Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím, aby pan řečník nebyl vyrušován.
Posl. Windirsch (pokračuje): My musíme o všech věcech, které nám jsou škodlivé, prostě upřímně diskutovati, nic jiného nám nezbývá. Uvedl bych právě ještě příklad pro hodnocení zemědělské práce. Místo aby pracovní síly, které konečně již jsou v zemědělských podnicích, byly udržovány, drží se ministerstvo soc. péče zásady, aby pracovní síly, které přišly do okresu libereckého z Německa, prostě svoje působiště opustily. V souvislosti s tím poukazuji mezi jiným na případ Täubnerův v Gerštorfu, který má po dvě léta říšskoněmecké služebné děvče, které, poněvadž se tak hodilo ústřednímu úřadu práce, mělo z práce odejíti. Intervenoval jsem v této věci a dodnes tam děvče ještě zůstalo. Avšak myslím jen, že právě tento případ je pro naše poměry neobyčejně příznačný, jak vůbec se práce v zemědělství hodnotí. My bychom měli v období od jara do podzimu množství práce při rekultivacích, melioracích a regulacích vodních toků, kteréžto práce by nebyly jen v zájmu zemědělství přímo, nýbrž provedení takových prací mělo by velký význam i pro celek. Upozorňuji ty, kdo znají poměry v Pojizeří a v Krkonoších, na to, jak nesmírně velké komplexy země jsou tam posety kameny a jsou bahnité, a neposkytují nic než kyselou trávu. Kdyby se podařilo přeměniti tyto plochy v zemi schopnou kultury, bylo by to v celku znamenitým úspěchem pro výživu lidu. Avšak nejen u nás nahoře v sudetských krajích jsou takové práce, které by bylo možno provésti, nýbrž prohlédl jsem si také letos za svého delšího pobytu na Slovensku v Píšťanech krajinu a viděl jsem, že blízko Píšťan ležící obec Ratnovce jako celek je tak ohrožena hlinovými vrstvami, jež jsou s každou vodou splavovány do povážského údolí. Bylo by v zájmu obce a tamnějšího zemědělství prostě spolupečovati o upevnění země. Při tom by bylo možno zaměstnati veliký počet pracovních sil. Bylo by vůbec důležito, že by použitím nezaměstnaných k takovým kulturním pracím (Posl. Schweichhart [německy]: Za jaký plat?) bylo vytvořeno množství nových zemědělských existencí. O tomto předmětě mluvili jsme právě ve schůzi rozpočtového výboru, a to předmět tento v souvislosti s resolučním návrhem od nás podaným dal podnět k rozpravě. V resolučním návrhu, který jsme také dnes předložili sněmovně, prostě jsme navrhovali, aby z milionů určených na podporu nezaměstnaných byla část přikázána samosprávným korporacím, aby se mohla provésti rada věcí, které jsem dříve vypočítával. Tu byla nadhozena otázka kterou mně dal právě kol. Schweichhart, co se za to platí, že podpora sama nestačí. Nebudou-li však k provedení těchto prací k disposici jenom částky z podpor, nýbrž přistoupí-li k tomu ještě obnosy, které poskytuje ministerstvo veřejných prací a zemědělství, pak se umožní bez zvláštního zatížení samosprávných těles provedení těchto prací a současně je také možno, aby nezaměstnaní, kteří při tom budou pracovati, mohli dostati náležitý plat. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců: Částky ty jsou přece velmi malé! Posl. Hackenberg [německy]: Nyní obrací!) To jsme zjistili již včera, pane kolego Hackenbergu. Konstatuji, že naše mínění nebylo ve včerejší schůzi jiné, než jak je dnes vyličuji. Nezaměstnanost vzniká podle našeho názoru z kritické situace, v níž se nacházejí průmyslové živnosti. V souvislosti s tím musím poukázati na pramen, který vám ovšem nebude vyhovovati, to je pan dr. Kramář. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců: Zralý pro "pětku"! Pan ministr Windirsch!) Pan posl. dr. Kramář poukázal ve schůzi svazu průmyslníků textilních v květnu t. r. na průmyslové poměry v tomto státě. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) A při této příležitosti uvedl, že ze státního svazku starého Rakouska musil převzíti nový stát, to jest Československo, 75% starorakouského průmyslu. Z této skutečnosti se nyní dovozuje. . . (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid. Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.
Posl. Windirsch (pokračuje): . . . . že tato malá československá hospodářská oblast není s to, aby celou výrobu nynějšího československého průmyslu spotřebovala, pročež průmysl je nucen vyvážeti. Aby však mohl vyvážeti, je nutno, aby byl k vývozu schopen, t. j. aby mohl s cizinou soutěžiti. (Posl. Schweichhart [německy]: Co to má býti?) Nyní to hned uslyšíte. Také tu si hned vjedeme do vlasů. Aby se mohlo vyvážeti, t. j. soutěžit, jest nutno míti náležitý vliv na mzdy, na výši výkonnosti dělníků a dále na pracovní dobu. Pokud nenabudeme vlivu na tyto různé poměry, které jsou rozhodny pro výrobní náklady v průmyslu, je zcela lehce možno, že výrobní náklady v Československu jsou neobyčejně vysoké, takže prostě výrobky domácího průmyslu nelze vyvážeti. (Hluk na levici.)
V důvodové zprávě předlohy, o níž mluvíme, se praví: Zvláště trpí kovoprůmysl a dřevoprůmysl, průmysl chemický, oděvní, sklářský a stavební. Avšak zmiňuji-li se o průmyslu a živnosti stavební, tu musím zase říci něco, co se vám jistě nebude líbiti. Stavební průmysl je něco, co k svému provozu bezpodmínečně musí použíti dobrého času ročního, a víme ze zkušenosti, že ve chvíli, kdy na jaře mají počíti stavební práce, povolané zastupitelstvo stavebních dělníků nemá nic jiného na práci, než je alarmovati v tom směru, aby doopravdy nepracovalo za ceny snad příliš nízké, nebo aby jistě nebyla překročena pracovní doba, nebo aby se, jak jsme již opětně viděli, na jaře místo stavění prostě stávkovalo. (Německé výkřiky: Tedy pro vás jsou všade ceny příliš vysoké a potraviny příliš laciné!) Jako důvod naší nezaměstnanosti však uvádím také pochybenou politiku hospodářskou ve státě. V souvislosti s tím bych si dovolil vybrati dva případy, a to chtěl bych poukázati na něco, co se zemědělstvím nijak přímo nesouvisí, to je průmysl rukavičkářský. O průmyslu rukavičkářském četl jsem velmi instruktivní článek v "Národní Politice" ze 6. června t. r. V něm se uvádí, že v roce 1919 bylo vyvezeno 80.000 kg rukavic. (Posl. inž. Jung [německy]: Národní Politika! Také pramen!) Musím přece prameny udávati, jinak by se mohlo státi, že by pánové o mých slovech pochybovali. Avšak přejete-li si, mohu uvésti také vaše prameny. V r. 1923 bylo vyvezeno 200.000 kg rukavic v ceně 86 milionů korun. Srovnáním této vývozní číslice s poměry předválečnými, a to roku 1913, lze seznati, že uvedené množství představuje jen třetinu vývozu předválečného. Naproti tomu bylo minulého roku 1923 vedle těchto rukavic vyvezeno do ciziny 1,100.000 kg surových kozin, které jsou surovinou pro výrobu rukavic. Tyto surové koziny representují cenu 22 milionů korun a nyní se praví, že by bylo mnohem důležitější, místo aby se dávala do ciziny surovina pro výrobu rukavic, aby se prostě z tohoto materiálu vyráběly rukavice v tuzemsku a aby se pak vyvážel výrobek hotový. Ovšem namítá se tu, že výroba přijde příliš draho, neboť srovnáme-li ceny rukavic na př. v Anglii, shledáme, že tucet prima glacé dámských rukavic stojí v Anglii 250 korun, kdežto v Československu se požaduje 280 Kč. Tím je Československo o 27 až 30% dražší. Ovšem v tomto případě nemají viny vysoké ceny. (Různé výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) Nechte mne přece domluviti, neberte mi slova z úst, pane dr. Holitschere! Já sám jsem z krajiny rukavičkářské z Kadaně, a znám nouzi průmyslu rukavičkářského ještě z doby, kdy jste si ještě dlouho nevzpomínal na to, že jste sociálním demokratem. Vím, jaké špinavé mzdy ti lidé dostávají, vím to z vlastní zkušenosti, nechte mne tedy domluviti. Vím to proto z vlastní zkušenosti, poněvadž jsem měl ve svém příbuzenstvu dělnice, šičky rukavic, a vím, jaké pracovní hodiny musily se ztráviti při bídných mzdách, za bídnou všivou mzdu. Tím mně nepovídáte nic nového. Chci toliko říci, že v tom případě není rozhodna výše mzdy.
Na začátku svých vývodů poukázal jsem na pochybenou hospodářskou politiku, která spočívá jednak v přetížení daňovém, jednak ve favorisování jistých druhů průmyslu. Jedním z těchto průmyslů je v tomto státě průmysl chemický. Ten má dnes ve státě doslova monopolní postavení, neboť srovnáme-li ceny jeho výrobků s cenami v cizině, uvidíme, že domácí chemický průmysl tytéž látky, které možno odbírati z ciziny, prodává o 100% až 200% dráže. Potřebuji poukázati jen na zprávu, která v souvislosti s tím uveřejněna jest v dnešním "Prager Tagblattu". Jde o zprávu, která se týká německé techniky. V ní se poukazuje na to, že není možno vystačiti s rozpočtovými prostředky, jichž se dostává německé technice, poněvadž na příklad spotřeba chemických pomůcek je tak drahá, že není možno dělati všechny práce, které má technika prováděti. A co je tím vinno? Mnohonásobné předražení chemických pomůcek, které německá technika pro své laboratoře míti musí.
V souvislosti s tím chci poukázati ještě na jinou okolnost pochybené hospodářské politiky, a to průmysl mlynářský. Dnes když jsme přišli do sněmovny, byla nám doručena zpráva o manifestační schůzi mlynářů, která se konala v Praze. Z novinářských zpráv, z různých zpráv ústních se dovídáme, že se průmysl mlynářský ocitl v těžké nouzi, a to tím, že se mu prostě nedává možnost zaměstnání.
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím, abyste ukončil, vaše lhůta řečnická uplynula.
Posl. Windirsch (pokračuje): Z ciziny se sem dopravuje nesmírné množství mouky, místo aby, když už musí býti konečně něco dováženo, bylo dováženo obilí, aby také průmysl mlynářský mohl býti zaměstnán. To je příčinou, že velký počet mlýnů stojí, které nemohou býti zaměstnány, že stát proto přichází o daně a že konečně velmi značných částek musí býti použito pro lidi, kteří se v mlynářském průmyslu ocitli bez práce.
Z toho, co jsem tu řekl, tedy vidíte, že je velmi mnoho okolností, které, kdyby nastalo zlepšení, předem poskytují možnost omeziti nezaměstnanost na minimum. Na počátku svých vývodů jsem pravil, že my, jak dnes poměry jsou, nejsme srozuměni s nynějším způsobem poskytování podpor v nezaměstnanosti a že my proto také nemůžeme dáti souhlas k těmto zákonným návrhům. (Potlesk a odpor na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má i dále p. posl. Böhr.
Posl. Böhr (německy): Slavná sněmovno! K vládnímu návrhu zákona, který se nyní projednává v plenu poslanecké sněmovny o další platnosti zákona pozbývajícího účinnosti koncem června, a pojednávajícího o podpoře v nezaměstnanosti, byly nám předloženy dvě souhlasné zprávy výboru soc.-politického a finančního a uváděny v nich různé důvody. Jako hlavní zásada vyznívá, že podpora v nezaměstnanosti nesmí přestati, poněvadž se nezaměstnanost pouze zmenšila a nikoliv přestala a poněvadž dosud není možno a nenadešla ještě doba, aby bylo lze zavésti tak zvanou gentskou soustavu a vůbec ve všech druzích a ve všech směrech dělnických odborových organisací za nynějších poměrů vzbudila velké obavy a vážná přání, aby byla moderně přepracována. Těchto důvodů nelze odmítnouti a proto jsem se dal zapsati jako řečník "pro", ač my z německé křesťansko-sociální strany lidové opět musíme vytknouti zákonu důležité nedostatky, a proto podáme pozměňovací návrhy jak ve výboru, tak i v plenu.
Kdykoliv vláda prodlužovala účinnost zákona o podpoře v nezaměstnanosti ze dne 12. srpna 1 921, protestovali jsme především proti krátké lhůtě tohoto prodloužení; neboť vždy se vnucovala jistota, že příčiny váznutí obchodu budou trvati ještě déle než příliš krátce stanovená doba platnosti tohoto nouzového zákona. Doba, která poté následovala, dala nám za pravdu a také dnes opět. Nynější hospodářské poměry nás bohužel nutí, abychom ještě na dlouhou dobu počítali se značnou nezaměstnaností v nejrůznějších krajinách a oborech. Jestliže státní statistický úřad udává v květnu 1923 29.000 nezaměstnaných s 35.000 i členy domácnosti a 10.450 dočasně nezaměstnaných s 5.950 příslušníky, a jestliže se poukazuje na to, že naproti tomu v květnu 1920 dostávalo státní podporu přímo od státu 112.538 nezaměstnaných, pak bylo by ovšem tento velký rozdíl živě vítati. Avšak, pánové, hořejší číslici nelze bohužel dopřáti víry, že i vystihuje počet všech skutečně nezaměstnaných. Tato statistika vypočítává totiž jen ony nezaměstnané, kteří ještě touto dobou dostávají státní podporu. Víme však, že platné předpisy po uplynutí lhůty, po kterou se poskytuje podpora, i když nezaviněná nezaměstnanost trvá dále, nezaměstnané vylučují z požívání podpory; a dále jak mnohé úřady počet těch, kteří mají býti podporováni, příliš fiskálně omezují a že podle zákona značný díl nezaměstnaných na př. živnostenského stavu a některé skupiny sezonních dělníků i za sezony podpory nedostávají.
Návrh žádá, aby zákon platil do té doby, kdy zákon ze dne 19. července 1921 o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti podle gentské soustavy nabude účinnosti, nejdéle však do 31. března 1925 a činí opatření o dalším úvěru 80 milionů korun. (Posl. dr. Luschka [německy]: To je příliš málo!) Zajisté. Zařazení pouze 80 milionů vzbuzuje obavu, že podpory budou ještě více zmenšeny, nebo že před 31. březnem 1925 bude zavedena gentská soustava. Nuže, jak se také zmiňuje důvodová zpráva, všechny odborové organisace bez rozdílu směru projevily však své obavy proti gentské soustavě, poněvadž tento způsob podpory počítá s pravidelnými hospodářskými poměry, kdežto zde ještě dlouho musíme počítati s abnormální nezaměstnaností. Vláda však nesmí omezovati svou sociální povinnost podporovati oběti hospodářské krise.
Zdá se mi býti příznačné pro nedostatek sociálního smýšlení, že se stále stejně přednášejí nejvážnější obavy stran zvýšení příspěvků k podpoře v nezaměstnanosti, kdežto bez rozmýšlení nebo aspoň ne bez přílišného rozmýšlení se povolují mnohonásobné částky tohoto nákladu na neproduktivní výdaje. Teprve před několika čtvrthodinami bylo by bývalo lze stanovením jiné síly mírového vojska, aniž by se tím učinila újma absolutním požadavkům obrany, lehce ušetřiti miliony. Také benzinový proces, který se právě odehrává v Praze, velmi vnuká všem takovéto myšlenky. Kdyby již jednou měl býti skutečně zaveden usnesený gentský systém, pak žádáme moderní novelisaci tohoto zákona se zřením ke všem oprávněným požadavkům, které přednesly různé odborové organisace bez rozdílu, jsou-li orientovány křesťansky nebo sociálnědemokraticky nebo jinak.
Nezaměstnaní, z nichž zákon beztoho již právem vymýtil napřed osoby štítící se práce, nežádají chudinské podpory, nýbrž práce. Žalujeme zde, že státní opatření ve věci produktivní péče o nezaměstnané jsou částečně nedostatečná a částečně úplně selhala. Co se týká nouzových staveb, mnoho komisí jezdí sem a tam, když však dojde k vyřízení žádosti, dělají se všechny myslitelné potíže. A počátek takovýchto staveb se stále vždy odsunuje na delší dobu a často úplně znemožní: Že přispívá k váznutí práce v mnoha odvětvích průmyslu a živnosti okolnost, že se od 1. ledna zastavila státní podpora stavebního ruchu, jest na bíle dni, ač by se již státní stavební podporou odpomohlo také bytové nouzi a mohlo by se posloužiti ponenáhlému odstranění zákona na ochranu nájemníků; neboť k odstranění bytové nouze je nezbytně potřebí dalšího státního podporování staveb. Toto své přesvědčení projevujeme také při této příležitosti a žádáme, aby lhůta k podpoře v nezaměstnanosti byla prodloužena aspoň do konce r. 1925, místo aby byla opět stanovena jen tak krátká lhůta.
Dámy a pánové! O číslech a časovém rozpětí, jež se má prodloužiti v podpoře v nezaměstnanosti, jsem právě promluvil. Budiž mi nyní ještě zcela krátce a příležitostně dovoleno, poukázati na jiná čísla. Odvolávám se na zásadu, že proti jistým číslům a skutečnostem není důkazů, není námitek. Především poukazuji zde na čísla dovozní a vývozní statistiky. Čeští jako němečtí, slovenští, maďarští a maloruští poplatníci a občané této republiky chtějí a mají žíti. Oživen výroby a obchodu je zároveň nejlepším potlačením nezaměstnanosti. Avšak hlavní čísla vývozu poukazují na Rakousko a Německo a Maďarsko, nikoliv však tam, kam nyní zahraniční politika jednostranně a upřílišněně směřuje. Kdyby se upustilo od této jednostrannosti, oživilo by to také průmysl a obchod a tím by se nejlépe čelilo nezaměstnanosti. Bylo by tedy lákavé, poukázati na tak zvanou "politickou nezaměstnanost", na vyřazení zástupců oněch milionů z vlivu na zahraniční politiku, která úřední řeč čísel soupisu lidu uvádí jako zřejmé vyvrácení neudržitelné hráze o národním státu, místo o státu národnostním.
Státní příspěvky na podporu v nezaměstnanosti přesahují až 4 léta 1200 milionů Kč. Vím, že se dostalo z toho částek oněm obecně prospěšným obecním, okr. a státním podnikům, jako doplněk k denní mzdě těch, kteří byli přibráni z nezaměstnaných na nouzové práce. Avšak více by se bylo mohlo posloužiti veřejnosti, poplatníkům a nezaměstnaným, kdyby se bylo prozíravěji a dalekosáhleji posloužilo produktivní podpoře v nezaměstnanosti. (Posl. dr. Luschka [německy]: A kdyby se by na to vzaly úspory z válečných půjček!) Zcela správně, kdyby byly bývaly zaplaceny válečné půjčky, častokráte byly by mohly býti přeměněny v produktivní činnost, čímž by se tisíckráte dostala do běhu práce a možnost práce. Trpící, strádající a k práci ochotný díl nezaměstnaných přeje si práce, nikoliv almužny, a pokud trvá hospodářská krise, musíme prostě přiměti vládu jako přirozený povinný úřad sociální péče o veřejné blaho, aby po dobu krise poskytovala podpory.
My křesťanští sociálové budeme tedy hlasovati pro tento návrh, nezříkajíce se při tom zlepšení, o něž usilujeme a jež doporučujeme. Neboť především nezbytnou sociální péčí je, aby dělník a jeho rodina v době nouze, jak to je jen dobře možno, byli podporováni, a to až do doby bez hospodářské krise, poněvadž předpokladem pracovního výkonu jest a zůstane zdravý, mravně a tělesně zdatný dělník a udržení zdravého, konkurence schopného dělnického stavu. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu posl. Patzelovi.
Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno! Zabýváme se znovu prodloužením zákona o podpoře v nezaměstnanosti, a to tentokráte až do 31. března 1925 a dodatečným úvěrem pro tento rok ve výši 80 milionů Kč. Loni vláda uznala v důvodové zprávě k podobnému zákonu nesnáze hospodářské situace a zjistila, že nenadešla ještě doba k zavedení gentského systemu. Proč se teď najednou má za to, že se ta doba přiblížila, zdá se nevyzpytatelné, ač třeba zjistiti, že již dnes mnoho těch, kteří ještě před třemi lety byli horlivými přívrženci tohoto systemu, přišlo k lepšímu názoru a aspoň značně se odchýlilo od svého přátelství pro užitečnost tohoto systému v tomto státě. (Souhlas na levici.) My všichni a i německé strany oposiční jsme byli ochotni při loňském projednávání, abychom se nemusili každého půl roku zabývati takovými předlohami, dáti vládě zmocnění v přiměřeném rozsahu. Byli jsme také ochotni, povoliti přiměřený úvěr, po případě poměrně zvýšiti úvěr, ve státním rozpočtu, uvedený částkou 70 milionů Kč, jenž však ve skutečnosti po odečtení výloh a správních výdajů činí 57·7 milionů Kč. Nedávno bylo stvořeno dílo příštipkářské a i to zde je dílo příštipkářské. Víme, proč vždy opět dochází k takovému příštipkářství. Dílo sociálních reforem v prvních, májových letech republiky dobře míněné, bylo již dávno přenecháno kapitalistickým stranám vládní koalice na sbourání. Vidíme ve všech oborech v tomto státě sociální reakci na postupu. Upouští se od každého velkorysého uspořádání jakékoli sociální otázky. Vidíme, že zúmyslně - zrovna tak jako ve starém policejním státě rakouském - se vždy znovu vyberou jisté sociální otázky, že se v jednom roce sněmovna několikrát zabývá otázkou služného státních zaměstnanců, otázkou válečných poškozenců, otázkou nezaměstnanosti a pod., aby takto bodrý poplatník výdělečně činný, jenž čte méně noviny, měl pocit, proč asi tito zlí lidé, veřejní zaměstnanci, váleční poškozenci, nezaměstnaní, státu způsobují jen stále výlohy.
Toto "divide et impera" velkokapitalismu, starým Rakouskem tak mistrně prováděné a házené mezi ty, kteří jsou odkázáni čistě na výtěžek své práce, a tak zvané výdělečně činné poplatníky, se provádí důkladně dále zde v odrakouštěné republice. Socialistické strany jsou právě, více než je jim milo, v tomto ohledu zajatci kapitalistických skupin koaličních a nevidí, jak se jich a jejich dobrého jména tímto panstvem zneužívá. Tímto způsobem kruhy, které mluví opět a opět o ohromně vysoké podpoře v nezaměstnanosti, odvracejí pozornost drobných poplatníků od velkých obchodů bankovního kapitálu, od vysokých dividend průmyslů ovládaných bankami, a hledí odvrátiti pozornost veřejnosti od skutečně velkých státních příživníků. (Souhlas na levici.) Otázka péče o nezaměstnané nesmí se pojímati pouze se stanoviska tohoto státu, pojímáme ji zajisté jednak se stanoviska řešení hospodářsko-politických otázek v tomto státě. Víme však také na druhé straně, že jest dnes stále ještě jakožto následek zjevů poválečných otázkou světovou; ale právě proto bych chtěl poukázati na to, že se v jiných státech zabývají touto otázkou přece poněkud vážněji. V Anglii se právě teď zabývají opět touto otázkou, ale jinak než u nás. Musí se tam přijíti se zvýšením příspěvků pro děti. Musí se přijíti s tím, že se také mladistvím dělníkům, kteří u nás podle výnosů ministerstva soc. péče jsou úplně vyloučeni, poskytne podpora v nezaměstnanosti. Musí se ve velkoprůmyslové Anglii pod vládou dělnickou přejíti k tomu, aby se podpory vyplácely opět až do jednoho roku, a především se musí přikročiti k řešení otázky nezaměstnanosti nejenom tím, že se hodí několik soust nouzových prací, ale tím, že se budou prováděti veřejné práce ve velkém měřítku. V Norsku se na př. právě zabývají touto otázkou. Které věci se při tom staví do popředí? S jedné strany utvoření příležitosti k práci rozsáhlými pracemi industrialisačními, stejně rozsáhlými pracemi vodních děl v severním Norsku, aby se tím vodní síly postavily do služeb národního hospodářství a prováděla tím skutečně produktivní péče o nezaměstnané s jedné strany a s druhé strany, aby se zavedlo pojištění proti nezaměstnanosti v takovém smyslu, jak by snad i zde mělo býti zavedeno, kdyby ministerstvo nebylo zajatcem svého vlastního zákona, odhlasovaného za neblahých předpokladů před třemi roky, pojištění proti nezaměstnanosti v souvislosti s celým systémem sociálního pojištění, aspoň s pojištěním nemocenským. Na krátký čas bylo zase odsunuto uvedení v platnost státního příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti podle tak zvaného gentského systemu. Co však není v pořádku, jest, že se veřejnost a také odborové organisace, aspoň ony, které nepatří - promiňte tento silný výraz - ke koaličnímu spřeženstvu, nechávají v nejistotě ohledně času, kdy má vstoupiti v platnost, že se zřejmě tato doba činí zase závislou na nějakém trhaření vysoké pětky koaličních stran, že se nečiní žádná opatření pro dobu přechodnou, tak že budeme míti pro přechod dnešního systemu na system gentský co činiti takřka s katastrofálními zjevy, a vláda a dnešní strany koaliční uvidí, že se tím v některých oblastech průmyslových vyvolají zjevy, které by se daly důkladnější péčí předejíti.
Přichází se nám s oznámením číslic o klesajícím počtu nezaměstnaných. Řekl jsem v soc.-politickém výboru a opakuji i zde otřelý výraz lidový: "Tyto číslice jsou pro nás čísly domů, přicházíte-li nám s tím, že se udávají čísla nezaměstnaných státem podporovaných, když je známo, že - snad ne podle přání ministra soc.-péče, avšak jeho souseda z ministerstva financí - se doba, pro kterou se podpora vyplácí, škrtí čím dále tím více a každý měsíc se vydávají ustanovení, pro která by vlastně pány ministry měla stihnouti žaloba před ústavním soudem. Na základě zákona se zrušuje podpora pro jisté oblasti a jisté skupiny dělníků. Jelikož tu však pan ministr používá zmocnění zákona mu daného, málo používá jiného zmocnění vlastně závaznějšího, totiž povinnosti, aby takové zúžení a zkracování prováděl pouze po slyšení odborových organisací. Nevím, zdali stavovské organisace, ať jednotlivé nebo všechny, byly slyšeny, než bylo přikročeno k takovýmto opatřením jako zastavení nebo snížení státních podpor pro jednotlivé oblasti nebo jisté skupiny dělnické. Platný zákon zmocňuje v § 18 vládu, aby zastavila podpory buď vůbec anebo pro jisté oblasti. Co z toho udělala vláda? Ministerstvo vydává výnosy, v nichž na př. říká: V průmyslu jsou vůbec všichni svobodní, již nejsou živiteli rodin, vyloučeni, v maloživnostech jsou všichni svobodní do 23 let vůbec vyloučeni. Opakuji: podle mého názoru ministerstvo není oprávněno, aby takto vykládalo zákon, protože se to příčí docela duchu zákona. Nebo v jiném výnosu, který zvláště v Karlových Varech jest přesně dodržován, stojí, že osoby, které dříve nepracovaly v podniku, na které se vztahuje toto prý blahovolné zmocnění, nebyly-li v novém poměru pracovním zaměstnány aspoň rok, a nemohou-li o tom podati potvrzení nemocenské pokladny, jsou vyloučeny z nároku na podporu v nezaměstnanosti. Táži se marně, kde je v zákoně zmocnění k takovému ustanovení. Přijdete-li pak k pánům v dotyčném oddělení ministerstva, kteří v tomto ohledu poněkud špatně slyší, se stížnostmi, říkají: Vždyť je možnost stížnosti k správnímu soudu. Tedy dělník bez chleba, bez práce, má platiti vydání za advokáta a za žalobu k správnímu soudu. Nebo se řekne: Ten člověk je přece odborově organisován! Došlo to však v tomto státě již tak daleko, že se správní úřady neřídí ani rozhodnutími plného zasedání správního soudu, že na př. v jedné jazykové záležitosti nejvyšší soud polemisuje s rozhodnutím správního soudu a nižší soudy prohlašují, že se o takové věci vůbec nestarají. A nyní mají býti odborové organisace donuceny, aby v každém jednotlivém případě vznesly stížnost k správnímu soudu. Která organisace to má vydržeti, tomu rozumějí pánové z ministerstva sociální péče, ale u nás venku nikdo takovou sociální péči nebo lépe řečeno "nepéči" nedovede oceniti ani chápati. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Jak se provádějí zákonné předpisy, pro to uvedu několik příkladů: Krejčí v Horním Lomě je odmítnut se svým nárokem, s odůvodněním že jeho živobytí není ohroženo, jelikož jeho bratr má obchod. Je na stravě u svého bratra, který má malé hokynářství podle § 38 živnostenského řádu. Proto tedy se nárok zamítá; on má tedy právo, aby podal stížnost proti vysokému ministerstvu financí k nejvyššímu správnímu soudu a obdržel po dvou letech rozhodnutí. (Souhlas na levici.) Pak jest však věc především tato: Když někdo proti zamítavému rozhodnutí okresní správy politické podá stížnost, pak je z něho, abych užil starého lidového rčení, obyčejně Methusalem, než obdrží vůbec rozhodnutí zemské politické správy, při čemž pak našinec má teprve podávati stížnost, že, když upozorňuje ministerstvo na takový případ a žádá o rozhodující dobré zdání, proti zvyklostem v jiných ministerstvech v takových věcech bohužel nedostane odpovědi, zvyklost, jaké nelze najíti všude i vůči oposičním poslancům v tomto státě, což zde zjišťuji.
Byla zde přednášena stížnost německým poslancem kolegou Windirschem ze Svazu zemědělců, divným způsobem, že prý v tolika a tolika případech dělníci berou neoprávněně podporu v nezaměstnanosti. Způsob, jakým tyto poznámky byly činěny - považuji to za svou povinnost, abych to prohlásil - dokazuje naprostý nedostatek sociálního porozumění (Souhlas na levici.), a jak také myslíme, není naprosto povinností německého poslance a ani povinností německého selského poslance, aby si hrál na vládního policistu tohoto státu, který svými orgány dostatečně škrtí výplatu podpory v nezaměstnanosti našim německým dělníkům. (Souhlas na levici.) Jinak bychom také mohli poukázati k tomu: Kolik pak sedláků a to velmi bohatých, s velkými dvory, dostávalo za války vyživovací příspěvky, a to zcela zvláštním způsobem? A ani nás nenapadne, abychom proto volali k odpovědnosti celé zemědělství. A mluví-li se o velkých požadavcích dělníků v době, kdy i za souhlasu německých agrárníků se vede živý boj o agrární cla, nemělo by se raději mluviti o velkých mzdových nárocích dělníků, protože v domě oběšencově se nemůže dobře mluviti o provaze. (Souhlas na levici.) To považuji za svou povinnost, abych v této záležitosti řekl.
Mluví se mnoho o tak zvané produktivní podpoře v nezaměstnanosti. Svými návrhy, aby se opatřila příležitost k práci, aby se prováděly důležité stavby a meliorace v našich krajích, jsme již po léta zdůrazňovali své porozumění pro skutečně produktivní podporu nezaměstnaných, avšak myslíme, že ani v těchto věcech se neděje vždy to, co je správné.
Produktivní podpora v nezaměstnanosti může sestávati na př. z toho, že se užívá dělníků k pracím nouzovým, dotyční podnikatelé staveb nebo také obce dostávají pak státní příspěvky. Není však vždycky podnikatelům a hlavně obcím a okresům poslouženo, poukazuje-li se přísně na onen bod platného zákona, v němž stojí, že se má z pravidla dávati oněm dělníkům přednost, kteří mají nárok na podporu v nezaměstnanosti; to znamená, že obec, chce-li dostati třeba jen několik set korun od státu, musí zaměstnati lidi, kteří až do šesti měsíců mají nárok na podporu v nezaměstnanosti; oni však, kteří jsou devět měsíců, 12 měsíců a ještě déle bez práce a jsou často v daleko horší situaci, než jejich zajisté politování hodní dělníci-soudruzi a přátelé v práci, jsou v tomto případě ze zaměstnání a tedy ze státní podpory vyloučeni. Tak se to provádí v našich krajích a na to si plným právem stěžujeme.
Již v rozpočtovém výboru a také zde zase byl německou stranou agrární oznámen a podán návrh, jímž se žádá, aby se z úvěru 80 milionů, jenž je sám o sobě uznáván za nepatrný, vyloučila ještě částka a odevzdala obcím. I v té podobě, jak nám byl vysvětlen, se nám ten návrh nezdá býti správným, protože by zmenšil ještě více úvěr pro nezaměstnané, a máme za to, že se obce nesmějí vymykati úkolu, aby samy něco činily pro zmenšení nezaměstnanosti, ani ne agrární obce, které před dvěma a třemi roky měly dobré výdělky, a samy poněkud přispěly k úpravám silnic a řek, stavbám mostů atd. Byli bychom raději viděli, kdyby se strany německé pracovní pospolitosti byly spojily s námi, ve snaze, abychom od vlády dostali přiměřenou podporu našich německých obcí a okresů z fondů ministerstva veř. prací, ministerstva zemědělství atd., aby se mohly prováděti stavby v našich obcích. Nemůžeme přece žádati na dělnících, jak se v rozpočtovém výboru skutečně žádalo, aby konali práci za podporu v nezaměstnanosti, kde tato sama byla vládou socialistů označena jenom jako potřebné opatření z nouze, jež vyžaduje velmi zlepšení, kde i tento zákon garantuje a zaručuje dělníkům přibraným k nouzovým pracím přiměřený příplatek k podpoře v nezaměstnanosti.