Také způsob, kterým hodlala vláda zavésti gentský systém, je pro její úmysly příznačný. Ačkoliv § 7 zákona čís. 267 Sb. z. a n. z r. 1921 výslovně ustanovuje, že má vláda, hodlá-li přechod ke gentskému systému usnadniti stanovením pevné výměry státního příspěvku, slyšeti ústředny odborových organisací, ignorovala vláda v poradách, které o tom svolala, úplně ústřednu Rudých odborů, Mezinárodní všeodborový svaz. V tomto počínání vlády jest spatřovati systém, poněvadž porad bylo několik a poněvadž stejně jednala vláda při úpravě podpor nezaměstnaného dělnictva stavebního, nevyslechnuvši ani v tomto případě odborovou ústřednu rudých odborových organisací. Ministerstvo soc. péče jednalo proti výslovnému ustanovení § 19 zákona čís. 322 Sb. z. a n. z r. 1921.
V naléhavých interpelacích, které komunistický poslanecký klub o zavedení gentského systému a o podpoře nezaměstnaného dělnictva stavebního podal, jsme se výslovně tázali, proč k poradám odborových ústředen nebyl Mezinárodní všeodborový svaz pozván. Na tuto naši jasně formulovanou otázku vláda k první interpelaci neodpověděla a i v druhé interpelaci se otevřené odpovědi vyhnula. Když jsem to vytýkal vládě v soc.-politickém výboru při projednávání vládní předlohy, byl p. kol. Čuřík do té míry loyální, že prohlásil, že si sice není vědom toho, že by Mezinárodní všeodborový svaz nebyl býval pozván ke společným poradám odborových ústředen, ale stalo-li se tak, že toto jednání odsuzuje. Při tom přítomný zástupce vlády p. dr. Stern neuznal vůbec za nutné na tuto otázku odpověděti. Mám za to, že toto jednání je trochu nedůstojné i této koaliční vlády, která je již na lecjakou ostudu zvyklá. Před čím vlastně vláda schovává tak nešikovně hlavu do písku? Před silnou odborovou ústřednou, která měla r. 1923 přes 30 mil. Kč obrat a která sama vyplatila na podporách nezaměstnaným členům roku 1923 2,408.357 Kč a na jejíž existenci vláda svým chováním ničeho nezmění? Nebo schovává vláda hlavu před vlastní hloupostí, kterou tak jako tak před dělnickou třídou nezakryje. Budiž však jasno, pro kterou z těchto eventualit se vláda chce rozhodnouti. Táži se přímo přítomných zástupců vlády, proč nebyl pozván Mezinárodní všeodborový svaz k poradám o prováděcím nařízení ke gentskému systému, ačkoliv všechny odborové ústředny zvány byly, proč vláda na tento náš dotaz, uvedený v našich interpelacích přímo a jasně neodpověděla a jaký úmysl tímto jednáním sleduje?
Necítí-li vláda tolik odpovědnosti, že neodpovídá ani na přímé otázky interpelací, nepřekvapuje pak ani, že tam, kde milostivě odpovídá, smysl kladených otázek překrucuje. Je známo, jak krutě je jednáno, pokud jde o podpory v nezaměstnanosti, s dělnictvem sezonním. Již v několika interpelacích jsme se domáhali toho, aby dělnictvo sezonní, pokud jde o podpory v nezaměstnanosti, bylo postaveno na roveň dělníkům ostatním. V iniciativním návrhu na novelisaci zákona č. 322 Sb. z. a n. z r. 1921 jsme to také navrhli. Přes to však praxe úřadů jest vůči sezonním dělníkům stále horší a horší. Také ustanovení o podporách sezonního dělnictva vláda stále zhoršuje. Proto když bylo vydáno vládní nařízení čís. 264 Sb. z. a n. z r. 1923, kterým stavební dělnictvo bylo neočekávaně proti dosavadnímu stavu úplně zbaveno podpory v měsících lednu a únoru tohoto roku a mimo to mu byla zkrácena doba požívání podpory ze 6, po případě 12 týdnů na pouhé 4 týdny, protestovali jsme proti tomuto nelidskému činu vlády na poli sociální politiky naléhavou interpelací. Vláda předně neodpověděla na tuto interpelaci v zákonné dvouměsíční lhůtě, nýbrž učinila tak teprve, když jsme podali novou naléhavou interpelaci a zde ve sněmovně dotaz na předsedu sněmovny o nezodpovídání našich interpelací. A tu je vláda natolik troufalá, že ještě ve své odpovědi překrucuje smysl našich otázek. Ptali jsme se výslovně vlády, je-li ochotna okamžitě odvolati toto své nařízení o další podpoře stavebního dělnictva a místo toho vydati nařízení, kterým se, pokud jde o podporu nezaměstnaných, staví veškeré dělnictvo sezonní na roveň ostatnímu dělnictvu. Vláda však, aby vzbudila dojem, že nám jde v interpelaci o zrušení podpory pro stavební dělnictvo vůbec, odpověděla takto:
"Vzhledem k ustanovení § 2, odst. 8 zákona č. 322/1921, resp. č. 263/1923 Sb. z. a n., sezonní stavební dělnictvo nemá zásadně nároku na podporu v nezaměstnanosti. Kdyby tedy vláda, jak pány interpelanty jest žádáno, odvolala vládní nařízení č. 264/1923 Sb. z. a n., jímž rozšířen byl nárok na podporu v nezaměstnanosti také na dělnictvo stavební ve smyslu §u 19 cit. zákona, třeba za podmínek méně příznivých než pro ostatní dělníky, pozbylo by dělnictvo stavební vůbec nároku na podporu v nezaměstnanosti. Toho však vláda nezamýšlí a proto nemíní v době nejbližší odvolati nařízení č. 264/1923."
Dále vláda povídá:
"Přiznati podporu v nezaměstnanosti stavebním dělníkům za stejných podmínek jako dělnictvu nepracujícímu v sezoně zákon vládě zakazuje."
Nám ovšem nešlo jen o odvolání nařízení vládního, nýbrž zároveň o jeho nahrazení novým nařízením, jímž by dělníci sezonní vůbec byli postaveni na roveň ostatnímu dělnictvu. Není také pravda, co tvrdí vláda ve své odpovědi na tuto interpelaci, že zákon jí zakazuje přiznati podporu v nezaměstnanosti stavebním dělníkům za stejných podmínek, jako dělnictvu nepracujícímu v sezoně. § 19 zákona z r. 1921, č. 322 Sb. z. a n., naopak zmocňuje vládu: 1. aby nařízením rozšířila působnost tohoto zákona i na jednotlivé odbory sezonních dělníků, 2 aby pro ně stanovila zvláštní podmínky co do vzniku a trvání nároků, jakož i co do výše podpory. Stejně jako zákon zmocňuje vládu rozšířiti jeho působnost na dělníky sezonní, tak ji zmocňuje stanoviti také jiné, t. j. těžší, podmínky. Není tím však řečeno, že by vláda, užije-li prvního zmocnění, musila užíti také zmocnění druhého, t. j. stanoviti těžší podmínky, čili: nemá vláda pravdu, tvrdí-li, že jí zákon zakazuje přiznati podporu sezonním dělníkům za stejných podmínek, jako nesezonním. Takto liberálně pro dělnictvo nechce si patrně vykládati zákon ani ministerstvo soc. péče, ani jeho vedoucí úředníci.
Poněvadž má zákon o gentském systému o sezonních dělnících doslova stejné ustanovení jako zákon dosavadní, tázali jsme se ve své naléhavé interpelaci - majíce právě na zřeteli nové nařízení vlády, jež tak zhoršilo podmínky podporování stavebních dělníků jaké úmysly má vláda v otázce podporování nezaměstnaného sezonního dělnictva vůbec a stavebního zvláště pro případ zavedení t. zv. gentského systému, a uvedli jsme výslovně tento důvod svého dotazu. Vláda nám odpověděla stručně, že bude-li zaveden gentský systém, je vázána říditi se co do nároku na podporu v nezaměstnanosti sezonního dělnictva ustanovením §u 5, odst. 8 a § 10 zákona. To jest: citovala nám právě ono ustanovení, jehož stejného znění s ustanovením dosavadního zákona jsme se ve své interpelaci dovolávali jako důvodu svého dotazu. Chtěli jsme právě věděti, hodlá-li tu vláda, která přece již nejméně půl roku chystá prováděcí nařízení ke gentskému systému a koná o něm porady s odborovými ústřednami, postupovati liberálněji, když budou polovičku nákladu nésti vlastně odborové organisace, či hodlá-li zase nárok na příspěvek státní u sezonního dělnictva všelijak omezovati. Tento náš dotaz byl právě tím odůvodněnější, že Mezinárodní všeodborový svaz k poradám o gentském systému zván nebyl a že vzhledem k poslednímu nařízení vlády o podporách stavebního dělnictva a vzhledem ke shodnému ustanovení obou zákonů o sezonním dělnictvu bylo se obávati i nadále nepříznivé prakse vládní. Vláda však ve své odpovědi neřekla ani co zamýšlí, ani co chystá, nýbrž strčila hlavu opět do písku, citovala paragraf nového zákona, který ovšem lze nejen vykládati, nýbrž zejména prováděti, jak z jeho zmocňovací povahy plyne, různě. Máme oprávněnou obavu, že vláda zneužije tohoto zmocnění v neprospěch sezonních dělníků.
Často se nám vytýká jako nedůslednost, že jsme roku 1921 hlasovali pro zavedení gentského systému a nyní že proti němu podnikáme ostrou kampaň. Poněvadž pak i vláda ve své odpovědi na naši interpelaci uznala za vhodné použíti tohoto novinářského a polemického šlágru, pokládám za nutné konstatovati toto: Nebylo by ani nikterak nečestným měniti své stanovisko k otázce, která tak úzce souvisí s vývojem hospodářských poměrů, a určovati je podle daného stavu. Pak by ovšem bylo přirozené, že ve změněných poměrech by bylo stanovisko změněno. Avšak komunistický klub poslanecký hlasoval r. 1921 pro zákon o gentském systému jako pro celek, tedy i se zřetelem na jeho závěrečná ustanovení, že tento zákon vejde teprve v platnost dnem, kdy všeobecné hospodářské poměry budou pro dělnickou třídu snesitelnějšími. Doufali jsme tehda, že socialistické vládní strany budou míti tolik prozíravosti a že budou míti na zřeteli zájem dělnické třídy do té míry, že nedovolí vládě zavedení gentského systému v době pro dělnictvo naprosto nevhodné. Poměry se neurovnaly, vláda však přesto hodlá gentský systém zavésti a proto pokládáme za svou třídní povinnost vzepříti se vší silou tomuto neslýchanému útoku na životní úroveň dělnictva.
S předlohou na prodloužení zákona o podpoře nezaměstnaných podala vláda také předlohu zákona na povolení dodatečného úvěru na tyto podpory. Vláda žádá o povolení dalších 80 milionů Kč, s kterými hodlá stačiti na podpory pro nezaměstnané až do konce tohoto roku. Při projednávání státního rozpočtu na běžný rok byla zařazena na podpory nezaměstnaných částka 70 milionů Kč. Podle důvodné zprávy předložené předlohy bylo z povolených 70 milionů Kč spotřebováno v prvých třech měsících na podpory nezaměstnaných 59,483.801 Kč 16 hal. To znamená, že na měsíce duben, květen a část června zbylo z povoleného obnosu jenom něco málo přes 10 milionů Kč. Se žádanými 80 miliony Kč by měla vláda na podpory nezaměstnaných na celých 9 měsíců, tedy až do konce tohoto roku, pouze 90 milionů Kč. Uvážíme-li, že nezaměstnanost je stále veliká a, i když v letních měsících trochu polevila, dostaví se určitě v podzimních a zimních měsících opět v celé své hrůze, jsme plně přesvědčeni, že požadovaná obnos vládou absolutně na podpory nezaměstnaných nestačí. Proto navrhujeme zlepšení tohoto vládního návrhu a žádáme, aby sněmovna povolila na podpory nezaměstnaných do konce roku 1924 místo vládou žádaných 80 milionů Kč částku 250 mil. Kč.
Veliká armáda nezaměstnaných dělníků je plod zkomírajícího soukromoprávního výrobního řádu. Je výsledkem poměrů, v nichž všechny moderní technické vynálezy přisvojila sobě třída majetných, aby jich využila výhradně pro své soukromé zájmy. Pod falešným heslem nedotknutelnosti soukromého vlastnictví hyne většina národa. Statisíce poctivých dělníků trpí hlad a bídu, co nesvědomití vydřiduši okrádají stát a národ. Poslední zjevy korupčních afér a továrníka Löwa jsou jasným dokladem o zvrhlosti kapitalismu, proti němuž jedině odvážně bojuje komunistická strana. My jsme si plně vědomi, že pokud potrvá nynější společenský nepořádek, jehož ochráncem je nynější koaliční vláda, že nebude náležitě upravena ani otázka podpor nezaměstnaných. A proto voláme všechny dělníky do jednoho bojovného šiku proti této koaliční vládě a proti nynějšímu společenskému nepořádku. Jsme přesvědčeni, že proletariát na konec zvítězí. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Schäfer.
Posl. Schäfer (německy): Dámy a pánové! K prvnímu návrhu zákona, jenž se týká prodloužení státní podpory v nezaměstnanosti, podali jsme návrh a žádali jsme v něm, aby platnost tohoto zákona byla prodloužena až do 31. prosince 1925. K druhému návrhu, jenž se týká dodatečného úvěru, navrhujeme, aby byl zvýšen o 70 milionů, tedy na 150 milionů. Mám nyní krátce odůvodniti tyto dva návrhy.
První návrh zákona vychází z myšlenky, že počínaje dubnem příštího roku, nebude se podpora v nezaměstnanosti poskytovati více v dnešní formě, nýbrž že bude zaveden gentský systém, načež bude poskytován státní příspěvek k podpoře nezaměstnaných, poskytované odborovou organisací. Již jednou jste pomýšleli na lhůtu, kdy státní příspěvek k podpoře nezaměstnaných poskytované odborovou organisací, má nabýti účinnosti, a to dne 1. července 1924. Tehdy jsme upozornili, že by snad bylo mylné připouštěti, že v červenci 1924 hospodářský stav bude již tak v pořádku, že se bude moci začíti se státním příspěvkem ve formě gentské soustavy. Co jsme předpovídali, stalo se. Nahlédli jste pak, že nelze prostě z dneška na zítřek přejíti k úplné přeměně podpory v nezaměstnanosti a že již dokonce není možno přivésti k platnosti zákon, o němž jste již při jeho podání sami zdůraznili, že jest myšlen jen pro spořádané hospodářské poměry. Takových hospodářských poměrů však dnes ještě nemáme. Jsem přesvědčen, že jich nebudeme míti také napřesrok koncem března. Nedovolávám se při tom údajů a tvrzení, které podává neodpovědná strana, nýbrž projevů a mínění, jež nalézáme ve vrstvách průmyslových. Připomínám, že teprve nedávno na velké schůzi Svazu československých průmyslníků mluvčí svazu, pan generální tajemník dr. Hodáč uváděl, že nezaměstnanost v únoru letošního roku byla dokonce větší, než v listopadu roku loňského. Připomínám dále, že v souvislosti s tím uváděl, že v Československu ještě velice dlouho budeme musiti počítati s velkým počtem nezaměstnaných. Nezaměstnanost ve větším rozsahu bude ještě dlouho stálým zjevem. Ve veřejnosti jest pravidelně mylný názor o rozsahu nezaměstnanosti. Rozsah nezaměstnanosti lze zjistiti dvojím způsobem, jak se též skutečně děje. Nejprve, když se shrne počet těch, které stát podporuje a vykazuje každý měsíc. Tyto výkazy nemají příliš hrozivých číslic. Vykazuje se na př. za květen 29.000 podporovaných nezaměstnaných, za březen 67.705, za duben 48.000. Vidíme tedy, že počet nezaměstnaných každý měsíc značně klesl. Míněni jsou zde jen ti nezaměstnaní, které stát podporuje, jejichž počet od března do dubna klesl o 19.705, od dubna do května o 19.000. Avšak dlužno počítati také ty nezaměstnané, a nelze jich přehlížeti, jimž se státní podpora nevyplácí. A to jest dnes velká většíma nezaměstnaných. Ústřední tajemník dr. Hodáč na schůzi průmyslníků oznámil, že v Československu skutečně nezaměstnaných bylo v únoru asi 195.000 osob. Stát podporoval v únoru úhrnem 76.000 osob. Měli jsme tedy v únoru 119.000 nezaměstnaných, kterých stát nepodporoval a to podle údajů zástupce Svazu československých průmyslníků. Z jakého důvodu by měli průmyslníci líčiti nezaměstnanost větší, než jest ve skutečnosti? Spíše se obávám, že do této číslice nebyli dokonce ještě ani pojati nezaměstnaní všichni.
Nyní chcete znovu ustanoviti určitý den, v němž má býti provedena gentská soustava.
Již při poradách o zákonu o státním příspěvku jsme uváděli, že nemůžeme v zákoně spatřovati žádné úpravy otázky pojištění nezaměstnaných. Ještě dnes jsme stejného mínění. Považovali jsme jej za zákon, usnesený v té víře, že v krátké době nastanou skutečně spořádané hospodářské poměry, a že bude možno všechny zjevy krise v průmyslu přemoci. Avšak již tehdy jsme pravili, že rozřešení tohoto velkého sociálně-politického úkolu státu spatřujeme jen v tom, že podpora v nezaměstnanosti bude vybudována na zásadě nuceného pojištění. Ve všech státech, kde se vážně a s rozvahou zabývali touto zajisté velice důležitou otázkou, vkročili také na tuto cestu a přešli k nucenému pojištění nebo se pokoušeli přejíti k nucenému pojištění, kdežto u nás se ještě dnes, po letech zkušenosti, věří, že se dá toto významné sociálně-politické dílo dokázati gentskou soustavou, jež jest dávno zastaralá. Proč chtějí vládnoucí v tomto státě a strany, které drží s vládou, gentskou soustavu, státní příspěvek k odborové podpoře nezaměstnaných? Při odůvodnění tohoto zákona bylo nám kdysi mezi jinými také řečeno, že se tím poskytuje odborovým organisacím významné postavení ve státě. Budou přibrány k převzetí státního úkolu, čímž mnoho získají ve veřejném životě. Nikdy jsme netoužili, abychom byli přibráni k takové činnosti a pochybujeme, že to byly rozhodné důvody, když se podával návrh zákona o gentské soustavě. Spíše jde státu a státní správě o to, aby se břemena podporování nezaměstnaných pro státní pokladnu zmenšila a aby se větší část z nich, a to polovice, přesunula na odborové organisace. Co by tím mohly odborové organisace získati, to by nám muselo býti teprve vysvětleno. Zkoumá-li se tato celá věc, přijde každý odborář na to, že při gentské soustavě především jen jedno vyplývá pro odborové organisace, že si totiž musí zaříditi složitý správní aparát, že musejí na sebe vzíti úkoly a břemena, které vlastně má nésti stát, a že se vydávají v nebezpečí, že bude ohrožen jejich ráz jako bojovných organisací. Chápu, že se protivníci gentské soustavy, kteří při poradách o návrhu zákona vyslovili kdysi své pochybnosti, od té doby uklidnili. Zajisté si celou věc rozvážili a shledali, že přesunutí podpory v nezaměstnanosti, poskytování státního příspěvku odborovým organisacím vnucuje těmto organisacím úkoly, jimiž jejich rozvoj může býti snadno znemožněn. V tomto očekávání se snad podnikatelé více nebo méně smíří se státním příspěvkem k odborové podpoře v nezaměstnanosti, ačkoliv kdysi prohlásili, že v tom vidí hrozné nebezpečí pro průmysl. Když zákon byl usnesen, upozornili jsme vládu včas, že mnoho ustanovení jest tak nepostačitelných, že v prováděcím nařízení musejí býti provedena dalekosáhlá zlepšení. Naše požadavky byly v posudcích a podáních předloženy ministerstvu sociální péče. Především - to chci opakovati - považujem za nezbytně nutné, aby bylo ustanoveno přechodné období. Nelze najednou považovati podpory v nezaměstnanosti vyplácené odborovými organisacemi za rozhodující pro státní podporu, nemůžeme připustiti, aby dnem, kdy gentský system nabude účinnosti, desetitisíce nezaměstnaných zůstaly náhle mimo každou státní péči. Toto přechodné období, bylo prohlášeno, musí býti zamítnuto. Při jednání jsme mimo to nalezli příliš málo vzájemné lásky pro to, aby odborové organisace byly pojištěny před nebezpečím, kdyby po provedení gentské soustavy nastalo váznutí provozu ve větším rozsahu, čímž by pak odborové organisace musily přijíti do největších finančních rozporů.
Neznáme obsahu prováděcího nařízení, jak se na něm usnesla ministerská rada. Avšak podle všeho, co se dovídáme, nepůjde tak daleko, abychom se mohli smířiti se zavedením getské soustavy znovu bez pokusu. Jsme nyní jako dříve zásadními protivníky gentské soustavy a trváme na tom, aby státní podpora v nezaměstnanosti byla upravena na základě povinného pojištění. To jedině jest řešení, jež možno sociálně-politicky ve všech směrech hájiti a zastupovati.
Mimo to jsme nyní navrhli, aby dodatečný úvěr byl zvýšen na 150 milionů. Vycházíme při tom z myšlenky, že nebude možno vystačiti s 80 miliony až do konce roku pro podporu v nezaměstnanosti, jelikož počet nezaměstnaných jest ještě stále mimořádně velký a ke konci léta jistě stoupne. (Posl. Hackenberg [německy]: To uznávají dokonce zpravodajové!) Také zpravodajové musejí uznati, že dodatečný úvěr 150 milionů nepostačí, aby byly vyplněny všechny závazky, které vyplývají ze zákona o péči o nezaměstnané. Proč se však nemá o to pečovati hned pořádně? I to musí míti své důvody: Víme, že poskytnutí státní podpory v nezaměstnanosti v jednotlivých případech lze dosáhnouti jen za velikých nesnází. Ustanovení zákona jsou nanejvýš omezující, avšak ještě i v mezích těchto ustanovení dlužno přemoci mnohé těžkosti, aby se dosáhlo požitku podpory v nezaměstnanosti, když jest někdo bez zaměstnání. Každá odborová organisace může o tom vypravovati. Chci vyjmouti jen dvě skupiny, které jsou zvlášť těžce postiženy. Jsou to stavební dělníci kteří se považují za sezonní dělníky a jimž se trvání podpory v době, kdy mají nárok na podporu v nezaměstnanosti, tak omezuje, že to již skutečně nemůže býti horší. Čas podporování stavebních dělníků se tak zkracuje, aniž by se při tom, jak to jest vlastně ustanoveno, uzavřela dohoda s příslušnými odborovými organisacemi nebo vyžádal jejich posudek. Druhou skupinou, s níž se právě tak mizerně nakládá při poskytování státní podpory v nezaměstnanosti, jsou lesní a zemědělští dělníci, zemědělští deputátníci. Nikdo nemůže vážně tvrditi, že lesní dělníci nejsou zpravidla zaměstnáni po celý rok. Příčinou přerušení jejich zaměstnání jsou většinou mimořádné živelné události. Nelze však dělníků, kteří jen v takových případech musejí ustati v práci, považovati za sezonní dělníky. Nikde také se nepovažují za sezonní dělníky, avšak při provádění zákona o péči o nezaměstnané jsou lesní dělníci prostě vyloučeni. (Výkřiky posl. Schweichharta.) Všechny pokusy organisací, všechny námitky, které učinili jednotlivci, všechna odvolání proti rozhodnutí vydaným na základě toho, že jde o sezonní dělníky, zůstaly marné. Zákon se prostě vykládá tímto způsobem. Nechci mluviti o tom, že mimo to každý politický úřad podle svého způsobu dělá těžkosti nezaměstnaným, kteří se ucházejí o státní podporu. Nuže, vážení pánové, zdá se skorem, jakoby nepatrným dodatečným úvěrem mělo býti správním úřadům znovu důtklivě připomenuto, aby byly velice šetrné, aby při podpoře nezaměstnaných skrblily, pokud to jen jde, aby při podpoře nezaměstnaných škrtily výdaje, pokud se mohou při tom o něco opříti. Je-li správno, že počet nezaměstnaných od měsíce k měsíci silně klesá, jak se tvrdí, pak se nezdá nutným, aby se rozkazovalo správním úřadům, aby škrty prováděly tímto nezvyklým a zcela nezákonitým způsobem, jak se to děje. Obracíme se tedy také proti tomu, aby dodatečný úvěr byl omezen na 80 milionů, a žádáme úvěru 150 milionů. Myslím, že oba návrhy jsou dostatečně odůvodněny. Co učiníte, ukáže-li se 31. března příštího roku, že stále ještě nelze začíti s gentskou soustavou ? Se sociálně-politickými otázkami mělo by se jinak jednati, než aby se podobné zákony omezovaly jen na zcela krátký čas. Považujeme za nezbytně nutné, aby platnost starého zákona byla prodloužena až do konce příštího roku a žádáme vás, abyste pro to hlasovali. Ostatně opakuji ještě jednou, že jsme proti přesunutí výdajů na podporu v nezaměstnanosti na odborové organisace, nýbrž že se domáháme péče o nezaměstnané, jež jest vybudována na myšlence povinného pojištění. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Windirsch.
Posl. Windirsch (německy): Slavná sněmovno! K příkazu svého klubu převzal jsem úlohu precisovati jeho stanovisko k předloženým zákonným návrhům. Již odedávna hájíme hledisko, že nynější způsob poskytování podpor v nezaměstnanosti není vytvořen tak, jak by bylo v zájmu nezaměstnaných samých. Náš klub a rovněž naše strana hájí náhled, že nutno podpory poskytovati, že však dnešní forma poskytování podpor, jež je vlastně jen dávání almužny, nevyhovuje, nýbrž ze by se měla dáti přednost poskytování podpor produktivních. Hájí-li naše strana toto stanovisko, pak shoduje se ono vlastně se stanoviskem vynikajícího zástupce anglické strany dělnické, a to se stanoviskem nynějšího ministerského předsedy Macdonalda, který ve schůzi britské dolní sněmovny stanovisko své vlády k poskytování podpor v nezaměstnanosti precisoval takto: "Každá vláda, která při nezaměstnanosti nedovede nic jiného než platiti podpory, musí býti sněmovnou odsouzena. Nutno napnouti síly pro práci a nikoli pro vydržování nezaměstnaných." Z vlastní zkušenosti víme, pozorujíce různé poměry, že poskytování podpor poděleným především nestačí a že nynější způsob podpor vlastně působí také zhoubně v mnohém směru. Když pozorujeme číslice, které během doby v korunách byly na podporách nezaměstnaným zaplaceny a které jeden z pánů zpravodajů, a to pan posl. Johanis sám označil za velmi značné, pak se musíme tázati, jaké práce mohly býti s těmito tak velikými částkami vykonány. Ovšem, číslice, jež jmenoval, nesouhlasí úplně s částkami, jež jsou na jiných místech vykázány. Tak na rok 1919 bylo na podporách zaplaceno 259 milionů korun, r. 1920 95 milionů, r. 1921 79 milionů, r. 1922 220 milionů korun, r. 1923 435 milionů a připočteme-li k tomu částky, jež se požadují pro rok letošní, a to 150 milionů korun, pak dostaneme právě nikoli sumu, kterou tu pan zpravodaj Johanis uvedl číslicí 1·108 miliardy korun, nýbrž je to ve skutečnosti asi 11/4 miliardy korun. Bylo by zajímavo zvěděti, mnoho-li trvalého a stálého bylo vlastně touto značnou částkou vytvořeno. Myslím, že i v tomto směru se jistě vede statistika v ministerstvu soc. péče, aby se jednou v pozdějších dobách mohlo říci, mnoho-li a jakých prací trvalé hodnoty bylo z těchto podpor v nezaměstnanosti vytvořeno.
Řekl-li jsem dříve, že nynější soustava podpor působí zhoubně, dovolím si tu uvésti, a to jako skutečnost, že mnoho nezaměstnaných, když jsou posláni k práci, nejsou prostě k disposici. (Hluk na levici.) V souvislosti s tímto tvrzením poukazuji na novinářskou zprávu, která byla 5. ledna tohoto roku uveřejněna v "Národní Demokracii". (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) V tehdejší době bylo třeba v Praze po silném sněžení 500 dělníků k odstranění spousty sněhu, a tu muselo se zjistiti (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.), že z těch, kteří se vlastně v první řadě měli hlásiti, hlásilo se celkem jen 27 osob dobrovolně. (Posl. Karpíšková: Ale vždyť to není pravda!) Není-li to pravda, pak musíte se, ctěná paní kolegyně, vyrovnati již s tímto pramenem. Poukazuji také k tomu, že jsme svého času podali interpelaci, v níž se poukazuje k tomu, že v naší krajině, a to v okrese libereckém, dělali nároky na podporu nezaměstnaných lidé, kteří na to práva více neměli, a to proto ne, poněvadž byli v zaměstnání. Poněvadž se mně tehdy vytýkalo, že jsem neuvedl jmen - ani dnes nebudu jmenovati, poněvadž ponechávám vynalézavosti ministerstva sociální péče, aby jména vypátralo samo - chci z dopisu, který tu mám po ruce, uvésti jen jeden případ, který tak výrazně dokazuje, jací lidé podporu berou. Praví se v něm: "Kromě toho dostává podporu někdo, kdo má dům a pozemky v ceně 70.000 Kč. Ten byl dříve samostatným výrobcem sklářského zboží, kterýžto obchod po svém druhém sňatku složil. Kromě toho se uvádí, že jeho druhá manželka má také kino." Z tohoto jediného případu. . . (Posl. Heeger [německy]: Vypravujte, kolik vašich selských synů na vesnicích dostává podporu v nezaměstnanosti!) Uveďte jediný případ, kdy selský syn bral podporu. Byl bych vám velmi vděčen, kdybychom se to od vás mohli dověděti. (Posl. Heeger [německy]: To můžete míti!) To je tedy již jednotlivý výmluvný případ nesprávného braní podpory. (Posl. Schweichhart [německy]: Pane kolego, jděte do okresu šumperského, tam se můžete zeptati! Představení obce prohlásili: "Nemohu si přece dáti rozbíti okna." Proto dávali podporu!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.
Posl. Windirsch (pokračuje): Snad jsou to vaši straníci, ti se dost od vás naučí! (Hluk. Výkřiky něm. soc. dem. poslanců. Místopředseda Buříval zvoní.)
Mluví-li se o nezaměstnanosti, pak se domníváme, že není třeba, aby nezaměstnanost vůbec byla v době od jara do podzimu. V této době je tolik příležitosti k práci, že není třeba, aby jediná ruka zůstala nezaměstnána. (Smích a odpor něm. soc. demokratických poslanců.) V této souvislosti poukazuji jen na to, že zemědělství (Hluk na levici.) má velmi značný nedostatek pracovních sil. Aspoň v naší průmyslové oblasti, v níž prý je nezaměstnanost, jest tolik volných míst k práci v zemědělství, že skutečně jest obava, jak tyto zemědělské podniky, které pracovních sil potřebují, budou vůbec s nastávajícími pracemi hotovy. (Posl. Langr: Zdali pak jim také řádně platíte?) Dostanou velmi mnoho zaplaceno, pane kolego, já vám povídám, že to je tak. Chci vám uvésti, jen abych vám nezůstal dlužen důkaz v této souvislosti, že na příklad jeden rolník v Novině, okres chrastavský, již od polovice března tohoto roku hledá děvče a mladíka. Ač zaplatil okresnímu ústavu pro bezplatné sprostředkování práce a služeb v Chrastavě poplatek 50 Kč, dodnes nikoho nedostal. (Výkřiky posl. Heegera.) Prosím, máme dnes počátek června a ten člověk nemohl ještě vyplniti mezeru ve stavu svých pracovníků. A co tu říká, a to je velmi pozoruhodné a příznačné pro oceňování pracovního místa v tomto zemědělském podniku, co tomu říká okresní ústav pro bezplatné sprostředkování práce a služeb v Chrastavě? Píše: "Je neobyčejně těžko dostati do vaší obce někoho pro práce zemědělské, sídlo vašeho statku v Novině jest dosti odlehlé." Poněvadž tedy tato Novina neleží přímo u Liberce nebo Chrastavy, nelze pro toto odlehlé místo nikoho dostati. Z toho lze usuzovati, že když zemědělci venku chtějí někoho dostati, že jejich hospodářství musí ležeti tak, aby lidé tam neměli tak daleko do kina nebo do města. (Výkřiky posl. Heegera, Schweichharta a Häuslera.) Vy sami (obrácen k něm. soc. demokratickým poslancům) jste pro to přece živým příkladem! Proč pak, pánové, nesedíte na venkově nýbrž ležíte v městech? (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců. Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Windirsch (pokračuje): Vy sami jste výmluvným příkladem, poněvadž jednotvárnosti venkovského života prostě nesnesete. (Posl. Heeger [německy]: Kde sedíte vy?) Sedím tam, kde je moje pracoviště. (Posl. Heeger [německy]: My také!) Kromě toho chci poukázati na to, že zprostředkovatelna práce v Chrastavě delší čas hledá asi 150 mužských a ženských pracovních sil pro kulturní práci lesní a nemůže jich dostati. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců: Náramně přestřelujete!) Pánové z frakce sociálně demokratické, nemluvím za stranu vaši, nýbrž mluvím za lidi naše a za naše potřeby. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.)