podpor v nezaměstnanosti, aby uplatnil nejbezohlednější nenávist proti dělníkům. Je přece známo, že právě pánové z venkova odjakživa byli nejukrutnějšími nepřáteli dělníků a jsou ještě dnes, a že právě tento směr se vždycky a vždycky v každé otázce péče o dělnictvo stavěl proti požadavkům dělnickým. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Již roku 1920 byl to posl. Heller, který podal návrh o nucené práci. Roku 1922 přinesla "Landpost", hlavní orgán zemědělců, článek, kde uplatňovala požadavek úplného zrušení podpor nezaměstnaných a zavedení nucené práce. Pánové patrně nemají ještě dosti laciné pracovní síly. Zdá se, že nejraději nechtějí za práci vůbec nic platit, jinak by takových požadavků nečinili. Právě teď usnesl se českolipský kraj svazu zemědělců o resoluci s týmiž požadavky; pan posl. Windirsch, který tuto krásnou řeč zde proslovil, podal sám návrh na zrušení osmihodinné doby pracovní. Ukazuje se tedy, že s této strany doopravdy nelze očekávati přízně k dělníkům. To my dobře víme a počítáme s tím. Avšak je jistě věcí neslýchanou, když právě poslanec oposice, k tomu ještě se strany německé, zde vystupuje a mluví v takových výpadech, s takovou nenávistí, s obviňováním proti dělníkům, kterých nikdy nemůže dokázati. Je to přímo pobuřující. Na druhé straně však jsme panu kol. Windirschovi velmi vděčni za jeho vývody, za upřímnost, s jakou mluvil, tím spíše, poněvadž ukázal veřejně a již svými prameny, které ve svých vývodech jmenoval, podal důkaz duševního příbuzenství mezi nepřáteli dělnictva na levici a na pravici této sněmovny. Německé dělnictvo jistě s velkým zájmem vezme na vědomí vývody pana kol. Windirsche a bude mu jistě vděčno za to, že tak upřímně vyjádřil to, co mohou němečtí dělníci ve svém boji o existenci očekávati se strany těchto pověstných německých krajanů. Je však dále také zajímavo, když poslanec kol. Windirsch najednou dojde k přesvědčení, že podpora v nezaměstnanosti, poněvadž je příliš vysoká, korumpuje, slovo, které si nezaměstnaní musí velmi dobře pamatovati, slovo, které tak jasně osvětluje, jakými city dávají se lidé tohoto směru vésti v této době pro dělníky tak těžké a vážné, a jaké úkoly povahy sociální zamýšlejí pánové ve státě splniti vůči dělníkům. Je dále velmi zajímavo, když se tu musí konstatovati, že podle názoru kol. Windirsche jsou dělnické mzdy příliš vysoké, že vysoké mzdy jsou příčinou hospodářské krise a tím nezaměstnanosti, že spoluúčinkuje doba pracovní, kterou nutno prodloužiti, aby zmizely nezaměstnanost a podle jeho názoru neproduktivní podpory nezaměstnaných. Nezaměstnaní vědí zajisté dobře, že by se rádi zřekli žebroty o podporu. Oni vůbec ani nechtějí podpory, nýbrž chtějí míti možnost práce a když stát, společnost a vláda provádějí politiku, která nezaměstnanost přiostřuje, když lidé nevinně ztrácejí práci, pak je přece jen jejich dobrým právem, rovněž žádati v této těžké době podporu. Že by podpora byla tak vysoká, je rozhodně pohádkou, kterou pan kolega Windirsch vynašel; a je zajímavo: Zemědělci mluví tak, jak toho potřebují. (Výkřiky na levici.) Zde proslovují velké řeči proti nezaměstnaným a proti braní podpor; když však pánové přijdou venku do schůzí, kde jsou nezaměstnaní, tu dovedou zpívati píseň jinou. Avšak zde, kde se cítí bez kontroly, nedělají ze svých úmyslů tajnosti a ukazují svoji naprostou nenávist k dělníkům, kterou se venku snaží namnoze zapříti. Nezaměstnaní, kteří v tomto státě dostávají podporu, jsou beztoho jen malým zlomkem skutečně nezaměstnaných. Největší část nezaměstnaných nedostane podpory žádné, způsob, jak se stanoví požitek podpory, je sám o sobě pobuřující. Způsob, jak se s nezaměstnanými nakládá, postup dozorčích úřadů, kontrolních orgánů, jež jsou ustanoveni výhradně ke zkoumání, zda přece není brána podpora neprávem, to samo již je pro nezaměstnané neobyčejně těžké a dotýká se jich citelně tvrdě. Nyní se stát nepotřebuje příliš namáhati. Ministerstvo soc. péče může si ušetřiti výdaje za kontrolu, posl. Windirsch z oposice prohlásil přece ochotu, že tento úřad převezme a sdělí, kdo bere podporu neprávem, skutečnost, kterou si bude musiti pamatovati zvláště německé dělnictvo, až tito poslové k němu zase jednou přijdou, aby je jako krajany oslovili a snažili se je získati pro svůj boj. Avšak příznačný je ještě druhý způsob jednání, jakým obdařuje pan kolega Windirsch dělníky vůbec. Mluví také o vysokých mzdách a o útěku z venkova, poukázal na to a doložil své vypravování spisy zprostředkovatelny práce, že někde rolník nemůže dostati dělníků, poněvadž dělníci nemají k práci chuť, nýbrž že mají především snahu zůstati v těch obcích a městech, kde je jistá změna, a míní, že kino a divadlo jsou věci, které vzdalují dělníky z míst odlehlých, takže zemědělství nedostane pracovních sil. Musím již říci, že takové odůvodnění je přímo dětinské a že by se poslanec měl styděti, aby uváděl pro svůj názor takové odůvodnění. Nechci se domnívati a také ani tvrditi, že to, co říkáme o útěku z venkova my, musí kolega Windirsch považovati za správné. Avšak když už o takových otázkách mluví a když chce vůči dělníkům posuzovati otázku nestranně, nikoli s nenávistí a za přímého vlivu ve svém třídním postavení, ať si jednou přečte knihu, kterou napsal o útěku z venkova spolkový president Hainisch, a najde jiné důvody než směšné a dětinské argumenty, které zde uvedl. Najednou vidí příliš vysoké podpory nezaměstnaných, upozorňuje, že by se podpora mohla poskytovati v jiné formě, domnívá se, že stát má dáti tyto částky k disposici a že má se přejíti k produktivní podpoře v nezaměstnanosti, které nerozumím: Buď dostanou nezaměstnaní podporu, poněvadž jsou bez práce, nebo musí dostati mzdu za práci konanou. Vykrystalisovati z toho rozdíl ponechává se zástupcům pánů zemědělců, jistý druh demagogie, který se v těchto slovech vyjadřuje. Najednou pánové objevují, že ti ubožáci berou podporu neprávem. Zemědělci nejsou na světě teprve dnes, byli tu už dříve, za války považovali za naprosto samozřejmé, že jejich příslušníci, bohatí lidé, dostávali vyživovací příspěvky, kdežto jejich příslušníci ve vesnicích, kde byli starosty, snažili se působiti k tomu, aby ti chudí lidé žádného vyživovacího příspěvku neobdrželi, zatím co sami jich vydatně používali. Praví-li dále, že útěk z venkova zaviňuje částečně nezaměstnanost, že na venkově nelze najíti pracovních sil a jestliže do popředí jako pohnutku staví kino a divadlo, pak nutno zajisté říci, že tento způsob odůvodnění je zajisté nejsměšnější, jaký možno v tak vážné věci očekávati od poslance. Pošleme panu Windirschovi všechny nezaměstnané, uvidíme, zda je tu dosti práce, předpokládaje, že páni zemědělci budou platiti dělníkům tak, aby z toho mohli dnes skutečně žíti. Neboť pracovati bez náležitého platu konečně nemá chuti ani dělník (Souhlas na levici.), aby bohatství druhého rozmnožoval. Máme tedy za svoji povinnost zaujmouti stanovisko k těmto vývodům a především jako zástupci odborových organisací a dělníků, jmenovitě proto, abychom co nejostřeji odmítli tento způsob paušálního podezřívání, způsob klamných údajů, způsob, jakoby dělnictvo bylo ku práci příliš líné, nepřímé tvrzení, že podpory v nezaměstnanosti jsou příliš vysoké a působí zhoubně. Jsme toho názoru, že právě strana oposiční, právě svaz zemědělců mohl si ušetřiti, aby tu byla přednesena řeč tak nenávistná, tak dělnictvu nepřátelská, která k tomu ještě překypovala nepravdivými a zkroucenými údaji. Jsme panu Windirschovi vděčni, neopomeneme otevříti oči německému dělnictvu o jejich krajanech, jak oni tady s ním jednají. (Potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Společná rozprava o odstavcích 4 a 5 dnešního pořadu jest skončena.
Nežli dám slovo k doslovům pánům zpravodajům, dám přečísti návrhy, které byly k oběma předlohám podány.
Žádám, aby byly přečteny návrhy, podané k osnově zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona o podpoře nezaměstnaných (tisk 4671).
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
1. Pozměňovací návrhy posl. Tesky a soudr.:
§ 1 nechť zní:
"Účinnost zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných, ve znění zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 482 Sb. z. a n., a zákona ze dne 21. prosince 1922, č. 400 Sb. z. a n., prodlužuje se od 1. července 1924 až na další."
§ 2 nechť zní:
"Nárok na podporu v nezaměstnanosti trvá po celou dobu nezaměstnání".
Budiž vsunut § 3 tohoto znění:
"§ 2, č. 8, § 3, č. 1, § 19 zákona z 21. prosince 1921, č. 322 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných, ve znění zákona z 21. prosince 1921, č. 482 Sb. z. a n., a zákona ze dne 21. prosince 1922, č. 400 Sb. z. a n., pozbývají platnosti."
2. Pozměňovací návrh posl. Schälzkyho, Böhra, Patzela a druhů:
§ 1 nechť zní:
"Účinnost zákona ze dne 12. srpna 1921 se prodlužuje až do dne 31. prosince 1925."
3. Pozměňovací návrh posl. Schäfera a druhů:
V §u 1 buďtež škrtnuta slova "té doby" až "31. března 1925" a nahrazena slovy "31. prosince 1925".
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Žádám, aby byly přečteny nyní návrhy, podané k osnově zákona, jímž se povoluje dodatečný úvěr k podpoře nezaměstnaných (tisk 4672).
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
4. Pozměňovací návrh posl. Tesky a soudr.:
Článek I nechť zní takto:
"Ku provádění zákona o podpoře nezaměstnaných ze dne 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., s pozdějšími změnami a doplňky povoluje se na r. 1924 nad peníz, ve státním rozpočtu pro r. 1924 uvedený, částka 250 milionů Kč. Úvěru toho nesmí býti použito k jiným účelům."
5. Pozměňovací návrh posl. Schäfera a druhů:
V čl. I buďtež škrtnuta slova "pokud se týče" až "č. 267 Sb. z. a n." a č. "80,000.000" nahrazeno budiž číslicí "150,000.000".
6. Pozměňovací návrh posl. Patzela, Böhra, Schälzkyho a druhů:
V § 1 budiž číslice 80 milionů zvýšena na 150 milionů.
7. Resoluční návrh posl. Windirsche, Böllmanna, Hellera a druhů:
Vláda se vybízí, aby část peněz, určených pro podpory v nezaměstnanosti, dala k volnému použití samosprávným sborům, aby bylo lze provésti práce, jichž je třeba v zájmu veškerenstva (stavby cest, silnic, regulace říčních toků, meliorace, rekultivace atd.). K těmto pracím buďtež přibráni nezaměstnaní z obcí a okresů podělených těmito penězi.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Návrhy jsou dostatečně podporovány a jsou předmětem jednání.
Budeme nyní jednati o první osnově, totiž o