Vážené shromáždění! Vláda předkládá nám návrh zákona, jaké návrhy my "karpatoruský lid" do doby nynější již po 5 let vždy jen z novin brali jsme na vědomí; a potom, když se návrh stal zákonem, aniž bychom souhlasili s ním, byli jsme nuceni se mu podrobiti.
Vážené shromáždění! Již 5 let zde rozhodujete o osudu jednoho lidu, aniž se tento lid vyjádřil, čeho potřebuje, co ho bolí - což, jak to ukázaly volby, může se nebezpečně dotknouti řádu celé republiky - a čím třeba jeho nemoc vyléčiti. Již 5 let zde rozhodujete o osudu našeho lidu na základě nesprávných informací, bezduchých, nesvědomitých, lehkomyslných, nedoučených - nejen pro karpatoruský lid, nýbrž i pro celou republiku nebezpečných vládních exponentů, jichž nesvědomitost i neodpovědnost přivodily svůj přirozený výsledek: v Podkarpatské Rusi strana komunistická při volbách v největším počtu opanovala masy ruského lidu.
I diví se celý svět: Na Podkarpatské Rusi, kde 30% lidu jsou zemědělci, jak se upevniti mohla komunistická strana?
Pokládám za povinnost prohlásiti jménem ruského lidu, že na Podkarpatské Rusi kromě malého počtu továrních a městských dělníků, komunistů není, a proto pokládám za povinnost zdůrazniti, že v případě takového potlačování, jakým trpěl a dnes trpí ruský lid pod absolutní diktaturou vlády již 5 let, vy všichni, vysoce vážení pánové, stali byste se ne komunisty, nýbrž anarchisty.
Avšak vláda místo aby se postarala oceniti a napraviti věc na Podkarpatské Rusi, i nadále pokračuje ve své nesvědomité, tak zvané práci silné ruky a zde dělá nám návrhy, aby svázala naše ruce.
Musím prohlásiti, že ruský lid s tím, co se zde dělá, není spokojen, a díky pouze své veliké trpělivosti, mírumilovnosti a spolehlivosti vyjádřil svoji velikou nespokojenost proti vládě od této doby pouze parlamentní formou. Neboť ujišťuji vás, vysoce vážení pánové, že kdyby na Podkarpatské Rusi žil česky lid, již dávno by kosami, motykami i sekerami vybil ze své země všechny ty vládní exponenty, kteří dodnes ruskému lidu nedovolují dýchati.
Nechci vás, velectění pánové, dále unavovati tímto prohlášením, nýbrž chci svými slovy vylíčiti, jaké jsou nyní nedostatky na Podkarpatské Rusi. Prostřednictvím mírové konference dostali jsme od celého světa smluvně naši autonomii. (Výkřiky komunistických poslanců.) Na základě autonomie my jsme se dobrovolně, avšak nikdy ne jako poražení, připojili k Československé republice. Mysleli jsme si: přežili jsme válku, přežili jsme rumunskou invasi, přežili jsme mnoho bídy a každý, kdo se vracel z války, domníval se, že nalezne svoji domovinu v rámci nějakého státu. Naši slavní američtí Rusíni 10. srpna 1919 rozhodli, abychom se přidružili k Československé republice. Tak se také stalo - a s tím souhlasila Ruská Ústřední Rada tak v Užhorodě, jako též v Prešově. Slibovali nám hory doly, slibovali nám, že lid potlačovaný po tisíce let maďarským jařmem bude svobodný. A co vidíte? Ten lid, jenž za dřívějšího režimu v těch velikých horách, na těch Karpatech trpěl nouzi, měl přece denní chléb, a nyní děti toho ruského lidu mnohdy i týden nevidí snad ani chleba ovesného. (Výkřiky.) I jaký div, že je náš lid nespokojen? Vy si zde libujete ve velikých městech, ve velikých městech se svými dětmi vedete život podobný člověku kulturnímu. A ten ubohý selský lid na Podkarpatské Rusi, ten trpí nouzi a nemá chleba, neboť nemá ani práce, ani svého vlastnictví, neboť vy, pánové, kteří jste tento lid zastupovali, utratili jste jeho majetek, a to těmito způsoby:
Po prvé, když se prováděla výměna peněz. Peníze se vyměňovaly na Slovensku jedna (koruna) k jedné. A když to došlo k nám, tenkráte od jedné až do dvou, a potom jednu za čtyři. (Výkřiky.) To byla první výměna, která se neprovedla v širších hranicích vládní moci. Viděli jsme, že na účet ruského ubohého lidu chtěli míti zisk naši slovanští bratři Češi. (Výkřiky.) Vláda vydala oznámení, že peníze ty budou brány jako daň. Ten lid, jenž neví, co je to, který neví, jaká bude jeho budoucnost, domnívá se, že všechny jeho krvavým potem mizerně vydělané peníze budou mu vzaty jako daň. Tento lid nevyměnil po prvé peněz, nýbrž po druhé, když chtěl vyměňovati, tenkráte již veškerým terorem mu překáželi, měnili tomu chudému penězi člověku jednu za deset, a mnoho takových prohlášení zničili, kteréžto případy dokáži písemně.
Byl jsem zde v Praze, úřady mi slibovaly rukou dáním - a to všechno byla lež. Jako to je lež, že nám patří autonomie, tak je lež také i to. Náš lid, na celém světě nejubožejší lid, připojil se k našim bratřím Čechoslovákům. (Výkřiky.) Pak pan ministr Novák přišel sem do sněmovny a zde přede všemi prohlásil, že na výměně peněz vláda vydělala 315 milionů. Ale, pánové, vydělali jste to na-velikém "boháči", který nemá, čím by se oblékl, jenž se jako poslední chudák bez prádla i šatstva ukrývá před lidmi. A na koho padne za to hanba? Pouze na republiku samu.
Dále v následující své řeči jsem nucen zabývati se otázkou berní. Takové úžasné otázky mezi naším lidem nikdy nebylo lze nalézti. Oznámení byla den ze dne, a nevědělo se, jaká je to daň. Možná, že ani sami finanční ředitelé nevěděli, jaká to bude daň. Oznamovali, ty máš dvě stě, ty máš tři sta, ty máš sedm set, a když sedlák chtěl platiti, ředitel padělal dokumenty před komisí.
Lid zachvátilo zoufalství. Nevěděl, na koho se obrátiti - i zvolil z okresu 100členou deputaci. Pozvali k sobě bývalého vicegubernátora, utlačovatele našeho ruského lidu Ehrenfelda, a tenkráte jsem mu vyjádřil všechny naše žaloby i bolesti. (Výkřiky.) A co myslíte, vážení pánové, že se stalo? Daní nezadrželi. V těch žalobách vycházelo i to najevo, že náš ruský lid, na němž žádají různých daní, nazývají hloupými ruskými prasaty. (Ruské výkřiky: Hanba!) I mě bývalý pan ředitel zažaloval za to, že jsem ho pomluvil.
Otázka berní i nadále ještě není rozřešena, ačkoliv páni vědí, jak mají postupovati. Mimo to neužívají exekuční novely a exekvují vdovy, válečné sirotky, a byť měli jen jednu krávu, i tu prodají. (Výkřiky.)
Nám říkají, že jsme známí maďaroni, že jsme nepřáteli národa. Avšak děkujeme těm pánům za nynější úspěch, který již svět vidí, úspěch, že ty strany, jež šly do voleb s terorem, my jsme slavně porazili. Vládní strany neposlaly ani jediného člověka. Máme naději, že při následujících volbách dosáhneme i dalšího úspěchu, i dále chceme bojovati za své národní právo. Lid chce býti svobodný, a jenom tenkráte bude svobodný, jakmile obdrží to právo, jež se nazývá autonomií. (Různé výkřiky.) Za to právo bijeme se 4 léta, avšak vláda nepomýšlí ho provésti. Byli jsme nuceni bíti se proti všem a lid ukázal svoji spolehlivost a zvolil ty lidi, ke kterým měl důvěru. Nepočítám toho poslance, jenž obdržel jen 15.000 ruských hlasů a má se zde objeviti na základě právního nesmyslu. (Výkřiky.)
Hodili mezi nás jazykovou otázku. Ti uprchlíci, kteří urážejí svůj lid, když jejich národ krvavými písmeny píše své dějiny, ti lidé přišli sem dotkli se našeho jazyka. Přejí si nás, Podkarpatskou Rus, ukrajinisovati, a vláda je velikými částkami podporuje. Zřizují za ty peníze "Prosvity", a tyto "Prosvity" politisují, aby jednotnost ruského národa úplatkem rozbili. (Výkřiky.) Tato chliborobská strana při volbách propadla, avšak nyní dostává l veliké podpory od státu, aby odcizila naše děti našemu lidu.
Přistoupil jsem jednou v Hušti k panu Bechyňovi a protestoval jsem, aby ten jazyk byl z té školy vyloučen - a pan ministr Bechyně dal mne odvésti policií. (Výkřiky.) Ale ten ministr byl nucen jako sociální demokrat ze středu ruského lidu utíkat. (Posl. Tausik: že jste ho nevypráskali odtamtud!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Volám vás k pořádku, pane posl. Tausiku.
Posl. Kurťak (pokračuje): Druhou otázkou je otázka náboženská. Otázkou náboženskou rovněž se rozbíjí ruská jednota a tato náboženská otázka jest rovněž podporována vládou. Ne ten se trestá, kdo je vinen, ale ten, kdo je nevinen. Nám nikdo nechce pomoci a smějí se nám v županském úřadě a naše kněze nazývají blázny. Takové máme pomocníky i exponenty na té Podkarpatské Rusi. To jsme viděli také v r. 1922, tehdy, když mezi nás přivedli pana presidenta a úředníci nás pomluvili, že jsme anarchisty. Vylhali si tyto lži, aby se lid nepřiblížil k starému zasloužilému presidentovi a svými upřímnými, čistě lidovými slovy vypověděl svoji žalobu. Censurovanými proslovy vítali tam pana presidenta. (Výkřiky.) Jakého prostředku se vláda drží, dokazuje, že nás nazývají hloupými a analfabety. Medvědy nás nazývají - "pohnul se karpatoruský medvěd" - a pak v úřadech užívají toliko českého jazyka a hrubě proti nám vystupují. Žádám vládu: Vezměte si tyto úředníky, dejte naše, kteří bez zaměstnání a s velikou inteligencí chodí mezi svým lidem jako poslední žebráci. Budeme se bíti do poslední krve za svoji autonomii (Výborně!), za své právo, za to ruské právo, za něž ruský lid trpěl ve válce, jak mravně, tak i hmotně. Nejdříve trpěl od Rumunů a nyní trpí od našich slovanských bratří Čechů.
Osměluji se podati tuto resoluci: Nechť ministr financí zadrží veškeré daně do toho času, dokud nebude ještě jednou provedena revise daní s těmi komisemi i z těch vesnic, o nichž je řeč. Nechť vláda zadrží vymáhání daní, dokud nenařídí prostřednictvím s pomocí zemědělských komisí provésti ještě jednou výměnu peněz, a k tomu nechť ustanoví naše lidi, naše komise. V otázce jazykové nechť náš mateřský jazyk uvede ihned do škol a ti, kdož zde již několik let zavádějí jazykový spor mezi námi, nechť jdou za hranice a tam nechť pracují na svém. V otázce náboženské žádáme, aby byly provedeny co nejsprávněji ty zákony, jež mají býti na Podkarpatské Rusi zavedeny.
Pozorujeme u dnešní vlády projevující se úsilí, aby bylo zavedeno 13 stran na té naší malinké Podkarpatské Rusi. Myslíte, že jsme nedozrálí, že jsme hloupí? Lid ukázal ve volbách své uvědomění. Když v Jasině byly změněny volební listiny, když na první listinu byli postaveni komunisté a agrárníci, když lid mimo to zvolil komunisty, tedy ukázal svoji politickou vyspělost. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Protestuji proti veškerému útoku, aby nás ruský národ byl zván hloupým, a pakliže nás ve 20. století tak nazývají, to pouze vysoce ctěná vláda nám tak učinila. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): dalším řečníkem jest p. posl. dr. Luschka. Dávám mu slovo.
Posl. dr. Luschka (německy): Velectěné dámy a pánové! V spěšné práci, kterou nám uložila úrada všemocné "pětky" jest předložená osnova zákona, první, která plně opravňuje obavy, jež chovala německá veřejnost v příčině předvelikonočního období této sněmovny. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Marné byly naděje, že se skoncují četné sliby o úpravě postupových a platových poměrů státních úředníků, planá byla naděje, že propočítání zrovnoprávní konečně staropensisty s novopensisty, marná byla opětovně určitými konkretními lhůtami a sliby živená naděje, že se válečným půjčkám dostane konečně úplné úpravy v této sněmovně. Z toho všeho není nic. Naproti tomu se kupí na politickém horizontě předlohy, jež ohrožují největším nebezpečím naše práva, základní práva parlamentu, svobody, zaručená ústavou; největší nebezpečí skrývají se často pod nevinnými názvy, jež jsou však ve skutečnosti údery kyjem a které budou míti za následek tvrdosti, jakých se dosavadním zákonodárstvím dosud nedosáhlo.
Velectěné dámy a pánové! Dnešní předloha na příklad halí se v docela nevinný titul: Zákon o účinku žádostí za souhlas sněmoven k trestnímu stíhání členů Národního shromáždění na běh promlčecí lhůty. Za tímto nevinným názvem nevězí ve skutečnosti nic jiného, nežli nejprudší útok na imunitu, jaký se v této sněmovně tak bohaté na události dosud stal. Imunita se degraduje, z definitivní stává se pouze provisorní, z absolutní stává se pouze relativní, a dává se do rukou těm, kteří vždy, a to jak se zdá, téměř z povolání, pociťují odpor proti imunitě, a kteří zastupují státní zastupitelství. Zrušení promlčení ode dne, kdy bylo žádáno za souhlas k stíhání, až do dne, kdy došla úřední zpráva o tom, že sněmovna o dotyčné žádosti rozhodla, nebo závěrečná věta je příznačnou - až do dne, kdy souhlasu k stíhání nebylo více zapotřebí, obsahuje skutečně odstranění imunity, jelikož proti všem, kdož ztrátou mandátu, nebyvše opět zvoleni, aneb vzdáním se mandátu pozbudou imunity, může ihned nastati staré stíhání z doby vykonávání mandátu a každý, kdo tímto vzdáním se mandátu zhosťuje se současně své imunity, dostane se do rukou těch, kdož kdysi žádali za jeho vydání a kdož se zajisté nedají zdržeti, aby toho nepoužili, jde-li o poslance někdejší oposice, obzvláště o poslance nějaké menšiny v tomto státě.
V důvodech k této předloze ve výborové zprávě se praví, že jest především účelem zákona vyplniti mezeru v trestním zákoně, která byla dosud všeobecně pociťována a jejíž vyplnění jeví se nutností. Velectění pánové! Aby se vyplnila mezera v trestním zákonu, nesmí se porušovati základní parlamentární právo. Parlamentní imunita stojí v tomto pojetí co do stupně zajisté nad trestním zákonem; věc nesmí se hnáti tak daleko, aby se stala záminkou pro vyplnění mezery v trestním zákonu, aby se parlamentní základní práva vyvracela z kořene. Druhé odůvodnění je, že se na toto zastavení promlčení musí pamatovati a že se sleduje úmysl, aby se v těch případech, kde byly závažné příčiny, ponechal trestnímu řízení volný běh a aby se neposkytla imunitou neoprávněná abolice, jak bylo ve výboru řečeno. Dámy a pánové! To jsou ovšem čiré záminky. Neboť jest nepochybno, že tam, kde jsou velice závažné příčiny dáti trestnímu řízení volný průchod - to jest případ, kdy se člen Národního shromáždění dopustí sprostého zločinu neb přečinu - vyžaduje toho již čest poslanecké sněmovny, po případě dotčené sněmovny, aby imunitní výbor, který jest k tomu povolán, zaujal zavčas stanovisko a vyhověl žádosti o vydání. To jest starým zvykem a ten by byl i zde jakož v každém jiném parlamentu samozřejmým. Imunitou nemají a nesmí se krýti sprosté zločiny. Leč, pánové, to není také úmysl, který souvisí s předlohou. Jest tedy toto odůvodnění podle našeho přesvědčení pochybené. Je nepochybno, že by imunitní výbor sám o sobě beze všeho mohl obstarati úkol projednání imunitních případů, které se mu předloží, a byla také doba, kdy se imunitní případy ve výboru z pravidla přikazovaly zpravodaji, a to podle klubovní příslušnosti, a kdy proto nastal v práci výboru pořádek, proti němuž nebylo žádných námitek. Místo, aby se tedy imunitní případy takto určitě vyřídily, měla právě v poslední době jazyková otázka v imunitním výboru ten vliv, že se od nynějška smějí voliti pouze čeští zpravodajové, takže se nám vzalo z rukou převzíti zpravodajství o imunitních případech, které se týkají německých zástupců jednotlivých klubů, a postarati se tím zavčas o pravidelné projednání imunitních případů. Sněmovna lpí ostatně často tak úzkostlivě na předpisech pro jednotlivé výbory, takže by bylo i zde bez jakékoliv změny jednacího řádu beze všeho možno přiměti imunitní výbor k tomu, aby vyřizoval zavčas imunitní případy. Musíme právě nyní projednávati tolik osnov, které se přikazují s určitou lhůtou výborům, a spěšná práce, která se tu vyžaduje, neobmezuje se na dny; tu se může k tomu přidati den a noc a lhůta se musí dodržeti. Proč to nejde zrovna tak s imunitními případy, jichž posouzení není tak těžké jako zákon o inkompatibilitě aneb zákon tiskový, kdy se tím parlamenty jiných států zabývají po celé měsíce a nespokojí se spěšnou prací 3 neb 4 dnů. Popohnání výboru bylo by tedy velice jednoduchým východiskem, jak čeliti této obtíži, že imunitní výbor nepracuje bezvadně v intencích pánů, kteří tuto předlohu vypracovali.
Avšak, dámy a pánové, nutnost imunity jest otázkou, která musí daleko přesahovati rámec takové malé předlohy. Jsme přesvědčeni o tom, že nelze prostým zákonem, jaký se zde předkládá, upříti vůbec imunitu, že jest podstatnou součástí parlamentarismu vůbec a že musí býti nedotčeně zachována, poněvadž každé porušení a omezení imunity znamená těžká porušení základních práv parlamentarismu. Jsme také přesvědčeni o tom, že by tento zákon, kdyby byl vůbec nutný, musil býti bez výjimky zákonem ústavním, poněvadž se dotýká podstatné části ústavy a omezení i práv, která byla všeobecnou úpravou dosud stanovena v ústavní listině.
Nutnost tohoto zákona se však právě tím odůvodňuje a pravý úmysl se tím zastírá, že se řeklo, že výbor předkládaje tuto předlohu k projednání nezamýšlí postarati se zároveň o změnu ústavní listiny. Na tuto otázku bylo odpověděno záporně. Co se trestního stíhání týče, nemá se podle zprávy výborové po dobu vykonávání mandátu nic měniti na zásadě, že zůstává nutným souhlas dotčených sněmoven k jakémukoliv trestnímu neb disciplinárnímu stíhání členů Národního shromáždění pro jiné delikty neb opomenutí, než hlasování v sněmovně a tam učiněné výroky při vykonávání mandátu. Stanovisko, jaké se zaujímá zde v důvodové zprávě, že se imunita nezkracuje, poněvadž zůstává přece pro stíhání člena sněmovny nutným souhlas daný usnesením sněmovny, se však právě formulováním jediného paragrafu materielního obsahu, který tato předloha má, nedodržuje, naopak stanoví se zcela odporujícím si způsobem. V předloze se totiž výslovně praví, že se promlčení staví buď pro případ podržení imunity až do rozhodnutí sněmovny, po případě až do dne, kdy byla podána zpráva o usnesení sněmovny, v druhé řadě až do dne, kdy souhlasu k stíhání není již více zapotřebí. Zavádí se tudíž právě to, co se v ústavním výboru popíralo, že již skutečně nezáleží více na tom, aby dala sněmovna souhlas, nýbrž že může nastati stíhání i tehdy, i kdy nespadá již více do kompetence sněmovny, (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.) poněvadž imunita zanikla již s mandátem. Právě tento případ zjevuje nám pravé úmysly tohoto zákona, právě z toho vidíme, kam tento zákon směřuje. Není tudíž úmyslem vytvořiti zákon, aby se vyplnily mezery v trestním zákonu, není tu k tomu, aby se dal trestnímu stíhání, za něž se všeobecně žádá, volný průchod, nýbrž je zde úmysl zachovati imunitu jen tak dlouho, pokud nezbytně musí býti zachována, a dáti státnímu zástupci trumf do rukou. Může býti naprosto klidný, jen když žádost o vydání byla zaslána, že mohou přec uplynouti léta, aniž by nastalo promlčení, a jeho zasáhnutí zůstane mu vyhrazeno i pro dobu pozdější.
Tímto trumfem státního zástupce stává se celá imunita privilegium odiosum v pravém slova smyslu. Předpoklad, že poslanec má volnost slovem a písmem projeviti své mínění a smýšlení, že jest oprávněn mluviti svobodně za své voliče a za obyvatelstvo, jest jednou pro vždy zrušen, neboť poslanec jest v pozdější době ještě vydán zasáhnutí státního zástupce, i když se již nemůže na případ upamatovat. To neukazuje nic jiného, nežli že se imunita skutečně touto předlohou zrušuje a ze terminování imunity samé jest již jejím zrušením. Imunita nebyla až dosud v nějaké zvláštní vážnosti. Vždyť víme, jak lehce - to bylo dnes již několika řečníky v této sněmovně připomenuto - se činí udání, jak lehce se z dotčených míst, ať jsou to okresní soudy neb státní zastupitelstva, podávají této sněmovně žádosti o vydání. Víme zcela dobře, že se každý projev kritiky stává již nyní předmětem žádosti o vydání, poněvadž se vždy použije ustanovení zákona na ochranu republiky, které při velkém počtu kliček tohoto zákona takový výklad připouští. Je-li tomu tak, pak by měly teprve poslanecká sněmovna a Národní shromáždění dbáti toho, aby imunita nedoznala žádné újmy, aby byla imunita zcela nedotčeně zachována, aby se právě úmyslu porušiti imunitu dostalo v této sněmovně samotné takového odporu, takového odmítnutí, jakých by bylo třeba. Nějaká fata morgana jako imunita nemá ceny. Imunita je podstatnou součástí parlamentarismu a znamená to zrušiti samotný parlamentarismus, kdyby se základnímu právu imunity nechtěl dáti takový obsah, který přirozeně musí jí přináležeti podle zásadního pojímání všech.
Předloha znamená tudíž podle přesvědčení mého klubu, jakož i skupin sloučených v německé pracovní pospolitosti, odstranění našich parlamentních základních práv, které se vší rozhodností odmítáme. Nemůžeme tedy také nijakým způsobem pro tento zákon hlasovati, naopak musíme s veškerým rozhořčením konstatovati, že se o nás má za to, že se dotkneme imunity a v úloze statistů, kterou zde hrajeme, dáme si takové zbavení práv líbiti. Hlasujeme-li proti tomu, máme pouze jedinou otázku: Kam pluje demokracie v tomto státě, přinášíte-li do sněmovny takové předlohy zákonů? (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Körmendy-Ékes.
Posl. dr. Körmendy-Ékes (maďarsky): Vážené dámy a pánovia! Kolega posl. dr. Schollich pohovoril vo svojej dnešnej reči o tom, ako sa tuná robia zákony. Poukázal na to, že my tu môžeme hovoriť čo chceme, to všetko je hádzanie hrachu na stenu. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Jeho prednáška vzbudila vo mne isté prirovnanie. Napadá mi, čo vieme o určitých automatoch, do ktorých jestli hodíme vindru svrchu, vypadne čokoláda zo spodu. I tu je tomu tak: ako "pětka" návrh podá, tak musí vyjsť.
Náhubkový jednací rad umožňuje vláde, aby nám bola celá zátopa takýchto "čokoládových bombonov" predložená a nám nezostáva iba to, aby sme ich spolkli. Politika táto nebezpečne upamätováva na príslovie: "pes šteká a karavana ide ďalej."
Ako každá cesta vedie do Ríma, práve tak príde každý opozičný návrh do koša. Preto škoda nám tu hovoriť, a jestli hovoríme predsa, činíme tak pre noviny, pre protokol, aby sme pribili naše stanovisko. Ani jeden z nás nežije v ilúzii, že to, čo povieme, bude brať niekto vážne. Či je tento systém správny, rozumný, účelný, to je už iná otázka. Dľa mojho skromného úsudku toto je ten najistejší spôsob k tomu, aby sa parlamentarizmus naprosto prežil. (Výkřiky maďarských poslanců.)
Predložený tu návrh zákona je nadchnutý tým istým duchom, jeho tvorca, rodič je tentiež, ako zákona na ochranu republiky a návrhu tiskového, ktorý chce tlačové záležitosti vyňať z oboru pôsobnosti poroty. Ani tento nemá inej tendencie, len obmedzovanie práv. (Souhlas maďarských poslanců.)
Kolega posl. dr. Schollich hovoril dnes o tom, čo je vlastne v tejto republike: či ochlokracia, autokracia a či oligarchia? Najsprávnejšie mohlo by sa to nazvať policajokraciou; to je ten najpriliehavejší výraz. Miesto toho, aby sme robili pokroky vo vybudovaní slobody, ideme zpät ako raci. (Výkřiky maďarských poslanců.)
Právo imunity je najintegrantnejšou časťou našej ústavy a v štáte, kde sa práva občianskej voľnosti neprestajne obmedzujú, bolo by dvojnásobne potreba čo najúplnejšie uskutočniť imunitu poslaneckú. Proti tomuto návrhu zákona musíme sa čo najrozhodnejšie ohradiť, lebo kto zná pomery na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, musí mi dať za pravdu, že takéto omedzovanie práv slobody hodí sa k tomu, aby vzbudilo také chorobné ambície, ktorých cieľom je využitkovať pre seba zkazu iných ľudí. Chce-li sa niektorý vonkovský, zastrčený úradník vyznamenať, alebo chce-li sa dostať do Prahy, docieli toho najsnadnejšie tým, keď niečo vylže na opozičného poslanca. (Výkřiky.) Mne sa to už raz stalo.
U nás je to obzvlášte nebezpečné, avšak aj zbytočné, keďže zkúsenosti z piatich rokov dokazujú, že u nás nie sú rozvratné elementy; každý sa tu už vžil do pomerov a my nerobíme iné, leda to, že poctive bojujeme za naše práva v mierových smluvách zaistené. Nie je oportunné použiť takýchto prostriedkov proti nám. Nech vláda odstráni tie innštitucie, ktoré sú postavené v službách denunciantstva a nech zruší propagačnú kanceláriu. (Výkřiky na levici.)
Demokracia by mala ešte veľa úkolov. Jestliže by tento štát bol opravdu demokratickým, vtedy by sa tu muselo hovoriť o rozšírení práv. Tu je stanovizeň nepreložiteľnosti sudcov a sudcovskej neodvislosti. Takúto prácu očakávame od zákonodárstva. Chce-li prv niekoho pozbaviť osobnej slobody, dišputovali o tom niekoľko dní; teraz môže človeka každý četník zatknúť. To je cesta demokratického pokroku?
Tento návrh zákona je opravdu právnou obludou, ktorý bude československej sbierke zákonov len na ostudu. Poslanec dostane sa teraz do položenia o veľa horšieho ako iný občan, poneváč pre delikt tohoto ustanovuje zákon určitú premlčovaciu lehotu. (Výkřiky.)
Na miesto tohoto návrhu bol by som od vlády očakával, že na javište povodne pri Bodrogu a v Podkarpatskej Rusi dostavia sa vládni komisári, zistia škody a poskytnú poškodencom peňažné i technické podpory. Kde je teraz pán minister Hodža? Kde sú Neumannovci Csánkiovci a kde sú Békefyovci? Dúfam, že vláda čo skôr prispeje na pomoc poškodeným. (Výkřiky. Hluk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím, nevyrušujte rečníka.
Posl. dr. Körmendy-Ékes (pokračuje): Proti návrhu zákona zaujíma samozrejme moja strana čo najostrejšie opozicionálne stanovisko. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Jos. Fischer.
Posl. Jos. Fischer (německy): Slavná sněmovno! Zatím, co venku slaví svůj příchod jaro a probouzí se opět nový život a svoboda, zdá se, že do této sněmovny slaví svůj vjezd duch tmy a duch reakce, horší ještě než za dob Metternichových a Windischgrätzových, kteří se také domnívali, že násilím zbraní, drakonickými zákony, absolutismem, za nímž následovala krev a žaláře, budou moci zadržeti touhu národů po svobodě. A zde se také našli muži a divím se odvaze těch, kdo předložili na stůl sněmovně vládní návrh, jejž nelze nazvati ničím jiným, než policejním zákonem. Ať snad ten či onen nedoprovázejí vždy stanovisko poslanců jiných stran s onou vážností, jaká by se měla projeviti, jde-li o to, hájiti svobodu národa a zástupců národa, ať se snad již tomu či onomu nedostává vážnosti a přesvědčení, mluví-li někdo k těmto poměrům s jiného stanoviska, než stanoviska své politické strany, avšak právě rolník to je, který ve styku s přírodou dosud nejlépe prokázal, co se jak dějinně, tak také během doby stále a stále opakovalo a osvědčilo, že on to jest, který pevně trvá na základních právech národů, na obraně své svobody.
Avšak zde máme před sebou zákony, které jsou jenom k tomu, aby otřásly základy svobody, aby ony zástupce, kteří sem byli posláni důvěrou obyvatelstva, připravily o právo svobodné kritiky. Pomocí tohoto vládního návrhu chcete přikročiti k trestnímu stíhání, které jest tím zákeřnější, že děláte ze zákonodárných sborů tajemnou tahací harmoniku, abyste nechali oběť na holičkách a zasáhli, až se naskytne příležitost a poslance za jeho dřívější činnost ve vykonávání mandátu na konec ještě pro jeho chování proti tomuto reakcionářskému duchu zavřeli a snad celou jeho existenci zničili. Nedosti na tom, ze jste si opatřili zákon na ochranu republiky, abyste umlčeli všechny svobodomyslné projevy na schůzích a při politické činnosti mezi lidem venku, a všem, kteří si troufají říci svobodně své mínění, dali na ústa náhubek, nyní přicházíte ještě s tímto zákonem. Avšak nedosáhnete toho ani tímto zákonem. A jestliže říkáte v důvodové zprávě, že zákona jest třeba, aby se vyplnila mezera v zákonodárství, pak při tom máte jen úmysl, abyste vyplnili mezery v žalářích, kde se vám zdá, že mimo kolegu Berana máte, bohužel, ještě málo německých kolegů. Kdyby ostatní strany této sněmovny byly prodchnuty touže touhou po svobodě, jako němečtí zástupcové, pak nejen nemohly by dáti svého souhlasu k tomuto umlčujícímu zákonu, k zákonu, který ničí parlamentní svobodu, pak musily by proti němu bojovati týmiž důvody, jako strany oposiční. Jest jasné, že úkolem tohoto zákona není nic jiného, než abyste odstranili oposici, než abyste ony poslance, kteří se odvažují říci radikálně a beze strachu své mínění, mohli v pozdější době stíhati svou záští, svým husitským duchem až ke zkáze. Jako se to nyní zřetelně projevuje v imunitním výboru, kde se ani nesmí podati německá zpráva k žádosti o vydání, i zde jest souvislost zákonného ustanovení s úsilím vyřaditi parlamentarismus pro německé oposiční strany. Jeden zákon jste si již opatřili a druhý si připravujete a tím věříte, že pro vás jednou nadejde doba, abyste konečně mohli umlčeti také německou oposici při odkrývání korupčních případů, při ostrém a pravdivém odsuzování všech těchto neuvěřitelných poměrů, jaké v republice panují, a to muže svobody, kteří mají vážnou vůli vykonávati nejvyšší čestný úřad, který na ně národ přenesl takovým způsobem, aby zde mohli přednésti mínění národa, jako zástupci tříd. Své zákony děláte ze strachu, jak jsem již včera opakoval, který cítíte zvláště před německými stranami. (Předsednictví ujal se předseda Tomášek.)
Pánům, kteří pracují o těchto zákonech, chtěl bych doporučiti ještě něco jiného. Pokuste se přece navázati styky s mezinárodními držiteli moci, abyste dostali kolonie pro deportaci poslanců, hleďte, ať objevíte novou Sibiř, kde byste mohli nechati pracovati poslance přikované k okovům, snažte se, abyste dostali z mučíren katovské nářadí a opatřili gatleje, na něž byste přikovali oposiční poslance a potrestali je za to, že vykonávají své mandáty svobodomyslně. Jest neuvěřitelné, že v odůvodnění vládního návrhu saháte k vytáčkám a krasořešnění, abyste širokým vrstvám obyvatelstva nasypali písek do očí. Dnes vidíme jasně, kam to má vésti. Stane-li se takovéto promlčení v tomto smyslu zákonem, můžete klidně po létech, na př. po 6 letech nebo ještě později poslance stíhati. Mezitím snad svědkové, kteří by mu mohli ulehčiti, zemřeli a on nemůže nyní vyváznouti. Dnes vydáváte parlamentarismus přímo státnímu zástupci. Jistě není na světě ani jediného parlamentu, který by byl nucen sáhnouti k takovýmto opatřením, jako zdejší. Buď jest tato zdánlivá konsolidace nepravdou, nebo se skutečně bojíte příštích věcí a vidíte černěji než největší strašpytel v republice, co všechno by mohlo přijíti. Jak se má národu poskytnouti příležitost, aby zde žádal složení účtů za poměry, jimiž trpí, jestliže se jeho poslancům omezuje na schůzích právo na imunitu, takže jest vůbec směšné mluviti ještě o nějaké imunitě, jestliže kterýkoli zástupce úřadu může učiniti oznámení a onen člověk může býti po celý svůj život stíhán, čímž ovšem musí strašlivě trpěti. Vy jste nepotřebovali ani zákona na ochranu republiky, ani tohoto zákona, kdyby vaše administrativa byla bývala tak čistá, kdyby bylo užívání zákonů a tolerance úřadů dosáhly toho, že by národ měl důvěru k vládě a k ústavě. Pak by nebylo třeba takových drakonických zákonů, které ještě pocházejí z doby zpátečnictví, kde ještě nebylo řeči ani o svobodě osoby, vlastnictví a práva. Jest jistě zbytečné, pronášeti zde přání veškerého německého obyvatelstva, neboť jsme bezmocni. A nyní nám, poslancům, béřete ještě také i ten maličký zbytek imunity, který jsme měli při vykonávání svého mandátu. Avšak jste na omylu, domníváte-li se, že německý poslanec nebude snad příště ze strachu před zákonným předpisy vykonávati více svého mandátu, tak jako nyní. Naopak, budeme si troufati s tohoto místa zde a také venku říci našemu národu pravdu; budeme podporovati, co jest spravedlivé, a darebáctví budeme odhalovati. Nezadržíte pokroku a povznesení svobodného života národů a zvláště německého národa v tomto státě. Nebudeme nikdy hlasovati pro zákon, který neznamená nic jiného než šibenici pro poslaneckou imunitu, a k této katovské práci nedostanete ani jediné německé strany. (Souhlas na levici.)